23 C 18/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu Mgr. Michalem Novotným ve věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 580.536 Kč

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 580 536 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení státu v částce 70.120,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se žalobou, doručenou do podatelny zdejšího soudu dne datum domáhal na žalované zaplacení částky 580.536 Kč. Svůj návrh odůvodnil tím, že s žalovanou uzavřel dne datum pojistnou smlouvu číslo jejímž předmětem je pojištění vozidla jméno příjmení třída. R.z. anonymizováno, VIN kód. Dne datum došlo k škodné události, kdy došlo k poškození předmětného motorového vozidla. Žalobce pojistnou událost nahlásil. Žalovaná nejprve oznámila, že událost bude likvidovat formou totální škody, přičemž prodejní hodnota zbytků vozidla byla stanovena na částku 293.600 Kč včetně DPH. Přípisem ze dne datum však žalovaná oznámila, že ukončila šetření pojistné události, kdy na základě šetření dospěla k závěru, že žalobci nevzniklo právo na pojistné plnění, a to z důvodu nepřijatelnosti nehodového děje. Žalovaná neplnila ani po výzvě ze dne datum. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že činí nesporný, že dne datum uzavřela s žalobcem pojistnou smlouvu číslo na předmětné vozidlo jméno. Dne datum došlo k dopravní nehodě, kdy vozidlo vyjelo mimo komunikaci a narazilo do stromu. Dne datum byla dopravní nehoda nahlášena žalované. V rozporu s čestným prohlášením žalobce bylo zjištěno, že předmětné vozidlo bylo ve špatném technickém stavu, neboť prodělalo již dříve minimálně 6 dalších havárií, z nichž se ve 2 případech pravděpodobně jednalo o totální škodu. Žalovaná se obrátila na znalce příjmení příjmení, který po prostudování podkladů označil nehodový děj na základě tvrzených údajů od žalobce za nepřijatelný. S ohledem na článek XII odst. 4 písm. b) anonymizována tři slova pro havarijní pojištění proto žalovaná nárok odmítla. Mezi účastníky tedy nebyl spor o tom, že k nehodě došlo. příjmení mezi účastníky byl především ohledně průběhu nehodového děje, když žalovaná namítla, že nehoda byla způsobena úmyslným jednáním řidiče. Pokud jde o samotnou dopravní nehodu, pak tato skutečně nastala dne datum, jak vyplývá z potvrzení o účasti na dopravní nehodě. Žalovaná dopisem ze dne datum oznámila registraci škodní události. Dopisem ze dne datum oznámila žalobci, že pojistná událost bude řešena formou totální škody. Dopisem ze dne datum pak žalovaná odmítla poskytnout pojistné plnění, že nehodový děj je nepřijatelný, stejně jako korespondence poškození z místa dopravní nehody – terén a okolní prvky. Z emailu žalobce ze dne datum je zřejmé, že žalobce uváděl, že ze zatáčky najel do stromu, neboť se vyhýbal předmětu na vozovce. Rychlost pak odhadoval na 50 až 90 km/h. To samé uvedl v textu pod situačním plánkem (čl. 44), který nakreslil žalobce. I v hlášení pojistné události žalobce uvedl, že narazil do stromu, když se na vozovce vyhýbal plastovým předmětům. Žalovaná ve věci předložila znalecký posudek č. rok číslo znalce příjmení jméno příjmení s doložkou dle § 127a o.s.ř. V závěru posudku znalec uvedl, že v daném případě se nejedná o dopravní nehodu ve smyslu definice (dopravní nehoda je nepředvídaná kolize), ale o záměrné najetí řidiče vozidla jméno mimo vozovku. Pokud jsou předložené informace pravdivé, tak se řidič nevyhýbal žádným předmětům a do pravého silničního příkopu najel plynule s následným nárazem pravé přední části vozidla do kmene stromu a křovin. Kromě toho bylo při uvedené rychlosti v technických možnostech řidiče i vozidla zastavit ještě před nárazem do stromu (dráha pohybu vozidla silničním příkopem činila min. 11 metrů). příjmení najetí mimo vozovku směřuje přímo a nesvědčí o nějakém vyhýbacím manévru ze strany řidiče. Dále pak znalec uvedl, že nárazová rychlost byla v rozmezí 28 až 34 km/h. Soud ve věci nechal zpracovat revizní znalecký posudek k posudku anonymizováno příjmení, který vypracoval znalecký ústav právnická osoba Znalecký ústav uvedl, že ze simulačního výpočtu vyplývá, že vozidlo jméno se pohybovalo po trajektorii levotočivého oblouku, kdy mezní rychlost na suché vozovce byla zjištěna 76 km/h, popřípadě při snížené adhezi byla zjištěna mezní rychlost 57 km/h. Pokud by došlo ke zvolení vyšší rychlosti pro průjezd a řidič by nedokázal během průjezdu snížit rychlost vozidla, došlo by vlivem natočení kol vlevo přední řídící nápravy k tzv předbíhání zadní části vozidla. Vlivem odstředivé síly zadní části vozidla směřuje ven z oblouku a dochází k bočnímu sunutí. To znamená, že vozidlo by při průjezdu zatáčkou nevyjíždělo přímo, tak jak je naznačeno na obrázku číslo ale došlo by k bočnímu sunutí a vozidlo by bokem směřovala ven z komunikace. Jak je patrné ze zanechaných stop na obr. Č. 7, řidič nereagoval na tuto situace, což je z hlediska ovládání vozidla neobvyklé. Dle stop vozidlo směřovalo ven ze zatáčky směrem do silničního příkopu, ale jak je patrné z trajektorie průjezdu vozidla, obč. číslo nejdříve musel řidič působit na věnec volantu nepatrně vlevo, tím najel do levotočivé zatáčky a pak musel korekcí volantu natočit vozidlo ven ze zatáčky směrem do silničního příkopu. To znamená, že vozidlo ovládal, tedy věnoval se řízení vozidla. Dle názoru znaleckého ústavu nelze závěrům znalce příjmení příjmení v podstatě nic vytknout. Dále ústav uvedl, že z technického hlediska lze konstatovat, že vozidlo vyjelo mimo komunikaci, ale předstřetový pohyb neodpovídá náhodně vzniklé nehodové situaci, nýbrž úmyslnému vedení vozidla na překážku. Žalobce ve věci předložil znalecký posudek znalce příjmení jméno příjmení ze dne datum. V posudku je uvedeno, že simulace nehodového děje ve anonymizována dvě slova prokázaly prostorovou a časovou technickou přijatelnost obou uvažovaných krajních variant nehodového děje – jízdy vozidla vnějším i vnitřním obloukem zatáčky. Nehodový děj mohl proběhnout v rozmezí těchto dvou variant. příjmení překážek na vozovce před průjezdem vozidla byla pravděpodobně v dráze vozidla, nelze však zpětně přesně stanovit, zda ležely u levého okraje, uprostřed, nebo u pravého okraje vozovky. Nelze tedy ani zpětně jednoznačně posoudit, zda úhybný manévr řidiče směrem vpravo byl vzhledem k okamžité dopravní situaci optimální nebo přijatelný. Skutečnost, že dle předchozích posudků řidič nejdříve působil na volant nepatrně vlevo a poté korekcí natočil vozidlo ve ze zatáčky směrem do silničního příkopu, odpovídá zdokumentovanému nehodovému ději, kdy se řidič pokoušel vyhnout překážce na silnici zatočením vpravo. Pokud jde o shora uvedený posudek anonymizováno jméno příjmení, není soudu zřejmé, jak může vycházet z předpokladu, že se řidič vozidla vyhýbal předmětům na vozovce natočením volantu doprava, když ve znaleckém posudku uvádí, že není zřejmé, kde se předměty na silnici, kterým se měl řidič vozidla vyhýbat, byly. Znalec přímo uvedl, že předměty mohly být u pravé krajnice, levé krajnice, a nebo uprostřed silnice. Poté byl ve věci vypracován revizní znalecký posudek obec učení technického v obec. Ústav uvedl, že závěry předchozích znalců ohledně nárazové rychlosti vozidla jméno jsou ve vzájemné shodě a také korespondují se závěry anonymizováno. Posudky nejsou v rozporu ani v závěrech ohledně technické přijatelnosti nárazu do stromu. Zásadní rozpor lze spatřovat pouze v závěrech anonymizováno příjmení, který uvádí technickou přijatelnost průběhu nehodového děje při jízdě vozidla jméno jak vnitřním tak vnějším obloukem zatáčky. Přitom z obrázku v jeho přílohách číslo je patrné, že z vnějšího oblouku se vozidlo jméno na zanechanou stopu nemohlo dostat a při prodloužení trajektorie ve druhé variantě se pak vozidlo jméno pohybuje z levého příkopu. Znalec příjmení příjmení rovněž nezmiňuje skutečnost, že řidič mohl na dráze od vyjetí mimo vozovku do nárazu do stromu vozidlo zatavit, či výrazně zpomalit. Lze tedy konstatovat, že vyjetí vozidla jméno mimo vozovku a náraz do stromu lze považovat za technicky přijatelné. Celý nehodový děj ovšem postrádá určitou kontinuitu a logiku, jelikož počátek reakce nastal cca 26,7 až 31,4 m před střetem s kamenem a vzdálenost, kdy nedocházelo k žádné korekci řízení, byla minimálně 9,4 m před střetem s kamenem. Bylo v silách řidiče včas střetu zabránit brzděním, případně zpomalit do takové míry, aby střetová rychlost vozidla byla podstatně nižší. V tomto ohledu se tedy náraz do stromu nejeví jako nahodilá událost. Podle ust. § 2758 odsdt. 1 zák.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. zák.), pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Je tedy zřejmé, že pojištěnému náleží pojistné plnění v případě, že dojde k nahodilé události kryté pojištěním. Podstatnou je tedy okolnost nahodilosti. Dle názoru soudu však v řízení bylo prokázáno, že v případě této události nešlo o událost nahodilou. V této souvislosti soud okazuje na znalecký posudky anonymizováno příjmení, znaleckého ústavu právnická osoba a obec anonymizována tři slova obec. Všichni shora uvedení znalci resp. znalecké ústavy se shodli, že vozidlo najelo do levotočivé zatáčky, řidič natočil volant mírně doleva a poté korigoval dráhu doprava směrem do pravého příkopu, přičemž již nejsou žádné stopy po tom, že by se řidič nějakým způsobem snažil vozidlo ovládat tak, aby nevjelo do příkopu. Navíc není zřejmé, proč řidič před překážkou nebrzdil, neboť příkopem se pohyboval nejméně 9,4 m a bylo tedy v jeho možnostech střetu se stromem buď úplně zabránit a nebo alespoň výrazně snížit střetovou rychlost. Nic takového však řidič neučinil. S ohledem na tyto skutečnost pak znalci uzavřeli, že nejde o nahodilou událost. Jediný posudek, který svědčí žalobci, je posudek anonymizováno příjmení, který byl podroben revizi obec anonymizována tři slova obec, které jednoznačně uvedlo, že závěry tohoto znalce jsou nesprávné. Lze tedy uzavřít, že v daném případě nešlo o nahodilou událost a žalobci tak nepřísluší s ohledem na ust. § 2758 odst. 1 obč. zák. pojistné plnění. Proto soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná byla plně úspěšná. Náklady jsou tvořeny 8 úkony nezastoupeného účastníky po 300 Kč, celkem 2.400 Kč. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., když tuto povinnost uložil žalobci jako neúspěšné straně. Náklady se skládají z přiznaného znalečného v částkách 19.600 Kč, 1.400 Kč, 1.400 Kč, 1.525 Kč, 39.037,80 Kč a 9.158 Kč Celkem jde o částku 72.120,80 Kč. Od této částky pak bylo třeba odečíst zálohu ve výši 2.000 Kč, kterou uhradil žalobce. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8, a to písemně ve dvou stejnopisech.