23 C 198/2016

Plný text

: Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu Mgr. Michalem Novotným ve věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi , o 9.055.187,90 Kč s příslušenstvím <i>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 498 176,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% z částky 2 568 000 Kč od 14.6.2016 do zaplacení, z částky 320 520 Kč od 1.7.2016 do zaplacení, z částky 66 240 Kč od 1.1.2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 131 400 Kč od 1.1.2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 131 400 Kč od 1.1.2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 131 400 Kč od 1.1.2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 131 400 Kč od 1.1.2021 do zaplacení, z částky 131 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 17 861,98 Kč a dále je žalovaná povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 544 120 Kč od 1.10.2021 do 20.12.2021, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</i> <i>II. Co do částky 5 557 011 Kč s příslušenstvím se žaloba zamítá.</i> <i>III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 792 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</i> <i>IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu v částce 35.845 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</i> <i>V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu v částce 22.917 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</i> <i>VI. Žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek ve výši 174 909 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 8, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</i> Žalobce se svojí žalobou, doručenou do podatelny Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 22.6.2016 domáhal na žalované náhrady za újmu na zdraví. Přitom uplatnil nárok na náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 217.331 Kč, a to konkrétně od 23.4.2014 do 31.12.2015 ve výši 88.293 Kč s úrokem z prodlení od 1.1.2015 a dále pak za rok 2015 částku 129.038 Kč s úrokem z prodlení od 14.12.2015. Dále žalobce požadoval náhradu za péči o druhou osobu ze období od 3.5.2013 do 30.6.2016 ve výši 733.800 Kč od 1.7.2016 do 31.12.2018 částku 657.360 Kč a od 1.1.2019 do 31.12.2020 částku 526.320 Kč Celkem tak požadoval na náhradu za péči o druhou osobu částku 1.917.480 Kč. Žalobce rovněž požadoval na ztížení společenského uplatnění (dále jen ZSU) částku 6.700.000 Kč a též náklady právního zastoupení před podáním žaloby ve vši 221.067 Kč. Nárok žalobce odůvodnil tím, že dne 22.4.2013 utrpěl při dopravní nehodě újmu na zdraví, kterou způsobil pojištěný žalované. Pokud jde o ztrátu na výdělku, zde vycházel žalobce z částky 16.000 Kč, resp. z částky 19.000 Kč, a to ode dne přiznání částečného invalidního důchodu od 23.4.2014. Žalobce nebyl schopen pracovat v důsledku úrazu, který utrpěl. A byl to právě nepříznivý zdravotní stav a nikoli trh práce, že žalobce od úrazu nepracuje a neměl možnost si práci obstarat a dosáhnout výdělku alespoň ve výši minimální mzdy. Žalobce měl po ukončení rekvalifikačního kurzu nastoupit u [právnická osoba] s.r.o. s nástupní mzdou 16.000 Kč a po třech měsících se mzdou 19.000 Kč. Pokud jde o ZSU, jak již bylo uvedeno, žalobce nárokoval částku 6.700.000 Kč. Žalobce byl před úrazem mladý muž, který měl před sebou normální život. Připravoval se na svou budoucí práci, začal si dělat řidičský průkaz na nákladní auta, pomáhal otci při provozu restaurace a ubytování, měl partnerku, se kterou plánovali společný život, žil aktivním společenským životem, sportoval, měl plno zájmu a koníčků a používal angličtinu a němčinu, které dobře ovládal. Následky úrazu jsou tak hrozné, že je lze vyjádřit zjednodušeně tak, že žalobce přišel o svou osobnost, přišel ve velmi velkém rozsahu o ty kvality osobnosti, které jsou nezbytné k tomu, by mohl prožít normální lidský život. Žalobce je více jak tři roky po úrazu emočně labilní, úzkostný, tenzní, depresivní. Výrazně a stále se u něho od úrazu prohlubuje deficit kognitivních funkcí, jeho intelektová úroveň klesla do pásma hlubokého podprůměru až mentální retardace. Trpí těžkým postižením paměťových funkcí, má podprůměrnou schopnost v oblasti vizuoprostorové představivosti, synteticko-analytického myšlení a logického úsudku, výpadky paměti nahrazuje konfabulacemi, je neschopen mluv anglickým a německým jazykem, není schopen se vyrovnat s mentální zátěží, plánovat vícesložkové činnosti a kontrolovat cílené jednání. I v domácím prostředí při běžných činnostech potřebuje dohled dospělé osoby. V této souvislosti žalobce požadoval, aby o ZSU bylo rozhodnuto podle nového občanského zákoníku (89/2012 Sb.). Žalobce též uplatnil náhradu za péči třetí osoby, kterou mu poskytuje jeho otec [jméno] [celé jméno žalobce]. Tato péče zahrnuje pomoc při osobní hygieně v rozsahu 1 hodiny, pomoc při péči o ošacení v rozsahu 1 hodiny, pomoc při přípravě jídla v rozsahu 2 hodin, pomoc při úklidu pokoje a další drobné práce v rozsahu 1 hodiny, pravidelné rehabilitační cvičení v rozsahu 1 hodny a doprovod k lékařům a na kontrolní cvičení u rehabilitačního lékaře v rozsahu 2 hodin týdně. Žalobce též uplatnil nárok na náhradu nákladů za právní zastoupení při uplatňování nároků vůči žalované v rozsahu 21 úkonů a 21 režijních paušálů při hodnotě úkonu 6.300 Kč, celkem tak jde o částku 221.067 Kč včetně DPH. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že nárok žalobce neuznává. Učinila však nesporným, že žalobce byl účastníkem dopravní nehody, při které došlo k poškození jeho zdraví, když viníkem nehody byl pojištěnec žalované. Dále uvedla, že žalobci poskytla částku 500.420 Kč, která se skládá z renty ve výši 204.084 Kč a dále plnění za ztrátu na výdělku od 1.7.2013 do 31.12.2013 ve výši 96.000 Kč hrubého, náhradu za ztrátu na výdělku za období d 1.1.2014 do 22.4.2014 ve výši 58.909 Kč hrubého, bolestné ve výši 30.000 Kč, ušlý příspěvek na rekvalifikaci ve výši 13.938 Kč, náklady na léčení ve výši 2.269 Kč a náklady na péči za období od 22.4.2013 do 22.4.2014 ve výši 94.920 Kč. Žalovaná měla zájem odškodnit ZSU, ale bez své viny k tomu nemohla přistoupit, neboť žalobce, ačkoliv byl žalovanou vyzván dopisy ze dne 21.1.2015, 21.4.2015, 25.5.2015, 3.9.2015, 26.1.2016 a 15.6.2016, bodové ohodnocení nedoložil. Žalovaná v této souvislosti poukázal na to, že k dopravní nehodě došlo dne 22.4.2013 a je tedy třeba postupovat dle zák.č. 40/1964 Sb. V případě nároku na náhradu za ztrátu na výdělku žalovaná upozornila na skutečnost, že v odůvodnění rozhodnutí Úřadu práce je uvedeno, že v období dvou let před zařazením do evidence žalobce nikde nepracoval, resp. pouze od 12.4.2013 do 15.4.2013 byl zaměstnán u [právnická osoba] a hned následující den byl zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání. Žalobce byl odškodněn za období od 1.7.2013 do 22.4.2014. Žalovaná odškodnila nárok za péči druhé osoby za období od 22.4.2013 do 22.4.2014 ve výši 94.920 Kč, když vycházel z posudku [anonymizována tři slova], [příjmení]. Jinak žalovaná nesouhlasí s částkou ve výši 120 Kč za hodinu péče, když uvádí, že žalobce nijak nespecifikuje, jak k této částce dospěl. Žalovaná zdůraznila, že nárok na péči je vždy uvažován za podmínek výrazné nesoběstačnosti poškozeného v základních úkonech osobní obsluhy a péče o domácnost. Žalobce nebyl orgány sociálního zabezpečení uznán závislým na pomoci jiné fyzické osoby, a to ani v nejnižším stupni závislosti Tento nárok tedy není důvodný. Závěrem navrhla žalovaná zamítnutí žaloby. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi účastníky není sporu o tom, že dne 22.4.2013 došlo k předmětné dopravní nehodě, při které byla žalobci způsobena škoda na zdraví. Pokud jde o ztrátu na výdělku pak soud provedl důkaz Potvrzením [právnická osoba] s.r.o., kde tato společnost potvrdila, že žalobce měl přislíbenu po dokončení rekvalifikačního kurzu částku ve výši 16.000 Kč hrubého měsíčně. Potvrzením téže společnosti bylo prokázáno, že žalobce měl přislíbenu po uplynutí tří měsíců trvání pracovního poměru, při bezvadném plnění pracovních povinností navýšení hrubé mzdy na částku 19.000 Kč. Posudkem o invaliditě ze dne 12.3.2015 bylo prokázáno, že žalobci vznikla invalidita dne 23.4.2014. [jméno] poklesu pracovní schopnosti byla stanovena na 50%. Oznámením o výplatě invalidního důchodu ze dne 14.4.2015 bylo prokázáno, že žalobci příslušel od května 2015 důchod ve výši 3.183 Kč, když za období od 23.4.2014 do 11.5.2015 mu byla uhrazena částka 39.582 Kč. Rozhodnutím [obec] [anonymizována tři slova] ze dne 6.5.2016 bylo prokázáno, že žalobci byl poskytován invalidní důchod ve výši 4.006 Kč od 14.12.2015. Oznámením [obec] [anonymizována tři slova] ze dne 19.12.2017 bylo prokázáno, že od 1.1.2018 pobíral žalobce invalidní důchod ve výši 4.358 Kč. Pokud jde o nárok na náhradu za péči třetí osoby, soud provedl důkaz výslechem otce žalobce [jméno] [celé jméno žalobce]. Tento svědek uvedl, že žalobce žil normálním životem, chodil do školy a jemu vypomáhal s provozem restaurace. Ve [právnická osoba] s.r.o. pracoval již před nehodou brigádně a jezdil i po Evropě. Měl přítelkyni a chtěli se brát. Žalobce hrál basketbal, volejbal, nohejbal. Po nehodě je žalobce vlastně dítě. Žalobce žije se svým otcem a jsou spolu 24 hodin denně. Pokud jde o oblečení, to mu otec připravuje. Též mu pere a připravuje jídlo. Je nutné mu připravit i léky, protože, když to otec neudělá, žalobce si léky prostě nevezme. Vyžaduje prostě celodenní péči. Otec přerušil živnost a zavřel restauraci, aby se mohl o žalobce starat. Žalobce má pořád nějaké problémy a má problémy i psychické. Nemá vůbec logické uvažování. V současné době nemá žádnou partnerku. Lékařskou zprávou z 2.11.2020, kterou vypracoval [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] bylo prokázáno, že žalobce, s ohledem na poškození zdraví, vyžaduje a do budoucna bude vyžadovat neustálou péči a dohled druhé osoby. Žalovaná ve věci předložila zprávu o provedeném šetření ze dne 20.4.2016, ze které je zřejmé, že žalobce žije se svým otcem. Po městě nejezdí autem a pohybuje se buď pěšky, a nebo MHD. Pěšky je schopen jít cca 20 minut. Dne 19.4.2016 se sešel v kavárně s paní [jméno] [příjmení] a takto v kavárně spolu byli cca 2,5 hodiny. Z rozsahu a ceníku činností osobní asistence [anonymizována dvě slova] [obec] bylo zjištěno, že tato o účtuje při osobní péči o druhou osobu částku 32,50 Kč za 15 min., což činí částku 130 Kč na hodinu. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] vyplynulo, že žalobce utrpěl při předmětné dopravní nehodě zlomeninu oblouku 5 krčního obratle vpravo s postižením facety C5/6, tržnou ránu na čele vlevo, tržnou ránu na levém bérci nahoře, prokrvácení kavernomu v pravé části mostu Varolova a při vyšetření magnetickou rezonancí byly popsány známky poranění nervových vláken v obou spánkových lalocích. Trvalým následkem těchto zranění je porucha zorného pole, výpadky vidění, výrazné psychické poruchy v oblasti kognitivních funkcí, pravostranná hemiparéza, omezení hybnosti levého kolenního kloubu, paréza lícního nervu a poruchy vědomí. Veškeré následky, vyjma pravostranné hemiparézy vznikly pro všeobecnou povahu utrpěného zranění. Znalec pak ZSU vyčíslil 3850 body, když vážné mozkové a duševní poruchy po těžkém poranění hlavy ohodnotil 2500 body, traumatickou poruchu lícního nervu lehkého stupně ohodnotil 150 body, poúrazovou hemiparézu ohodnotil 800 body, a omezení hybnosti kolenního kloubu lehkého stupně 400 body. S ohledem na zvlášť těžké následky, které prakticky znemožňují uplatnění žalobce v životě zvýšil bodové ohodnocení o 50%. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] ve svém znaleckém posudku uvedl, že dle jeho názoru činí bodové ohodnocení ZSU 1750 za vážné mozkové a duševní poruchy po těžkém poranění hlavy. Toto bodové ohodnocení poté navýšil o 43% na 2502 bodu. K posudku [anonymizováno] [příjmení] pak znalec uvedl, že traumatická porucha lícního nervu lehkého stupně a poúrazová hemiparéza jsou zdravotním následkem předmětného úrazového postižení mozku a ke tedy vyloučené použít tyto položky, když je již použita položka vážné mozkové a duševní poruchy po těžkém poranění hlavy, neboť jsou již v této položce obsaženy. Soud nechal ve věci vypracovat ústavní revizní znalecký posudek [nemocnice]. Z tohoto posudku vyplývá, že znalecký ústav z neurologického hlediska ohodnotil vážné mozkové nebo duševní poruchy po těžkém poranění hlavy 2000 body, poruchu řeči centrálního původu 1000 body a hemiparesu 800 body, celkem 3800 bodů, které vzhledem k těžkému omezení způsobilosti v dalším životě a věku doporučil navýšit o 50% na 5700 bodů. Z ortopedického hlediska pak ohodnotil poruchu úchopové funkce ukazováku lehkého stupně dominantní končetiny 200 body, z oftalmologického hlediska ohodnotil ztrátu zraku 980 body, traumatickou poruchu postavení očí – s dvojitým viděním 200 body koncentrické zúžení zorného pole nepravidelně až k 15 stupňům obou očí 2200 body, celkem 3380 bodů. Celkového ohodnocení ZSU tak činila dle znaleckého ústavu 9280 bodů. K posudku [anonymizováno] [příjmení] znalecký ústav uvedl, že s ním ne zcela souhlasí a výhrady má především k položce traumatické poruchy lícního nervu (léze je centrálního charakteru a je zahrnuta v položce 014, tedy vážné mozkové nebo duševní poruchy po těžkém poranění hlavy, a v omezení hybnosti kolenního kloubu). Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z odvětví psychiatrie je zřejmé, že tato ohodnotila položku 014 celkem 2800 body po 43% navýšení. Jde tedy opět o hodnocení položky vážné mozkové nebo duševní poruchy po těžkém poranění hlavy. Pokud jde o právní hodnocení nároků žalobce, soud vycházel z příslušných ustanovení zák.č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.), neboť k předmětné dopravní nehodě došlo v roce 2013 před účinností zák.č. 89/2012 Sb., nového občanského zákoníku (dále jen o.z.). Podle ust. § 3079 odst. 1 o.z., právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 2 téhož ustanovení, nerozhodl-li soud ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může na návrh poškozeného člověka, jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3), přiznat poškozenému i náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona. Nárok žalobce vznikl před nabytím účinnosti o.z., avšak soud do dne účinnosti o.z. o nároku nerozhodl. Má však za to, že použití ust. § 3079 odst. 2 není na místě, neboť soud neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by bylo namístě postupovat podle shora citovaného ustanovení. Samotná nehoda ani poranění žalobce se nijakým zásadním způsobem nevymykají a soud má za to, že i při postupu dle zák. č. 40/1964 Sb. se žalobci dostane náležitého odškodnění. Podle ust. § 442 odst. 1 obč. zák., hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Podle odst. 2 téhož ustanovení, škoda se hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu. Podle ust. § 445 obč. zák., ztráta na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví, se hradí peněžitým důchodem; přitom se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého před poškozením dosahoval. Podle ust. § 446 obč. zák., náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného činí rozdíl mezi jeho průměrným výdělkem před poškozením a nemocenským. Podle ust. § 447 odst. 1 obč. zák., náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního důchodu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, náhrada za ztrátu na výdělku spolu s výdělkem poškozeného a s případným invalidním důchodem nebo částečným invalidním důchodem nesmí přesahovat částku stanovenou předpisy pracovního práva pro náhradu škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně; z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud určit vyšší částku náhrady též tehdy, byla-li škoda způsobena hrubou nedbalostí. V případě ztráty na výdělku soud vyšel z částky 16.000 Kč hrubého, neboť z potvrzení [právnická osoba] s.r.o. vyplývá, že tuto mzdu by žalobce po absolvování rekvalifikace a nástupu k této společnosti obdržel. Nevycházel však následně z částky 19.000 Kč hrubého, neboť opět z potvrzení [právnická osoba] s.r.o. vyplývá, že tuto mzdu by žalobce obdržel po uplynutí tří měsíců v pracovním poměru, avšak pouze za předpokladu bezvadného plnění pracovních povinností. Bezvadné plnění pracovních povinností však žalobce nemohl prokázat, neboť ještě před nástupem do pracovního poměru byl účastníkem předmětné dopravní nehody. Dále pak soud připomíná, že argument žalobce, že v důsledku svého poškození zdraví se nemohl uplatnit na trhu práce nelze akceptovat. Nemožnost uplatnění je v důsledku vlivů na trhu práce a nikoli v důsledku poškození zdraví jak vyplývá i z judikatury. V takovém případě, jak argumentuje žalobce, by šlo o tzv. přetrženou příčinnou souvislost. Žalovaná za období od dubna do prosince 2014 uhradila částku 10.473 Kč a za rok 2015 pak částku 60.876 Kč. V případě nároku na ušlou mzdu za období roku 2014, resp. od dubna 2014 soud vyšel z toho, že žalobce měl důchod ve výši 3.183 Kč. Minimální mzda v té době činila částku 8.500 Kč Celkem jde o částku 11.683 Kč. Při uplatnění valorizace by mzda činila 16.256 Kč. Žalobci pak přísluší rozdíl tj. částka 4.317 Kč měsíčně, což činí za rok 2014 částku 36.584 Kč (8x4573). Protože však žalovaná za rok 2014 uhradila žalobci částku 40.473 Kč, nepřiznal žalobci soud za ušlou mzdu za rok 2014 ničeho. Za rok 2015 uhradila pojišťovna na ušlé mzdě částku 60876 Kč. V roce 2015 by plat žalobce činil částku 16.256 Kč a minimální mzda částku 9.200 Kč. Invalidní důchod žalobce činil od 1.1.2015 do 13.12.2015 částku 3.183 Kč a od 14.12.2015 do 31.12.2015 pak částku 4.006 Kč. Invalidní důchod žalobce tak činil za rok 2015 celkem částku 38.796 Kč a minimální mzda částku celkem 110.400 Kč. Mzda žalobce by pak za rok 2015 činila 195072 Kč. Žalobce tak měl dostat za rok 2015 částku 45.876 Kč (195.072 – 149 196), avšak obdržel od žalované částku 60.876 Kč. Proto soud za rok 2015 žalobci z titulu náhradu ušlé mzdy nepřiznal ničeho. Ohledně nároku za péči druhé osoby soud má za to, že nárok žalobce je v základu po právu. Jak ze znaleckých posudků, tak z lékařské zprávy ze dne 2.11.2020 vyplývá, že žalobce není schopen se sám o sebe postarat a prognóza tohoto vývoje je do budoucna nepříznivá. Ani zpráva„ detektivů“ žalované v tomto ohledu nepřinesla nic nového. Neboť fakt, že žalobce je schopen se pohybovat po městě a komunikovat s přáteli nic neříká o tom, jak péče o něj doma probíhá, a co je vše třeba pro něj zajistit. Soud proto vyšel se shora citovaných znaleckých posudků, lékařské zprávy a výpovědi jeho otce [jméno] [celé jméno žalobce]. Právě ale s ohledem na výpověď otce žalobce soud usoudil, že rozsahu péče o žalobce nemůže být v délce 6 hodin denně. Soud má za to, že popsaná péče je v rozsahu max. 3 hodin. Vyšel přitom z částky 120 Kč, když za tuto částku takovéto služby poskytuje [ulice] [anonymizováno] [obec]. Žalobce se shora uvedeného titulu požadoval částku 828.720 Kč a žalovaná uhradila částku 94.920 Kč. Žalobce tak uplatnil nárok na částku 733.800 Kč. Žalobce požadoval nárok za 243 dní roku 2013, celé roky 2014 a 2015 a za 181 dní roku 2016 Celkem jde o 1154 dní. Nárok tak činí 1154 x 360 (3 hodny po 120 Kč) což činí 415.440 Kč. Od žalované doposud obdržel částku 94.920 Kč, a proto soud přiznal částku 320.520 Kč (415.440 – 94.920). Ve zbytku pak žalobu zamítl. Dále pak žalobce vyčíslil tento nárok za období 184 dní roku 2016 a celé roky 2017 a 2018. Za tuto dobu požadoval částku 657.360 Kč. Při počtu 3 hodin denně po 120 Kč za hodinu, resp. 360 Kč denně má nárok na částku 329.040 Kč. Proto soud žalobci přiznal částku 329.040 Kč a zamítl částku 328.320 Kč. Nakonec žalobce požadoval nárok za roky 2019 a 2020. Za tyto roky činí nárok 262.800 Kč (730x320). Žalobce však požadoval částku 526.320 Kč. Proto soud žalobě za roky 2019 a 2020 vyhověl co do 262.800 Kč a zamítl nárok ve výši 263.520 Kč. V případě ZSU soud vyšel ze znaleckých posudku znaleckého ústavu a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Znalecký ústav ohodnotil ZSU 5700 body a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pak 2860 body, což činí celkem 8560 bodů. Při hodnotě bodu 120 Kč, je nárok ve výši 1.027.200 Kč. S ohledem na nepříznivou prognózu vývoje poškození zdraví žalobce i s ohledem na věk žalobce, kdy měl v době nehody v podstatě celý život před sebou soud bodové ohodnocení znalců navýšil na 2,5 násobek, tedy na částku 2.568.000 Kč. Přitom soud vycházel i ze zásad proporcionality, kdy nároky z titulu mnohdy zásadnějšího poškození zdraví, kdy je poškozený např. celoživotně upoután na lůžko nepřevyšují částku 5.000, 000 Kč. Zároveň pak soud nárok na ZSU v rozsahu 4.132.000 Kč žalobu zamítl. Nárok soud posoudil dle ust. § 444 odst. 1 obč. zák. Pokud jde o nárok na náhradu nákladů za právní zastoupení, resp. nárok na úhradu za znalecké posudku, soud žalobci přiznal částku 17.816,98 Kč za úhradu posudků ve výši 11.600 Kč a 6.216,98 Kč. V případě nároku na náhradu za právní zastoupení soud dospěl k závěru, že se nejednalo o účelně vynaložené náklady. I poškozený je totiž povinen si počínat tak, aby zbytečně náklady vzniklé se škodní událostí zbytečně nenavyšoval. Z korespondence mezi žalovanou a právním zástupcem žalobce je zřejmé, že žalovaná byla ochotna plnit nároky na ZSU v případě, že by žalobce předložil znalecký posudek. Žalovaná byla ochotna plnit i v případě náhrady za ztrátu na výdělku a náhrady za péči třetí osoby. Požadovala však vyčíslení ZSU znaleckým posudkem, což žalobce prostřednictvím svého právního zástupce před podáním žaloby z nepochopitelných důvodů neučinil. Stejně tak neakceptoval výpočty žalované ohledně náhrady za ztrátu na výdělku. Pokud to soud shrne, pak počínání právního zástupce žalobce nebylo účelné a dle názoru soudu žalobci tento nárok nepřísluší. Proto soud žalobu co do částky 203.250,02 Kč zamítl. O úroku z prodlení soud rozhodl podle ust. § 1970 zák.č. 89/2012 Sb. ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěch žalované byl co do 61% a má proto nárok na 22% nákladů řízení. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou ve výši á 300 Kč za 8 úkonů, tedy celkem 3.600 Kč 22% pak činí částku 792 Kč. O náhradě nákladů řízení státu vůči žalobci soud rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., a uložil mu povinnost k náhradě 61%, což činí částku 35.845 Kč (celkové náklady státu tvoří znalečné ve výši 56.281 Kč a 2.481 Kč). O náhradě nákladů řízení státu vůči žalované soud rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., a uložil jí povinnost k náhradě 39% těchto nákladů, co činí částku 22.917 Kč (celkové náklady státu tvoří znalečné ve výši 56.281 Kč a 2.481 Kč). O povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek soud rozhodl podle ust. § 4 odst. 1 písm. i) a ust. § 11 odst. 2 písm. d) zák.č. 549/1991 Sb., když vycházel z přiznané částky ve výši 3.498.176,90 Kč. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.