23 C 249/2020

Plný text

: Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu Mgr. Michalem Novotným v právní věci žalobkyně údaje o účastníkovi: údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 1.874 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 1.874 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 158 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se domáhá po žalovaném na podkladě podepsanému soudu dne datum došlé žaloby zaplacení částky ve výši vyjádřené ve výroku ad I rozsudku s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva, a to podpisem vyplněného formuláře číslo jejímž předmětem bylo„ komplexní pojištění vozidla NAMÍRU.“ Datum počátku pojištění bylo sjednáno na den datum. Pojistná smlouva zanikla ke dni datum. Žalobce se domáhá dlužného pojistného za období od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 158 Kč za období od datum do datum. Žalovaný uvedl, že dlužnou částku již uhradil. Žaloba nemohla být úspěšná z důvodu, že žalobkyně neprokázala platné uzavření pojistné smlouvy číslo ze dne datum nebo jiného dne. Z obsahu listiny, kterou měla být smlouva uzavřena (nazvané Pojistná smlouva o komplexním pojištění vozidla NAMÍRU), totiž nelze zjistit, zda fyzická osoba, která tuto smlouvu za žalobkyni podepsala, jméno příjmení, resp. právnická osoba za níž jednal anonymizováno 5 slov, a.s. (označená na formuláři jako pojišťovací zprostředkovatel zastupující pojistitele na základě plné moci) tak byla oprávněna učinit či nikoliv. Žalobkyně žádné tvrzení o tom, o jakou osobu se mělo jednat, zda k tomuto jednání byla pověřena žalobkyní (§ 430 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění, občanského zákoníku /dále též„ o.z.“ /) či zmocněna plnou mocí udělenou žalobkyní (§ 441 odst. 2 o.z.), jakož ani o tom, kde byla smlouva podepsána (rozhodné tvrzení z pohledu ust. § 430 odst. 2 o.z.) nenabídla, pročež nelze dovodit, že tato fyzická osoba byla v rozsahu uzavření smlouvy oprávněna zastupovat žalobkyni, a tedy že se jedná o smlouvu uzavřenou s žalobkyní, není-li zde žádného tvrzení žalobkyně o tom, že by takové jednání schválila bez zbytečného odkladu (§ 440 odst. 1 o.z.). Je přitom povinností soudu posoudit z úřední povinnosti, zda byla smlouva platně uzavřena či nikoliv (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn.

IV. ÚS 2600/09, ze dne 09.12.2010, aj.). Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, byť se z účasti na něm omluvila, vyloučila se z možnosti poskytnutí poučení podle § 118a odst. 1,3 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále též jen„ o.s.ř.“), o tom, aby doplnila svá tvrzení v rozsahu těchto chybějících skutečností. Poučení podle § 118a o. s. ř. se totiž poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobí, že se mu příslušného poučení nedostane (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 832/2006, ze dne 27.9.2006, v:www.nsoud.cz, rozh. Městského soudu v Praze sp.zn. 14 Co 426/2002 aj.). S ohledem na tyto důvody nepřítomnosti žalobkyně u jednání, pro které nebylo případné jí poučovat dle ust. § 118a o.s.ř., nemohla být žalobkyně úspěšná ani ze subsidiárně se nabízejícího nároku na plnění z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o.z.), neboť netvrdila, a ani neprokázala, že by částka jí požadovanou vyjadřovala obvyklou cenu odpovídající plnění v místě a čase žalovanému z jeho strany poskytnutému (§ 2999 odst. 1 o.z.) jakož ani to, zda a popř. v jakém směru měl být žalovaný vůbec obohacen. Nebyla-li tato skutečnost prokázáno, nebylo již důvodu ke zkoumání otázek dalších a žalobu bylo na místě zamítnout. Je případné doplnit, s ohledem na ustálené závěry Nejvyššího soudu, že pokud se žalovaný k tvrzením žalobce nevyjádří, nemůže to vést k závěru o tom, že by tato tvrzení byla prokázána či že by byla zjištěna na základě shodného tvrzení účastníků a byla by tak vyloučena z dokazování (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 35/2007 ze dne 29. dubna 2009, v : www.nsoud.cz, tj. webové stránky Nejvyššího soudu, kde je toto rozhodnutí veřejnosti k dispozici k nahlédnutí). Předmětem sporu není jen takové tvrzení, které je shodné, popř. účastníkem, v jehož neprospěch svědčí, jednostranně doznané, a takové tvrzení může být v občanském soudním řízení učiněno jedině výslovně (nikoliv tedy mlčením, resp. nevyjádřením se), jak je zřejmé z ust. § 41a odst. 1 o.s.ř. Případ, kdy jsou tvrzení účastníka pokládána v důsledku jeho mlčení za nesporná je možný jedině v situaci, kdy je vydáván rozsudek pro zmeškání, což ale v posuzované věci nenastalo. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch, ale v řízení mu žádné náklady nevznikly. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.