23 C 297/2015

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu Mgr. Michalem Novotným ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti údaje o účastníkovi údaje o zástupci , o určení vlastnictví k nemovitosti <b>I. Žaloba, aby bylo určeno, že [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], je výlučným vlastníkem pozemku p. [číslo] o výměře 14 m² v k.ú. [část obce], obec Praha, nově vzniklého a blíže vymezeného geometrickým plánem vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení], číslo plánu [číslo], který je nedílnou součástí tohoto pozemku, event., že se určuje, že paní [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelá [datum], pan [jméno] [příjmení], narozen [datum], zemřelý [datum] a paní [celé jméno žalobkyně], [datum narození], jsou v rozsahu každý ideální podíl o velikosti jedné třetiny, spoluvlastníky pozemku p. [číslo] o výměře 14 m² v k.ú. [část obce], obec Praha, nově vzniklého a blíže vymezeného geometrickým plánem vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení], číslo plánu [číslo], který je nedílnou součástí toho tohoto pozemku, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 174.917,60 Kč k rukám právního zástupce žalovaných [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení státu v částce 1.215 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Návrh žalobkyně ze dne [datum] na přerušení řízení, se zamítá.</b> Žalobkyně se žalobou doručnou do podatelny zdejšího soudu dne [datum] domáhala určení vlastnictví k pozemku parc. [číslo] o výměře 14 m2 v k.ú. [část obce], obec Praha. Svůj návrh odůvodnila tím, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce], obec Praha. Žalovaní jsou pak výlučnými vlastníky pozemku par. [číslo] k.ú. [část obce], obec Praha. Pozemek parc. [číslo] je v katastru nemovitostí zapsán tak, že část v šíři 0,5m je vklíněna mimo jiné mezi pozemek žalobců parc. [číslo] pozemky sousedů parc. [číslo] parc. [číslo]. Tato část pozemku parc. [číslo] je na přiloženém geometrickém plánu zpracovaném Ing. [jméno] [příjmení] plánu [číslo] označena jako pozemek parc. [číslo] o výměře 14 m2, obec Praha, k.ú. [část obce]. Žalobkyně tvrdí, že je výlučným vlastníkem pozemku [číslo]. Žalobkyně dále uváděla, že nevěděla, že není vlastníkem tohoto pozemku a až do současné doby vycházela z tohoto, že tento pozemek náleží k pozemku parc. [číslo]. Navíc tato část pozemku byla zahrnuta do práva služebnosti, která byla zapsána v katastru nemovitostí s tím, že žalobkyně byla zapsána jako povinná ze služebnosti. Služebnost vznikla na základě smlouvy trhové, byla služebností osobní a byla vymazána z katastru nemovitostí. Od 50. let minulého století byly pozemky oploceny tak, že pozemek parc. [číslo] patřil k pozemku žalobkyně par. [číslo] vedl rovněž přes něj 2m široký koridor pro výkon služebnosti panem [příjmení]. Tento koridor byl ze strany tehdejší parc. [číslo] uzavřen a tím oddělovalo pozemek žalobkyně par. [číslo] od pozemků [číslo] a [číslo]. Na jaře 2014 však byl plot, co se týče hranic s pozemkem [číslo] odstraněn. Ohledně odstranění plotu podávala žalobkyně trestní oznámení. Dle názoru žalobkyně došlo k vydržení pozemku parc. [číslo] má tak naléhavý právní zájem na určení jejich vlastnictví, neboť žalovaní tvrdí, že žalobkyně není jeho vlastníkem a pro změnu zápisu v katastru nemovitostí je třeba rozhodnutí soudu. Žalovaní ve svém vyjádření uvedli, že jsou výlučnými vlastníky pozemků par. [číslo] který náleží do jejich SJM. Dle zápisu v katastru nemovitostí činí výměra tohoto pozemku 709 m2, druh pozemku – zahrada. Část pozemku [číslo] o délce přibližně 42m a šíři přibližně 1/2m je vklíněna mezi pozemky parc. [číslo] [číslo], [číslo] a [číslo], vše v k.ú. [část obce], obec Praha a slouží jako neveřejná přístupová cesta ke zbylé části pozemku [číslo] a dále k pozemkům [číslo], 825, [číslo], [číslo] a 835, vše v k.ú. [část obce], obec Praha. Žalobci své vlastnické právo k pozemku [číslo] odvozují z domněnky, že tento pozemek náleží k pozemku parc. [číslo] který je v jejich výlučném vlastnictví a dále z toho, že přes tento pozemek měl vést koridor v šíři 2m, který sloužil pro výkon služebnosti, která svědčila oprávněnému panu [jméno] [příjmení], resp. Ve prospěch pozemků [číslo] a [číslo], když povinnou z této služebnosti byla žalobkyně, jako vlastník zatíženého pozemku [číslo]. Na základě smlouvy trhové ze dne [datum] uzavřené mezi panem [jméno] [příjmení] a panem [jméno] [příjmení], byla ve prospěch pana [příjmení], resp. ve prospěch pozemku [číslo] zřízena služebnost jízdy a chůze v šíři 2m, která zatěžovala pozemky 826 a 820. Žalovaní poukazovali na čl. VIII. a čl. XI. odst. 3 smlouvy trhové a na geometrický plán Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] [číslo] ze kterých vyplývá, že služebnost jízdy a chůze nebyla zřízena pouze jako osobní ve prospěch pana [příjmení], ale jako věcné právo ve prospěch pozemku [číslo], a to z důvodu, aby byl ke koupenému pozemku zjednán potřebný přístup. Z geometrického plánu Ing. [jméno] [příjmení] vyplývá, že služebnost jízdy a chůze v šíři 2m kopíruje hranici s pozemkem 824, avšak zasahuje výlučně do pozemků parc. [číslo] (dnes označený jako [číslo] a [číslo]) a parc. [číslo] (dnes označený jako pozemky parc. [číslo]). Uvedené potvrzuje i další geometrický plán Ing. [jméno] [příjmení] na rozdělení pozemku parc. [číslo] ze dne [datum], [číslo]. Z přiložených geometrických plánů však vyplývá, že pozemek [číslo] nebyl služebností zatížen. Žalovaní poukázali na skutečnost, že nejpozději od roku 1949 je hranice pozemku parc. [číslo] (nyní nově pozemků [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]) stále stejná, což vyplývá z geometrických plánů z let 1979, 1982 a 1983. Skutečnost, že pozemek [číslo] vznikl rozdělením pozemku parc. [číslo] vyplývá především z geometrického plánu zpracovaného Geodetickou kanceláří GK ze dne [datum] [číslo] kterým došlo k oddělení pozemku parc. [číslo] z pozemku 824. Z tohoto plánu je zřejmé, že mezi pozemky [číslo] a nové vzniklým pozemkem [číslo] vznikl úzký pruh o šíři přibližně 1/2m, který tyto dva pozemky odděluje. Uvedené vyplývá i z geometrického plánu zpracovaného Geodetickou kanceláři GK ze dne [datum] [číslo] kterým došlo k oddělení pozemku [číslo] a pozemku [číslo] od pozemku 824. Z plánu vyplývá, že mezi pozemky [číslo] a [číslo] a nově vzniklými pozemky parc. [číslo] vznikl úzký pruh o šíři přibližně 1/2m a délce přibližně 42m, který tyto čtyři pozemky od sebe odděluje. Skutečnost, že pozemek [číslo] náleží výlučně k pozemku [číslo] pak vyplývá i z geometrického plánu zpracovaného [právnická osoba] spol. s r.o. ze dne [datum], [číslo]. Pokud jde o namítané vydržení pozemku [číslo] žalovaní uvedli, že žalobkyně by musela splnit kumulativně všechny zákonem stanovené podmínky a splnění těchto podmínek prokázat, což se však nestalo. Žalobkyně pozemek [číslo] nikdy řádně nedržela, neboť jej nikdy neužívala, neobhospodařovala a ani se k němu nechovala jako ke svému vlastnictví, což lze dovodit i z toho, že jej nikdy neoplotila. Navíc nebyla splněna podmínky, aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva. Putativní titul, kdy se držitel pouze domnívá, že titul má, pro řádnou držbu nestačí. V této souvislosti žalovaní poukázali na skutečnost, že od roku 1949 je patrné, že pozemek [číslo] je součástí pozemku 824, aby následně v roce 1998 byl přičleněn k nově vzniklému pozemku [číslo]. Tuto skutečnost si žalobci mohli ověřit nahlédnutím do katastru nemovitostí. Závěrem paka žalovaní navrhli zamítnutí žaloby. Soud ve věci již jednou rozhodoval, když rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 23C 297/2015-343 žalobu zamítl. Rozsudek byl následně zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], čj. 17Co 125, 126, 127/2020-420 zrušen. V usnesení Městský soud v Praze uvedl, že se soud prvního stupně věcí z pohledu relevantní právní úpravy a judikatury nezabýval. Nehodnotil, kdy a za jakých okolností se žalobkyně a její rodiče ujeli držby předmětného pozemku, kdy a za jakých okolností byl tento pozemek jako část sousedního pozemku tzv. připlocen k pozemku parc. [číslo] zda lze žalobkyni a její rodiče považovat za oprávněné držitele, zda lze domnělý právní titul jejich spoluvlastnictví k předmětnému pozemku považovat kupní smlouvu z [datum], zda všichni či jen někdo z nich užíval předmětný pozemek v dobré víře nepřetržitě po stanovenou vydržecí doba deseti let, zda jsou splněny podmínky pro započítání vydržecí doby jejich předchůdce pana [jméno] [příjmení], zda byly splněny podmínky pro to, aby žalobkyně vydržela předmětný pozemek do svého výlučného vlastnictví či do spoluvlastnictví se svými rodiči, apod. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Vlastnictví žalobkyně k pozemku [číslo], k.ú. [část obce], obec Praha je prokázáno výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví], k.ú. [část obce], obec Praha. Výpisem z katastru nemovitostí je prokázáno i vlastnictví žalovaných k pozemkům [číslo] [list vlastnictví], k.ú. [část obce], obec Praha. Navíc geometrickým plánem je prokázáno, že část pozemku [číslo] o délce přibližně 42m a šíři přibližně 1/2m je vklíněna mezi pozemky parc. [číslo] [číslo], [číslo] a [číslo], vše v k.ú. [část obce], obec Praha Geometrickým plánem ze dne [datum] bylo prokázáno, že původní pozemky ve vlastnictví [jméno] [příjmení] byly v souvislosti s uzavíranými trhovými smlouvami přečíslovány tak, že pozemek původně č. kat. 826 byl rozdělen na celkem tři pozemky, a to č. kat. [číslo], [číslo] a [číslo]. Trhovou smlouvou ze dne [datum] uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] jako prodávajícím a [jméno] [příjmení] jako kupujícím bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] nabyl do svého vlastnictví část díl pozemkové parcely 826. Dále byla za účelem přístupu k pozemku zřízena služebnost jízdy a chůze po pozemcích 826 a 820 v šíři 2 metrů. Ve smlouvě přitom není uvedena výměra převáděných pozemků. Vlastnictví v rozsahu 1/3 k pozemku [číslo] nabyla žalobkyně na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Pozemek je opět uveden bez výměry a v kupní smlouvě je uvedeno, že je na pozemku zřízena služebnost jízdy a chůze. Z geometrického plánu Ing. [jméno] [příjmení] vyplývá, že služebnost jízdy a chůze v šíři 2m kopíruje hranici s pozemkem 824, avšak zasahuje výlučně do pozemků parc. [číslo] (dnes označený jako [číslo] a [číslo]) a parc. [číslo] (dnes označený jako pozemky parc. [číslo]). Uvedené potvrzuje i další geometrický plán Ing. [jméno] [příjmení] na rozdělení pozemku parc. [číslo] ze dne [datum], [číslo]. Z přiložených geometrických plánů však vyplývá, že pozemek [číslo] nebyl služebností zatížen. Z geometrických plánů z let 1979, 1982 a 1983 vyplývá, že od roku 1949 je hranice pozemku parc. [číslo] dnes pozemků [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] stále stejná. Skutečnost, že pozemek [číslo] vznikl rozdělením pozemku parc. [číslo] vyplývá především z geometrického plánu zpracovaného Geodetickou kanceláří GK ze dne [datum] [číslo] kterým došlo k oddělení pozemku parc. [číslo] z pozemku 824. Z tohoto plánu je zřejmé, že mezi pozemky [číslo] a nové vzniklým pozemkem [číslo] vznikl úzký pruh o šíři přibližně 1/2m, který tyto dva pozemky odděluje. Uvedené vyplývá i z geometrického plánu zpracovaného Geodetickou kanceláři GK ze dne [datum] [číslo] kterým došlo k oddělení pozemku [číslo] a pozemku [číslo] od pozemku 824. Z plánu vyplývá, že mezi pozemky [číslo] a [číslo] a nově vzniklými pozemky parc. [číslo] vznikl úzký pruh o šíři přibližně 1/2m a délce přibližně 42m, který tyto čtyři pozemky od sebe odděluje. Skutečnost, že pozemek [číslo] náleží výlučně k pozemku [číslo] pak vyplývá i z geometrického plánu zpracovaného [právnická osoba] spol. s r.o. ze dne [datum], [číslo] Tyto důkazy pak jednoznačně potvrzují skutková tvrzení žalovaných. Z technické zprávy Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] vyplývá, že mezi pozemky [číslo] a [číslo] na jedné straně a pozemky [číslo], [číslo] a [číslo] je koridor, jehož šíře nepřesahuje 1,95m, když v této šíři je zahrnuta i část pozemku [číslo] v délce cca 42 metrů a šířce cca 0,5m. Daňovými přiznáními za rok 2014 a 2001 a potvrzeními Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, je prokazováno, že žalovaní z pozemku [číslo] řádně platili daň z nemovitých věcí. Z prohlášením pana [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] je zřejmé, že součástí pozemku [číslo] byla vždy úzká část o šíři přibližně půl metru, která tento pozemek spojovala s ulicí [ulice]. Dále pak je z tohoto prohlášení zřejmé, že o tuto část, se žalobci nikdy nestarali. Z rozhodnutí Úřadu městské části [obec a číslo], Odboru územního rozvoje a výstavby ze dne [datum] je zřejmé, že tímto rozhodnutím bylo povoleno oplocení pozemku [číslo] s tím, že účastníkem řízení byla i žalobkyně, která rozporovala vlastnictví části pozemku [číslo], když šlo právě o předmětný pozemek [číslo]. Z geometrického plánu, který je součástí tohoto rozhodnutí pak vyplývá, že pozemek [číslo] je součástí pozemku [číslo]. Ve společném čestném prohlášení [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] je uvedeno, že v sedmdesátých letech došlo v ulici [ulice] k havárii vodovodního potrubí, což mělo za následek, že u vstupu do předmětného koridoru vznikla terénní nerovnost a do koridoru se vstupovalo v podobě jednoho cca 50 cm schůdku. Ve vstupní části koridoru v šíři 2 metry byla postavena úzká jednokřídlá branka, která se otvírala o jednoho plotu k druhému. Koridorem se vždy jen procházelo, auta by neprojela. Pan [anonymizováno] a pan [příjmení] projížděli pouze s malými ručními vozíky. Ze souhlasu se stavebními úpravami z roku 2010 je patrné, že žalobkyně byla o stavebních úpravách informována a dále pak je jeho součástí polohopisný a výškopisný plán, ze kterého je opět zřejmé, jak je to z vlastnictvím pozemku [číslo], resp. to, že je součástí pozemku [číslo]. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedl, že jím vyhotovená technická zpráva je z roku 2016, avšak zamření prováděl dne [datum] a šlo o to, aby zaměřil průběh plotu, zda-li jsou na hranici pozemků. V roce 2016 jej žalobce b) požádal, aby provedl změření rozestupů těchto plotů, když výsledek byl, že v nejširší části je rozestup 1,95m. Odchylka 0,5m dle svědka není možná. Svědek [jméno] [příjmení], [datum narození] uvedl, že předmětný koridor je poblíž pozemků jeho rodičů. Uvedl, že jej jednou paní [příjmení] požádala, zda-li by to tam neposekal. Ona si to tam občas sekala sama. Když to sekal on, bylo to zarostlé. Pokud jde o šíři, pamatuje si ji jen matně a mělo by to být něco přes metr široké. Svědek [jméno] [příjmení], [datum narození] uvedl, že koridor je široký cca 2m. Z obou stran byl plot a pan [celé jméno původního účastníka] tam moc nechodil. [příjmení] sám tam nikdy žádné auto neviděl. Též uvedl, že koridor sekal na základě žádosti paní [příjmení]. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že koridor vedl k [anonymizováno] a [anonymizováno], byla to taková osobní dohoda, protože jinak by neměli přístupovou cestu. Jeho otec povolil panu [příjmení] a [příjmení] po domluvě s panem [příjmení], aby tam mohli chodit. Sám tam žádné auto nikdy neviděl, je to moc úzké a auto by tam neprojelo. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že pokud si pamatuje, tak po obou stranách koridoru bylo oplocení. Ten koridor tam byl proto, aby tam mohli chodit lidé na pozemky. Dle jeho názoru koridor patřil těm lidem, co tam měli ty zahrady. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že koridorem procházel často. Bylo to zřízeno jako přístup pro [příjmení] a [příjmení]. Též uvedl, že dle jeho názoru by tam auto neprojelo. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že byl na místě samém, když pracoval na stavebním úřadu. Neví, kdo koridor udržoval. Dle jeho názoru by tam auto neprojelo. Věděl, že tam bylo nějaké věcné břemeno, ale již neví v jakém rozsahu. Soud na místě samém provedl též místní šetření, ze kterého je patrné, že oplocení pozemku žalobců [číslo] je posunuto tak, že koridor je v současné době v šíři cca 50cm. V řízení bylo předloženo svědecké prohlášení [jméno] [příjmení], [datum narození] kde je uvedeno, že cesta byla za zarostlou drátěnou bránou. [příjmení] lampa ničemu nebránila a cesta byla široká minimálně na průjezd auta. Pokud jde o četnou fotodokumentaci, která je součástí spisu, lze uvést, že zachycuje stav koridoru a jeho vstupu v různých časových obdobích a je z ní zřejmé, že koridor byl značně neudržovaný a průjezd autem byl prakticky nemožný. Nicméně dokumentace není rozhodně staršího data, resp. historicky určitě nejde za rok 2000. V současné době je na severní straně koridoru postaven betonový plot a koridor je přibližně půl metru široký. Podle ust. § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Žalobkyně přitom v řízení tvrdila, že je vlastníkem pozemku [číslo], který je součástí pozemku [číslo], který je ve vlastnictví žalovaných. Dle názoru soudu zde tedy existuje naléhavý právní zájem na určení. Dále se soud zabýval tím, zda-li zřízená služebnost ve smlouvě trhové z [datum] byla služebnosti osobní či pozemkové. Dospěl přitom k závěru, že jde o služebnost pozemkovou. Podle ust. § 479 OZ, služebnosti, které o sobě jsou služebnostmi pozemkovými, mohou se však povoliti také jen osobě nebo výhody, které řádným způsobem jsou služebnostmi, pouze do odvolání. Nemá se však za to, že jsou to odchylky od povahy služebnosti; kdo je tvrdí, tomu náleží dokazování. Podle ust. § 480 OZ, právní důvod služebnosti zakládá se na smlouvě; na poslední vůli; na právním výroku vydaném při rozdělení společných pozemků; nebo konečně na vydržení. Podle ust. § 481 OZ, věcného práva služebnosti k věcem, které jsou zapsány ve veřejných knihách, lze nabýti toliko zápisem do nich. Podle ust. § 473 OZ, Je-li právo služebnosti spojeno s držbou pozemku, aby se mohlo prospěšněji nebo pohodlněji užívati, vzniká pozemková služebnost; jinak je služebnost osobní. V řízení bylo prokázáno, že obě služebnosti byly na základě trhové smlouvy z [datum] zapsány do veřejných knih. Navíc s ohledem na ust. § 473 OZ je jasné, že pokud je právo služebnosti spojeno s držbou pozemku, vzniká služebnost pozemková. V posuzovaném případě byly obě služebnosti spojeny právě s držbou předmětných pozemků a je tedy zřejmé, že se muselo jednat o služebnosti pozemkové. Pokud se však jednalo o služebnosti pozemkové, nemohlo k jejich zániku dojít v důsledku smrti [jméno] [příjmení]. Žalobkyně se domáhala určení, že pozemek [číslo], který je součástí pozemku [číslo] je v jejím vlastnictví, resp. že vlastnické právo nabyla na základě vydržení. Soud však po provedeném dokazování dospěl k závěru, že tomu tak není. Předně z provedeného dokazování vyplývá, že předmětný pozemek [číslo] byl v části cca 42m a šířce 0,5m vklíněn mezi pozemky [číslo] a [číslo] v horní části a v dolní části mezi pozemky [číslo] a [číslo] Tyto skutečnosti jsou prokazovány především z geometrického plánu Ing. [jméno] [příjmení] z roku 1949 a dále z geometrických plánu z let 1979, 1982 a 1983 a též z geometrických plánů zpracovaných Geodetickou kanceláří GK ze dne [datum] [číslo] ze dne [datum] [číslo] z geometrického plánu [právnická osoba] spol. s r.o. ze dne [datum], [číslo]. Pokud jde o technickou zprávu Ing. [příjmení], lze uzavřít, že i tato zpráva, byť předložená žalobci, dokládá existenci pozemku [číslo], který je součástí pozemku [číslo] ve vlastnictví žalovaných. Přitom dle této technické zprávy měl být koridor o šíři cca 1,98 m a v některých místech i užší cca 1,88 m. Nutno však podotknout, že pozemek o nějž v řízení jde tedy [číslo] je na svém začátku, myšleno od vstupu do koridoru v šíři 0,5m. Přitom z geometrických plánů z čl. 458 a 459, kde je zakreslen i stav ke dni [datum] vyplývá, že pozemek [číslo] byl vyčleněn z původního pozemku 824 a nikoli 826. Ještě je třeba uvést, že i v případě, že by soud vzal v potaz šíři koridoru v rozsahu tak, jak je uvedeno v technické zprávě Ing. [příjmení], znamená to pouze to, že žalobkyně nerespektovala šíři zřízené služebnosti. V žádném případě však nikdy nedošlo k připlocení předmětného pozemku [číslo] resp. před jeho vznikem k té části zemského povrchu, který představuje k pozemku [číslo]. Koridor v šíři 0,5m zůstal zachován i po zbudování betonového oplocení žalobkyní, což vyplývá i z protokolu o místním ohledání a z pořízené fotodokumentace při tomto místním ohledání. Podle ust. § 115 zák.č. 141/1950 Sb., vydržením lze nabýt vlastnického práva, nejde-li o nezcizitelné věci, které jsou v socialistickém vlastnictví. Podle ust. § 116 odst. 1 téhož zákona, práva vlastnického k věci movité nabude, kdo ji drží oprávněně (§ 145) a nepřetržitě po tři léta; jde-li o věc nemovitou, je třeba vydržecí doby desetileté. Podle odst. 2 pak, kdo nabude oprávněné držby od držitele oprávněného, může si započíst vydržecí dobu předchůdcovu. Podle ust. § 143 zák.č. 141/1950 Sb., kdo nabude oprávněné držby od držitele oprávněného, může si započíst vydržecí dobu předchůdcovu. Podle ust. § 145 odst. 1 téhož zákona, je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, je držitelem oprávněným. Podle odst. 2 téhož ustanovení, v pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Ze shora uvedených ustanovení vyplývá, že k vydržení vlastnického práva mohlo u žalobkyně dojít, neboť ona a její rodiče se stali vlastníky pozemku [číslo] na základě smlouvy kupní ze dne [datum], přičemž pokud byl oprávněným držitelem již jejich právní předchůdce, započítává se doba jeho oprávněné držby do nutné lhůty k vydržení i žalobkyni a jejím rodičům. Nicméně právě pro období účinnosti zákona 141/1950 Sb., tedy do [datum], který umožňoval vydržení, nebyl v řízení navržen žádný důkaz, který by oprávněnou držbu právního předchůdce žalobkyně, resp. žalobkyně a jejích rodičů, prokazoval. Dle zák.č. 40/1964 Sb., v období od [datum] až do [datum] nebyl institut vydržení v občanském zákoníku vůbec zakotven. Podle zák.č. 40/1964 Sb. s účinností od [datum] se institut vydržení vrátil. Podle ust. § 135a odst. 1 zák.č. 40/1964 Sb. s účinností od [datum], vlastníkem věci, která může být předmětem osobního vlastnictví, se stane občan, který má nepřetržitě v držbě (§ 132a odst. 1) movitou věc po dobu tří let a nemovitou věc po dobu deseti let. Obdobně, pokud není stanoveno jinak, nabude občan i právo odpovídající věcnému břemenu (§ 132a odst. 2). Dle platné úpravy nebyl jakýkoli pozemek až do [datum] způsobilým předmětem vydržení. Nicméně dle zák.č. 40/1964 Sb. s účinností od [datum], konkrétně ust. § 134 odst. 1 platí, že oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle odst. 3 téhož ustanovení, do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Podle ust. § 129 citovaného předpisu, držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Podle ust. § 130 odst. 1, Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Přitom svědci [jméno], [jméno] a [jméno] [příjmení] ve svých výpovědích uvedli, že zde existoval koridor, mezi pozemky [číslo] a [číslo], který sloužil k tomu, aby zde mohli procházet [příjmení] a [příjmení]. Je pravdou, že svědci [jméno] a [jméno] [příjmení] byli slyšení ještě jednou u ústního jednání dne [datum]. Ačkoli v předcházejících výpovědích v podstatě o poměrech mezi pozemky [číslo] a [číslo] nic nevěděli, při druhé výpovědi si najednou vše pamatovali a jejich výpovědi byl naprosto shodně a to do všech podrobností a to včetně toho, že sloupky u plotu ohraničující pozemek parc. [číslo] tam dával někdy v polovině třicátých let jejich děda s panem [příjmení], když však poznamenali, že to ví z vyprávění otce a dědy. Jednak je třeba říci, že se jedná o svědectví tzv. z druhé ruky, když sami svědci okolnosti znají pouze z vyprávění. Důležitější však je ta okolnost, že při svém prvém výslechu nic takového neuváděli a v podstatě si na nic nepamatovali. Soud tak jejich výpovědi učiněné u ústního jednání dne [datum] hodnotí jako nevěrohodné. V této souvislosti je třeba poukázat též na výpověď svědka [jméno] [příjmení] mladšího, který uvedl, že cca před 15 až 20 lety sekal mezeru mezi pozemky, neboť jej o to požádala paní [příjmení]. Svědek nepotvrdil, že by se v koridoru pohybovala žalobkyni nebo její rodiče a též nepotvrdil, že by se žalobkyně považovala za vlastníka tohoto koridoru. Svědek [jméno] [příjmení] starší uvedl, že žalobkyně koridor neudržovala, stejně jako vlastní plot. Též nepotvrdil, že by se žalobkyně považovala za vlastníka. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že spodní část byla ve vlastnictví pana [příjmení]. Lze říci, že všichni svědci potvrdili existenci koridoru, a že jej žalobkyni, případně její rodiče neudržovali. Ohledně šíře koridoru je třeba poukázat na svědeckou výpověď paní [jméno] [příjmení], která uvedla, že šíře mohla být cca 2,5m a dnes to tam vypadá úplně jinak, než když ona v roce 1997 kupovala svůj pozemek. Svědkyně též uvedla, že to tam sekala paní [příjmení], která tam též chodila s vozíkem. Dále je pak třeba poukázat na Dohodu z roku 1979 mezi žalobkyní, jejími rodiči a paní [příjmení]. V této dohodě je výslovně uvedeno, že v minulosti byl plot záměrně zasazený asi 200 cm do naší zahrady na jižní straně a není hranicí parcel, což je paní [příjmení] známo. Lze přisvědčit argumentaci žalovaných, že uvedená formulace pouze prokazuje, že v minulosti byl plot vsažen jižněji o 2 metry a v tomto rozsahu mohla paní [příjmení] pozemek využívat a tato informace jí byla dána právě proto, že zde existovala další část pozemku v šíři cca 0,5m, kterou dle této dohody užívat nemohla. V této souvislosti soud poukazuje na skutečnost, že od roku 1959 se pozemek, dnes očíslovaný [číslo] nacházel za plotem ohraničujícím pozemek [číslo], když zároveň bylo prokázáno, že tuto část žalobkyně nikdy neobhospodařovala a nijak nevyužívala. Lze tedy shrnout, že žalobkyni spolu s rodiči nabyla vlastnictví k pozemku [číslo] na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. V této smlouvě nebyla uvedena výměra a nic tedy nenaznačovalo, že by předmětný pozemek dnes [číslo] měl být v jejich vlastnictví. Zároveň v řízení bylo prokázáno, že rodiče žalobkyně, ani žalobkyně koridor nijak nevyužívali, neobhospodařovali a nestarali se o něj. Soud má tedy za to, že v případě žalobkyně ani jejich rodičů nemohlo jít o oprávněnou držbu. Navíc bylo prokázáno, že se o tento koridor nijak nestarali a neužívali jej. Pokud jde o služebnost, tato se jednoznačně týkala pouze pozemku [číslo] a nikoli pozemku [číslo]. Jestliže se domáhali žalobci toho, že vydrželi předmětný pozemek, neboť byli v dobré víře, že jsou jeho vlastníci, soud uvádí, že předně neexistoval žádný titul, na základě kterého by žalobci mohli dospět k závěru, že jsou vlastníky předmětného pozemku. Navíc, jak již shora uvedeno, pozemek [číslo] nikdy nebyl k pozemku [číslo] připlocen. Naopak veškeré geometrické plány a též i souhlas s umístěním stavby na pozemku manželů [příjmení] vyplývá, že tomu tak nebylo. Navíc žalobkyně v řízení neprokázala, že by předmětný pozemek užívala, když všichni svědci, kteří byli slyšení a byli schopni se k této věci vyjádřit uvedli, že neví, zda-li žalobkyně koridor užívala, resp. se o něj starala. Naopak z těchto výpovědí vyplývá, že koridor se starala paní [příjmení] a nebo jej sekal, na základě její žádosti, [jméno] [příjmení]. Lze tedy uzavřít, že žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by existoval jakýkoli právní titul, na základě kterého by se mohla domnívat, že je vlastníkem předmětného pozemku a dále v řízení neprokázala, že by vůbec tento pozemek užívala. Naopak z místního šetření jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně, nerespektujíce služebnost, posunula oplocení dolní části svého pozemku [číslo], avšak ponechala zde koridor v rozsahu cca 50cm, což odpovídá právě šířce pozemku [číslo] mezi pozemky [číslo], [číslo], [číslo]. Tedy i oni, byť nerespektujíce pozemkovou služebnost, respektovali právě výměru této části předmětného pozemku. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud žalobu zamítl. Pokud jde o zamítnutí návrhu na přerušení řízení, soud uvádí, že návrhu nevyhověl, neboť pokud by se tak stalo, nastala by patová situace, neboť dědické řízení by bylo s největší pravděpodobností přerušeno do pravomocného skončení tohoto řízení. Soudu by pak následně nezbylo nic jiného, než v řízení znovu pokračovat. Za této situace soud návrh na přerušení řízení posoudil jako nedůvodný a tedy jej zamítl. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaní byli plně úspěšní. Soud vycházel při stanovení tarifní hodnoty z ust. § 9 odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. b) zák.č. 177/1996 Sb. ve spojení s ust. § 12 odst. 4 zák.č. 177/1996 Sb. Proto stanovil tarifní hodnotu za jeden úkon ve výši 4.960 Kč, když tarifní hodnota činila 3.100 Kč za každého žalovaného a tuto bylo třeba ponížit o 20% Náklady tvoří 26 úkonů právní pomoci po 4.960 Kč, 52 režijních paušálů po 300 Kč a 21% DPH (30.357,60 Kč). O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaných soud rozhodl podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., když tato povinnost stíhá žalobkyni, která nebyla v řízení úspěšná. Náklady jsou tvořeny přiznaným svědečným v částce 1.215 Kč. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.