23 C 3/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu Mgr. Michalem Novotným v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi údaje o zástupci , o zaplacení částky 17.922,60 Kč s příslušenstvím <i>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17 922,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75% ročně z částky 31 365,60 Kč od 21. 8. 2018 do 1. 4. 2019 a z částky 17 922,60 Kč od 2. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</i> <i>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení, když její výše bude specifikována v písemném vyhotovení rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</i> <i>III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu v částce 464 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</i> Žalobce se žalobou, doručenou do podatelny zdejšího soudu dne 28.9.2018 domáhal na žalované zaplacení částky 31.365,60 Kč s příslušenstvím s tím, že v průběhu řízení vzal žalobce nárok zpět co do částky 13.443 Kč. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne 16.1.2018 došlo ke škodní události na vozidle žalobce, a to [anonymizována tři slova], r.z. [anonymizováno]. Škodící vozidlo bylo pojištěno u žalované a žalovaná událost zaregistrovala pod [číslo]. Žalobce poškozené vozidlo odstavil v areálu autoservisu [právnická osoba]. Škodní událost ohlásil žalobce telefonicky dne 17.1.2018. Žalovaná sdělením o výši pojistného plnění ze dne 6.2.2018 sdělila, že jde o tzv. totální škodu a žalobci vyplatila částku 234.281 Kč bez DPH. Žalobci v rámci likvidace pojistné události požadoval též úhradu nákladů za zapůjčení náhradního vozidla za dobu od 17.1.2018 do 6.2.2018 v celkové výši 52.343 Kč bez DPH. Žalovaná však uhradila toliko částku 13.442 Kč bez DPH s tím, že půjčovné je hrazeno od 26.1.2018 do 31.1.2018, tedy za šest dní. Přitom je třeba uvést, že prodlevu od nahlášení pojistné události do dne prohlídky, tj. 26.1.2018 nelze dávat k tíži žalobce. Zároveň pak žalovaná uvedla, že informaci o totální škodě předal technik žalované panu [příjmení] v servisu. Servis ani pan [příjmení] však nebyli žalobcem pověřeni k řešení pojistné události za žalobce a žádnému z nich nebyla udělena plná moc. Žalobce se tak o totální škodě dověděl až z dopisu žalované ze dne 6.2.2018. Žalovaná uvedla, že nárok neuznává ani z části. Dle ní je předmětem řízení půjčovné, resp. doba zapůjčení náhradního vozidla, když žalovaná nesporuje výši půjčovného. Žalovaná uvedla, že dle jejího názoru prodleva od 17.1.2018 do 25.1.2018 není v příčinné souvislosti s dopravní nehodou a spočívá pouze v liknavosti žalobce, resp. jeho zmocněnce, servisu. Žalovaná proto vyplatila žalobci půjčovné od 26.1.2018 + 3 dny s tím, že dne 26.1.2018 bylo panu [příjmení] sděleno, že jde o totální škodu. Pokud žalobce uvádí, že servis nebyl zmocněn, pak právě servis s žalovanou od počátku komunikoval a měl provádět opravu. Právní vztah mezi žalobcem a servisem tedy musel existovat. Žalobce tedy musel vědět o totální škodě od 26.1.2018. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaná nijak nesporovala, že došlo k předmětné dopravní nehodě, a též panovala shoda mezi účastníky o tom, v jaké výši poskytla žalované pojistné plnění. Shoda panovala i na výši půjčovného. Spor mezi účastníky tak byl především o délce zapůjčení náhradního vozidla. Sdělením o výši pojistného plnění ze dne 6.2.2018 bylo prokázáno, že žalovaná poskytla za poškozené vozidlo žalobci částku 234.281 Kč bez DPH s tím, že jde o tzv. totální škodu. Sdělením o výši pojistného plnění ze dne 5.4.2018 bylo prokázáno, že za zapůjčení náhradního vozidla uhradila žalovaná žalobci částku 13.442 Kč, když akceptovala čtyři dny zapůjčení náhradního vozidla, jak vyplývá z výpočtu pojistného plnění za náhradní vozidlo. Následně pak toto své stanovisko zopakovala v dopisech ze dne 29.6.2018 a 5.9.2018. Zapůjčení náhradního vozidla a sazba za zapůjčení sice nebyla sporována, nicméně okolnost zapůjčení náhradního vozidla vyplývá z nájemní smlouvy ze dne 17.1.2018, kterou jako nájemce uzavřel žalobce se společnostní [právnická osoba] Skutečnost, že žalobce nahlásil pojistnou událost dne 17.1.2018 vyplývá z oznámení škodné události a z uplatnění nároku – povinné ručení ze dne 17.1.2018. V této souvislosti soud provedl i důkaz nahrávkou telefonního hovoru žalobce se zaměstnankyní žalované, při kterém nahlásil žalobce škodní událost. Z telefonického hovoru vyplývá, kam bude vozidlo odtaženo a též žalobce uvedl, že dle něj by se mohlo jednat o totální škodu. Pokud jde o datum provedení prohlídky technikem žalované, pak toto datum je prokazováno zápisem o poškození motorového vozidla ze dne 26.1.2018, kdy byly prohlídka provedena. Soud provedl ve věci žalovanou navržený výslech technika žalované pana [jméno] [příjmení], který uvedl, že je zaměstnancem [právnická osoba] [anonymizováno], a že autoservis [příjmení] zná a jezdí tam. Na celou věc si však již nevzpomínal, Nevěděl, kdy byl přítomen prohlídce, ani zda a komu měl sdělit informace, že jde o totální škodu. Dále uvedl, že zná i pana [příjmení], ale již se nevzpomíná, zda-li tento u prohlídky byl. Obecně uvedl, že ohledně prohlídky komunikuje buď s poškozeným, a nebo se servisem, když je auto tam. Po nahlédnutí do fotodokumentace uvedl, že vozidlo bylo umístěno přímo před servisem. Dále byl ve věci jako svědek vyslechnut pan [příjmení] [příjmení], který uvedl, že ví kdo je pan [jméno] [příjmení] a kdo je žalobce. Uvedl, že jde o stálého zákazníka servisu [příjmení]. Poškozené vozidlo se vybavil, ale škodní událost již nikoli. Auto se pamatoval proto, protože jej [právnická osoba] servisuje. Vybavil si, že vozidlo k nim bylo odtaženo a stálo u nich. On v tom však žádné kroky nedělal. Nepsal zakázku a vozidlo tedy nevyřizoval. Dle jeho názoru bylo vozidlo umístěno u nich asi proto, že jej tam odvezla asistenční služba. Už si však nepamatoval, jak dlouho bylo vozidlo u nich umístěno. On osobně s klíči od vozidla nedisponoval, avšak klíče mohly u nich být. On sám na předmětném vozidle nikdy žádnou zakázku nevyřizoval. Po předložení fotodokumentace uvedl, že dle jeho názoru by se mohlo jednat o totální škodu. Následně se toliko obecně vyjadřoval k tomu, jakým způsobem se k nim vozidla po nehodách dostávají. Závěrem však uvedl, že mezi ním a žalobcem nebo panem [příjmení] neexistovala na předmětnou pojistnou událost žádná plná moc. Dle jeho názoru by informace o totální škodě měla být sdělena poškozenému pojišťovnou. [právnická osoba] v dopise ze dne 2.6.2020 uvedla, že předmětné vozidlo bylo zaparkováno u nich na parkovišti. Nebyla sepsána žádná zakázka na opravu, pouze byla umožněna prohlídka vozidla likvidátorovi pojišťovny na parkovišti před jejich areálem. Z detailu relace o dopravní nehodě ze dne 16.1.2018 a z policejního spisu, konkrétně protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne 17.1.2018 vyplývá, že předmětné vozidlo nebylo Policií ČR zajištěno, neboť bylo odtaženou cestou Memoranda. V řízení tedy bylo prokázáno, že v době prohlídky vozidla dne 26.1.2018 se vozidlo nacházelo před provozovnou servisu [právnická osoba], kde byla prohlídka provedena. Z provedeného dokazování však nevyplývá, že by technik žalované sdělil buď žalobci, a nebo tomuto servisu, že se jedná o totální škodu. Na tuto konkrétní škodnou událost si nepamatoval a hovořil pouze obecné, jakým způsobem v obdobných věcech postupuje. Pokud žalovaná namítala, že mezi žalobcem a [právnická osoba], a.s., kde bylo vozidlo v době prohlídky vznikla smlouva o úschově je třeba tomuto argumentu přisvědčit. Podle ust. § 2402 zák.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. zák.), Smlouvou o úschově se schovatel zavazuje převzít věc, aby ji pro uschovatele opatroval. Ve smlouvě lze ujednat, že schovatel může věc odevzdat do úschovy dalšímu schovateli. Přitom smlouva o úschově je smlouvou reálnou, není třeba dodržet písemnou formu, je však třeba, aby věc byla do úschovy odevzdán. Tedy smlouvu lze uzavřít konkludentně. To však v žádné případě neznamená, že by tato společnost zastupovala žalobce při vyřizování škodné události. Dle názoru soudu bylo na žalované, aby se dotázala jak této společnosti, tak žalobce, kdo škodnou událost vyřizuje a podle této informace pak příslušné osobě sdělila, že jde o totální škodu. Nic takového ovšem v řízení prokázáno nebylo. Bylo tedy povinností žalované informovat o totální škodě přímo žalobce. Žalobce byl přitom o totální škodě informován až dopisem ze dne 6.2.2018. Lze tedy uzavřít, že žalobce se o totální škodě dověděl až tohoto dne. Pokud jde o délku zapůjčení náhradního vozidla, nelze přičíst k tíži žalobce, že k prohlídce vozidla došlo až dne 26.1.2018, neboť tuto okolnost nemohl nijak ovlivnit. Pokud pak jde o konec zapůjčení, bylo prokázáno, že žalobce náhradní vozidlo vrátil dne 6.2.2018, tedy tehdy, kdy se o totální škodě dověděl. Nutno ještě poznamenat, že ani z telefonického hovoru žalobce s operátorem žalované, kdy nahlašoval pojistnou událost nevyplývá, že by měl vědomost o totální škodě. Žalobce totiž pouze vyslovil domněnku, že by se mohlo o totální škodu jednat. Podle ust. § 9 odst. 1 zák.č. 168/1999 Sb. poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 příslušného pojistitele nebo u kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě, jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení Policii ČR podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích. Podle odst. 2 téhož ustanovení plnění pojistitele je splatné do 15-ti dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zajištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o povinnosti poskytnout pojistné plnění. Z uvedených ustanovení je zřejmé, že poškozený má nárok na pojistné plnění, přičemž pojišťovna je povinna hradit veškeré náklady, které mu v souvislosti s nehodou vznikly a které byly vynaloženy nutně a účelně. V souzeném případě z provedeného dokazování vyplývá, že pokud jde o délku zapůjčení náhradního vozidla, tato byla v pořádku, neboť jak již bylo shora uvedeno, žalobce nemohl ovlivnit, kdy dojde k prohlídce vozidla a zároveň vozidlo odevzdal v okamžiku, resp. týž den, kdy se dověděl, že škodní událost bude likvidována jako totální škoda. Z ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že nárok žalobce je po právu. Stejně tak je po právu nárok žalobce na úhradu nákladů za právní zastoupení před podáním žaloby., neboť bylo prokázáno, že právní zástupce žalobce žalované zaslal dopis ze dne 6.8.2018 označený jako„ výzva k úhradě“ a následně též zaslal předžalobní výzvu. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto dle ust. § 1970 obč. zák. ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb. Soud má za to, že ohledně nároku na pojistné plnění mohl žalobce požadovat úrok z prodlení již po 14 dnech ode dne, kdy žalovanou byla sdělena výše pojistného plnění. Soud však nemůže přiznat účastníkovi řízení více, než požaduje. S ohledem na tuto skutečnost, proto soud rozhodl o přiznání úroků z prodlení od 21.8.2018. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl plně úspěšný a k částečné úhradě došlo až po podání žaloby. Náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.255 Kč, tří úkonů právní pomoci po 7.140 Kč, šesti úkonů právní pomoci po 1.820 Kč, dvou úkonech právní pomoci po 910 Kč (nahlížení do spisu a účast na vyhlášení rozsudku), jedenácti režijních paušálů po 300 Kč a 21% DPH (4.868 Kč). O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. Tyto jsou tvořeny svědečným ve výši 464 Kč. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce soud rozhodl podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.