23 C 307/2012

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu Mgr. Michalem Novotným v právní věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi údaje o zástupci , o zaplacení částky 587.302,10 Kč s příslušenstvím <i>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 293 651,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</i> <i>II. Co do částky 293 651,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.</i> <i>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</i> <i>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu v částce 1.367,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</i> <i>V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu v částce 1.367,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</i> Žalobkyně se žalobou, doručenou do podatelny zdejšího soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 587.302,10 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne [datum] došlo v budově postavené na pozemcích par. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří a [číslo], ostatní plocha, v k.ú. [anonymizována dvě slova] k požáru. Budova je ve vlastnictví [jméno] [příjmení]. Jako příčina požáru byla stanovena technická závada na nákladním vozidle [anonymizováno] [číslo], r.z. [anonymizováno]. Toto vozidlo bylo zaparkováno v budově a bylo ve vlastnictví pana [jméno] [příjmení]. Vozidlo bylo pojištěno u žalované. V důsledku požáru byly poškozeny věci ve vlastnictví žalobkyně, a to startovací agregát (škoda 16.000 Kč), elektrická utahovačka (škoda 1.500 Kč), vysokozdvižný vozík [příjmení] [anonymizováno] – elektrický (škoda 63.000 Kč), sekačky na trávu (škoda 2.800 Kč), alarm (škoda 5.000 Kč), modely vláčků (škoda 11.500 Kč), náhradní díly aut (škoda 15.000 Kč), dřevěný nábytek – skříně (škoda 173.280 Kč), dřevěný nábytek skříně velké (škoda 18.240 Kč) a dřevěný nábytek věšákový (škoda 10.800 Kč). Dále byl poškozen osobní vůz [anonymizováno] brouk r.z. [anonymizováno], na němž dle ocenění vznikla škoda 109.532,10 Kč a vysokozdvižný vozík, na němž dle ocenění vznikla škoda ve výši 160.650 Kč. Žalovaná odmítla poskytnout plnění a žalobkyně se tedy snažila se žalovanou dohodnout. Dokonce na své náklady pořídila znalecký posudek a dále odborné posouzení ministerstva vnitra, generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, Technického ústavu požární ochrany, ze kterých jednoznačně vyplývá jako jediná příčina požáru technická závada na vozidla, tedy příčina, která má jednoznačně původ v provozu vozidla. Majitel vozidla za ni tedy odpovídá a jeho pojišťovna, tedy žalovaná, byla a je povinna škodu uhradit. Do dne podání žaloby však škodu neuhradila. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že nárok žalobkyně neuznává.. Namítla, že zde není dán základ nároku, protože poškození movitých věcí žalobkyně není škodou, která by byla způsobena provozem vozidla ve smyslu ust. § 427 zák.č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.). Dále namítala, že budova, ve které měla žalobkyně uloženy movité věci, nebyla kolaudována, jednalo se tedy o budovu, ve které nemělo být nic uskladněno ani provozováno. Skutečnost, ž budova nebyla zkolaudována a je ve špatném technickém stavu, byla zjevná na první pohled – budova neměla žádné vnitřní rozvody, povrchové úpravy, zařizovací předměty či topení, jednalo se o nedokončenou stavbu, ve které dokonce došlo k vybourání vnitřních podélných zdí a rozebrání opláštění budovy. Žalobkyni byl stav budovy nepochybně znám nejen z osobní zkušenosti, ale i z toho důvodu, že je přítelkyní bratra majitelky budovy, pana [jméno] [příjmení], který poškozené jednání se žalovanou zastupoval. Pokud by movité věci ve vlastnictví žalobkyně nebyly v rozporu se stavebními a požárnětechnickými předpisy uloženy v prostorách, které k tomu nebyly určeny, žádná škoda na věcech by nevznikla. Žalovaná též namítala, že žalobkyně neprokázala vlastnictví poškozených věcí. Soud ve věci již jednou rozhodoval rozsudkem ze dne [datum]. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze č.j. 72Co 152/2021-454. V usnesení Městský soud uvedl, že se závěrem zdejšího soudu o spoluzavinění žalobkyně souhlasí, nicméně pokud jde o výlučné zavinění žalobkyně, nebylo toto dostatečně odůvodněno. V této souvislosti poukázal na rozsudek zdejšího soudu sp.zn. 25C 203/2012. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Předně se soud zabýval příčinou vzniku požáru. Z potvrzení vzniku požáru ze dne [datum], které vystavil Hasičský záchranný sbor Libereckého kraje vyplývá, že jako příčina vzniku požáru byla určena technická závada na elektroinstalaci nákladního automobilu [anonymizována dvě slova]. Z úředního záznamu Policie ČR ze dne [datum] je zřejmé, že zpracovatel tohoto úředního záznamu [anonymizována dvě slova]. [příjmení] s ohledem na ohledání a situaci na místě požáru se přiklání k variantě technické závady na elektroinstalaci zde zaparkovaného nákladního automobilu. V souladu s tímto úředním záznamem je i přípis Policie ČR ze dne [datum], ve kterém je uvedeno, že do dne [datum] nebylo policejním orgánem zjištěno, že by došlo k požáru v budově cizím zaviněním a dle spisového materiálu a šetřením od vyšetřovatele Hasičského záchranného sboru je nejpravděpodobnějším ohniskem požáru kabina nákladního automobilu s možností závady na elektroinstalaci. Ze znaleckého posudku [číslo] znalce [příjmení] [titul]. [jméno] [příjmení] vyplývá, že tento znalec určil jako příčinu vzniku požáru technickou závadu na autoelektrice předmětného nákladního vozidla. Znalec uvedl, že příčinou požáru nákladního vozidla [anonymizována dvě slova] byla technická závada na autoelektrice tohoto vozidla, resp. elektrický zkrat nebo elektrický oblouk jako následek porušené izolace elektrického vedení stálého proudu mezi akumulátorovými bateriemi a dalším zařízením vozidla. Z odborného vyjádření Ministerstva vnitra, generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky ze dne [datum] vyplývá, že svědecké ohnisko požáru bylo určeno panem [příjmení] v prostoru mezi kabinou řidiče a sklopnou korbou [značka automobilu] zaparkovaného v prostoru budovy. Požární ohnisko bylo určeno v prostoru budovy, v místě zaparkovaného nákladního automobilu, v prostoru půdorysně shodném s místem svědeckého ohniska, tj. v prostoru mezi kabinou řidiče a sklopnou korbou. Kriminalistické ohnisko vzniku požáru bylo stanoveno v prostoru shodném se svědeckým i požárním ohniskem. Jako příčina požáru byla stanovena technická závada na elektrické větvi alternátoru. Pokud jde o pojištění předmětného vozidla [anonymizována dvě slova] u žalované, zde mezi účastníky nebyl spor, nicméně tato skutečnost je prokazována Pojistnou smlouvou [číslo]. Lze tedy konstatovat, že příčinou vzniku požáru byla závada na elektroinstalaci vozidla [anonymizována dvě slova], které bylo pojištěno u žalované a v důsledku následného požáru došlo k následným škodám na v budově umístěných movitých věcech. S ohledem na tuto skutečnost je zde dána odpovědnost provozovatele vozidla dle ust. § 427 odst. 1 obč. zák. a též pasivní legitimace žalované, u které bylo vozidlo pojištěno. V této souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č.j. 23 Cdo 4321/2017-234, ve kterém nejvyšší soud dovodil, že škoda vyvolaná závadou na elektroinstalaci zaparkovaného automobilu, která vedla ke vznícení vozu a následnému požáru objektu, je škodou způsobenou provozem motorového vozidla, s nímž § 427 obč. zák. spojuje objektivní odpovědnost provozovatele ze škodu a § 6 odst. 2 zák.č. 168/1999 Sb. zakládá přímý nárok poškozeného proti pojistiteli odpovědnosti takového provozovatele. K tomu soud uvádí, že Nejvyšší soud se zabýval shodnou událostí, akorát zde byl uplatněn nárok jinou osobou než žalobkyní, a to vlastnicí celého objektu paní [příjmení]. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná je ve věci pasivně legitimována. S ohledem na námitku žalované, že žalobkyně nese vinu na způsobené škodě, neboť si věci, které byly zničeny či poškozeny požárem, uskladnila v nezkolaudované budově, soud zabýval právě okolností zkolaudování či nezkolaudování budovy a též vědomostí žalobkyně o této skutečnosti. Důvodem tohoto postupu je, že pokud by skutečně budova nebyla zkolaudována a žalobkyně měla tuto vědomost, pak by bylo možné uzavřít, že se na způsobené škodě výlučně podílela ona, neboť neměla mít věci v takovéto budově vůbec uskladněny. A pokud by zde věci uskladněný nebyly, nemohlo by dojit k jejich poškození v důsledku požáru. Výpovědí svědka [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že předmětná budova zasažená požárem je ve vlastnictví jeho sestry a on je druhem žalobkyně. On sám se o budovu staral a též komunikoval s pojišťovnou ohledně nároku na náhradu škody. Svědek vypovídal i v rámci řízení u zdejšího soudu sp.zn. 25C 203/2012, kdy u ústního jednán dne [datum] vypověděl, že stavební povolení bylo vydáno předtím na celou budovu, on zajišťoval pouze přípravu stavební dokumentace pro úpravy, ke kterým nakonec nedošlo. V objektu nebyla elektřina ani vod. V objektu nebyly žádné rozvody. Ve třetím patře byly nějaké kabely na světla, ale všechno bylo nefunkční. V objektu se nadalo nic rozsvítit. Objekt byl původně projektovaný jako skladová hala. Výpovědi [jméno] [příjmení] ohledně stavu budovy jsou pak v souladu s tím, co vypověděl svědek [jméno] [příjmení] ve věci 25C 203/2012 u ústního jednání dne [datum]. Svědek uvedl, že v budově nebyla elektřina ani voda. Byla vybudována pouze hrubá stavba a ta nebyla nikdy dokončena. V přízemí byly vybourané panely. V budově nebyly žádné rozvody. Výpovědi svědků pak potvrzuje i znalecký posudek [příjmení] [anonymizováno] č. [rok] [číslo]. V posudku bylo mimo jiné uvedeno, že objekt není zapsán v katastru nemovitostí a nemá přiděleno číslo popisné. Vybavení objektu je podstandardní, bez rozvodů instalací, povrchových úprav, zařizovacích předmětů a topení. Dle sdělení původně nedokončená stavba investorem. Požární odolnost neřešena, odolnost konstrukce v souladu s užíváním a ochrany zejména OK nemohlo projít řízením za účasti požárníků, event.. rekolaudací či jiným řízení s ohledem na užívání objektu. Z dopisu Magistrátu města Liberec ze dne [datum], který byl adresován vlastnici objektu paní [jméno] [příjmení] vyplývá, že se v archivu stavebního úřadu nenašel na předmětnou stavbu žádný archivní materiál, a proto provedl stavební úřad místní šetření, při kterém zjistil, že se na místě samém nachází provozně administrativní objekt. Zároveň pak paní [jméno] [příjmení] byla předložena jednoduchá projektová dokumentace. Stavba je v současnosti nedokončená. V tomto dopisu tedy není ani zmínka o tom, že by stavba byla kolaudována. Absence kolaudace je pak potvrzována i tím, že stavebnímu úřadu byla předložena pouze jednoduchá projektová dokumentace a je tedy zřejmé, že stavba nemohl být kolaudována. Pokud jde o případnou kolaudaci předmětné budovy, soud provedl důkaz četným prohlášením [titul] [jméno] [jméno], který byl vedoucím Stavebního úřadu v [obec]. V tomto prohlášení uvedl, že dokument označený jako Ověření právního stavu není opatřeno tzv. kulatým razítkem, neboť se nejedná o správní rozhodnutí, ale o stanovisko ve smyslu § 104 zák.č. 50/1976 Sb. Tento postup byl využíván jako právní prostředek nahrazující chybějící dokumenty, zejména souhlas s předčasným užíváním, kolaudaci části stavby apod. V podstatě to samé uvedl při výslechu u ústního jednání dne [datum]. Jeho výpověď pak byla shodná s výpovědí svědkyně [celé jméno svědkyně], též zaměstnankyně Stavebního úřadu v [obec]. Pokud žalobkyně při svém výslechu uvedla, že se na stavebním úřadu informovala ohledně kolaudace stavby a bylo jí řečeno, že stavba byla kolaudována, akorát nelze nalézt evidence, jeví se tato výpověď ve světle shora uvedených důkazu jako zcela nevěrohodná. Lze tedy shrnout, že v řízení se žalobkyni nepodařila prokázat existence kolaudace předmětné budovy nicméně je zřejmé, že Stavební úřad v [obec] o stavu budovy věděl a dokladem o ověření právního stavu vlastně jakýmsi způsobem legalizoval její existenci. Výše škody, která vznikla na věcech žalobkyně, a to startovacím agregátu, elektrické utahovačce, sekačce na trávu, alarmu, modelech vláčků, náhradních dílů na auta a dřevěném nábytku prokazuje výpočet skutečné výše škody na majetku paní [celé jméno žalobkyně], který vyhotovila [právnická osoba] [anonymizováno], tedy likvidátor žalované. Ohledně poškozeného vozidla [anonymizována dvě slova] r.z. [anonymizováno] byla vypracována expertiza společností [právnická osoba], která stanovila škodu na vozidle částkou 109.532,10 Kč. To že se předmětné věci včetně vysokozdvižného vozíku nacházely v budově je prokazováno jak fotodokumentací z místa požáru, tak svědeckou výpovědi pana [příjmení] a s tou byla v souladu i výpověď žalobkyně. Podle ust. § 9 odst. 1 zák.č. 168/1999 Sb. poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 příslušného pojistitele nebo u kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě, jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení Policii ČR podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích. Podle odst. 2 téhož ustanovení plnění pojistitele je splatné do 15-ti dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zajištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o povinnosti poskytnout pojistné plnění. Z uvedených ustanovení je zřejmé, že poškozený má nárok na pojistné plnění, přičemž pojišťovna je povinna hradit veškeré náklady, které mu v souvislosti s nehodou vznikly a které byly vynaloženy nutně a účelně. Soud při hodnocení vyšel i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, který rozhodoval ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 25C 203/2012 a kde dovodil, že v případě této škodné události jde o zvláštní povahu provozu na pozemních komunikacích, když požár vznikl nejdříve na v bodově zaparkovaném nákladním automobilu. Jak již bylo shora uvedeno, výše škody i fakt, že věci byly v budově, má soud za prokázané. Podle ust. § 441 obč. zák., byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že pokud dojde ke škodě, může nastat situace, kdy za ní nebude odpovídat škůdce, potažmo pojišťovna v případě zákonného pojištění, tedy žalovaná, a to za předpokladu, že škoda byla způsobena výlučně zaviněním poškozeného. V řízení přitom bylo prokázáno, že budova, která byla zasažena požárem a kde se nacházely věci žalobkyně, z nichž nárokuje škodu v důsledku jejich zničení či poškození, byla v téměř havarijním stavu. V této souvislosti soud poukazuje na osobní provázanost žalobkyně, svědka [příjmení] a vlastnice budovy paní [příjmení], když paní [příjmení] je sestrou svědka [příjmení]. Za této situace si měla žalobkyně jednoznačně počínat opatrněji. Navíc žalobkyně o absenci kolaudace musela s určitostí vědět a za takové situace bylo z její strany zcela nepochopitelné, že do takovéhoto objektu umístila své věci. Též jí muselo být známo, jakým způsobem užíval prostory pan [příjmení], vlastník nákladního automobilu, na němž vznikla požár, od kterého se následně rozšířil po budově. Lze říci, že za takové situace se musel být žalobkyně vědoma značného rizika, které zde vyplývá z nezodpovědného užívání prostor panem [příjmení] a z rizika vyplývajícího z téměř havarijního stavu budovy. Podle ust. § 442 odst. 1 obč. zák., hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Podle odst. 2 téhož ustanovení, škoda se hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu. Podle ust. § 443 obč. zák., při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození. Lze konstatovat, že s ohledem na chování žalobkyně, která musela vědět o stavu budovy, a přesto zde umístila velmi hodnotné věci aniž by se jakkoli snažila domoci se na vlastníkovi budovy odstranění havarijního stavu má soud za to, že zde je na straně žalobkyně spoluzavinění, a to v rozsahu 50%. Jak již bylo shora uvedeno, pokud jde o existenci poškozených věcí a jejich cenu, toto bylo prokázáno. Za této situace proto soud žalobě vyhověl co do částky 293.651,05 Kč. Ve zbytku pak žalobu zamítl. O úroku z prodlení soud rozhodl podle ust. § 517 odst. 2 obč. zák. ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěch a neúspěch účastníků byl stejný. Proto soud žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal. O náhradě nákladů státu soud rozhodl dle ust. § 148 o.s.ř. a tyto uložil uhradit účastníků každému jednou polovinou. Náklady jsou tvořeny přiznaným svědečným ve výši 2.735 Kč. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.