23 C 43/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu Mgr. Michalem Novotným v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi , o zaplacení částky 43.828 Kč s příslušenstvím <i>I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 15.549 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.</i> <i>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 4.100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</i> <i>III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu v částce 3.862 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</i> Žalobce se žalobou, doručenou do podatelny zdejšího soudu dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 15.549 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, při které bylo poškozeno vozidlo žalobce [příjmení] [jméno] [anonymizováno], r.z. [anonymizováno]. [příjmení] způsobil pojištěnec žalované. Pojistná událost byla ihned nahlášena a žalobce automobil dne [datum] přistavil do autoservisu v [obec a číslo], [ulice a číslo], který provozuje. Zde byl automobil opravován do [datum]. K zajištění podnikatelské činnosti si po dobu opravy poškozeného vozidla zapůjčil na dny [datum] a [datum] náhradní automobil téže tovární značky a téhož typu. Za pronájem vozidla byla žalobci vystavena faktura [anonymizováno] [rok] [číslo] na částku 17.505 Kč. Z faktury vyplývá, že výše nájemného činila 3.501 Kč. Dopisem ze dne [datum] vyzval žalobce žalovanou k úhradě částky za opravu vozidla a pronájem náhradního vozidla. Žalovaná uhradila částku za opravu a odmítla uhradit náklady na pronájem náhradního vozidla. Žalovaná ve svém vyjádření učinila nesporným, že dne [datum] došlo k předmětné dopravní nehodě, kterou způsobil pojištěnec žalované. Pojistná událost byla nahlášena dne [datum], což je mimo jiné prokazováno i kopií hlášení a dne [datum] byla provedena žalovanou prohlídka vozidla. Bylo zjištěno, že vozidlo je poškozenou pouze kosmeticky a je plně pojízdné. Žalovaná náklady na pronájem náhradního vozidla odmítla uhradit, protože žalobce vlastnil několik dalších vozidel podobné kategorie a nedoložil věrohodně nutnost zápůjčky. Dále namítala, že zapůjčení náhradního vozidla nebylo účelné z toho důvodu, že vozidlo bylo plně provozuschopné. Též žalovaná zpochybnila dobu opravu, která je dle ní zjevně nadsazená. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Mezi účastníky nebylo sporné, že dne [datum] došlo k předmětné pojistné události. Mezi účastníky nebyl spor ani o tom, že žalobce nahlásil pojistnou událost až dne [datum]. Z přiložené fotodokumentace je pak zřejmé, že byl poškozen přední nárazník předmětného vozidla. Smlouvou z č.l. 9 spisu bylo prokázáno, že žalobce si u společnosti [právnická osoba] zapůjčil náhradní vozidlo stejné tovární značky a stejného typu. Zapůjčení bylo od [datum] do [datum]. Za zapůjčení byla vystavena faktura na částku 17.505 Kč bez DPH. Jak vyplývá z příjmového dokladu, tuto částku žalobce dne [datum] uhradil. Dopisem ze dne [datum] oznámila žalovaná žalobci, že nepřistoupí k úhradě nákladů za pronájem náhradního vozidla, neboť bylo zjištěno, že žalobce k datu vzniku škody vlastnil 37 dalších vozidel, z toho dvě stejné značky a typu. Přiznáním k dani silniční a její přílohou bylo prokázáno, že žalobce vlastnil v době pojistné události ještě další 2 naprosto stejná vozidla. Dále pak vlastnil automobily [značka automobilu] typu [anonymizováno] a typ [anonymizována dvě slova]. Fakturami [číslo] bylo prokázáno, že vozidla [anonymizována tři slova] skutečně používal v období od [datum] do [datum] ke své podnikatelské činnosti, když z faktur [číslo] vyplývá, že tato vozidla byla používána též jako hotelové taxi. Příjmovými pokladními doklady z čl. 62 až 75 bylo prokázáno, že tato vozidla byla skutečně jako hotelová taxi využívána. Ve věci žalobce v rámci prokázání účelnosti zapůjčení náhradního vozidla doložil 4 smlouvy o zajištění smluvní přepravy, když na jednou ze smluvních stran byl vždy žalobce a druhou smluvní stranou byly [právnická osoba], [anonymizováno 5 slov] a [právnická osoba] Ve všech smlouvách bylo předmětem smlouvy zajištění přepravy třetích osob z hotelu zájemce. Přitom ve smlouvě z čl. 76 se žalobce zavázal poskytovat vozidla vyšší střední třídy, tedy ze vůbec nebyl požadavek na vozidlo [anonymizována tři slova]. Ve smlouvě z čl. 80 se žalobce zavázal poskytovat vozidla vyšší střední třídy, tj. [jméno] [příjmení] [anonymizováno], [jméno] [příjmení] [jméno] a další. Ve smlouvě z čl. 82 se žalobce zavázal poskytovat vhodný typ [anonymizováno] (osobního automobilu vyšší střední třídy tj. [jméno] [příjmení] [anonymizováno], [jméno] [příjmení] [anonymizováno] a další). Ve smlouvě z čl. 78 se pak žalobce opět zavázal zajistit osobní automobil vyšší střední třídy, [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova]. Tedy v žádné ze smluv se žalobce nezavázal k tomu, že bude poskytovat pouze [anonymizována tři slova]. Znaleckým posudkem znalce [celé jméno znalce] bylo prokázáno, že oprava vozidla mohla být provedena při předem domluvené opravě a přímé návaznosti za 2 dny. K tomu soud poukazuje na skutečnost, že předmětné vozidlo bylo opraveno v autoservisu žalobce, a tedy zajistit návaznost nemohl být problém. V řízení bylo tedy prokázáno, že došlo k předmětné pojistné události i to, že žalovaná odmítla poskytnout žalobci pojistné plnění za zapůjčení náhradního vozidla. Přitom fakturami, příjmovými doklady i smlouvami o zajištění smluvní přepravy osoby bylo prokázáno, že sice žalobce měl ostatní vozidla [anonymizována tři slova] vytížená v rozhodném období od [datum] do [datum], a to právě na základě citovaných smluv, nicméně v žádné z předložených smluv se žalobce nezavázal k poskytování toliko vozidel [anonymizována tři slova]. Vždy zněl závazek na vozidla vyšší střední třídy a ve všech případech byla uvedena i vozidla [anonymizována tři slova]. Podle ust. § 9 odst. 1 zák.č. 168/1999 Sb. poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 příslušného pojistitele nebo u kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě, jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení Policii ČR podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích. Podle odst. 2 téhož ustanovení plnění pojistitele je splatné do 15-ti dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zajištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o povinnosti poskytnout pojistné plnění. Z uvedených ustanovení je zřejmé, že poškozený má nárok na pojistné plnění, přičemž pojišťovna je povinna hradit veškeré náklady, které mu v souvislosti s nehodou vznikly a které byly vynaloženy nutně a účelně. Dále soud vycházel z ust. § 2951 zák.č. 89/2012 Sb. (dále v textu jen obč. zák.) se škoda nahrazuje uvedením po předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle ust. § 2952 obč. zák hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. S ohledem na provedené dokazování je třeba uvést, že nárok žalobce není po právu, neboť neprokázal nutnost a účelnost zapůjčení náhradního vozidla. Je sice pravdou, že jiná dvě vozidla [anonymizována tři slova] měl po dobu opravy poškozeného vozidla vytížená, avšak své smluvní závazky vyplývající se shora citovaných smluv o zajištění smluvní přepravy osob mohl zajistit jinými vozidly vyšší střední třídy, případně vozidly [anonymizována tři slova], neboť až na jednu smlouvu, byla tato vozidla v ostatních smlouvách výslovně uvedena. Pouze v jedné smlouvě tomu tak nebylo, avšak zde mohl svým závazkům dostát poskytnutím vozidla [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova]. Pokud si tedy žalobce nepočínal tak, aby náklady spojené s pojistnou událostí byly vynaloženy nutně a účelně, nemohl soud žalobě vyhovět a v celém rozsahu jí zamítl. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná byla plně úspěšná náklady tvoří paušální odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon, když žalovaná ve věci učinila celkem 7 úkonů. Dále je třeba do nákladů žalované zahrnout zálohu na znalecký posudek ve výši 2.000 Kč Celkem tak žalované přísluší na nákladech řízení částka 4.100 Kč. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. a povinnost tyto náklady uložil žalobci. Náklady jsou tvořeny přiznaným znalečným v částce 5.862 Kč, od níž je třeba odečíst uhrazenou zálohu žalované ve výši 2.000 Kč 3.059 Kč. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.