23 C 58/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu Mgr. Michalem Novotným v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi údaje o zástupci , o zaplacení částky 114.884 Kč s příslušenstvím <i>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 114 884 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 55 920 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 15 293 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 11 779 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 20 002 Kč od [datum] do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 890 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</i> <i>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 77 196 Kč k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</i> Žalobce se svojí žalobou, podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 8 dne [datum] domáhal na žalovaném zaplacení částky 114.884 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že žalobce vede za žalovaným splatné a dosud neuhrazené pohledávky z titulu dlužných kupních cen za dodaný elektroinstalační materiál podle kupních smluv uzavřených mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím. Jde o faktury č. FV [číslo] na částku 55.920 Kč, FV [číslo] na částku 15.293 Kč, FV [číslo] na částku 11.779 Kč, FV [číslo] na částku 20.002 Kč a FV [číslo] na částku 11.890 Kč. Žalovaný na tyto faktury ničeho neuhradil ani po předžalobní upomínce ze dne [datum]. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobce nikterak neosvědčil, že by si žalovaný u žalobce zboží objednal za celkovou kupní cenu a toto zboží pak žalovaný od žalobce převzal, či že by ohledně tohoto zboží vůbec došlo k uzavření kupní smlouvy. Dále dodal, že faktura jako účetní doklad není sama o sobě důkazem o smluvním vztahu mezi účastníky. Ze žalobcem předložený dodacích listů nevyplývá, že by žalovaný zboží od žalobce převzal, nelze z nich žádným způsobem dovodit ani to, že by si žalovaný předmětný zboží vůbec u žalobce objednal. Popřel, že by mezi žalobcem a žalovaným mělo být dohodnuto, že budou na účet žalovaného vystaveny jakési„ karty pro třetí osoby“. Žalovaný též nesouhlasil, že žalovaný zboží objednával a přebíral prostřednictvím zmocněnců, či snad, že tito zmocněnci svými podpisy žalobcem předložené dodací listy potvrzovali. Pokud si třetí osoby odlišné od žalovaného a jím nezmocněné k uzavírání jakýchkoliv obchodních vztahů objednaly u žalobce zboží a žalobce jim toto zboží dodal, pak se jedná o smluvní vztah mezi žalobcem a těmito osobami. Závěrem navrhl zamítnutí žaloby. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce v řízení předložil předmětné faktury, které byly vystaveny na předmětné částky, které dávají v součtu žalovanou částku. Na všech těchto fakturách je jako zákazník uveden žalovaný. Ke každé faktuře pak byl doložen dodací list, když na každém z těchto listů je uvedeno, že zboží převzal pan [jméno] [příjmení] a je zde též jeho podpis. Žalobce dále předložil faktury na čl. 82 až 133 včetně dodacích listů, když na všech fakturách je jako zákazník uveden žalovaný a na většině dodacích listů pak osoba, která zboží převzal byla označena jako [jméno] [příjmení] s tím, že je zde vždy i jeho podpis. Na to pak navazují výpisy z účtu [číslo] když je z nich patrné, že za faktury bylo hrazeno žalovaným. Emailem ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaný zaslal žalobci ohledně zasílání faktur korespondenční adresu a též emailovou adresu [email]. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že žalovaného zná a zná i pana [příjmení], který je majitel nebo jednatel žalovaného. Byl to člověk, který u žalobce objednával. Žalobce vlastně dělal objednávky těm, co u něj měli schválené kartičky a pan [příjmení] jí měl. Pokud měl zákazník kartičku, ta se načetla a hned se vědělo, zda-li může zákazník odebírat na fakturu a nebo je nutná platba v hotovosti a vydalo se zboží. Svědek již u žalobce nepracuje, ale když odcházel, tak s žalovaným již žalobce nespolupracoval, protože měl žalovaný závazky po splatnosti. Týkalo se to elektromateriálu. Pokud je na faktuře uvedeno jméno [jméno] [příjmení], pak tento musel mít kartičku, protože kdyby kartičku neměl, tak na faktuře, resp. dodacím listu nebude jeho jméno. Jméno by bylo napsáno hůlkovým písmem. [příjmení], které odebíraly, musel všechny pověřit jednatel, a nebo to ještě fungovalo tak, že by tedy ten člověk, jednatel, zavolal, řekl kdo přijde a pak by tam opět tedy bylo hůlkové písmo. Na pana [příjmení] si svědek již nepamatoval. Pokud jde o údaj paní [příjmení], tak tato byla fakturantkou a u jejího stolu se podepisovaly dodací listy. Pokud jde o paní [jméno] [příjmení] a mailovou adresu [email], šlo o to, že to byla adresa elektronické komunikace, prostřednictvím které chodily faktury. Kartička časově omezena nebyla, pokud ta osoba, co měla kartičku už u té společnosti skončila a nebo se kartička ztratila, byl povinen to hlásit. Pokud byla ukončena platnost kartičky, byla zablokována. Kolik kartiček a komu byly vystaveny v případě žalovaného si svědek již nepamatoval. Kartičku však měl pan [příjmení]. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že žalovaného vlastně nezná, ale zná pouze pana [příjmení]. Zda-li byl na pobočce žalobce v roce 2018 si svědek již nepamatoval, v jiných rocích však u žalobce byl. Přebíral tam zboží pro žalovaného. [příjmení] je elektrikář, a pro žalovaného dělal elektriku, a tak tam bral materiál. Vykazoval se kartou žalobce, ten vystavil zákaznickou kartu k nákupu na žalovaného a vždy asi jednou za měsíc vystavil nějakou fakturu na proplacení toho zboží. Pan [anonymizováno] podle svědka musel vydání karty schválit. Když pro žalovaného přestal dělat, tak přestal i přebírat zboží. Kartu má však pořád. Při odběru zboží pro sebe kartu nikdy nepoužil. Svědek nebyl zaměstnancem žalovaného, ale OSVČ. Měl jen tu kartičku na odběr materiálu. [příjmení] moc nebo něco podobného na jednání za žalovaného neměl. Pokud na některých dodacích listech je číslo OP svědka, pak to bylo tak, že tam přišel a někdo volal panu [příjmení], zda-li můžou materiál vydat. Pokud jde o to, jak kartu obdržel, tak dostal nějaký papír, který u žalovaného narazítkovali, a on jej potom odnesl zpět a byla mu vydána karta. Svědky [jméno] [příjmení] uvedla, že u žalobce na provozovně pracovala od roku 2006 do roku 2019. Pracovala jako fakturantka. Kdy fakturovala žalovaného si již nepamatovala. V souvislosti s GDPR se u žalobce přešlo na karty, kdy majitel firmy to vždy odsouhlasil a vydala se karta pro konkrétního zaměstnance. Bylo tam prohlášení majitele. Na jednu firmu mohlo být i více karet, protože u každé té karty bylo vždy jméno. Vydávání zboží dělali skladníci. Karty vydávala převážně ona. Když přišel zákazník s kartou, tak už rovnou na faktuře vyjelo předtištěné jeho jméno, tzn, že měl zákaznickou katu. Pokud tam bylo třeba číslo OP, bylo to tam vypsáno rukou, a to znamenalo, že to bylo bez zákaznické karty. Ohledně emailu ze dne [datum] svědkyně uvedla, že email byl určen žalobci. Vlastně zákazníkovi se zadal mail, kam se to má posílat a svědkyně vystavila fakturu a ty se potom centrálně odesílaly. Pokud šlo o formulář pro vydání karet, byl tam uveden majitel, seznam osob a čísla občanských průkazů. Podpis majitele asi ověřený nebyl. Vše probíhalo tak, že skladník načetl kartu, vyjel dodací list, skladní to s příslušnou osobou podepsal a vydalo se zboží. Na kartě nebylo žádné foto. Půjčování karet si žalobce hlídal. Svědek [příjmení] [příjmení] uvedl, že byl zaměstnancem žalobce necelý rok, a to 2018 2019. Na žalovaného si nepamatoval. Též si nevzpomínal na princip karet. Nějaké karty asi musely být, protože on to musel načíst a ono to naskočilo do té čtečky. Takže když přišel zákazník, dal mu kartu a ta se načetla a hodilo to jméno, firmu a on podle toho dál postupoval. Svědek [celé jméno svědka] uvedl, že pro žalobce pracoval v letech 2018 2019. V roce 2018 byl zaměstnán od září a pracoval jako skladník na pobočce na [obec]. Ohledně systému vydávání zboží uvedl, že buď připravoval zakázku z objednávky a nebo chodil se zákazníkem přímo a na to zboží pípal skenerem. Když zákazník přišel, on zadal jeho IČ, nebo název firmy do registrace, a tedy existoval systém zákaznických karet. Že je dotyčný z konkrétní firmy zjistil právě z karty. Když na dodacím listu bylo jméno, pak tedy si ten dotyčný měl kartičku na to jméno. Dodací listy vystavovala fakturantka. Jakým způsobem probíhala registrace svědek nevěděl. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že externě vedla účetnictví žalovaného, a to dělá doposud. Přijaté faktury zaúčtovávala. Někdy je dostala od žalovaného, nebo jí přišly na email. Emailem chodily i od žalobce. Na žalobce si vzpomínala a určitě od něj nějaké faktury přijala, asi na materiál. Ona používá email [email]. Pokud jí přišla faktura napřímo od zákazníka, tak si svědkyně myslela, že chodily především jednateli žalovaného, resp. chodily jí od jednatele pana [příjmení] schválené. Na základě příkazu jednatele pak faktury i proplácela. Je pravděpodobné, že takto hradila i nějaké faktury žalobce. Věděla, že nějaké faktury od žalobce nebyly proplaceny a jsou stále vedeny v účetnictví. Důvod, proč proplaceny nebyly však neznala. U všech zaúčtovaných faktur bylo uplatňováno DPH, i u neproplacených bylo nárokováno. Na pana [příjmení] si vzpomínala, ale již si nevybavila, kdo to je a zda-li měl zákaznickou kartu. Svědek [celé jméno svědka], že byl cca pět let nazpět zaměstnancem žalobce. V roce 2018 ano. Byl vedoucí skladu, prodejce a vyřizoval objednávky zákazníků. Na žalovaného si matně vzpomínal, že byl zákazníkem, ale konkrétní jména již nevěděl. V případě objednání zboží to bylo buď tak, že zákazník měl kartu, která se načetla a nebo se zjišťovala totožnost. Karty byly vystavovány na konkrétní osobu té, které firmy. Bylo to vždy tak, že zástupce, jednatel té firmy poslal seznam odběrců a na ně se pak vystavily zákaznické karty. Vždy to muselo být ověřeno nějakým jednatelem nebo zástupcem té konkrétní společnosti. Pokud na dodacích listech bylo vytištěno jméno, to bylo dáno tou zákaznickou kartou. Stávalo se, že když měl někdo dovolenou a podobně, tak kartu předal někomu jinému, ale to se většinou hlásilo dopředu a potom se to jméno dopisovalo ručně. Ono to bylo tak, že přišel seznam toho zákazníka, kde byl seznam jmen rodným číslem nebo číslem OP a na ty osoby se vystavily karty. Při prvotním vydání karty to bylo oproti OP. Ztrátu musel zákazník hlásit. Karta se potom blokovala. Svědek nevěděl, zda platnost karty byla nějak omezena. Jednatel žalovaného pan [jméno] [příjmení] vypověděl, že s žalobcem spolupracoval. [příjmení] [jméno] [příjmení] zná, je to živnostník, který prováděl elektrikářské práce a on jej na ty práce najímal. Byl to subdodavatel. Nebyl zmocněn k objednávání zboží u žalobce a podle jednatele zákaznickou kartu neměl. [příjmení] sám kartu měl a přebíral si jí u žalobce. [příjmení] podepsat nějaký formulář a pak jej podepisoval ještě jednou, protože kartu ztratil. Pokud jde o faktury, nevzpomínal si, že by pan [příjmení] žalovaném vystavoval faktury k proplacení, nemyslel si, že by to bylo na proplacení zboží, protože on nebyl plátcem DPH a pro žalovaného by to nebylo výhodné. Faktury nebyly proplaceno, protože si nebyl vědom toho, že by potřeboval to předmětné zboží pro svou činnost. O tom komunikoval maximálně telefonicky se zástupcem žalobce. Na adresu [email] chodily faktury. Paní účetní neměla oprávnění, aby faktury proplácela. Když dostával kartu, musel být fyzicky na pobočce žalobce. [jméno] podepisoval nějaký formulář. Když pak kartu ztratil, musel vyplnit nový formulář. Předávací protokol žádný nebyl. [příjmení] [příjmení] nezmocnil k žádnému jednání za žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že pokud jde o žalované faktury a dodací listy, byl na nich vždy uveden pan [příjmení]. Přitom dalšími předloženými fakturami z předcházejícího období a dodacími listy bylo prokázáno, že žalovaný prostřednictvím pana [příjmení] odebíral různé zboží a vždy za něj zaplatil, což žalobce prokazoval výpisem z účtu. Přitom výpovědí zaměstnanců žalobce bylo prokázáno, že u žalobce existoval systém karet, které byly vystavovány na osoby, které byly zaměstnance a nebo měly jiné vztah ke konkrétním zákazníkům. Vždy to přitom musel být ze strany zákazníky odsouhlaseno jednatelem a nebo nějakou jinou pověřenou osobou. Dále pak výpověďmi svědků bylo prokázáno, že pokud někdo přišel se zákaznickou kartou, tato se načetla a při vystavení faktury a oddacího listu se pak na nich objevilo vytištěné jeho jméno, jako osoby, která zboží převzala. Pokud jde o kartu pro pana [jméno] [příjmení], má soud za to, že existence karty pro něj byla prokázána. Jednak to výslovně svědek uvedl při své výpovědi, a jednak jeho jméno bylo na dodacích listech k předmětným fakturám vytištěno, a ze systému karet je zřejmé, že v takovém případě karta musela existovat. S tím, koresponduje i seznam karet pro žalovaného, které žalobce předložil. Jediný, kdo uvedl, že pan [jméno] [příjmení] kartu neměl, byl jednatel žalovaného. Toto jeho tvrzení je však v příkrém rozporu se shora uvedenými důkazy. Zároveň však jednatel žalovaného uvedl, že pana [příjmení] k žádnému jednání za žalovaného nezmocnil. Ani žalobce v řízení netvrdil, že by existovala nějaká plné moc pro pana [jméno] [příjmení]. Podle ust. § 2079 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. zák.), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Tedy pokud chtěl být žalobce ve věci úspěšný, musel nejdříve prokázat, že zboží skutečně vydal žalovanému, resp., že si jej žalovaný převzal. K tomu soud uvádí, že dle jeho názoru je zřejmé, že tomu tak bylo, neboť jednak o tom hovořil svědek [jméno] [příjmení] a jednak na všech dokumentech (faktury, dodací listy), je vždy jako zákazník uveden žalovaný. Přitom systém dle svědků fungoval tak, že se načetla karta, zboží se načetlo přes čtečku, zboží se vydalo a byl vytištěn dodací list a faktura. Na předmětných fakturách je však jako osoba, která zboží převzala uveden pan [jméno] [příjmení], který nebyl zaměstnancem žalovaného a ani s ním nebyl v žádném obdobném vztahu. Pracoval pro žalovaného jako subdodavatel. Podle ust. § 444 odst. 1 obč. zák., kdo vlastní vinou vyvolá u třetí osoby domněnku, že zmocnil někoho jiného k právnímu jednání, nemůže se dovolat nedostatku zmocnění, byla-li třetí osoba v dobré víře a mohla-li rozumně předpokládat, že zmocnění bylo uděleno. V řízení přitom bylo prokázáno výpovědí svědka [jméno] [příjmení], fakturami a dodacími listy, na kterých je předtištěno jméno [jméno] [příjmení], že tento svědek měl zákaznickou kartu vystavenou na žalovaného, resp. byl oprávněn na základě této karty k odběru zboží pro žalovaného. Takto aspoň musel vnímat žalobce, neboť vydání karty muselo být odsouhlaseno buď jednatelem a nebo jiným oprávněným zástupcem zákazníka, tedy i žalovaného. Navíc v řízení bylo prokázáno, že žalovaný prostřednictvím pana [jméno] [příjmení] odebíral zboží a byly mu vystaveno desítky faktur, které proplácel. Za této situace se žalobce mohl oprávněně domnívat, že pan [jméno] [příjmení] je zmocněn k odběru zboží pro žalovaného. Resp. jednání žalovaného lze vykládat právě shodně s ust. § 444 odst. 1 obč. zák., že žalovaný vlastní vinou, nechal pro [jméno] [příjmení] vystavit zákaznickou kartu a v předchozím období [jméno] [příjmení] odebrané zboží běžně hradil, vyvolal u žalobce domněnku, že zmocnil pana [jméno] [příjmení] k odběru zboží. V takovém případě se však žalovaný nemůže dovolat nedostatku zmocnění. Pokud tedy byl pan [jméno] [příjmení] oprávněn zboží odebírat a v řízení bylo dodání zboží uvedeného na fakturách dodáno, byl podepsán dodací list, pak jej stíhá povinnost k úhradě žalovaných faktur v souhrnné částce 114.884 Kč. O úroku z prodlení soud dle ust. § 1970 obč. zák, když žalovaný se dostal do prodlení vždy následující den po splatnosti jednotlivých faktur. Výrok ohledně nákladů řízení mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl plně procesně úspěšný. Náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem v částce 4.596 Kč, deseti úkony právní pomoci po 5.700 Kč, deseti režijními paušály po 300 Kč a 21% DPH (12.600 Kč). O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce soud rozhodl dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.