24 C 117/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Kesslerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa na vypořádání společného jmění manželů <b>I. Zastavuje se řízení co do návrhu žalobkyně, aby do výlučného vlastnictví žalovaného byl přikázán osobní automobil tov. zn. Audi, dále zahradní traktor, 2x zahradní sekačka, štípačka dříví, 2x motorová pila, přímočará pila, 2x vrtačka, vysokotlakový čistič, zahradní čerpadlo a běžné nářadí nacházející se v chalupě.</b> <b>II. Z věcí, které měli žalobkyně a žalovaný ve společném jmění manželů, se do vlastnictví žalobkyně přikazují tyto nemovitosti: bytová jednotka [číslo] v domě [adresa], zapsaná na [list vlastnictví], včetně spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu s [adresa] a na pozemcích parc. [číslo] o výměře [výměra], parc. [číslo] o výměře [výměra] a parc. [číslo] o výměře [výměra] zapsaných na [list vlastnictví], vše v k. ú. [část obce], obec Praha v celkové ceně 6 415 000 Kč.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu částku 1 217 780 Kč do třech měsíců od právní moci rozsudku.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 5. 6. 2019 domáhá vypořádání zaniklého společného jmění manželů se žalovaným. Uvedla, že účastníci uzavřeli dne 11. 8. 2006 manželství, které bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. 11. 2018, č. j. 27C 124/2018-22 rozvedeno, rozsudek nabyl právní moci 3. 12. 2018 a toho dne zaniklo společné jmění účastníků. Dosud k dohodě ohledně vypořádání společného jmění nedošlo. Do společného jmění účastníků k datu jeho zániku označila žalobkyně zpočátku bytovou jednotku včetně vybavení [číslo] v domě [adresa] zapsané na [list vlastnictví], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemcích tam specifikovaných, zapsaných na [list vlastnictví], vše v k. ú. [část obce] [územní celek], když hodnotu odhadla na částku 4 000 000 Kč. Dále označila osobní automobil značky Škoda Octavia [registrační značka], které mělo být žalovaným prodáno za částku 150 000 Kč. Dále označila jako součást společného jmění zahradní stroje, náčiní a nářadí nacházející se na chalupě v budově [adresa] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec], [územní celek], která je v podílovém spoluvlastnictví účastníků v rozsahu id. 1/2 a hodnotu odhadla na částku 100 000 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že do společného jmění patří i osobní automobil tov. zn. Audi, bližší údaje k němu nezná. Ohledně bytové jednotky žalobkyně uvedla, že byt jí byl přidělen rozhodnutím o přidělení bytu Obvodním národním výborem v Praze 5 ze dne 9. 8. 1982, č. j. BH- -33-1069/82/, a to za účelem bydlení na adrese [ulice a číslo] [obec a číslo] [část obce], který žalobkyně od té doby se svou rodinou užívá. Dne 11. 11. 1998 se žalobkyně stala členkou [anonymizována tři slova], IČO: [anonymizováno] [PSČ], které se stalo vlastníkem bytového domu. Se členským podílem, za který uhradila žalobkyně ze svého výlučného jmění členský vklad, bylo v bytovém družstvu spojeno právo na nájem bytu a nájemní smlouvu uzavřela žalobkyně s [anonymizována tři slova] dne 30. 8. 1999. Dne 11. 12. 2010 žalobkyně s žalovaným uzavřela bezúplatnou dohodu o převodu členských práv a povinností, na základě které převedla částečně svá členská práva a povinnosti, včetně práva nájmu bytu na žalovaného a účastníci jako manželé se tak stali společnými členy družstva. S právními účinky k 3. 3. 2011 se účastníci stali na základě smlouvy o převodu jednotky do vlastnictví člena družstva vlastníky bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] zapsané na [list vlastnictví], včetně příslušných spoluvlastnických podílů jak na společných částech domu, tak na pozemcích, kdy vše nabyli do společného jmění manželů (dále jen SJM). Žalobkyně ze svých vlastních finančních prostředků uhradila částku ve výši 203 137 Kč za převod bytu, včetně podílu na společných částech domu a na pozemcích, do osobního vlastnictví formou dalšího členského vkladu. Žalovaný nabyl členský podíl v bytovém družstvu a následně vlastnická práva k bytu bezúplatně od žalobkyně, v té době žalobkyně byt užívala již 28 let, hradila z vlastních prostředků veškeré náklady na byt. Celkově má žalobkyně byt v užívání/vlastnictví po dobu 37 let a žalovaný má vlastnická práva k bytu po dobu pouze devíti let. Žalobkyně žádá, aby ve vztahu k bytu bylo přistoupeno k odklonu od principu rovnosti podílů obou manželů, a to v rozsahu podílu o velikosti id. 7/8 a na bytu ve prospěch žalobkyně a podílu o velikosti id. 1/8 na bytu ve prospěch žalovaného, neboť s ohledem na okolnosti, jak se žalobkyně zasloužila o nabytí bytu a o jeho zachování, je žalobkyně toho názoru, že pokud by odpůrce získal jakýkoliv vyšší podíl na bytu, byl by tento nepřiměřený, v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně je připravena částku odpovídající hodnotě podílu o velikosti id. 1/8 bytu žalovanému vyplatit s tím, že hodnotu bytu bude nezbytné určit znaleckým posudkem. Ohledně odklonů od principu rovnosti podílů obou manželů žalobkyně dále uvedla, že se nejenom sama výlučně zasloužila o nabytí bytu a ze svých výlučných prostředků déle než 28 let hradila veškeré náklady s bytem související, čímž sama výlučně přispěla k udržení bytu až do dnešní doby, avšak po dobu manželství výhradně pečovala o rodinnou domácnost, uklízela, vařila, žalovaný opustil žalobkyni kvůli vztahu s jinou ženou, se kterou má nezletilé dítě a od 19. 5. 2018 v bytě nebydlí a nijak na něj nepřispívá. Žalobkyně vše hradí z vlastních finančních prostředků. Byt žalobkyně užívala již v době svého prvního manželství s panem [jméno] [příjmení], který plně uznal práva žalobkyně na byt a žádného vypořádání ve vztahu k bytu při vypořádání majetku manželů nepožadoval. Žalobkyně dále uvedla, že získala dne 12. 7. 2005 částku ve výši 800 000 Kč do svého výlučného vlastnictví darem od přítelkyně [příjmení] [příjmení] narozené 16. 7. 1935, kterou postupně investovala do majetku ve společném jmění manželů tak, že částku ve výši 203 137 Kč zaplatila za převod bytu, včetně podílu na společných částech domu a na pozemcích do osobního vlastnictví – společného jmění manželů formou dalšího členského vkladu a žádá, aby jí takto investovaná částka byla nahrazena v rozsahu dle ust. § 742 odst. 2 o. z., tedy zvýšená podle toho, jak se hodnota bytu v souvislosti s touto investicí do dne zániku SJM zvýšila. Dále žalobkyně investovala do rekonstrukce kuchyně v bytě, zakoupila nový nábytek a vybavení bytu, zahradní nářadí a další vybavení, čímž výlučně SJM rozšířila a zhodnotila. Navrhla, aby do jejího výlučného vlastnictví byla přikázána předmětná bytová jednotka a do výlučného vlastnictví žalovaného osobní automobil tov. zn. Škoda Octavia, případně osobní automobil tov. zn. Audi, včetně zahradních strojů, náčiní a nářadí a aby jí žalovaný uhradil částku, jejíž výše bude v průběhu řízení upřesněna.

2. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že potvrzuje, že se snažil s žalobkyní mimosoudně dohodnout s tím, že si žalobkyně ponechá veškeré zařizovací předměty nacházející se v bytě, který jí připadne do výlučného vlastnictví proti povinnosti zaplatit mu 1/2 hodnoty bytu. Ohledně bytu následně uvedl, že souhlasí s tím, aby byt připadl na výlučného vlastnictví žalobkyně a byla jí uložena povinnost zaplatit mu 1/2 hodnoty tomu a pokud by s takovýmto řešením žalobkyně nesouhlasila, je připraven převzít jej do výlučného vlastnictví a stejnou částku vyplatit žalované. Má za to, že žalobkyní udávaná hodnota 4 000 000 Kč je podhodnocená a navrhuje, aby hodnota bytu byla stanovena znalcem. Co se týče osobního automobilu tov. zn. Škoda, tento převzal k užívání, avšak ne v provozuschopném stavu a nechal jej opravit za částku cca 20 000 Kč a následně jej prodal. Ve vztahu k zahradním nástrojům uvedl, že tyto souvisí s provozem chalupy, kterou žalobkyně od rozvodu užívá výlučně sama se svými dětmi a dále uvedl, že nikdy nebyl vlastníkem vozidla tov. zn. Audi. K otázce vypořádání bytu [číslo] uvedl, že se s žalobkyní seznámil, když mu bylo cca 19 let, tato byla vdaná a po několikaměsíčním mimomanželském vztahu se jako matka čtyřech dětí rozvedla a začali v bytě bydlet společně, byt jí ponechal její bývalý první manžel. Jednalo se o státní byt. Již před rokem 1989 oba účastníci podnikali v oboru stánkového prodeje a zeleniny, po roce 1989 i v kamenné prodejně, žalovaný nechával vedení finanční hospodaření na své partnerce, později manželce, která soustřeďovala jejich společné příjmy na účtu vedeném jen na její jméno, neboť žalovaný neměl tehdy ani běžný účet a podnikal jen s hotovými penězi, a proto využívali účet žalobkyně, se kterým však žalovaný aktivně nedisponoval. Z tohoto důvodu veškeré úhrady a platby za cokoliv, co si za dobu soužití pořídili, jsou vedeny na jméno žalobkyně. Žalobkyně ze společných peněz podporovala i její 4 děti, neboť její manželství s žalovaným zůstalo bezdětné. V roce 1982 při privatizaci bytového domu družstvem se jedinou členkou družstva stala žalobkyně, účastníci spolu partnersky žili a vedli společnou domácnost. V družstvu však byla zapsána jako člen nejprve jen sama žalobkyně, za celou dobu trvání vztahu účastníků prováděli veškeré platby ze společně vydělaných prostředků, včetně nákladů mimořádného vkladu, který byl podmínkou privatizace bytu. Právě za účelem narovnání jejich vztahu k bytu a vzhledem k letitým společným splátkám družstvu převedla v roce 2010 částečně družstevní podíl žalobkyně na žalovaného jako svého manžela, aby mohl nabýt i vlastnické právo k bytu při jeho převodu z družstva do vlastnictví členů družstva. Argumentaci odůvodňující uplatnění tzv. disparity při vypořádání SJM považuje žalovaný za účelovou a vykonstruovanou. Je podle něj nepřijatelné spatřovat důvody pro aplikaci disparity také ve skutečnosti, že žalobkyně uklízela, vařila a žalovaný opustil manželství kvůli vztahu s jinou ženou. Vztah mezi účastníky trvá 30 let a vypořádání bytu podílem 7/8: 1/8 v neprospěch žalovaného je naprosto nepřijatelné a nedůvodné. Dále se žalovaný vyjádřil k daru od třetí osoby ve výši 800 000 Kč, kdy označil jako ne zcela pravdivé tvrzení žalobkyně. [příjmení] [příjmení] poskytla v roce 2005 účastníkům řízení částku 500 000 Kč, a ta jako bezúročná finanční výpomoc byla použita dílem pro jejich podnikání a dílem na vybavení domácnosti, podporu dětí žalobkyně a spotřebována při běžném vedení domácnosti a na chalupě v [obec]. Celou částku však jako půjčku vrátili ve splátkách vyplácených paní [příjmení], s níž oba účastníky pojilo přátelství a vypomáhali jí občas s péčí o jejího zdravotně postiženého syna, proto jim i peníze jako půjčku poskytla. Rozhodně se nejednalo o dar určený pouze žalobkyni, neboť pro takový dar v řádu statisíců neměla paní [příjmení] nejmenší důvod. Žalovaný popírá existenci jakýchkoliv vnosů do majetku v SJM vynaložených jen žalobkyní, vše do domácnosti i v podnikání hradili dlouhodobě ze společných peněz, které oba ve společném podnikání získali, s nimiž žalobkyně jejím jménem po celou dobu do rozvodu nakládala. Má za to, že je třeba vypořádat SJM tak, že podíly obou manželů na vypořádání jmění budou stejné.

3. Žalobkyně v replice na to uvedla, že mezi účastníky probíhala mimosoudní jednání, avšak k dohodě nedošlo, je snaha prodat chalupu a s tím související i zahradní vybavení, žalobkyně ani členové její rodiny chalupu neužívají, užívá ji žalovaný. Ohledně bytu uvedla, že její manželství s [jméno] [příjmení] bylo rozvedeno v roce 1987, partnerský vztah účastníků se začal rozvíjet cca v roce 1991, v té době spolu nežili, žalovaný žalobkyni pouze navštěvoval. Jejich vztah byl cca na 2 roky přerušen, když žalovaný navázal vztah s dcerou žalobkyně a narodil se jim syn [jméno], partnerský vztah účastníci obnovili cca v roce 1998, až poté se žalovaný nastěhoval do bytu žalobkyně. Veškeré náklady související s užíváním bytu nesla žalobkyně z vlastních finančních prostředků, neboť ona byla účastníkem závazkového vztahu k bytu a následně jediným členem družstva a s žalobkyní mimo žalovaného v bytě bydlely i další osoby, které žalobkyni přispívaly, například její vnuk. Žalovaný si hospodařil s vlastními financemi sám, dále například sám hradil výživné na syna [jméno] a další osobní výdaje. K účtu žalobkyně měl žalovaný zřízeno podpisové právo, tedy mohl s ním disponovat. Do bytu investovala žalobkyně vždy z vlastních finančních prostředků, neboť se jednalo o její byt a nevěděla, jak se vztah s žalovaným vyvine. Sama již byla 2× rozvedená a měla 4 zletilé děti, tedy chtěla mít i vlastní zázemí a bydlení. Své děti podporovala žalobkyně vždy ze svých vlastních prostředků. Děti jsou narozeny v letech 1967, 1969, 1973, 1978, proto žalobkyně neviděla žádný důvod, proč by je žalovaný měl svými prostředky jakkoliv podporovat, když byly v blízkém věku. Pokud žalovaný investoval do bytu vlastní finance, pak se jednalo o zakoupení vybavení. Žalobkyně se v roce 1998 stala jedinou členkou družstva, sama se v roce 1982 přičinila o získání bytu, před vznikem manželství i po jeho zániku hradila veškeré provozní náklady na byt sama z vlastních finančních prostředků, stejně tak hradila jednotlivé vklady družstvu, včetně vkladu při převodu bytu do osobního vlastnictví. Žalobkyně převedla část svého družstevního podílu na žalovaného při příležitosti převodu bytu do osobního vlastnictví a učinila tak zejména na základě opakovaných a dlouhodobých žádostí žalovaného a pod tlakem jeho strany, kdy neustále prezentoval, že pokud by se žalobkyni cokoliv stalo, neměl by možnost zůstat v bytě žít a zůstal by nezajištěný; proto žalobkyně žádostem žalovaného, tehdy již svého manžela, vyhověla a část družstevního podílu na něho převedla bezplatně, čehož nyní, když vidí aktuální přístup žalovaného k vypořádání majetku, lituje. Rozhodně se nejednalo o vyrovnání za to, že společně dlouhodobě platili veškeré náklady a spláceli vklady a podobně, jak žalovaný tvrdí. Její partnerský vztah s žalovaným trval dlouho, manželství pak 12 let. Částku 800 000 Kč paní [příjmení] [příjmení] žalobkyně darovala v roce 2005, jednalo se o částku získanou z prodeje bytu, který paní [příjmení] převedla do vlastnictví žalobkyně, žalobkyně byt zrekonstruovala a prodala a výtěžek paní [příjmení] chtěla v celé výši vrátit, ale ta jí částku ve výši 800 000 Kč jako dar ponechala. Nejednalo se o bezúročnou finanční výpomoc ze strany paní [příjmení]. Tuto částku investovala do rozšíření společného jmění manželů. Žalobkyně dále dodala, že jejím pravidelným příjmem je starobní důchod ve výši 10 742 Kč měsíčně a přivýdělek na základě dohody o pracovní činnosti ve výši 4 200 Kč měsíčně.

4. Žalovaný v replice na to potvrdil probíhající jednání ohledně prodeje chalupy a s tím spojeným spojenými zahradní stroji, náčiními a nářadími. Setrval na svém tvrzení, že ze strany paní [příjmení] se jednalo pouze o půjčku, kterou účastníci spotřebovali a vraceli ve splátkách. Připomněl, že vztah s žalobkyní v manželství i předmanželský vztah byl dlouhodobý.

5. Žalobkyně dále doplnila, že syn [jméno] se žalovanému narodil v roce [rok] ze vztahu s dcerou žalobkyně [jméno] [příjmení], v té době žalovaný v bytě žalobkyně nežil. Žalovaný se do bytu přistěhoval cca v roce 2001, nicméně jejich vztah začal již o pár let dříve. Žalovaný neprokazuje, že by se jakkoliv podílel na úhradách anuity či vkladech do bytového družstva v období před uzavřením manželství, veškeré platby prováděla z vlastních finančních prostředků žalobkyně, nicméně žalovaný přispíval přiměřeně na chod domácnosti. Byt je o výměře [anonymizováno] m², kdy do celkové plochy bytu je započítán i sklep. Účastníci podnikali každý zvlášť, v bytě nikdy nežili sami, vždy s nimi žily další osoby, které na chod domácnosti přispívaly. Žalovaný byl od 30. 8. 2004 do 3. 12. 2006 nezaměstnaný, pobíral podporu do 28. 2. 2005 ve výši 956 Kč, tedy v tomto období nepřispíval žalobkyni ničeho. Připomněla, že žalovaný se stal vlastníkem bytu darováním ze strany žalobkyně, jeho přístup a chování po rozvodu manželství by však bylo možné označit za nevděk, v důsledku kterého by bylo možné dar odvolat. Žalovaný například šířil kontaktní údaje žalobkyně, které přicházely SMS zprávy zřejmě od partnerky žalovaného, která ji necitlivě informovala o svém těhotenství, o tom, že ji žalovaný podvádí a že čeká, až mu majetek žalobkyně spadne do klína. Dne 1. 6. 2018 se žalovaný z bytu odstěhoval, žalobkyni oznámil, že čeká rodinu, odešel a od té doby ničeho nepřispěl, žalobkyně ho nevyhodila. Žalovaný se stal vlastníkem bytu až v roce 2010, do té doby byla veškerá anuita a vklady družstvu splaceny. Potvrdila, že od roku 2006 je v důsledku vzniku SJM nezbytné považovat veškeré investice do bytu za investice ze společných prostředků, nicméně zdůraznila vnos žalobkyně do manželství ve výši 800 000 Kč, který byl za trvání manželství spotřebován.

6. Účastníci při jednáních shodně uvedli, že chalupa, kterou mají v podílovém spoluvlastnictví je v současné době v prodeji a s ní budou prodány i movité věci uvedené v bodě C žaloby, tedy zahradní stroje, náčiní a nářadí tam blíže specifikované, k čemuž posléze došlo. Ohledně vozidla Škoda Octavia, [registrační značka] rovněž shodně uvedli, že toto bylo prodáno po zániku manželství žalovaným, který si ponechal přijaté finanční prostředky ve výši 130 440 Kč, neboť kupní cena byla sjednána na částku 150 000 Kč po odečtení ceny opravy 19 560 Kč a nebylo mezi nimi sporu o tom, že každému účastníku náleží z prodeje předmětného vozidla částka 65 220 Kč. Výstupem z evidence motorových vozidel Magistrátu hlavního města Prahy bylo zjištěno, že žalovaný není a nebyl vlastníkem vozidla tov. zn. Audi.

7. Žalobkyně dále účastnickým výslechem doplnila, že s žalovaným podnikali každý sám za sebe. Za trvání manželství ona měla kamenný obchod se zeleninou a žalovaný stánek se zeleninou, v 57 letech šla do starobního důchodu, což bylo cca v roce 2007 a podnikání ukončila. Žalovaný zanechal podnikání, nějaký čas byl veden na Úřadu práce, pak pracoval ve skladu se zeleninou a následně mu sehnala jeho současné zaměstnání ve [právnická osoba]. S žalovaným žili cca od roku 1998, v průběhu trvání manželství měl žalovaný vyživovací povinnost vůči svému synovi [jméno] narozenému z poměru s dcerou žalobkyně [jméno] [příjmení]. Žalobkyně za trvání manželství neměla k žádnému ze svých dětí vyživovací povinnost, všichni už byly dospělé a schopné se samy živit. Co se týče bytu paní [příjmení], tak tato nechala byt přepsat na žalobkyni a šla do domova důchodců, to bylo v lednu 2005, aby jej nechala zrekonstruovat, oba se žalovaným na bytě hodně udělali a v červenci 2005 byt prodala, respektive převedla členská práva a povinnosti v bytovém družstvu na manžele [příjmení] za částku 1 600 000 Kč, která jí byla 12. 7. 2005 připsána na účet. Žalobkyně předmětné finanční prostředky dala paní [příjmení], tak jak byly domluvené, tedy částku 800 000 Kč, nosila jí je v hotovosti a nakupovala jí z toho nějaké věci. Částku 800 000 Kč dostala od paní [příjmení] jako dar. Naloženo s těmito finančními prostředky bylo tak, že žalovaný si ihned poté koupil auto na sebe, ale používali jej oba dva, to auto už bylo prodáno. Z těchto peněz se i vystrojila svatba účastníků, něco se dalo do bytu, něco do chalupy, něco dala dětem. Žalovaný pečoval o rodinnou domácnost, podílel se na úhradách spojených s užíváním bytu po sňatku. V době trvání manželství s žalovaným s nimi v bytě žil syn žalobkyně [jméno]. V současné době žalovaný na byt nepřispívá, nebydlí v něm, opustil společnou domácnost 19. 5. 2018. Co se týče předmětného bytu, tak před manželstvím byla zrekonstruována koupelna a pracovali na tom oba dva účastníci a i švagr, pokládala se dlažba, lino, investovalo se do nové kuchyně, vybavení do studentského pokoje pro vnuka [jméno]. Žalovaný přispíval do společné domácnosti kromě doby, kdy byl na Úřad práce. Není pravdou, že by od paní [příjmení] obdrželi částku 500 000 Kč jako půjčku a tuto postupně vrátili. Byt byl na žalobkyni převedený ještě před manželstvím, takže nemohla paní [příjmení] dávat žalovanému nějakou půjčku. Při prodeji chalupy byly zohledněny i částky, které účastníci zaplatili ve vztahu k této chalupě. Dále uvedla, že v roce 1998 zaplatila úvodní vklad ve výši 46 000 Kč do bytového družstva, od roku 1998 až do nabytí bytu do osobního vlastnictví na konci roku 2010 se měsíčně splácela částka 1 150 Kč. Tyto měsíční platby plus částka 46 000 Kč tvoří zmiňovanou částku 203 000 Kč, která je interpretována žalobkyní jako další členský vklad. Dále uvedla, že částku 46 000 Kč zaplatila výlučně ona, v té době už byla 2× rozvedená a veškeré investice, včetně fasády, rekonstrukce balkonu, hradila ze svých výlučných finančních prostředků, byť přiznává, že žalovaný přispíval na energie nebo na nějaký chod domácnosti. Společně nepodnikali, každý podnikal sám, měl své vlastní živnostenské oprávnění. Měli společný účet na jméno žalobkyně, proto jsou veškerá potvrzení na její jméno. Částka 1 150 Kč je splátka anuity a platby za užívání bytu byly vyšší, kolem 5000 7000 Kč, jednalo se o platby do fondu oprav, odměny představenstva družstva, odpad atd., ty se platily zvlášť vedle částky 1 150 Kč. Částka 46 000 Kč byla ze strany žalobkyně uhrazena ještě před tím, než obdržela částku 800 000 Kč od paní [příjmení] a používala ji i na úhradu anuity. Platby obcházely z účtu žalobkyně vedeného u [anonymizováno], byl to jediný účet. Ohledně převodu členských práv žalobkyně uvedla, že ke sňatku došlo v roce 2006, v roce 2010 došlo k tomuto převodu, protože žalovaný chtěl, aby byl na té nájemní smlouvě napsaný také. Bál se, aby ho„ děti nevyštípaly z bytu“.

8. Žalovaný v rámci svého účastnického výslechu se vyjádřil tak, že se s žalovanou znají mnoho let, anuitu družstvu spláceli společně, neboť spolu podnikali. Měli jeden účet, na který chodily peníze od obou, byl to účet žalobkyně. Z toho účtu se platilo vše, byt, chalupa, domácnost. Společně spolu byli asi 32 let, začali spolu mít vztah, když byl žalovanému cca 20 let. Postupně odešly z bytu děti žalobkyně, zůstal tam bydlet syn [jméno]. Není mu známo nic o tom, že by si nechali nějaké peníze od paní [příjmení], ví o částce 500 000 Kč, ale to jí vraceli. S žalobkyní byla paní [příjmení] kamarádka. Na syna [jméno] přispíval částkou 750 Kč měsíčně do jeho 18 let a platili to společně z jejich peněz. Veškeré výplaty žalovaného byly poukazovány na účet žalobkyně, vždycky mu dala, pokud na něco potřeboval, platební kartu neměl. Když pracoval v zelenině, měl cca 20- 23 000 Kč měsíčně, v [příjmení] bere 27 000 Kč měsíčně. Tvrdí, že částku 46 000 Kč bytovém družstvu spláceli společně, neboť měli společné peníze, tedy to, co se vydělalo, o finance se starala žalobkyně. Účetnictví oběma zpracovávala žalobkyně. Podnikali takovým způsobem, že se měli dobře, žalobkyně měla čtyři děti, žalovaný jí musel pomáhat, pomáhal ji s dětmi, společné peníze vydělali, žalobkyně držela kasu. Souhlasil s tím, aby předmětná bytová jednotka byla přikázána do vlastnictví žalobkyně a navrhl vypořádání 40 %: 60 %, nesouhlasil s navrženým podílem 20 %: 80 % od žalobkyně.

9. Žalobkyně vzala při jednání dne 10. 5. 2021 žalobu zpět co do věcí uvedených v čl. VI. bod 3 navrhovaného žalobního petitu, a to osobního automobilu tov. zn. Audi (bod D žaloby) a věcí v článku IV.,a to zahradních strojů, náčiní a nářadí blíže specifikovaných v tomto bodě navrženého petitu (bod C žaloby), s tímto zpětvzetím žalovaný souhlasil.

10. Žalovaný potvrdil, že částku 65 220 Kč z prodeje osobního automobilu tov. zn. Škoda Octavia žalobkyni i přes původní dohodu nevyplatil a žádal, aby byla zahrnuta do rozsudku jako součást vypořádání SJM.

11. Podle ust. § 230 zák.č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění do 31.12.2010 (dále jen obch. zák.), převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu na základě dohody nepodléhá souhlasu představenstva. Členská práva a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu předložením smlouvy o převodu členství příslušnému družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným v této smlouvě. Tytéž účinky jako předložení smlouvy o převodu členství nastávají, jakmile příslušné družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemný souhlas nabyvatele členství. Podle ust. § 227 odst. 2 obch. zák. po splnění podmínek vyplývajících ze zákona a stanov vzniká členství: a) při založení družstva dnem vzniku družstva, b) za trvání družstva přijetím za člena na základě písemné členské přihlášky, c) převodem členství, nebo d) jiným způsobem stanoveným zákonem.

12. Podle ust. § 740 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Podle ust. § 742 odst. 1) o.z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

13. Soud zjistil následující skutkový stav. Rozhodnutím o přidělení bytu z 9. 8. 1982 vydaným Obvodním národním výborem v Praze 5 byl žalobkyni přidělen byt v přízemí domu [adresa] v [obec a číslo], [okres] sestávající ze čtyřech pokojů a kuchyně a příslušenství a na základě tohoto rozhodnutí byla dne 9. 8. 1982 mezi OPBH Praha 8 a žalobkyní uzavřena dohoda o užívání předmětného bytu. Dne 11. 11. 1998 se žalobkyně stala členkou [anonymizována tři slova], s nímž dne 30. 8. 1999 uzavřela nájemní smlouvu o nájmu družstevního bytu [číslo] v domě [adresa] ulice [ulice], [obec a číslo] - [část obce] o velikosti 4+1 s příslušenstvím.

14. Dne 11. 8. 2006 účastníci uzavřeli manželství, rozsudkem zdejšího soudu ze dne 29. 11. 2018 č. j. 27C 124/2018-22 bylo jejich manželství rozvedeno, rozsudek nabyl právní moci 3. 12. 2018.

15. Dne 11. 12. 2010 žalobkyně jako členka [anonymizována tři slova] dohodou o převodu členských práv a povinností převedla na žalovaného část členských práv a povinností tak, že z výlučného členství žalobkyně v bytovém družstvu se oba manželé stali společnými členy bytového družstva. [anonymizována tři slova] s právními účinky vkladu 3. 3. 2011 uzavřelo s žalobkyní a žalovaným, jako manžely a členy družstva a nájemci, smlouvu o převodu jednotky do vlastnictví člena družstva včetně kupní ceny na pozemky s tím, že předmětná jednotka byla v uvedené smlouvě blíže specifikována.

16. Ohledně ocenění bytové jednotky, která v průběhu řízení zůstala jako jediná sporná položka k vypořádání, předložili účastníci odborná posouzení týkající se stanovení výše tržní ceny předmětné bytové jednotky. Z ocenění tržní ceny bytové jednotky z 1. 3. 2021 předložené žalobkyní a vypracované společností [právnická osoba] bylo zjištěno, že její cena byla stanovena na částku 6 350 000 Kč a z ocenění předloženého žalovaným, které bylo vypracováno [právnická osoba] dne 25. 2. 2021 bylo zjištěno, že celková výše tržní ceny je stanovena na částku 6 479 900 Kč. Vlastnické právo k předmětné bytové jednotce je zapsáno pro žalobkyni i žalovaného v SJM, jak je zřejmé z LV.

17. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 15C 61/87 ze dne 30. 3. 1987, právní moc 30. 4. 1987, bylo rozhodnuto, že manželství žalobkyně a [jméno] [příjmení] se rozvádí a tímto rozsudkem byla rovněž schválena dohoda rodičů pro dobu po rozvodu k nezletilému [jméno] [příjmení]. Z odůvodnění se podává, že navrhovatel se domáhal rozvodu manželství s odůvodněním, že toto již nemá žádnou perspektivu a že jsou dány důvody pro rozvod manželství ve smyslu zákona o rodině a odpůrkyně se k návrhu připojila, a z účastnických výpovědí bylo zjištěno, že žádný z účastníků nemá známost s jiným partnerem.

18. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 14C 88/87 ze dne 26. 6. 1987 bylo zjištěno, že tímto usnesením byl schválen smír žalobkyně a jejího bývalého manžela [jméno] [příjmení] tak, že právo společného užívání předmětného bytu se zrušuje a výlučnou uživatelkou bytu se stává žalobkyně.

19. Soud k dalším listinným důkazům neuvedeným shora a provedeným při jednání nepřihlížel, neboť z nich neučinil žádná skutková zjištění, která by měla vliv na právní posouzení věci.

20. V závěru řízení byl okruh masy SJM k vypořádání zúžen na bytovou jednotku [číslo] v domě [adresa], zapsanou na [list vlastnictví], včetně spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu s [adresa] a na pozemcích parc. [číslo] o výměře [výměra], parc. [číslo] o výměře [výměra] a parc. [číslo] o výměře [výměra] zapsaných na [list vlastnictví], vše v k. ú. [část obce], obec Praha a kupní cenu za osobní automobil tov. zn. Škoda Octavia.

21. Z přednesu obou účastníků a z listinných důkazů bylo zjištěno, že účastníci spolu žili několik let před uzavřením manželství, společně hospodařili. Platby, které byly v průběhu jejich soužití (před sňatkem i po sňatku) v souvislosti se společným hospodařením prováděny, byly prováděny z účtu žalobkyně, na který byla poukazována posléze i mzda žalovaného, z počátku příjem z podnikání. Sama žalobkyně potvrdila, že se žalovaný na financování společného soužití podílel. V bytě s oběma účastníky žily i další osoby z rodiny žalobkyně. Pokud žalobkyně uváděla, že obdržela darem od paní [příjmení] částku 800 000 Kč, jejíž část vložila mimo jiné i do rekonstrukce předmětného bytu, na které se fyzicky podíleli oba účastníci, pak soud uzavřel, že uvedené tvrzení neprokázala. Bylo toliko prokázáno, že paní [příjmení] na žalobkyni převedla členská práva k bytu a že žalobkyně tato členská práva následně převedla na další osobu za částku 1 600 000 Kč (viz výpis z účtu). Uvedené je však bez významu k závěru soudu. Soud uzavřel, že oba účastníci přispívali do SJM rovným dílem, podle svých možností.

22. Ohledně vypořádání předmětné bytové jednotky soud v souladu s návrhy obou účastníků tuto přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně. V projednávané věci bylo přistoupeno k vypořádání této bytové jednotky v poměru 80 % ve prospěch žalobkyně, 20 % ve prospěch žalovaného. K této nerovnosti podílů (pouze ve vztahu k této bytové jednotce) soud dospěl na základě úvahy níže popsané. Byla to výlučně žalobkyně, která se zasloužila o nabytí a udržení předmětné bytové jednotky, a to od počátku přidělení bytu do užívání (1982), vstupu do bytového družstva (1998) a s tím související uzavření nájemní smlouvy (1999). Žalovaný se stal členem bytového družstva pouze na základě jednostranného úkonu žalobkyně (2010), kdy se z výlučného členství v bytovému družstvu stali společnými členy jako manželé, následně došlo k převodu bytové jednotky do SJM (2011). Je zřejmé, že žalovaný se nikterak o její nabytí a udržení nezasloužil. Je třeba rovněž přihlédnout i k délce trvání manželství účastníků (12 let) v poměru k době užívání bytu žalobkyní (36 let), rovněž ke skutečnosti, že z manželství účastníků se nenarodily žádné děti. Čistě matematicky vzato, hodnota měsíčních splátek anuity (1 150 Kč: 2), které byly hrazeny žalovaným za trvání manželství (cca 83 000 Kč), je v porovnání s cenou bytu zcela zanedbatelná. Lze tedy shrnout, že kdyby nebylo individuálního právního jednání žalobkyně ohledně členského podílu ve vztahu k žalovanému, nebyla by tato bytové jednotka předmětem vypořádání. Uvedené skutečnosti pak odůvodňují uvedenou nerovnost podílu v případě vypořádání této bytové jednotky.

23. Soud při stanovení tržní ceny bytové jednotky vyšel z průměru cen uvedených v odborných vyjádřeních a určil cenu ve výši 6 415 000 Kč, z toho 80 % = 5 132 000 Kč, 20 % = 1 283 000 Kč.

24. Ohledně vypořádání kupní ceny osobního automobilu Škoda Octavia soud k tzv. disparitě podílu nepřistoupil, každému z účastníků náleží částka 65 220 Kč. Jelikož žalovaný tuto částku žalobkyni z prodeje automobilu nevyplatil (o tom není sporu), soud zohlednil tuto částku ve výši vypořádacího podílu ve výroku III. rozsudku (1 283 000 Kč – 65 220 Kč = 1 217 780 Kč). Lhůtu pro vypořádání soud stanovil s přihlédnutím k návrhu žalobkyně.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst.1 o.s.ř., kdy toto řízení může být zahájeno k návrhu kteréhokoli z bývalých manželů, každý z nich má potenciálně postavení žalobce i žalovaného. Nelze tedy hovořit o úspěchu či neúspěchu ve věci a přiznat tak některému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Bylo tak rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.