24 C 170/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Kesslerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 43 037 971,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 43 037 971,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 839 700 Kč od 19. 4. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 18 839 700 Kč od 19. 10. 2020 do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 5 358 571,43 Kč od 11. 9. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 227 784 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 30. 9. 2021 po žalované domáhá zaplacení částky 43 037 971,43 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně a společnost , právnická osoba, . (dále také , zkratka, ), jejímž právním nástupcem se později stala žalobkyně (dále také , právnická osoba, ), uzavřely jako provozovatelé , anonymizováno, se žalovanou (dále také , právnická osoba, ) dne , datum, Smlouvu o provozování a prodeji reklamy na letišti , název, Česká republika. Obsah závazku této smlouvy byl následně modifikován uzavřením dodatku č. 1 ze dne , datum, a dodatku č. 2 ze dne , datum, . Smlouva byla uzavřena v české i anglické jazykové verzi s tím, že v případě rozporu mezi jednotlivými jazykovými verzemi má přednost verze česká. Žalobkyně je ve smlouvě označována zkratkou „, zkratka, “, žalovaná zkratkou „, zkratka, “, společnost , právnická osoba, ., jejímž právním nástupcem se později stala žalobkyně, zkratkou „, zkratka, “. V rámci smlouvy žalobkyně žalované udělila výhradní právo k provozování reklamních činností na , anonymizováno, , a to za podmínek stanovených ve smlouvě, čl. 2 smlouvy. Žalovaná se zavázala platit žalobkyni jakožto vlastníkovi , název, sjednanou smluvní cenu za toto výhradní právo na užívání reklamních prostor na , anonymizováno, žalovanou a další plnění dle této smlouvy, která je v čl. 10.3. smlouvy určena jako a) podíl na výnosech, tj. procentní podíl z čistých tržeb žalované, nejméně však b) minimální zaručenou platbu (specifikováno v příloze 2 smlouvy). Konstrukce sjednané smluvní ceny za výhradní právo žalované na užívání reklamních prostor na , anonymizováno, žalovanou a za další plnění dle smlouvy byla dohodnuta tak, že bez ohledu na její výnosy z předmětných reklamních ploch na letišti , anonymizováno, je žalovaná zavázána platit žalobkyni vždy alespoň fixně určenou minimální zaručenou platbu. Schopnost žalované platit tuto minimální zaručenou platbu po celou dobu trvání závazku ze smlouvy, nehledě na rentabilitu a výnosy z prodeje reklamních ploch na , anonymizováno, v konkrétním kalendářním roce byla pro žalobkyni jedním ze zásadních důvodů, pro které se vůbec rozhodla udělit žalované výhradní právo na využívání reklamních ploch na , anonymizováno, . Na to žalovanou ve smlouvě výslovně upozornila, že jí neposkytuje „žádnou záruku z hlediska návratnosti či rentability obchodní činnosti , právnická osoba, na , anonymizováno, “. Podle přílohy č. 2 smlouvy činí výše minimální zaručené platby 62 280 000 Kč ročně bez DPH s tím, že podle čl. 10.3. písm. c) smlouvy se tato částka zvyšuje o dalších 12 000 000 Kč ročně bez DPH v návaznosti na umožnění užívání žalované k reklamním činnostem i venkovní reklamní plochy , právnická osoba, . V okamžiku uzavření smlouvy žalované vzniklo výhradní právo užívat pouze tzv. vnitřní reklamní plochy, které se nacházejí především uvnitř terminálů , anonymizováno, , přičemž s rozšířením předmětu smlouvy o venkovní reklamní plochy bylo od počátku počítáno až k pozdějšímu datu, kdy bude žalované umožněno ze strany žalobkyně užívat venkovní reklamní plochy. V souladu s čl. 3 smlouvy žalobkyně žalovanou 1. 2. 2021 informovala o tom, že venkovní reklamní plochy jsou žalované k dispozici k užívání k reklamním činnostem a vyzvala ji k potvrzení jejich převzetí ve lhůtě 14 dnů a současně byla žalovaná poučena, že nedojde-li v této lhůtě k písemnému potvrzení převzetí venkovních reklamních ploch, budou tyto plochy považovány za předané do užívání žalované ke dni následujícímu po posledním dnu této lhůty a to se také následně stalo, čímž nabyla účinnosti i povinnost žalované hradit za užívání venkovních reklamních ploch tzv. platbu za , název, ve smyslu článku 10.3. písm. c) smlouvy, o kterou se automaticky navýšila minimální zaručená platba. Splatnost a proces fakturace minimální zaručené platby upravuje čl. 10.3. písm. b) smlouvy, podle něhož bude minimální zaručená platba vyplácena stran , právnická osoba, ve prospěch , právnická osoba, předem za každé čtvrtletí (tj. 4 stejné splátky každý rok), platby budou splatné na základě faktur vystavených , právnická osoba, , faktury budou vystaveny čtvrtletně předem vždy k 5. dni prvního měsíce každého čtvrtletí, den vystavení faktury bude i dnem uskutečnění zdanitelného plnění, , právnická osoba, uhradí faktury do 17 dnů ode dne vystavení. V souladu s čl. 10.3. písm. b) smlouvy vystavila žalobkyně dne 1. 4. 2020 fakturu na zaplacení části minimální zaručené platby za II. čtvrtletí roku 2020 ve výši 18 839 700 Kč vč. DPH a dne 1. 10. 2020 fakturu na zaplacení minimální zaručené platby za 4. čtvrtletí roku 2020 ve výši 18 839 700 Kč vč. DPH. Přestože uvedené faktury žalobkyně žalované řádně doručila, žalovaná ani jednu z nich ve smluvené lhůtě splatnosti nezaplatila a s úhradou těchto částek je ke dni podání žaloby v prodlení, a to přesto, že faktury na zaplacení části minimální zaručené platby za 1. a 3. čtvrtletí roku 2020, každou ve výši 18 839 700 Kč vč. DPH, žalovaná žalobkyni uhradila. Dále žalobkyně uvedla, že výnosy žalované z její obchodní činnosti na , anonymizováno, se za rok 2020 ani podstatněji neodlišují od průměrné výnosnosti této činnosti žalované za několik posledních let. Výnos za rok 2020 ve výši 47 000 293 Kč byl dokonce o několik milionů korun vyšší než za rok 2015 (41 880 223 Kč) či za rok 2016 (39 017 657 Kč), přičemž v těchto letech žalovaná minimální zaručenou platbu v plném rozsahu uhradila. Poté, co bylo žalované v návaznosti na dopis žalobkyně z 1. 2. 2021 umožněno užívat venkovní reklamní plochy ve smyslu čl. 10.3. písm. c) smlouvy, vystavila žalobkyně dne 24. 8. 2021 fakturu na zaplacení části platby za , název, za období od 17. 2. 2021 do 30. 6. 2021 a doručila ji žalované, která však ani tuto fakturu nezaplatila a je s úhradou tohoto závazku v prodlení do podání žaloby. Žalobkyně zaslala žalované 17. 9. 2021 předžalobní výzvu k plnění, aby do 7 dnů od doručení uhradila částku 43 037 971,43 Kč odpovídající nezaplaceným částem minimální zaručené platby za 2. a 4. čtvrtletí roku 2020 a nezaplacené části platby za , název, , tj. minimální zaručené platby za venkovní reklamní plochy za období od 17. 2. 2021 do 30. 6. 2021 a úroky z prodlení z této částky do zaplacení. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila ani ve lhůtě stanovené ve výzvě k plnění. Žalobkyně se po opravě petitu domáhá po žalované zaplacení částky 43 037 971,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 839 700 Kč od 19. 4. 2020 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 18 839 700 Kč od 19. 10. 2020 do zaplacení a ve výši 8,5 % ročně z částky 5 358 571,43 Kč od 11. 9. 2021 do zaplacení a přiznání náhrady nákladů řízení. (Tato změna petitu byla připuštěna usnesením č. j. 24 C 170/2021-60 ze dne 2. 12. 2021. )

2. Žalovaná uvedla, že žalobu neuznává. Žalobkyně nemá nárok na úhradu části minimální zaručené platby za rok 2020 na dvě kalendářní čtvrtletí z důvodu, že v důsledku pandemie nemoci Covid 19, která v ČR propukla v březnu 2020 (12. 3. 2020 byl vyhlášen nouzový stav), souvisejících mimořádných opatření státních orgánů a opatření přijatých žalobkyní došlo ke zcela zásadnímu omezení, v některých měsících až téměř zastavení provozu na , anonymizováno, a v důsledku toho k podstatnému snížení kvality a hodnoty reklamních ploch. Žalobkyně proto nemá nárok na minimální zaručenou platbu v plné výši stanovené smlouvou, přičemž rozsah přiměřeného snížení minimální zaručené platby z výše uvedených důvodů odpovídá minimálně dvěma čtvrtletním platbám minimální zaručené platby, a to jak na základě samotné smlouvy, tak zákonných ustanovení upravujících nájemní smlouvu. Smlouva v čl. 20.1. předpokládá snížení minimální zaručené platby v případě, kdy bude celková hodnota reklamních ploch podstatně snížena, k čemuž přesně v důsledku pandemie nemoci Covid 19 došlo. Pandemie nemoci Covid 19 představuje zásah vyšší moci, který byl žalobkyni ze strany žalované řádně a včas v souladu se smlouvou oznámen. Pandemie nemoci Covid 19 a související mimořádná opatření a jejich důsledky představují podstatnou změnu okolností ve smyslu § 1765 – 1766 o. z. Žalobkyně porušila svou povinnost s náležitou péčí a v dobré víře jednat o úpravě podílu na výnosech a/nebo minimální zaručené platby v důsledku podstatného snížení celkové hodnoty reklamních ploch ve smyslu čl. 20.1. smlouvy. Dále uvedla, že část údajné pohledávky žalobkyně na minimální zaručenou platbu za rok 2020, pokud žalobkyni vznikla, zanikla započtením do výše 104 517,38 Kč (viz prohlášení o započtení pohledávek ze dne 26. 1. 2021 a prohlášení o započtení pohledávek ze dne 29. 4. 2021 zaslané žalobkyní žalované). Žalovaná neuznává platbu za , název, za období od 17. 2. 2021 do 30. 6. 2021 z důvodu, že venkovní reklamní plochy nebyly ke dni 17. 2. 2021 ani kdykoli později do 30. 6. 2021 řádně vyklizeny ve smyslu smlouvy a žalované nebylo ze strany žalobkyně umožněno jejich užívání ke smlouvou sjednanému účelu a i v případě, že by žalobkyně měla nárok na nějakou platbu za venkovní reklamní plochy za uvedené období, výše této platby by musela být přiměřeně snížena s ohledem na negativní dopad pandemie Covid 19 a související opatření na hodnotu venkovních reklamních ploch. Žalovaná připomněla, že předmětem smlouvy dle jejího čl. 2 je výhradní právo žalované provozovat činnost na reklamních plochách na , anonymizováno, za podmínek uvedených ve smlouvě a podle čl. 10 smlouvy má platit žalobkyni úplatu specifikovanou v tomto článku a v její příloze č.

2. Smlouva v čl. 1 obsahuje demonstrativní výčet činností/prací, které je žalovaná oprávněna dle smlouvy provozovat na reklamních plochách a jsou to veškeré práce/činnosti, které jsou vykonávány a/nebo prováděny žalovanou v souvislosti s provozováním a prodejem prostor na reklamních médiích umístěných na reklamních plochách na , anonymizováno, v souladu se smlouvou. Reklamní plochy jsou definovány jako veškerá místa uvnitř terminálu , anonymizováno, a jiných budov tvořících součást , anonymizováno, přístupná nebo viditelná veřejnosti, která mohou být jakýmkoli způsobem využita pro jakékoli účely reklamy za použití reklamních médií. Smlouva v čl. 1 obsahuje demonstrativní výčet reklamních ploch. Reklamní média jsou definována jako jakýkoli druh nosiče používaného pro šíření reklamy za použití jakéhokoli druhu zařízení a/nebo techniky. Venkovní reklamní plochy dle příslušné definice v čl. 1 smlouvy znamenají venkovní prostory , anonymizováno, , které jsou veřejně přístupné a viditelné z veřejně přístupných míst včetně vnějších stěn budov a terminálů , anonymizováno, vlastněných a provozovaných provozovateli , anonymizováno, , které jsou využitelné pro reklamní činnost. Podle čl. 10.3. smlouvy má žalovaná za užívání reklamních ploch dle smlouvy a za ostatní práva poskytnutá žalované na základě smlouvy a jakékoli jiné plnění žalobkyně podle smlouvy platit podíl na výnosech specifikovaných v příloze č. 2 smlouvy nebo přinejmenším minimální zaručenou platbu specifikovanou v příloze č. 2 smlouvy, přičemž v čl. 10.3. smlouvy jsou stanoveny další podmínky těchto plateb. Z formulace čl. 10.3. smlouvy je zřejmé, že vůlí stran při uzavření smlouvy primárně bylo, aby nájemné bylo stanoveno jako tzv. podílové, tj. jako určitý procentuální podíl na výnosech žalované z prodeje reklamy na reklamních plochách na letišti. Se zohledněním všech informací dostupných při uzavírání smlouvy včetně prognózy dalšího vývoje trhu s reklamou na letišti a se zohledněním předpokladu, že žalovaná bude v budoucnu oprávněna exkluzivně využívat též venkovní reklamní plochy, žalovaná v okamžiku uzavření smlouvy přistoupila na stanovení minimální zaručené platby ve výši dle přílohy č. 2 smlouvy. Článek 10.3. písm. c) smlouvy stanoví, že minimální zaručená platba bude zvýšena o 12 000 000 Kč ročně (dále jen platba za , název, ) ke dni, ke kterému budou venkovní reklamní plochy vyklizeny společností , právnická osoba, . ve smyslu čl. 3.2.a) smlouvy a k dispozici žalované k užívání dle smlouvy pro jakýkoli necelý rok má být platba za , název, vypočtena v poměrné výši. Čl. 3 odst. 3 písm. a) smlouvy stanoví, že pro případ, že , právnická osoba, bude pokračovat v užívání venkovních reklamních ploch bez ohledu na ukončení smluv s , právnická osoba, v souladu s čl. 3.1., dohodly se strany, že , zkratka, není povinna hradit platbu za , název, , dokud všechny reklamní plochy nebudou plně vyklizeny společností , právnická osoba, a k dispozici , právnická osoba, k užívání podle smlouvy. Článek 20 smlouvy upravuje podstatné nepříznivé změny, když v odst. 20.

1. říká, že pokud bude kdykoli během doby trvání smlouvy celková hodnota reklamních ploch podstatně snížena, , právnická osoba, a provozovatelé , anonymizováno, zahájí s náležitou péčí a v dobré víře nově projednají podíl na výnosech a/nebo minimální zaručenou platbu se zohledněním relevantních faktorů. Z uvedeného ujednání je zřejmé, že strany smlouvy při jejím uzavření předpokládaly, že při podstatných nepříznivých změnách, jejichž výsledkem by bylo podstatné snížení hodnoty reklamních ploch, je důvodné a spravedlivé přiměřeně snížit i platby , právnická osoba, dle smlouvy, a to jak podíl na, Anonymizováno, výnosech, tak minimální zaručenou platbu. Čl. 23 smlouvy upravuje vyšší moc, která je definovaná v čl. 1 smlouvy jako jakákoliv událost nebo okolnost nebo okolnost mimo kontrolu strany, která vyšší moc namítá a která brání dané straně vykonávat, ať už celkově nebo částečně, její povinnosti vyplývající ze smlouvy, přičemž daná strana nemohla takovou událost nebo okolnost předvídat nebo ji odvrátit a následky takové události či okolnosti napravit. V demonstrativním výčtu případů je na prvním místě uvedena epidemie. Smlouva byla uzavřena v roce 2012 mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, přičemž s ohledem na předmět a obsah smlouvy je zřejmé, že vykazuje řadu znaků nájemní smlouvy, když jejím předmětem je přenechání věci k dočasného užívání za úplatu – nájemném. V době uzavření smlouvy se tedy práva a povinnosti smluvních stran řídily především § 663 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a v ostatním zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem. S ohledem na ustanovení § 3074 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se pak na práva a povinnosti stran z nájemní smlouvy s účinností od 1. 1. 2014 použije občanský zákoník, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem. 12. 3. 2020 vyhlásila Vláda ČR nouzový stav z důvodu epidemie koronaviru označeného jako SARS-Cov-2 (pandemie Covid-19), na základě čehož došlo mj. k omezení provozu na , anonymizováno, . Vyhlášení nouzového stavu a rozsáhlé, po určitou dobu takřka stoprocentní omezení provozu , anonymizováno, , představovalo zcela nepředvídatelnou událost a rovněž podstatnou změnu okolností mající zásadní negativní vliv na možnost provozování činnosti dle smlouvy a na hodnotu reklamních ploch. Vyhlášení nouzového stavu přitom rovněž představuje událost vyšší moci ve smyslu smlouvy. Během trvání nouzového stavu, tj. od 12. 3. 2020 do 17. 5. 2020 a následně od 5. 10. 2020 do 14. 2. 2021, ale i mimo toto období, po celou dobu od 12. 3. 2020 do konce roku 2020, ale i poté, na letišti došlo k poklesu počtu cestujících téměř o 100 %, přičemž terminál 2 byl po určitou dobu zcela uzavřen a na terminálu 1 se konaly pouze 1 – 3 přílety a 1 – 3 odlety denně. Před zavedením opatření se konalo více než 100 příletů a 100 odletů denně. Celkový počet cestujících se oproti roku 2019 v roce 2020 snížil o 79,41 %, jak vyplývá z ročního přehledu o počtu cestujících uveřejněného na internetových stránkách žalobce (tzv. Annual Traffic Report), v březnu 2020 došlo k meziročnímu úbytku cestujících o 64,72 %, v dubnu o 99,64 %, v květnu o 99,46 %, v červnu o 97,84 %, v červenci o 87,29 %, v srpnu o 82,63 %, v září o 86,98 %, v říjnu o 92,74 %, v listopadu o 94,74 % a v prosinci 2020 o 92,24 %. Je evidentní, že v důsledku opatření přijatých v souvislosti s pandemií nemoci Covid 19 došlo k podstatnému omezení výskytu cestujících v prostorách , anonymizováno, . Omezení provozu , anonymizováno, a dramatický pokles cestujících způsobily, že prakticky zmizela poptávka po reklamních plochách na letišti v roce 2020. Klienti žalované, kteří již měli objednané reklamní kampaně na reklamních plochách či jejichž reklamní kampaně již probíhaly, vznesli požadavky na bezplatná storna objednávek a bezplatná prodloužení kampaní o dobu, po kterou trval nouzový stav na stoprocentní slevy za dobu trvání opatření přijatých letištěm v důsledku pandemie. Nový obchod s reklamními plochami na , anonymizováno, se v roce 2020 de facto zastavil. Za období od 12. do 46. týdne roku 2020 meziročně poklesly prodeje reklamních ploch na letišti o 88 %. Ve srovnání s rokem 2019, kdy tržby žalované z prodeje reklamy na reklamních plochách na letišti činily částku ve výši 67 977 383 Kč, tržby dosáhly pouze částky ve výši 47 000 293 Kč, která nepostačuje ani na úhradu minimální zaručené platby, natož pak na krytí nákladů žalované souvisejících s provozem reklamních ploch na letišti. Ohledně ekonomických dopadů pandemie Covid 19, doplnění poskytovaných žalovanou ze strany jeho klientů, si žalovaná zajistila zpracování zprávy o věcných zjištěních podle mezinárodního standardu IRS 44000 auditorskou společností , právnická osoba, V návaznosti na vyhlášení nouzového stavu Vládou ČR žalovaná dopisem z 24. 3. 2020 oznámila žalobkyni, že přistoupí k dočasnému pozastavení plateb minimální zaručené platby dle smlouvy, a to počínaje 12. 3. 2020, a to až do doby, kdy opadne zásah vyšší moci a jeho následky. Současně uvedla, že pokud žalovaná od 12. 3. 2020 realizuje jakoukoli tržbu z reklamy na , anonymizováno, , i nadále bude hradit podíl na výnosech z takové tržby stanovený v příloze č. 2 smlouvy, tj. 25 % z reklamy na digitálních nosičích a 60 % z ostatní reklamy. Žalovaná pak opakovaně upozornila žalobkyni na existenci vyšší moci v dopise ze 3. 4. 2020. Žalovaná v dopise z 21. 4. 2020 vyzvala ve smyslu čl. 23.2. a 20.1. smlouvy žalobkyni, aby s žalovanou v dobré víře a s náležitou péčí projednala způsoby, jak nejlépe zmínit následky zásahu vyšší moci za účelem minimalizace jeho dopadu na plnění povinností dle smlouvy. Žalobkyně v dopise z 30. 4. 2020 uvedla, že je otevřena tomu s náležitou péčí a v dobré víře projednat možnost, jak nejlépe zmírnit důsledky zásahu vyšší moci. Pokud , právnická osoba, poskytne takové podklady a informace, z nichž bude zejména zřejmé, která smlouvou založená práva a povinnosti , právnická osoba, byly vyšší mocí dotčeny, jakým způsobem a s jakými důsledky. Takové podklady však žalobkyně nespecifikovala. Stejně tak nereagovala na žádost žalované o termíny pro společné jednání. Smlouva a její parametry včetně plateb byly v době uzavření smlouvy v roce 2012 nastaveny na základě běžného provozu , anonymizováno, . Stav po vyhlášení nouzového stavu v březnu 2020 nebyl běžný. Když se žalovaná zavázala hradit žalobkyni bez ohledu na výši výnosů z prodeje reklamy na letišti minimální zaručenou platbu ve sjednané výši, předpokládala běžný provoz , anonymizováno, . Na něm stála obchodní kalkulace a predikce žalované. Pokud se v důsledku vyšší moci. Pokud se v důsledku vyšší moci okolnosti změnily natolik, že provoz letiště byl prakticky kompletně přerušen a žalovaná v důsledku toho nebyla schopna generovat tržby za reklamu, nelze po žalované spravedlivě požadovat placení minimální zaručené platby ve prospěch žalobkyně v plné výši, jejíž kalkulace vycházela z okolností, které se v roce 2020 dramaticky změnily. Žalobkyně ani po opakovaných výzvách nereagovala na žádosti žalované o projednání způsobu zmírnění zásahu vyšší moci a dopadu nastalé situace. Žalovaná požádala o osobní schůzku za účelem projednání této záležitosti znovu dopisem ze 17. 6. 2020, až na jednání mezi žalobkyní a žalovanou konaném na přelomu července a srpna 2020 si žalobkyně vyžádala od žalované předložení zdůvodnění žádosti o dočasnou změnu finančních podmínek smlouvy, avšak požadavek neupřesnila. Žalovaná v dopise ze 7. 8. 2020 žalobkyni předložila požadované zdůvodnění a opakovaně vyzvala žalobkyni, aby vážně a seriózně začala jednat o návrhu , právnická osoba, na dočasnou úpravu podmínek smlouvy za účelem obnovení rovnováhy práv a povinností stran. Dne 30. 9. 2020 žalovaná zaslala žalobkyni na základě její žádosti o podklady na podporu požadavku na slevu z plateb dle smlouvy v souvislosti s dopady pandemie. Žalobkyně v dopise z 19. 10. 2020 velmi obecně uvedla, že požaduje doplnění poskytnutých podkladů, podrobnější informace. Dne 20. 10. 2020 se konalo společné jednání stran, kde však nedošlo k žádné konkrétní dohodě ohledně úpravy smluvních plateb dle smlouvy. V dopise z 1. 11. 2020 žalovaná opakovaně zdůraznila, že veškerá jednání se týkají výhradně minimální zaručené platby, nikoli podílu na výnosech, který je žalovaná připravena platit po celou dobu trvání smlouvy v plné sjednané výši. A také za rok 2020 v plné výši zaplatila. Minimální zaručená platba přitom nemá žádnou přímou vazbu na tržby dosažené žalovanou. Dále žalovaná poskytla žalobkyni podrobné zdůvodnění, proč je přesvědčena o tom, že má nárok na přiměřené snížení minimální zaručené platby za rok 2020 a že tedy odmítá i úhradu faktury za minimální zaručenou platbu za 4. čtvrtletí 2020. V dopise z 11. 11. 2020 žalobkyně specifikovala podklady, které jsou podle jejího názoru potřebné pro ověření dopadu pandemie koronaviru na tržby žalované z reklamy provozované na letišti za 2. a 4. čtvrtletí 2020. Žalovaná v dopise z 26. 11. 2020 opětovně shrnula negativní dopady vyhlášení nouzového stavu a podrobněji zdůvodnila oprávněnost svého požadavku na přiměřené snížení minimální zaručené platby za rok 2020. Žalovaná je přesvědčena, že nejpozději na podzim 2020 žalobkyně měla k dispozici veškeré informace a dokumenty umožňující vedení jednání mezi žalobkyní a žalovanou a sjednání spravedlivé nové výše minimální zaručené platby dle smlouvy odpovídající podstatně změněným okolnostem. Žalovaná dopisem z 26. 11. 2020 opakovaně vyzvala žalobkyni k zahájení skutečně konstruktivního jednání ohledně úpravy smlouvy. 18. 11. 2021 žalovaná žalobkyni prezentovala základní východiska, o kterých rozhodlo francouzské vedení společnosti žalované. Dopisem z 22. 2. 2021 žalobkyně odmítla návrh žalované na úpravu platebních povinností dle smlouvy za účelem zohlednění dopadu pandemie Covid 19, jak byl žalovanou předložen v dopise z 18. 1. 2021. Zároveň nabídka žalované celkovou slevu z minimální zaručené platby za rok 2020 ve výši 2 785 748 Kč a navrhla způsob stanovení výše minimální zaručené platby pro rok 2021 a následující, a to s vazbou na skutečný počet cestujících na letišti v příslušném roce. Žalovaná na to reagovala dopisem z 11. 3. 2021, na což reagovala žalobkyně 19. 3. 2021 s tím, že má zájem jednat o obsahu návrhu jako celku. Na to reagovala žalovaná dopisem z 26. 3. 2021. Z dopisu žalobkyně z 21. 5. 2021 a žalované z 28. 5. 2021 vyplynulo, že se strany nedohodly ohledně úpravy minimální zaručené platby za rok 2020, nicméně došlo ke shodě ohledně úpravy stanovení minimální zaručené platby počínaje rokem 2021 a na základě toho byly zahájeny práce na přípravě dodatku č. 3 ke smlouvě a k jednání o uzavření dodatku č. 3 došlo v červenci a v červnu 2024 a tento byl uzavřen 4. 8. 2021. Tento dodatek se týkal minimální zaručené platby za vnitřní reklamní plochy a za venkovní reklamní plochy za období za období sjednané v dodatku č. 3 a v případě vnitřních ploch od 1. 1. 2021 a v případě venkovních ploch od 1. 7. 2021 ve výši tam sjednané. Neřešil tedy snížení minimální zaručené platby za období roku 2020 ani platby za , název, za 1. pololetí roku 2021. Je zjevné, že žalovaná se již od konce března 2020 aktivně snažila o jednání se žalobkyní s cílem dosáhnout dohody na úpravě podmínek smlouvy, konkrétně výše minimální zaručené platby, která by reflektovala negativní dopady pandemie Covid 19 na provoz , anonymizováno, , snížení hodnoty reklamních ploch a podstatné snížení zájmu inzerentů o reklamu na těchto reklamních plochách, přičemž žalobkyně předložila řadu informací a podkladů pro toto jednání i konkrétní návrhy úprav vzájemných vztahů. Žalobkyně však s žalovanou nevedla konstruktivní jednání s náležitou péčí a v dobré víře za účelem úpravy minimální zaručené platby. Namísto toho požadovala po žalované excesivní informace a podklady irelevantní pro posouzení přiměřené výše slevy z minimální zaručené platby dle smlouvy. Žalovaná je přesvědčena, že žalobkyně svým postupem porušila povinnosti stanovené v čl. 20.1. a 23.2. smlouvy. Spravedlivému uspořádání vztahů mezi stranami odpovídá, aby žalobkyně měla za rok 2020 nárok pouze na podílové nájemné za pronájem reklamních ploch, tj. podíl na výnosech, do kterého se odpovídajícím způsobem promítl pokles tržeb žalované z prodeje reklamy na letišti v roce 2020 a ujednání o minimální zaručené platbě by se s ohledem na podstatou změnu okolností nemělo aplikovat. Pro případ, že by se soud neztotožnil s názorem žalované nyní uvedeným, má žalovaná za to, že má přinejmenším nárok na snížení minimální zaručené platby za rok 2020, a to minimálně ve výši dvou čtvrtletních plateb minimální zaručené platby, tj. minimálně ve výši 31 140 000 Kč bez DPH (37 679 400 Kč vč. DPH). Tvrzený nárok žalobkyně na minimální zaručenou platbu za rok 2020 ve výši odpovídající minimální zaručené platbě za dvě čtvrtletí roku 2020 je tedy v plném rozsahu nedůvodný. Ze smlouvy je zřejmé, že mezi výší smluvní platby a kvalitou reklamních ploch je dán vzájemný vztah, který se promítl do stanovení výše minimální zaručené platby. To vyplývá mj. také z čl. 10.7. smlouvy, podle kterého se minimální zaručená platba poměrně snižuje v případě, že se celková plocha schválených reklamních ploch zmenší nebo je znemožněno její užívání o více než 3 %. Žalovaná má právo na slevu z minimální zaručené platby podle smlouvy, přičemž je přesvědčena, že výše této slevy odpovídá minimálně výši dvou čtvrtletních plateb minimální zaručené platby dle smlouvy. V důsledku omezení na letišti v souvislosti s pandemií nemoci Covid 19 nebo v jejím důsledku, včetně značného omezení provozu letiště, výrazně poklesla kvalita reklamních ploch, tj. poklesla kvalita plnění, které poskytuje žalobkyně ve prospěch žalované dle smlouvy a výrazným způsobem se snížila hodnota reklamních ploch. V důsledku uvedeného došlo k výrazné nerovnováze mezi výší nájemného, konkrétně minimální zaručené platby a plněním, které žalobkyně žalované od 12. března 2020 do konce roku 2020 poskytovala. Pokud by po žalované v této situaci bylo požadováno placení minimální zaručené platby ve výši sjednané ve smlouvě, odporovalo by to nejenom smlouvě a relevantním právním předpisům, ale také dobrým mravům a zásadám poctivého obchodního styku. Právo žalované na slevu z nájemného, resp. minimální zaručené platby, vyplývá rovněž z ustanovení § 2208 o. z., podle kterého má nájemce právo na slevu z nájemného v případě, kdy má předmět nájmu vady. Pokud reklamní plochy, které má dle smlouvy žalobkyně žalované přenechat do užívání, neobsahují kvality jako v okamžiku uzavření smlouvy, reklamní plochy trpí vadami, které zakládají právo žalované na slevu z nájemného, tedy i z minimální zaručené platby. Žalovaná si je vědoma, že v dodatku č. 3 ke smlouvě ujednání nemůže být použito při určení, jaký je právní stav či rozsah sporných závazků, nicméně z tohoto dodatku vyplývá, že si je žalobkyně vědoma toho, že v důsledku pandemie nemoci Covid 19 a souvisejících mimořádných opatření poklesla hodnota reklamních ploch pronajímaných žalované dle smlouvy a že tato skutečnost je důvodem pro slevu (snížení) nájemného. Pokud strany seznaly, že v souvislosti s negativními dopady pandemie nemoci Covid 19 je vhodné podstatně upravit platby dle smlouvy počínaje rokem 2021 až do konce kalendářního roku, předcházejícího roku, v němž nastane bod zlomu, má žalovaná za to, že po ní nelze spravedlivě požadovat plnou výši plateb dle smlouvy ani za rok 2020, když pandemie nemoci Covid 19 v ČR v plném rozsahu propukla již v březnu 2020. Pro případ, že by nárok žalobkyně na minimální zaručenou platbu za rok 2020 ve výši odpovídající minimální zaručené platby za dvě čtvrtletí byl plně nebo z části oprávněný, což žalovaná popírá, žalobkyně by neměla v žádném případě nárok na úroky z prodlení ve výši a za období, jak je specifikovala v žalobě. Žalobkyně počátek prodlení s úhradou faktur označuje den následující po dni splatnosti faktur, přičemž jakkoli nezohledňuje, že na splatnost faktur a s tím související případný počátek prodlení s jejich úhradou má podstatný vliv existence vyšší moci, jak je popsána a kterou žalovaná žalobkyni v souladu s čl. 23.1. smlouvy oznámila. Žalovaná se nemohla dostat do prodlení. Nárok na úrok z prodlení je zcela nedůvodný. Ohledně nároku za část platby za , název, za období od 17. 2. do 30. 6. 2021, k tomu žalovaná uvedla, že tento nárok je rovněž zcela nedůvodný. Pokud jde o venkovní reklamní plochy, k jejichž převzetí žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem z 1. 2. 2021, žalované doručeným 2. 2. 2021, žalovaná odkazuje na důvody uvedené v dopise z 15. 2. 2021 s tím, že právní výklad smlouvy zastávaný žalobkyní je zjevně nesprávný, ve skutečnosti v době, kdy žalobkyně vyzývala žalovanou k převzetí venkovních reklamních ploch ani později před 30. 6. 2021, nedošlo k vyklizení venkovních reklamních ploch ve smyslu čl. 3 odst. 3.2. písm. a) smlouvy a nebyla tudíž aktivována ani povinnost žalované platit platbu za , název, . Podle čl. 3 odst. 3.2 písm. a) smlouvy platí, že „, právnická osoba, není povinna platit , právnická osoba, platbu za , název, splatnou podle čl. 10.3.c, dokud všechny venkovní reklamní plochy nebudou plně vyklizeny společností , právnická osoba, . a k dispozici , právnická osoba, k užívání podle této smlouvy; venkovní reklamní plochy se považují za zcela vyklizené společností , právnická osoba, i v případě, že jsou na nich umístěna reklamní média , název, . Pokud , právnická osoba, žádné z těchto reklamních médií neprovozuje ani jinak neužívá a neužívá ani žádné jiné reklamní médium na venkovních reklamních plochách ani žádnou jinou část venkovních reklamních ploch. Provozovatelé , název, budou o vyklizení písemně informovat , právnická osoba, bez zbytečného odkladu a , zkratka, se zavazuje reklamní média , název, převzít nejpozději 14 dnů ode dne doručení , právnická osoba, písemné informace o vyklizení“. Dále žalovaná uvedla, že venkovní reklamní plochy se považují za vyklizené jen pokud reklamní média dříve (v době účinnosti smluv s , právnická osoba, ) provozovaná na venkovních reklamních plochách společností , právnická osoba, byla odkoupena nebo jinak do vlastnictví nabyta, ze strany žalobkyně v návaznosti na uplynutí či ukončení smluv s , právnická osoba, a svým technickým stavem způsobilá k provozování činnosti dle smlouvy. Žalovaná uvedla, že v období od 17. 2. do 30. 6. 2021 se na venkovních reklamních plochách nacházela reklamní média dříve provozovaná společností , právnická osoba, , která však stále byla ve vlastnictví společnosti , právnická osoba, a žalobkyně neměla právo s nimi disponovat a přenechat je žalované k reklamnímu využití dle smlouvy. Pokud tedy , právnická osoba, . byla vlastníkem reklamních médií umístěných na venkovních reklamních plochách, nebylo možné venkovní reklamní plochy považovat za vyklizené. Smlouva vychází z premisy, že po skončení smluv s , právnická osoba, se buď žalobkyně stane vlastníkem reklamních médií umístěných na venkovních reklamních plochách a přenechá je do užívání žalované nebo reklamní média ve vlastnictví společnosti , právnická osoba, budou z venkovních reklamních ploch odstraněna. Pokud i po 1. 1. 2021 byla venkovní reklamní média stále v majetku , právnická osoba, . a žalovaná je nemohla užívat, pak venkovní reklamní plochy nebylo možno považovat za vyklizené a nelze tvrdit, že by žalovaná měla k dispozici všechny reklamní plochy k užívání. Podle čl. 10 odst. 10.3. písm. c) smlouvy platí, že minimální zaručená platba ve zvýší o 12 000 000 Kč ve chvíli, kdy všechny venkovní reklamní plochy budou plně vyklizeny ze strany společnosti , právnická osoba, ve smyslu čl. 3 odst. 3.2. písm. a) smlouvy a všechny venkovní reklamní plochy budou k dispozici k užívání žalované. Uvedené podmínky však do 30. 6. 2021 nebyly splněny a žalované tedy nevznikla povinnost platit zvýšení minimální zaručené platby o platbu za , název, ani její část. Žalovaná získala od žalobkyně možnost užívat venkovní reklamní plochy až počínaje dnem 1. 7. 2021, a to poté, co žalobkyně na základě kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a , právnická osoba, . dne , datum, nabyla vlastnické právo k reklamním médiím , právnická osoba, . a poskytla je k užívání žalované. I kdyby žalobkyni skutečně vznikl nárok na platbu za , název, za žalované období, což žalovaná popírá, muselo by dojít k přiměřenému snížení této platby se zohledněním podstatné změny okolností a snížení hodnoty venkovních reklamních ploch v důsledku pandemie nemoci Covid 19 a souvisejících mimořádných opatření.

3. V replice na to žalobkyně uvedla, že žalobkyně smlouvou udělila žalované exkluzivní oprávnění provozovat reklamní činnosti ve vymezených prostorách , anonymizováno, , tj. vzdala se možnosti udělit takové oprávnění jakékoli třetí osobě (čl. 2.2. smlouvy). Je přirozené, že toto jedinečné a výjimečné postavení žalované jako exkluzivního provozovatele reklamních ploch v prostorách , anonymizováno, se promítlo i ve struktuře dohodnuté smluvní ceny podle čl. 10.3. smlouvy jako podíl na výnosech, tj. procentní podíl z čistých tržeb žalované, nejméně však minimálně zaručená platba. Žalovaná čl. 10.3. smlouvy hrubě dezinterpretuje, dovozuje-li z něho, že vůlí stran při uzavření bylo primárně, aby nájemné bylo stanoveno jako podílové. Předmětná smlouva není smlouvou nájemní a nelze hovořit o nájemném Žalovaná zcela účelově zkresluje smluvní vůli stran i ohledně jí tvrzeného vztahu mezi podílovou a fixní složkou dohodnuté smluvní ceny. Z čl. 10.3. smlouvy naopak zcela jasně vyplývá povinnost žalované zaplatit žalobci vždy alespoň fixně určenou minimální zaručenou platbu, a to bez ohledu na jeho výnos z provozování předmětných reklamních ploch na , název, . Žalobkyně žalovanou ve smlouvě výslovně upozornila na to, a žalovaná toto akceptovala, že jí neposkytuje „žádnou záruku z hlediska návratnosti či rentability obchodní činnosti , právnická osoba, na , anonymizováno, “. Povinnost žalované uhradit žalobkyni vždy alespoň minimální zaručenou platbu není tedy dle smlouvy podmíněna žádnou další právní skutečností a představuje smluvně vyjádřenou a odsouhlasenou hodnotu exkluzivity k výlučnému provozování reklamních činností na , anonymizováno, . Nárok žalobkyně na zaplacení minimální zaručené platby je konstruován jako minimální, ničím nepodmíněná a fixní částka, která je zcela nezávislá na počtu přepravených cestujících či dosaženém výnosu žalované v konkrétním kalendářním roce a jež reflektuje hodnotu exkluzivity na provozování reklamních ploch na , anonymizováno, . Smlouva, jejíž konečné znění bylo vyjednáváno i s pomocí právních poradců smluvních stran, povinnost žalované k úhradě minimální zaručené platby nepodmiňuje dosažením určité úrovně leteckého provozu na , anonymizováno, , přičemž žádné predikce budoucího vývoje nebyly ke smlouvě ani přiloženy, natož aby jim smlouva přiznávala právní účinky, kterých se žalovaná dovolává. Smlouva byla uzavřena před účinností občanského zákoníku mezi dvěma podnikatelskými subjekty v souvislosti s jejich podnikatelskou činností a řídí se zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem. Předmětem úpravy přitom není závazek žalobkyně přenechat žalované věc k dočasnému užívání, ale komplexní úprava práv a povinností smluvních stran v souvislosti s udělením exkluzivního práva žalované provozovat reklamní plochy na , anonymizováno, . Žalobkyně se ani nemohla stát pronajímatelem jakýchkoli prostor na , anonymizováno, , neboť byla sama pouze jejich nájemcem a správcem, smlouva je tedy svou povahou nepojmenovanou smlouvou uzavřenou v režimu obchodního zákoníku, přičemž dle obecného přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. se tak závazek ze smlouvy nadále řídí dosavadními právními předpisy, zejména obchodním zákoníkem. V době uzavírání smlouvy již bylo známo definitivní znění nového občanského zákoníku a pokud by tedy smluvní strany měly zájem podřídit svůj právní vztah tomuto kodexu, mohly takovou vůli v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 občanského zákoníku projevit. Pokud tak neučinily, nelze jejich právní vztah účelově podřizovat režimu o. z. a nelze tedy na závazkový vztah založený smlouvou aplikovat ani § 1765 – 1766 o. z., ani § 2208 o. z., jak se žalovaná mylně domnívá. Povinnosti žalované k úhradě minimální zaručené platby nebyly nikdy podmíněny žádnou jinou skutečností včetně dosažení jakékoli konkrétní úrovně výnosnosti podnikání žalované na , anonymizováno, . Žalovaná i v roce 2020 realizovala výnos z prodeje reklamních ploch na , anonymizováno, ve výši 47 293 000 Kč, což je výsledek o několik milionů korun vyšší než v necovidových letech 2015 (41 880 223 Kč) či 2016 (39 017 657 Kč), ve kterých žalovaná minimální zaručené platby žalobkyni řádně a včas hradila. Žalovaná opomíjí, že mezi počtem cestujících a jejím výnosem z provozování svěřených reklamních ploch není přímá úměra. Žalovaná má s jednotlivými inzerenty uzavřeny smlouvy na dlouhodobé reklamní kampaně, které v průběhu pandemie nemoci Covid 19 nepřestaly platit a nadále žalované přinášely nezanedbatelné tržby srovnatelné s roky 2015 a 2016, kdy bylo odbavených cestujících na , anonymizováno, více než v roce 2020. Klíčové však je, že i pokud by byl výnos žalované v roce 2020 tak zásadně ovlivněn právě poklesem počtu cestujících na , anonymizováno, , což však žalovaná neprokázala, na jeho povinnosti uhradit žalobkyni minimální zaručenou platbu v plném rozsahu opětovně nic nezměnilo. Žalovaná v roce 2020 dosáhla výnosů z provozování reklamních ploch na , anonymizováno, , který byl srovnatelný či případně i vyšší než výnos v jiných letech nepoznamenaných pandemií. To prokazuje, že mezi počtem cestujících a výnosem žalované z provozování reklamních ploch neexistuje přímá úměra. Žalovaná uznala nárok na zaplacení minimální zaručené platby za 2. a 4. čtvrtletí roku 2020 podle § 407 odst. 3 obchodního zákoníku, neboť částečně splnila za rok 2020 minimální zaručenou platbu, když uhradila žalobkyni faktury za 1. a 3. čtvrtletí roku 2020, přesto však žalovaná dosud neuhradila fakturu za 2. a 4. čtvrtletí roku 2020, vždy ve výši 18 839 700 Kč vč. DPH. V rozporu s tvrzením žalované nárok žalobkyně na zaplacení části minimální zaručené platby za 2. a 4. čtvrtletí roku 2020 nezanikl započtením vůči pohledávkám žalované v souhrnné výši 104 517,38 Kč, když žalobkyně předmětné pohledávky žalované ve výši 18 822,76 Kč, 76 352,62 Kč a 12 342 Kč v plném rozsahu dne 19. 8. 2021 uhradila. Prohlášení žalobkyně o jednostranném započtení z 26. 1. 2021 a 29. dubna 2021 byla učiněna nedopatřením a neměla z nich předvídané právní účinky. Ačkoli je minimální zaručená platba konstruována jako minimální, ničím nepodmíněný a fixní závazek žalované, který je zcela nezávislý na počtu přepravených cestujících a dosaženém výnosu žalované z provozování reklamních ploch na , anonymizováno, , žalobkyně po vypuknutí pandemie koronaviru projevila snahu s žalovanou v dobré víře a s náležitou péčí jednat o případné budoucí úpravě vzájemných práv a povinností ze smlouvy, tato jednání však svým způsobem zmařila sama žalovaná. Poté, co vláda 12. 3. 2020 vyhlásila nouzový stav, zůstaly prostory letiště pro veřejnost po celou dobu otevřené. Žalobkyně nepopírá, že v důsledku pandemie došlo k podstatnému poklesu cestujících na , anonymizováno, , nebylo to však proto, že by jim žalobce ve vstupu do těchto prostor jakkoli bránil, ale zejména z důvodu rušení letů ze strany leteckých společností, tj. z příčin mimo kontrolu žalobkyně. Žalobkyně po celou dobu pandemie zajistila možnost veřejnosti vstupovat do prostor , anonymizováno, a tedy i její schopnost vnímat zde umístěné reklamní plochy provozované exkluzivně žalovanou. Žalobkyně ani v pandemické době nepřestala plnit své povinnosti ze smlouvy, když nijak neomezila exkluzivní právo žalované provozovat reklamní plochy na , anonymizováno, , a to ani z hlediska celkového rozsahu svěřených reklamních ploch. Žalovaná dopisem z 24. 3. 2020 jednostranně oznámila, že z důvodu vyhlášení nouzového stavu a omezení provozu na , anonymizováno, přistupuje k „dočasnému pozastavení placení minimální zaručené platby, a to až do doby, kdy odpadnou zásah vyšší moci a jeho následky“ a žalobkyni vrátila řádně vystavenou fakturu za 2. čtvrtletí roku 2020 v rozporu s čl. 10.3. písm. b) smlouvy. Žalovaná se po vyhlášení nouzového stavu ani nepokusila o zahájení dvoustranného dialogu se žalobkyní. Žalobkyně reagovala na svévolný postup žalované dopisem z 9. 4. 2020 s tím, že nespatřuje pro pozastavení hrazení minimální zaručené platby žádnou oporu ve smlouvě ani v právních předpisech s tím, že vzniklá situace nezakládá případ vyšší moci dle smlouvy, neboť definice tohoto pojmu sice pracuje s pojmem epidemie, považuje ji však za vyšší moc pouze tehdy, pokud zároveň brání smluvní straně, která se této okolnosti dovolává, vykonávat, ať už celkově nebo částečně, její povinnosti vyplývající z této smlouvy. Vypuknutí pandemie ani vyhlášení nouzového stavu však žalované nebránilo ve výkonu jejího práva provozovat reklamní činnosti na , anonymizováno, a nebránilo jí ani ve splnění její povinnosti platit za toto exkluzivní oprávnění minimální zaručenou platbu. Žalovaná v dopise z 21. 4. 2020 zopakovala, že nastalá situace podle jejího názoru zakládá případ vyšší moci, na což reagovala žalobkyně dopisem z 30. 4. 2020, kde setrvala na postoji, že vyhlášení nouzového stavu z důvodu pandemie vyšší moc ve smyslu definice tohoto pojmu dle smlouvy nezakládá a ujistila žalovanou, že je otevřena s náležitou péčí a v dobré víře projednat možnosti, jak nejlépe pro futuro změnit smlouvu a zmírnit důsledky nastalé situace pro žalovanou, pokud žalobkyni poskytne potřebné podklady a informace, z nichž bude prokazatelné, jaký konkrétní dopad vypuknutí pandemie a vyhlášení nouzového stavu pro žalovanou skutečně má. Žalobkyně tedy projevila snahu a dobrou vůli jednat s žalovanou, avšak nepřestávala být především podnikatelským rizikem samotné žalované uvedené důvody. Vzhledem k tomu, že smlouva není svou povahou nájmem a není možné aplikovat nový občanský zákoník, konkrétně § 1765 – 1766, které nad to zakládá toliko právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě. Žalobkyně příležitost jednat o úpravě podmínek smlouvy nikdy neupírala, což ostatně potvrdila v dopise z 21. 9. 2020. Žalovaná požadované podklady nepředložila ani 30. 9. 2020, kdy žalobkyně zaslala zprávu o věcných zjištěních auditorské společnosti , právnická osoba, Proto byla opětovně dopisem z 19. 10. 2020 žalobkyní vyzvána k poskytnutí podrobnějších podkladů, což žalobkyně upřesnila dopisem z 20. 10. 2020 a dopisem z 11. 11. 2020. Na to žalovaná reagovala dopisem z 26. 11. 2020, kterým žalobkyni odmítla poskytnout požadované podklady a informace. Žalobkyně opakuje, že žalované nikdy negarantovala, kolik lidí se bude pohybovat na , anonymizováno, , ani jaký výnos z provozování reklamních ploch utrží. Tyto skutečnosti byly a jsou podnikatelským rizikem žalované. Reklamní plochy svěřené žalované nebyly nikdy ze strany žalobkyně zakrývány, byly řádně osvětlené, v žádném ohledu nedocházelo k jejich fyzické či jiné degradaci. Hodnota plnění a vnímatelnost reklamních ploch, za kterou žalobkyně dle smlouvy odpovídá, tak ani v důsledku pandemie snížena nebyla. Navíc i pokud by v tomto případě ke snížení hodnoty reklamních ploch v prostorách , anonymizováno, skutečně došlo, jak tvrdí žalovaná, dle čl. 20.1. nevyplývá nárok žalované na získání jakékoli konkrétní úlevy z její povinnosti dle smlouvy, ale toliko povinnost smluvních stran projednat s náležitou péčí a v dobré víře případnou úpravu závazku ze smlouvy, a to pouze pod podmínkou, že žalovaná předloží veškeré informace, které bude žalobkyně rozumně požadovat k umožnění zahájení jednání a takové informace žalovaná nikdy nepředala. Nad rámec žalobkyně poukazuje na skutečnost, že s neplněním informačních povinností žalované ze smlouvy se potýká dlouhodobě, o čemž svědčí i řízení vedené u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , senát, , rejstřík, , číslo, /, rok, , ve kterém se žalobkyně domáhala stanovení povinnosti žalované poskytnout žalobkyni údaje potřebné pro kontrolu správnosti a úplnosti výpočtu čistých tržeb realizovaných žalovanou provozováním reklamních prostor na , anonymizováno, . Pro předmět sporu nemá význam dodatek č. 3 uzavřený , datum, . V době uzavření smlouvy žalované vzniklo exkluzivní právo provozovat reklamní činnosti pouze na reklamních plochách nacházejících se především uvnitř terminálů , anonymizováno, , přičemž s rozšířením předmětu smlouvy i o venkovní prostory bylo od začátku počítáno až k pozdějšímu datu, kdy zanikne právo provozovat reklamní činnosti společnosti , právnická osoba, a navýšení ceny strany dohodly v čl. 10 odst. 3 písm. c) smlouvy. Žalobkyni vzniká právo podle smlouvy na platbu za , název, kumulativním splněním dvou podmínek, a to venkovní reklamní plochy budou vyklizeny předchozím provozovatelem reklamy společností , právnická osoba, a budou žalované k dispozici k užívání podle smlouvy. Společnost , právnická osoba, venkovní reklamní plochy vyklidila již k 1. 1. 2021, o čemž žalobkyně informovala žalovanou dopisem z 1. 2. 2021 a informovala ji o tom, že jsou jí k dispozici venkovní reklamní plochy k užívání a vyzvala ji k potvrzení jejich převzetí ve lhůtě 14 dnů. Podmínky vzniku práva žalobkyně na platbu za , název, tedy byly splněny. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že na venkovních reklamních plochách se v okamžiku učinění této výzvy nacházela reklamní média , název, vlastněná společností , právnická osoba, , když čl. 3.2. písm. a) takovouto eventualitu od počátku výslovně předvídal. Podmínky v uvedeném článku byly splněny, přičemž ani žalovaná se nesnaží tvrdit, že by , právnická osoba, po vyklizení venkovních reklamních ploch pokračovala v provozování a prodeji reklamy. V čl. 10 odst. 3 písm. c) ve spojení s čl. 3.2. písm. a) smlouvy jasně vyplývá úmysl smluvních stran navázat právo žalobce na platbu za , název, na okamžik, kdy již venkovní reklamní plochy nebude užívat jeden z hlavních konkurentů žalované, společnost , právnická osoba, , a tyto plochy budou žalované k dispozici k užívání. Skutečnost, že se na venkovních reklamních plochách mohou nacházet reklamní média , název, , nečiní smlouva překážkou nastání právních účinků vyklizení, ledaže by reklamní média společnost , právnická osoba, nadále provozovala. Otázka jejich vlastnictví je pro nastání účinků vyklizení venkovních reklamních ploch zcela irelevantní. Žalobkyně nad rámec svých povinností jednala se společností , právnická osoba, např. o možnosti dočasného nájmu reklamních médií, ke kterým by žalované následně zřídila podnájemní právo, a ani tento vstřícný krok žalobkyně však nevedl ke změně postoje žalované, která po celý zbytek 1. pololetí roku 2021 odmítla akceptovat skutečnost, že jsou venkovní reklamní plochy vyklizeny a k dispozici k užívání. Znovu zopakovala, že smlouva nepodmiňovala právní účinky vyklizení venkovních reklamních ploch nabytím vlastnického práva žalobkyně k reklamním médiím , název, . Žalobkyni nárok na uplatněnou část platby za , název, vznikl, neboť v souladu s čl. 10 odst. 3 písm. c) smlouvy došlo k vyklizení venkovních reklamních ploch jejich předchozím provozovatelem společnosti , právnická osoba, a tyto plochy byly žalované k dispozici k užívání. Skutečnost, že na venkovních reklamních plochách se v té době ještě nacházela reklamní média , název, ve vlastnictví společnosti , právnická osoba, , na účincích vyklizení nic nemění, neboť smlouva v čl. 3.2. písm. a) takovouto eventualitu od počátku výslovně předvídala. Překážkou pro vyklizení se stávala pouze tehdy, pokud by společnost , právnická osoba, tato reklamní média nadále provozovala, k čemuž však nedošlo.

4. V replice na to žalovaná uvedla, že čl. 10.3. smlouvy je třeba vykládat v kontextu ostatních ustanovení smlouvy, nelze přehlížet zejména čl. 20 smlouvy upravující podstatné nepříznivé změny. Má za to, že je zřejmé, že strany smlouvy při jejím uzavření předpokládaly, že při podstatných nepříznivých změnách, jejichž výsledkem by bylo podstatné snížení hodnoty reklamních ploch, je důvodné a spravedlivé přiměřeně snížit i platby , právnická osoba, dle smlouvy, a to jak na podíl na výnosech, tak minimální zaručenou platbu, by smlouva s eventualitou, tedy s možností podstatného snížení hodnoty reklamních ploch výslovně počítá a v takovém případě stranám ukládá v dobré víře nově projednat podíl na výnosech a/nebo minimální zaručenou platbu se zohledněním relevantních faktorů (čl. 20.1. smlouvy). Takové jednání však žalobkyně účelově sabotovala. Již při sjednávání smlouvy bylo mezi stranami ujednáno, že nejpozději k 1. 1. 2021 žalovaná získá právo exkluzivně provozovat též venkovní reklamní plochy a jaký to bude mít vliv na výši minimální zaručené platby. Bez výhledu možnosti využití venkovních reklamních ploch nejpozději od 1. 1. 2021 by žalovaná nikdy nepřistoupila na minimální zaručenou platbu ve výši 62 280 000 Kč za rok a neměla by zájem o provozování vnitřních reklamních ploch na letišti za podmínek stanovených smlouvou. Skutečnost, že strany jednající s péčí řádného hospodáře vychází při sjednávání smlouvy z okolností, které tu jsou při sjednávání smlouvy s přihlédnutím k rozumně očekávatelnému vývoji relevantních okolností a k rozumně očekávatelným rizikům, je samozřejmé a vyplývá z povahy věci a podnikatelské činnosti obecně. Rozhodně však nikdo nemohl předpokládat rozsáhlé a dalekosáhlé dopady do provozu letiště, které byly v roce 2020 způsobeny pandemií nemoci Covid 19 a souvisejícími opatřeními zaváděnými jednotlivými státy světa. Tento zásah byl mimo jakoukoli do té doby myslitelnou realitu. Z preambule písm. D) jasně vyplývá, že strany při sjednávání smlouvy pracovaly s využitelností reklamního potenciálu letiště, který je do značné míry dán právě provozem na letišti (vytížeností letiště), resp. návštěvností letiště. V době uzavření předmětné smlouvy byl jejím dalším účastníkem tehdejší vlastník , právnická osoba, – společnost , právnická osoba, . Tato společnost následně zanikla v důsledku sloučení se společností žalobkyně, která se tak stala právním nástupcem společnosti , právnická osoba, . Předmětem smlouvy byl pronájem vybraných ploch na letišti pro účely umisťování reklamních médií žalované, resp. reklamních sdělení zákazníků žalované. Povaha dané smlouvy beze zbytku odpovídá povaze nájemní smlouvy ve smyslu § 663 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů, resp. § 2201 a násl. o. z. Smlouva byla původně uzavřena na dobu do 31. 12. 2025 s možností automatického prodloužení o další tři roky, tj. do 31. 12. 2028. Žalovaná předpokládala, že její tržby budou v dalších letech růst, zejména poté, co se stane skutečně exkluzivním provozovatelem reklamy v prostorách letiště. Není spravedlivé, aby dopady vyšší moci (pandemie nemoci Covid 19 a souvisejících opatření) mající významný vliv na hodnotu reklamních ploch na letišti, nesl pouze provozovatel reklamních ploch (nájemce/žalovaná) a nikoli též jejich vlastník (pronajímatel/žalobkyně). Tím spíše, že si strany ve smlouvě sjednaly, že v případě snížení hodnoty reklamních ploch budou v dobré víře znovu jednat o podílu na výnosech a/nebo minimální zaručené platbě, je absurdní tvrzení žalobkyně, že úhrada žalované minimální zaručené platby za 1. a 3. čtvrtletí roku 2020 je uznáním závazku uhradit žalobkyni i zbývající část minimální zaručené platby za rok 2020, tedy za 2. a 4. čtvrtletí, a to s ohledem na vzájemnou komunikaci obou stran i povahu jednotlivých plateb minimální zaručené platby. Každá čtvrtletní platba minimální zaručené platby představuje samostatný dluh ve smyslu § 2054 odst. 2 NOZ, resp. § 407 odst. 3 obch. zák. splatný v samostatném termínu. Zaplacení jedné samostatné platby dle smlouvy, tj. čtvrtletní platby minimální zaručené platby nemůže v žádném případě znamenat uznání povinnosti k úhradě všech dalších zcela samostatných plateb dle téže smlouvy, splatných na více jiných termínech. Žalovaná opětovně zopakovala, že to byla ona, kdo se snažil aktivně zahájit a vést se žalobkyní konstruktivní diskuzi o úpravě podmínek smlouvy v návaznosti na okolnosti vyšší moci. K platbám za , název, za období od 17. 2. až 30. 6. 2021 žalovaná opětovně poukázala na čl. 10 odst. 3 písm. c) smlouvy, na čl. 1 smlouvy, čl. 3 odst. 3.2. písm. a) smlouvy a v zažalovaném období reklamní média , název, byla stále ve vlastnictví společnosti , právnická osoba, . a žalobkyně neměla právo s nimi disponovat a přenechat je žalované k reklamnímu využití dle smlouvy.

5. V replice na to žalobkyně opětovně poukázala na výklad čl. 20 odst. 1, 10 odst. 3 smlouvy. Připomněla opětovně, že žalobkyně neposkytuje žádnou záruku z hlediska návratnosti či rentability obchodní činnosti , právnická osoba, na , právnická osoba, . Žalovaná není na trhu reklamy nezkušeným aktérem. Není nic nespravedlivého na tom, když žalobkyně po žalované žádá, aby splnila, k čemu se smluvně zavázala. Ve smlouvě nemá oporu tvrzení žalované, že bez výhledu možnosti využití reklamních ploch nejpozději od 1. 1. 2021 by žalovaná nikdy nepřistoupila na minimální zaručenou platbu ve výši 62 280 000 Kč za rok. Je pak nepochopitelné, proč se žalovaná vůbec rozhodla uzavřít smlouvu, jež od počátku výslovně předvídala možné zdržení při vyklizení venkovních reklamních ploch po 1. 1. 2021 a stanovila, že pokud nebudou venkovní reklamní plochy vyklizeny ani ve lhůtě šesti měsíců od jejich zahrnutí do definice reklamních ploch podle smlouvy, mají účastníci pouze povinnost vést v dobré víře jednání o dalším postupu, aniž by žalované např. vzniklo právo závazek ze smlouvy jako celku předčasně ukončit. Uvedené jasně vyvrací údaj nyní a pro účelově tvrzený předpoklad žalované, že bez možnosti využití venkovních reklamních ploch nejpozději k 1. 1. 2021 by o provozování vnitřních reklamních ploch na letišti neměla vůbec zájem. Procesní obrana žalované je nedůvodná, na její povinnosti uhradit všechny části minimální zaručené platby za rok 2020 nemá žádný vliv. Co se týká zpráv o provozu na letišti (Traffic Reports), dokumenty osvědčují pouze objem provozu na letišti ve stanoveném období, ale v žádném případě neprokazují, že by na základě určité úrovně provozu byla nastavena minimální zaručená platba. Takovou skutečnost by musela stanovit samotná smlouva. Strany ve smlouvě neprojevily vůli spojit s budoucím vývojem provozu na letišti žádné konkrétní právní následky. Z preambule smlouvy v žádném případě nelze dovozovat žádné konkrétní a právně relevantní očekávání žalované ohledně objemu provozu na letišti, tím spíše ani žádnou záruku žalobkyně ohledně tohoto objemu provozu či jeho budoucího vývoje. Pokud by bylo pravdivé tvrzení žalované, že v roce 2020 se reklamní plochy na letišti údajně staly v podstatě bezcennými, žalovaná by v tomto roce stěží mohla realizovat výnos z prodeje reklamy, který o několik milionů korun překonal i necovidové roky 2015 a 2016. Žalobkyně opětovně důrazně odmítla tezi žalované, že smlouva je svou povahou nájmem. Strany nepodřídily právní vztah novému občanskému zákoníku, a proto je třeba předmětný závazek považovat za nepojmenovaný (inominátní), podřízený obchodnímu zákoníku č. 513/1991 Sb. v rozhodném znění. Očekávání žalované týkající se růstu tržeb za prodej reklamy na reklamních plochách na letišti nebyla nijak promítnuta do smluvního vztahu mezi účastníky řízení a nemohou vyvolávat jakékoli právní účinky. Žalobkyně opětovně konstatovala, že žalované neposkytla žádnou záruku z hlediska návratnosti či rentability obchodní činnosti , právnická osoba, na , právnická osoba, a tento domnělý předpoklad žalované nebyl dlouhodobě plněn ani v letech před vypuknutím pandemie koronaviru, neboť tržby žalované z provozování reklamy na letišti nedosáhly výše minimální zaručené platby nejen v počátečních letech trvání závazku ze smlouvy, ale i v letech 2015 – 2018. Žalobkyně naproti tomu svá vlastní očekávání do smlouvy výslovně zakotvila, a to ať již konstrukcí minimální zaručené platby, jež první byla jedním z hlavních důvodů, proč se vůbec rozhodla žalované udělit exkluzivní oprávnění provozovat reklamu na letišti. Zcela nedůvodný a nepodložený je argument žalované postavený na údajném očekávání výrazného růstu, jeho výnosu po vyklizení venkovních reklamních ploch, kdy smlouva od počátku předvídala i eventualitu nevyklizení venkovních reklamních ploch, aniž by v takovém případě umožňovala žalované domoci se jakékoli konkrétní úlevy finanční, k prodlení žalované se zaplacením příslušných částí minimální zaručené platby za rok 2020 navíc došlo ještě před okamžikem, ke kterému žalovaná údajně předpokládala, že jí nejpozději vznikne oprávnění provozovat reklamní činnosti i na venkovních reklamních plochách. Obrana žalované je lichá a je zcela absurdní tvrzení žalované, že je údajně v rozporu v dobrými mravy, aby žalobkyně po žalované požadovala plnou úhradu minimální zaručené platby. Není zřejmé, z čeho žalovaná dovozuje údajnou nemravnost výkonu totožného práva žalobkyně ve vztahu k roku 2020, kdy v letech 2015 – 2018 výnosy žalované z provozování reklamy na letišti nedosáhly ani úrovně minimální zaručené platby, nota bene když za období roku 2020 žalobkyně žalované nad rámec svých povinností nabídla slevu zohledňující průměr tržeb z provozování reklamy na letišti v letech 2013 – 2019. Žalobkyně projevila dobrou vůli vůči žalované, tato však uvedené odmítla. Žalobkyně má za to, že z jednání žalované lze dovodit, že uznala svůj závazek uhradit žalobkyni i zbývající část minimální zaručené platby za rok 2020 za 2. a 4. čtvrtletí roku 2020 úhradou minimálních zaručených plateb za 1. a 3. čtvrtletí roku 2020. Navíc ze samotného způsobu částečného plnění závazku žalovanou rozhodne nebylo možné usuzovat na to, že svůj závazek neuznala i ohledně zbytku závazku, neboť tyto platby byly učiněny bez jakýchkoli výhrad a žalobkyně připomněla, že měla zájem na vyřešení sporu se žalovanou smírnou cestou, neboť jde o dlouhodobého smluvního partnera. Co se týká části plateb za , název, , žalobkyně opětovně připomněla čl. 10 odst. 3 písm. c) smlouvy ve spojení s čl. 3 odst. 2 písm. a) smlouvy a definicí pojmu o reklamní média , název, , z nichž vyplývá, že „venkovní reklamní plochy se považují za vyklizené jen pokud reklamní média dříve (v době účinnosti smluv s , právnická osoba, ) provozovaná na venkovních reklamních plochách společnosti , právnická osoba, byla po skončení smluv s , právnická osoba, odkoupena nebo jinak do vlastnictví nabyta ze strany žalobkyně a svým technickým stavem způsobila provozování činnosti dle smlouvy“. Podle čl. 10 odst. 3 písm. c) smlouvy „minimální zaručená platba bude zvýšena o 12 000 000 Kč ročně (dále jen platba za , název, ) ke dni, ke kterému budou venkovní reklamní plochy vyklizeny , právnická osoba, ve smyslu čl. 3.2.a) a k dispozici , právnická osoba, k užívání podle této smlouvy, pro jakýkoli necelý rok bude platba za , název, vypočtena v poměrné výši (pro rata)“. Smlouva tedy váže právo žalobkyně na platbu za , název, na kumulativním splnění dvou podmínek: a) venkovní reklamní plochy budou vyklizeny předchozím provozovatelem reklamy těchto prostor, společností , právnická osoba, , a b) venkovní reklamní plochy budou žalované k dispozici k užívání podle smlouvy. Pojem vyklizení pak blíže vymezuje čl. 3.2. písm. a) smlouvy, podle něhož žalovaná není povinna platit žalobkyni platbu za , název, , „dokud všechny venkovní reklamní plochy nebudou plně vyklizeny společností , právnická osoba, . a k dispozici , právnická osoba, k užívání podle této smlouvy; venkovní reklamní plochy se považují za zcela vyklizené společností , právnická osoba, i v případě, že jsou na nich umístěna reklamní média , název, , pokud , právnická osoba, žádné z těchto reklamních médií , název, neprovozuje ani jinak neužívá a neužívá ani žádné jiné reklamní médium na venkovních reklamních plochách ani žádnou jinou část venkovních reklamních ploch“. Podmínky čl. 10 odst. 3 písm. c) ve spojení s čl. 3 odst. 2 písm. a) smlouvy byly prokazatelně splněny, neboť společnost , právnická osoba, vyklidila reklamní plochy již k 1. 1. 2021, a to zcela v intencích článku 3.2.a) smlouvy, neboť na těchto plochách se sice nacházela reklamní média , název, , avšak společnost , právnická osoba, tato média již neprovozovala ani jinak neužívala, neužívala ani žádné jiné reklamní médium na venkovních reklamních plochách ani žádnou jinou část venkovních reklamních ploch, přičemž venkovní reklamní plochy byly žalované k dispozici k užívání. Ani žalovaná netvrdí, natož neprokazuje, že by společnost , právnická osoba, po vyklizení venkovních reklamních ploch pokračovala v provozování a prodeji reklamy na reklamních médiích , název, . Tvrzení žalované o tom, že umístěná reklamní média , název, nebyla v předmětném období ve vlastnictví žalobce, je absurdní právní konstrukcí. Z čl. 10 odst. 3 písm. c) ve spojení s čl. 3.2. písm. a) smlouvy jednoznačně vyplývá úmysl smluvních stran navázat právo žalobkyně na platbu za BigBoard na okamžik, kdy již venkovní reklamní plochy nebude užívat jeden z jeho hlavních konkurentů, společnost , právnická osoba, , a tyto budou k dispozici žalované k užívání. Skutečnost, že se na venkovních reklamních plochách mohou nacházet reklamní média BigBoard, nečiní smlouva překážkou vzniku právních účinků vyklizení, že by tato reklamní média společnost , právnická osoba, nadále provozovala, což by narušovalo exkluzivitu žalované. K tomu však prokazatelně nedošlo, a proto otázka jejich vlastnictví je pro vznik účinku vyklizení venkovních reklamních ploch zcela irelevantní. Smlouva nepodmiňovala právní účinky vyklizení reklamních ploch nabytím vlastnického práva žalobkyně k reklamním plochám , název, . Žalobkyně žalované nad rámec svých povinností možnost zajištění užívacích práv k těmto zařízením nabízel, což však žalovaná odmítla.

6. Žalovaná v replice dále uvedla, že pokud by se soud neztotožnil s názorem žalované, kdy žalovaná má přinejmenším nárok na snížení minimální zaručené platby dle smlouvy za rok 2020, a to minimálně ve výši dvou čtvrtletních plateb minimální zaručené platby, tj. minimálně ve výši 37 679 400 Kč vč. DPH, žalobkyně by neměla mít v žádném případě nárok na úroky z prodlení. Podmínky smlouvy byly při jejím uzavření nastaveny na základě předpokladu běžného provozu , Anonymizováno, . Ze smlouvy je zřejmé, že mezi výší smluvní platby a kvalitou reklamních ploch je dán vzájemný vztah, který se promítl do výše minimální zaručené platby. V důsledku pandemie nemoci Covid 19, vyhlášeného nouzového stavu a souvisejících opatření nebyl provoz na , anonymizováno, rozhodně běžný. V čl. 20.1. se strany dohodly, že v dobré víře a s náležitou péčí nově projednají finanční podmínky dle smlouvy v případě, že bude během doby trvání smlouvy podstatně snížena celková hodnota reklamních ploch a podle žalované k podstatnému snížení došlo v důsledku významného poklesu počtu návštěvníků , anonymizováno, , tj. adresátů reklamy prezentované na reklamních plochách, na naprosté minimum. Již při uzavření smlouvy smluvní strany podle čl. 20.1. smlouvy počítaly v případě nepříznivé změny mající dopad na snížení hodnoty reklamních ploch se snížením nájemného hrazeného ze strany žalované. Žalovaná považuje nároky žalobkyně uvedené v žalobě za neoprávněné s ohledem na existenci práva žalované na slevu z nájemného v důsledku těchto okolností, kdy tato sleva odpovídá minimálně výši dvou čtvrtletních plateb minimální zaručené platby dle smlouvy. Smlouva má podstatné rysy nájemní smlouvy, použijí se na ni ustanovení § 1765 – 1766 o. z. V důsledku uvedeného došlo k výrazné nerovnováze mezi výší nájemného, konkrétně minimální zaručené platby, a plněním, které žalobkyně žalované od 12. 3. 2020 do konce roku 2020 poskytovala. Dodatkem č. 3 je zachycen vhodný mechanismus spravedlivého snížení minimální zaručené platby v návaznosti na dopady pandemie nemoci Covid 19. Princip přepočtu (snížení) minimálních zaručených plateb dle počtu cestujících na letišti byl jako způsob zohlednění dopadu pandemie na nemoci Covid 19 na provoz na letišti aplikován též celou řadou dalších letišť, jednalo se o obvyklou praxi. V návaznosti na dopady pandemie nemoci Covid 19 je namístě úprava nájemného za pronájem prostor již od , právnická osoba, roku 2020, když s jinými nájemci na , právnická osoba, (, právnická osoba, , , právnická osoba, ) byl způsob výpočtu nájemného upraven tak, aby reflektoval snížený počet cestujících, a to právě s účinností od 1. 4. 2020 (provozování Duty Free obchodu). Žalovaná je přesvědčena, že žalobkyně by měla ke všem srovnatelným nájemcům prostor na , anonymizováno, přistupovat principiálně obdobně. Dále uvedl, že spravedlivě určená výše minimální zaručené platby za rok 2020 by měla činit 26 690 933,18 Kč, výše obratového nájemného určená dle smlouvy za rok 2020 činí 26 711 374 Kč a částka, kterou lze po žalované spravedlivě za rok 2020 požadovat, je částka 26 711 374 Kč a žalovaná uhradila za rok 2021 částku 31 140 000 Kč, což je mezi stranami nesporné, tedy o 4 428 626 Kč více než na kolik má žalobce spravedlivý nárok. Žalovaná zopakovala, že žalobkyně nemá nárok na platbu za poměrné části úplaty za venkovní reklamní plochy za období od 17. 2. 2021 do 30. 6. 2021, neboť nebyly splněny smlouvou stanovené podmínky pro to, aby byla žalovaná povinna žalobkyni platit platbu za , název, , resp. její poměrnou část. I kdyby žalobkyni vznikl nárok na úhradu za venkovní reklamní plochy, muselo by dojít k přiměřenému snížení této platby se zohledněním podstatné změny okolností a snížení hodnoty venkovních reklamních ploch v důsledku pandemie nemoci Covid 19 a přijetí mimořádných opatření pro případ, že by nároky žalobkyně měly být plně nebo zčásti oprávněné, což žalovaná popírá. Žalobkyně by v žádném případě neměla mít nárok na úhradu na úroku z prodlení, neboť nelze přehlížet, že žalobou uplatněné nároky nejsou smlouvou jasně dány, že tedy samy strany nemohou vědět a neví, kolik by žalovaná vzhledem k okolnostem za rok 2020 a za část roku 2021 ve vztahu k venkovním reklamním plochám a za rok 2020 ve vztahu k vnitřním reklamním plochám měla platit. Pak tedy nelze v žádném případě tvrdit, že je žalovaná v prodlení s uvedenými platbami.

7. Soud z níže uvedených důkazů zjistil tento skutkový stav:

8. Ze Smlouvy o provozování a prodeji reklamy na , anonymizováno, soud zjistil, že tato byla na straně jedné uzavřena mezi společností , právnická osoba, . (dále jen , zkratka, ) a , Jméno žalobkyně, . (dále jen , zkratka, ) a jako provozovateli , anonymizováno, a společností , Jméno žalované, . (dále jen , zkratka, ) dne , datum, . , právnická osoba, je vlastníkem , anonymizováno, , , právnická osoba, je nájemcem a správcem vymezeného majetku na , anonymizováno, a , právnická osoba, je předním mezinárodním provozovatelem reklamních ploch s tím, že , právnická osoba, má zájem na exkluzivní bázi provozovat činnosti na reklamních plochách na , anonymizováno, a provozovatelé , anonymizováno, hodlají umožnit , právnická osoba, provozování reklamních aktivit na , anonymizováno, na exkluzivní bázi (Preambule). Mezi účastníky uzavření smlouvy včetně dodatků nebylo sporné.

9. V čl. 1 Smlouvy (Definice) jsou definovány “Činnosti" znamená veškeré práce/činnosti, které jsou vykonávány a/nebo prováděny JCD v souvislosti s provozováním a prodejem prostor na Reklamních médiích umístěných na Reklamních plochách na , anonymizováno, v souladu s touto Smlouvou, zejména: (i) projektování, výstavba, rozvoj, instalace, správa, údržba, udržování v čistotě a v dobrém technickém stavu a provozováni Reklamních médií umístěných na Reklamních plochách a související infrastruktury; (ii) zobrazování Reklamy na Reklamních médiích umístěných na Reklamních plochách podle podmínek této Smlouvy; ( 5/70 )(¡¡i) propagace a prodej prostoru na Reklamních mediích umístěných na Reklamních plochách potenciálním Inzerentům nebo Reklamním agenturám; a (iv) správa veškerých vztahů s Inzerenty a Reklam. Dále „Reklamní plochy“ znamená veškerá místa uvnitř terminálů , anonymizováno, a jiných budov tvořících součást , anonymizováno, , přístupná nebo viditelná veřejnosti (s výjimkou Vyloučených ploch), která mohou být jakýmkoliv způsobem využita pro jakékoliv účely Reklamy za použití Reklamních medií, zejména (i) veškeré vnitřní prostory terminálů , anonymizováno, , vnitřní prostory parkovišť spravovaných Provozovateli , anonymizováno, a zavazadlové vozíky, (ii) Roztažitelné mosty počínaje dnem 1. ledna 2015, (iii) autobusy , anonymizováno, , (iv) za podmínek článku 3, veškeré Venkovní reklamní plochy, a (v) jakékoliv jiné konstrukce či zařízení uvedené v článku 9.3., a to za podmínek stanovených v článku 9.3.ními agenturami, zejména prodejní a marketingové činnosti, sjednávání a podepisování smluv mezi Inzerenty nebo případně Reklamními agenturami a , právnická osoba, , fakturace a výběr nájemného a splatných poplatků. „Schválené Reklamní plochy“ znamená Reklamní plochy uvedené v Příloze č. 1 této Smlouvy, v průběžně doplňovaném nebo měněném znění, na nichž je , právnická osoba, ode Dne účinnosti nebo jiného dne uvedeného v dodatku k Příloze č. 1 oprávněna vykonávat výhradní právo podle článku 2.2 k provozování Činností. „Reklamní média , název, " znamená Reklamní média (i) provozovaná společností , právnická osoba, na Venkovních reklamních plochách v době účinnosti Smluv s , právnická osoba, ; (ii) odkoupená nebo jinak do vlastnictví nabytá ze strany , právnická osoba, a/nebo , právnická osoba, v návaznosti na uplynutí či ukončení Smluv s , právnická osoba, , a (iii) svým technickým stavem způsobilá k provozování Činnosti dle této Smlouvy. „Vyšší moc“ znamená jakoukoliv událost nebo okolnost mimo kontrolu Strany, která vyšší moc namítá a která brání dané Straně vykonávat, ať už celkově, nebo částečně, její povinnosti vyplývající z této Smlouvy, přičemž daná Strana nemohla takovou událost či okolnost předvídat nebo ji odvrátit a následky takové události či okolnosti napravit. Následujíc! případy, jejichž výčet není vyčerpávající, zakládají Vyšší moc za předpokladu, že budou splněny podmínky uvedené v předchozí větě: epidemie, války, občanské války, převraty, ozbrojené konflikty nebo terorismus, povstání, vzpoury nebo nepokoje, záplavy, požáry nebo jiné živelní pohromy, zestátněni nebo podobná jednání a embarga Strany se dohodly, že Strany nejsou oprávněny stávky svých zaměstnanců nebo jiných svých pracovníků uplatňovat jako případ Vyšší moci. „Minimální zaručená platba“ znamená minimální částku, kterou se , právnická osoba, zavazuje platit , právnická osoba, v každém Roce ode dne 1. ledna 2013 do ukončení nebo zániku této Smlouvy a která je specifikována v článku 10 a v Příloze č. 2. „Venkovní reklamní plochy“ znamená venkovní prostory , anonymizováno, , které jsou veřejně přístupné a viditelné z veřejně přístupných míst, včetně vnějších stěn budov a terminálů , anonymizováno, vlastněných a provozovaných Provozovateli , anonymizováno, , které jsou využitelné pro reklamní činnosti, zejména pak reklamní stojany, poutače, velkoformátové billboardy, výstavní plochy a Stánky, vyjma prosklených vstupních dveří. „Podíl na výnosech“ znamená procentní podíl z Čistých tržeb uvedený v Příloze č. 2 této Smlouvy placený stran , právnická osoba, ve prospěch , právnická osoba, v souladu s podmínkami stanovenými v článku 10 této Smlouvy.

10. Podle čl. 2 Smlouvy (Účel a předmět Smlouvy) mimo jiné v bodech 2.1 Provozovatelé , anonymizováno, tímto udělují , právnická osoba, oprávnění k provozování Činností na , anonymizováno, za podmínek stanovených touto Smlouvou, a , právnická osoba, tímto souhlasí a zavazuje se provozovat Činnosti na , anonymizováno, za podmínek stanovených touto Smlouvou. 2.

2. Nevyplývá-li z této Smlouvy jinak, , právnická osoba, tímto (i) uděluje , právnická osoba, výhradní právo k provozování Činností na Reklamních plochách během Doby trvání Smlouvy, a (ii) zavazuje se, že po Dobu trvání Smlouvy nebude provozovat žádné Činnosti na Reklamních plochách ani poskytovat žádná taková práva, ať už výhradní či nevýhradní, žádné třetí straně, s výhradou výjimek dle článků 3 a 9).

11. Podle čl. 3 Smlouvy (Venkovní reklamní plochy) v bodě 3.1. ohledem na dobu trváni Smluv s , právnická osoba, se Strany dohodly, že Venkovní reklamní plochy budou zahrnuty do definice (i) dne, ke kterému budou Smlouvy s , právnická osoba, ukončeny (takový den bude , právnická osoba, písemně oznámen ze strany , právnická osoba, ); a (ii) dne 1. ledna 2021. Pro vyloučení pochybností se stanovuje, že Venkovní reklamní plochy budou automaticky zahrnuty do definice Reklamních ploch a budou se řídit podmínkami této Smlouvy k výše stanovenému dni bez potřeby uzavření jakéhokoliv dodatku k této Smlouvě. Dle bodu 3.2. pro případ, že , právnická osoba, bude pokračovat v užívání Venkovních reklamních ploch bez ohledu na ukončení Smluv s , právnická osoba, (které bude oznámeno , právnická osoba, ze strany , právnická osoba, ) v souladu s článkem 3.1., dohodly se Strany, že: (a) , právnická osoba, není povinna hradit , právnická osoba, Platbu za , název, splatnou podle článku 10.3 (c), dokud všechny Venkovní reklamní plochy nebudou plně vyklizeny společností , právnická osoba, a k dispozici , právnická osoba, k užívání podle této Smlouvy; Venkovní reklamní plochy se považují za zcela vyklizené společností , právnická osoba, i v případě, že jsou na nich umístěna Reklamní média , název, , pokud , právnická osoba, žádné z těchto Reklamních médií , název, neprovozuje ani jinak neužívá a neužívá ani žádné jiné Reklamní médium na Venkovních reklamních plochách ani žádnou jinou část Venkovních reklamních ploch (dále jen „Vyklizení“). Provozovatelé , právnická osoba, budou o Vyklizení písemně informovat , právnická osoba, bez zbytečného odkladu a , právnická osoba, se zavazuje Reklamní média , název, převzít nejpozději do 14 dnů od dne doručení , právnická osoba, písemné informace o Vyklizení. Pokud by , právnická osoba, před Vyklizením vykonávala Činnosti na části Venkovních reklamních ploch, které jsou dostupné pro výkon Činností, je , právnická osoba, povinna , právnická osoba, uhradit platbu podle článku 10 upravenou tak, aby odpovídala skutečnému rozsahu užívání Venkovních reklamních ploch ze strany , právnická osoba, .

12. Podle čl. 4 Smlouvy (Doba trvání Smlouvy) v době 4.1. tato Smlouva nabývá platnosti okamžikem Dnem podpisu a účinnosti Dnem účinnosti. Smlouva bude platná a účinná do dne 31. prosince 2025 („Doba původního trvání”) Dne 1. ledna 2013 či dříve předají Provozovatelé , anonymizováno, , právnická osoba, veškeré Schválené Reklamní plochy a veškerá Stávající Reklamní média. Období ode Dne účinnosti do půlnoci 31. prosince 2012 bude dále označováno jako „Přechodné období'.

13. Podle č.l. 5 Smlouvy (povinnosti , právnická osoba, ) bodu 5.4. se , právnická osoba, zavazuje řádně a včas plnit , právnická osoba, všechny platební závazky stanovené touto Smlouvou, zejména Platby , právnická osoba, .

14. Podle čl. 6 (Povinnosti provozovatelů , anonymizováno, ) se provozovatelé , anonymizováno, zavazují učinit nebo zajistit podle bodu 6.

3. Není-li v této Smlouvě výslovně stanoveno jinak, neinstalovat žádná Reklamní média ani neprodávat (jinak než prostřednictvím , právnická osoba, ) žádnou Reklamu na jakékoliv části Reklamních ploch, zejména formou instalace jakýchkoliv Reklamních médií nebo prodeje (jinak než prostřednictvím , právnická osoba, ) jakékoliv Reklamy (i) v prodejnách nebo obchodech na , anonymizováno, , které jsou zaměřeny na veřejnost nebo jsou viditelné veřejnosti na veřejně přístupných místech , anonymizováno, ; (ii) na vnějších zdech a průčelích jakýchkoliv prodejen či obchodů; (iii) v jakýchkoliv výlohách prodejen či obchodů; (iv) nebo v jakýchkoliv průchodech (tj. obchodních pasážích ohraničených obchody) , anonymizováno, ; nebo (v) v jakýchkoliv jiných prostorách Reklamních ploch a jakýmkoliv jiným způsobem obdobným výše uvedenému způsobilým ohrozit nebo porušit výhradní právo JCD podle této Smlouvy provozovat Reklamu na Reklamních plochách.

15. Podle čl. 10 (Platby , právnická osoba, ) bodu 10.3. za užívání Reklamních ploch ze strany , právnická osoba, podle této Smlouvy a za ostatní práva poskytnutá , právnická osoba, na základě této Smlouvy a jakékoli plnění , právnická osoba, a/nebo , právnická osoba, podle této Smlouvy bude , právnická osoba, platit , právnická osoba, Podíl na výnosech specifikovaný v Příloze č. 2 nebo (přinejmenším) Minimální zaručenou platbu specifikovanou v Příloze č. 2, a to v souladu s následujícím: Podle písm c) Minimální zaručená platba bude zvýšena o 12.000.000 Kč Ročně (dále jen „Platba za , právnická osoba, ") ke dni, ke kterému budou Venkovní reklamní plochy vyklizeny , právnická osoba, ve smyslu článku 3.2.a) a k dispozici , právnická osoba, k užívání podle této Smlouvy. Pro jakýkoliv necelý Rok bude Platba za , právnická osoba, vypočtena v poměrné výši (pro rata). Podle písm. d) Pro jakýkoliv necelý Rok bude Minimální roční platba vypočtena v poměrné výši (pro rata).Podle bodu 10.

7. V případě, že celková plocha Schválených Reklamních ploch je zmenšena nebo její užíváni znemožněno (jinak než z důvodu vzdání se ze strany , právnická osoba, Schválených Schválených Reklamních ploch po nepřetržité období tří (3) měsíců a v důsledku toho nemůže , právnická osoba, takovou plochu užívat z důvodů nepřičitatelných , právnická osoba, , Minimální zaručená platba se poměrně snižuje v rozsahu odpovídajícím procentu nepřístupných Schválených Reklamních ploch. Minimální zaručená platba snížená v souladu s tímto článkem 10.7. se použije pro účely výpočtu Rozdílu podle článku 10.3.(e). Tento odstavec se nepoužije v období do 31. prosince 2012.

16. Podle čl. 20 Smlouvy (Podstatné nepříznivé změny) bodu 20.1.1 Pokud bude kdykoliv během Doby trvání Smlouvy celková hodnota Reklamních ploch podstatně snížena, , právnická osoba, a Provozovatelé , anonymizováno, zahájí a s náležitou péčí a v dobré víře nově projednají Podíl na výnosech a/nebo Minimální zaručenou platbu se zohledněním relevantních faktorů s tím, že , právnická osoba, poskytne Provozovatelům , právnická osoba, takové informace, které budou Provozovatelé , anonymizováno, rozumně požadovat k umožnění zahájení jednání. Podle bodu 20.

2. Provozovatelé , anonymizováno, neposkytují , právnická osoba, žádnou záruku z hlediska návratnosti či rentability obchodní činnosti , právnická osoba, na , anonymizováno, . Článek 20.1. nelze ani jakkoli vykládat nebo interpretovat jako závazek Provozovatelů , anonymizováno, k úpravě Podílu na výnosech a/nebo Minimální zaručené platby.

17. Podle čl. 23 Smlouvy (Vyšší moc) bodu 23.

1. Jestliže nebude v této Smlouvě výslovně stanoveno jinak, nebude ani jedna Strana této Smlouvy odpovědná za jakékoliv nesplnění svých povinností nebo prodlení se splněním svých povinností nebo s výkonem svých práv podle této Smlouvy nebo za jakoukoliv ztrátu nebo škodu z toho vyplývající (zejména za nepřímé nebo následné škody), pokud je takové plnění nebo výkon opožděno, ať už zcela, nebo částečně, v důsledku zásahu Vyšší moci. Podle bodu 23.

2. Strana zasažená Vyšší mocí je povinna bez zbytečného odkladu písemně oznámit ostatním Stranám okolnosti zakládající Vyšší moc, okamžik, od kterého zásah Vyšší moci trvá, a závazky, jejíchž plnění je na základě zásahu Vyšší moci opožděné nebo neuskutečnitelné (plnění takových závazků bude pozastaveno až do doby, kdy zásah Vyšší mocí a jeho následky odpadnou). Strany v dobré víře projednají způsoby, jak nejlépe zmírnit důsledky zásahu Vyšší moci za účelem minimalizace jeho dopadu na plnění povinností Stran podle této Smlouvy.

18. V čl. 29 Smlouvy jsou uvedeni oprávnění zástupci , právnická osoba, , a to , jméno FO, a , jméno FO, .

19. Dne , datum, byl uzavřen Dodatek č. 1 ke Smlouvě o provozování a prodeji reklamy na , anonymizováno, , dne , datum, Dodatek č. 2 a dne , datum, Dodatek č.

3. Uvedené dodatky jsou bez významu k projednávanému sporu, jak bylo výslovně ujednáno v Dodatku č. 3, bod 3.2.

20. Fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, , splatnou dne 10.9.2021 (čl. 34) vyúčtovala žalobkyně žalované minimální zaručenou platbu za užívání venkovních reklamních ploch za období 17.2.-30.6.2021 ve výši 5 358 571,43 Kč. (prokazováno fakturou)

21. Fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, , splatnou dne 18.10.2021 (čl.35) vyúčtovala žalobkyně žalované za provozování reklamy za období 4.Q ve výši 18 839 700 Kč. (prokazováno fakturou)

22. Fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, , splatnou dne 18.4.2021 vyúčtovala žalobkyně žalované za provozování reklamy za období 2.Q ve výši 18 839 700 Kč. (prokazováno fakturou)

23. Předžalobní výzvou ze dne 17.9.2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky. (prokazováno výzvou)

24. Dopisem z 24.3.2020 (čl. 163) žalovaná oznámila žalobkyni pozastavení plateb – minimální zaručené platby z důvodu zásahu vyšší moci (vyhlášení nouzového stavu, výskyt koronaviru) počínaje dnem 12.3.2020 do doby, kdy opadnou zásah vyšší moci a jeho následky. (prokazováno dopisem)

25. Dopisem ze dne 3.4.2020 (čl. 164) žalovaná s odkazem na dopis ze dne 24.3.2020 vrátila žalobkyni fakturu č. , hodnota, vystavenou dne , datum, žalobkyní na úhradu minimální zaručené platby za 2. čtvrtletí 2020. (prokazováno dopisem)

26. Žalobkyně na uvedené reagovala dopisem z 9.4.2020 (čl. 254), v němž uvedla, že tento postup žalované nemá oporu ve Smlouvě, že je očekává úhradu předmětné faktury a připomněla, že ….omezení stanovená vyhlášením nouzového stavu ze označit jako vyšší moc, avšak tato omezení s sebou nepřináší znemožnění ani omezení možnosti plnění Smlouvy ze strany , právnická osoba, , tedy provozování činností na , anonymizováno, …27. Z předsoudní korespondence mezi účastníky z 21.4.2020, 30.4.2020, 17.6.2020, 7.8.2020, 30.9.2020, 19.10.2020, 1.11.2020, 11.11.2020, 25.11.2020, 26.11.2020, 18.1.2021, 15.2.2021, 22.2.2021, 11.3.2021, 19.3.2021, 26.3.2021, 21.5.2021, 28.5.2021 soud zjistil, že účastníci spolu řešili sporné otázky jak minimálních plateb, tak i plateb za , název, .

28. K důkazu byly rovněž provedeny listiny a znalecké posudky, a to výtah z rozpočtu žalovaní za rok 2020, traffic reporty za rok 2020, 2021, porovnání prodejů letiště, výpočet odvodů žalované za rok 2020, Zpráva o věcných zjištěních , právnická osoba, z , datum, , článek publikovaný na serveru idnes.cz z , datum, , článek z , datum, , Smlouvy o nájmu s , právnická osoba, a , právnická osoba, . včetně splátkových kalendářů a přehledu plateb, znalecký posudek č. , datum, zpracovaný znalcem , jméno FO, znalecký posudek č. , hodnota, z , datum, zpracovaný znaleckou kanceláří , právnická osoba, , dopis , právnická osoba, . z 18.3.2020, kupní smlouva č. , hodnota, , právnická osoba, . a , právnická osoba, a oznámení o změně vlastnictví reklamních nosičů , název, z 25.6.2021. Z těchto důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci, jak bude níže rozebráno.

29. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , senát, , rejstřík, , číslo, /, rok, se žalobkyně domáhala, aby žalované byly uloženy konkrétní v žalobě specifikované povinnosti související s umožněním auditu a kontroly tzv. čistých tržeb podle Smlouvy o provozování reklamy z , datum, . V bodě 24 rozsudku Městského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , senát, , rejstřík, , číslo, /, rok, -, č.l., , , senát, , rejstřík, , číslo, /, rok, Městský soud uvedl, že soud I. stupně věc správně posuzoval dle právní úpravy účinné do 31.12.2013, neboť Smlouva byla uzavřena dne , datum, . Žalobkyně i žalovaná však nepochybně Smlouvu uzavíraly jako podnikatelé, a to v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Vzhledem k tomu je třeba při posuzování obsahu Smlouvy vycházet primárně z výkladových pravidel obsažených v obch. zák. Ustanovení obč. zák., která citoval soud prvního stupně, se pak uplatní subsidiárně.

30. Z výpisu z účtu žalobkyně (čl.253) bylo zjištěno, že tato dne 19.8.2021 uhradila žalované částky 73 352,62 Kč, 18 822,76 Kč, 12 342 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že nárok žalobkyně nezanikl v rozsahu částky 104 517,38 Kč , neboť je žalobkyně žalované uhradila dne 19.8.2021, jak je u zvedených plateb zřejmé.

31. Z Čestného prohlášení , jméno FO, z 12.3.2024 bylo zjištěno, že tento potvrdil autenticitu výtahu z rozpočtu žalované předloženém koncem roku 2019 ke schválení francouzskému vedení skupiny , právnická osoba32. Z výpovědi svědka , jméno FO, bylo zjištěno, že tento je zaměstnanec žalované na pozici finančního ředitele. V roce 2012 byl přímým účastníkem všech jednání týkajících se předmětné smlouvy probíhajících v prostorách , anonymizováno, za přítomnosti pracovníků žalobkyně. Dodatky se vyjednávaly na bázi stávající smlouvy a jednání byla víceméně právní, nikoli, že by smlouvu nějak zásadně měnila, co se týká jednotlivých článků. V roce 2021 se uzavíral zásadní dodatek, který postihoval události kolem Covidu, tzn. situaci, kdy došlo k výraznému snížení počtu pasažérů, tím i reklamnímu zásahu a kvalitě reklamních panelů nainstalovaných na letišti, tedy kvality ve smyslu jejich schopnosti poskytovat inzerentům potřebný reklamní zásah. V roce 2012 jednání se účastnil i pan , jméno FO, , když se finalizovalo znění smlouvy, nicméně svědek byl přítomen na všech jednáních a měl k dispozici zástupce právní kanceláře. Smlouva vznikla diskuzí na letišti, detailně a velice dlouho se probíraly jednotlivé články. Smlouva je poměrně precizní a zabývá se celou řadou oblastí na , anonymizováno, . Smlouva o provozování a prodeji reklamy z roku 2012 je první smlouva uzavřená na 10 let, s přílohami, posléze byla doplňována, měněna. V uvedené době byl jednatelem žalované pan , jméno FO, . Smlouva je dvojjazyčná, i v angličtině, finální znění bylo projednáváno i s francouzskou mateřskou společností. V průběhu času docházelo ke změnám reklamních ploch uvedených v příloze, v průběhu docházelo i k přeměně původních ploch na plochy nové, k instalaci nových ploch, rozsáhlé digitalizaci apod. Smlouva umožňuje užívat veškeré reklamní plochy, schválené reklamní plochy. Princip je takový, že žalovaná měla od počátku exkluzivitu pro interiérové prostory, kde mohla umísťovat reklamu pouze ona na schválených reklamních plochách. Venkovní reklamní plochy v době, kdy byla uzavírána smlouva, měla uzavřenou smlouvu na ně společnost , právnická osoba, do roku 2016 s pětiletou opcí a společnost , právnická osoba, buď mohla požádat o prodloužení této smlouvy o dalších pět let a smlouva řešila ujednání, jak se bude žalovaná chovat k těmto venkovním plochám, které byly v majetku společnosti , právnická osoba, a jak bude docházet k převzetí prostoru venkovní reklamy. Z pozice letiště se jedná o majoritní reklamní plochy, které zaujímají dominantní prostor ve venkovní reklamě a nebyly vlastněny žalobkyní. Bylo to odvislé od toho, jak bude ukončena smlouva se společností , právnická osoba, a tato smlouva má samostatný pojem reklamní plochy , právnická osoba, . Smlouva umožňovala dvě situace, které mohly nastat, tzn. vyklizení, že , právnická osoba, reklamní plochy odstraní, tím pádem žalobkyně předá prostor k tomu, aby tam , právnická osoba, mohlo instalovat reklamní plochy, nebo , právnická osoba, plochy odkoupí, neboť , právnická osoba, neměl povinnost plochy komukoli prodat a v době, kdy byla uzavírána smlouva, ani se takováto jednání nevedla. Byly pouze tyto dvě zvažované možnosti. I smlouva řeší, že plochy musí přejít do majetku , anonymizováno, a zároveň musí být umožněno jejich užívání společnosti , právnická osoba, . V roce 2021, kdy skončila smlouva s , právnická osoba, , , právnická osoba, tyto plochy neodstranil v době, kdy končil smlouvu a žalovaná neměla možnost na ně cokoli nainstalovat, neboť pro ně byly nepřístupné a teprve po dalších jednáních žalobkyně oznámila, že plochy odkoupila, že je možno je využívat k reklamě tak, jak smlouva umožňovala. Oznámení bylo učiněno v prvním pololetí roku 2021. Bylo oznámeno, že plochy může žalovaná využívat a zároveň pracovník na letišti začal řešit přebírání těchto ploch. Bylo to oznámeno formou dopisu. Pracovník byl , jméno FO, , který je tam dlouhodobě. Pakliže svědek uváděl, že společnost , právnická osoba, plochy neodstranila, zůstaly tam nainstalované ty plochy tak jak byly a označení, že se jedná o plochy , právnická osoba, , měly nahoře velké červené logo. Svědek předpokládá, že v době, kdy bylo ze strany žalobkyně oznámeno, že venkovní reklamní plochy může žalovaná využívat, tak že tam již logo plochy neměly, neboť žalovaná tam nainstalovala své logo, ale neví, jestli došlo k výměně nebo jestli už tam nebylo. To byla technická záležitost. Smlouva byla uzavírána na dobu 10 let a byl připravován byznys plán na dobu 10 let, do kterého se zanesla veškerá očekávání, potenciální rizika žalované a rovněž možnosti, které žalovaná viděla z hlediska nové instalace reklamních ploch, digitalizace reklamních ploch a využití letiště. Letiště v tu dobu rostlo kontinuálně, žalovaná měla k dispozici data z předchozích let, takže si mohla predikovat nějaké očekávané růsty. Mluvilo se o tom, že bude rozšířena ranvej, další přistávací dráha. Z čísel ze světa žalovaná věděla, že je i předpoklad pro růst letecké dopravy, protože letecká doprava stoupala a letiště samo o sobě není vázané pouze na domácím turistickém ruchu, ale i zahraničním. Určujícím kritériem pro žalovanou byla data o počtu pasažérů za předcházející období. V reklamě se tomu říká oportunity to see, možnost vidět, kolik lidí přijde a má možnost reklamu vidět. To je to, co v reklamě se uvádí jako reklamní zásah, a to je to, co klienti kupují. Uvažovali v té době o dvou scénářích tak, jak určovala smlouva, tzn. že BigBoard ukončí z hlediska venkovních reklamních ploch smlouvu v roce 2016, popř. , právnická osoba, bude prodlužovat smlouvu a zůstane tam do roku 2020, který byl posledním rokem, kdy žalovaná měla převzít venkovní plochy. Co se týče kalkulace, tak do výpočtu byly vždy vnořeny už i venkovní plochy, protože smlouva o nich takto mluvila a mohlo se s nimi počítat s určitostí danou touto smlouvou. Exkluzivita reklamních ploch je zásadní pro cenotvorbu. Periodicita prodeje reklamních ploch je na letišti od 14 dnů do 1 roku, výjimečně delší. První dopad do příjmů měly rebrandingy ploch, kdy se žalovaná snažila co nejméně zasáhnout do obchodního případu, poté naskakovaly plochy postupně. Ve smlouvě je samostatné ujednání týkající se změny hodnoty reklamních ploch, které říká, že v případě, že by došlo k nějaké situaci, kterou nelze s nějakou pravděpodobností předpokládat, tak se vychází z toho, že může nastat, že je rozumné to předpokládat, to je jako v pojišťovací matematice, že požadovalo minimální garanci, smlouva říká, že žalovaná žalobkyni platí nájemné, které je odvislé od prodeje reklamy 60 haléřů z každé koruny na klasických reklamních nosičích a v počátku 25 haléřů z digitálu, postupně to procento rostlo. To je nájemné stanovené smlouvou a nemá žádné úlevy, není nijak dále rozvíjeno, je to přímá vazba na uskutečněné tržby. Zároveň s tím existuje ujednání o minimální garantované platbě, která není vázaná na tržby, ale je vázaná na to, že letiště mělo nějaký výkon v době, kdy tam žalovaná vstupovala a žalobkyně si v jednáních chtěla zajistit, že tento výkon bude dodržen, tzn. že smluvní partner neznehodnotí reklamní plochy pod hodnotu, kterou v tu dobu měly a bylo samostatné ujednání pro interiérovou reklamu a potom dodatečná platba za venkovní reklamu, která přicházela na řadu poté, co žalovaná převzala venkovní reklamní plochy, resp. co byly vyklizeny plochy společností , právnická osoba, ve smyslu smlouvy. Prvotní iniciální platba 62 a kousek milionů v podstatě byla garance a následně to narůstalo o 12 milionů ročně, žalovaná na to koukala vždy jako na kumulovanou částku, kterou uhradí za 10 let s tím, že bude docházet k výkyvům, kdy zpočátku může být v situaci, kdy bude platit tuto minimální platbu i přesto, že nedosáhne požadovaných tržeb a posléze, co se zaběhne a následně převezme venkovní plochy a stane se exkluzivním prodejcem, tak se v budoucnu to v nadcházejících příjmech vrátí. Tyto situace se ve smlouvách ošetřují samostatně a byly ošetřovány zde ve vazbě na minimální platbu nájemného, kdy se vytvořil předpoklad, že v případě, že dojde k zhoršení kvality reklamních ploch, myšleno tím z hlediska jejich reklamního zásahu, neboť nebylo myšleno, že by plochy byly špinavé, rozbité, tak , právnická osoba, s , právnická osoba, zahájí jednání o snížení této minimální platby ve vazbě na tu konkrétní událost a těch mohla být v budoucnu celá řada. Pandemie Covid je tehdy nenapadla, neboť to do té doby bylo neznámé, ale byly lokální konflikty, byla omezení, která mohla nastat z hlediska omezení volného pohybu, vízové politiky, ochoty cestovat, celá řada. Pro tyto případy byla sjednána tato vůle stran, aby v takovýchto případech si sedly ke stolu a na základě toho, k čemu došlo, přejednaly minimální zaručenou platbu, a to buď na určitou dobu nebo trvale. Závazek žalovaná vnímala jako závazek, kterému může věřit, jednání byla vždy otevřená, byť složitá a těžká. Bylo na žalované prokázat, že došlo ke snížení hodnoty ploch, tzn. reklamního zásahu, což je ve vazbě na schopnost letiště odbavovat určitý počet pasažérů nebo zajišťovat jeho provoz, tak se určí nějaký model, který to umožní spočítat a stanoví se spravedlivá výše minimálního nájemného. K tomu bohužel došlo až v roce 2021, že byli schopni takovýto dodatek uzavřít. Dopad pandemie Covid na provoz letiště byl ve dvou vlnách. První vlna byla na konci 1. kvartálu, kdy se zavíralo letiště, byť uzavřeno nebylo, ale statisticky byl pohyb obyvatel 0. Přistávaly návratové lety, odlétalo něco, co muselo, ale pohyb pasažérů ve smyslu reklamního zásahu tam nebyl. V té době se počítalo s tím, že to odezní jako chřipka a bude klid. V té první fázi ve 3. kvartálu se situace uklidnila, cestování začalo být realističtější a potom přišla druhá vlna Covid, která vrátila zpátky ta opatření, omezení pohybu s omezením cestování a žalovaná ve vztahu ke klientům realizovala slevy a další věci, neboť klienti neviděli smysl v tom, že by se kampaně prodlužovaly, neboť nebyl znám cíl, kam to celé povede a kdy se situace vrátí do normálu. Ono to není jenom o pohybu, je to i o tom, že země budou mít silné ekonomické dopady a budou je muset řešit v budoucnu, což má i dopad do reklamy jako takové. V podstatě po tom, co se letiště zavřelo na konci 1. kvartálu 2020, tak prodeje ustaly, neboť klienti vyčkávali, co se bude dít. Obrat, který se realizoval na , anonymizováno, , vycházel z dlouhodobých smluv nebo ze smluv uzavřených ještě před pandemií, neboť letiště se nasmlouvává dlouho dopředu a smlouvy jsou třeba na rok, nicméně prodej novin se naprosto zastavil. Obrat, který žalovaná udělala, byl ze smluv, které byly před pandemií. V rámci pandemie byla ve společnosti žalované vytvořena skupina, která komunikovala o dopadech v celém světě. Bezprecedentní uzavření letišť po celém světě nebylo v historii letecké dopravy. Většina letišť přistupovala k tomu tak, že platbu minimálního nájemného po dobu Covidu nevyžadovala, neboť si byla vědoma toho, že není schopna poskytnout to plnění, která smlouva předpokládala nebo mohla rozumně předpokládat, přistoupila bud ke snížení nebo k odpuštění minimální platby. Po celou dobu a všude se ve světě platilo obratové nájemné. Co se týká venkovních reklamních ploch a platby ve výši 12 000 000 Kč, tato měla nastat ve chvíli, kdy žalované bylo umožněno venkovní reklamní plochy využívat nebo kdy budou vyklizeny podle definice ve smlouvě. Žalobkyně byla upozorňována, že plochy vyklizeny nebyly, a tedy že žalovaná nemá možnost s nimi jakýmkoli způsobem manipulovat. Reklamní nosič je umístěný ve venkovním prostoru, na něm je umísťovaná reklama. Reklamní nosič je nějaká konstrukce pro umístění reklamy. Všechny reklamní plochy společnosti , právnická osoba, jsou umístěny na robustní kovové konstrukci vysoko nad zemí, jsou to dominanty venkovního prostoru. Jedná se o 7 ploch. Ze smlouvy, kterou měla uzavřenou společnost , právnická osoba, se žalobkyní, vyplývalo, že po ukončení smlouvy budou konstrukce odstraněny. Za předpokladu, že reklamní plochy zůstanou nainstalované na svých pozicích na , právnická osoba, , tak se začíná platit minimální platba od chvíle, kdy bude umožněno , právnická osoba, tyto plochy využívat. V případě, že by došlo k odstranění těchto ploch, tak buďto od 1. 1., kdyby byly odstraněny před koncem smlouvy, anebo bezprostředně po tom, co by byly odstraněny. To znamená, že nebylo nutné pro tu minimální platbu předat plochy, pakliže by fyzicky nosiče neexistovaly, tak ta platba za venkovní plochy, to navýšení, nastupovalo. Byla tam pouze pojistka pro případ, že by nedošlo k jejich odstranění. Plochy , právnická osoba, jsou samostatný pojem ve smlouvě. Je tím myšleno celé portfolio ploch, které musí být řešeny jako celek. Co se týče plateb na ostatních letištích srovnatelných s naším , anonymizováno, svědek uvedl, že většina letišť od plateb ustoupila tam, kde se platilo minimální nájemné. Obratové nájemné se týká reklamních ploch na , právnická osoba, , tak tedy z tržeb z prodeje reklamy na , právnická osoba, , takto je to definováno ve smlouvě. Dodatek č. 1 byl uzavřen krátce po uzavření smlouvy, reagoval na věci, které mezitím nastaly. Dodatek č. 2, tam došlo ke změně pronajímatele, ze dvou společností se stala jedna. Dodatek č. 3 na č. l. 261 reaguje na situaci, která nastala na letišti v důsledku pandemie Covid 19, a to pro roky 2021 a následující, s tím, že se stanovil nějaký parametr určující mezní hodnotu počtu cestujících, do které se bude poskytovat sleva v závislosti na počtu pasažérů, které budou v daném období. Dodatek č. 3 stanoví, že ohledně roku 2020 strany nedošly ke shodě. Svědek nedokázal vyjmenovat letiště, kde došlo ke snížení minimální platby a pro jaké období, ani letiště, kde naopak sleva nebyla poskytnuta. Rovněž tak neuvedl, jakým způsobem mají letiště s , právnická osoba, uzavřenou smlouvu ohledně minimální platby, jaká je její konstrukce, neboť smlouvy jsou důvěrné. Výše tržeb , právnická osoba, v roce 2020 z reklamy na letišti byla kolem 40 milionů. V porovnání s předchozím obdobím nelze srovnávat jednotlivá období, nicméně byly vyšší než kterékoli předchozí období. Jednalo se o 1. kvartál 2021 a před rokem 2020, celkově tržby vyšší nebyly. Snížení minimální platby bylo vázáno na deklarovanou vůli stran během jednání, že tato jednání nastanou. , právnická osoba, mělo právo tato jednání odmítnout, ale předpokládalo se, že k tomu bude mít faktický důvod. Svědek nikdy neměl ze smluvních jednání pocit, že by se žalobkyně chovala neseriózně, nezodpovědně. Zahájení jednání o této situaci byla vázána na zahájení na základě jedné ze stran a pokud si svědek vzpomíná, oznámili žalované, že nastala vyšší moc a posléze odkázal na článek na článek 20.1. smlouvy a uvedený článek považoval za záruku férového jednání a férového přístupu. Jednatel , jméno FO, je odpovědný za činnost firmy navenek. Je také kontaktní osobou v případě, že advokátní kancelář zastupující žalovanou něco potřebuje, rovněž tak i svědek a svědek zpracoval podklady, které jsou ve spise a podání žalobkyně jsou mu známa. Zahájení jednání ve smyslu čl. 20.1. mohla teoreticky učinit kterákoli ze stran a v případě nemoci Covid 19 tak mohla učinit kterákoli ze stran, protože žalobkyně věděla, že uzavírá provoz, že omezuje provoz a stejně tak mohla vyzvat k tomuto jednání jako žalovaná. K dotazu na definici slova podstatně snížená kvalita reklamních ploch svědek uvedl, nebyla ve smlouvě nikde kvantifikována, s nemocí Covid se nepočítalo, došlo k podstatnému snížení reklamního zásahu. Se společností , právnická osoba, žalovaná nejednala, jednalo se o přímého konkurenta. Domáhala se plnění u žalobkyně. Čl. 3.2. písm. a) podle svědka jasně říká, že žalovaná není povinna platit minimální platbu podle čl. 10.3. c), dokud všechny plochy nejsou vyklizeny a k dispozici žalované a samotné vyklizení není stav, který by uvozoval tu platbu, je tam vyklizení a předání k dispozici. Vyklizení navazuje na možnost, která byla diskutována v průběhu smlouvy, tedy že by žalobkyně plochy odkoupila, ale z hlediska vyklizení stačilo, že ty plochy budou bez reklamy a z hlediska platby musely být předány , právnická osoba, k užívání. Reklamní médium, to je to, na co se reklama tiskne, umísťuje. Byly řešeny dvě situace, buď , právnická osoba, reklamní médium odinstaluje a žalovaná bude muset žádat nové stavební povolení a stavět, anebo , právnická osoba, prodá žalobkyni a následně to žalovaná bude užívat. Byly určeny kontaktní osoby, se kterými bylo komunikováno v této souvislosti venkovních reklamních ploch.

33. Žalovaná byla zapsána do obchodního rejstříku vedeného Městským soudu v , adresa, , datum, , jednatelé jsou , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, . (prokazováno výpisem)

34. Žalobkyně byla zapsána do obchodního rejstříku vedeného Městským soudu v , adresa, dne , datum, , v důsledku fúze sloučením došlo k zániku společnosti , právnická osoba, bez likvidace a jmění přešlo na žalobkyni. (prokazováno výpisem)

35. Žalobkyně dopisem z 1.2.2021 informovala žalovanou o vyklizení Venkovních reklamních ploch a vyzvala žalovanou k jejich převzetí. (prokazováno výzvou)

36. Podle § 1 odst. 1) zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník v platném znění, tento zákon upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související, a zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství1). Podle odst. 2) právní vztahy uvedené v odstavci 1 se řídí ustanoveními tohoto zákona. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle předpisů práva občanského. Nelze-li je řešit ani podle těchto předpisů, posoudí se podle obchodních zvyklostí, a není-li jich, podle zásad, na kterých spočívá tento zákon.

37. Podle § 261 odst. 1) citovaného zákona tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. Podle odst. 6) věta první, smlouvy mezi osobami uvedenými v odstavcích 1 a 2, které nejsou upraveny v hlavě II této části zákona a jsou upraveny jako smluvní typ v občanském zákoníku, se řídí příslušnými ustanoveními o tomto smluvním typu v občanském zákoníku a obchodním zákoníkem.

38. Po právní stránce soud posoudil vztah mezi účastníky shodně jako v řízení vedeném pod sp. zn. , senát, , rejstřík, , číslo, /, rok, . S odkazem na ust. § 261odst. 1, 6 věta první podle obecných ustanovení obchodního zákoníku, subsidiárně pak podle příslušných ustanovení občanského zákoníku.

39. Mezi účastníky uzavření smlouvy včetně dodatků nebylo sporné, rovněž tak i předmětná fakturace, předžalobní komunikace. Žalovaná namítá, že za rok 2020 má právo na slevu z minimální zaručené platby za rok 2020 týkající se vnitřních reklamních ploch z důvodů výše uvedených. Slevu vyčíslila ve výši 37 679 400 Kč, tedy 50% ze sjednané celkové platby za uvedený rok. Soud však po provedeném dokazování argumentaci žalované nepřisvědčil. Je nepochybné, že nastalá situace jak v ČR, jak i ve světě v souvislosti s nemocí Covid -19 omezila v roce 22020 leteckou dopravu a s tím související počet návštěvníků , anonymizováno, . Článek 10.

3. Smlouvy jednoznačně specifikuje, že … bude , právnická osoba, platit , právnická osoba, Podíl na výnosech specifikovaný v Příloze č. 2 nebo (přinejmenším) Minimální zaručenou platbu … Je nepochybné, že smluvní strany při uzavírání Smlouvy předpokládaly, že mohou nastat mimořádné okolnosti (vedle nemoci Covid-19 i jiné okolnosti) a pro tento případ si smluvně ošetřily tyto možné okolnosti právě minimální zaručenou platbou. Povinnost žalované hradit tuto minimální zaručenou platbu pak není vázána na počet cestujících ani jiné okolnosti, jak se snaží dovozovat žalovaná. Zcela jistě nelze v daném případě aplikovat ustanovení o vyšší moci dle Smlouvy. Je nepochybné, že vnitřní i venkovní reklamní plochy byly způsobilé k užívání po celou dobu roku 2020. Žalobkyně plnila své smluvní povinnosti, nijak nebránila žalované v jejich užívání, nijak ji neomezovala, toto ostatně žalovaná ani netvrdila. I v případě subsidiárně aplikovaných ustanovení o nájmu movité věci, pak ani skutkové podstaty slevy nájmu se na danou situaci nevztahují, neboť uvedené je možné aplikovat pro případ, že nájemce nemůže předmět nájmu užívat, což zcela nepochybně nebyla tato situace. Epidemická situace v ČR a ve světě s předmětem nájmu, reklamními plochami, nesouvisí. V uvedené době došlo ke snížení počtu cestujících, na které reklama na , anonymizováno, dopadá a pro tento případ si strany právě sjednaly minimální zaručenou platbu.

40. Tento závěr soudu se vztahuje i na venkovní reklamní plochy, jejichž úhradu za část roku 2020 žalobkyně požaduje ve výši 5 358 571,43 Kč. Soud má za prokázané, že žalobkyni vznikl nárok na uvedenou částku dle čl. 10 odst. 3 písm. c) smlouvy, když byly splněny obě podmínky, a to vyklizením venkovních reklamních ploch společností , právnická osoba, a budou žalované k dispozici k užívání podle smlouvy. Společnost , právnická osoba, venkovní reklamní plochy vyklidila k 1. 1. 2021, o čemž žalobkyně informovala žalovanou dopisem z 1. 2. 2021 a vyzvala ji k jejich převzetí. Pokud se na venkovních reklamních plochách že v té době nacházela reklamní média , název, vlastněná společností , právnická osoba, , tak uvedené si strany smluvně ošetřily v čl. 3.2. písm. a). Vlastnické právo k venkovním reklamním plochám je ohledně tohoto nároku bez významu. Žalobkyně podmínky pro postup dle čl. 10 čl. 10 odst. 3 písm. c) ve spojení s čl. 3.2. písm. a) Smlouvy splnila.

41. K dalším námitkám žalované soud uvádí s ohledem na shora uvedené, že požadavek žalobkyně na zaplacení uvedených částek vyplývající ze Smlouvy neodporuje dobrým mravům, a to ani požadovaný úrok z prodlení. K požadavku žalované na shodný postup žalobkyně jako v případě jiných nájemců na , právnická osoba, (, právnická osoba, , , právnická osoba, ) soud uvádí, že mu nejsou známy bližší skutečnosti k těmto nájemcům a okolnostem uzavření nájemních smluv.

42. Soud se neztotožňuje s názorem žalobkyně, že žalovaný částečnými platbami minimální zaručené platby za 1.Q a 3.Q 2020 uznala nárok žalobkyně, když z jednání žalované (sdělení o pozastavení plateb, vrácení faktury) je nepochybné, že nárok žalobkyně neuznává.

43. Vzhledem ke shora uvedenému, když bylo prokázáno, že žalobkyně své povinnosti ze Smlouvy splnila a žalovaná nikoli, soud žalobě jako zcela důvodné vyhověl, a to včetně požadovaného příslušenství. O úroku z prodlení rozhodl soud dle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

44. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud ve výroku II. rozsudku podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal ve věci zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení v částce 3 227 784 Kč (zaokrouhleno na celá čísla). Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 030 380 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), počítaná z tarifní hodnoty sporu 43 037 971,43 Kč, ve výši 61 540 Kč za celkem 16 úkonů právní služby [tj. převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba ze dne 30. 9. 2021, nahlížení do spisu dne 27. 1. 2022, vyjádření ve věci samé ze dne 18. 2. 2022, účast na setkání s mediátorem dne 20. 9. 2022, vyjádření ve věci samé ze dne 2. 2. 2023, účast na jednání dne 16. 5. 2023, dne 8. 8. 2023, dne 12. 12. 2023, vyjádření ve věci samé ze dne 17. 4. 2024, účast na jednání dne 19. 8. 2024, dne 14. 10. 2024, dne 10. 12. 2024, vyjádření ve věci samé ze dne 20. 12. 2024 a účast na jednání dne 4. 2. 2025; dle § 11 odst. 1 písm. a), d), f), g) a i), odst. 3 advokátního tarifu] v celkové výši 984 640 Kč, dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z 15 uvedených úkonů právní služby učiněných do 1. 1. 2015 a ve výši 450 Kč za 1 úkon učiněný po 1. 1. 2025, a dále a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 989 590 Kč ve výši 207 813,90 Kč, jelikož je zástupce žalobkyně plátcem této daně. Soud posoudil nahlížení do spisu ze strany žalobkyně dne 27. 1. 2022 jako účelné pro seznámení se s větším množstvím důkazů založených žalovanou dne 12. 1. 2022 a náhradu nákladů za tento úkon žalobkyni přiznal. Soud naopak nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za podání ze dne 28. 1. 2022, dne 30. 9. 2022, dne 12. 12. 2022 a dne 19. 10. 2023, neboť se nejednalo o podání ve věci samé. Žalobkyni nebyla přiznána ani náhrada nákladů řízení za podání ze dne 23. 3. 2022, neboť byla soudem vyzvána toliko k doložení důkazu, který nebyl přiložen k jejímu podání ze dne 18. 2. 2022. Dále nebyla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení za vyjádření ve věci samé ze dne 7. 12. 2023 a dne 15. 8. 2023, neboť soud tyto náklady nepovažoval za účelné. Obě vyjádření byla učiněna bezprostředně před soudními jednáními (tj. jednání konaná dne 7. 12. 2023 a dne 19. 8. 2024), při kterých měla žalobkyně dostatek prostoru pro svá vyjádření. Soud rovněž neposoudil jako účelné náklady na písemnou závěrečnou řeč ze dne 10. 1. 2025, neboť žalobkyně měla pro přednes závěrečné řeči prostor při jednání soudu dne 4. 2. 2025 a jednalo by se tak o duplicitní přiznání odměny.