24 C 232/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Jarošem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o určení věcného práva k nemovitosti <b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že vydržel věcné právo osobní služebnosti užívání pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 19m2, jehož součástí je budova garáže - stavba bez č.p./č.e. nacházejícího se v obci [obec], [katastrální uzemí], zapsaného na [list vlastnictví] vedeném pro k. ú. [část obce] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 20 570 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá určení, že vydržel věcné právo osobní služebnosti užívání pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 19 m2, jehož součást je budova garáže – stavba bez č. p./č. e., nacházejícího se v obci [obec], [katastrální uzemí], zapsaného na [list vlastnictví] vedeném pro k. ú. [část obce] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, s odůvodněním, že původní žalovaná (společnost [právnická osoba], [IČO]) zakoupila dne [datum] mj. pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, že v roce 2003 byla dostavěna mj. budova garáží na uvedeném pozemku, že uvedený pozemek žalovaná na základě smlouvy o dalším členském vkladu ze dne [datum] vložila do základního kapitálu družstva [příjmení] [jméno], družstvo, [IČO], že došlo k rozdělení uvedeného pozemku na řadu dalších pozemků, mj. pozemek parc. [číslo] o výměře 19 m2, jehož součást je budova garáže, a že na základě kupní smlouvy ze dne [datum] původní žalovaná mj. posledně uvedený pozemek od uvedeného družstva koupila. Žalobce dále uvedl, že již od kolaudace garáží na pozemku parc. [číslo] dne [datum] nepřetržitě užíval se souhlasem tehdejšího vlastníka (původní žalované) garáž, která je nyní součástí předmětného pozemku parc. [číslo] užíval ji za účelem uskladnění svých věcí a vozidel, po celou dobu 16 let nebyl vyzván k vyklizení, garáž v této době nebyla vyklizena ani vymalována, důvodem vzniku práva užívat garáž byla dlouholetá spolupráce žalobce s původní žalovanou a s družstvem [příjmení] [jméno], družstvo, a při předání garáže bylo domluveno její bezúplatné a časově neomezené užívání. Dále uvedl, že v září 2019 byl konfrontován s tím, že původní žalovaná hodlá garáž prodat a nabídla ji přednostně žalobci. Ten ji však koupit nechtěl, neboť ji byl oprávněn užívat i bez toho. K právnímu důvodu užívání žalobce uvedl, že garáž užíval jednak na základě svého postavení v Družstvu [anonymizováno], [IČO], jehož byl spoluzakladatelem a které zajišťovalo dostavbu nemovitostí včetně předmětné garáže, jednak na základě neformální dohody s MUDr. [jméno] [příjmení], který byl předsedou Družstva [anonymizováno] a jednatelem žalované, a toto užívání představovalo jakousi nepeněžitou odměnu pro žalobce za jeho práci pro družstvo, v čemž žalobce spatřoval základ pro svou dobrou víru. Vzhledem k užívání v dobré víře po dobu více než 16 let žalobce dle svého tvrzení vydržel věcné právo odpovídající osobní služebnosti užívání předmětné garáže.

2. Původní žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a k věci se vyjádřila tak, že nárok uplatněný žalobou neuznává s odůvodněním, že žalobce nebyl nikdy výhradním uživatelem předmětné garáže, že ta sloužila pro uskladnění různých věcí, že žalobce jako spolupracovník žalované a družstva [příjmení] [jméno], družstvo, měl možnost ji též nevýhradně užívat, že garáže byly čas od času vyklizeny a vymalovány a že žalovaná předmětnou garáž nabídla žalobci ke koupi, avšak ten ji nekoupil a teprve po průtazích z garáže odvezl svůj automobil. Dále uvedla, že žalobce sice užíval garáž oprávněně, neboť původní žalovaná takové užívání trpěla, avšak při užívání garáže se žalobce nikdy nemohl domnívat, že byl oprávněn z věcného břemene; samotné užívání, které se mohlo dít i na základě jiného práva, pro vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni nestačí. Podle původní žalované lze právní titul žalobce pro užívání garáže kvalifikovat nejspíše jako výprosu, neboť vlastník svolil k jejímu užívání.

3. V průběhu řízení soud na návrh žalobce rozhodl o vstupu žalované na místo původní žalované z důvodu převodu vlastnického práva k předmětnému pozemku. Žalovaná setrvala na procesním stanovisku původní žalované.

4. Soud z níže uvedených důkazů zjistil následující skutkový stav. Z kupní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní žalovaná koupila mj. pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] z konkursní podstaty úpadce [anonymizována čtyři slova]. Z kolaudačního rozhodnutí ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], bylo zjištěno, že bylo povoleno užívání bytového domu v [obec a číslo] – [část obce], postaveného na pozemcích parc. [číslo] (vlastník – Družstvo [anonymizováno]) a parc. [číslo] (vlastník – původní žalovaná). Ze smlouvy o dalším členském vkladu ze dne [datum] bylo zjištěno, že [příjmení] [jméno], družstvo, jako nabyvatel a původní žalovaná jako vkladatel ujednali, že původní žalovaná vloží do základního kapitálu nabyvatele mj. pozemky parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Z prohlášení člena družstva o vkladu nemovitostí do základního kapitálu družstva bylo zjištěno, že původní žalovaná na základě usnesení členské schůze družstva [příjmení] [jméno], družstvo, ze dne [datum] a smlouvy o dalším členském vkladu ze dne [datum] vložila do základního kapitálu družstva [příjmení] [jméno], družstvo, mj. pozemek parc. [číslo]; právní účinky vkladu vlastnického práva nastaly ke dni [datum]. Z kupní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že [příjmení] [jméno], družstvo, jako prodávající a původní žalovaná jako kupující ujednali prodej pozemků vzniklých rozdělením pozemku parc. [číslo] dle geometrického plánu, a to mj. nově vzniklého pozemku parc. [číslo] o výměře 19 m2.

5. Z ohlášení změny údajů o pozemku došlého Katastrálnímu úřadu pro hlavní město Prahu dne [datum] bylo zjištěno, že původní žalovaná mj. ohlásila, že součástí pozemku parc. [číslo] je budova čísla popisného a evidenčního v k. ú. [část obce], způsob využití garáž, s tím, že uvedená stavba je hlavní stavbou na uvedeném pozemku. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni [datum], list vlastnictví [číslo] k. ú. [část obce], bylo zjištěno, že jako vlastník pozemku parc. [číslo] byla evidována původní žalovaná s tím, že jako nabývací titul byla uvedena kupní smlouva ze dne [datum]. Z nahlížení do katastru nemovitostí ke dni [datum] bylo zjištěno, že uvedený stav trval i k tomuto datu.

6. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku Družstva [část obce] ke dni [datum] bylo zjištěno, že v představenstvu působil v minulosti jako místopředseda žalobce (ve funkci od [datum] do [datum]), jako předseda [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (po stejnou dobu) a k datu výpisu byla jako předseda družstva zapsána původní žalovaná.

7. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku původní žalované ke dni [datum] bylo zjištěno, že v období od [datum] do [datum] byla jako jeden z jejích společníků zapsána [právnická osoba] [jméno] [anonymizována čtyři slova]. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. v likvidaci, [IČO], ke dni [datum] bylo zjištěno, že jedním z jejích společníků byl v minulosti žalobce.

8. Z e-mailové korespondence mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] ze dne [datum], dále [datum] a dále [datum] (včetně přílohy – scanu výzvy k vyklizení) bylo zjištěno, že paní [příjmení] opakovaně žádala žalobce o vyklizení garáže.

9. Z e-mailové korespondence mezi žalobcem a osobou podepisující se„ [jméno]“ a píšící z e-mailové adresy [email] ze dne [datum] bylo zjištěno, že uvedená osoba uvedla, že žalobci zasílá smlouvu na prodej garáže a sděluje, že má na garáž zájemce. Z e-mailové korespondence mezi týmiž osobami ze dne [datum] bylo zjištěno, že uvedená osoba sdělila žalobci, že má nařízeno sehnat na [datum] vyklízecí firmu. Z e-mailové korespondence právního zástupce žalobce adresované na adresy [email] a [email] ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce žádal o nezasahování do pokojného stavu. Z přepisu SMS zpráv mezi telefonním číslem [tel. číslo] (označeno jménem„ [jméno] [jméno]“) a osobou bez uvedeného telefonního čísla podepisující se„ [jméno]“ bylo zjištěno, že tato osoba opakovaně upomínala zřejmě žalobce o vyklizení garáže.

10. Z notářského zápisu ze dne [datum], sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení], notářem v [obec], pod sp. zn. [spisová značka], NZ [číslo], bylo zjištěno, že jím byl osvědčen průběh ustavující členské schůze Družstva [anonymizováno], jíž se zúčastnily dvě zakládající právnické osoby, a to původní žalovaná, za kterou jednatel [příjmení] [jméno] [příjmení], a [právnická osoba] s.r.o., [IČO], za kterou jednal žalobce. Přílohou notářského zápisu byly stanovy Družstva [anonymizováno].

11. Z výslechu žalobce jako účastníka řízení bylo zjištěno, že se podílel na organizaci stavby předmětné garáže z pozice místopředsedy družstva, vlastníkem garáže nikdy nebyl, dále uvedl, že si nevzpomíná, že by někdy disponoval písemnou smlouvou o užívání garáže, že ji užíval pouze on pro své potřeby až do roku 2018, kdy došlo k výměně zámků. Dále uvedl, že za užívání garáže nic neplatil, ani k tomu nebyl vyzván, garáž nikdo neudržoval.

12. Z písemného vyjádření [anonymizováno] [jméno] [jméno] došlého soudu dne [datum] bylo zjištěno, že potvrdil, že pracovníci spojení přímo či nepřímo se společností [právnická osoba] (tedy původní žalovanou) měli možnost užívat volné nebytové prostory pro soukromé potřeby zdarma.

13. Mezi stranami bylo nesporné a soud vzal za svá skutková zjištění, že žalobce předmětnou garáž tvořící součást pozemku parc. [číslo] užíval nejméně až do konce roku 2018, v čemž mu nikdo nebránil, že mezi žalobcem a vlastníkem garáže (resp. pozemku) nebyla o užívání garáže uzavřena žádná písemná smlouva a žalobce za užívání nikomu nic neplatil. Tato zjištění jsou v souladu i s provedenými důkazy, včetně účastnického výslechu žalobce a písemného vyjádření Ing. [jméno].

14. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu. Soud má za prokázané, že žalobce předmětnou garáž nerušeně užíval v období let 2003 až 2018, tedy po dobu delší 10 let, přičemž nezjišťoval přesně, od kterého do kterého dne tomu tak bylo, neboť z dále uvedených důvodů to bylo nepodstatné. Dále bylo prokázáno, že žalobce garáž užíval na základě svolení jejího vlastníka. Soud též má za prokázané, že když žalovaná opakovaně vyzývala žalobce k vyklizení garáže, žalobce nenamítal, že je oprávněn ji užívat i proti vůli vlastníka; existenci oprávnění z věcného břemene začal tvrdit až později v rámci žaloby v tomto řízení.

15. Naopak nebylo ničím prokázáno, a to i přes poučení žalobce podle § 118a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), že by žalobce měl důvod se domnívat, že kdykoli v období od roku 2003 do roku 2018 bylo v jeho prospěch zřízeno věcné břemeno užívání předmětné garáže. Mezi stranami bylo nesporné, že o užívání nebyla uzavřena žádná písemná smlouva. Žalobce tvrdil, že právním titulem pro užívání bylo jeho postavení v Družstvu [anonymizováno] a jeho neformální dohoda s [anonymizováno] [jméno] [příjmení], že může garáž užívat jako nepeněžitou odměnu pro žalobce za jeho práci pro družstvo. Již jen z tohoto jeho tvrzení, které nebylo v rozporu s provedenými důkazy, bylo zřejmé, že si musel být od počátku vědom, že jeho oprávnění k užívání garáže bylo po celou dobu založeno na svolení vlastníka. Soud blíže nezjišťoval, zda žalobce garáž užíval výlučně, či s jinými osobami, neboť ji v každém případě užíval na základě toho, že vlastník garáže takové užívání trpěl a nebránil mu.

16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že žalobce tvrdil, že předpoklady pro vznik jeho práva odpovídajícího věcnému břemeni vydržením byly naplněny ještě před nabytím účinnosti o. z., bylo nutno tuto otázku posoudit v souladu s citovaným přechodným ustanovením podle § 151o odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“), dle něhož právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva (vydržením) a ustanovení § 134 zde platí obdobně.

17. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle § 129 obč. zák. je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe, přičemž držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon. Podle § 130 odst. 1 obč. zák., je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným a v pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

18. K výkladu citovaných ustanovení se opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud. Ve svém rozsudku ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1178/96, uvedl, že zda je držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, musí být zhodnoceno objektivně, nestačí vycházet ze subjektivních představ držitele. Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž mohlo právo odpovídající věcnému břemenu vzniknout, tedy i k právnímu důvodu („ titulu“), který by mohl mít za následek vznik práva. Podle jeho rozsudku ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000, je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Podle jeho rozsudku ze dne 7. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 595/2001,„ přes cizí pozemek lze přecházet na základě různých právních důvodů; může jít například o závazkový vztah, může jít o výprosu (vlastník pozemku přecházení jiných osob přes pozemek trpí, aniž by jim k tomuto přecházení vzniklo nějaké právo), anebo může jít o užívání cizího pozemku jako účelové komunikace (…). Skutečnost, že se někdo chová způsobem, který naplňuje možný obsah práva odpovídajícího věcnému břemeni (např. přechází přes cizí pozemek) ještě neznamená, že je držitelem věcného práva. Předpokladem držby a vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni je oprávněná držba tohoto práva; držitel musí být tedy se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že vykonává právo odpovídající věcnému břemeni.“ 19. Ze skutkových zjištění soudu vyplývá, že žalobce vykonával právo, které by mohlo být obsahem věcného břemene (užíval garáž), to však ještě neznamená, že se domníval, že tím vykonává právo odpovídající věcnému břemeni. Právo užívat garáž může být povoleno v rámci výprosy, může být sjednáno v rámci nájmu, může být obsahem věcného břemene apod. Ze skutkových zjištění soudu nevyplynulo, že by žalobce měl sebemenší důvod se domnívat, že vykonává právo odpovídající věcnému břemeni. Sám žalobce uvedl, že garáž začal užívat na základě neformální dohody či svolení družstva, neexistoval zde žádný byť domnělý právní titul, kterým se zřizuje věcné břemeno (např. smlouva o zřízení věcného břemene, která by sice pro nějakou vadu byla neplatná, avšak žalobce by se na jejím základě mohl domnívat, že mu právo odpovídající věcnému břemeni svědčí). Argumentace žalobce se minula s podstatou věci, neboť se i přes poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1 o. s. ř. zaměřil na to, že garáž nerušeně, bezplatně a s vědomím a souhlasem vlastníka užíval (o čemž však nebylo sporu), ničím ale nezdůvodnil, že by tak činil na základě přesvědčení, založeného na objektivních okolnostech, že je oprávněn ji užívat na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni. Stejně tak i dobrou víru žalobce bylo nutno posuzovat nikoli ve vztahu k tomu, že užíval oprávněně ve smyslu, že tím nejednal proti právu (o tom nebylo pochyb), ale ve vztahu k existenci právního titulu, byť domnělého, zakládajícího mu právo odpovídající věcnému břemeni. Takovou dobrou víru žalobce objektivně mít nemohl, nebyl zde pro ni žádný objektivní důvod (např. smlouva o zřízení věcného břemene, byť neplatná, zápis v katastru nemovitostí, byť neodpovídající skutečnosti, apod.).

20. Skutková zjištění soudu vedou k právnímu závěru shodnému s argumentací žalované, že žalobce garáž užíval na základě výprosy, neboť vlastník garáže neformálně, na předem neurčenou dobu a bezplatně svolil k jejímu užití, v čemž bylo implicitně zahrnuto i to, že může kdykoli požadovat vrácení věci. Žalobce si počínal zcela účelově, jestliže po delší době užívání na základě výprosy začal tvrdit, že vydržel právo odpovídající věcnému břemeni. Akceptovat jeho argumentaci by znamenalo, že právo odpovídající věcnému břemeni by vznikalo výprosníkovi, vypůjčiteli, nájemci či pachtýři, který určitou věc po právu (zpravidla na základě ujednání s vlastníkem) po dostatečně dlouhou dobu užívá, ač přitom po celou dobu dobře ví, že užívá na základě vůle vlastníka, resp. dohody s ním. Držba práva odpovídajícího věcnému břemeni (např. služebnosti) však vyžaduje vykonávat toto právo pro sebe, v přesvědčení, že držiteli náleží, tedy třeba i proti vůli vlastníka věci. Užívání cizí věci na základě dohody s vlastníkem držbu práva odpovídajícího věcnému břemeni nezakládá.

21. Žalobce tedy nenaplnil předpoklady vymezené citovaným ustanovení § 134 odst. 1 obč. zák., neboť sporné právo odpovídající věcnému břemeni nedržel, a proto ani vydržením nenabyl.

22. Soud tedy žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.

23. Nad rámec uvedeného soud dodává, že ani případné posouzení věci podle nyní účinného o. z. by nevedlo k odlišnému výsledku, neboť jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalobce neměl pravou držbu (§ 993 o. z.), ježto pouze usiloval proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, a jeho držba se nezakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni, tudíž by vydržet nemohl ani podle § 1090 odst. 1 o. z. V tomto směru by tedy ani použití stávající právní úpravy nic nezměnilo na stěžejních důvodech, pro něž žalobci tvrzené oprávnění vydržením nevzniklo.

24. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty činí celkem 20 570 Kč a jsou tvořeny odměnou za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření ze dne [datum] a [datum], účast na jednání soudu dne [datum] a [datum]) po 3 100 Kč dle § 7, § 9 odst. 4 písm. b) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů advokáta za pět úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 3 570 Kč.

25. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.