24 C 256/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Kesslerovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o neexistenci pohledávky <b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby bylo vysloveno, že přihlášená pohledávka věřitele Česká republika – Státní pozemkový úřad, [IČO] se sídlem [ulice a číslo], [obec a číslo] zajištěná zástavním právem na vydražených nemovitých věcech zapsaných na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí] ve výši 3 113 111,34 Kč není dána, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 38 804,70 Kč k rukám zástupce žalované, a to do tří od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá určení, že přihlášená pohledávka žalované ve výši 3 113 111,34 Kč vůči žalobci zajištěná zástavním právem na vydražených nemovitých věcech zapsaných na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], není dána (neexistuje), s odůvodněním, že žalovaná si uvedenou pohledávku přihlásila do řízení vedeného Mgr. [jméno] [příjmení], soudní exekutorkou, pod sp. zn. [spisová značka], že exekutorka byla pověřena zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] na základě vykonatelného notářského zápisu ve prospěch oprávněného [příjmení] [jméno] [příjmení], že žalobce uplatnil vůči České republice – Ministerstvu financí a České republice – Ministerstvu spravedlnosti několik pohledávek a že pohledávka přihlášená žalovanou do exekuce zanikla v důsledku započtení s pohledávkami uplatňovanými žalobcem (a proto již neexistuje, případně existuje v nižší výši). Žalobce dále uvedl, že rozhodnutí o této odporové žalobě bude podkladem pro rozvrh výtěžku v uvedené exekuci a že žalobou požaduje pouze určení, že pohledávka neexistuje, případně že existuje v nižší výši, nedomáhá se určení jiných práv ani plnění.

2. Pohledávku, jíž se žaloba týká, žalobce posléze blíže specifikoval tak, že jde o soubor pohledávek sestávající z pohledávky: 1) na doplatek kupní ceny dle kupní smlouvy [číslo] ve výši 1 879 Kč, 2) na doplatek kupní ceny dle kupní smlouvy [číslo] ve výši 1 292 081 Kč, 3) na úrok stanovený v této kupní smlouvě za období od [datum] do [datum] ve výši 319 983 Kč, 4) na úrok stanovený v této kupní smlouvě za období od [datum] do [datum] ve výši 1 120 136 Kč, 5) přiznané rozsudkem zdejšího soudu ze dne 20. 6. 2017, č. j. 24 C 11/2017-32, ve výši jistiny 275 098 Kč, úroku 103 234,34 Kč a nákladů řízení 600 Kč a 6) vzniklé v souvislosti se zahájením exekučního řízení sp. zn. [spisová značka] ve výši 100 Kč. Konečně uvedl, že pohledávku žalované v exekučním řízení popřel a exekutorka jej vyzvala k podání odpůrčí žaloby podle § 267a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a k věci se vyjádřila tak, že skutečně přihlásila své pohledávky do dražby nemovitých věcí, a to přihláškou ze dne [datum], podanou ve smyslu § 336f o. s. ř., tyto pohledávky vznikly na základě kupních smluv [číslo] pohledávky byly zajištěny zástavním právem na dražených nemovitostech a ohledně části pohledávek bylo vedeno u zdejšího soudu řízení pod sp. zn. 24 C 11/2017, v němž byly pravomocně přisouzeny. Dále uvedla, že údajné pohledávky žalobce uplatněné jím proti pohledávkám žalované jsou irelevantní, neprokázané a uplatňované vůči někomu jinému než žalované. Zdůraznila, že žalobcem tvrzené započtení by bylo v každém případě nepřípustné z několika důvodů. Jednak podle § 42 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o majetku ČR“), nelze proti pohledávce státu provést započtení jinak než na základě dohody, přičemž k takové dohodě nikdy nedošlo. Dále proto, že předpokladem započtení podle § 42 odst. 1 zákona o majetku ČR je, že musí jít o pohledávku a dluh, s nimiž je příslušná hospodařit resp. dluh plnit tatáž organizační složka státu. A konečně proto, že pohledávky žalovaného jsou pohledávkami soukromoprávními, na zaplacení kupní ceny a příslušenství, zatímco údajné pohledávky žalobce mají veřejnoprávní charakter, tudíž jejich vzájemné započtení by bylo vyloučeno i z tohoto důvodu.

4. Soud z níže uvedených důkazů zjistil následující skutkový stav. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 12. 2019, č. j. 37 C 157/2019-31 (bez doložky právní moci), bylo zjištěno, že jím byla vyslovena místní nepříslušnost uvedeného soudu a věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako místně příslušnému, přičemž šlo o řízení žalobce proti České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových o zaplacení 154 400 Kč s příslušenstvím. Ze žádostí Mgr. [jméno] [příjmení], soudní exekutorky, ze dne [anonymizována dvě slova] [datum] bylo zjištěno, že se opakovaně dotázala zdejšího soudu na stav tohoto řízení; exekuce je u ní vedena pod sp. zn. [spisová značka] pro oprávněného [příjmení] [jméno] [příjmení] proti povinným žalobci a paní [příjmení] [celé jméno žalobce].

5. Z přihlášky pohledávky žalované do dražby v exekuci sp. zn. [spisová značka] vedené u exekutorky Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná si přihlásila pohledávky z kupní smlouvy ze dne [datum], [číslo] kupní smlouvy ze dne [datum], [číslo]. Z uvedených kupních smluv [číslo] bylo zjištěno, že jimi [anonymizována dvě slova] České republiky jako prodávající prodal žalobci jako kupujícímu nemovité věci. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 20. 6. 2017, č. j. 24 C 11/2017-32, bylo zjištěno, že žalobci bylo uloženo zaplatit žalované 275 098 Kč s úrokem z prodlení a náhradou nákladů řízení.

6. Soud shledal, že skutková tvrzení žalobce byla z dále uvedených důvodů nedostatečná pro to, aby soud mohl případně žalobě vyhovět, a pokud by se žalobce dostavil k ústnímu jednání soudu, poučil by jej podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnění tvrzení a označení důkazů. Žalobce ani jeho právní zástupce se však, bez jakékoli omluvy, k ústnímu jednání nedostavili, soud tudíž žalobce podle uvedeného zákonného ustanovení poučit nemohl.

7. Nedostatečnost skutkových tvrzení souvisela s povahou žalobou uplatněného nároku. Žaloba byla podána jako odporová ve smyslu § 267a odst. 1 věta první o. s. ř., podle níž je návrhem podle třetí části třeba uplatnit vůči věřiteli popření pravosti, výše, skupiny nebo pořadí některé z pohledávek přihlášených k rozvrhu výtěžku nebo jinak uspokojovaných při výkonu rozhodnutí tam, kde byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky nebo jiných práv anebo prodejem movitých věcí, správou nemovité věci, prodejem nemovitých věcí nebo postižením závodu. Řízení o takové žalobě je druhem incidenčního sporu, který má význam pouze pro výkon rozhodnutí či exekuci, v souvislosti s nimiž je zahájen. Nejde tedy o izolovaný spor, nýbrž o řízení, které obsahově do značné míry navazuje na to, co se odehrálo ve výkonu rozhodnutí či exekuci. Z toho plynou i určité zákonné požadavky na obsah žaloby a žalobních tvrzení.

8. Podle § 337e o. s. ř. v rozvrhovém usnesení soud rozhodne též o pohledávkách, které byly popřeny co do pravosti, výše, zařazení do skupiny nebo pořadí, jestliže lze o nich rozhodnout bez provádění důkazů; to neplatí u pohledávek, na které ani zčásti podle skupin nebo podle pořadí nepřipadá úhrada z rozdělované podstaty. Ostatní věřitele soud vyzve, aby do 30 dnů od právní moci rozvrhového usnesení podali návrh podle § 267a odst. 1, jestliže na sporné pohledávky připadá alespoň zčásti úhrada z rozdělované podstaty; o částce připadající na sporné pohledávky rozhodne soud tak, že bude projednána dodatečně. K námitkám, které nebyly včas uplatněny podle odstavce 2, se nepřihlíží; o tomto následku musí být poučeni všichni, kdo byli vyzváni podat návrh podle § 267a odst.

1. V návrhu podle § 267a odst. 1 nemohou být uplatněny nové skutečnosti.

9. V návaznosti na citovanou právní úpravu uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 927/2013, výslovně, že při podání odporové žaloby se uplatňuje tzv. koncentrace řízení a že v žalobě lze uvést pouze takové skutečnosti, které byly uvedeny při rozvrhovém jednání.

10. Z uvedeného plyne, že bylo zapotřebí, aby žalobce tvrdil mimo jiné, jaké skutečnosti uvedl v rámci shora specifikované exekuce při rozvrhovém jednání, aby soud mohl posoudit, zda v žalobě podané v tomto řízení nebyly tvrzeny takové skutečnosti, k nimž by nebylo možno (pro neuplatnění při rozvrhovém jednání) přihlížet. Dále bylo potřeba, aby žalobce tvrdil, zda bylo vydáno rozvrhové usnesení, co bylo jeho obsahem a kdy nabylo právní moci. Žalobce k ničemu z toho nic konkrétního neuvedl. Pouze v jednom ze svých podání navrhl připojení exekučního spisu sp. zn. [spisová značka] výše uvedené exekutorky, nicméně to nelze samo o sobě považovat za řádné vylíčení skutkových okolností. Není úlohou soudu ve sporném řízení, aby v případně připojeném spisu sám vyhledával, jaké skutečnosti by snad mohly být pro žalobce a jeho žalobu příznivé a aby je sám vnášel do řízení, jestliže potřebná skutková tvrzení neučinil žalobce. Takový postup soudu by naopak byl v rozporu se zásadami nestrannosti soudu a rovnosti stran, neboť by mohl žalobce zvýhodnit na úkor žalované, které by se takové pomoci nedostalo.

11. Dále soud konstatoval, že žalobce nedoložil prakticky žádné listiny kromě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 o vyslovení místní nepříslušnosti. Listiny, které byly označeny v žalobě, nebyly soudu vůbec předloženy.

12. Jelikož žalobce výše uvedené rozhodné skutečnosti netvrdil, důkazy neoznačil, listiny, jichž se dovolával, nepředložil a k ústnímu jednání, kde o tom mohl být poučen, se nedostavil, soud uzavřel, že žalobce netvrdil skutečnosti, které by umožňovaly posoudit podanou žalobu jako neodporující zákonným příkazům vyplývajícím z § 337e o. s. ř., a neoznačil důkazy potřebné k jejich prokázání. Již jen na tomto základě bylo proto možno žalobu považovat za nedůvodnou. Soud se v důsledku toho nezabýval argumentací žalované týkající se zejména nepřípustnosti žalobcem tvrzeného započtení, neboť pro posouzení věci by to bylo nadbytečné.

13. Soud tedy žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.

14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty činí celkem 38 804,70 Kč a jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu dne [datum]) po 10 390 Kč dle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. e) vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 6 734,70 Kč. Soud při určení výše náhrady nákladů řízení zohlednil, že odporová žaloba má bezprostřední souvislost s výkonem rozhodnutí resp. exekucí (proto aplikoval ustanovení § 11 odst. 2 písm. e) vyhlášky) a dále že se jedná o natolik specifický nárok, že jej nelze považovat za běžnou součást agendy [anonymizována tři slova], tudíž zastoupení advokátem bylo účelným nákladem pro bránění práva žalovanou. Dále soud postupoval dle příkazu § 149 odst. 1 o. s. ř.

15. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.