24 C 305/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Kesslerovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa na vyplacení povinného dílu ve výši 1 160 324,64 Kč <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 160 324,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky jdoucím od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 243 937 Kč k rukám zástupkyně žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 160 324,64 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že je synem [celé jméno žalobce], zemřelého [datum], který zemřel se zanecháním pořízení pro případ smrti – závěti z [datum] sepsané vlastní rukou, ve které povolal za dědice veškerého svého majetku žalovaného, který je bez příbuzenského poměru k zůstaviteli. Žalobce je podle zákonné dědické posloupnosti jediným dědicem ze zákona první třídy dědiců. Zůstavitel dále zanechal listiny o vydědění, listinu z [datum] sepsanou vlastní rukou, ve které vydědil žalobce s tím, že se vydědění vztahuje i na jeho potomky, listinu z [datum] nesepsanou vlastní rukou, podepsanou dvěma svědky, ve které vydědil žalobce s tím, že se vydědění vztahuje i na jeho potomky. Dědické řízení bylo vedeno před Obvodním soudem pro Prahu 8 prostřednictvím pověřené soudní komisařky JUDr. [jméno] [příjmení], notářky, v [obec] pod sp. zn. [spisová značka], ND [anonymizováno] [rok]. Žalobce uznal závěť, neuznal však důvody vydědění dle uvedených listin o vydědění z [datum] a uplatnil svůj nárok na povinný díl. Soudní komisařka provedla soupis majetku a v usnesení z 30. 6. 2023 č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci [datum], byla stanovena čistá hodnota pozůstalosti ve výši 4 641 298,56 Kč. Zůstavitel v listinách o vydědění žalobce uvedl tyto důvody: žalobce údajně o zůstavitele neprojevoval opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, neposkytl mu potřebnou pomoc ve stáří a též jeho potomci se chovají k zůstaviteli obdobně. Žalobce prohlašuje, že zákonné důvody vydědění nejsou dány, o své rodiče se vždy řádně staral, pomáhal jim a navštěvoval je. Matka žalobce, [jméno] [příjmení], zemřela [datum], když předtím byla vážně nemocná. Mezi žalobcem a zůstavitelem vznikly v té době neshody, neboť žalobce považoval matčin stav za podstatně vážnější, než jak jej viděl zůstavitel a dožadoval se léčby a medikace, kterou zůstavitel považoval za zbytečnou. Po matčině smrti se vztah zůstavitele k žalobci postupně zhoršoval, žalobce zůstavitele stále navštěvoval a nabízel mu pomoc ve všech záležitostech, avšak zůstavitel jeho dobrou vůli odmítal. Zůstavitel se postupně začal setkáním se žalobcem vyhýbat, měnil si telefonní čísla, neodpovídal mu na zprávy ani na e-maily, žalobce byl nakonec nucen získávat informace o zůstaviteli, tedy o jeho zdravotním stavu a aktuálních potřebách, prostřednictvím svého syna [jméno] [celé jméno žalobce], se kterým byl zůstavitel ochoten komunikovat. Zůstavitel žalobci doslova znemožnil projevovat o něj upřímný zájem a pomáhat mu. Žalobce nicméně prostřednictvím svého syna byl o stavu a životě zůstavitele informován a také prostřednictvím svého syna mu pomáhal, pokud to bylo potřeba. Vzhledem k tomu, že zákonné důvody vydědění nejsou, má žalobce právo na vyplacení povinného dílu ze strany žalovaného jako závětního dědice, a to tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu. Právo žalobce na povinný díl nebylo uspokojeno v rámci dědického řízení, proto se žalobce touto žalobou domáhá vyplacení povinného dílu ve výši 1 160 324,64 Kč, čistá hodnota pozůstalosti činila 4 641 298,56 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k vyplacení povinného dílu dopisem ze [datum], na který žalovaný nereagoval. Žalobce se domáhá též přiznání zákonného úroku z prodlení od [datum].

2. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že s žalobou nesouhlasí. Po celé dědické řízení žalovaný zastával a zastává stejné stanovisko k závěti a k vydědění žalobce, jako závětní dědic uznal závěť zůstavitele ze dne [datum] za pravou a platnou a dále uznal za pravé a platné prohlášení o vydědění z [datum] sepsané vlastní rukou a prohlášení o vydědění ze dne [datum] nesepsané vlastní rukou se dvěma svědky. V rámci probíhajícího řízení nedošlo ke shodě ohledně vydědění, zůstavitelovy důvody vydědění jsou pravdivé a objektivní. Žalovaný dále namítl, jak se žalobce staral o zdraví svého otce, kolikrát volal rychlou záchrannou službu, jak a kam vozil otce na operace a jaké operace U všech příjezdů rychlé záchranné služby byl žalovaný osobně v bytě zůstavitele a jeho syna nikde neviděl. Předkládal OP a osobní údaje jsou součásti lékařských protokolů. Zůstavitele vozil na veškeré kontroly, operaci i na notářství v ulici [ulice], kde byl po úmrtí paní [příjmení] vyplacen žalobce.

3. Žalobce v replice na to uvedl, že zůstavitelův vztah k žalobci se po smrti matky postupně zhoršoval, až zůstavitel odmítal veškerý kontakt se žalobcem, na nabídky jakékoliv pomoci v souvislosti s lékařskými vyšetřeními nebo zákroky zůstavitel žalobci odpovídal, že má odvoz i hlídání psa zajištěno a odpovídal, že jej poveze kamarád, se kterým se vyrovná. Opakované návrhy žalobce i jiných rodinných příslušníků, že mu se vším pomohou, kategoricky odmítal. Asi od roku 2016 zůstavitel přestal se žalobcem zcela komunikovat a tím mu i sdělovat zdravotní stav, měnil si telefonní čísla a odmítal osobní kontakty s žalobcem, který jej chtěl v místě bydliště navštívit, žalobce tak neměl žádnou možnost zůstaviteli pomáhat a odvážet jej, kam potřeboval. Těžko mohl být přítomen příjezdu rychlé záchranné služby, když nebyl informován o celých akutních potížích. Žalobce průběžně získával informace o zůstavitelově zdravotním stavu a aktuálních potřebách prostřednictvím svého syna [jméno] [celé jméno žalobce], který zůstavitele navštěvoval. Zůstavitelův vztah k žalobci se zhoršil bez žalobcova zavinění, žalobce se vůči zůstaviteli nedopustil žádného špatného jednání, není pravdou, že by se o ně nestaral a nezajímal. Zůstavitel žalobce zavrhl bez jakéhokoliv rozumného důvodu, což bylo pro žalobci bolestné.

4. Žalobce v rámci účastnického výslechu uvedl, že uznává zůstavitelovo právo se svými prostředky v podstatě si nakládat podle svého uvážení, nikdy to nerozporoval, musí se však ohradit a bránit se a očistit své jméno a jméno své rodiny a svých dětí ve věcech, které on uvedl jako důvody k vydědění. Uvedl v podstatě některé naprosté lži a vyjadřoval se k různým životním událostem jeho rodiny, která se takto nestaly, nebo se staly úplně jinak v jiných souvislostech a které celou rodinu poškozují. Poškozují zejména žalobcovu pověst a víceméně to způsobilo, že jeho děti mu položily otázku, jestli je vůbec syn svého otce, to, co zůstavitel uvedl, čeho se žalobce měl vůči němu dopustit. Žalobce uvedl, že zůstavitel měl svým způsobem velmi komplikovanou osobnost, od svých 15 let byl žákem vojenské školy a působil asi do roku 1992 v armádě jako politický pracovník. Měl titul RSDr. a v poslední době zastával funkci metodika politické práce u [ulice] vojenské nemocnice, což byla jedna z vrcholných funkcí, která rozhodovala o pracovní působnosti doktorů v ÚVN, změnou po [ulice] tyto funkce musel opustit a nesl velice nelibě jakoukoliv změnu. Za tuto dobu dokázal přerušit styky z jeho strany se svojí rodinou, se svou sestrou, se svojí matkou i otcem, kteří se na něj stěžovali, že co jim provádí za činnosti, že se s nimi stále jenom hádá a že si nepřejí jeho návštěvy. Došlo to tak daleko, že se svojí sestrou se rozhádali v tom směru, že neuspořádali ani pohřeb své matce v roce 1989. Rozhádal se nejenom v domě, ale i v bytovém družstvu, kde byl předsedou a funkci ukončil podivným, ne zcela standardním způsobem a totéž to bylo u jeho svazu filatelistů. Když mu žalobce vystrojil pohřeb, pohřbu se účastnilo 9 osob, z toho 7 nebo 6 z jeho rodiny, tedy celá rodina, strýc s manželkou a bratrancem. Nikdo ze zástupců filatelistů, bytového družstva, přátelé z domu, nikdo tam nebyl. Neúčastnili se ani pohřbu jeho matky. Matka byla také voják z povolání. [příjmení] měl kasárenský život a ten zůstavitel zavedl i v bytovém družstvu. Žalobce se celý život setkával s lidmi, kterým zůstavitel nějak ublížil, snažil se jim omluvit. Matka žalobce měla neléčenou cukrovku od roku 1999, následkem bylo selhávání ledvin a zůstavitel ho o této skutečnosti informoval způsobem, že mu zavolal a řekl, že musí darovat mámě ledviny, že jeho děti musí darovat ledviny. Matka mu sdělila, že jí bude muset být provedena dialýza, zůstavitel navrhnul dialýzu domácí, tedy 3× denně po šesti hodinách nebo 4× denně. Žalobce měl za to, že uvedené je nereálné, že je vhodnější dialýza ambulantní v nemocnici, kde by byla matka pod kontrolou, zůstavitel však prosazoval domácí dialýzu, pro níž však byly naprosto nevyhovující podmínky. Od [datum] byl žalobce hospitalizován na jednotce intenzivní péče pro úraz a nemohl ovlivnit to, že ve stejnou dobu byla jeho matka ve FN [ulice], měla ischemickou chorobu dolních končetin. V roce 2013 měli naprosto perfektní styky až do poloviny roku 2014, měli tři důležité oslavy v uvedeném roce, jeho dcera měla třicetiny, kde byl i otec s matkou. Na návštěvě měli 4 seniory. Byli spolu na Vánoce, do poloviny roku 2014 jejich rodiny fungovaly naprosto perfektně. V roce 2014 tchán onemocněl rakovinou a manželka žalobce přerušila pracovní činnost a věnovala se pouze jemu, musela s ním dojíždět na chemoterapii, tchán byl u nich nebo v nemocnici a zemřel [ulice]. V roce 2014, kdy matce byla zahájena dialýza, byl žalobce hospitalizován v nemocnici a po přeložení do domácího ošetřování jeho první návštěva vedla do [část obce] k rodičům, aby viděl situaci. Na návštěvě tam byl několikrát i poté, kdy byl uschopněn. Matka nebyla schopna chodit, dostala dvoje berle, bylo nutné jí obstarat vozík a žalobce nebyl v tuto dobu schopen jí pomoci, neboť měl 6 prasklých žeber, fyzicky by to nezvládl a chtěl, aby zůstavitel vzal sanitku, která jí odveze na vyšetření do nemocnice do [část obce]. Posléze zůstavitel volal manželce žalobce, že matka zkolabovala, dostala mozkovou příhodu při vystupování z vozidla, byla odvezena na JIP do FNKV. Manželka žalobce jí šla do FNKV navštívit. Matka měla dialýzu, ochrnula na polovinu těla a jako rodina si rozdělili návštěvy v nemocnici, kdy manželka žalobce se věnovala tchánovi a žalobce jezdil do nemocnice s dcerou za matkou a podle možností i jeho manželka k provedení hygieny, kosmetiky. Zůstavitel tam byl vždy dopoledne na návštěvě. Vznikaly konfliktní situace, kdy zůstavitel požádal dceru, aby babičce přivezla potraviny, nějaké jogurty, a poté co je dcera přivezla, byl to problém, neboť se to neslučovalo s diagnózou a na pohřbu tchána zůstavitel vyvolal menší nepříjemnost s dcerou, že chtěla babičku zabít, protože přivezla jogurty. Posléze zjistili, že nějaké léky vůbec babička užívat neměla, že si je nechával zůstavitel psát od svých doktorů, ale dával je své manželce. Posléze se zdravotní stav jeho matky zhoršoval, byla provedena amputace obou nohou ve stehnech, bylo třeba uvažovat o LDN. Žalobce nabízel, že by matka mohla být u nich doma, s čímž zůstavitel nesouhlasil, chtěl mít manželku doma na Vánoce. Toto bylo někdy v listopadu po úmrtí tchána. Matka souhlasila s umístěním do LDN, neboť bylo neproveditelné, aby šla domů. V průběhu toho času žalobce a jeho rodina za zůstavitelem jezdili, nakupovali mu, manželka mu prala, starali se o něj, vozili jídlo. Po úmrtí matky zůstavitel jim hned předal všechny věci, které náležely žalobci a jeho rodině a jeho dětem do jedné krabice, měl to připravené. Týden před matčiným úmrtím ho žalobce navštívil a zůstavitel mu sděloval, že už nechce žít, že ho tíží samota, pak při návštěvě zjistil, že je naprosto v pořádku, popíjí nějaký alkohol a chtěl po něm, aby obálku s částkou 200 000 Kč dal do banky, bylo to na pohřeb. Zůstavitel při dalším jednání popřel, že ho žalobce navštívil, že se nedomlouvali na pohřbu, hovořil pouze o penězích. Stejnou zkušenost měla i manželka žalobce, například se s ním domluvila o zakoupení nějakých věcí, nádobí, a on jí za hodinu volal, že už to není potřeba, že si to obstaral. Když mu vezla jídlo, tak ji naváděl bočním vchodem, což pro ni byla výhodné, protože boční vchod byl z parkoviště blíž, ale nechodila přes vrátnici. Bočním vchodem nikdo z vrátných nevidí, kdo koho přišel navštívit. V prosinci po úmrtí tchána měl zůstavitel nereálné požadavky na manželku žalobce, jako umýt okna, tak se domluvili, že všechny návštěvy, které budou, budou absolvovat ve dvou nebo ve třech. Matka zemřela před Vánoci, to byl pohřeb. Zůstavitel žalobci vrátil všechny věci, které tam měl, například výkresy z první třídy jeho i jeho dětí. Při pohřbu žalobce požádal, aby vzal na pohřeb, když pro něj pojede, ještě nějakou paní z místa bydliště, která otevřela byt, v němž se pohybovala velmi dobře, s otcem si tykala, bylo vidět, že se v bytě dobře vyzná. Jeho matka mu před největší operací svěřila, ať si dá pozor na nějakou [jméno], že od ní mají psa, že má se zůstavitel velmi blízký vztah a sdělila mu, že jsou se zůstavitelem milenci. Jeho matka byla přesvědčena o tom, že paní [jméno] [příjmení] má velmi blízký až milenecký vztah se zůstavitelem, totéž opakovala i jeho dceři. Dokonce odmítla pomoc s vysvětlením nové pračky za zůstavitele, vlastně tam řídila domácnost. Odjeli na pohřeb, ta paní následovala otce, byli do sebe zavěšení, následovala ho i do prostor, které jsou vyhrazené nejbližším rodinným příslušníkům. Vybírali spolu smuteční hudbu. Otec ji doprovázel do obřadní síně, kde si sedli odděleně od nich v první řadě. Po skončení obřadu žalobce pozval rodinu a strýce na občerstvení ovšem bez paní [příjmení]. Zůstavitel odmítl jít na Štědrovečerní večeři k žalobci, kterou pro něj měli připravenou s tím, že chce být sám a bude vzpomínat na manželku. Druhý den k němu přijeli, přivezli mu dárek, další věci, jídlo. Poté zůstavitel požádal žalobce, aby na něj převedl podíl v bytu, spočítal si, že žalobce má mít po matce čtvrtinový podíl z bytu. Dále za zůstavitelem jezdili a při jedné návštěvě při jeho narozeninách v únoru je požádala švagrová, že pojede s nimi a žalobci sdělovala, že zůstavitel jej pomlouval, že pouze kouká na věci, co by si odnesl. [příjmení] se jmenuje [jméno] [příjmení], je to sestra jeho manželky. Žalobce zůstaviteli sděloval, jak se vypořádali tchán s tchyní s jeho rodinou, že nemovitosti darovali rodině žalobce s tím, že dědické řízení proběhne velmi rychle. V únoru to s ním probírali, byli u zůstavitele v bytě, všechno probrali a zůstavitel je ubezpečoval, že vše má zařízené i psa má zařízenýho, že se nemusí nijak starat. Sdělil, že k lékařům chodí pouze na kontroly. Nesdělil, jaký je jeho zdravotní stav, byla s ním velmi složitá domluva. V březnu, v dubnu, jeli se synem za zůstavitelem a k němu do bytu se nedostali, on je tam nepustil. Nechtěl jim dát klíče od bytu, tak ho přemluvili, ať je ponechá na recepci domu, kde žalobce nechal vizitku k zápisu, kdo koho jak má kontaktovat v případě potřeby. Nějak se s ním domluvili a za týden to v podstatě neplatilo. Sdělil, že klíče jim nedá, do bytu je nevpustí, nakonec byl svolný tam pustit syna žalobce, který ho doprovodil do bytu a sdělil, že byt je vyprázdněný od všech cenností, obrazy, známky. Zůstavitel byl filatelista. Žalobci zůstavitel tvrdil, že známky prodal ještě před smrtí manželky, neboť jí chtěl koupit protézy a udělat rekonstrukci bytu. Syn žalobce uvedl, že v bytě nic není, byt je prázdný. Poté skončilo velmi komplikované dědické řízení a byť se dále stýkali, tak žalobce požádal syna později, aby zajišťoval veškeré kontakty se zůstavitelem, neboť zůstavitel se s žalobcem nechtěl stýkat. Odstraňoval jeho navštívenky, to mu sdělily paní v recepci. Vyměnil si telefonní číslo, dal tam poznámku, že si nepřeje být žalobcem kontaktován. Vstup do domu je na čipy, žalobci ho nedal. Přidělal si navíc zámek, vyměnil klíče. Syn žalobce byl žalobcem požádán, aby vše zařídil. Zařizoval i věci před notářem. Dědické řízení po matce bylo velmi komplikované, zůstavitel uvedl nesmyslnou částku, nebyli schopni se dohodnout, stanovit podíly, bylo několik jednání. Dceři žalobce zůstavitel volal 4× denně s tím, aby žalobci domluvila, aby přepsal podíl na něj, rovněž tak volal synovi žalobce. Žalobce se rozhodl, že mu vyhoví, domluvili se na nejvhodnějších a nejideálnější podmínkách pro zůstavitele, aby to ukončili. Dal jim jasně najevo, že se s nimi nechce stýkat. Žalobci bylo jasné, že jej zůstavitel nesnáší a víceméně vůči němu vystupoval dost negativně, takže všechny záležitosti vyřizoval syn žalobce na žádost žalobce. Zůstavitel vnukovi nakazoval, že nemá informovat žalobce o tom, že jsou oni dva ve styku. Těsně před smrtí 12. listopadu s ním syn hovořil 10 minut, chtěl se domluvit, jestli pojede k nim na Vánoce. [jméno] [příjmení] je sestra otce, [jméno] [příjmení] je předseda filatelistického spolku, spolu vydali knihu a zůstavitel zanechal vůči spolku dluhy, měl s nimi nějaké spory. Žalobce nemůže posoudit, jaký byl zdravotní stav zůstavitel po úmrtí matky, tedy po [datum], ale on jezdil autem, řídil auto pravidelně, musel chodit na pravidelné kontroly. Jeho manželka mu prala, vozila jídlo. Příležitostně jednou za týden ho jeli navštívit, vozili mu, co potřeboval, on v podstatě nic jiného nevyžadoval. Naproti je škola, kam si chodil na obědy. Zakoupili mu mikrovlnnou troubu pro ohřev, prádlo mu prali. Manželka za ním jezdila jednou týdně, ona měla klíče. Sdělil jí, že si nepřeje větší pomoc, že má vše. Jednou za čtrnáct dnů ho navštívil žalobce, ale neměl klíče. Zůstavitel bazíroval na tom, že jim je nedá. Dcera tam v podstatě nejezdila, neboť porodila a syn pracoval v [obec], tak tam později jezdil, jak mu to vycházelo. Zůstavitel byl schopen se o sebe postarat. Žalobci není známo, kdo byl praktický lékař zůstavitele. Je mu známo, že v roce 2015 byl hospitalizován se srdečními problémy. Dne [datum] dal žalobci jasně najevo, že s ním nechce mít nic společného. Donášku obědů od sociální služby si zařídil zůstavitel sám, uklízel si sám a pokud ví, chodila mu tam uklízet paní [jméno], respektive ta tam chodila na návštěvu. V letech 2015 2016 byl zůstaviteli voperován kardiostimulátor. Ještě v roce 2013 mu zařizoval návštěvy lékařů, nemocnice, žalobce, poté jak s nimi přerušil styky, tak již nikoliv. Zůstavitel hovořil o panu [celé jméno svědka] z domu, měli spolu být v bytovém družstvu. Žalovaného nezná, viděl ho poprvé až při dědickém řízení. Žalobce v té době bydlel a pracoval v [obec]. Záchrannou službou mu nevolal. Po roce 2015 mu zůstavitel nebral telefony, ani mu sám nevolal a ani mu nesdělil nové telefonní číslo, ale pokud jej přišel navštívit, pak jednou otevřel a hned zavřel. Neinformoval ho o zdravotním stavu, respektive informoval ho o tom, že je naprosto zdráv, jezdí autem a nic nepotřebuje. Po roce 2015 jej nepožádal o pomoc a žalobce neměl možnost se s ním setkat, ani se na ni starat a jeho syn mu sdělil, že má tentýž problém. Nemůže se k zůstaviteli dostat, nemá klíče, nemůže se dostat do domu. Syna k sobě zůstavitel pouštěl, když si domluvili nějakou hodinu, tak byl schopen ho pustit. Dne 6. 10. po skončení dědického řízení s matkou začal zůstavitel žalobci, jeho synovi a celé jeho hodně vulgárně nadávat. Pronesl, že by byl rád, kdyby žalobce zemřel, že je šmejd. Jeho dcera že je zlodějská kurva a synovi řekl, ať se nechá vyšetřit, ať zjistí, jaký má zdravotní stav po psychické stránce. To se stal 6. 10. v domě u notáře ve [anonymizováno] ulici. Opakoval, že jsou gauneři, dcera zlodějka a žalobce je šmejd. O dceři říkal, že babičce ukradla léky, řval, že jsou zloději. Toto ukončil syn, který řekl, že musí odejít. Syn řekl„ pane [celé jméno žalobce], my vás opouštíme, na shledanou“ a odvedl žalobce pryč, který byl v šoku a nebyl schopen reagovat. I po této příhodě se žalobce snažil vejít v kontakt a udržovat styky se zůstavitelem. Již před touto událostí [datum] se zůstavitel vulgárně vyjadřoval na adresu žalobce a jeho rodiny. I na různých rodinných setkáních vyvolával hádky, proto žalobce syn doprovázel na setkání se zůstavitelem. Není pravdou, co uvádí zůstavitel v listině o vydědění, že by mu žalobce nadával, chtěl mu vzít mobil, aby nemohl volat policii, že jej chtěl napadnout. Žalobce chtěl mít k dispozici klíče od zůstavitelova bytu z toho důvodu, aby se do bytu dostali, kdyby se tam něco stalo. Šlo o staršího člověka, seniora, mohlo se stát cokoli. To však zůstavitel odmítl, řekl, že co kdyby mu něco odnesli. Na recepci je seznam nájemníků, telefonní kontakty na kontaktní osoby. Po úmrtí matky zůstavitel přišel s tím, ať na něj žalobce převede celý podíl z dědictví po matce, že mu garantuje, že se neožení. Žalobce však věděl, že udržuje blízké vztahy s nějakou paní [jméno], matka řekla, že je to milenka a zůstavitel chtěl mermomocí podíl celého bytu. Na vypořádání podílu se dohodli u notáře, stanovili částku, kterou notář akceptoval a žalobce 6. 10. obdržel část vypořádacího podílu bankovním převodem, část v hotovosti; na žalobce převedl částku 400 000 Kč, v hotovosti částku 140 000 Kč. Fyzicky žalobce viděl zůstavitele naposledy mezi dveřmi 2016 v průběhu dubna-května, chtěl ho navštívit, pravidelně to zkoušel jednou za čtvrt roku, dojel tam, zazvonil. I po roce 2014 dostával zůstavitel dárky, dostal k Vánocům mikrovlnnou troubu, parfém, kávovar, čtivo, k narozeninám láhev vína, knížku, běžné dárky. To bylo v letech 2013 2015. Poté, co mu zůstavitel řekl, aby zemřel, tak nebyl žalobce schopen reagovat na tuto skutečnost a dárky mu v letech 2016, 2017 vozil syn. Bylo to jídlo, pití, knížka. Také syn se zůstavitelem kontakt udržoval a kdyby nebylo přístupu zůstavitele, tak se ty věci nestaly, rodina se o něj starala. Zůstavitel je napadl, že se s ním nikdo nestýká, ale žalobce a jeho děti se s ním prokazatelně stýkali. Není pravdou, že jejich cílem bylo jej poškodit. Matka žalobce upozornila, aby si dával na [jméno] pozor, řekla to i dceři. Předtím říkala, že s nimi chtěli vyměnit byt, ona však s tím nesouhlasila, řekla, že zůstavitel je v její moci. Žalobce, když přišel do bytu, viděl, že tam rozhoduje paní [jméno]. Zůstavitel se mu chtěl pomstít. Na druhou stranu měli s tchánem a tchyní harmonické vztahy, což bylo diametrálně odlišné od jeho rodiny. Zůstavitel byl schopen jim dát k Vánocům finanční dary a jít za dcerou a požádat jí, že potřebuje nový notebook, že se vydal z peněz a dcera mu peníze vrátila, nelíbily se mu dárky, které mu dávali. Zřejmě se mu zdálo málo, jak k němu přistupovali. Žalobce očernil, když uváděl něco o zaměstnání. Zůstavitel ani svojí mámě neuspořádal pohřeb z důvodu hádek v rodině. Po úmrtí matky v podstatě od prosince viděl žalobce chování s paní [jméno], tak si uvědomil, že zůstavitel směřuje k ní, dokonce i známí mu řekli, že paní [příjmení] zůstavitele navštěvuje velmi často. Není pravdou, že by pan [jméno] byla důvěrnicí žalobcovy matky, naopak matka hovořila o tom, že jejím zájem je získat byt. Zůstavitel měl za života hodně známostí, matka to tolerovala. Oba rodiče měli nadstandardní příjmy jako vojáci z povolání, oba kouřili, matka 40 cigaret denně, zůstavitel 80. Žili si velmi dobře, měli nadstandardní důchody. Sbírali spolu známky. Prsteny, šperky, po matce se nic nenašlo. Do domu se dalo dostat buď přes recepci, nebo se zazvonilo na centrální zvonek, a když zůstavitel viděl žalobce, tak mu zabouchl. O tom, jak zůstavitel žil, byl žalobce informován od svého syna. Domluvili se tak, že když zůstavitel to udělal, že se s nimi nechce stýkat a v podstatě přerušil tím vulgárním útokem na ně, na celou rodinu styky, žalobce byl v naprostém šoku, uvědomil si, že dopadl stejně jako jeho babička a všichni lidi, se kterými zůstavitel ukončil styk, tak si řekli, že to čas zahojí a ukázalo se, že měli pravdu, počkali a zůstavitel se začal stýkat se synem žalobce, dal mu i telefonní číslo, které to bylo zkraje roku 2017. Zůstavitel všem vysvětlil, že je žalobce špatný člověk, dokonce i paním na recepci, kde dopsal, že„ nevolat syna“. Syn žalobce kontaktoval zůstavitele, jel za ním, udržoval s ním styk, navštěvoval ho a domluvil návštěvu, že u nich zůstavitel bude na vánoční svátky. Všechno se to vracelo zpátky do kolejí, dokonce jim řekl„ počkejte, budete překvapeni, jakýho máte hodnýho dědečka“, jenže zapomněl, že někde zanechal vydědění a co tam uvedl, že se s ním děti nestýkají, když si se synem žalobce dělal selfíčko. Rodiče bydleli v prvním patře, byl to atypický dům, nad nimi byla spojovací chodba, oni se z prvního patra museli po schodech dostat do spojovací chodby, tou projít k výtahům, anebo na druhou stranu dojít na recepci po schodech dolů a ven. Tyto spojovací chodby byly v každém třetím patře byly tam společné výtahy, oni vlastně z prvního patra šli nejdříve nahoru a potom dolů.

5. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že bydlí ve vedlejším domě v ulici [ulice] ve vztahu k zůstaviteli, domy jsou rozděleny vozovkou, se zůstavitelem se seznámili přibližně v roce 2009 při venčení pejska. Žalobce viděl na fotkách i v policejním oblečení na Václavském náměstí a fotografii viděl u manželů [příjmení]. Je ženatý, jeho manželka se jmenuje [jméno] [příjmení]. Za života manželky zůstavitele spolu slavili Vánoce, Nový rok, svátky, narozeniny, převážně u [anonymizováno]. Je mu známo, že zůstavitel studoval politickou školu, byl v Rusku, sbíral známky. Jeho manželka byla také voják z povolání. Vánoce trávili tak, že 25. se sešli u [anonymizováno], připravili si něco dobrého, dali si láhev vína, povídali si. Tykali si. Manželé [celé jméno žalobce] málokdy hovořili o synovi, vnoučatech, snaše, převážně tak, že se neukázali, že nepřijeli. To řekl zůstavitel a jeho manželka to potvrdila v roce 2012. Nebylo to poprvé ani naposledy, pamatuje si to, protože se narodila štěňata z připuštění pejsků. Zůstavitel říkal, že syn ho zklamal, že nepřijeli na Vánoce. Syn ho zklamal vzhledem k tomu, že neukončil gymnázium a nastoupil k pohotovostnímu oddílu Policie. Manželka zůstavitele hovořila o vnoučatech, o tom, že volal vnuk. Žalovaný nevěděl, kolik mají vnoučat, na fotografii viděl mladého blonďatého kluka. V rámci ukazování fotek zůstavitele i z jeho práce, tam byly fotky rodiny, byla tam fotka syna, mohlo mu být cca 24. O rodině se nějak nebavili, manželka zůstavitele nechtěla, aby se zůstavitel zase rozzlobil. To byla nekonečné, bylo to ohledně toho, že ho syn zklamal, že nedostudoval. To bylo poprvé v roce 2012, kdy se rozčílil, že ho syn zklamal. Žalovaný nevěděl, že zůstavitel má vnučku. Za života manželky zůstavitele se setkávali různě, chodili do stejného parku a po úmrtí manželky zůstavitele se potkávali častěji, kdy zůstavitel vyhazoval věci, co měl ve skříni po ní a žalovaný to chodil dávat do kontejnerů, manželka mu tam žehlila věci, v neděli mu nosili oběd, protože na neděli donášku neměl, vždy s ním poseděli, dali si pivo. Žalovaný mu například něco přinesl z krámu, třeba vody, baterie. Po úmrtí manželky zůstavitele se vídali nejméně 2× týdně, převážně venku a v neděli u něj, žalovaný nebo jeho manželka. Zůstavitel k nim nechodil. O žalobci zůstavitel říkal, že s ním bude mít problém u notáře ohledně dědění té určité části, co žalobce požadoval po úmrtí matky a zůstavitel uvedl, že na něj žalobce křičel, že chce víc peněz a že mu vyhrožoval, že mu tam nastěhuje cikány. O své rodině po konci dědického řízení manželky až do své smrti zůstavitel nic neříkal. Výslovně si na syna nestěžoval, o vnoučatech nemluvil, o snaše vůbec. Žalovanému bylo známo, že existovala plná moc na jeho jméno, která byla zapečetěna v obálce v případě, že se se zůstavitelem něco stane. Mohl na základě té plné moci otevřít byt. Jednalo se o zmocnění k otevření bytu. Byla vystavena někdy po konci roku 2014, bylo to před úmrtím matky žalobce, podpis zůstavitele notářsky ověřen nebyl, ani na poště. O závěti, vydědění, pořízení pro případ smrti žalovaný nevěděl, ani jeho manželka a žalovaný je dostal v obálce od zůstavitele za jeho života a dostal je k uložení v roce 2017 a obálka byla uložena u žalovaného doma v trezoru a originály listin jsou u něj, tyto předložil v dědickém řízení notářce. Překvapilo ho, že je dědicem zůstavitele. K dohodě se žalobcem v dědickém řízení nedošlo, on nesouhlasil s tím, co mu žalovaný nabízel, nabízel mu zařízení bytu, známky, hrobové místo. Žalovaného urazila a zaskočila výpověď žalobce týkající se vztahu jeho manželky se zůstavitelem, vztah měli kamarádský. Žalovaný souhlasil s tím, že manželka vyprovodí zůstavitele na pohřeb jeho ženy, kde žalovaný nebyl, byl v cizině služebně. Ohledně vztahu mezi zůstavitelem a žalobcem žalovaný uvedl, že po úmrtí manželky se zůstavitel nevyjadřoval. Stěžoval si, že mu nikdo nevolá, ani vnuk. O Vánocích brečel, to bylo po úmrtí manželky. Žalovanému není známo, kde byl zůstavitel 24. 12. po úmrtí manželky. Žalovanému manželé [celé jméno žalobce] neříkali nic o tom, že by trávili v létě čas na chatě tak, jak je zachyceno na fotografiích. Zůstavitel plakal, protože mu nikdo nezavolal, nikdo nepřijel. V domě chodil opravovat kohoutky zůstaviteli pan [celé jméno svědka], pan [příjmení] mu opravoval počítač, to jsou přátelé. Zůstavitel se mu nesvěřoval s tím, že tráví čas v roce 2013 s rodinou na chatě, na výletě. Žalovanému bylo známo, že se manželé [celé jméno žalobce] s nikým nestýkali. Kamarádi byli filatelisté, jméno [jméno] [příjmení] mu nic neříká. Ohledně té obálky s listinami mu zůstavitel neřekl, co v obálce je, pouze mu řekl, že kdyby se něco stalo, že má otevřít obálku s plnou mocí, dostal 2 obálky. Ne najednou, první dostal obálku s plnou mocí, asi za měsíc, za dva dostal obálku nezapečetěnou, podepsanou, pokyn měl v plné moci. Na ten pokyn si již nepamatuje. (Poznámka soudu: žalovaný přislíbil zmíněnou plnou moc předložit, avšak nepředložil ji s tím, že jí nenalezl). Žalovaný věděl, že v knize v recepci domu je uvedeno jeho číslo, že se má volat jemu. Zůstavitel měl tři telefony, tedy tři přístroje a jeden pevný telefon. Žalobce před dědickým řízením neviděl nikoho z rodiny žalobce. Zůstavitele vozil často k lékařským zákrokům, na vyšetření. V letech 2014, 2015, až do jeho smrti. Nezkoušel zjistit, proč je taková situace, když zůstavitel o Vánocích plakal, pouze ho uklidňoval. Listiny jako závěť, vydědění, četl po rozbalení obálky. Charakter zůstavitele popsal žalovaný jako přímý, co si myslel to řekl, co řekl také splnil, byl to voják z povolání, měl to v krvi. Po úmrtí manželky se zůstavitel změnil, uzavřel se do sebe. Zůstavitele vozil na [anonymizováno] [ulice], do ÚVN, na [anonymizováno] O Vánocích 2014 rodina zůstavitele nenavštívila. Peníze ani jiné cennosti si zůstavitel u něj do trezoru neukládal. Sbírku známek viděl pouze jednou. V plné moci byl pokyn, že může otevřít druhou obálku. [příjmení] od bytu zůstavitele byly zprvu v zapečetěné obálce na recepci, kde bylo napsáno, že si je může vyzvednout, kdyby se něco stalo a v roce 2017 mu dal klíče. Žalovaného manželka chodila za zůstavitelem vždy, když byl žalovaný v práci, převážně tam však chodil on. Ona mu občas nosila jídlo, ale on byl převážně soběstačný. Občas mu vypomohli s mytím oken. Žádné peníze jim za to nedával. Žalovaný s manželkou neřešil její vztah se zůstavitelem, nic takového se nedělo. Zůstavitele nalezl v bytě, volal sanitku, policii. Žalobce nevolal, neměl na něj telefon. Koncem roku 2017, začátkem roku 2018 volal zůstavitel žalovanému, že mu je špatně, ten tam přišel, otevřel okno, neboť tam bylo hodně nakouřeno, zavolal záchranku, pak ho odvezli na [anonymizováno] na vyšetření a od té doby žalovaný s manželkou dávali zůstaviteli určitou část cigaret, aby tolik nekouřil. Nechali mu 10 cigaret. [příjmení] jinak měl u sebe kartony cigaret, takže mu je vzali a dávali mu vždy na den nebo na týden cigarety, aby omezil kouření. Cigarety si kupoval zůstavitel, vždy jim zavolal, že mu cigarety dochází. Požádal je o to zůstavitel, aby si cigarety vzali k sobě a dávali mu jenom nějaký díl, chtěl kouření omezit kvůli zdravotním stavu. Žalovaný a jeho manželka kouří také. Praktický lékař je žena, ordinaci má na [anonymizováno]. Zůstavitel chodil ven, nakoupil si, chodil si pro obědy do školy v [ulice] ulici. V té době žalovaný pracoval v trojsměnném provozu, jeho manželka pracovala jako OSVČ stříhání psů. Když měl zůstavitel tu srdeční příhodou, tak žalovaného nenapadlo se ho zeptat na telefon na jeho syna, tedy žalobce. Od domu měl čip. Když měl směnu, tak mu zůstavitel sdělil, že se objedná na dobou, kdy bude mít volno, aby ho odvezl na vyšetření nebo si žalovaný vezme dovolenou, které měl dost. Podle něj zůstavitel to do listiny o vydědění napsal tak, jak on to vnímal. Uvedený závěr činí na základě toho, že věří zůstaviteli.

6. Z výpovědi svědka [jméno] [celé jméno žalobce], [anonymizováno] bylo zjištěno, že se jedná o žalobcova syna, tedy vnuka zůstavitele. Byl přítomen na oslavách narozenin, Vánoc, všeho do roku 2014. Minimálně jednou za měsíc až dva se viděli, všechno probíhalo v pořádku. Vánoce trávili tak, že 24. byli u rodičů mámy a 25. se jelo na oběd k rodičům táty, pak začala být babička z otcovy strany nemocná, rodiče za ní jezdili na návštěvu do nemocnice, starali se o ní víceméně tam, a poté babička zemřela. Po úmrtí babičky zůstavitel uváděl, že je v pořádku, že nic nepotřebuje, že má vše zařízené, včetně pohřbu manželky, na který svědek vezl druhou část rodiny autem a jeho rodiče jeli pro zůstavitele, který tam přijel s nějakou paní, o které mu zůstavitel řekl, že je to paní, která mu vyprala a žehlila košile. Po pohřbu jeli k nim domů, resp. k rodičům, kam ta paní s nimi nejela, jel tam pouze zůstavitel, byl tam i bratr babičky s rodinou a svědek po dvou hodinách odvezl zůstavitele domů, protože ten byl unavený. Poté začalo dědické řízení, které začal zůstavitel hrotit a začal se hádat se žalobcem, resp. s celou rodinou. Svědek byl u všech jednání s žalobcem. Tomu předcházely hovory od zůstavitele, který jim volal, ať domluví žalobci, ať zůstaviteli všechno nechá a vždy byl ubezpečen, že v tom bytě dožije. Zůstavitel nechtěl připustit, aby tu 1/4 žalobce zdědil, byť byl ujišťován, že v bytě bude moci dožít, že není žádný problém. Zůstavitel prohlásil, že s tímto nesouhlasí, do bytu už žalobce nepustil, ten zůstal v autě a svědek šel do bytu se zůstavitelem a v bytě nebyl historický porcelán, sošky, sbírka známek. Zůstavitel uvedl, že porcelán rozbil a sbírku známek prodal, aby měl na zaplacení babiččina pohřbu. Při prvním jednání v rámci dědického řízení u notáře se cena nedohodla. Po jednání byli na pivu, svědek se ptal na zůstavitelův zdravotní stav a ten mu sdělil, že je naprosto zdravý, nic mu není. U druhého jednání žalobce odstoupil z toho, že by zdědil jednu čtvrtinu a nechal se vyplatit. Po tomto jednání vyšli do [anonymizováno] ulice a zůstavitel začal na všechny sprostě nadávat, na sestru, žalobce, že jsme se o něj nikdy nestarali, že jsme na něj byli zlí a jak jsme ho chtěli okrást. Žalobci řekl, že si přeje, aby umřel, že ho nedá ani piksly, takže mu svědek řekl„ na shledanou pane [celé jméno žalobce]“ a ukončili to. V prohlášení o vydědění se píše, že na přelomu září října byl zůstavitel prakticky slepý, ale u notáře slepý nebyl a notář byl 6.

10. Tím skončil kontakt se zůstavitelem. Toto bylo od října 2015 do října 2016, kdy svědkovi žalobce řekl, aby zavolal zůstaviteli, a tak začal svědek zůstavitele kontaktovat. [příjmení] s ním nebyly jednoduché, někdy byly o tom, že mu 20 minut opakoval, co mu všechno provedli. Křičel. A když svědek těch 20 minut přetrpěl, tak se dostali k normálním hovorům, kdy se ho ptal, jak se má a jestli něco potřebuje a zůstavitel vždy odpověděl, že všechno má, má to zařízené, není problém a aby neříkal rodině, že si volali. Takto mu volal od října 2016 až do okamžiku, kdy mu volal zůstavitel, že je v nemocnici s kardiostimulátorem a svědek z důvodu práce v [obec] řekl, že za ním přijede, na to zůstavitel řekl, že si to nějak zařídí. Svědek kontaktoval žalobce a sdělil mu tuto skutečnost. Poté zůstavitel byl již méně sdílný, mluvil úsečně s tím, že již nic nepotřebuje a od tohoto okamžiku se vztahy změnily. Zůstavitel se svědkem mluvil jinak, přestal mu vyčítat věci, normálně se bavili a svědek ho začal navštěvovat a při každé návštěvě se ho zeptal, jestli něco nepotřebuje, jestli je v pořádku, a on mu říkal, že je zdravý, že nic nepotřebuje, že je v pořádku a svědek o tomto informoval žalobce, který má vědět tyto věci. Z Vánoc s dědou má fotku selfie, přivezl mu dárkový koš a tyto kontakty pokračovaly až do zůstavitelovy smrti v listopadu. Naposledy ho viděl někdy v říjnu. Volal mu 8. 11., bavili se deset minut, s tím, že jede do Německa a příští víkend se uvidí. Zůstavitel mu poté volal na jeho narozeniny 12. 11., aby mu popřál. Zůstavitel se nechtěl se žalobcem bavit, důvody byly, že mu do bytu bude žalobce chodit krást věci, že mu bude vypínat vodu, a to byl důvod, proč se po dědickém řízení nechtěl s žalobcem bavit. Toto řekl v autě a víceméně to používal skoro při každé schůzce. Svědek se domnívá, že zůstavitel chtěl znejistit žalobce, vyprovokovat ho, aby něco udělal. Zůstavitel neměl žádný konkrétní jeden důvod, proč se se žalobcem nechtěl bavit. To byla souhra milionu malých důvodů, které proti němu používal, například to, že dva měsíce po smrti babičky řekl, že se nemáme čeho bát, že se neožení. Svědkovi vůbec není zřejmé, proč toto řekl. Před pohřbem babičky bylo všechno normální, po smrti babičky zůstavitel začal útočit na žalobce, a to byl ten důvod, proč žalobce chtěl, aby svědek s ním chodil na všechna jednání. Žalovaného nezná, nic mu tento muž neříká, ani před ním nepadlo jméno pan [celé jméno žalovaného] nebo paní [příjmení]. Při návštěvách měl zůstavitel normálně uklizeno. Měl vyměněné záclony a na to řekl, že to má zařízené, že má na to nějakou paní. Nikoho dalšího při návštěvách v bytě u zůstavitele neviděl. Nákupy zůstavitel zařídit nechtěl, to řešili mnohokrát. Stále řídil auto. Do školy si chodil pro jídlo. Vždy říkal, že nic nepotřebuje. Ohledně praní a žehlení řekl, že to má zařízené. Volali si kolem čtvrté, to chodil svědek domů z práce a v tomto čase mu volal. Před úmrtím babičky byly vztahy naprosto v pohodě, zůstavitel byl dokonce u nich na chatě, trávil tam léto s babičkou. Jezdili tam na Vánoce, na [jméno] si volali, nebyl žádný problém. S druhými prarodiči to bylo obdobné. Na fotografiích ve spise je selfíčko z Vánoc, jeho a zůstavitele v obýváku, dále je na fotografiích babička, maminka, sestra; fotka z chaty, kde byli rodiče jak žalobce, tak i maminky. Zůstavitel také trval na tom, že si babičku vezme zpátky domů z nemocnice, byla ochrnutá na půlku těla, po amputaci obou nohou, měla dialýzu, což byl naprostý nesmysl, aby se o ní dokázal starat. Svědkovi je známo, že žalobce byl proti, aby se babička stěhovala zpátky a zůstavitel sám řekl, že to byl jeden ze spouštěčů zůstavitelova vztahu k žalobci nebo sporu se žalobcem. V té době měl žalobce zlomená žebra a ležel v nemocnici. Dědeček z matčiny strany měl rakovinu, ležel doma a matka se o něj starala. Zůstavitele nikdy nezažil zmateného nebo časově nebo místem neorientovaného, vždy působil, že je naprosto v pořádku a ví co dělá. Měl naplánováno, co a jak se bude dít dál. Věděl, že se žalobce naštve, že bude křičet, když říkal, že mu tam bude chodit krást věci, on to dělal čistě účelově. Do posledního telefonátu zůstavitel tvrdil, že je samostatný, že všechno zvládá sám a svědek potajmu informoval rodiče o zůstaviteli, neboť on nechtěl, aby rodiče informoval. Dědické řízení po babičce vypadalo tak, že při prvním jednání u notáře nebyla stanovena částka dědického řízení a druhé jednání skončilo vyplacením žalobce, bylo to kolem 500 000 Kč. Zazněla ze strany žalobce i varianta, že byt nepotřebuje, aby zůstavitel myslel na vnoučata s tím, že to bylo myšleno tak, že to bude napsané na vnoučata, ale zůstavitel tam dožije. Na to zůstavitel řekl, že mu to mají dát celé a on jim slíbí, že se neožení a tím to skončilo. Po slovním projevu zůstavitele po návštěvě notáře [datum] svědek zareagoval slovy„ Tak na shledanou pana [celé jméno žalobce]“, žalobce mlčel a neřekl ani slovo a sestra šla také mlčky. Svědkovi se nelíbilo, že zůstavitel sprostě nadával sestře, žalobci, křičel tam. Zůstavitel chtěl znovu vyprovokovat žalobce, takže v tu chvíli, kdy slyšel urážky na svoji rodinu, pro něj bylo jediné možné říci„ Na shledanou pane [celé jméno žalobce]“. Svědek nikdy nebyl u toho, že by žalobce na zůstavitele křičel. Žalobce požádal svědka, aby volal zůstaviteli, ptal se ho, jak se má, jestli něco nepotřebuje, svědek byl odmítnut, zůstavitel nic nepotřeboval, vše si řešil sám. Tyto informace předal žalobci. Takovýmto způsobem žalobce o zůstavitele projevoval zájem. Po skončení dědického řízení v roce 2015 zůstavitel u nich Vánoce netrávil, rovněž tak v roce 2016, 2017, 2018. V roce 2017 byl u něj svědek na návštěvě 29.

12. Od října 2016 se nebavili. Zůstavitel byl zván na Vánoce v roce 2014, v roce 2015 se nebavili, v roce 2016 si s ním svědek začal telefonovat, v roce 2017 ho byl navštívit a v roce 2018 mu při telefonickém hovoru řekl, že to zkusí nějak zařídit, že by byl rád, aby zůstavitel trávil Vánoce u nich. Jednou byl svědek přítomen situaci, že nechtěl zůstavitel pustit žalobce dovnitř do bytu. Na první jednání k notáři přijel zůstavitel sám, poté s nimi šel na pivo a sám odjel. Na druhé jednání neví. Babička se z nemocnice domů nevrátila, zemřela v nemocnici. V roce 2018 si začali svědek se zůstavitelem volat, začali se navštěvovat, kontakt byl normálnější. Svědek nevyzýval žalobce, aby fyzicky šel za zůstavitelem. [jméno] byla dohoda od začátku, že to bude svědek, kdo bude kontaktovat zůstavitele, že převezme iniciativu za žalobce, zůstavitel si pořád stěžoval na to, že mu žalobce chtěl ublížit, že byl ten špatný. V době úmrtí měl zůstavitel psa, kterého si údajně vzal pan [celé jméno žalovaného], což ví z doslechu. Chtěl si ho vzít žalobce, ale vzal si ho pan [celé jméno žalovaného].

7. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že jde o manželku žalobce, uvedla, že co je napsané ve vydědění není pravda, protože tchán napsal některé věci, které vlastně nebyly pravda. Jí to zarazilo a byla zklamaná z toho, že napadl i její děti, ale brala to tak, že to byla jeho povaha. Žádnou pomoc mu neodpírali, ba naopak, volali mu, pomáhali, ptali se, jestli nepotřebuje pomoci. I ona osobně. Pomáhala mu i když měla v péči svého otce, jezdila za ním, jezdila i za tchýní do nemocnice. Jejich rodiny měly harmonický vztah, scházely se pravidelně při různých oslavách a vše se pobouralo tím, že jejímu otci byla v roce 2013 diagnostikována rakovina. V roce 2014 tchánovi jezdili na návštěvu k nim, oni jezdili k nim a není pravda, že by se nestýkali a nevolali si. V červenci 2014 si žalobce přivodil těžký úraz, byl hospitalizován, zůstavitel se tomu smál. Někdy v září, říjnu 2014 měla tchýně mrtvici, měla nemocné nohy, ledviny. Svědkyně jí navštěvovala v nemocnici. Zůstavitel si jí chtěl vzít domů, aby jí mohl doma dělat dialýzu. Naposledy jí viděla 6. 12. po amputaci nohou a lékaři jim řekli, že z důvodu jejího zdravotního stavu nemůže jít domů, kdežto zůstavitel si protlačoval stále, že musí jet domů a nepochopil, že je to nereálné. Ještě v roce 2014 se navštěvovali, normálně se bavili. Zůstavitel vždy říkal, že nic nepotřebuje. Když jeli zůstaviteli přát k narozeninám, poprosila sestru, aby jela s nimi, neboť tchán má komplikovanou povahu a projevovalo se to i na oslavách u nich doma. Vždy si někoho vyhlédl, začala hádka a tu hádku její otec, babička nebo ona krotili. Většinou si vyhlédl žalobce nebo otce svědkyně. Na návštěvu přivezli pohoštění, vypadalo to, že bylo všechno v pořádku, zůstavitel byl veselý. Po úmrtí tchýně byli u zůstavitele a překvapilo jí, že vyndal krabici, v ní byly fotky, obrázky dětí, co malovaly ve školce a dal jim to s tím, že neví, co s tím má dělat. Přístup do bytu [anonymizováno] byl velmi komplikovaný, přes vrátnici nebo bočním vchodem do spojovací chodby a schody. Pohřeb tchýně probíhal tak, že zůstavitel je požádal, aby odvezli sousedku z domu na pohřeb, což oni slíbili. V den pohřbu jim otevřela nějaká paní [jméno], v bytě se pohybovala s velkou znalostí, nabídla jim kávu, šla do kuchyně a v autě zůstavitele ubezpečovala, že sami zvládnou rozmrazit lednici, o to předtím zůstavitel požádal svědkyni. V obřadní síni seděl zůstavitel s paní [jméno] na druhé straně od nich. Celé příbuzenstvo, což byl žalobcův strýc, teta, bratranec, sestřenice a rodina svědkyně jeli k nim, včetně zůstavitele. [příjmení] [jméno] tam nejela. Zůstavitele potom odvezl domů syn [jméno] a při té příležitosti mu svědkyně řekla, že s ním bude počítat 24. na Štědrovečerní večeři, že ho přivezou a zůstavitel sdělil, že si zavolají. Druhý den volal s tím, že chce být sám, že k nim nepojede, jenom jestli by mu mohli udělat kapra a salát, což svědkyně po žalobci poslala. 25. přijeli k zůstaviteli na návštěvu, tam byla přítomna dcera, svědkyně a žalobce. Návštěva proběhla v pořádku. Šel je vyprovodit zůstavitel ven, žalobci podával ruku se slovy„ [jméno], zapomenuto, všechno dobrý.“ a oni odjížděli s dobrým pocitem. [příjmení] od bytu zůstavitele neměla. Někdy v květnu, neví jistě, došlo k rozmíšce, se zůstavitelem se viděla někdy v srpnu, září 2015, ale jinak styky udržoval žalobce a syn [jméno]. Dohadovali se ohledně bytu, neboť zůstavitel chtěl po žalobci, aby se vzal svého podílu a nemohli se nějak domluvit. Zůstavitel měl vzpurnou povahu, vyvolával hádky. Ona to gesto pochopila tak, že se už nebudou hádat. Žalobce na to reagoval tak, že mu podal ruku a objali se. Hádky vyprovokovával zůstavitel, brala to tak, že je to na usmíření, že už nebude provokovat. To se odehrálo, když odjížděli z Vánoc 2014. Zůstavitele viděla naposledy v srpnu nebo v září 2015, něco potřeboval, tak mu to odvezla. Byli tam oba s žalobcem. Jméno [celé jméno žalovaného] jí nic neříká. O prádlo se mu starala svědkyně i o nákup, to bylo ještě v době, kdy byla tchýně v nemocnici. Po úmrtí tchýně po ní zůstavitel vyprat ložní prádlo nechtěl, maximálně něco nakoupit. [příjmení] působil, že je soběstačný, říkal, že už se naučil s pračkou. Zůstavitel měl komplikovanou povahu. Její vztah k němu byl takový, že udělala co měla, ale nikdy od něj neslyšela poděkování, nebo pochvalu. Vztah měli spíše takový jako s panem učitelem. Ke svému otci měla úplně jiný vztah, oni byli rodina, chovali se k sobě jinak, víc si sebe váží. Vztah zůstavitele a žalobce byl chladnější než její a svým způsobem žalobce měl zůstavitele rád. V roce 2016 říkal žalobce, že mu zůstavitel zabouchl dveře, když se za ním šel podívat. Svědkyně seděla v autě. Povaha zůstavitele byla problematická, měl rád, když mohl někoho ponižovat, byl manipulativní. Vymýšlel si, sám tomu věřil. Neví o tom, že by zůstavitel měl kamarády nebo přátele. Sbíral známky, jezdil do klubu filatelistů, ale neví o nějakém blízkém kamarádovi. Z jejího pohledu jí připadalo, že od zůstavitele ve vztahu k žalobci není cit. Byla svědkem jejich hádky, rozmíšky, to bylo v rodinném kruhu, vždy s nimi někdo byl a zůstavitele se snažili utišovat, aby neprovokoval. Zůstavitel nevolal a ona ho také nevyhledávala, zejména poté, co se dozvěděla, co se stalo ve [anonymizováno] ulici po notářském jednání, pak už ho vůbec nechtěla kontaktovat. To byl ten důvod, proč nechtěla zůstavitele vidět. Syn jí řekl, že zůstavitel vulgárně vykřikoval na ulici, že by byl rád, když žalobce zemře, že by ho nedal ani do piksly, dcera je zlodějská kurva a o vnukovi řekl, že si má nechat prohlédnout hlavu, něco o genech. Žalobce byl v šoku.

8. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], švagrové žalobce, bylo jištěno, že tato se před svou výpovědí seznámila s listinou o vydědění, když jí bylo žalobcem sděleno, že bude svědčit. Více jí k tomu neříkal, listinu jí o vydědění ukázal. Vyjadřuje se k pasáži, která se týká jí s tím, že někdy [datum] obdržela od zůstavitele gratulaci k svátku, v níž jí informoval o jeho zdravotním stavu. O jeho nemocech se dozvěděla až z prohlášení, které on rozepisuje a když byl hospitalizován se srdcem, informoval jí o tom [jméno] [celé jméno žalobce]. [jméno] [celé jméno žalobce] jí sdělil, že neví, jak se má zachovat, že si zůstavitel nepřál, aby ho v nemocnici navštívil a nechtěl, aby informoval žalobce a jeho manželku o tom, že je v nemocnici. Na to mu svědkyni sdělila, že pokud je to přání zůstavitele, měl by ho respektovat a příležitostně by mohl rodiče informovat. Byla přítomna, bylo to její poslední setkání se zůstavitelem, na návštěvě začátkem roku 2015, někdy v únoru, se zůstavitelem se potkávala na různých akcích na chatě, chodili na výstavy známek. Se zůstavitelem si rozuměla, na setkání konverzovali. Na posledním setkání se ještě stala zvláštní věc, většinou seděli vedle sebe, probírali spoustu společných zájmů, on jí v jednu chvíli zašeptal něco ve smyslu, aby se podívala na žalobce, jak si prohlíží místnost, aby věděl, co zdědí. Na to svědkyně reagovala, že to si nemyslí a tím to skončilo. Posléze zůstavitel vzkázal, že si nepřeje, aby na návštěvy jezdila. Neví, jestli se ho nějak dotkla. Vztahy mezi žalobcem a zůstavitelem v rámci rodiny měly zvláštní charakter. Zůstavitel měl se žalobcem velice komplikovaný vztah, byl až konfrontační z pozice otce vůči synovi a mnohdy, když byly děti malé, končily docela ostrými hádkami a ty hádky vždy mírnila manželka zůstavitele, která tím trpěla. Mírnila to manželka žalobce a hlavně otec svědkyně. Žalobce si vzal ponaučení, setkávání sestávaly víceméně z toho, že komunikaci mezi ním a zůstavitelem nevyhledával, byla spíš zdvořilostního charakteru, nějaké komunikace se zůstavitelem se neúčastnil. Většinou to byla komunikace s matkou, která byla dobrosrdečná žena, která milovala jak svého syna, tak i vnoučata. Vztahy mezi rodinami byly harmonické. Zůstavitel byl komplikovaná osoba v tom smyslu, že on se projevoval bezohledně v některých věcech, autoritářsky prosazoval své názory, uměl s lidmi jednat až manipulovat. Vždy poznal charakter člověka a věděl, jak s ním komunikovat, jak ho mnohdy dotlačit k tomu, jak on si představoval a měl rád, když ho lidé respektovali. Na druhou stranu ke svému okolí s respektem šetřil. Byl komplikovaná osoba, také ho tak brali. Zažil trauma ze smrti manželky, to pro něj muselo být hrozné, to vydědění mělo jeden cíl a ten cíl se naplnil, rodinu svého syna natolik ponížil, s čímž se svědkyně nemůže smířit. Na pohřbu manželky zůstavitele se staly nepříjemné osobní okamžiky, kdy žalobce pokynul zůstaviteli, aby si sednul k nim, on arogantním gestem naznačil, že si k nim nesedne a za doprovodu té sousedky si sedl na druhou stranu. To přišlo svědkyni ostudné, nevhodné. Rodina žalobce nabízela zůstaviteli pomoc, on o ni nestál, zřejmě inklinoval k jiné pomoci, která mu byla nabízena, tak se rozhodl, jak se rozhodl. Na pohřbu kromě rodiny nikdo nebyl, předpokládala, že měl zůstavitel spoustu přátel, ale neměl. Zúčastnila se setkání rodičů z obou stran, rodiny žalobce i jeho manželky na chatě žalobce, chovali se k sobě žalobce a zůstavitel tak, jak již uvedla. Komunikace byla na úrovni zdvořilostní. K vnoučatům a snaše byly vztahy dobré, na [jméno] byl pyšný. [jméno] mu v určitých věcech vycházela vstříc, řešila s ním nějaké záležitosti ohledně používání počítače, když potřeboval pro nějakou výstavu překládat texty do angličtiny, tak mu s tím pomáhala, asi i s nějakou administrativou. Po povodni v roce 2002 jí dcera sestry volala, že jim děda vrátil dárky, které dostali, rozhodilo jí to. Byly i takové excesy. Většinou hádky mezi žalobcem a zůstavitelem byly konfrontačně mířeny od staršího na mladšího. Svědkyni je známo, že její otec domlouval žalobci, aby si toho nevšímal a nějakým způsobem to obcházel. Nikdy nebyla přítomna tomu, že by se žalobce choval k zůstaviteli hrubě, násilně. Vánoce s rodinou zůstavitele netrávila, s rodinou žalobce ano, je svobodná. Žalobce jí poslal ty vyděďovací listiny, protokol z minulého soudního jednání nikoli. Z informací od žalobce a vnuka [jméno] ví, že nějaký kontakt od února 2015, kdy zůstavitele viděla naposledy, byl, ale u ničeho přítomna nebyla.

9. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce je její synovec, zůstavitel byl její bratr. Rozdíl byl mezi nimi 10 let. Doslechla se o závěti, přišlo jí to nespravedlivé. Znala povahu bratra, tak takto to být nemělo. V 15 letech šel zůstavitel na vojenskou školu. Když přišel domů, choval se ještě dobře. Když se oženil, tak s rodiči měl vždy nějaké spory, pořád se mu něco nelíbilo. Byl dost konfliktní a bylo to horší a horší. Ani na ní už nebyl takový hodný jako kdysi. V roce 1982 svědkyni pomohl, měla těžce nemocného syna, s jeho onkologickou léčbou a pak když neměla kde bydlet, šla za ním, zda by jí neposkytl ubytování a on jí vyhodil, že nemá zájem, že stačilo, co pro ně udělal. Zadarmo to však nebylo, jejich rodiče měli hodně starožitností a ty mu věnovali za to, že pomohl jejímu synovi. Zůstavitel nepomáhal ani rodičům, řekl, že stačí to, co udělal pro svědkyni, že syna dostal do nemocnice O rodiče se nestaral, pořád něco chtěl. Finanční hotovost ne, jenom starožitnosti. Nechodil pomáhat ani rodičům, když maminka onemocněla, měla Alzheimerovu nemoc, neměl už vůbec zájem. O rodiče se starala svědkyně sama. Tatínek zemřel dříve, maminka později. Pohřeb se neuskutečnil, neboť zůstavitel nechtěl. Potom svědkyni vyčítal všechno možné. To bylo tou zlou, ošklivou povahou. Jednou za ním jela do [obec], zazvonila u nich, zůstavitel jí otevřel, ani nestačila poděkovat, vyhodil jí, aby se tam už nikdy neobjevovala, že lituje toho, že jejího syna dostal do nemocnice a že mu zachránil život. To byla tečka za všechno. Jeho povaha byla zlá, ošklivá. V době onemocnění a hospitalizace bylo synovi svědkyně 11 let. Za bratrem jela, aby mu poděkovala někdy v roce 2012, 2013, bylo to něco hrozného. Ani jí nepozvali dovnitř, zůstala mezi dveřmi na chodbě, s pláčem odešla. Trápí ji do dneška, co jí řekl. U té rozmluvy byla i zůstavitelova manželka. Vztah zůstavitele s jeho synem, tedy žalobcem byl takový, že zůstavitel byl na žalobce zlý, ošklivý. Nedokáže si vysvětlit, proč byl na jediného syna takový. Svědkyně se s rodinou žalobce stýká pořád, oni jí zvou na návštěvy, nebo jezdí do [obec]. I s tchánem žalobce a tchýní se scházela. Hodně jí pomohli psychicky. Když zůstavitelovi zemřela manželka, už se nebavili. Zůstavitel dal svého syna bydlet na 4 roky do [obec] a když přijel, tak se s rodiči spíše hádal, místo aby jim poděkoval, že jeho syna ubytovali, to byl předškolaček. Do školy už žalobce chodil v [obec]. Zůstavitel byl hádavý, konfliktní, neudržel si snad nikdy ani přátele. Je jí známo, že vztah mezi zůstavitelem a žalobcem nebyl dobrý. Od rodičů toho zůstavitel dostal dost. Po úmrtí manželky zůstavitele se zůstavitelem nebyla ve styku. [příjmení] byl zvláštní povaha, naposledy s ním byla v kontaktu v roce 2012, 2013, když jí řekl to o jejím synovi. O úmrtí manželky zůstavitele se dozvěděla od žalobce a jeho manželky, protože s nimi je v kontaktu. Zůstavitel jí ublížil, neměla zájem přijet na pohřeb. Nevzpomíná si, že by byla přímo svědkem konfliktu mezi žalobcem a zůstavitelem, ale byla svědkem konfliktu mezi zůstavitelem a jeho rodiči. Pohřeb matky nebyl, protože si to zůstavitel nepřál.

10. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], manželky žalovaného, bylo zjištěno, že s manžely [příjmení] se seznámili v parku při venčení začátkem roku 2010, scházeli se při na psí louce, spojili své psi, mají od nich štěňátka. Manželé [celé jméno žalobce] měli blízký vztah k Sovětskému svazu, oni byli vojáci. Manželka zůstavitele je zvala na návštěvu, chtěla si povídat, neměli asi s kým, chtěli se přátelit, slavili jsme narozeniny, svátky. Po úmrtí manželky zůstavitele, zůstavitel zůstal sám, brali ho i na výlety, na krátké procházky za [část Prahy] psi. Žalovaný ho vozil po doktorech, svědkyně má seznamy ve starém diáři. Zůstaviteli svědkyně vařila jídlo na víkendy, v týdnu mu nosívali jídlo ze sociálních služeb a obědy měl ještě ze školy. Bydleli hned vedle v baráku. Manželka zůstavitele zemřela někdy na podzim 2016, byla i na pohřbu, protože zůstavitel se bál žalobce a chtěl, aby mu dělala doprovod. Zůstavitel všude všem povídal, že žalobce ho napadá, že chce prodat byt, nastěhovat tam nějaké cikány, říkal, aby bydleli se zůstavitelem. Od syna zůstavitele to neslyšela, slyšela to od zůstavitele. Manželka zůstavitele si stěžovala také na žalobce, že je arogantní, že pro něj jsou všichni blbci a on je jediný chytrý a ona mezi tátou a synem dělala prostředníka. K napadání žalobcem zůstavitel uvedl, že ho dokáže i zmlátit. Na podrobnosti se svědkyně neptala, na zůstaviteli zranění neviděla., nepouštěl domů syna, změnil fabky, zámky, bylo to asi po roce, jak jeho manželka zemřela. To říkal zůstavitel jí i manželovi. Nikde a nijak to neřešili, neoznámili, jen zůstavitel vyměnil zámky. Zůstavitel říkal že žalobce chce peníze. Závěť, to jsme zjistili po smrti. Žalovanému zavolala notářka a řekla, že on je dědic. Neví, kde se objevila závěť, do telefonátu notářky žádnou závěť ani její kopii neviděla. Žalovaný jí ji potom ukázal, doma, po smrti zůstavitele, a si v roce 2019. Zůstavitel zemřel v listopadu 2018. Závěť nikde uloženou neměli. Zůstavitel se s nimi o tom, že uvažuje o sepsání závěti, nebavil. Žalovanému zavolala notářka a on jí tam dostal. Zůstavitel říkal, že nikdo mu nevolá, že mu nepřejí k narozeninám, k svátku, vůbec na něj nereagují. Svědkyně s manželem s ním slavili i Vánoce, protože nechtěl k nim chodit, ona vařila a šli k němu, to bylo v roce 2017. Zůstavitel hovořil o vnukovi, že někde za [anonymizováno] pracuje a jeho manželka mluvila o vnučce, že pracovala někde v zahraničí. Fotografie žalobce, vnoučat neviděla, o své snaše zůstavitel nehovořil. Po úmrtí manželky si zůstavitel pral sám, svědkyně mu ukázala, jak se zapíná pračka a na úklid si objednal firmu, mýt okna. Jeho povaha byla upřímná, co myslel, to řekl. Zůstavitel neříkal konkrétně, kdy ho měl žalobce fyzicky napadnout, mluvil obecně, říkal, že si spolu nerozumí. Přátele měl v baráku, pána na opravu počítačů a pana [celé jméno svědka]. Nikdy u něj na návštěvě nikoho nezažila. Občas nesla zůstaviteli obědy v sobotu a v neděli sama, občas manžel. Zůstavitel zavolal a poprosil něco koupit, baterky, něco takového. Volal žalovanému, aby ho odvezl, že je mu špatně, aby přišel, ten zavolal sanitku a tehdy dostal zákaz kouření od doktora, ale přesto kouřil, kupoval si kartony. Zůstavitel si nakupoval drobnosti, jinak žalovaný nebo svědkyně. Od smrti manželky zůstavitele u něj nikoho z rodiny neviděla. V den pohřbu manželky zůstavitel chtěl, aby mu dělala doprovod, že syn přijede, bál se ho obecně. Na pohřeb je odvezl žalobce s manželkou autem, zpátky oni vzali zůstavitele na oběd. Manželka zůstavitele říkala, že všichni u syna jsou blbci, on je jediný chytrý, chválila trochu synovu manželku, že snacha je příjemná, ale syn dělá problémy, furt se hádá s tátou. Zůstavitel říkával, že syn je bývalý estébák, proto je na něj takový zlý. Na Vánoce si dávali drobnosti. Zůstavitel připravil stůl, svědkyně přinesla jídlo. Zůstavitel nikdy u nich v bytě nebyl. Neměla klíče od jeho bytu. Není jí známo, že by měl žalovaný od zůstavitele nějakou plnou moc. Zůstavitel měl dvě čísla, jedna pevná linka, jeden mobil. [příjmení] nemají trezor. Není jí nic známo o úpravě zápisu v knize v domě zůstavitele. Manželka zůstavitele jí řekla, že žalobce nedokončil gymnázium, že šel k policii. Žádné listiny zůstavitele neukládali u nich v bytě. Ani cigarety. Nákupy, co pro něj dělali, ty jim platil, za uvařené jídlo neplatil. Na tvrzení zůstavitele o tom, že žalobce chtěl získat byt, aby v něm mohl ubytovat cikány za účelem získání peněz reagovala tak, že řekla, že syn je blbec. Neví, v jakém roce se měnily zámky., asi v roce 2017. Tenkrát žalovaný zřejmě ještě pracoval v [anonymizována tři slova], na Odboru životního prostředí soboty, neděle měl volné, pracovní doba od pondělí do pátku, běžná, víkendy měl volné. V [anonymizováno] pracoval už za života pana [celé jméno žalobce] a musel si brát volno, když ho potřeboval odvézt k doktorům, nebo nějak přehodit směnu. V tom období 2016 – 2018 na úřadě skončil a pracoval v [anonymizováno]. Zaplatili pohřeb zůstavitele, ale urnu jim nedali, aby jí uložili do jeho hrobky, kde leží jeho manželka, Není pravdou, že by byla milenkou zůstavitele, kamarádila se nikoliv se zůstavitelem, ale s jeho manželkou. [příjmení] tom, že to říkal žalobce, ví od žalovaného.

11. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], dcery žalobce, bylo zjištěno, že žalovaného nezná, svědkyni [příjmení] zná, domnívá se, že jde o paní [jméno], zná jí z babiččina vyprávění a z pohřbu babičky, vizuálně se hodně změnila. Četla závěť a může o ní říci, že je lživá a nezakládá se na pravdě. Měli styky v rodině úplně normální, byli klasická rodina, setkávala se se svými prarodiči pravidelně, setkávali se na různých oslavách, setkávali se dokonce i na oslavách svátků, potkávali se u nich na chatě, doma. Závěť jí ukázal žalobce, jak psanou rukou zůstavitele, i jako přepis, protože byla hodně nečitelná. Obsah jí překvapil, protože to bylo vůči nim hodně ošklivé a nezakládá se to na pravdě. Dynamika osobnosti zůstavitele byla strašně komplikovaná, on byl strašně cholerický, byl vznětlivý, byl výbušný, přijde jí, že neměl rád lidi, rád lidi řídil, ovlivňoval, rád nad lidmi měl moc. Celkově měl špatný charakter a čím dál se posunoval svým životem, jako směrem k té smrti, stárnul, tak tím se tyto jeho charakteristické rysy mnohem zhoršovaly, byl mnohem víc výbušný, byl mnohem víc nenávistný vůči naší rodině. Dělal určité výpady, vůči všem od nich. Svědkyně za babičkou jezdila pravidelně, měla s ní hezký vztah, měly jsme stejné koníčky, zájmy, pejsky. Jezdila za babičkou domů, když už nemohla chodit, jezdila za babičkou i do nemocnice, kdy už to byla ta finální fáze jejího života. Byla s zůstavitele v kontaktu i v roce 2015 po smrti jeho manželky, setkávala se s ním prakticky každý týden, ob den si telefonovali, zajišťovala mu překlady do angličtiny, on byl filatelista, měl spoustu výstav, všechno měl psané v ruštině. Prakticky každý druhý den si telefonovali, jeho telefonáty přijímala ráno i večer, vídali se. Vídali se, ale ne u něj doma, protože nechtěl, aby k němu domů jezdila, vždy se potkávali ve vestibulu metra, nebo on za ní jezdil do práce. Den po smrti babičky přijeli k zůstaviteli, kde s ním chtěli začít řešit, jak mu budou pomáhat, víceméně ohledně pohřbu a on měl všechny věci z jejich dětství, z tátova dětství vložené do krabice a všechny jim je předal. A řekl, aby si odnesli jakoukoli věc po babičce jako vzpomínku na ní a svědkyně nechtěla nic odnášet, přišlo jí to divné, kategoricky to odmítla a on otevřel otázku dědictví, načež celá rodina se usnesla, že je to nevhodné den po babiččině úmrtí. Byli tam i druhý den, protože jsme ho nenechávali samotného a opět začal řešit otázku dědictví a přijde jí, že byl hodně posedlý. Všechny telefony začaly něčím jiným, ale skončily ohledně dědictví, které s ním svědkyně odmítala řešit. Byla s ním v kontaktu. Zůstavitel s ní v těch telefonech chtěl manipulovat, abych domluvila žalobci, aby nechtěl po babičce dědictví z nějakého důvodu. Svědkyně ho vždy odkázala na žalobce. To souviselo s jeho povahou, on byl hrozně chamtivý, pořád chtěl mít ten byt celý pro sebe, protože by v něm chtěl dožít, ale co si pamatuje, tak nikdo z jejich rodiny ho nechtěl nikam stěhovat, vždy mu řekli, že v tom bytě po babičce může kdykoliv dožít. Ohledně toho bytu měl ještě nějakou utkvělou představu, že mu žalobce chce do bytu nastěhovat, někoho, kdo tam má právo jednu čtvrtinu bytu obývat, přitom je to nesmysl, to je neproveditelné a od nich by to nikoho ani nenapadlo. [příjmení] měl nějakou utkvělou představu, že se to bude dít. To byly takové zcestné rozhovory. Svědkyně byla svědkem oslav, kde se zůstavitel snažil kohokoliv vyprovokovat, jemu to podle ní dělalo radost, že se mohl s někým hádat, ale se žalobcem se moc nehádal; věděli o něm, že má takovou povahu a snažili se tomu vyvarovat, vždy s ním souhlasili, nechali ho, ať má tu pravdu, nešli s ním do konfliktu. Vzpomíná si na hádku žalobce se zůstavitelem, měli rozdílné názory, jaká by měla být léčba babičky. Šlo o to, že babička ležela doma s bolestmi nohou, měla dialýzu, svědkyně za ní chodila každý týden, zůstavitel jí podával léky, které byly předepisované jemu na bolesti břicha, a jí dával dvojitou dávku těch léků na nohy, aby jí přestaly bolet nohy a když mu svědkyně řekla, že to nesmí dělat, že musí vzít babičku k doktorovi, vybouchl, vyhodil jí z bytu, byl agresivní, používal nadávky. Svědkyně to řekla žalobci, ten s ním nesouhlasil, a to byla třeba jejich rozepře, ne ve vulgárním slova smyslu. Rozepře, názory, mají jiné názory. To stejné probíhalo v nemocnici, kdy zůstavitel řval na veškerý personál, že se o babičku starají špatně, nedokázal pochopit tu diagnózu, co babička má. Pamatuje si, že tam hodně nesouhlasil s žalobcem, protože babička byla v kómatu, byla na JIP, byla ochrnutá, nekomunikovala a on jí chtěl převézt domů, oni mu říkali, že to nejde, a tam řval na žalobce a ten také zvedal hlas, ale nikdy nebyl vulgární. Svědkyně neví o to, že by žalobce napadl fyzicky nebo chtěl napadnout zůstavitele. Její matka se zůstavitele bála, protože měl nevyzpytatelnou povahu, ale byla vždy po ruce, snažila se mu pomáhat. Potom úmrtí babičky se snažila, prala mu věci, neuměl obsluhovat pračku, ale vždycky se mu na tom něco nelíbilo a vždycky jí vynadal. Bylo jí nepříjemné být s dědou samotní, chtěla, aby tam jezdili ve dvou. Když mu svědkyně dělala ty překlady, on na ní hrozně naléhal, dal jí to v pondělí, že má vrátit překlad ve středu a když mu to přinesla ve středu, tak jí řekl, že ty překlady stejně dělá špatně, že to dává překladateli a že už jí příště neřekne, načež v pátek jí volal, že má pro ní další překlad. Měl takové zkratkovité jednání, dokázal být strašně zlý. [příjmení] od bytu svědkyně neměla. Po úmrtí babičky nechtěl zůstavitel žalobce pouštět do bytu, bylo to v roce 2015, svědkyně byla v prvním trimestru těhotenství, on do toho bytu nepouštěl nikoho, s ní se scházel vždy venku, nikdy nechtěl, aby přišli dovnitř. Někdy v únoru tam ještě byli, březen možná a pak už ne. Domnívá se, že si zůstavitel ventiloval veškerou zlost na žalobci. Babička ho měla ráda, byl to její syn, zůstavitel byl proti němu asi nějak zaujatý, asi to byl sok, neudělal občas to, co chtěl, aby udělal, nedokáže si to vysvětlit, ale žalobce tam nechodil. Její bratr byl se zůstavitelem v kontaktu, v rámci rodiny se o zůstaviteli informovali. Je jí znáno, že žalobce se kolikrát ptal jejího bratra na zůstavitele, jak se má, co dělá. Její bratr s ním byl v kontaktu, viděli se několikrát, telefonovali si, to už byl rok 2016, po tom dědickém řízení, bratr předával informace celé rodině. Bratrovi zůstavitel volal před Vánoci, kterých se už nedožil, jestli může být u nich na Vánoce. Žalobce chtěl být se zůstavitelem v kontaktu, ale tam šlo o to, že zůstavitel byl hrozně nevyzpytatelný. [příjmení] jim opravdu vulgárně nadával, ale druhý den si to třeba nepamatoval, byly to takové vznětlivé nálady. Babička měla pohřeb v polovině prosince a hned následovaly Vánoce, oni zvali zůstavitele k nám na 24., ať je u nich na Vánoce, s čímž souhlasil, potom volal, že nechce, že chce být sám, tak mu nabídli, že mu uvaří a 24. mu přivezou jídlo, to odmítl, že nakonec je někam pozvaný a třetí telefonát toho dne dopoledne v 10:00 hodin byl o tom, že velice nevybíravě mluvil s její matkou, kde je žalobce s těmi řízky, že tam měl být v devět hodin, žalobce tam jel někdy odpoledne s řízky a občerstvení na Vánoce přivezl a 25. tam jeli jako rodina, vezli mu mikrovlnku nebo nějaký takový dárek. Další roky 2015 s ním na Vánoce svědkyně v kontaktu nebyla, ale zprostředkovaně od bratra, který s ním komunikoval, jim říkal, že zůstavitel je v pořádku a v roce 2016 také se zůstavitelem v kontaktu nebyla. Na fotografiích na čl. 116-122 poznala zůstavitele, bratra, v roce 2017. Dále Vánoce 2013, dále fotografie u nich na chatě, zůstavitel i s babičkou, bylo to všechno fajn měli normální vztahy. Další fotografie na čl. 121 je z jejích třicetin, zůstavitel s babičkou a ona uprostřed. Na fotografii na čl. 122 jsou všichni prarodiče, jak z matčiny, tak i z otcovy strany, u nich na chatě. Babička dostala dialýzu někdy v létě v roce 2014 a probíhalo to tak, že vlastně u nich doma muselo být úplně sterilní prostředí, ona ležela v jejich ložnici na posteli, prakticky se nemohla hýbat, před s tou dialýzou byl žalobce hospitalizován v nemocnici na JIP, proto babičku nemohl odvézt. Zůstavitel si přál, aby žalobce mu pomohl s převozem babičky na různá vyšetření, neboť byla nepohyblivá, ale nešlo by zvládnout, překonat schody různě v tom baráku, protože architektonicky to nebylo úplně nejlépe řešené, tak bylo potřeba, aby jí odnesli přímo na nosítkách, a to si zůstavitel nepřál. Domácí dialýzu chtěl bezpodmínečně zůstavitel. [příjmení] byl zůstavitel hodně svéráz, nedovoloval babičce ani navštěvovat pořádně svoje vlastní doktory. Provádění dialýzy bylo zdrojem sporu mezi žalobcem a zůstavitelem, každý na to měl jiný názor a zůstavitel měl názory, které nebyly reálné, nešly uskutečnit. Nepřijímal vlastně tu skutečnost té dané věci, jak se zdravotní věci babičky mají. Zůstavitel měl několik telefonů, pak měl babičky telefonní číslo, většinou volal ze skrytých čísel a měl i pevnou linku. O paní [jméno] jí babička řekla, že se seznámily přes pejsky, měli byt někde ve vedlejší panelákové jednotce, chtěli měnit byt s babičkou a se zůstavitelem, protože oni sami měli malý byt 2+1, měli tam starou babičku, o kterou se starali a měli tam ještě dvě děti a bylo jim to malé, tenkrát babička to kategoricky odmítla. Pak již venčil jenom zůstavitel, ten se se [jméno] potkával často. V nemocnici, když svědkyně za babičkou chodila, tak se i zmiňovala, ať si dá pozor na [jméno], že by chtěla ten byt. U dědického řízení se žalobce se zůstavitelem nerozešli úplně v dobrém, protože zůstavitel začal urážet víceméně celou jejich rodinu. Všechno šlo přes bratra, žalobce se hodně ptal bratra, co děda. Pokud byla svědkyně přítomna jakémukoliv sporu, žalobce se stáhnul do sebe, mlčel a čekal, chtěl tu nejhorší fázi toho vzteku zůstavitele překonat tím, že bude mlčet a držet se stranou. Takto měli naučené všichni. K projevu zájmu žalobce o zůstavitele do jeho smrti svědkyně uvedla, že žalobce několikrát se snažil za zůstavitelem jít, zvonit, ale nikdy nebyl vpuštěný dovnitř, do bytu. Oni mají zvonky y z venku toho baráku, takže to končilo. Občas to tam obcházel, snažil se, jestli ho třeba nepotká venku a poté zprostředkovaně přes jejího bratra. Ví to od žalobce, nebyla tam s ním. Fyzicky viděl žalobce zůstavitele asi u druhého stání dědického řízení po babičce, někdy říjen 2015, její matka někdy v létě 2015, ona sama v létě 2015, byla v druhém trimestru těhotenství. Zůstavitel věděl, že je těhotná a nikdy se jí nezeptal, jak se cítí nebo jak jí je. Myslí si, že žalobce dostal nějaké finanční vyrovnání v dědickém řízení po babičce, konkrétně neví, nezajímala se o to. Závěť četla 2 roky nazpátek, osobně z toho byla hodně rozladěná, zklamalo jí to, co tam napsal. Dárky k Vánocům mu dávala. Ke zdravotnímu stavu zůstavitele po smrti babičky uvedla, že zůstavitel vždy tvrdil, že se o sebe dokáže postarat sám, pomoc nechtěl, byl statný, vysoký chlap, který si dokázal poradit. Zdravotní stav ví zprostředkovaně přes bratra. Ví, že měl kardiostimulátor z roku 2017. Nikdy ho nevezla do nemocnice, on po ní ani nechtěl nikdy odvézt do nemocnice. V posledních dvou letech života zůstavitele se s ním nestýkala, protože se dozvěděla to, co o ní řekl během dědického řízení, to se jí dotklo a nechtěla mít ve svém životě takto toxického člověka. V roce 215 mu hodně pomáhala potom, co odešla babička, do léta, května spolu byli na telefonu prakticky každý den v kontaktu, překlady a někdy v září o ní řekl, že ho okradla, že je zlodějka a další nadávky, co se dozvěděla od bratra a žalobce a to se jí dotklo. Pohřeb zůstavitele zařídil žalobce, měl normální pohřeb, byla tam pozvaná i rodina od mojí babičky. Pan [celé jméno žalovaného] tam nebyl a paní [jméno] tam nějakým způsobem na konci přinesla nějakou kytku, ale víceméně tam neviděla žádné kamarády, žádné z baráku, nikoho, jako jejich známé z baráku, ale oni moc přátel vlastně neměli. V nemocnici při hospitalizaci babičky zůstavitel výbušně řval na personál, co všechno udělali špatně. Ona za babičkou chodila v termínu, aby tam zůstavitel nebyl. [příjmení] jí odepíral, aby mohla vůbec jít k lékaři, on chodil za ní k lékaři a dával jí prášky, které nebyly předepisované jí. To se hrozně těžce řešilo v rodině, když se ho zeptali proč, tak vybouchl a začal na ně řvát, urážet, to je hrozně těžké. Na pohřbu babičky si sedli do první řady a zůstavitel si nesednul k nim, k rodině, sednul si vedle nich s paní [jméno], a to se jí dotklo dost. [příjmení] [jméno] přijela na ten pohřeb s jejími rodiči, protože pro zůstavitele jeli, aby se tam mohl dostat. [příjmení] nechtěl, abychom měli hostinu, která většinou po pohřbech bývá, on ji nechtěl mít. [příjmení] udělala její matka u nich doma, byl tam i zůstavitel. Zůstavitel byl od roku 2015 v kontaktu s jejím bratrem, který jim zprostředkovaně o něm něco říkal.

12. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] bylo zjištěno, že jde o obyvatele domu zůstavitele, kterého znal docela dobře, byl předsedou družstva a svědek místopředsedou. Chodil k nim na návštěvu jak za života paní [příjmení], tak i po její smrti. Když k nim chodil, tak zůstavitel dost často hovořil o žalobci, říkal, že žalobce tam nechodí, že tam nepouští dcery, to bylo i před smrtí paní [příjmení] i potom. Občas zůstaviteli něco nosil, když potřeboval něco pomoc, tak jsem s ním byl. Zůstavitel si dost stěžoval, že ty vnučka, neví jestli měl jednu nebo dvě, když tam přišla, čekala, že dostane peníze, když nedostala, tak dlouho nepřišla. Spolupracovali spolu v družstvu. Vztah mezi nimi by popsal jako dobrý známý, z družstva se to přeneslo i do normálního života. Mnohdy se pohádali, druhý den se sešli, všechno bylo v pořádku a zase se normálně bavili. Nic konkrétnějšího o synovi zůstavitel mu neříkal, ani že by ho fyzicky měl napadat, jednou říkal, že se pohádali, ale kdo se nepohádá. Zůstavitel o rodině moc nemluvil, on říkal že ho nenavštěvují, byl naštvaný, blíže to nepopisoval. Ví o vnučce zůstavitele, nikoli o vnukovi. Fotky v bytě neviděl. Jednou mu něco na Vánoce přinesli, k nim jít nechtěl, že bude raději sám doma. Byl soběstačný, normálně si chodil na nákup, chodil si pro jídlo do školní jídelny, potom mu tam služba nosila z obce obědy, jídlo. V pátek si vzal jídlo ze školy, dvě jídla, měl to na sobotu a neděli a v týdnu mu nosila jídlo sociálka. Svědek toto ví, zná toho člověka, co tu sociálku nosí, a do té školy říkal, že chodí vždycky v pátek, aby měl na sobotu a neděli. Pan [celé jméno žalovaného] se zůstavitelem dost často byl ve styku, u něj se s ním seznámil. Jako bývalý předseda družstva často chodíval na vrátnici, kde se znal s těmi ženami, které tam vykonávaly službu, to byl barák vojáků, policistů, učitelů a zaměstnanců obce, tam prakticky nikdo jiný nebydlel. [příjmení] byl voják, byl ve funkci, těch lidí znal dost a potom jako předseda družstva znal těch lidí v tom baráku hodně. Zůstavitel byl voják každým coulem, z jedné strany docela náročný, protože v tom družstvu, on dal úkol a ještě si ho sám šel překontrolovat, on vyžadoval, takto musí tak být. Zůstavitel hodně často na paní vzpomínal, byl smutný, jeho velká vášeň byli kosmonauti, měl psa, s lidmi se bavil, lidé ho znali, ať se zastavil s kýmkoliv. [příjmení] mu bylo smutno. Zůstavitel se postupně měnil povahově už když byl ve výboru, zpočátku to byl perfektní chlap, vyžadoval, ale dokázal hodně zorganizovat, byl to voják, postupem času byl takový zatrpklý, přísný, trochu se změnil. Proto také došlo k tomu, že ho ve výboru sesadili, byl zvolený někdo jiný, to bylo ještě za života paní [příjmení], takový rok, dva před smrtí. [jméno] [příjmení] se všem staral o počítače, celému domu. Neví, jaké osoby, jako pro kontakt měl uveden zůstavitel na vrátnici v knize. Svědek věděl, že žalovaný se zůstavitelem objíždí všechno možné, co bylo potřeba, říkal, že má klíče od jeho bytu. Já jsem věděl, že on bydlí v [anonymizováno]. Na listině na č.l. 85 je jeho podpis, paní [jméno] [příjmení] to podepisovala před ním. Zůstavitel několikrát na té vrátnici říkal, že chce syna vydědit a jednou se jich ptal, jestli mu to podepíší. Jednou to přinesl a oni mu to podepsali. To, že on to chce udělat, to předtím říkal několikrát, to věděli, to bylo půl roku, rok před podpisem. Pořád přemýšlel, jak to má napsat. Za zůstavitelem přišel, když zavolal nebo zda něco nepotřebuje, nákupy mu nenosil, hrozně kouřil, svědek tam vydržel půl, tři čtvrtě hodiny, pak šel. V kontaktu s ním byl jednou, až dvakrát týdně, hodně vzpomínal na paní. Svědek prohlášení o vydědění nečetl, jenom to podepsal, neví, co tam bylo napsané. Byli domluvení, že on to přinese a s paní [příjmení] to podepíší. Obsahově věděli, že je to vydědění syna, proto to podepisovali. Manželku žalovaného nezná, ví, že stříhala psy. Vím, že měl zůstavitel více telefonních přístrojů, měl minimálně dva. Naposledy ho viděl dva dny předtím, než zemřel. Na jeho pohřbu nebyl pravděpodobně z pracovních důvodů, parte od žalobce měl. Žalobci nevolal, když měl zůstavitel zdravotní potíže, neměl potřebu mu volat, stýkal se se zůstavitelem, pouze chtěl parte. Bavili se se zůstavitelem o domě, ukazoval mu medaile, známky. Něco o překladech v souvislosti s výstavou dopisů od kosmonautů, to bylo čtyři měsíce, půl roku předtím, než zemřel, říkal, dostal za to medaili, neví, o jaký jazyk se jednalo, mimo ruštiny zřejmě jiným cizím jazykem nevládnul. Není si vědom toho, že by s žalovaným řešil věnec na pohřeb zůstavitele. Podle svědka zůstavitel zemřel poměrně překvapivě, náhle, sice měl nemoci, prášky, ale že bych čekali, že zemře, to ne. Úmrtí ho velmi překvapilo.

13. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že jde o pracovnici vrátnice v domě zůstavitele. Zná žalobce, měl jeden byt - garsonku u nich, pak ho zůstavitel prodal, žalobce se odstěhoval. Byla to obálková metoda a zůstavitel to vyhrál, koupil tu garsonku. Neví, že žalobce má rodinu, manželku, děti. Zůstavitel byl předsedou družstva, svědkyně tam byla zapisovatelka, je to cca 15 let zpátky. Za paní [příjmení] starší byla jednou ve [část obce] v nemocnici, se zůstavitelem moc nekomunikovala, on komunikoval potom s paní [příjmení], ta mu nosila jídlo každý den, o psa se starala. V knize na vrátnici je seznam nájemníku, je tam telefonní číslo a kdo je tam v podnájmu. Neví, kdo to tam napsal údaje u zůstavitele„ nevolat syna“. Zůstavitel si chodil do školy pro obědy, pak začala chodit nějaká paní z [anonymizováno]. Chodil se psem na procházky. Se zůstavitelem moc nekomunikovala když nemusela, byl takový svérázný. Chtěla jet za synem Ameriky, zůstavitel na ní kvůli obchodu v domě křičel, že nikam nepojede, a ona odjela na půl roku do Ameriky hlídat vnuka, takže se kvůli tomu pohádali. Svědkyně to vzdala i v družstvu, oni zůstavitele potom odvolali. Navštěvovali ho jenom ti [celé jméno žalovaného], to se dozvěděla, dříve je neznala. Žalobce tam neviděla, potkali se asi dvakrát za tu dobu, ale že by tam chodil, to neví. Ona bydlí v 15. nebo v 13. patře. Její pracovní doba na vrátnici byla od 7 do 11 dopoledne a pak od 13 do 15 a od 17 do 22 hodin, na vrátnici byla obden. V pátek celý den, v sobotu je to od 9 do 13, v neděli od 14 do 18. Za života zůstavitele byla pracovní doba od 6:30 až do 22 hodin s přestávkami. Mění jí každé tři měsíce, ale musí se udělat nějakých deset hodin denně. Návštěvník bez čipu musel zazvonit na vrátnici a říct kam jde. Žalobce znali. Před úmrtím manželky zůstavitele, kdy ona byla v nemocnici, si zůstavitel stěžoval, že garsonku nedá [jméno], synovi, a potom řekl, že si koupil hrobku. Po jejím úmrtí si svědkyni na nic nestěžoval, nebyli tak důvěrní. Pro obědy do školy docházel zůstavitel od pondělka do pátku, v sobotu, neděli, nebo když byly prázdniny, mu nosila jídlo paní [příjmení], to ona říkala paní [příjmení] a ta to řekla svědkyni. Po úmrtí jeho manželky u zůstavitele doma nebyla. S manželkou zůstavitele se o jejich synovi nebavily. Povahou byl zůstavitel svérázný, jeho manželka byla hodná, on doma poslouchal, ale zase si to vybíjel na jiných. Sbíral známky. O obsahu listiny na čl. 31 se bavila s paní [příjmení], vrátnou. Bavily se o tom, že žalobce zůstaviteli moc nepomáhá, že to, co je tam napsané, je pravda. Svědkyně neviděla žalobce pomáhat zůstaviteli, nechodil tam. Neví, kdo vozil zůstavitele k lékařům. Svědkyně potvrdila, že zůstavitel nikdy nemluvil o vnoučatech. Mluvil jen o žalobci. Zůstavitel by odvolán z funkce v družstvu, nechtěli ho. Konflikt s ním měla svědkyně, [jméno] [příjmení], [příjmení], paní [příjmení] nadával. S paní [příjmení] mluvily:„ Jedinýho kluka má a nestará se.“. O žalobcově rodině vůbec zůstavitel nehovořil, ani manželka. Svědkyně neví, z čeho dovozuje, že je pravdivá věta v Prohlášení na č. l. 31, že„ Syn v rozporu s dobrými mravy neposkytl ani potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří a v jiných závažných případech.“, zůstavitele neviděla nemocného, on nebyl moc nemocný, chodil furt se psem, jeho manželka byla nemocná. Svědkyně to dovozuje z toho, že tam žalobce nevídala, z toho dovozuje to, že neposkytoval svému otci potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří a v jiných závažných případech. Zůstavitel říkal, že mají nějaké výročí a že musí manželku dát do nemocnice. Žalobce tam chodil sám, ani nevěděla, že má děti a že je ženatý. Na tom seznamu ví, že si toho všimla, že svého syna vydědil, že se starali [celé jméno žalovaného]. V roce 2016 byla půl roku v Americe, na vrátnici dělala v letech 2020 až 2023, s přestávkami. V roce 2018 ještě pracovala na ČVUT. Se zůstavitelem se bavila, když dělala na družstvu, on jí říkal, že se synem nekomunikuje, proto mu odebral tu garsonku. Ví, že jí koupil. Neví, kdy jí koupil a kdy mu jí odebral. O tom, že se žalobce nestará o svého otce se bavila s paní [příjmení] náhodně, ne v době, kdy pracovala ve vrátnici. Do domu se dá dostat i jinou cestou než přes vrátnici. Zůstavitel byl cholerik, jako chlap, který„ Já jsem geroj“, to jeho ego„ Já jsem někdo a vy mě budete poslouchat.“. Teď má pověst, že na něj jako na předsedu družstva vzpomínají, staral se. Teď je to přes počítače, nikdo tam není a nic se neřeší. Zůstavitel říkal, že žalobci byt sebere, že si koupí hrobku a že ho prodal za milion. Garsonka žalobce byla obálkou za 800 000 Kč a dostal ji žalobce a pak ji zůstavitel prodal za milion. Ony braly to, co jim zůstavitel řekne, tak je to pravda, časem si to pak musí přebrat.

14. Žalobce vyzval předžalobní upomínkou odeslanou dne [datum] žalovaného k úhradě zažalované částky jako povinného dílu nepominutelného dědice.

15. Zůstavitel sepsal vlastní rukou dne [datum] listinu označenou jako Závěť pořízenou soukromou osobou s tím, že povolává dědice [celé jméno žalovaného] – žalovaného, kterému odkazuje celou pozůstalost sestávající z bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] v k. ú. [část obce], obec Praha s příslušným spoluvlastnickým podílem zapsanou na [list vlastnictví], dále osobní automobil značky Chevrolet r.z. [anonymizováno] [číslo], družstevní podíl v družstvu Bytové družstvo [ulice] ve výši základního vkladu 1 000 Kč a dalšího vkladu 6 635 Kč, dále členství ve Společenství vlastníků [ulice], peněžní prostředky na účtech vedených na jméno zůstavitele u [právnická osoba] a dále peněžní prostředky nacházející se v bytové jednotce a u zůstavitele, veškeré bytové zařízení nacházející se v bytové jednotce, dále obrazy, sklo, porcelán, hodiny, osobní věci, sbírku poštovních známek. Nedílnou součástí této závěti je Prohlášení o vydědění syna [celé jméno žalobce].

16. Téhož dne [datum] sepsal zůstavitel listinu nazvanou Prohlášení o vydědění syna [celé jméno žalobce] z důvodů, že syn v rozporu s dobrými mravy mu neposkytl potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří a v jiných závažných případech, o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl. Uvedl, že toto zavrženíhodné chování syna zintenzivnilo zejména po úmrtí manželky zůstavitele, kdy s ním přerušil veškeré kontakty. Důsledky vydědění se vztahují i na potomky syna, neboť i přes sliby o poskytování pomoci jeho osobě je opak pravdou, chovají se jako jejich otec, pomoc neposkytují a nutný kontakt s ním. Zůstavitel dále vlastnoručně sepsal Dodatek k prohlášení o vydědění syna a jeho potomků, v něm popsal několik konkrétních životních situací, uvedl mimo jiné, že jeho zdravotní stav odpovídá jeho věku a vyžadoval aktivní pomoc jeho manželky, zhoršil se po plném propuknutí vleklých onemocnění manželky – cukrovka, selhání ledvin, kornatění cév a v letech 2013 2014 u něj došlo k totálnímu psychickému vyčerpání, zejména s ohledem na průběh nemoci jeho manželky, její hospitalizace. Po jejím úmrtí nastoupila i řada problémů s organizací pohřbu, další řady administrativních opatření a v této době mu nikdo z rodiny nepomohl, formální soucit, sliby a nic. Došlo u něj ke ztrátě smyslu života, což vedlo k poklesu nálady, ke zpomalení tempa včetně myšlenkové aktivity s odrazem do rozpadu biorytmu doprovázené řadou obtížných tělesných příznaků. Syn se k tomu vyjádřil„ od nás nic nečekej, jseš dost inteligentní, aby si se o sebe dovedl postarat.“ V polovině března byl hospitalizován na chirurgické klinice s diagnózou pneumotorax. Po propuštění musel absolvovat řadu kontrol a měl předepsán klidový režim, měl problémy s doprovodem do ÚVN a zajištění základních životních potřeb, tento stav byl rodině znám. Přátelé mu toto nezištně pomohli zvládnout. Byla mu diagnostikována deprese. Podařilo se mu zvládnout nároky domácí dialýzy manželky, složitá byla doprava manželky na časté návštěvy laboratoře a lékaře. O tom všem byl syn taktéž informován, celá rodina se přišla podívat, jak se aplikuje dialýza. Byl ujišťován, jak jim všichni budou pomáhat, ale skutečností bylo, že v tomto období jim syn ani rodina žádnou pomoc neposkytla, návštěvy byly výjimečné. V září 2017 byla manželka hospitalizována ve [příjmení] nemocnici po mozkové příhodě, došlo k amputaci dolní končetiny. Zůstavitel nechal upravit byt, aby se manželka mohla vrátit domů, avšak na počátku prosince jí byly amputovány obě dolní končetiny a po dvou zánětech 12. 12. zemřela. Syn mu vyčítal, že je u manželky denně několik hodin, aby nejezdil autem, šetřil. Problém jejího umístění v LDN byl s dialýzou. Syn přispěchal s pomocí, kterou našel na internetu, [anonymizována dvě slova] v [obec a číslo]. Je pravdou, že syn v posledních měsících matku dle možností navštěvoval. Po celém měsíci mu syn neposkytl žádnou morální či věcnou pomoc, ani se nezeptal, jak zůstavitel žije a překonává problémy, když je sám. Nejhorší část jeho života začala úmrtím jeho ženy, se kterou žil přes 58 let, což u něj vyvolalo těžké psychické trauma, proto požádal syna o konkrétní pomoc pro zvládnutí této situace a ujasnění si co dál a byl překvapen, když mu syn sdělil, že mu nepomohou a že si musí uvědomit, že všichni pracují a nemají čas a že je dost starý a zkušený, aby situaci zvládl a postaral se sám o sebe. Namísto empatie měla návštěva syna jediný cíl, jak zvládnout dědictví s tím, že nic nechce, ale zůstavitel by neměl zapomenout na vnuky. Kategoricky navrhl, aby zůstavitel převedl svůj majetek na vnuky, aby se vyhnuli vysokým notářským poplatkům, když toto zůstavitel odmítl, došlo ke změně, situace nabrala stav, který hraničil s domácím násilím, nejprve arogantně s maximální hrubostí byl urážen za doprovázení značného křiku si vymýšlel a uváděl lživé argumenty. Po slovním urážení nebylo daleko k fyzickému násilí, když zůstaviteli vyrval mobil, aby nemohl zavolat policii. Zůstavitel s manželkou vždy rodinu syna podporovali, zejména manželka, syn účelově zapomněl, že hradili pojistky vnuků, každé Vánoce, jubilea je obdarovali vysokými finančními částkami. [příjmení] [jméno] chtěl, aby se na situaci nic nezměnilo a aby zůstavitel dožil ve svém bytě za jejich pomoci, vnučka [jméno] po konzultaci s otcem telefonicky oznámila„ byla bych sama proti sobě, abych z toho nic neměla“. Obdobně probíhala i návštěva před pohřbem v jeho bytě, kdy všichni slibovali, že se nic měnit nebude, dokonce syna okřikl i vnuk [jméno], když řešil dědictví a poplatky. Snacha chtěla uklidnit situaci, že přispějí na náklady na pohřeb, syn však zapomněl otevřít peněženku, nepadl ani dotaz, zda zůstavitel něco nepotřebuje. K další aroganci a hrubé neslušnosti došlo ze strany syna i při pohřbu, neboť požádal dlouholetou přítelkyni a důvěrnici jeho ženy, aby jej doprovázela na pohřbu a v případě v případě potřeby mu pomohla, měl vážné obavy, že zkolabuje. Tato spolu s jejím manželem suplovala jeho syna, který mu s ničím nepomohl. Ze strany syna se mu na pohřbu dostalo jen pohrdání a arogance s absencí minimální slušnosti. S rodinou při obřadu sedět nemohl. Podobně probíhala návštěva syna při jeho narozeninách, místo toho, aby vzdal úctu zemřelé matce, chtěl prosazovat své požadavky a rozhlížel se, co by vzal. Zůstavitel nechce přijít o jejich byt, domov, který se ženou budovali, k tomu má značný citový vztah. Dal veřejný příslib, že se dočkají dědictví po jeho smrti, syn se vyjádřil, že nechce čekat do jeho smrti třeba 10 let. Když zůstavitel všem objasňoval jeho trauma, při kterém ho napadají i negativní myšlenky o dobrovolném odchodu ze života, syn s vulgaritou morbidně prohlásil„ již aby to bylo“. Přesto dal synovi návrh, aby se za pár dnů sešli, avšak syn mu telefonicky sdělil, že žádné jednání již nebude, podmínky řekl. Buď mu předá 650 000 Kč, a když ne, tak ho neznají a nic od nich ať nečeká. Toto vydírání akceptovat nemohl. Syn toto důsledně dodržuje, přerušil s ním jakýkoliv kontakt a neprojevuje o něj žádný zájem až do září 2015. Pomoc však zůstavitel akutně potřeboval, jezdil na kontroly do ÚVN, byl hospitalizován s pneumotoraxem, potřeboval klidový režim. Syna požádal o akutní pomoc, mnohokrát mu volal až do vybití baterie, ale hovory mu syn nebral. Pomohl přítel. Syn neprojevil žádný zájem ani následně. O jeho stavu a potížích informoval synovu manželku a ta jistě syna informovala. Na uložení ostatků manželky přes to, že je písemně informoval, bez omluvy nikdo nepřišel. Dostavil se vnuk [jméno]. Syn se měl stavit na hřbitově až pojede na chalupu. Syn dával průchod negativním vlastnostem své osoby – cholerika, arogance, závist až nenávist, značná ctižádostivost, chorobná lživost. Od ledna do začátku října 2015 s ním syn přerušil všechny kontakty, jeho zájmem bylo jen pozůstalostní řízení. Od samého začátku nešlo o pomoc tátovi, ale jednalo se o ekonomický kalkul. Trval na vyplacení svého dědického podílu v penězích, který zůstavitel synovi vyplatil. Při zvažování svého rozhodnutí o vydědění se zůstavitel vracel i k průběhu jejich života v posledních letech, syn a jeho rodina jim v ničem nepomohla již řadu let i když znali jejich věk a zdravotní stav a současné nároky života. S těžkostmi zvládali generální úklid, okna, malování, velké nákupy.

17. Dále zůstavitel téhož dne, tedy [datum] sepsal listinu, nikoliv vlastní rukou, označenou jako Prohlášení o vydědění, která byla téhož dne podepsána dvěma svědky, panem [celé jméno svědka] a paní [jméno] [příjmení], kde uvedl, že po zralé úvaze činí toto prohlášení a vyděďuje syna [celé jméno žalobce] z důvodů, že syn v rozporu s dobrými mravy neposkytl mu potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří a v jiných závažných případech a o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl s tím, že důsledky vydědění se vztahují i na potomky syna.

18. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. [číslo jednací] ze dne 30. 6. 2020 bylo zjištěno, že obvyklá cena majetku a jiných aktiv pozůstalosti byla stanovena ve výši 4 658 272,56 Kč, výše dluhů a dalších pasiv pozůstalosti ve výši 16 974 Kč a čistá hodnota pozůstalosti ve výši 4 641 298,56 Kč. Zůstavitel – [celé jméno žalobce] zemřel se zanecháním pořízení pro případ smrti – závěti ze dne [datum] sepsané vlastní rukou, ve které povolal za dědice veškerého svého majetku [celé jméno žalovaného] – bez příbuzenského poměru, dále zanechal listinu o vydědění z [datum] sepsanou vlastní rukou, ve které vydědil svého syna [celé jméno žalobce] s tím, aby se důsledky vydědění vztahovaly i na jeho potomky a listinu o vydědění z [datum] nesepsanou vlastní rukou se dvěma svědky, ve které vydědil svého syna [celé jméno žalobce] s tím, aby se důsledky vydědění vztahovaly i na jeho potomky. Podle zákonné dědické posloupnosti jako jediný dědic ze zákona 1. třídy dědiců přicházel v úvahu pozůstalý syn [celé jméno žalobce]. Závětní dědic [celé jméno žalovaného] uznal závěť z [datum] za pravou a platnou, rovněž tak prohlášení o vydědění sepsané vlastní rukou a prohlášení o vydědění nesepsané vlastní rukou. Pozůstalý syn [celé jméno žalobce] uznal závěť zůstavitele z [datum] za pravou a platnou a prohlásil, že neuznává důvody vydědění uvedené v allografním prohlášení o vydědění z [datum] a neuznává důvody vydědění ani v prohlášení o vydědění z [datum] sepsané vlastní rukou zůstavitele a uplatnil svůj nárok na povinný díl z titulu nepominutelného dědice. V průběhu dědického řízení byla zjištěna obvyklá cena majetku a jiných aktiv pozůstalosti, výše dluhu a dalších aktiv pozůstalosti a čistá hodnota pozůstalosti na základě nařízeného soupisu pozůstalosti. Pasiva tvoří náklady pohřbu zůstavitele uhrazené pozůstalým synem [celé jméno žalobce] ve výši 16 974 Kč. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8, č. j. [číslo jednací] ze dne 13. 8. 2020 bylo potvrzeno nabytí dědictví závětnímu dědici [celé jméno žalovaného] po [celé jméno žalobce] zemřelém [datum], usnesení nabylo právní moci [datum].

19. Ze spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 8 pod sp. zn. [spisová značka] bylo dále zjištěno, že právní zástupce žalovaného založil datovou zprávou do spisu plnou moc k zastoupení závětního dědice – žalovaného a přiložil závěť a vydědění. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. [číslo jednací] ze dne 6. 10. 2015 bylo zjištěno, že jde o řízení o pozůstalosti po zemřelé [jméno] [příjmení] (manželce zůstavitele) zemřelé [datum], pozůstalostní řízení proběhlo za účasti dědiců – zůstavitele a syna – žalobce, obvyklá cena majetku byla určena ve výši 2 479 507,70 Kč a pozůstalý manžel a syn uzavřeli dohodu o rozdělení pozůstalosti tak, že z čisté hodnoty pozůstalosti ve výši 1 218 191,85 Kč nabývá zůstavitel pohledávku vůči sobě z titulu vypořádání SJM ve výši 1 239 753,85 Kč s tím, že pozůstalému synovi vyplatí částku 540 000 Kč na jeho dědický podíl. Toto usnesení nabylo právní moci [datum]. Při jednání dne [datum] pak žalovaný předložil závěť zůstavitele a prohlášení o vydědění sepsané vlastní rukou a nesepsané vlastní rukou s tím, že uvedené listiny byly uloženy u žalovaného.

20. Na fotografiích, které byly žalobcem založeny do spisu, jsou zachycení jak zůstavitel a vnuk [jméno] [celé jméno žalobce] ([datum] selfie), dále fotografie z Vánoc roku 2013 na nichž je zůstavitel, jeho manželka, snacha zůstavitele a vnučka zůstavitele. Na dalších fotografiích je zachycen zůstavitel s manželkou, s vnučkou a s rodiči snachy zůstavitele a zachycují osoby sedící na zahradě a dle tvrzení žalobce se jedná o léto 2013, další z roku 2012.

21. Z fotografie části knihy z recepce domu zůstavitele bylo zjištěno, že u zůstavitelova jména jako nájemníka jsou uvedena telefonní čísla s pokynem„ nevolat syna“ a jsou zde uvedeni [celé jméno žalovaného] s telefonním číslem.

22. Zůstavitel s manželkou [datum] zaslali žalobci e-mail, v němž mu přejí vše nejlepší k narozeninám a rovněž děkují za milou návštěvu a dárky s tím, že měli velkou radost a vzpomínají.

23. Z lékařských zpráv byly zjištěny data hospitalizace jak zůstavitele, tak jeho manželky. <i>24. Z dalších listin, které byly k důkazu při jednání provedeny a nebyly zde specifikovány pak soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byly nezbytné pro posouzení věci.</i> 25. Ze záznamů v diářích v letech 2015 2018 svědkyně [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že jsou zde poznámky jak svědkyně [příjmení], tak žalovaného o plánovaných návštěvách zůstavitele u lékařů, v nemocnicích.

26. Z vysvědčení o maturitní zkoušce bylo zjištěno, že žalobce dne [datum] prospěl u maturity na [příjmení] [jméno] [příjmení] v [obec].

27. Z dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v Bytovém družstvu [ulice] bylo zjištěno, že tuto uzavřeli jako převodce manželé [celé jméno žalobce], tedy žalobce s manželkou, a nabyvatelé, manželé [příjmení] dne [datum].

28. Z dalších provedených listinných důkazů soud žádné závěry neučinil.

29. Podle ust. § 1642 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl.

30. Podle ust. § 1643 odst. 1 o.z. nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Podle odst. 2) veta 2. je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu.

31. Podle ust. § 1646 odst. 1 o.z. ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který a) mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, b) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl, c) byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo d) vede trvale nezřízený život.

32. Podle ust. § 1650 o.z. nepominutelný dědic vyděděný neplatně má právo na povinný díl; byl-li zkrácen na čisté hodnotě povinného dílu, má právo na jeho doplnění.

33. Podle ust. § 1654 odst. 1 věta 1. o.z. nemá nepominutelný dědic právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu.

34. Po provedeném dokazování má soud ze shora označených listinných důkazů za prokázané, že žalobce je synem zůstavitele (jediný potomek zůstavitele), že dne [datum] zemřela manželka zůstavitele a že zůstavitel zemřel dne [datum] se zanecháním pořízení pro případ smrti – závěti ze dne [datum] sepsané vlastní rukou, ve které povolal za dědice veškerého svého majetku žalovaného, dále zanechal listinu o vydědění z [datum] sepsanou vlastní rukou, ve které vydědil svého syna- žalobce s tím, aby se důsledky vydědění vztahovaly i na jeho potomky a listinu o vydědění z [datum] nesepsanou vlastní rukou se dvěma svědky, ve které vydědil svého syna – žalobce s tím, aby se důsledky vydědění vztahovaly i na jeho potomky. Jako důvody vydědění zůstavitel uvedl, že syn v rozporu s dobrými mravy mu neposkytl potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří a v jiných závažných případech, že o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl.

35. Žalovaný v pozůstalostním řízení uznal závěť z [datum] za pravou a platnou, rovněž i prohlášení o vydědění sepsané vlastní rukou a prohlášení o vydědění nesepsané vlastní rukou. Žalobce v pozůstalostním řízení uznal závěť zůstavitele z [datum] za pravou a platnou a prohlásil, že neuznává důvody vydědění uvedené prohlášení o vydědění z [datum] nesepsaném vlastní rukou a neuznává důvody vydědění ani v prohlášení o vydědění z [datum] sepsané vlastní rukou zůstavitele a uplatnil svůj nárok na povinný díl z titulu nepominutelného dědice. Bylo rovněž prokázáno, že mezi žalobcem jako nepominutelným dědicem a žalovaným jako dědicem nedošlo k dohodě o výplatě povinného dílu, ani jinak, proto se žalobce touto žalobou domáhá zaplacení částky 1 160 324,64 Kč jako povinného dílu.

36. Jako předběžnou otázku soud zkoumal tvrzené skutkové důvody vydědění. Při posuzování této otázky soud vyšel jak z výpovědi samotného žalobce, tak i ze svědeckých výpovědí, a to zejména manželky žalobce a jeho dětí, syna [jméno] a dcery [jméno], svědkyně [příjmení], svědkyně [příjmení], ale i sousedů z domu, svědka [celé jméno svědka] a svědkyně [příjmení]. Z těchto výpovědí soud uzavřel, že povaha zůstavitele byla komplikovaná, zlá, manipulativní, cholerická, byl zvyklý jako voják z povolání velet, mít vše pod kontrolou. Dokonce i lhal, pokud například uváděl, že žalobce nemá maturitu (prokázáno maturitním vysvědčením, že žalobce maturitní zkoušku složil), případně že prodá jeho byt – garsonku (prokázáno smlouvou o převodu členského podílu ze SJM žalobce na nabyvatele) a koupí si za utržené peníze hrobku. Zůstavitelovu konfliktní povahu pocítili i obyvatelé domu a členové bytového družstva (prokázáno výpovědí sv. [celé jméno svědka] a [příjmení]).

37. Z výpovědí žalobce, jeho manželky, dětí, svědkyň [příjmení] a [příjmení] má soud za prokázané, že vztahy mezi zůstavitelem a žalobcem byly ze strany zůstavitele spíše konfliktní, vypjaté, vůči žalobci konfrontační, mírnila je zejména manželka zůstavitele. Přesto se rodiny zůstavitele a jeho syna stýkaly, trávili spolu čas, obdarovávali se, jak je zřejmé rovněž z fotografií z let 2012, 2013 a z emailu z [datum]. Z těchto výpovědí má soud rovněž za prokázané, že se i vnoučata o prarodiče zajímala, v rámci možností jim vypomáhala, a to i po úmrtí manželky zůstavitele. Bylo rovněž prokázáno, že v krátké době po úmrtí své manželky zůstavitel přerušil styky jak se žalobcem, tak s jeho rodinou, vnoučaty, když předtím se k nim zachoval nepěkně (po návštěvě notáře [datum], nadávky vnučce). Soud v tomto ohledu uvěřil jak žalobci, tak zejména jeho dětem, jeho manželce, svědkyni [příjmení] a [příjmení]. Výpovědi těchto svědků hodnotí soud jako věrohodné, jsou konzistentní. S ohledem na tento stav se žalobce o zůstavitele zajímal prostřednictvím svého syna, se kterým se zůstavitel po nějaké době opět začal stýkat a který se mu v rámci možností snažil pomáhat. Na tom nic nemění ani skutečnost, že i žalovaný s manželkou zůstaviteli po úmrtí jeho manželky vypomáhali, pokud potřeboval, například s odvozem k lékaři, vařením, praním apod. K výpovědím svědkyně [příjmení] a svědka [celé jméno svědka] soud uvádí, že tito potvrdili, že vycházeli toliko z tvrzení zůstavitele ohledně vztahů v rodině, které ani dopodrobna neznali, včetně informací o vydědění žalobce.

38. Soud uzavírá, že to byl zůstavitel, který přerušil styky se žalobcem a jeho rodinou po úmrtí jeho manželky, že žalobce neměl možnost se z tohoto důvodu se zůstavitelem stýkat, poskytovat mu pomoc, pečovat o něj, a to včetně své rodiny. Žalobce toto mohl realizovat až po určité době prostřednictvím svého syna [jméno]. Skutečnosti, které zůstavitel o žalobci a jeho rodině uvádí v listinách o vydědění, neodpovídají výpovědím shora uvedených svědků.

39. Podle judikatury Nejvyššího soudu zájem, který by potomek měl o zůstavitele projevovat, je třeba posuzovat s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu; je-li skutečnost, že potomek trvale neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, důsledkem toho, že zůstavitel neprojevuje zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.9.1997, sp. zn. 2 Cdon 86/97, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod [číslo] ročník 1998; rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.8.1996, sp. zn. 6 Co 10/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] ročník 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.1.2004, sp. zn. 30 Cdo 2214/2002, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] ročník 2005; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2007, sp. zn. 21 Cdo 688/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] ročník 2008).

40. V uvedeném soud odkazuje dále na odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2088/2013 ze dne 8.10. 2014 v obdobném skutkovém sporu, kdy bylo konstatováno:„ Chování pozůstalé k zůstavitelce spočívající v tom, že "dlouhodobě a trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako její potomek projevovat měla, více jak 10 let se s ní osobně ani písemně nestýká, nezajímá se o její osobu, o její zdravotní stav, zda potřebuje nějakou pomoc a podobně", a že zůstavitelce "o jejím osobním životě není nic známo, neví, zda pracuje, kde bydlí, s kým žije" a, "pokud v minulosti vyděděnou dceru k sobě zvala, na pozvání nikdy nereagovala" není samo o sobě způsobilým důvodem pro její vydědění podle ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák.“. Přestože se ve výše uvedeném rozhodnutí odkazuje k odlišné právní úpravě podle zák. č. 40/1964 Sb., lze podle názoru soudu tuto judikaturu na daný případ aplikovat.

41. Zjištěný skutkový stav není způsobilým důvodem pro vydědění žalobce.

42. Z tohoto důvodu má žalobce jako nepominutelný dědic právo na povinný díl ve výši ¼ z čisté hodnoty pozůstalosti 4 641 298,56 Kč, a to ve výši 1 160 324,64 Kč. Žalobě proto soud jako zcela důvodné vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení dle ust. 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

43. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty činí celkem 243 937 Kč a jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem v celkové výši 58 017 Kč, odměnou za 14 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, písemná podání ve věci samé ze dnů [datum] a [datum], účast na jednání soudu ve dnech [datum], [datum] (další dvě započaté hodiny), [datum] (další dvě započaté hodiny), [datum], [datum] (další dvě započaté hodiny), [datum], [datum], [datum] (další dvě započaté hodiny) a [datum]) po 12 980 Kč dle ust. § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhradou hotových výdajů advokáta za uvedených 14 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Jako samostatné úkony nebyla soudem akceptována následující podání. Podání ze dnů [datum] (pouhá procesní žádost), [datum] (pouhá procesní žádost), [datum] (pouhá procesní žádost), [datum] (pouhé procesní sdělení), [datum] (pouhá procesní žádost), [datum] (šlo o neúčelné podání ve věci samé, jehož obsah navíc mohl být sdělen na některém z četných jednání), [datum] (pouhá procesní žádost) a [datum] (pouhá procesní žádost). Dále soud postupoval dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

44. Lhůty k plnění byly stanoveny dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.