24 C 327/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Kesslerovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 450 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení částky 3 450 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] provedl technický úkon s vozidlem [registrační značka] dle protokolu o odtahu [číslo] kdy předmětné vozidlo dočasně umístil na parkoviště provozované žalobcem, kde si jej žalovaný dne [datum] vyzvedl. Cenu za nucené odtahy a parkovné na parkovišti provozované žalobcem stanoví příslušné nařízení hlavního města Prahy platné a účinné v den odtahu. Celková dlužná částka činí 3 450 Kč a tato sestává z částky odtahu ve výši 1 900 Kč a z částky parkovného za pět dní ve výši 1 550 Kč. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 3 450 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný však i přes výzvy k úhradě dlužné částky neuhradil žalobci do dne podání žaloby ničeho.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal.

4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř., tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 27 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), ve spojení s ust. § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě [obec], ve znění pozdějších předpisů, a § 2 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) nařízení hlavního města Prahy č. 2/2013 Sb. hl. m. [obec], o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti. Dále soud rozhodoval na základě ust. § 1789 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“).

6. Soud vycházel z předložených listinných důkazů a vzal za prokázaná tvrzení žalobce, že vozidlo [registrační značka] ve vlastnictví žalovaného stálo na místě, kde bylo v souladu s ust. § 27 odst. 1 zákona zakázáno zastavení a žalobce byl oprávněn v souladu s ust. § 27 odst. 5 zákona provést technický úkon spočívající v odstranění vozidla žalovaného a jeho následné umístění na parkovišti provozované žalobcem, přičemž podle téhož ustanovení hradí náklady spojené s uvedeným úkonem žalovaný jakožto provozovatel vozidla. Za tento technický úkon byla žalovanému vyúčtována částka ve výši 1 900 Kč a 1 550 Kč v souladu s § 2 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) nařízení hlavního města Prahy č. 2/2013 Sb. hl. m. Prahy. Dále byla žalovanému odeslána výzva k úhradě dlužné částky ze dne 31. 7. 2020, a to na trvalou adresu žalovaného. Bylo prokázáno, že v souladu s výše cit. právními předpisy byl žalovaný povinen zaplatit žalobci dlužnou částku v celkové výši 3 450 Kč za technický úkon s vozidlem. Žalovaný však svůj závazek nesplnil.

7. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl včetně požadovaného příslušenství přiznaného v souladu s ust. § 1970 o.z. ve spojení ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty činí celkem 1 489 Kč a jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 189 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

9. Lhůty k plnění byly stanoveny dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.