24 C 346/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Kesslerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 81 580 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 56 487 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 106,74 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalované zaplacení částky 81 580 Kč s příslušenstvím se zdůvodněním, že dne [datum] s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalované poskytla úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaná však neplnila řádně a včas povinnost poskytnutý úvěr splácet, když do jeho zesplatnění uhradila pouze dne [datum] částku ve výši 3 513 Kč. Ke dni [datum] proto došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný nárok sestává z částky odpovídající dlužné nové jistině úvěru (tj. po zesplatnění) v celkové výši 69 309,26 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 59 716,30 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 9 592,96 Kč), smluvní pokuty dle bodu 6.1. shora specifikované smlouvy v celkové výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. vzájemné smlouvy v celkové výši 600 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy o úvěru ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 69 309,26 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem [datum] do zaplacení, přičemž žalobkyně žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby (tj. [datum]), tedy ve výši 10 673,74 Kč, úroku ve výši 64,59 % p.a z částky 59 716,30 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 472,24 Kč a úroku ve výši 11,75 % p.a z částky 59 716,30 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 202 348 Kč. Nadto žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 70 907 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvu k úhradě do dne podání žaloby na žalovanou částku neuhradila ničeho.

2. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení a uvedla, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila úvěruschopnost žalované dle příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost prověřila řádně na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a [příjmení], hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Uvedla, že z dokladů o příjmech žalované vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalované činí 12 567 Kč, že měsíční náklady žalované činí 7 260 Kč a že volné zdroje ke splácení žalované činí 4 807 Kč. Dále žalobkyně tvrdí, že provedla scoring žalobkyně, tedy interní matematický model založený na bodovém hodnocení klienta, že prověřila insolvenční rejstřík, že zkontrolovala, zda žalovaná u ní neměla jinou smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, že doklad žalované není evidovaný jako neplatný, zda zaměstnavatel žalované nebyl v insolvenci, a že obchodník jednající s žalovanou doporučil úvěr ke schválení. K výdajům žalované žalobkyně uvedla, že při hodnocení úvěruschopnosti vycházela zejména z údajů uvedených žalovanou. K jednotlivým aspektům příjmů a výdajů pak žalobkyně předložila tvrzení, že náklady bydlení žalovaná uvedla v částce 3 400 Kč. Dále že žalovaná uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost a že žalovaná neuvedla, že by měla další výdaje spojené se splátkami ostatních úvěrů. Při hodnocení dalších výdajů žalované žalobkyně vycházela z prohlášení žalované a z částky 3 860 Kč určené dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Ohledně finanční situace žalované pak žalobkyně uvedla, že jí tvrzené příjmy přesáhly uvedené výdaje, kdy pak vzhledem k tomu nelze shledat nemožnost splácet.

3. Na ústním jednání dne [datum] byla žalobkyně tázána, zdali disponovala výpisem z účtu žalované, ze kterého by bylo zřejmé, jakými prostředky tato disponovala, či jestli měla k dispozici doklad o konkrétních výdajů žalované na bydlení, na příklad nájemní smlouvu. K tomu žalobkyně uvedla, že takovými doklady nedisponovala, ale že svůj postup při ověřování úvěruschopnosti žalované považuje za cele souladný s požadavky rozhodného zákona.

4. Žalovaná se k věci samé nijak nevyjádřila.

5. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaná, které bylo předvolání k jednání doručeno fikcí dne [datum], se k jednání bez omluvy nedostavila.

6. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

7. Účastníci dne [datum] podepsaly návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru [číslo] dodatek [číslo] k tomuto dokumentu, dle kterých měla žalobkyně žalované poskytnout částku ve výši 60 000 Kč a žalovaná měla žalobkyni peněžní prostředky odpovídající poskytnuté sumě vrátit a zaplatit sjednané úroky za poskytnutí prostředků ve výši 64,58 % p. a. (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] a dodatkem [číslo] k tomuto návrhu/této smlouvě ze stejného dne).

8. Žalobkyně dne [datum] provedla platbu ve výši 60 000 Kč na účet [číslo] [bankovní účet], který je rovněž mimo předčíslí 0 uveden ve smlouvě o úvěru [číslo] jako bankovní spojení žalované (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu a návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum]).

9. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem 3 513 Kč (žalovaná netvrdí ani neprokazuje opak a závěr plyne i z karty klienta – žalované provedené k důkazu).

10. Nebylo však prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládal § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“). Bylo sice prokázáno, že žalované přišli ve dnech [datum] a [datum] dvě částky ve výši 12 567 Kč, jakožto částky invalidního důchodu 3. stupně (prokázáno výpisy z účtu žalované č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] vytištěné [datum]), že v rámci hodnocení klienta - žalované je uvedeno, že celkové příjmy žalované jsou 12 567 Kč měsíčně a její výdaje za stejné období celkem 7 260 Kč, tj. 3 860 Kč životního minima a 3 400 Kč [anonymizováno] na bydlení, a tedy, že rezerva tvoří 4 807 Kč, že klient je svobodný a že nežije s manželem/partnerem (prokázáno hodnocením klienta ke smlouvě [číslo]), nicméně to není dostačujícím pro prokázání prověření úvěruschopnosti. Už samotné hodnocení klienta nelze hodnotit jako spolehlivé a dostatečné informace, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona. Žalobkyně sice prokázala, že jí žalovaná sdělila své výdaje na bydlení ve výši 3 400 Kč, avšak nijak neprokázala spolehlivost této informace, například dokladem o formě bydlení (vlastní, nájemní atd.), či kopií nájemní smlouvy. Nijak rovněž nedoložila, že by měla objektivní informace o výdajích žalované, kupříkladu, že by si vyžádala výpisy z účtu žalované, dle kterých by ověřila skutečnou výši výdajů. Rovněž žalobkyně nijak nezkoumala, či to alespoň neprokázala, zda u žalované nejsou přítomny rizikové sociální faktory ohrožující její schopnost splácet, příkladem závislosti, dluhové pasti a podobné. Hodnocení klienta předložené žalobkyní nelze považovat za spolehlivé také s ohledem na očividně nesmyslnou položku ve výši 0 označenou jako ostatní. Rovněž lze podotknout, že je dle názoru soudu zřejmé, že lze minimálně důvodně pochybovat o schopnosti osoby pobírající invalidní důchod 3. stupně ve výši 12 567 Kč splácet úvěr ve výši 60 000 Kč, když jeho celková„ cena“ je 168 624 Kč, a tedy převyšuje roční příjmy takové osoby. Žalobkyně pak nepředložila žádné doklady skutečnosti, že by pro žalovanou nebyl problém finančně vyjít bez více než ročních příjmů, a tedy že by byla bez důvodných pochybností schopna úvěr splatit. Nadto soud uvádí, že z provedených důkazů CBS skóre žalované a výpisu záznamu z registru [příjmení] rovněž nelze nijak vyvodit schopnost žalovaná úvěr řádně splácet, zejména CBS skóre má prakticky nulovou vypovídající hodnotu, když nijak nezdůvodňuje a ani blíže nespecifikuje dosažené závěry.

11. Dále soud zjistil, že žalobkyně žalované zaslala předžalobní výzvu (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum] a podacím archem z téhož dne).

12. Z dalších provedených důkazů, tedy úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního druhu, registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, předsmluvního formuláře ze dne [datum], kopie občanského průkazu žalované, informací pro klienta poskytovaných zprostředkovatelem úvěru, oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře, výzev k zaplacení ze dnů [datum] a [datum], dodejky a oznámení o zesplatnění všech závazků ze dne [datum], soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení případu. Další důkazy pak prováděny nebyly, neboť soud uzavřel, že již byl dostatečně zjištěn skutkový stav důkazy provedenými a provádění dalších důkazů by tak nebylo účelným. Nadto žalobkyně ani další důkazy soudu na jednání dne [datum] nenavrhla.

13. Po skutkové stránce tedy soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že s žalovanou podepsaly smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované částku 60 000 Kč. Neprokázala však, že by na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů posoudila úvěruschopnost žalované a vyloučila důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Soud dále vyšel z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaná nijak neoponovala, že žalovaná žalobkyni uhradila částku 3 513 Kč.

14. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 87 odst. 1 zákona v rozhodném znění, dle kterého poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud přitom má za to, že k této neplatnosti je však třeba přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli jen na základě případné námitky spotřebitele (a to i před novelizací provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od [datum]), a to mj. s ohledem na usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v němž soud označil„ koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv“ za„ nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 1, odst. 2 Ústavy a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle.“ Byť nešlo o názor vyslovený v souvislosti s aktuálně účinným zákonem o spotřebitelském úvěru, jsou jeho nosné myšlenky přenosné i do tohoto kontextu.

15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou dostatečně neprověřila její úvěruschopnost, tak jak jí ukládá § 86 zákona, tak je tato smlouva dle § 87 odst. 1 zákona neplatnou, přičemž k této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Žalovaná je tak povinna v souladu s § 87 odst. 1 zákona poskytnutou jistinu žalobkyni vrátit. Tuto povinnost žalovaná splnila pouze v rozsahu 3 513 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do zaplacení zbytku jistiny ve výši 56 487 Kč. Ve vztahu k požadovaným zákonným úrokům z prodlení ze shora uvedené částky ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení soud žalobu zamítl, neboť namísto aplikace § 1970 o.z. je třeba přistoupit k aplikaci speciální normy § 87 odst. 1 in fina zákona, dle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, a tedy a contrario není povinen hradit zákonné úroky z prodlení (k tomu srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2021, č. j. 35 Co 279/2021-72, či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2022, č. j. 53 Co 87/2022-83).

16. Ve zbylé části žalovaného nároku, tedy co do částky 14 420 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, částky ve výši 10 673,74 Kč, úroku ve výši 64,59 % p.a z částky 59 716,30 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 472,24 Kč a úroku ve výši 11,75 % p.a z částky 59 716,30 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 202 348 Kč soud žalobu zamítl, neboť je-li účastníky uzavřená smlouva o úvěru neplatnou, tak nemůže žalovanou zavazovat k úhradě sjednaných úroků ani smluvních pokut ani nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, ze kterých se žalovaný nárok ve shora specifikovaných částech skládá.

17. Nad rámec shora uvedeného pak soud ještě podotýká, že i pokud by bylo prokázáno, že byla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalované, tak s ohledem na sjednanou úrokovou míru 64,58 % ročně a na celkovou částku 168 624 Kč, kterou by dle smlouvy úvěrovaný za úvěr 60 000 Kč zaplatil, by žalovaná s žalobou stejně nemohla uspět. V takovém případě by soud věc posoudil dle § 1796 o.z., dle kterého je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Za poskytnutý úvěr by totiž úvěrovaný zaplatil 281,04 % původní částky, tedy téměř trojnásobek toho, co obdržel, což bezpochyby naplňuje požadavek hrubého nepoměru vzájemného plnění. Rovněž zneužití tísně soud v daném případě shledal, a to už jen ve skutečnosti uzavření smlouvy samé. Pokud totiž osoba uzavře smlouvu takto výrazně nevýhodnou už samo o sobě to svědčí o přítomnosti tísně, případně rozrušení nebo lehkomyslnosti, která byla druhou stranou zneužita. Zároveň by soud takovouto neplanost považoval za absolutní a přihlédl by k ní dle § 588 o.z. i bez návrhu, neboť uzavření úvěrové smlouvy za shora specifikovaných podmínek se zjevně příčí dobrým mravům, a to právě s ohledem na absurdně vysokou úrokovou míru a požadovanou částku k zaplacení. Obdobný závěr plyne například z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum] ve věci vedené pod sp. zn. 30 Co 81/2022.

18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, a má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení podle poměru svého úspěchu (69,24 %) a neúspěchu (30,76 %), tj. ve výši 38,48 % Náklady řízení činí celkem 21 067,40 Kč a jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 079 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby vč. doplnění ze dne [datum], neboť dané mělo být součástí již žalobních tvrzení, a účast na jednání soudu dne [datum]) po 4 380 Kč dle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 2 948,40 Kč, z čehož 38,48 % činí 8 106,74 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

19. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.