25 C 105/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi údaje o zástupci , o zaplacení 110.000 Kč s přísl., <b>I. Žaloba žalobce, kterou se domáhá na žalované zaplacení částky 110.000 Kč spolu s 11,75% úrokem z prodlení p.a. od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 28.072 Kč k rukám právní zástupkyně žalované [titul] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].</b> 1. Žalobou ze dne [datum] došlou soudu dne [datum] se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 110.000 Kč spolu s 11,75% úrokem z prodlení p.a. od [datum] do zaplacení.

2. V žalobě uvádí, že mezi účastníky bylo dne [datum] v kostele sv. [jméno] v [obec a číslo] – [část obce] uzavřeno manželství, ze kterého se narodila dne [datum] nezletilá dcera [jméno] de [anonymizováno] („ de [příjmení]“; příjmení osob jsou v rozsudku uvedena v souladu s pravidly české mluvnice). Na základě návrhu žalované Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne 31.května 2021 mj. stanovil, že žalobce je povinen s účinností od [datum] přispívat na výživu nezletilé částkou 20.000 Kč měsíčně splatnou do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalované a s účinností od [datum] splatnou v částce 16.000 Kč do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalované (výrok II.) a dále že dluh na výživném za období od [datum] do [datum] ve výši 158.000 Kč je žalobce povinen uhradit v částce 102.000 Kč rukám žalované a v částce 56.000 Kč na spořicí účet nezletilé, to vše do [datum] (výrok III.). Přestože byl rozsudek soudu I. stupně odvolacím soudem změně, byl předběžně vykonatelný, takže žalobci nezbylo než neprodleně k rukám žalované stanovené výživné včetně uvedeného dluhu uhradit, neboť již v minulosti žalovaná proti žalobci na základě předběžného opatření zahájila exekuční řízení, které žalobci způsobilo nemalé škody. Celkem žalobce na výživném pro nezletilou za období od [datum] do [datum] uhradil částku 350.000 Kč. Za rok 2020 žalobce uhradil celkem částku 86 tis Kč. Za rok 2021 z titulu výživného uhradil celkem částku 264 tis Kč ([číslo] 2021 hradil měsíčně 10.tis Kč, [číslo] 2021 hradil částku 16 tis Kč a zároveň žalované uhradil dle rozsudku soudu I. stupně částku 102.000 Kč) Rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 25 Co 327/2021-642 ze dne 2.prosince 2021 byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. a III. změněn tak, že žalobce je povinen od [datum] hradit na výživném pro nezletilou měsíčně částku 10.000 Kč, přičemž dluh na výživném od [datum] do [datum] nevznikl. Podle rozsudku odvolacího soudu měl žalobce povinnost hradit na výživné pro nezletilou k rukám žalované za období od [datum] do [datum] pouze částku 240.000 Kč.

3. Žalobce je přesvědčen, že uhrazené výživné nemohlo být ve prospěch nezletilé doposud spotřebováno, neboť žalovaná při jednání před odvolacím soudem konaném dne [datum] nebyla schopna tvrdit natož prokázat, ani spotřebu výživného v částce do 10 tis. Kč. Téhož dne navíc žalovaná byla odvolacím soudem jednoznačně informována, že spotřebování výživného není jeho použití ve prospěch žalované. Žalobce proto vyzval žalovanou k vydání rozdílu plateb. Žalovaná na výzvu žalobce odpověděla, že výživné je dle jejího názoru spotřebováno, aniž by tuto skutečnost jakkoliv doložila. Podle žalobce z ust. § 923 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku vyplývá, že jestliže nedošlo ke spotřebování částek výživného, které byly za dobu minulou sníženy, popř. vyživovací povinnost byla zpětně zcela zrušena, vzniklo povinnému právo na vrácení plateb tohoto výživného, resp. oprávněný by musel tyto prostředky vrátit. Plnění bez právního důvodu a plnění z právního důvodu, který odpadl, je dle § 2991 občanského zákoníku bezdůvodným obohacením, které musí ten, kdo se bezdůvodně obohatí, ochuzenému vydat. Žalovaná se tím, že k jejím rukám bylo uhrazeno výživné pro nezletilou za období od [datum] do [datum] v celkové výši 350.000 Kč, na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Žalobce též nárokuje zákonný úrok z prodlení z žalované částky od [datum] (tj. po uplynutí lhůty k úhradě po doručení předžalobní upomínky žalované).

4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila (č.l. 57) tak, že navrhuje zamítnutí žaloby. Domnívá se, že není pasivně legitimovanou, když z hlediska zákona je pouze platebním místem pro úhradu výživného. Výživné jako takové náleží nezletilé dceři [jméno] [příjmení] [anonymizováno], [datum narození], nikoliv žalované, jakožto rodiči, kterému je svěřena do péče a který je oprávněn pouze tyto finanční prostředky určené pro nezletilou přebírat. Zdůraznila, že žalobce plnění prováděl na základě pravomocného rozhodnutí soudu, existoval tedy právní důvod pro poskytování plnění. Dále uvedla, že výživné za roky 2020, 2021 a i za rok letošní bylo zcela spotřebováno pro potřeby jejich nezletilé dcery, což může doložit výpisy z bankovních účtů a doklady za provedené platby. K odvolacímu řízení dodala, že odvolací soud vycházel jako ze vzorových měsíců z března a dubna roku 2020, kdy došlo poprvé k tzv.lockdownům ve společnosti a zavřeno bylo vše včetně škol. Žalovaná nemohla pracovat, neboť byla na OČR (dceři bylo v té době čerstvě 8 let a nemohla zůstat sama) a nepobírala žádnou mzdu. [příjmení] tedy z úspor a také využila nabídky svých rodičů, u kterých část této doby pobývala i s nezletilou dcerou [jméno]. Rodiče je v maximální míře podporovali. Dcera lockdowny celkově špatně psychicky nesla a nemalý podíl na tom měl i otcův odchod k jiné ženě. Žalobce v tu dobu před odvolacím soudem tvrdil, že má vyšší výdaje, neboť za žalovanou a jejich nezletilou dceru platí nájemné. Odvolací soud tedy vycházel při svém konstatování, které žalovaný zmiňuje, ze situace těchto dvou měsíců. Nájemné ale žalobce později chtěl po žalované doplatit a žalovaná mu v měsíci únoru 2021 z tohoto titulu zaplatila částku ve výši 34.322,60 Kč. Žalobce rovněž už nikde neuvádí, že začátkem měsíce července roku 2020 žalovanou i s jejich nezletilou dcerou stejně z bytu vyhodil a žalovaná si musela zajistit jiné bydlení. Plnění z ČSSZ za OČR žalovaná obdržela až v měsíci červnu a červenci 2020 (i přesto, že byla na OČR již od března) a první výživné pro potřeby nezletilé dcery od žalobce v roce 2020 obdržela až v měsíci květnu 2020, kdy žalobce poukázal souhrnně výživné za měsíce březen až červen 2020 v celkové výši 16.000 Kč, tedy 4.000 Kč za měsíc. Od června do září 2020 pak žalobce platil výživné pro dceru ve výši 4.000 Kč měsíčně i přesto, že bylo od května 2020 dle předběžného opatření stanoveno výživné ve výši 10.000 Kč. Až po zahájení exekuce na výživné hradil žalobce výživné od října ve výši 10.000 Kč, následně krátce ve výši 16.000 Kč (do rozhodnutí odvolacího soudu). Za leden a únor 2020 žalobce výživné nezaplatil. Proto i s ohledem na nižší platby výživného ze strany žalobce, než které stanovil soud I. stupně předběžným opatřením, žalovaný posléze částku dle rozsudku v odpovídající výši doplatil, a to až v roce 2021. Nicméně v souhrnu roku 2020 žalovaná za potřeby dcery vynaložila částku kolem 150 tisíc korun českých. I když byly možnosti omezené díky koronavirovým opatřením vlády, v mezidobí, kdy došlo k uvolnění opatření, logicky nároky nezletilé [jméno] vzrostly. Žalovaná se jí pochopitelně v rámci svých možností snažila udržet životní úroveň, na kterou byla zvyklá, rovněž je třeba vzít v úvahu nároky nezl. [jméno] v souvislosti s tím, jak rostla a žalovaná také zajišťovala osobní péči o nezletilou. V roce 2021 pak žalovaná celkově vynaložila na potřeby nezletilé dcery částku ve výši kolem 265 tisíc korun českých. Také v tomto roce zabezpečovala potřeby nezletilé dcery žalovaná osobní péčí, když v té době bylo dceři [jméno] 9 let. Zdůraznila, že žalobce ukončil soužití s žalovanou a jejich nezletilou dcerou [jméno] před Vánoci 2019, kdy odešel bydlet k milence - své současné partnerce. Kromě toho, že to samozřejmě nepříznivým způsobem zasáhlo nezletilou, když její otec odešel těsně před Vánoci, aby bydlel s jinou ženou, takto vystavilo žalovanou do nepříznivé finanční situace, kterou se jí podařilo překonat pouze díky pomoci svých rodičů, kteří ji finančně podporovali. Když žalovaná sečetla náklady na nezletilou, tak ji vyšla za rok 2020 částka cca 175.000 Kč, v roce 2021 pak dokonce částka 265.000 Kč. Žalobce neplatil výživné nikdy řádně, takže muselo být exekučně vymáháno, přičemž částka z exekuce přišla žalované až v roce 2021, a to [datum], a další částka pak v srpnu 2021. Rodiče žalované ji finančně podporovali díky tomu, že prodali polnosti. Přeplatek žalobce vznikl na základě soudních rozhodnutí, když předběžným opatřením Obvodního soudu pro Prahu 10 z února 2020 bylo žalobci uloženo platit žalované na výživném částku 4.000 Kč měsíčně. Tuto částku žalobce neplatil, žalovaná proto podala návrh na další předběžné opatření, kterým bylo v květnu 2020 výživné zvýšeno na částku 10.000 Kč měsíčně. Ani toto předběžné opatření žalobce nerespektoval, podával se tedy návrh na výkon rozhodnutí, respektive exekuci a výživné bylo vymáháno podle předběžných opatření exekučně. Později přišlo rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo žalobci výživné vyměřeno částkou 16.000 Kč měsíčně, toto rozhodnutí bylo pak následně změněno odvolacím soudem, který výživné stanovil částkou 10.000 Kč měsíčně.

5. V dubnu 2020 žalobce přišel za žalovanou s tím, že nájem bytu, který užívá, skončil a že se má vystěhovat. Požadoval za ni právě nájemné za předmětný byt za období duben, květen a červen 2020 s tím, že on ho hradí společnosti, která byla vlastníkem předmětného bytu a která byla v majetku z 95 % žalobce a z 5 % žalované. Tento nájem pak žalovaná žalobci doplatila v roce 2021 částkou 34.000 Kč za měsíce duben, květen a červen 2020. U rodičů v [obec] žalovaná bydlela právě v období dubna až června 2020. V červenci 2020 si pak musela najít nové bydlení, neboť ji žalobce vyhodil z bytu tím způsobem, že jí odpojil elektřinu. Pronajala si tedy byt 2+kk za částku 18.500 Kč měsíčně včetně energií, neboť od září 2020 dcera začala chodit zase do školy v [obec].

6. Jelikož je žalobce státním příslušníkem Itálie, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný má na území ČR povolen trvalý pobyt občana EU od [datum]. Je hlášen na adrese [adresa žalobce]; změnu adresy nenahlásil.

7. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalobce na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Podle § 6 odst. 1 z.č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Pro Českou republiku je dále závazné nařízení Rady Evropských společenství [číslo] ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) účinné od 10.1.2015. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 4 odst. 1 cit. nařízení, neboť žalovaná je občanem ČR a má zde bydliště. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Žalovaná se zdržuje na území ČR, zdejší soud je tak jejím obecným soudem ve smyslu ust. § 84 až 86 o.s.ř. a je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. je dána pravomoc i příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8 (srov. § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním).

8. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne [datum] podal u Obvodního soudu pro Prahu 10 žalobce podáním z [datum] žalobu o rozvod manželství. V žalobě mimo jiné uvádí, že je občanem Itálie italské národnosti, ale hovoří česky. Manželství uzavřeli [datum] v kostele svaté [jméno] v [obec a číslo] na [část obce]. Usiloval o zachování manželství, žalovaná měla k manželství rozporuplné postoje, nicméně se aktuálně přiklání k rozvodu. Žalobce uváděl, že manželka opakovaně udržovala mimomanželské poměry, o kterých se dozvěděl jednak přímo od ní, jednak od třetích osob. Žalobce považuje manželství za neudržitelné a vnímá to jako zásadní důvod pro jeho rozvod. Navštívil i odbornou pomoc, žalovaná ale společnou rodinnou terapii odmítla. Manželé prozatím vedou společnou domácnost, ale intimně se nestýkají. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že souhlasí s rozvodem manželství účastníků, ale příčiny rozvratu manželství shledává na straně žalobce. Nesouhlasí s tvrzením žalobce, že usiloval o zachování manželství, naopak poprvé už v roce 2016 sdělil žalované, že chce ukončit manželství. Dále ve vyjádření uvedla, že ze strany žalobce docházelo k fyzickému a psychickému napadání žalované, což dokládá lékařskými zprávami o ošetřeních, úředním záznamem sepsaným na Policii České republiky a rovněž fotografiemi zranění způsobených jí žalobcem. Dále ve vyjádření žalovaná uvádí, že manželé spolu více než 1 rok intimně nežijí, v měsíci září 2019 nepřišel žalobce ani jednou večer domů, vrátil se až v pozdních nočních hodinách. Mediaci nabízenou žalovanou odmítl. K vyjádření žalovaná přiložila zprávy o ambulantních vyšetřeních z [datum], [datum], [datum] a [datum] a úřední záznam o podání vysvětlení na Policii České republiky dne [datum]. Rozsudkem ze dne 7.března 2022 č. j. 15 C 273/2019-68, který nabyl právní moci [datum], bylo manželství žalobce a žalované uzavřené dne [datum] před Úřadem městské části [obec a číslo] rozvedeno. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že příčinu rozvratu manželství soud spatřil v tom, že došlo k naprosté ztrátě důvěry mezi účastníky a citovému odcizení, když žalobce obviňuje žalovanou z nevěry, žalovaná žalobce z domácího násilí, takže je zjevné, že k sobě manželé nechovají žádné kladné city. Nadto si žalobce ji založil novou rodinu.

9. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. [spisová značka] ve věci nezletilé [jméno] [anonymizována dvě slova], narozené [datum], soud zjistil, že dne [datum] došel tamnímu soudu návrh žalobce jako otce nezletilé na úpravu poměrů k nezletilé. V návrhu žalobce navrhuje svěření nezletilé pro dobu do a po rozvodu manželství rodičů do střídavé péče rodičů tak, že v péči matky bude nezletilá každý lichý týden v roce a v péči otce každý sudý týden v roce s výjimkou prázdnin. O prázdninách navrhuje upravit styk. Vyživovací povinnost navrhuje stanovit žalobci částkou 5.000 Kč měsíčně a žalované jako matce nezletilé částkou 3.000 Kč měsíčně. Žalovaná pak navrhla svěření nezletilé do své výlučné péče a stanovení výživného otci částkou 20.000 Kč měsíčně. Ve vyjádření zdůrazňovala, že nezletilou kojila více než 3 roky, nezletilá byla v její takřka výlučné péči, 24 hodin denně trávila s matkou, zatímco otec čas trávil v práci a volný čas svými zálibami. Argumentovala mimo jiné fyzickým a psychickým napadáním ze strany žalobce, zdůrazňovala, že otec se o nezletilou kompletně nikdy nestaral, agresivně se choval i vůči nezletilé. Dne [datum] podal žalobce návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by byl upraven jeho styk s nezletilou. Návrhu soud vyhověl usnesením ze 4.února 2020 č. j. [číslo jednací], kterým upravil styk otce s nezletilou. Naopak návrhem z [datum] matka navrhla nařízení předběžného opatření, kterým by otci bylo uložena povinnost přispívat na nezletilou výživným ve výši 12.000 Kč měsíčně s odůvodněním, že otec nepřispívá na výživné na nezletilou ničeho. Usnesením ze 14.února 2020 č. j. [číslo jednací] nařídil soud předběžné opatření, kterým uložil žalobci povinnost přispívat na výživu nezletilé částkou 6.000 Kč měsíčně vždy do každého patnáctého dne v měsíci předem k rukám matky. K odvolání obou rodičů Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením z 12.března 2020 č. j. [číslo jednací] změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh otce na nařízení předběžného opatření zamítl a usnesením č. j. [číslo jednací] usnesení soudu prvního stupně o vyživovací povinnosti otce pak změnil jen tak, že výživné určil částkou 4.000 Kč měsíčně počínaje dnem [datum]. Návrhem z [datum] pak matka navrhovala nařízení předběžného opatření, kterým by soud stanovil výživné na částku 12.000 Kč měsíčně, neboť výživné ve výši 4.000 Kč měsíčně jako nezbytné výživné je zcela nedostatečné. Dále poukázala na to, že žalobce výživné neplatí ani ve výši 4.000 Kč měsíčně, takže dne [datum] musela podat návrh na exekuci. Usnesením z 28. května 2020 č. j. [číslo jednací] pak nařídil soud předběžné opatření, kterým otci uložil povinnost přispívat na výživu nezletilé částkou 10.000 Kč měsíčně vždy do každého patnáctého dne v měsíci předem k rukám matky s tím, že se tímto rozhodnutím mění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. [číslo jednací] ze dne 14.2.2020 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne 12.března 2020. K odvolání žalobce bylo usnesení potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27.července 2020 č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum]. Návrhem ze dne [datum] se pak žalobce domáhal nařízení dalšího předběžného opatření, kterým by naopak došlo ke snížení výživného na částku 6.000 Kč měsíčně. Usnesením ze dne 26.března 2021 č. j. [číslo jednací] soud prvního stupně návrh otce na nařízení předběžného opatření zamítl. Samotnou skutečnost, že se žalobci dne [datum] narodil nezletilý syn [jméno] de [příjmení], jehož matkou byla [jméno] [příjmení] [jméno], [datum narození] v Rusku, nepovažoval za důvod naléhavé potřeby zatímní úpravy potřebné pro nařízení předběžného opatření. K odvolání žalobce bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze z 25.října 2021 č. j. [číslo jednací] Odvolací soud mimo jiné poukázal na to, že předběžným opatřením lze poskytnout prozatímní ochranu oprávněnému uložením povinnosti druhému účastníkovi, není však určeno ke zmírňování určité povinnosti, která byla již v minulosti soudním rozhodnutím stanovena. Pokud se otec bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něho nebo pro příslušníky jeho rodiny, zvláště nepříznivé následky, může soud na návrh podle § 266 odst. 1 o.s.ř. provedení výkonu rozhodnutí odložit (srov. například usnesení Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. IV ÚS 3706/14).

10. Konečně v mezidobí rozsudkem ze dne 31.května 2021 č. j. [číslo jednací] Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl ve věci samé tak, že nezletilou [jméno] [anonymizována dvě slova], narozenou [datum], svěřil pro dobu do i po rozvodu manželství rodičů do péče matky a otci uložil povinnost s účinností od [datum] přispívat na výživu nezletilé částkou 20.000 Kč měsíčně splatnou vždy do každého patnáctého dne v měsíci předem k rukám matky a s účinností od [datum] v částce 16.000 Kč měsíčně splatnou do každého patnáctého dne měsíce předem k rukám matky a v částce 4.000 Kč do každého patnáctého dne v měsíci předem na spořicí účet nezletilé, který je otec povinen za tímto účelem založit. Výrokem III. pak soud vyčíslil dluh na výživném za období od [datum] do [datum] ve výši 158.000 Kč, který otci uložil uhradit v částce 102.000 Kč k rukám matky a v částce 56.000 Kč na spořicí účet nezletilé vše do [datum]. Dále pak soud upravil styk otce s nezletilou a rozhodl o nákladech řízení účastníků. V bodě 156 rozsudku soud vyčíslil dluh na výživném za období od [datum] do [datum], když zohlednil platby žalobce na výživném v roce 2020 ve výši 76.000 Kč a v roce 2021 ve výši 50.000 Kč, včetně plateb nájemného žalobcem ve výši 56.000 Kč za období prosinec 2019 až březen 2020 po 14.000 Kč za 4 měsíce, tedy v částce 56.000 Kč. Rozsudek soudu prvního stupně byl právními zástupci žalobce doručen [datum]. K odvolání otce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2.prosince 2021 č. j. 25 Co 327/2021-642 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o výživném změnil tak, že otec je povinen platit na výživu nezletilé s účinností od [datum] částku 10.000 Kč měsíčně vždy do každého patnáctého dne v měsíci předem k rukám matky s tím, že tato úprava platí i pro dobu po rozvodu manželství rodičů. Dále rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. o výživném změnil tak, že otci dluh na výživném za období od [datum] do30.listopadu 2021 nevznikl. Odvolací soud se ztotožnil s nutností úpravy výživného počínaje lednem 2020, kdy došlo k ukončení soužití rodičů nezletilé. Otci vznikla povinnost zaplatit na výživném za dobu od ledna 2020 do listopadu 2021 celkem 230.000 Kč, přičemž k rukám matky za uvedené období zaplatil 126.000 Kč, dluh 102.000 Kč a dále tak platil stanovené výživné 20.000 Kč, čímž zaplatil více, než odpovídá uložené povinnosti. Otci tak žádný dluh na výživném nevznikl. Rozsudek nabyl právní moci [datum].

11. Pokud jde o platby žalobce žalované na výživné pro nezletilou, žalobce předložil příjmové pokladní doklady, jakož i výpisy z účtů, kterými prokázal své platby. Mezi účastníky pak není sporu o platbách výživného žalobcem, když předmětem řízení je částka 110.000 Kč, jejímž základem je platba žalobce dne [datum] na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 z 31.5.2021 č.j. 41 P 42/2019-597. Přeplatek na výživném je tak nesporný.

12. Žalovaná pak k podání z [datum] (číslo listu 88) doložila tabulky výdajů na nezletilou v letech 2020 a 2021, z nichž vyplývá, že na nezletilou vynaložila částky 15.560 Kč v lednu 2020, 13.168 Kč v únoru 2020, 7.466 Kč v březnu 2020, 2.630 Kč v dubnu 2020, 3.907 Kč je v květnu 2020, 7.287 Kč v červnu 2020, 2.701 Kč v červenci 2020, 35.834 Kč v srpnu 2020, 27.762 Kč v září 2020, 16.628 Kč v říjnu 2020, 24.169 Kč v listopadu 2020, 21.358 Kč v prosinci 2020, 13.598 Kč v lednu 2020, 28.383 Kč v únoru 2021, 16.851 Kč v březnu 2021, 12.307 Kč v dubnu 2021, 18.729 Kč v květnu 2021, 20.746 Kč v červnu 2022, 19.449 Kč v červenci 2021, 25.315 Kč v srpnu 2021, 28.231 Kč v září 2021, 30.123 Kč v říjnu 2021 a 24.371 Kč v listopadu 2021, přičemž v prosinci 2021 vynaložila na nezletilou o částku 47.490 Kč. V tabulce jsou zachycené výdaje i za leden a únor 2022 částkami 15.560 Kč a 42.724 Kč. Tabulky zahrnují i část nákladů za drogerii, jednu třetinu nájemného, výdaje za cestování a další. Výdaje pak žalovaná dokládá i výpisy z účtu, neboť převážná část výdajů byla hrazena bezhotovostně platební kartou.

13. Vztahy účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Podle § 56 odst. 1 zákona č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pokud pravomoc ve věcech vyživovacích povinností a ve věcech rodičovské zodpovědnosti není upravena přímo použitelnými předpisy Evropské unie, je ve věcech výživy, výchovy a dalších věcech péče o nezletilé včetně opatření k ochraně jejich osoby a majetku dána pravomoc českých soudů, jestliže nezletilý má obvyklý pobyt v České republice, nebo jestliže je státním občanem České republiky, i když má obvyklý pobyt v cizině. Český soud nemusí řízení zahájit, stačí-li k ochraně práv a zájmů státního občana České republiky opatření učiněná v cizině.

14. Rovněž podle nařízení Rady Evropských společenství [číslo] ze dne [datum] o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) článku 2 bod 1 pro účely tohoto nařízení zahrnuje škoda jakékoli následky civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatelství bez příkazu nebo předsmluvního jednání. Podle čl.4 bodu 1 nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti.

1. Podle čl. 10 bodu 1 souvisí-li mimosmluvní závazkový vztah, který vzniká z bezdůvodného obohacení, včetně úhrady neexistujícího dluhu, s již existujícím vztahem mezi stranami, jako například smluvním vztahem nebo vztahem vyplývajícím z civilního deliktu, který úzce souvisí s tímto bezdůvodným obohacením, je rozhodným právem právo, kterým se řídí uvedený existující vztah. Podle bodu 2 nemůže-li být rozhodné právo určeno na základě odstavce 1 a strany mají v okamžiku, kdy došlo ke skutečnosti, jež vedla k bezdůvodnému obohacení, obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země. Podle bodu 3 nemůže-li být rozhodné právo určeno na základě odstavců 1 a 2, je jím právo země, kde k bezdůvodnému obohacení došlo. Podle bodu 4 vyplývá-li ze všech okolností případu, že je mimosmluvní závazkový vztah, který vzniká z bezdůvodného obohacení, zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená v odstavcích 1, 2 a 3, použije se právo této jiné země.

15. V dané věci se jedná o spor o vydání bezdůvodného obohacení představovaného přeplatkem na výživném pro nezletilé dítě. Věc se projednává nikoli v řízení opatrovnickém, ale v běžném sporném civilním řízení. Soud se proto přiklání k závěru, že rozhodným právem je podle čl. 10 bodu 2 nařízení Rady Evropských společenství [číslo] ze dne [datum] o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) právo české, když žalobce i žalovaná mají bydliště na území České republiky. Ostatně české právo by bylo rozhodným právem i podle čl. 10 bodu 1 tohoto nařízení, neboť výživné na nezletilou bylo stanoveno podle českého práva. Podle § 923 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. Podle odst. 2 dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací. Nevrací se ani dávka výživného, která na takové dítě byla splněna na měsíc dopředu, ale dítě před uplynutím měsíce zemřelo. Podle § 2991 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce není důvodná.

17. Žalovaná se v první řadě v řízení bránila námitkou nedostatku pasivní legitimace s odůvodněním, že výživné je nárokem nezletilého dítěte, že rodič je pouze platebním místem. Dovozovala, že žaloba žalobce by měla směřovat nikoliv vůči matce nezletilé [jméno], ale přímo proti samotné nezletilé. Poukazovala mimo jiné na to, že i exekuční návrhy jsou podávány jménem nezletilého dítěte, jenž je pouze v řízení zastoupeno svým zákonným zástupcem – rodičem. Soud však s tímto posouzením nesouhlasí. Byť lze souhlasit s tím, že skutečně nárok na výživné je nárokem nezletilého dítěte, což vyplývá i z ustálené judikatury soudů (například žalovanou zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 2235/2016 a celá řada dalších), ustálená soudní praxe vychází právě z toho, že rodič je platebním místem pro toto výživné a že pokud dojde ke vzniku přeplatku na výživném, který je třeba vrátit, (minimálně po dobu nezletilosti vyživovaného dítěte) je pasivně legitimovaným právě ten rodič, který výživné od rodiče povinného přijímal. Soudní praxe tedy doposud vycházela vždy z toho, že žalován o vrácení přeplatku na výživném nemá být nezletilý, nýbrž rodič nezletilého, k jehož rukám bylo výživné placeno. Uvedené lze ostatně implicitně dovodit i z ustanovení § 923 odst. 2 věta věty druhé zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, podle něhož se nevrací ani dávka výživného zaplacená předem na dítě, které před uplynutím měsíce zemřelo, tedy nemohlo výživné ani spotřebovat. Pokud by bylo pasivně legitimováno nezletilé dítě, bylo by uvedené ustanovení zcela obsolentní. Žalobce tedy správně podal žalobu na žalovanou jako rodiče nezletilé, k jehož rukám výživné na nezletilou platil.

18. Žalovaná se dále v řízení bránila tím, že výživné zaplacené žalobcem bylo spotřebováno a žalované tak bezdůvodné obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku nevzniklo. V řízení pak dokládala konkrétní důkazy, jimiž prokazovala spotřebování příslušných částek zaplacených žalobcem na náklady spojené s péčí o nezletilou.

19. Soud prvního stupně má za to, že ustanovení § 923 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku míří právě na případy, kdy soudním rozhodnutím dojde ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že v případě nezletilé [jméno] de [anonymizováno] platil žalobce jako otec nezletilé na základě soudních rozhodnutí výživné na nezletilou k rukám žalované. Nejednalo se tedy v jeho případě o platby dobrovolné, nýbrž o platby na základě předběžně vykonatelných rozhodnutí. Uvedené platí, jak pro platby výživného na základě předběžných opatření Obvodního soudu pro Prahu 10, tak i pro platby výživného na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 31.5.2021 [číslo jednací] [anonymizováno] [rok] [číslo], neboť ve smyslu § 162 odst. 1 o. s. ř. jsou předběžně vykonatelné i rozsudky odsuzující k plnění výživného. Právě na tyto situace pak podle přesvědčení soudu I.stupně míří ustanovení § 923 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, které výslovně stanoví, že dojde-li ke snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, spotřebované výživné se nevrací. Byť soud prvního stupně k tomu nedohledal žádnou judikaturu, z komentářů vyplývá, že v případě snížení nebo zrušení výživného pro nezletilé dítě se již spotřebované výživné nevrací, neboť takovýto přeplatek na výživném se nepovažuje za bezdůvodné obohacení, ačkoliv představuje majetkový prospěch. Motivem pro tento přístup je snaha ochránit životní úroveň nezletilého dítěte, jež by byla jistě dotčena v případě, že by muselo vracet přeplatek na výživném, které již spotřebovalo. V komentáři se dokonce uvádí, že zásada, že spotřebované výživné se nevrací, dopadá na výživné jako takové; nebylo by žádoucí, aby nezletilé dítě musel vracet tu část výživného, která tvoří úspory, i když se nejedná přísně vzato spotřebované výživné. Komentář pak výslovně uvádí situace, kdy je vydáno soudní rozhodnutí stanovující výši výživného v nižší výši, než bylo placeno, nebo kdy je vydáno soudní rozhodnutí, kterým s ohledem na změnu poměrů dojde ke snížení či zrušení výživného za dobu minulou. Podle mínění soudu prvního stupně tedy žalovaná v řízení zásadně ani nemusela prokazovat, že výživné, které od žalobce o na nezletilou obdržela, skutečně fakticky na potřeby nezletilé spotřebovala, postačuje skutečnost, že se jednalo o výživné, které žalobce na základě soudních rozhodnutí na výživném pro nezletilou k rukám žalované zaplatil, přičemž rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] došlo ke zpětnému snížení vyživovací povinnosti otce na nezletilou.

20. Pouze pro úplnost pak soud prvního stupně pro případ odlišného právního názoru odvolacího soudu dodává, že má za to, že žalovaná v řízení i faktické spotřebování částek zaplacených žalobcem na nezletilou prokázala, když v řízení předložila tabulky obsahující přehled plateb vynaložených na potřeby nezletilé (byť zjevně v nadstandartní výši), mezi něž samozřejmě patří nejen náklady na jídlo, oblečení, školní a mimoškolní aktivity, ale i zábavu, drogistické zboží a bydlení, neboť všechny tyto potřeby nezletilé jsou zahrnuty ve výživném, které soud v opatrovnickém řízení stanoví.

21. Nezbývá tak než konstatovat, že zpětným snížením výživného odvolacím soudem nevzniklo žalované bezdůvodné obohacení, které by byla povinna žalobci vydat, a to s ohledem na ustanovení § 923 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Soud proto žalobu žalobce zamítl.

22. O nákladech řízení účastníků bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, a proto jí náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající z odměny za právní zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu za čtyři úkony právní služby po 5.500 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, účast u jednání dne [datum] a u jednání dne [datum]; doplňující vyjádření z [datum] mělo být zahrnuto již ve vyjádření k žalobě a podání z [datum] a [datum] nepovažuje soud za úkony právní služby), a čtyři režijní paušály po 300 Kč s navýšením o 21 % DPH částkou 4.872 Kč, celkem tedy 28.072 Kč.