25 C 11/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi , o zaplacení 1.465,20 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žaloba žalobce, kterou se domáhá na žalovaném zaplacení částky 1.665,20 Kč spolu s 9,75% úrokem z prodlení p.a. z částky 1.665,20 Kč od 3.5.2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 31.8.2020 domáhá na žalovaném zaplacení částky 1.465,20 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1.465,20 Kč od 3.5.2019 do zaplacení a částky 200 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky. V návrhu uvádí, že žalobce je právnickou osobou, pojišťovnou provozující pojišťovací činnost, a to na základě povolení [obec] [anonymizována dvě slova] ve smyslu zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých zákonů (zákon o pojišťovnictví). Žalobce uzavřel s žalovaným pojistnou smlouvu„ Sdružené pojištění vozidla [anonymizováno] [číslo]“ s počátkem pojištění dne [datum]. Na základě smlouvy žalobce poskytoval žalovanému služby spočívající v pojišťovací činnosti uvedené ve smlouvě – konkrétně pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pro [značka automobilu] [registrační značka] dle zákona č.168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a žalovaný byl povinen řádně platit žalobci sjednané pojistné ročně ve výši 4.752 Kč ve čtvrtletních splátkách. Tuto povinnost však žalovaný porušil. Z důvodu neplacení pojistného došlo k zániku pojistné smlouvy ke dni 2.5.2019 podle § 12 odst. 1 písm. e) z.č.168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalobce se touto žalobou domáhá úhrady dlužného pojistného. Nezaplacené pojistné je vypočteno žalobcem v souladu se smlouvou. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení od data zániku pojistné smlouvy. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 23.9.2020 pod č.j. EPR 220972/2020-7 soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Usnesením ze dne 2.listopadu 2020 pod č.j. EPR 220972/2020-9 pak soud platební rozkaz zrušil. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Jelikož je žalovaný státním příslušníkem Turecké republiky, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne 9.2.2021 soud zjistil, že žalovanému bylo uděleno povolení k trvalému pobytu občana 3.státu od 19.9.2005. Hlášen je do 31.12.2015 na adrese [adresa]; k 9.2.2021 změnu adresy nenahlásil. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalovaného na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Česká republika je nástupnickou zemí dřívější Československé republiky, ve vztahu k jejím státním příslušníkům se tak použije smlouva mezi ČSR a Tureckou republikou o vzájemných stycích v soudních věcech občanských a obchodních vyhlášená pod číslem 75/1933 Sb. Tato smlouva však pravomoc justičních orgánů v této věci neupravuje. Podle § 6 odst. 1 č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Žalovaný má trvalý pobyt v obvodu zdejšího soudu, zdržuje se zde, zdejší soud je tak obecným soudem žalovaného ve smyslu ust. § 84 až 86 o.s.ř. a je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. je dána pravomoc i příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8 (srov. § 6 odst. 1 zákona č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním). Žalobce doplnil, že dne [datum] uzavřel žalobce s žalovaným [příjmení] smlouvu [číslo] jejíž nedílnou součástí byl mimo jiné i sazebník platný od [datum], v rámci kterého je sjednána částka pro případ zaslání upomínky dlužného pojistného ve výši právě 200 Kč. Žalovaný stvrdil seznámení se s tímto sazebníkem podpisem předmětné pojistné smlouvy. Náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 200 Kč představují právě tuto částku. Dlužné pojistné je vypočteno vydělením výše pojistného počtem dnů pojistného období (4752/360 = 13,20) a denní pojistné se poté vynásobí počtem pojištěných dnů (13,20*111 = 1.465). Žalované dlužné pojistné představuje částku 1.465,20 Kč. Soud nařídil ústní jednání. K ústnímu jednání dne 26.5.2021 se žalobce po předchozí písemné omluvě nedostavil, a proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: informace [obec] [anonymizováno] z 12.5.2019 o zániku pojistné smlouvy, záznam z jednání [obec] [anonymizováno] z [datum], pojistná smlouva na sdružené pojištění vozidla z [datum], podací arch České pošty s.p., výzva k splnění ze 7.8.2020, upomínka před podáním žaloby [právnická osoba] z 15.6.2019, upomínka dlužného pojistného z 11.3.2019 [právnická osoba], potvrzení o provedené lustraci v ISZR ohledně žalovaného a lustrace v centrální evidenci vězňů ohledně žalovaného, potvrzení o provedené lustraci v ISZR ohledně žalovaného a v centrální evidenci vězňů, sdělení PSSZ z 2.února 2021, sdělení Ministerstva vnitra České republiky ze dne 9.února 2021, sdělení Úřadu práce České republiky z 25.2.2021, sazebník poplatků [obec] [anonymizována tři slova]. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Z pojistné smlouvy – sdružené pojištění vozidla [číslo] soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobcem měla být dne [datum] sjednána pojistná smlouva k pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [anonymizována dvě slova] [registrační značka]. Ze smlouvy vyplývá, že se řídí Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění vozidel [anonymizováno] [číslo], Sazebníkem poplatků a oceňovacími tabulkami ke stanovení výše pojistného plnění z úrazového pojištění dopravovaných osob. Pod listinou se nachází podpis žalovaného, dále je zde kolonka„ podpis a razítko pojišťovacího zprostředkovatele zastupujícího [anonymizováno] na základě plné moci“ s podpisem, nicméně plná moc přiložena není. Závazkový vztah účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Smlouva mezi ČSR a Tureckou republikou o vzájemných stycích v soudních věcech občanských a obchodních vyhlášená pod [číslo] Sb. rozhodné právo v této věci neupravuje. Podle § 87 odst. 1 z. č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Z pojistné smlouvy výslovně nevyplývá, jakým právem se řídí, nicméně smlouva byla uzavřena v českém jazyce a v [obec], tedy na území České republiky, žalobce má sídlo na území ČR, žalovaný bydliště. S ohledem na shora uvedené lze dovodit, že nejúžeji smlouva souvisí s českým státem a řídí se proto českým právním řádem. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle odst. 2 není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou. Podle § 2779 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ukládá-li jiný zákon určité osobě povinnost uzavřít pojistnou smlouvu, lze se ve smlouvě odchýlit od ustanovení tohoto oddílu jen tehdy, připouští-li to zákon a nedojde-li tím ke snížení rozsahu pojištění stanoveného jiným zákonem. Podle odst. 2 stanoví-li tak jiný zákon, vzniká pojistiteli povinnost uzavřít pojistnou smlouvu tak, aby mu povinnost poskytnout pojistné plnění vznikla i tehdy, byla-li škoda způsobena úmyslným jednáním pojistníka, pojištěného nebo jiné osoby. Podle § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle odst. 2 zanikne-li pojištění v důsledku pojistné události, náleží pojistiteli pojistné do konce pojistného období, v němž pojistná událost nastala; v takovém případě náleží pojistiteli jednorázové pojištění celé. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal existenci platné pojistné smlouvy v období, za které požaduje zaplacení pojistného. Soud I.stupně se v první řadě zabýval otázkou, co je mezi účastníky nesporné. Podle ustálené soudní praxe Nejvyššího soudu ČR i právní teorie mlčení účastníka nečiní tvrzení protistrany nespornými. Podle § 120 odst. 4 o.s.ř. soud může vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků. Zákon tedy počítá s tím, že skutková zjištění soudu mohou mít svůj původ v nesporných tvrzeních účastníků, kteří projevili svou vůli omezit dokazování jen na ty skutečnosti, které zůstávají mezi nimi spornými. Okolnost, že se jedna strana nevyjádřila k tvrzením druhé strany nemůže sám o sobě vést k závěru o shodném tvrzení účastníků řízení ohledně této skutečnosti a jejich shodně projevené vůli vyloučit ji z dokazování. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 35/2007) Shodná tvrzení účastníků může soud vzít za svá skutková zjištění, jen jestliže obsahují údaje (poznatky) o skutkové stránce věci, které by se jinak musely prokazovat pomocí důkazních prostředků. Údaje účastníků, které představují právní hodnocení pro rozhodnutí významných skutečností nebo právní posouzení věci, nejsou způsobilým prostředkem ke zjištění skutkového stavu věci a tedy ani zdrojem pro skutková zjištění soudu. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1478/2002) Za situace, kdy je žalovaný procesně pasivní a žádná skutková tvrzení neučinil, tedy nelze považovat žádná tvrzení žalobce za nesporná, ale naopak za sporná. Je povinností soudu posoudit z úřední povinnosti, zda byla smlouva platně uzavřena či nikoliv (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. IV. ÚS 2600/09 ze dne 9.12.2010, aj.). Žalobce tak v první řadě neprokázal řádné uzavření platné pojistné smlouvy, co eventuelně bylo jejím obsahem a vznik nároku na zaplacení žalovaného pojistného. Žalobce totiž nepředložil všechny všeobecné pojistné podmínky, které jsou součástí smlouvy. Žalobce tak neprokázal, co by bylo obsahem uzavřené pojistné smlouvy a zda vůbec byla pojistná smlouva řádně uzavřena, neboť všeobecné podmínky často obsahují různé odkládací a rozvazovací podmínky. Teprve ze všeobecných pojistných podmínek by totiž bylo možné zjistit, jakým okamžikem byla a zda vůbec pojistná smlouva uzavřena. Žaloba žalobce je tak sice projednatelná, když je zřejmé, čeho se žalobce domáhá, a nelze postupovat podle § 43 o.s.ř. a žalobu případně odmítnout, nicméně tvrzení žalobce jsou neúplná a je třeba postupovat podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Tím, že se žalobce k jednání nedostavil, připravil se o možnost poučení podle § 118a o.s.ř. Podle ustálené judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Odo 832/2006 ze dne 27.9.2006 či rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 14 Co 426/2002, rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 51 Co 145/2010) podle § 114 odst. 1 o.s.ř. po zahájení řízení předseda senátu především zkoumá, zda jsou splněny podmínky řízení a zda byly odstraněny případné vady v žalobě. Obligatorní náležitosti žaloby jsou upraveny v ust. § 42 odst. 4 o.s.ř. a ust. § 79 odst. 1 o.s.ř., mezi ně náleží i vylíčení rozhodujících skutečností. Podle konstantní judikatury a rozhodovací praxe soudů se rozhodujícími skutečnostmi rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, jimiž vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Vylíčení rozhodujících skutečností pak může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.1.2009 sp.zn. 30 Cdo 295/2007; podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.5.2012 sp.zn. 29 Cdo 2268/2011 je však nutno možnost odkazu na listinu aplikovat restriktivně). Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.10.2002 sp. zn. 21 Cdo 370/2002). Pokud jde o listinné důkazy, tak při přípravě jednání soud pouze zjišťuje, zda účastníci předložili důkazy, které v žalobě navrhují, případně si vyžádá důkazy, které vyžádat navrhli. Ve fázi přípravy jednání při postupu podle § 114 a 114a o.s.ř. soud důkazy neprovádí a rovněž nehodností, zda účastníky navržené důkazy jsou schopny prokázat jejich tvrzení. Pokud nemá pochybnosti o tom, že jsou dány podmínky řízení a žaloba splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem a pokud má k dispozici všechny navržené důkazy, soud v této fázi řízení účastníky o jejich povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti písemně nepoučuje a může nařídit ústní jednání. Postup podle § 114c o.s.ř., který upravuje možnost nařídit soudní rok k přípravě jednání, není obligatorní. Závěr o neúplnosti skutkových tvrzení nebo navržených důkazů může předseda senátu učinit až po provedení dokazování při ústním jednání a teprve tehdy nastupuje jeho poučovací povinnost ve smyslu § 118a o.s.ř. (viz usnesení Městského soudu v Praze sp.zn. 11 Co 337/2008). Jinými slovy teprve v případě, že se po provedení důkazů v průběhu jednání ukáže, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil a poučí jej o tom, v čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nedoplnění této výzvy. Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy (§ 118a odst. 1 a 3 o.s.ř). Pokud se účastník z vlastní vůle nedostaví k ústnímu jednání, musí si být jist, že jim předložené důkazy jsou úplné a postačí k prokázání jeho skutkových tvrzení. Pokud se tedy účastník nedostaví, vyloučí se z možnosti poučení podle § 118a o.s.ř., neboť toto ustanovení upravuje pouze poučovací povinnost soudu při ústním jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. Nemohl-li soud prvního stupně poskytnout žalobci poučení podle § 118a o.s.ř., protože se tento nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Mimo jednání soud účastníky poučuje o jejich procesních právech a povinnostech způsobem, který stanoví zákon v souvislosti s úpravou toho či onoho procesního institutu a jen v případech výslovně zákonem stanovených, zpravidla půjde o poučeních v písemnosti doručené účastníku v řízení. (srovnej Občanský soudní řád, komentář – I. díl, 7.vydání, C.H.BECK 2006, strana 550). Soudu proto nezbylo než žalobu v plném rozsahu zamítnout. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným pak soud rozhodl podle § 142 odst.1 o.s.ř., když procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.