25 C 111/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa , proti žalovanému: jméno příjmení , datum narození , rodné číslo , státnímu příslušníku Ukrajiny, naposledy dlouhodobým pobytem u jméno příjmení , ulice a číslo , PSČ obec a číslo – část obce , t.č. neznámého pobytu, zastoupenému opatrovníkem příjmení částí obec a číslo , se sídlem adresa , o zaplacení 1.300 Kč s příslušenstvím, <b>Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.300 Kč spolu s 9,75% úrokem z prodlení p.a. od 6.1.2019 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 30.8.2019 ve znění jeho doplnění se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 1.300 Kč spolu s 9,75% úrokem z prodlení p.a. od 6.1.2019 do zaplacení. V návrhu uvádí, že je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem hlavního města Prahy, na základě Zřizovací listiny v platném znění je oprávněn hlavním městem Prahou k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a hlídání. Dne 27.9.2018 provedl žalobce technický úkon (tzn. odtah, kdy je vozidlo dočasně umístěno na odtahový vůz, jeho poodjetí na vhodné místo a následné vrácení zpět po odpadnutí důvodů, na základě kterých bylo vozidlo odtaženo) s motorovým vozidlem [registrační značka] tak, jak je uvedeno v protokolu o odtahu č. 644771. Technický úkon byl proveden podle ustanovení § 19b odst. 1) zákona č.13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Žalovaný je povinen zaplatit dlužnou částku podle ustanovení § 19b odst. 2) cit. zákona Cenu za nucené odtahy a parkovné na parkovišti provozované žalobcem stanoví příslušné nařízení hlavního města Prahy, cena za technický úkon činí 1.300 Kč podle ustanovení § 2 odst. 2) nařízení hl. m. Prahy. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 1.300 Kč, avšak neúspěšně. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 12.12.2019 č.j. EPR 198627/2019-7 soud návrhu v plném rozsahu vyhověl. Usnesením ze dne 3.4.2020 č.j. EPR 198627/2019-10 soud platební rozkaz zrušil, neboť se jej nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou. Jelikož je žalovaný státním příslušníkem Ukrajiny, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne 1.3.2021 soud zjistil, že žalovaný měl na území ČR povolen dlouhodobý pobyt za účelem zaměstnání, a to od 1.2.2018 do 29.9.2018. Od 23.11.2017 do 29.9.2018 byl hlášen na adrese ubytovatele [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] – [část obce]. Z této adresy se pošta doručovaná žalovanému soudu vracela zpět s poznámkou, že žalovaný nemá schránku. Žalovanému se tak nepodařilo doručit na žádnou známou adresu. Proto soud žalovanému podle § 29 odst. 3 o.s.ř. usnesením ze dne 23.8.2021 č.j. 25 C 111/2020-50 ustanovil opatrovníka pro řízení, a to Městskou část Praha 8. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalovaného na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Podle § 6 odst. 1 č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Ve vztahu k Ukrajině je Česká republika vázána Smlouvou mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech vyhlášenou ministrem zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb.m.s. Podle článku 49 odst. 1 odpovědnost za náhradu škody kromě odpovědnosti, která vyplývá ze smluvních závazků, se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, jež se stala předpokladem pro uplatňování nároku na náhradu škody. Přitom, pokud ten, kdo škodu způsobil, nebo ten, komu byla škoda způsobena, jsou občany a bydlí anebo mají své sídlo a jsou registrováni na území druhé smluvní strany, mohou se použít rovněž právní předpisy této druhé smluvní strany. Podle odst. 2 pravomoc k řízení o sporech týkajících se závazků z odpovědnosti za škodu mají justiční orgány smluvní strany, jejíž právní předpisy se použijí v souladu s odstavcem 1 tohoto článku. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Žalovaný měl pobyt v obvodu zdejšího soudu, zdejší soud je tak jeho obecným soudem ve smyslu ust. § 84 až 86 o.s.ř.; pravomoc českých soudů k projednání sporu je pak dána podle článku 49 odst. 2 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech vyhlášenou ministrem zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb.m.s. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Soud nařídil na 3.12.2021 jednání. Žádný z účastníků se k jednání nedostavil, a proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: dodejka, výzva k úhradě dlužné částky z 5.12.2018 včetně dodejky, fotografie, karta vozidla [anonymizováno] [číslo], nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, usnesení Rady hlavního města Prahy, protokol o odtahu vozidla č. 644771 z 27.9.2018, výzva žalobce žalovanému k úhradě dlužné částky z 23.4.2019, zřizovací listina žalobce, usnesení Zastupitelstva hlavního města Prahy, potvrzení o provedené lustraci v centrální evidenci obyvatel ohledně žalovaného a o provedené lustraci v ISZR, lustrace v centrální evidenci vězňů ohledně žalovaného, potvrzení o provedené lustraci v ISZR ohledně žalovaného, lustrace v centrální evidenci vězňů ohledně žalovaného, sdělení PSSZ z 24.2.2021, sdělení Ministerstva vnitra České republiky ze dne 1.3.2021, sdělení Úřadu práce České republiky ze dne 19.3.2021. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Ze zřizovací listiny žalobce ze dne 21.6.2018 soud zjistil, že žalobce je zřízen mj. k výkonu oprávnění hl.m. Prahy uvedeného v § 19b a § 19c zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích spočívajícího v odstranění silničních vozidel a jejich vraků z místních a účelových komunikací včetně jejich hlídání (čl. VI bod 2.6 zřizovací listiny). Z protokolu o odtahu vozidla č. 644771 soud zjistil, že dne 27.9.2018 provedla odtahová služba provozovaná žalobcem technický úkon s vozidlem zn. Renault Mégane, [registrační značka], za což je účtována částka 1.300 Kč. O provedení úkonu svědčí i připojená fotografie. Z Nařízení Rady hlavního města Prahy č. 2 ze dne 1.4.2013 soud zjistil, že maximální cena za technický úkon s vozidlem činí 1.300 Kč. Z karty vozidla [registrační značka] soud zjistil, že jako vlastník a provozovatel vozidla je evidován žalovaný. Z výzvy k uhrazení dlužné částky ze dne 5.12.2018 má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 1.300 Kč. Závazkový vztah účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Podle § 101 z.č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém mimosmluvní závazkové poměry vznikající z narušení soukromí a osobnostních práv včetně pomluvy se řídí právem státu, ve kterém k narušení došlo. Postižená osoba může však zvolit použití práva státu, ve kterém a) má postižená osoba obvyklý pobyt nebo sídlo, b) má původce narušení obvyklý pobyt nebo sídlo, nebo c) se dostavil výsledek narušujícího jednání, pokud to původce narušení mohl předvídat. Rovněž podle článku 49 odst. 1 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech vyhlášené ministrem zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb.m.s. odpovědnost za náhradu škody kromě odpovědnosti, která vyplývá ze smluvních závazků, se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, jež se stala předpokladem pro uplatňování nároku na náhradu škody. Přitom, pokud ten, kdo škodu způsobil, nebo ten, komu byla škoda způsobena, jsou občany a bydlí anebo mají své sídlo a jsou registrováni na území druhé smluvní strany, mohou se použít rovněž právní předpisy této druhé smluvní strany. K protiprávnímu jednání došlo na území ČR a žalobce i žalovaný bydlí (mají sídlo) na území ČR, proto se vztahy mezi nimi s ohledem na shora uvedená ustanovení řídí českým právním řádem. Podle § 27 odst. 5 zákona č, 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. Podle § 19 odst. 1 z.č.13/1997 Sb. o pozemních komunikacích ve znění účinném do 30.9.2018 v mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích a za podmínek stanovených tímto zákonem smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny (dále jen "obecné užívání"), pokud pro zvláštní případy nestanoví tento zákon nebo zvláštní předpis jinak. Uživatel se musí přizpůsobit stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu dotčené pozemní komunikace. Podle § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. Podle odst. 2 bylo-li dopravní značení na pozemní komunikaci umístěno alespoň 7 dní před prvním dnem dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel, nese náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo včas odstranit. Nenese-li náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel, nese je v případě dočasného zákazu nebo omezení přijatého na návrh podle § 19a odst. 2 navrhovatel. Podle § 19b odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích bylo-li dopravní značení na pozemní komunikaci umístěno alespoň 7 dní před prvním dnem dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel, nese náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo včas odstranit. Nenese-li náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel, nese je v případě dočasného zákazu nebo omezení přijatého na návrh podle § 19a odst. 2 navrhovatel. Podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. Žalobce provedl technický úkon s vozidlem, jehož vlastníkem a provozovatelem je žalovaný. Citované ustanovení § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích je speciálním ustanovením veřejného práva, kdy odpovědnost vlastníka vozidla za odstranění vozidla z místní komunikace nastává bez ohledu na jeho zavinění. Podle citovaného ustanovení je tak vlastník vozidla povinen zaplatit náklady na provedený technický úkon, pokud neprokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby vozidlo odstranil včas sám (možnost liberace). Žalovaný v řízení žádné takové důvody netvrdil. Žalovaný je tak povinen hradit náklady za technický úkon s vozidlem ve výši stanovené nařízením č.2/2013 Rady hl. města Prahy, tedy v částce 1.300 Kč O úroku z prodlení pak soud rozhodl podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku za použití § 2 nařízení vlády č.351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný, a proto mu soud proti žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 900 Kč. Z toho částku 400 Kč za soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, dále paušální náhradu dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., neboť žalobce vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu (např. sp. zn. 25 C 102/2020) která byla zahájena na základě shodného formulářového typu žaloby, tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru, předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč. Soud určil tuto paušální náhradu na částku 200 Kč za 2 úkony dle § 1 odst. 3 vyhl. (1. podání žaloby, 2. jednoduchá výzva k plnění) a 300 Kč za jeden úkon (doplnění žaloby a závěrečný návrh) O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v případě obou výroků podle § 160 odst. 1 o.s.ř.