25 C 135/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi , o zaplacení 16.001,69 Kč s příslušenstvím, <b>I. Řízení se co do částky 16.200 Kč zastavuje.</b> <b>II. Žaloba žalobce, kterou se domáhá na žalovaném zaplacení částky 1.662,26 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3.201 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce [titul] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].</b> 1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 19.12.2019 domáhá na žalovaném zaplacení částky 16.001,69 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 14.526,67 Kč od 1.12.2019 do zaplacení. V návrhu uvádí, že je nástupnickou společností [právnická osoba], a.s., a to v důsledku přeshraniční fúze ze dne [datum]. Žalobce poskytl žalovanému na základě části C) návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] a Všeobecných podmínek spotřebitelského úvěru poskytovaného [právnická osoba], a.s. revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Ke dni 24.7.2017, kdy došlo k poslednímu čerpání úvěru, žalovaný postupně vyčerpal 245.700 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1.750 Kč splatnými vždy k 10.dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly peněžní prostředky čerpány. V průběhu splácení byl žalovaný žalobcem informován dle všeobecných obchodních podmínek o změně splatnosti jednotlivých měsíčních splátek úvěru tak, že datum splatnosti jednotlivých měsíčních splátek úvěru se posunulo z 10. dne v měsíci na 17. den v měsíci počínaje měsícem zářím 2014. Žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas vyplývajícímu z úvěrové smlouvy nedostál. Žalobce účtoval v souladu se smlouvou o úvěru smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru. Do 30.11.2016 činila výše této smluvní pokuty 8 % z každé splátky, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů, a od 1.12.2016 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě smluvní pokuty ve výši 329 Kč formou automatizovaných písemných upomínek, naposledy dopisem ze dne 22.10.2019. Dne 18.09.2019, před tím, než se úvěr stal v důsledku prodlení žalovaného splatným, vyzval žalobce žalovaného k uhrazení dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů. Žalovaný v této lhůtě dlužnou splátku neuhradil. Dopisem ze dne 22.10.2019 žalobce v souladu s příslušnými všeobecnými úvěrovými (obchodními) podmínkami od úvěrové smlouvy odstoupil. Odstoupení od úvěrové smlouvy nabylo účinnosti dne 30.11.2019, a dluh žalovaného ve výši 17.001,69 Kč se tak stal splatným v celém rozsahu.

2. Dlužná částka sestává z jistiny 14.161,07 Kč, úroků 1.475,02 Kč, pojistného 436,60 Kč, nákladů na odeslání upomínky 600 Kč a smluvní pokuty za prodlení ve výši 329 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 22.10.2019, avšak neúspěšně. Po splatnosti úvěru žalovaný zaplatil 1.000 Kč, které byly započteny jistinu úvěru, která tak činí 16.001,69 Kč.

3. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 17.3.2020 č. j. EPR 283425/2019-5 soud návrh vyhověl. Usnesením ze dne 2.června 2020 č. j. EPR 283425/2019-9 pak soud elektronický platební rozkaz zrušil, neboť se ho nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

5. Žalobce podáním z 21.1.2021 doplnil, že žalovanému byl na základě části C žádosti/smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] poskytnut revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Žalovaný z poskytnutého úvěrového rámce opakovaným čerpáním vyčerpal částku v celkové výši 231.490 Kč způsobem čerpání, který je v doplnění žaloby uveden včetně jednotlivých částek a dat čerpání. V souvislosti s čerpáním a vedením úvěru byly žalovanému podle sazebníku poplatků a odměn naúčtovány poplatky v celkové výši 14.210 Kč. Celková vyčerpaná jistina je tedy ve výši 245.700 Kč. Dle článku IV bodu 3.. úvěrových podmínek je klient povinen platit žalobci úrok z čerpané částky podle platné úrokové sazby účtovaný každý den podle výše zůstatku na úvěrovém účtu klienta. Pro výpočet úroků z úvěru vychází žalobce z roku o 365 dnech a skutečného počtu dní. Úrok je splatný měsíčně ke dni splatnosti měsíční splátky. Úroková míra ke dni podpisu úvěrové smlouvy činila 1,98 % měsíčně. Klient prohlašuje, že se seznámil s aktuálně platnými rámcovými smlouvami uzavřenými mezi žalobcem a [právnická osoba] a s jejími všeobecnými pojistnými podmínkami, souhlasí s nimi, splňuje podmínky pro pojištění a svým podpisem vyjadřuje souhlas s pojištěním. Pojistné činilo 1,75 % ze splátky úvěru, od dubna 2012 činilo 3,34 % ze splátky úvěru, od září 2014 činilo 3,99 % ze splátky úvěru a od měsíce června 2018 činilo 4,99 % ze splátky úvěru. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku v celkové výši 327.077 Kč. Z této částky byla na jistinu uhrazena částka 231.538,93 Kč, na smluvní úrok částka 73.411,94 Kč, na pojistné 7.162,86 Kč, na poplatky za správu a vedení úvěru částka 2.985 Kč, na náhrady nákladů spojených s vymáháním splatného závazku 7.200 Kč a na smluvní pokuty částka 4.778,27 Kč. V podání žalobce uvádí konkrétní částky a data plateb žalovaného. Žalovaný do odstoupení úvěrové smlouvy neuhradil splátky za měsíce červen až říjen 2019. Částka za neuhrazené měsíční splátky představuje na smluvním úroku 1.475,02 Kč a na pojistném 436,60 Kč. Žalovaný tak neuhradil splátky ve výši 1.750 Kč splatné 17.6.2019 (jistina činila 1.345,62 Kč, úrok 317.06 Kč, pojistné 87.32 Kč), dne 17.7.2019 (jistina činila 1.390,04 Kč, úrok 272,64 Kč a pojistné 87,32 Kč), dne 17.8.2019 (jistina činila 1.367,33 Kč, úrok 295,35 Kč a pojistné 87,32 Kč), dne 17.9.2019 (jistina činila 1.364,64 Kč, úrok 298,04 Kč a pojistné 87,32 Kč) a 17.10.2019 (jistina činila 1.370,75 Kč, úrok 291,93 Kč a pojistné 87,32 Kč), takže celkem na splátkách mělo být zaplaceno 8.750 Kč, z čehož jistina činila 6.838,38 Kč, úrok 1.475,02 Kč a pojistné 436,6 Kč. Dlužná jistina ve výši 14.161,07 Kč tak podle žalobce představuje rozdíl mezi čerpanou jistinou 245.700 Kč a částkou, kterou žalobce započetl na jistinu ve výši 231.538,93 Kč. Žalobce dále podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se domáhá na žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze součtu dlužných měsíčních splátek. Celková výše žalobcem požadovaných smluvních pokut činí 329 Kč z jednotlivých dlužných splátek. Dále se podle § 513 zákona č. 89/2012 občanského zákoníku žalobce domáhá na žalovaném zaplacení náhrady nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč naúčtovaných dle dne 1.7.2019 s ohledem na skutečnost, že žalovaný nesplácel sjednané měsíční splátky řádně a včas. Výše nákladů na vymáhání pohledávky stanovené jako podíl celkových ročních přímých nákladů na vymáhání pohledávek, které žalobce vynaložil v průměru na jednoho klienta (příjemce úvěru), s nímž žalobce aktivně v důsledku prodlení s úhradou několika (minimálně dvou) sjednaných splátek úvěru. Jedná se o právní vymáhání dlužných splátek úvěru ve fázi před případným odstoupením od smlouvy a zesplatněním úvěru. Uvedené náklady na vymáhání zahrnují mzdové náklady, náklady vynaložené na užívání a vybavení kancelářských prostor, cestovné, poštovné, telekomunikační náklady a náklady na software.

6. Vzhledem k tomu, že k 1.1.2014 nabyl účinnosti z. č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, zabýval se soud otázkou, zda použít právě tento zákon či zda použít stávající předpisy, tj. z. č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, který platil až do 31.12.2013. Podle § 123 odst. 1 z. č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (přechodná ustanovení) vznik a existence právních poměrů a skutečnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, včetně volby práva, se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Ustanovení tohoto zákona se použije i pro právní poměry vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti, jestliže jsou trvalé dlouhodobé povahy a dochází v nich k opětovným nebo trvajícím jednáním účastníků a skutečnostem pro ně významným po dni nabytí jeho účinnosti, pokud jde o taková jednání a skutečnosti. Podle odst. 2 pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použijí i nadále ustanovení dosavadních právních předpisů o pravomoci českých soudů. To platí i pro řízení ve věcech uznání a výkonu cizích rozhodnutí a cizích rozhodčích nálezů ohledně podmínek pro jejich uznání a výkon.

7. V dané věci bylo řízení zahájeno dne 19.12.2019 a jedná se o nárok ze smlouvy uzavřené v roce [rok]. Za takové situace je třeba na posouzení pravomoci soudu aplikovat zákon č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém.

8. Protože je žalobce právnickou osobou založenou ve Francii, dopadá na věc úprava obsažená v zákoně č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Pro Českou republiku je dále závazné nařízení Rady Evropských společenství č.1215/ 2012 ze dne 12.12.2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) účinné od 10.1.2015. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 18 odst. 2. cit. nařízení, neboť žalovaný má bydliště v České republice a při uzavírání smlouvy vystupoval v pozici spotřebitele. Podle § 6 odst. 1 č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Žalovaný je fyzickou osobou mající bydliště na území České republiky v obvodu zdejšího soudu, a je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle § 7 odst. 1 o.s.ř. i příslušnost zdejšího soudu dle § 85 odst. 1 o.s.ř.

9. Soud nařídil jednání na 24.března 2021. Žalobce při jednání uvedl, že žalovaný po podání žaloby uhradil částku 16.200 Kč, když 8.3.2021 zaplatil 8.000 Kč a 18.3.2021 dalších 8.200 Kč. Žalobce proto vzal žalobu zpět co do částky 16.200 Kč s tím, že žádá přiznání částky 1.662,26 Kč jako zákonného úroku z prodlení a dále náhrady nákladů řízení. Žalovaný se k jednání nedostavil, a proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti.

10. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: všeobecné podmínky spotřebitelského úvěru poskytovaného [právnická osoba] a.s., dopis žalobce žalovanému z 18.9.2019, historický výpis z úvěru, odstoupení žalobce od úvěrové smlouvy z 22.10.2019, žádost/smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, výzva k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu z 2.12.2019, potvrzení o provedené lustraci v centrální evidenci obyvatel ohledně žalovaného, výpis z centrální evidence vězňů ohledně žalovaného, rozsudek [anonymizováno] soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka] a rozsudek zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], výpis z evidence obyvatel ohledně žalovaného, výpis z firemní aplikace žalobce, výpis z účtu, sazebník pro úvěry platný od 14.11.2018, výpis z obchodního rejstříku žalobce, sdělení PSSZ z 21.ledna 2021 ohledně žalovaného a sdělení Úřadu práce České republiky ohledně žalovaného, připojené spisy zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], poštovní podací arch.

11. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Žalobce jako doklad o uzavření smlouvy předložil formulář nazvaný„ Žádost/smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru (Návrh na uzavření smlouvy ve smyslu § 43a občanského zákoníku v platném znění)“ [číslo]. Z tohoto formuláře vyplývá, že žalovaný prohlašuje, že má zájem o koupi dále specifikovaného zboží u výše označeného prodejce pro svoji osobní spotřebu. Financované zboží je [anonymizována dvě slova], prodejcem je [právnická osoba] Dále žalovaný prohlašuje, že se seznámil se všeobecnými podmínkami spotřebitelského úvěru poskytovaného [právnická osoba] [anonymizováno]., souhlasí s nimi bez výhrady a žádá, aby mu [právnická osoba] [anonymizováno]. poskytla úvěr na koupi výše specifikovaného zboží za uvedených podmínek tak, že financovanou částku uhradí přímo na účet prodejce na základě žalovaným a prodejcem podepsané žádosti o financování. Dále ve formuláři v části označené C úvěrová karta žalovaný žádá, aby mu [právnická osoba] poskytl úvěrový rámec ve výši 20.000 Kč a vydal úvěrovou kartu na jeho jméno. Bere na vědomí, že jeho žádost o vydání úvěrové karty bude posuzována na základě údajů uvedených v této žádosti o poskytnutí klasického spotřebitelského úvěru a průběhu jeho splácení. Zavazuje se splácet čerpaný úvěr a příslušné úroky z čerpané částky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % poskytnutého úvěrového rámce. V části formuláře D nazvané pojištění klienta pak žalovaný prohlašuje, že se seznámil se všeobecnými pojistnými podmínkami [právnická osoba] pro případ smrti, plné a trvalé invalidity a plné pracovní neschopnosti, souhlasí s nimi a vyjadřuje souhlas s pojištěním po dobu trvání úvěrového vztahu ke [právnická osoba] a.s. Bere na vědomí, že měsíční pojistné (ve výši 1,75 % měsíční splátky klasického úvěru) je zahrnuto do měsíčních splátek pojištěného úvěru. Prohlašuje, že je podle svého vědomí zdráv, že není v pravidelné lékařské péči, že není v pracovní neschopnosti a za uplynulých 12 měsíců nebyl v pracovní neschopnosti déle než 30 po sobě jdoucích dní. Je si vědom svého práva odmítnout nabízené pojištění tím, že s podpisem žádosti/smlouvy zároveň podepíše níže uvedené odmítnutí pojištění. Souhlasí s poskytnutím úvěru obsažených v této žádosti o úvěr třetí osobně za podmínek uvedených v článku V. – 7. všeobecných úvěrových podmínek. V [obec] dne [číslo]. Zároveň žalovaný podepsal kolonku, v níž odmítá pojištění specifikované v části D smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Prohlašuje, že výše uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, že nezamlčel žádné skutečnosti, které by mohly ovlivnit posouzení jeho žádosti o úvěr. Na formuláři je pak uvedeno, že prodejní cena zboží činí 9.995 Kč, platba 1.495 Kč, výše úvěru 8.500 Kč, 12 měsíčních splátek po 860 Kč, první splátka 15.6.1999, měsíční příjem klienta činí 6.629 Kč, měsíční příjem partnera 6.800 Kč. Způsob splácení splátek složenkou.

12. Ze všeobecných podmínek spotřebitelského úvěru poskytovaného [právnická osoba] [anonymizováno]. soud zjistil, že podle článku 1. – 2. fyzická osoba (klient) je navrhovatelem ve smyslu ustanovení § 43a občanského zákoníku a po přijetí návrhu na uzavření úvěrové smlouvy je [právnická osoba] a.s. je dlužníkem z této smlouvy ve smyslu ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku. Podle článku 1. – 3. [právnická osoba] je ve vztahu ke klientovi osobou, které je návrh na uzavření úvěrové smlouvy určen ve smyslu § 43a občanského zákoníku a po přijetí tohoto návrhu ve smyslu § 43c občanského zákoníku je věřitelem z uzavřené úvěrové smlouvy ve smyslu ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku. Podle článku 1.4. všeobecné podmínky spotřebitelského úvěru poskytovaného [právnická osoba] jsou výzvou k neurčitému počtu osob k podání návrhu na uzavření úvěrové smlouvy v souladu s těmito podmínkami subjektu, který výzvu činil, tedy [právnická osoba] a.s. V článku II. bodu 1.1. (nazvaném„ Návrh na uzavření smlouvy“) je uvedeno, že klient je povinen sepsat žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru na příslušném formuláři [anonymizováno] a vyplnit osobní dotazník, který je nedílnou součástí žádosti, v místě prodeje společně s prodejcem, jeho zaměstnancem nebo jinou jím pověřenou osobou. Klient je povinen předložit prodejci pověření údajů uvedených v žádosti a v osobním dotazníku originály dokladů, které uváděné údaje obsahují. Podle článku II. – 1. – 2. žádost se po jejím řádném vyplnění, označení datem a podepsání klientem stává návrhem na uzavření smlouvy ve smyslu ustanovení § 43a občanského zákoníku. Návrh předá klient [anonymizováno] prostřednictvím prodejce. Podle článku II. – 1. – 3. až do přijetí návrhu [anonymizováno] může klient svůj návrh kdykoliv odvolat prostřednictvím prodejce. Dnem odvolání návrhu je den, kdy klient sdělil prodejci své rozhodnutí. Podle článku II. – 1. – 4. [anonymizováno] je povinen sdělit klientovi své rozhodnutí, zda hodlá přijmout nebo nepřijmout návrh ve smyslu článku III. – 1 – 1 prostřednictvím prodejce. [anonymizováno] není povinen své rozhodnutí zdůvodňovat a v této souvislosti vůči němu nelze uplatňovat žádné nároky. Podle článku III. – 1. vzhledem k přijetí návrhu a vzniku úvěrové smlouvy přijetím návrhu je ve smyslu ustanovení § 43c odst. 1 občanského zákoníku převedení peněžních prostředků odpovídající výši poskytnutého úvěru na účet prodejce za podmínek specifikovaných ve všeobecných úvěrových podmínkách. Převedením peněžních prostředků vznikne ve smyslu ustanovení § 44 občanského zákoníku úvěrová smlouva mezi klientem a [anonymizováno] podle § 497 a násl. obchodního zákoníku. Podle článku III. – 2. nazvaném„ Odmítnutí čerpat poskytnutý úvěr“ podle článku III. – 2. – 1. převedením peněžních prostředků odpovídajících výši poskytnutého úvěru na účet prodejce vzniká klientovi povinnost platit příslušné úroky. Vrácení poskytnutých peněžních prostředků dříve, než bylo ujednáno v úvěrové smlouvě se řídí příslušnými ustanoveními všeobecných úvěrových podmínek pro předčasné splácení úvěru. Podle článku III. – 3. nazvaném„ Způsob čerpání úvěru“ [anonymizováno] poskytne úvěr klientovi tak, že částku odpovídající výši poskytnutého úvěru převede na účet prodejce uvedeného v žádosti. [anonymizováno] provede převod peněžních prostředků poté, co mu bude doručena žádost prodejce o zaplacení spolu s dokladem, kterým klient potvrdit převzetí zboží nebo služby podle žádosti. Podle článku IV. nazvaném„ Úvěrový rámec – vydání a používání úvěrové karty [anonymizováno]“ podle článku IV. bodu 1. – 1. v případě přijetí návrhu zařadí [anonymizováno] klienta mezi žadatele poskytnutí úvěrového rámce a vydání úvěrové karty. Poskytnutí úvěrového rámce a vydání úvěrové karty na jméno klienta, jejíž použití se řídí všeobecnými úvěrovými podmínkami, sdělí [anonymizováno] klientovi písemně. Podle článku IV. – 1. – 2. poskytnutím úvěrového rámce a vydání úvěrové karty nevznikne klientovi žádný peněžitý závazek. Povinnost splácet úvěr ve sjednaných splátkách nastává až okamžikem alespoň částečného čerpání úvěru z tohoto úvěrového rámce.

13. Dále žalobce předložil sazebník pro úvěry platný od 14.11.2018, ze kterého vyplývá, že v tomto sazebníku je uvedena smluvní pokuta za prodlení s úhradou splátky, poplatek za odeslání upomínky, náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku a další smluvní pokuty označené jako poplatky. Vzhledem k tomu, že k 1.1.2014 nabyl účinnosti občanský zákoník z. č. 89/2012 Sb., zabýval se soud otázkou, zda použít právě tento zákon či zda použít stávající předpisy, tj. zákon č.40/1964 Sb. občanský zákoník a zákon č.513/1991 Sb. obchodní zákoník, které platily až do 31.12.2013. Podle § 3028 odst. 1 zákona č.89/2012 Sb. občanského zákoníku tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. V dané věci se jedná o smlouvu uzavřenou v roce [rok] a za takové situace je třeba aplikovat hmotné právo podle dosavadní právní úpravy ve smyslu § 3028 odst. 1, 3 zákona č.89/2012 Sb. občanského zákoníku. Po právní stránce soud nárok žalobce posoudil jako pohledávku ze smlouvy o úvěru. Podle § 261 odst. 3 písm. d) z. č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obchodní zákoník“) touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho částí (§ 476), smlouvy o nájmu podniku (§ 488b), zástavní právo k obchodnímu podílu (§ 117a), smlouvy o úvěru (§ 497), smlouvy o kontrolní činnosti (§ 591), smlouvy zasílatelské (§ 601), smlouvy o provozu dopravního prostředku (§ 638), smlouvy o tichém společenství (§ 673), smlouvy o otevření akreditivu (§ 682), smlouvy o inkasu (§ 692), smlouvy o bankovním uložení věci (§ 700), smlouvy o běžném účtu (§ 708) a smlouvy o vkladovém účtu (§ 716). Podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ občanský zákoník“) výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 52 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle odst. 2 dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle odst. 3 spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 55 odst. 1 občanského zákoníku smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odst. 2 ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. Podle odst.3 v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Podle § 56 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev fúzí sloučením dochází k zániku společnosti nebo družstva nebo více společností nebo družstev a přechodu jmění zanikající společnosti nebo družstva na nástupnickou společnost nebo družstvo; nástupnická společnost nebo družstvo vstupuje do právního postavení zanikající společnosti nebo družstva, nestanoví-li zvláštní zákon něco jiného.

14. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. proto soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, tedy co do částky 16.200 Kč, zastavil.

15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě žalobce není možno ve zbylé části, tj. co do částky 1.662,26 Kč vyhovět. Soud v první řadě musí uvést, že žalobce ani neprokázal řádné uzavření úvěrové smlouvy, neboť předložená žádost/smlouva o spotřebitelském úvěru je toliko návrhem na uzavření úvěrové smlouvy, přičemž k platnému uzavření jakékoliv smlouvy je nutno prokázat akceptaci a doručení akceptace navrhovateli. Dalším problémem pak je i skutečnost, že žalobce nejenom neprokázal uzavření úvěrové smlouvy, tedy doručení akceptace žalovanému jako navrhovateli, ale neprokázal ani převzetí úvěrové karty žalovaným, a tedy i čerpání úvěru žalovaným. V neposlední řadě pak z předložených dokumentů vyplývá, že všechny smluvní pokuty často nazvané jako poplatky, nebyly zakotveny vůbec ve smlouvě, ale právním předchůdcem žalobcem byly vyčleněny do sazebníku, který nebyl ani součástí smlouvy, přičemž žalobce dokonce předložil pouze sazebník pro úvěry platný od 14.11.2018, tedy nikoli ani sazebník platný v době údajného uzavření smlouvy mezi žalobcem a žalovaným. Z tvrzení žalobce je přitom zřejmé, že žalobce započetl na náklady spojené s vymáháním splatného závazku platby žalovaného ve výši 7.200 Kč a na smluvní pokuty částku 4.778,27 Kč, další částku započetl na poplatky za správu a vedení úvěru (2.985 Kč), což jsou tedy částky vysoce přesahující žalobcem požadovanou sumu 1.662,26 Kč. V neposlední řadě pak žalobce na pojistné započetl platby žalovaného ve výši 7.162,86 Kč, ačkoliv ve formuláři žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný výslovně zaškrtl kolonku, že odmítá pojištění specifikované v části D smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Podle žalobcem předloženého formuláře žalovaný výslovně pojištění odmítl, přesto mu žalobce započítaval část plateb na pojistné. Všechny tyto skutečnosti vedou soud k závěru, že žalobě žalobce není možné vyhovět, neboť v současné době nemá žalobce pohledávku za žalovaným, ale žalovaný pohledávku za žalobcem, a to ve výši neoprávněně přijatých plateb žalovaného.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. s přihlédnutím k příslušenství - srov. nález Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 2117/08 z 30.8.2010. Žalobce měl ve věci úspěch co do částky 16.200 Kč, neboť tuto částku mu žalovaný zaplatil po podání žaloby a má se tak za to, že v této části byla žaloba podána důvodně (srov. § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř.), naopak neuspěl v části, v níž byla žaloba zamítnuta, tj. co do částky 1.662,26 Kč. Částka 1.662,26 Kč představuje z částky 17.862,26 Kč 9%, naopak částka 16.200 Kč z částky 17.862,26 Kč činí 91%). Při plném úspěchu by žalobci náležela náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů dle § 2 odst. 1 vyhlášky č.254/2015 Sb., za dva úkony po 100 Kč, které žalobce učinil sám bez právního zástupce (předžalobní výzva, podání žaloby včetně jejího doplnění), dále pak z odměny advokáta dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (advokátní tarif), neboť žalobce vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu (srov. návrh na vydání elektronického platebního rozkazu vedený pod sp. zn. 25 C 66/2020) která byla zahájena na základě shodného typu žaloby, tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci § 14b odst. 1 advokátního tarifu, a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč. Žalobci náleží odměna za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, neboť ačkoli právní zástupkyně žalobce převzala jeho zastoupení až po podání žaloby, jedná se o úkon, která má obecně své místo před jejím podáním a dopadá na něj proto § 14b advokátního tarifu. Žalobci dále náleží odměna advokáta dle § 7 bod 5 advokátního tarifu ve výši 1.700 Kč za účast na jednání dne 24.3.2021, jedna náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 100 Kč dle 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a jedna náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu. S ohledem na skutečnost, že je zástupkyně žalobce plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 504 Kč (vypočteno z částky 2.400 Kč). Celkem by tak náležela žalobci při plném úspěchu ve věci na náhradě nákladů řízení částka 3.904 Kč. Žalobce však uspěl z 91 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení z 82 % (91-9); 82 % z částky 3.904 Kč pak činí 3.201 Kč.