25 C 141/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Miloslava Sládka a přísedících titul celé jméno účastníka a titul příjmení v právní věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi údaje o zástupci , o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, <b>I. Žaloba žalobkyně, kterou se domáhá určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru daného žalobkyni dopisem žalovaného ze dne [datum], se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 33.880 Kč k rukám právního zástupce žalovaného [titul] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].</b> 1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] došlou soudu dne [datum] domáhá určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru daného žalobkyni žalovaným z důvodu zvlášť hrubého porušení povinnosti zaměstnance podle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně v žalobě uvádí, že žalovaný je obchodní společností s předmětem podnikání pojišťovací agent, pojišťovací makléř, výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona. Žalobkyně je zaměstnancem žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici manažerky oddělení vztahů se zákazníky. Přestože po celou dobu trvání pracovního poměru plnila své pracovní povinnosti řádně, bylo jí v místě výkonu práce dne [datum] předáno okamžité zrušení pracovního poměru dané zaměstnavatelem z důvodu dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce pro porušení povinnosti mlčenlivosti žalobkyně tím, že měla zpřístupnit report domluvených a realizovaných schůzek 2019 2020 třetí osobě, a to panu [celé jméno svědka], jehož e-mail [email] měla žalobkyně v rámci platformy dokumenty [anonymizováno] zahrnout mezi kontakty oprávněné sdílet tyto informace, čímž měla hrubě porušit svou povinnost nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy žalovaného. Toto jednání žalobkyně hodnotil žalovaný jako porušení povinností zaměstnance zvlášť hrubým způsobem ve smyslu § 301 odst. d) zákoníku práce. Dopisem z [datum] žalobkyně vyslovila svůj nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru a uvedla, že trvá na dalším zaměstnávání ve smyslu § 69 odst. 1 zákoníku práce. Prostřednictvím své právní zástupkyně pak odeslala žalovanému dne [datum] další dopis, ve kterém opětovně sdělila svůj nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru.

2. Podle žaloby žalobkyně se nedopustila žádného porušení svých povinností a už vůbec nejednala v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, ani neporušila žádné právní předpisy vztahující se k jí vykonávané práci. Zmiňovaný report domluvených a realizovaných schůzek byl zpřístupněn panu [jméno] [celé jméno svědka] dlouhodobě, a to po dobu asi tři čtvrtě roku, když podle žalobkyně byl pan [celé jméno svědka] osobou externě spolupracující s žalovaným, když spolupracoval právě na vývoji databází. Pan [celé jméno svědka] žalobkyni vypomáhal s funkcionalitou databází a s předmětným reportem domluvených a realizovaných schůzek. Předmětný report de facto vymyslel pan [celé jméno svědka] z těchto důvodů ho i sdílel, aby v něm mohl průběžně opravovat chyby. Podle žalobkyně jednatel žalovaného pan [příjmení] věděl o tom, že pan [celé jméno svědka] bude pracovat na jeho vývoji. Jednatel žalované společnosti pověřil žalobkyni, aby se nějak zařídila, pokud některé z funkcionalit není schopna připravit. Žalobkyně žalovaného informovala, že neovládá vzorce, které bylo nezbytné vytvořit pro správnou funkcionalitu reportu a žalobkyně tak logicky využila osobu, se kterou již dříve bylo spolupracováno. Podle žalobkyně pan [příjmení] současně věděl, že pan [celé jméno svědka] má do reportu umožněný přístup za účelem opravy chyb. O spolupráci na vývoji této databáze – reportu byl žalovaný srozuměn a byla mu bezpochyby jednoznačně známa, když ze strany žalovaného docházelo nejen ke schvalování panem [celé jméno svědka] vystavených faktur za poskytnuté služby, které byly průběžně vystavovány na manželku pana [celé jméno svědka] – paní [příjmení] („ [anonymizováno]“), ale jednatel žalovaného byl rovněž osobně přítomen i na některých jednáních, kde byl přítomen i pan [celé jméno svědka]. Jednání se zúčastnil dále například pan [celé jméno svědka], který měl pro žalovaného na starosti IT záležitosti. Žalobkyně nesouhlasí s tvrzeními žalovaného v dopise ze dne [datum], že pana [celé jméno svědka] nezná a rozhodně s ním nikdy nespolupracoval a žádné faktury mu neproplácel. Vzhledem k tomu, že pan [celé jméno svědka] byl osobou spolupracující se žalovaným, nemohla se žalobkyně dopustit vytýkaného jednání, když neporušila žádnou z povinností stanovených pracovní smlouvou či právními předpisy a jednání žalovaného tak považuje za účelové a nezákonné. Účelovost jednání žalovaného spatřuje žalobkyně i v dalších souvislostech, zejména pak v dříve obdržených výtkách ohledně výkonu jejích pracovních povinností, na které vždy reagovala a výtku vyvrátila. Konkrétně se jednalo o vytýkací dopis doručený žalobkyni dne [datum], ve kterém je žalobkyni vytýkáno nedostavení se na pracoviště bez řádné omluvy. Dopisem z [datum] žalobkyně vyjadřuje svůj nesouhlas a uvádí, že se se svým přímým nadřízeným dohodla pro dny [číslo] a [datum] na výkonu práce formou home office. Vytýkací dopis doručený žalobkyni dne [datum], kterým je žalobkyni vytýkáno údajné nevykonávání základních povinností spojených s pracovní pozicí. Na tento dopis žalobkyně reagovala nesouhlasným dopisem ze dne [datum], ve kterém vyvrací všeobecně vytýkané skutečnosti a poskytuje konkrétně data setkání s podřízenými zaměstnanci. Konečně vytýkací dopis předaný žalobkyni dne [datum], který byl předán zároveň s okamžitým zrušením pracovního poměru a na který žalobkyně reagovala dopisem z [datum]. Účelovost jednání žalovaného spatřuje žalobkyně i v tom, že jí byla v jeden den předložena výtka a současně okamžité zrušení pracovního poměru, každé z jiného důvodu. Žalobkyně považuje okamžité zrušení pracovního poměru za nedůvodné, když neporušila žádnou z povinností stanovených pracovní smlouvou či právními předpisy. Dále pak žalobkyně namítá formální vady okamžitého zrušení, a to jednak nedostatečně určité vymezení, jakého konkrétního jednání se měla dopustit, kdy a jakým způsobem se žalovaný o údajném porušení dozvěděl a jaké oprávněné zájmy žalovaného měly být uvedeným jednáním narušeny. Poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15.8.2005 sp.zn. 21 Cdo 254/2005, podle kterého důvod výpovědi musí být v písemné výpovědi uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou druhého účastníka pracovního poměru k tomu, že rozvazuje pracovní poměr, aby nevznikaly pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, tj. který zákonný důvod ve výpovědi uvedený uplatňuje a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit. Dále pak odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14.2.2021 sp. zn. 21 Cdo 735/2000, podle kterého při zkoumání intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se k zaměstnancem vykonávané práci může soud přihlédnout k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu apod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.5.2008 sp. zn. 21 Cdo 2542/2007 má zaměstnavatel důkazní povinnost prokázat, že se zaměstnanec skutečně dopustil jednání, v němž byl spatřován důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru a že jde o jednání představující porušení pracovní kázně.

3. Žalovaný se vyjádřil (č. l. 35) tak, že navrhuje zamítnutí žaloby. Žalovaný považuje za nesporné, že žalobkyně byla na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jeho zaměstnancem na pozici manažerky oddělení vztahů se zákazníky, jakož i to, že jí bylo ze strany žalovaného předáno osobně dne [datum] okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu, že navzdory zákonným i smluvním povinnostem žalobkyně porušila povinnost mlčenlivosti, když zpřístupnila [anonymizováno] domluvených a realizovaných schůzek 2019 2020 třetí osobě, a sice [celé jméno svědka], jehož email [email] v rámci platformy [anonymizována dvě slova] zahrnula mezi kontakty oprávněné sdílet tyto informace, čímž žalobkyně porušila povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. [příjmení] je rovněž to, že žalovaný předal žalobkyni vytýkací dopisy ze dne [datum], [datum] a [datum], jakož i to, že obdržel k nim reakce žalobkyně ze dne [datum] a [datum], a dopis žalobkyně ze dne [datum] ohledně nesouhlasu rozvázání pracovního poměru a trvání pracovního poměru, dále pak i dopis právní zástupkyně žalobkyně ze dne [datum], na který reagoval dopisem ze dne [datum]. [příjmení] je dále, že žalobkyně zpřístupnila [anonymizováno] domluvených a realizovaných schůzek 2019 2020 třetí osobě, a sice [celé jméno svědka], jak sama uvádí v žalobě.

4. Žalobkyně zejména uvádí, že pro zrušení pracovního poměru nebyly žádné důvody, neboť se žalobkyně údajně nedopustila porušení svých povinností. K vytýkanému porušení povinnosti, a sice zpřístupnění [anonymizováno] domluvených a realizovaných schůzek 2019 2020 [celé jméno svědka] se žalobkyně v žalobě vyjádřila v tom směru, že přiznala jeho zpřístupnění s tím, že tomu tak již bylo ¾ roku. Tuto skutečnost však žalobkyně bagatelizuje a omlouvá tím, že tento report údajně de facto pan [celé jméno svědka] vymyslel, a proto ho i sdílel, aby pracoval na jeho vývoji. Dále tvrdí, že konala na údajný obecný pokyn jednatele žalovaného, aby se nějak zařídila, pokud některé z funkcionalit není schopna připravit a žalobkyně proto logicky využila osobu, se kterou již dříve bylo spolupracováno. O tomto měl dle žaloby jednatel žalovaného údajně vědět, popř. být s tím srozuměn a bylo mu to bezpochyby jednoznačně známo, když ze strany žalovaného docházelo ke schvalování panem [celé jméno svědka] vystavených faktur v rámci podniku s paní [příjmení], přičemž se pan [celé jméno svědka] měl údajně účastnit i nějakých schůzek s jednatelem žalovaného. Tedy žalobkyně nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že pana [celé jméno svědka] nezná, nespolupracoval s ním a žádné faktury mu neproplácel.

5. Žalobkyně byla povinna nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele a současně dle čl. 5 pracovní smlouvy se žalobkyně zavázala zachovávat mlčenlivost s tím, že Důvěrné informace nebo [ulice] tajemství nesdělí a ani nezpřístupní žádné třetí osobě v žádné podobě a tyto informace naopak bude chránit tak, aby k nim žádné třetí osoby neměly přístup. Žalovaný je obchodní společností, která je zejména pojišťovacím agentem a pojišťovacím makléřem a za účelem výkonu tohoto předmětu činnosti má uzavřeny smlouvy s pojišťovnami působícími na českém trhu, ve kterých je kladen zásadní důraz na ochranu osobních údajů a důvěrnosti dat a na to jsou navázány přísné sankce, přičemž dodržení těchto povinností podléhá dozoru [obec] národní banky. Žalovaný za účelem efektivního výkonu svého předmětu činnosti používá reporty domluvených a realizovaných schůzek, ve kterých zaznamenává zajišťování obchodních příležitostí s veškerou komunikací a potenciálem obchodního případu a dalším postupem, kdy se jedná o jeho klíčový nástroj pro realizaci know-how a o statistické a obchodní údaje tvořící obchodní tajemství, jenž je mimo jiné zásadní pro rozhodování konkurence žalovaného o vstupu na trh, na němž podniká žalovaný. Předmětný report tak představuje pro žalovaného natolik zásadní a důvěrný prostředek pro výkon jeho podnikatelské činnosti, že je nemyslitelné, aby data v něm zaznamenaná sdílel širší okruh lidí. Žalobkyně v době trvání pracovního poměru měla výlučně tento report na starosti a odpovídala za jeho řádné vedení a udržování. Žalobkyně také byla osobu odpovědnou za řádné vedení tohoto reportu. Autorem reportu je přímo jednatel žalovaného pan [jméno] [příjmení]. Žalobkyně navzdory výše uvedeným povinnostem a závazkům zpřístupnila [anonymizováno] domluvených a realizovaných schůzek 2019 2020 třetí osobě, a sice [celé jméno svědka], tedy panu [celé jméno svědka] zpřístupnila důvěrné informace mající rovněž povahu obchodního tajemství, neboť předmětný report obsahuje přehled zájemců o služby žalovaného s kontaktními údaji a vnitřními poznámkami o vývoji a stavu obchodních jednání, přičemž někteří z nich se stali i klienty žalovaného, tedy zpřístupnila třetí osobě informace využitelné a zneužitelné konkurencí žalovaného, čímž se dopustila jednání, které je způsobilé přivodit žalovanému značnou újmu ve výši neuskutečněných obchodů nebo přetažení klientů ke konkurenci. Žalovaný setrvává na tom, že pana [celé jméno svědka] nezná a nikdy mu žádné služby neproplácel, jakož mu neudílel žádné pokyny ani prostřednictvím žalobkyně. Uvádí-li žalobkyně, že se jednání účastnil pan [celé jméno svědka], který měl pro žalovaného na starosti IT záležitosti, pak žalovaný toto tvrzení rovněž odmítá, protože pan [celé jméno svědka] pro žalovaného žádné IT záležitosti na starosti neměl.

6. Žalobkyně tvrdí, že jednání žalovaného bylo účelové, což má plynout i z dřívějších výtek žalovaného vůči žalobkyni, kdy jí měl vytknout dne [datum], že se nedovoleně nedostavila na pracoviště a dne [datum], že nevykonávala řádně své základní pracovní povinnosti, zejména vedení podřízeních pracovníků, což prý řádně objasnila svými reakcemi na tyto výtky a žalovaný na to již nereagoval. K neomluvené absenci ze dne [datum] žalovaný uvedl, že žalobkyně si s nadřízeným žádný home office nedomluvila, naopak se bez svolení a podání jakékoliv informace nedostavila do zaměstnání a žádný protidůkaz ani nepředložila, naopak se obhajovala ve své písemné reakci, že takový způsob výkonu práce není vzhledem k její pozici na překážku. K výtce ze dne [datum], že nevykonávala své pracovní povinnosti řádně, žalovaný dospěl na základě sdělení žalobkyni dříve podřízených pracovníků. Bylo tak zjištěno, že pracovníci podřízení žalobkyni nedostávali potřebnou podporu z její strany a nebyl nad nimi vykonáván žádný dohled, ačkoliv k tomuto byla žalobkyně povinna, čímž jí podřízení pracovníci byli ve skutečnosti odkázáni sami na sebe nebo své kolegy. Žalovaný odmítá, že postupoval účelově, aby mohl přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru. Žalovaný nadto v průběhu dubna 2020 zjistil další závažné porušení pracovní pracovních povinností ze strany žalobkyně, když u některých jejích podřízených pracovníků v rámci kontroly zjistil falšování výkazů činnosti, které mělo závažný dopad do činnosti žalovaného, neboť údajně vytěžené kontakty obchodních partnerů již dále neoslovoval, což opětovně potvrzovalo, že žalobkyně na jí podřízené pracovníky nedohlížela. Žalovaný nicméně v této souvislosti také zjistil, že i sama žalobkyně mu předávala nesprávné a fiktivní výkazy o své pracovní činnosti, a sice údaje o počtu komunikace s jí podřízenými pracovníky, kdy se ukázalo, že žalobkyně rozhodně nekomunikovala tak často, jak uváděla, ale naopak ve zcela zanedbatelném rozsahu. Tyto skutečnosti vedly k hloubkové kontrole činnosti žalobkyně, která odhalila porušení povinností, pro které s ní byl okamžitě rozvázán pracovní poměr, tedy došlo ke zcela logické časové posloupnosti a gradaci zjištění a na to navazujícího jednání žalovaného. I tyto příklady ilustrují chování žalobkyně, která si svévolně vykládala své pracovní povinnosti a sama chtěla rozhodovat, jakým způsobem bude práci vykonávat a v jaké míře, a to navzdory svým smluvně převzatým povinnostem na základě pracovní smlouvy.

7. Žalovaný ve věci zpřístupnění předmětného reportu panu [celé jméno svědka] pojal podezření dne [datum] v souvislosti s celkovou kontrolou plnění pracovních povinností ze strany žalobkyně. Žalovaný měl v úmyslu před vyvozením pracovněprávních důsledků projednat tuto skutečnost s žalobkyní a své podezření si potvrdit, nicméně s ohledem na usnesení vlády [číslo] ze dne [datum], kterým byl pro celé území České republiky vyhlášen nouzový stav a došlo k omezení pohybu také zaměstnanců, a zejména vzhledem k tomu, že žalobkyně se od [datum] do [datum] nacházela v pracovní neschopnosti, bylo první příležitostí pro potvrzení jeho podezření schůzka dne [datum]. Na této schůzce žalobkyně potvrdila podezření žalovaného, že zpřístupnila předmětný report panu [celé jméno svědka], což vyústilo v okamžité zrušení pracovního poměru.

8. Žalobkyně nakonec rozporuje i způsob rozvázání pracovního poměru formou okamžitého zrušení dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, které považuje za zcela výjimečné opatření ve srovnání s rozvázáním pracovního poměru výpovědí dle § 52 odst. 1 písm. g) části před středníkem zákoníku práce, k čemuž lze přistoupit pouze tehdy, pokud po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby. Žalobkyně současně uvádí, že okamžité zrušení pracovního poměru v době nouzového stavu jí dostalo do složité životní situace a považuje jednání žalovaného za účelové s cílem vyhnout se výplatě odstupného. Žalovaný si byl vědom mimořádné formy rozvázání pracovního poměru s žalobkyní, která je dle rozhodovací praxe pracovních soudů přísně zkoumána, avšak právě způsob, jakým žalobkyně porušila své zákonné i smluvní pracovní povinnosti, považuje žalovaný za tak závažné a natolik ohrožující jeho postavení před konkurencí, kdy došlo k úplné ztrátě důvěry k žalobkyni, že nelze spravedlivě požadovat, aby žalobkyni zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby a riskoval tak další úniky důvěrných informací a případné sankce ze strany obchodních partnerů, zejména pojišťoven. Žalobkyně byla zejména zodpovědná za udržování předmětného reportu a obchodního využívání dat v něm uvedených, kdy s ohledem na její jednání pro ni ani žalovaný jiné uplatnění neměl. Žalovaný sice mohl z opatrnosti udělit žalobkyni třetí výtku a s ohledem na předchozí dvě výtky s ní rozvázat pracovní poměr výpovědí dle § 52 odst. 1 písm. g) zákoníku práce, kdy by tento postup byl pro něj byl patrně jistější vzhledem k přísné rozhodovací praxi pracovních soudů vůči zaměstnavatelům, avšak právě způsob, jakým žalobkyně svým porušením povinností ohrozila žalovaného před konkurencí, vedl k použití okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalobkyně zastávala vyšší manažerskou pozici a byla srozuměna s důvěrnou povahou dat, se kterými pracovala, jakož i ostatně v minulosti na obdobných pozicích, které zastávala u jiných zaměstnavatelů, kdy také nelze vedle toho opomíjet i další porušení, kterých se žalobkyně dle výtek žalovaného dopustila, ze kterých je zjevné, že si plnění povinností vykládala zcela po svém a rozporu se svými smluvně přijatými povinnostmi.

1. Jelikož je žalobkyně státním příslušníkem Slovenské republiky, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně pobývá na území ČR od [datum] do [datum] na základě Potvrzení o přechodném pobytu. Hlášena je od [datum] na adrese [adresa]. Změnu adresy nenahlásila. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalobkyně tak na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Podle § 6 odst. 1 č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Pro Českou republiku je dále závazné nařízení Rady Evropských společenství [číslo] ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) účinné od 10.1.2015. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 21 bodu 1 písm. a) cit. nařízení, neboť žalovaný jako zaměstnavatel žalobkyně má na území ČR sídlo. Podle § 85 odst. 3 o.s.ř. obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo. Žalovaný má sídlo v obvodu zdejšího soudu, je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu a zdejší soud je soudem místně příslušným.

9. Při jednání dne [datum] žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce doplnila, že i kdyby se dopustila vytýkaného porušení povinností, nejednalo by se o natolik závažné porušení pracovních povinností, aby mohlo být důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru. Dále namítala neplatnost okamžitého zrušení pro nepřezkoumatelnost, neboť neobsahuje časové určení, kdy si měla žalobkyně vytýkaného porušení pracovních povinností dopustit.

10. Žalovaný pak doplnil, že je limitován součinností žalobkyně, která žalovanému poskytla omezené informace. Mezi stranami je fakticky nesporné, že se žalobkyně jednání dopustila, pouze zpochybňuje závažnost tohoto jednání. Pokud jde o dobu, kdy se toho jednání dopustila, žalobkyně žalovanému sama sdělila, že to bylo před půl či 3/4 rokem, respektive takto to uvedla až v žalobě. Jednatel žalovaného [jméno] [příjmení] popírá, že by znal pana [celé jméno svědka] a že by byl předem o kroku žalobkyně informován. Dozvěděl se o něm až [datum] kontrolou činnosti žalobkyně. Teprve [datum] měl žalovaný první možnost své podezření si ověřit pohovorem se žalobkyní, která byla předtím v pracovní neschopnosti. Kromě toho v dubnu 2020 byl vyhlášen nouzový stav a došlo k omezení provozu.

11. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: výslech jednatele žalovaného [jméno] [příjmení], výslechy svědků [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka] a dále listinné důkazy, a to dopis právní zástupkyně žalobkyně žalovanému z [datum], podací lístek, okamžité zrušení pracovního poměru z [datum], pracovní smlouva mezi žalobkyní a žalovaným z [datum], náplň práce a informace pro zaměstnance z [datum], prohlášení o zpracování osobních údajů zaměstnanců a pracovníků z [datum], souhlas se zpracováním osobních údajů z [datum], nepodepsaný dopis žalobkyně žalovanému z [datum] nazvaný„ Reakce na okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele“ včetně podacího lístku, nesouhlas žalobkyně s vytýkacím dopisem z [datum] včetně podacího lístku, nesouhlas žalobkyně s vytýkacím dopisem žalovaného ze [datum] včetně podacího lístku, listina nazvaná„ Vyjádření žalovaného k dopisu ze dne [datum]“ ze dne [datum], upozornění na možnost uplatnění výpovědi pro méně závažné porušování povinností (vytýkací dopis zaměstnavatele) z [datum], upozornění na možnost uplatnění výpovědi pro méně závažné porušování povinností (vytýkací dopis zaměstnavatele) ze dne [datum], upozornění na možnost uplatnění výpovědi pro méně závažné porušování povinností (vytýkací dopis zaměstnavatele) z [datum], sdělení Ministerstva vnitra České republiky ohledně žalobkyně z [datum], informace o ukončení dočasné pracovní neschopnosti [obec] správy sociálního zabezpečení, úplný výpis z obchodního rejstříku žalovaného, e-mailová komunikace, faktura [jméno] [příjmení] z [datum] č. 2019 na částku 8.100 Kč, dotazník, protokol o úkonu soudu mimo jednání dne [datum], smlouvy o obchodním zastoupení, smlouvy o zpracování osobních údajů včetně smlouvy o nevýhradním obchodním zastoupení a dodatků a smlouvy o spolupráci.

12. Pokud pak jde o důkazní návrh žalovaného na výslech žalobkyně, žalobkyně se svým výslechem nedala souhlas, který je podle § 131 odst. 1 o.s.ř. podmínkou pro provedení tohoto výslechu, a soud proto tento důkaz provést nemohl.

13. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Mezi účastníky není sporu, že dne [datum] uzavřela žalobkyně jako zaměstnanec se žalovaným zastoupeným [jméno] [příjmení] jako jednatelem pracovní smlouvu podle § 33 a násl. zákona č.262/2006 Sb. zákoníku práce s místem výkonu práce [obec], na pracovní úvazek 40 hodin týdně se dnem nástupu do práce [datum] na dobu neurčitou. Podle článku 1 bodu 1.1 nastoupila žalobkyně na pozici manažerky oddělení vztahů se zákazníky. Podle článku 4 bodu 4.1 zaměstnanec je povinen konat osobně, svědomitě a řádně práce podle pracovní smlouvy a pokynů vedoucích pracovníků, ve stanovené pracovní době, řídit se pokyny zaměstnavatele a vedoucích pracovníků a dodržovat obecně závazné právní předpisy a ustanovení vnitřních předpisů, s nimiž byl řádně seznámen. Při své práci je zaměstnanec rovněž dodržovat právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. V článku 5 pracovní smlouvy byl výslovně zakotven závazek povinnosti mlčenlivosti, když podle bodu 5. zaměstnanec je povinen zachovávat mlčenlivost ve vztahu ke všem informacím, dokumentům a záznamům, které se týkají zaměstnavatele, činnosti zaměstnavatele, osob, které jsou ve smluvním nebo pracovněprávním vztahu se zaměstnavatelem nebo by potenciálně mohly být ve smluvním vztahu se zaměstnavatelem (dále jen důvěrné informace), jakékoliv povahy, zejména, ale nikoliv výlučně, povahy obchodního tajemství ve smyslu § 504 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Za důvěrné informace se považují také všechny osobní údaje (včetně citlivých údajů) ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a rady EU 2016/679, obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), ke kterým zaměstnanec získal přístup nebo se s nimi seznámil při výkonu práce pro zaměstnavatele, a dále bezpečnostní opatření, jejichž zveřejnění by ohrozilo zabezpečení osobních údajů. Podle bodu 5. zaměstnanec se zavazuje, že důvěrné informace nepoužije přímo či nepřímo k jakémukoliv jinému účelu než k plnění pracovních povinností vyplývajících z této smlouvy. Zaměstnanec důvěrné informace a obchodní tajemství zaměstnavatele nesdílí ani nezpřístupní žádné třetí osobě v žádné podobě, tedy zejména, ale nikoliv výlučně, v podobě ústní, písemné, ani elektronické. Podle bodu 5. zaměstnanec se dále zavazuje nosiče důvěrných informací a obchodního tajemství neodnášet z pracoviště ani důvěrné informace a obchodní tajemství neodesílat prostřednictvím služeb elektronických komunikací, pokud taková manipulace není nezbytně nutná k plnění pracovních úkolů dle této smlouvy. Podle bodu 5. zaměstnanec je povinen nakládat s důvěrnými informacemi a obchodním tajemstvím a chránit důvěrné informace a obchodní tajemství tak, aby k nim žádné třetí osoby neměly přístup. S ohledem na povahu důvěrných informací a obchodního tajemství je zaměstnanec srozuměn s tím, že porušení jeho povinností uvedených v 5. článku této smlouvy bude zaměstnavatelem posuzováno jako zvlášť hrubé porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se k jím vykonávané práci, a tudíž je porušení povinností v 5. článku této smlouvy důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ve smyslu § 55 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce. Podle bodu 5. zaměstnanec bere dále na vědomí, že pokud poruší své povinnosti upravené v 5. článku této smlouvy, odpovídá zaměstnavateli za veškerou újmu, kterou způsobil. Povinnosti upravené v 5. článku této smlouvy trvají i po ukončení pracovního poměru. Podle náplně práce a informace pro zaměstnance bylo náplní práce žalobkyně vedení týmu příslušného oddělení, komunikace s externími dodavateli, samostatné vedení a realizace náboru, školení zaměstnanců, nastavování interních systémů a procesů, motivace, hodnocení a kontrola podřízených pracovníků, rozhodování o přijímání a propouštění zaměstnanců na základě jejich výkonu, pravidelný reporting majitelům společnosti, zodpovědnost za interní databáze klientů, jejich správa a monitoring, poskytování podpory uživatelům databází, správa kalendářů a organizace obchodních jednání. Dále žalobkyně podepsala prohlášení o zpracování osobních údajů zaměstnanců a pracovníků, souhlas se zpracováním osobních údajů. Dopisem ze dne [datum] pak žalovaný žalobkyni dal okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce s odůvodněním, že porušila povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, když podle § 301 písm. d) zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce je povinna nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele a dle článku 5 pracovní smlouvy je zavázána zachovávat mlčenlivost s tím, že důvěrné informace nebo obchodní tajemství nesdělí a ani nezpřístupní žádné třetí osobě v žádné podobě a tyto informace naopak bude chránit tak, aby k nim žádné třetí osoby neměly přístup. V případě porušení takových povinností by přitom mohlo dojít k okamžitému zrušení pracovního poměru pro zvlášť hrubé porušení povinností a povinnosti zaměstnance nahradit způsobenou újmu. Navzdory tomu však žalobkyně porušila povinnost mlčenlivosti, když zpřístupnila report domluvených a realizovaných schůzek 2019 2020 třetí osobě, a sice [celé jméno svědka], jehož e-mail [email] v rámci platformy [anonymizována dvě slova] zahrnula mezi kontakty oprávněné sdílet tyto informace, čímž hrubě porušila své povinnosti nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele a mlčenlivosti, neboť třetí osobě bez svolení zpřístupnila důvěrné informace mající rovněž povahu obchodního tajemství, neboť předmětný report obsahuje přehled zájemců o služby zaměstnavatele s kontaktními údaji a vnitřními poznámkami o vývoji a stavu obchodních jednání, přičemž někteří z nich se staly i klienty zaměstnavatele, tedy zpřístupnila třetí osobě informace využitelné a zneužitelné konkurencí zaměstnavatele. Toto jednání je přitom způsobilé přivodit zaměstnavateli značnou újmu ve výši neuskutečněných obchodů nebo přetažení klientů ke konkurenci. Nad rámec tohoto jednání, které dosáhlo intenzity porušení povinností zvlášť hrubým způsobem, připomíná žalovaný, že vedle toho již žalobkyni bylo vytýkáno: neomluvená absence, nevykonávání většiny základních povinností spojených s pracovní pozicí žalobkyně, zejména vedení týmu a souvisejících činností a správy interní databáze klientů a nepravdivé vykazování pracovní činnosti, a sice komunikace s podřízenými pracovníky. Mezi stranami je dále nesporné, že žalobkyně na okamžité zrušení reagovala dopisem z [datum], ve kterém sdělila, že považuje okamžité zrušení za neplatné a podle § 69 odst. 1 zákoníku práce trvá na dalším zaměstnávání. Prostřednictvím své právní zástupkyně pak dopisem z [datum] vyzvala žalovaného ke sjednání nápravy, když má za to, že pracovní poměr klientky stále trvá. Na tento dopis pak žalovaný reagoval dopisem z [datum], ve kterém setrval na svém stanovisku. Mezi stranami je rovněž nesporné, že žalobkyně obdržela od žalovaného upozornění na možnost uplatnění výpovědi pro méně závažné porušování povinností podle § 52 odst. g) zákoníku práce, a to dopisem z [datum] (pro nepřítomnost na pracovišti dne [datum] a [datum]), dále dopisem z [datum] (zanedbávání pracovních povinností v podobě nedostatečného školení a informování podřízených pracovníků) a dopisem z [datum] (opětovné nedostatečné školení a informování podřízených pracovníků). Na tyto dopisy pak žalobkyně reagovala nesouhlasy z [datum] a [datum] s tím, že považuje vytýkací dopisy za nedůvodné.

14. Z informace o ukončení dočasné pracovní neschopnosti [obec] správy sociálního zabezpečení vyplývá, že od [datum] do [datum] byla žalobkyně v pracovní neschopnosti.

15. Z e-mailové komunikace založené do spisu na č. l. 52-53 vyplývá, že žalobkyně komunikovala s [celé jméno svědka] ohledně úprav databáze žalované společnosti - reportu, když pan [celé jméno svědka] prováděl úpravy databáze a funkcí programu. Z faktury č. 2019 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] („ [celé jméno svědka]“) účtovala žalovanému dne [datum] za poradenské služby částku 8.100 Kč splatnou [datum].

16. Z výslechu jednatele žalovaného [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyně byla pracovní smlouvou ze dne [datum] přijata na pozici manažerky kontaktního oddělení, oddělení kontaktu se zákazníky společnosti. Náplní práce žalobkyně bylo jednak řízení podřízených, jejich proškolování, kontrola, dohlížení, vyhodnocování jejich práce a výsledků a zabezpečování podmínek pro ně. Druhou částí její činnosti pak byla správa databáze a vyhodnocování reportů těchto podřízených. Měla na starosti asi 15 podřízených. Žalovaný pracuje jako pojišťovací agent a makléř, náplní práce zaměstnanců žalovaného je tedy sjednávání pojistných smluv. V rámci této činnosti podléhají dohledu [obec] národní banky a jsou povinni se chovat tak, aby neporušili podmínky ochrany osobních údajů. Základem činnosti žalované společnosti je vyhledávání klientů. Společnost musí klienty kontaktovat. K tomuto účelu vede databázi. Vybírají, které klienty kontaktovat, z oslovených klientů asi do 10 % přistoupí ke schůzce a z těchto klientů, kteří se dostaví ke schůzce, jenom asi 5- 10 % uzavře smlouvu. Ve výsledku se tedy jedná o 0,1 % oslovených klientů, kteří nakonec smlouvu uzavřou. Přitom společnost na vyhledávání a oslovení klientů vynakládá 50 % veškerých prostředků. 50 % veškerých prostředků tedy společnost vynaloží na to, aby došla k malému vzorku lidí, kteří vstoupí do užšího jednání. Pro společnost je tak klíčové ochránit databáze klientů, kteří vstoupili do jednání a projevili zájem o uzavření smlouvy, neboť pokud by dopředu měla skupinu klientů, která má zájem o uzavření pojistné smlouvy, výrazně by to snížilo náklady. Pokud by se tedy databáze klientů žalovaného, kteří vstoupili do jednání se společností, dostala ke konkurenci, představovalo by to velkou konkurenční výhodu pro takovou firmu, která by se k těm informacím dostala. Druhý problém pak představuje ochrana osobních údajů, neboť aby mohla společnost vydělávat, musí mít uzavřené smlouvy se svými smluvními partnery – pojišťovnami. V těchto smlouvách jsou zavázáni plnit a respektovat celou řadu povinností, mj. i povinnost k ochraně osobních údajů, a to pod vysokými sankcemi. Údaje klientů je žalovaný povinen chránit už od prvního kontaktu. V případě, že by smluvní partner zjistil, že společnost porušila povinnosti zakotvené ve smlouvě, mohl by ji citelně sankcionovat, nebo by s ní mohl smlouvu ukončit, což by zcela ohrozilo podnikání společnosti. Dalším problémem při činnosti žalobkyně, na který narazili, bylo to, že její podřízení vykazovali fiktivní, tj. neuskutečněné hovory s klienty databáze. Podřízení žalobkyně mají za úkol pouze kontaktovat klienty a zvát je na další schůzku, kterou už nerealizují oni, ale jiné osoby ze společnosti. Ohodnocováni pak nejsou podle počtu telefonátů, ale podle počtu schůzek realizovaných na základě těchto telefonátů. Pro ně tedy vykazování fiktivních kontaktů klientů nepřináší žádný prospěch, neboť placeni jsou až od uskutečněných schůzek, ale naopak jim to zhoršuje statistiku, když počet realizovaných schůzek na počet oslovených klientů klesá. Žalovaný přemýšlel nad tím, z jakého důvodu by to tedy takto dělali, proč by mohli vykazovat fiktivní kontakty klientů a došli k závěru, že je to ve prospěch někoho jiného. Společnost totiž postupuje tak, že osloveného klienta v databázi označí a podle svých interních pravidel ho neosloví dříve než za rok. Vykazováním fiktivních telefonátů tedy dochází ke znehodnocování databáze, když takto fiktivně vykázaní klienti jsou rok nepoužitelní. Navíc pracovník žalovaného klienta označuje buď tak, že nemá zájem a v takovém případě ho společnost nekontaktuje dříve než za rok, nebo ho může vykázat jako nevhodný kontakt a v takovém případě ho trvale vyřazují z databáze a už ho neosloví znovu nikdy. Získat takovou databázi je složité a zvláště v dnešní době ochrany osobních údajů i obtížné a nákladné. Pokud by se konkurenční společnost k databázi žalovaného dostala a kromě toho i věděla například, že někteří klienti nebyli vůbec kontaktováni, tak by z toho mohla získat prospěch pro svou činnost. Jednatel žalovaného v podstatě náhodně kontroloval něco, co měla na starosti žalobkyně. Zjistil tam nesrovnalosti, tedy vykazování fiktivních hovorů. Při tom tedy začal pátrat po tom, proč se tak děje, když například člověk seděl s někým v kanceláři, který celý den nevolal nebo realizoval jeden hovor a zjistil, že má vykázáno 50 hovorů. Konkrétně se jednalo o osobu, která seděla s žalobkyní v kanceláři. Jeden den realizovala ve skutečnosti jeden hovor, ale vykázala jich 50, takže by si toho žalobkyně musela všimnout. Přístup do databáze měla žalobkyně. Začali tedy po tom blíže pátrat a zjistili, že data společnosti jsou nasdílená jiné osobě, kterou neznají, neví, kdo to je, nemají s ní žádný smluvní vztah, tato osoba nemá podepsanou mlčenlivost. Konkrétně od srpna 2019 tato osoba měla přístup do databáze společnosti, do reportů. Měla tak přístup do aktuálně probíhajících obchodů, a to bez vědomí žalovaného, respektive bez vědomí jednatele žalovaného i kohokoliv jiného ze společnosti. Každý zaměstnanec žalovaného má podepsanou mlčenlivost, tedy závazek, co všechno nesmí tak, aby společnost plnila podmínky smluvních partnerů. Každý rok společnost prochází audity smluvních partnerů, kteří kontrolují dodržování ustanovení smlouvy a především dodržování GDPR. Přístup do databáze ve smyslu administrativních oprávnění k reportům měl pouze jednatel žalovaného a žalobkyně. Jednatel žalovaného pak z historie dohledal, že přístup tomu dotyčnému zřídila žalobkyně. Pátrali, zda se nejedná třeba o bývalého podřízeného žalobkyně nebo nějakého dřívějšího zaměstnance, ale to se nepotvrdilo. Z loginu pak dovodili, že se jedná o [celé jméno svědka], pokud se tedy jednalo o skutečné jméno dotyčného. Zpřístupnění reportů panu [celé jméno svědka] pak žalobkyně sama přiznala. Report vytvořil jednatel žalovaného několik let předtím. Pokud žalobkyně tvrdila, že potřebovala pomoc s úpravou toho reportu, tak k tomu samozřejmě nepotřebuje data, nepotřebuje report naplnit daty, ale postačí k tomu ta prázdná verze, ten vzor. Upravuje totiž vzorce, nikoliv data. Úpravy totiž spočívají v tom, že například v daném vzorci, který obsahuje odkaz na datum, se změní rok, místo roku 2019 na rok 2020. To jsou podle žalovaného úpravy, které by žalobkyně zvládla určitě sama s ohledem na své vzdělání. Žalobkyně měla podepsaný závazek mlčenlivosti. Databází je soubor, ve které má společnost jména a kontaktní údaje osob, na které se obrací, které společnost kontaktuje a snaží se je získat pro osobní schůzku. Report pak je hlášení, zápis, který se o takovém kontaktu vyplňuje, kde je uvedeno, kdo byl kontaktován, jakým způsobem, o koho se jedná, zda je to jednatel společnosti, v jaké je pozici, kdy byl kontaktován a s jakým výsledkem. Dále se do něj píše datum, kdy se má uskutečnit sjednaná schůzka. Reporty společnost vede nejenom pro svou interní potřebu, ale také z toho důvodu, že je k tomu povinna z hlediska smluv se smluvními partnery a podle regulací [obec] národní banky. Vyplnění reportu je naprosto nenáročná činnost. S reportem pak pracuje další část firmy. Vzorový report vytvořil jednatel žalovaného před mnoha lety. Veškeré dokumenty, ve kterých společnost zpracovává data, vytvářel jednatel žalovaného, což je i v obecném povědomí. Report byl původně vytvářený v [anonymizováno], následně byl nahrán na [anonymizována dvě slova], kde měli jednotliví podřízení vlastní záložky a žalobkyně pak měla přehled o všech, protože měla spolu s jednatelem žalovaného k tomu přístup. Z [anonymizováno] to překlopili do [anonymizována dvě slova] z toho důvodu, aby to mohli sjednotit se všemi třemi pobočkami žalovaného. Žalobkyně panu [celé jméno svědka] zřídila do programu neomezený náhled s možností úprav. Ze 4 úrovní oprávnění mu zřídila 3, respektive třetí nejvyšší snad s výjimkou toho, že nemohl umožňovat přístup dalším osobám, tj. zřizovat nové přístupy pro další osoby, ale všechno ostatní mohl. Mohl tedy číst, zapisovat, upravovat, kopírovat, stahovat. Jednatel žalovaného panu [celé jméno svědka] přístup neumožnil, protože by to ohrozilo žalovaného, mohlo by to ohrozit předmět podnikání společnosti. Nikdy ani žalobkyni nedal souhlas s tím, aby to zpřístupnila někomu dalšímu. S žalobkyní jednatel žalovaného absolvoval tři jednání. Jednoho se zúčastnil pan [celé jméno svědka], což bylo třetí v pořadí. Oslovili tři společnosti na doporučení žalobkyně, společnost pana [celé jméno svědka] byla třetí v pořadí. Na schůzce byl jednatel žalovaného, žalobkyně, pan [celé jméno svědka] dále tam byla jedna osoba mužského pohlaví, která jednateli žalovaného nebyla představena. Možná představena byla, ale její jméno si nepamatuje. Předpokládá, že to byl nějaký konzultant pana [celé jméno svědka]. Když po určité době urgovali pana [celé jméno svědka] o nabídku, tak jim sdělil, že nemá o spolupráci s nimi zájem, že je časově vytížen. Při všech jednáních šlo o to, zda lze překlopit data společnosti do jiné databáze, v podstatě šlo o sjednocení databáze a změnu, aby operátorky nevolaly přes telefon, ale přes počítač. Šlo o to, aby nemusely vyplňovat report, ale aby se některé údaje v tom reportu vyplňovaly samy, například datum uskutečnění hovoru. K ničemu však nedošlo, společnost nedostala nikdy žádnou nabídku a neposkytla ani žádná data. [příjmení] [celé jméno svědka] ani panu [celé jméno svědka] nikdy žádnou fakturu neplatili. Když procházeli v podkladech jméno pana [celé jméno svědka], tak na něj nikde nenarazili s výjimkou faktury z července 2019 od [jméno] [celé jméno svědka] na částku odpovídající asi 2 hodinám práce za nějakou konzultační činnost. O proplácení faktur rozhodují jednatelé společnosti, takže o proplacení této faktury musel rozhodnout buď jednatel žalovaného pan [příjmení], nebo druhý jednatel pan [jméno]. Faktura byla vystavena za zhodnocení proveditelnosti požadavků žalovaného, tj. virtualizaci volání s databází a kompatibilitu s kalendářem. Když přijímali žalobkyni do společnosti, zaujala je tím, že zmínila možnost přejít na virtuální volání. Společnost v minulosti zkoumala možnost volání přes IP bránu, kde ale narazili na technické problémy. Žalobkyně vybrala tři firmy, které jednu po druhé oslovili. U prvních dvou firem narazili na to, že je to absolutně neproveditelné. Z tohoto důvodu proběhlo třetí jednání s panem [celé jméno svědka] v červenci 2019. Od [datum] měl do reportu přístup pan [celé jméno svědka]. S žalobkyní byli z počátku spokojeni. První problém nastal, když zjistili, že se nedostavila do práce. Byla v [obec] na služební cestě v tamější pobočce žalovaného, druhý den byl pátek, kdy měla být normálně v práci v [obec], ale odmítla zpáteční jízdenku na čtvrtek, což je udivilo. Zkontrolovali proto v pátek, jestli je v práci, a zjistili, že se do práce v [obec] nedostavila. Zkontrolovali proto, že nebyla v práci ani v [obec]. Když se jí na to ptali, tak tvrdila, že v práci byla, a když jí řekli, že vědí, že v práci nebyla, tak sdělila, že byla na„ home office“. Nikdy nikomu práci z domova nedovolili, poprvé se tak stalo až v roce 2020 v souvislosti s pandemií, když o to požádala vláda. Náplní práce žalobkyně byla i kontrola podřízených osob. Měla tedy sledovat, jak tito lidé telefonují a případně jim radit, jak dosahovat lepších výsledků, jak mají správně telefonovat. Mezi jednotlivými zaměstnanci byly velké rozdíly, někdo měl lepší výsledky, někdo měl horší výsledky. Na základě toho udělali kontrolu výkonu práce žalobkyně formou dotazníku, který rozdali podřízeným. Tím zjistili, že se lidem žalobkyně vůbec nevěnuje. Ačkoliv jim tvrdila, že je v kontaktu se všemi, že jim volá. Pozitivně žalobkyni hodnotili pouze ti zaměstnanci, kteří falšovali výsledky. Převážně se jednalo o osoby, které ona přijímala, respektive provedla výběrové řízení a žalovanému předložila výsledky, které schválili. Na neomluvenou nepřítomnost v práci reagovali vytýkacím dopisem, protože neměli jinou možnost, neboť byla nadřízenou spousty dalších osob. Nikdy společnost nedovolila práci z domova, ač by operátorky mohly klidně volat z domu, ale tím by neměli nad nimi vůbec žádnou kontrolu a museli by se čistě spoléhat na to, že budou natolik zodpovědné, že tu práci budou skutečně vykonávat a nebudou podvádět. V okamžiku, kdy žalobkyně byla nadřízenou spousty osob, které věděly o tom, že má být v práci a v práci není, tak by to rozložilo morálku zaměstnanců. Proto tedy dali žalobkyni vytýkací dopis. Následně pak začali prověřovat její činnost, jak si plní pracovní povinnosti a na zjištění z té dotazníkové akce pak reagovali dalším vytýkacím dopisem. Někdy v lednu 2020 měli první sezení, po kterém několik dnů nato byla žalobkyně v pracovní neschopnosti. Po druhém vytýkacím dopisu byla další pracovní neschopnost, která v podstatě vyšla zároveň spolu s nouzovým stavem, přičemž neschopenku žalobkyně přinesla vyplněnou ručně s několikadenním zpožděním. Neschopnost ukončila prvního dne, kdy jí vznikl nárok na odstupné. Po tom druhém vytýkacím dopisu pak zahájil žalovaný kontrolu, při které zjistil podvádění ve vykazování telefonátů. V návaznosti na to pak zjistil i neoprávněný přístup zřízený panu [celé jméno svědka]. Nikdy v minulosti kontrolu nedělali, protože to nebylo potřeba. Společností za 12 let existence prošly desítky lidí na pracovní poměr a stovky lidí v rámci dohod konaných mimo pracovní poměr, nikdy nikomu nemuseli dávat vytýkací dopis ani výpověď, a to i v případech, kdy se k nim lidé zachovali opravdu nehezky. Jednatel žalovaného žalobkyni předával vytýkací dopis, ve kterém jí vytýkali podvodné vykazování telefonátů s tím, že doufal, že se ještě žalobkyni podaří vysvětlit, jakým způsobem a proč byl zřízen přístup do dokumentů společnosti panu [celé jméno svědka]. Společnost nechtěla přistoupit k ukončení pracovního poměru s ohledem na to, že byla doba po nouzovém stavu, žalobkyně byla mezi jednateli a spoustou zaměstnanců jediným prostředníkem, společnost fungovala v omezeném režimu a ukončení pracovního poměru přišlo společnosti jako komplikování situace. Po celou dobu pohovoru byl se žalobkyní pouze jednatel žalovaného pan [příjmení]. Jednání probíhalo v zasedací místnosti, chvílemi občas procházely další osoby. Společnost původně ani nechtěla přistoupit k okamžitému zrušení, ale po prostudování smluv se smluvními partnery došli k závěru, že přístup žalobkyně je natolik ohrožující samotnou existenci společnosti, že musí dát okamžité zrušení pracovního poměru. Když se žalobkyně ptal, jak je možné, že umožnila přístup k reportu včetně dat, tak žalobkyně sdělila, že v tom nevidí žádný problém, že prostě potřebovala s něčím pomoci a tak umožnila přístup panu [celé jméno svědka]. Žalobkyni bylo dáno pouze okamžité zrušení pracovního poměru, výpověď jí dána nebyla. Ve smlouvách s pojišťovnami jsou smluvní pokuty od 10.000 Kč až po 10.000.000 Kč za porušení povinnosti mlčenlivosti, v některých smlouvách jsou sankce za každé jednotlivé porušení povinnosti, tedy za každého jednoho člověka. Při přijímání žalobkyně na žalovaného zapůsobila předchozí pracovní zkušenost žalobkyně a nápad virtualizace telefonátů. Říkala, že předtím pracovala v [anonymizována dvě slova] jako personalistka, když měla na starosti obsazování všech pozic a zajišťování struktury zaměstnavatele. Dále pracovala ve [právnická osoba] [anonymizováno], což je docela velká společnost, která funguje jako call centrum, takže vycházeli z toho, že bude mít zkušenost s ochranou dat klientů a fungování call centra. Když se jí ptali, proč z těch zaměstnání odešla, tak uváděla, že u [anonymizována dvě slova] toho bylo na ni moc a že se k ní nechovalo vedení hezky, u [anonymizována dvě slova] se soudila a dopadla úspěšně. Vykazování telefonátů zaměstnanci ověřovali podle výpisu uskutečněných volání od všech lidí za každý den 3 měsíce zpátky a následně to ověřovali u těch lidí. Ptali se jich, proč podváděli ve vykazování telefonátů a oni sdělili, že je k tomu žalobkyně naváděla s odůvodněním, že když budou hodně telefonovat, že to chce vedení. Pokud nebudou mít hodně telefonátů, tak budou na žalobkyni nepříjemní. Žalovanému prozatím žádná pokuta udělena nebyla. Pouze v několika případech žalovanou společnost kontaktovali klienti, kteří sdělili, že byli kontaktováni konkurencí, která měla informace, že se na ně žalovaný obrátil a že jsou klienty žalovaného. Přístup pana [celé jméno svědka] k reportům zjistil jednatel při provádění kontroly, kterou zahájil po 3.dubnu 2020.

17. Z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že žalobkyně ji přijímala do společnosti [právnická osoba], se kterou měla uzavřenou pracovní smlouvu na pozici asistentky manažera. Nastupovala v listopadu 2019 a pracuje ve společnosti doposud. Jejím úkolem bylo navolávání schůzek, tedy obvolávání klientů a domlouvání schůzek pro ně. Nadřízenými svědkyně jsou jednatelé, ale úkoly jí zadávala žalobkyně. Svědkyně dostala databázi, kde jsou uvedené kontakty jednatelů společností, které má obvolávat. Žalobkyně ji nabádala, aby vykazovala telefonáty, i když se neuskutečnily. Vzniklo to tak, že je žalobkyně tlačila k tomu, ať mají těch telefonátů víc, třeba 60 denně, což svědkyni nešlo, neboť byla nová a začínala, takže to nestíhala. Napadlo ji proto vykazovat telefonáty, které neuskutečnila, abych jich bylo více, protože to takto viděla i u kolegyně. Svědkyně seděla v kanceláři v [obec] spolu s dalšími čtyřmi kolegyněmi. Žalobkyně za nimi občas přijela a posadila se buď ke svědkyni, nebo do nějaké jiné kanceláře. Byla u nich pouze tehdy, když přijela na kontrolu. Žalobkyně volala svědkyni asi dvakrát třikrát do týdne. Volala jí třeba v půlce dne s tím, že má málo telefonátů a že by měla přidat. Také jí žalobkyně říkala, že má málo schůzek a že se má víc snažit. Svědkyni radila, co má těm jednatelům říkat (volají hlavně jednatelům společností), aby je zaujala a aby byli ochotni přijít na schůzku. Svědkyně neví, jestli žalobkyně věděla o tom fiktivním vykazování telefonátů. Po odchodu žalobkyně ze společnosti svědkyni zaučily kolegyně, poradily jí, jak má postupovat, co má říkat, takže dosáhla lepších výsledků, daří se jí sjednávat více schůzek a má tím pádem lepší výplatu. Po odchodu žalobkyně už na ni nikdo netlačí, už jí nikdo nevolá, aby se zlepšila, že má špatné výsledky, že musí mít více hovorů a více schůzek. Pracuje tedy pod menším tlakem a pracuje se jí lépe. Neví o žádném závazku mlčenlivosti.

18. Z výslechu svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že žalobkyně je jeho bývalá kolegyně. [příjmení] do společnosti [právnická osoba] po předchozím zaměstnání, kde se svědkem spolupracovali, což byla [anonymizována tři slova]. Svědek žalobkyni u žalovaného pomáhal s úpravou excelových souborů. Svědek má vysokoškolské vzdělání, když vystudoval [anonymizováno] obor zdanění a daňové politiky. Pracuje jako finanční manažer, je živnostník. Asi 2 nebo 3 dny byl u žalobkyně v kancelářích v [část obce] - žalobkyně mu tak připravila místo u počítače, kde dělal nějakou práci. Představila ho i jednateli společnosti panu [příjmení]. Svědek byl přítomen i schůzce žalobkyně s panem [příjmení] a panem [celé jméno svědka]. Žalobkyně mu říkala, že řeší nějakou výměnu infrastruktury IT, s panem [celé jméno svědka] měl svědek zkušenost z předchozího zaměstnání u [anonymizována tři slova], dal proto na něj doporučení. Po tomto setkání odešel společně s panem [celé jméno svědka] a žalobkyní na oběd. Po obědě se pak vracel zpátky do té kanceláře, kde dál pokračoval v práci. [ulice] spočívala v tom, že měli accessové soubory, do kterých zapisovali jednak údaje z justice z obchodních rejstříků, to měli asi někde koupené, do toho se pak zapisovaly telefonáty operátorek, záznamy o domovních schůzkách call centra. Žalobkyně ho požádala, aby to upravil tak, aby jí to zjednodušovalo práci, aby z toho vyjížděly nějaké podklady, pravděpodobně pro mzdy. Svědek předpokládal, že to bylo domluvené. Neměl důvod se domnívat, že to nebylo předem domluvené, protože tam byly ty operátorky přítomny a i ta schůzka s panem [celé jméno svědka] nevypadala tak, že by svědka„ chtěli vyhodit“. Žalobkyně svědka představila i panu jednateli. Vzdálený přístup probíhal tak, že ho žalobkyně požádala, že jí vypadly nějaké vzorečky, tak mu zřídila vzdálený přístup, což [příjmení] [příjmení] umožňují. Vždycky se tedy připojil přes svůj [anonymizováno] a dal to do pořádku. Bylo to pár hodin práce, dělal to za symbolickou odměnu, takže ani neřešil smlouvu. Odměna byla zaplacena přes fakturu. Žalobkyně mu řekla, ať vystaví fakturu a přes ni se to zaplatí. Měl přístup k datům klientů, protože ta tabulka byla data. Report se přímo jmenoval Domluvené a realizované schůzky, byly v něm informace o těch schůzkách, které se uskutečnily. Bylo tam datum a sloupec„ Realizováno“,„ Domluveno“. Žádnou smlouvu neuzavíral, žádný závazek povinnosti mlčenlivosti nepodepisoval. Vzhledem k tomu, že se svědek pohybuje ve financích, hodně pracuje s [anonymizováno] a je hodně dál než běžný uživatel. Neživí se ale poskytováním internetových služeb, nýbrž poradenstvím. S jednatelem žalovaného panem [příjmení] nejednal, pouze mu byl žalobkyní představen, že je [jméno] že tam bude pomáhat. Nijak spolu nejednali a nehovořili. Byl přítomen jednání s panem [celé jméno svědka], což byla ale prezentace firmy pana [celé jméno svědka] - [právnická osoba] a týkala se výměny té infrastruktury. Svědek nemá předmět podnikání IT služby. Předpokládá, že vzdálený přístup mu zřídila žalobkyně. Faktura za práci šla přes manželku svědka někdy v červenci nebo v srpnu 2019. Faktura byla jenom jedna. Tabulka už existovala, svědek tam pouze něco dovytvářel. Byly tam už doplněné vzorce od pana jednatele, svědek to rozšiřoval, aby se vypočítal ten úvodní sheet, který vytvořil. Nikdy o informacích v těch souborech nikoho dalšího neinformoval, bral to pouze jako výpomoc žalobkyni a bylo mu jedno, co v těch tabulkách je. V souborech byla část, kam se psaly operátorky, datum domluvených schůzek, pak tam byla část, kde se zapisovali obchodníci, komu to bylo přiděleno a potom datum realizace té schůzky. Informace pro svědka nebyly podstatné, jeho zajímaly ty vzorce na koncích těch tabulek. Nikdy nezjišťoval, kdo do toho má přístup a ani to nikdy nezkoušel. Viděl vždycky, kdo má ten soubor otevřený, což byla povětšinou žalobkyně, protože mu to zpřístupnila a dala mu vědět, že něco nefunguje, ať se tam připojí a opraví to. To bylo přes ten vzdálený přístup v rámci podzimu jenom několikrát. Vzdálený přístup využíval jedině v případech, kdy se na něj žalobkyně obrátila s prosbou, aby se na to podíval, že jí tam něco nefunguje. Samostatně ho nikdy nevyužíval. Za jeho práci byla vystavena faktura č. 2019. Svědek byl se žalobkyní naposledy v kontaktu, když mu dávala vědět, že mu přijde předvolání k soudu. Říkala mu, co je předmětem řízení a že je to z toho důvodu, že dostala výpověď, protože se svědkem sdílela citlivá data a žalovaný tvrdí, že ho nikdy neviděl. Svědek v kanceláři v [část obce] byl, dovnitř do budovy ho pouštěla žalobkyně nebo v jednom případě nějaká z těch paní, co tam pracovaly. Panu [příjmení] představený byl před tou schůzkou s panem [celé jméno svědka], která proběhla první nebo druhý den z těch tří dnů, kdy tam pracoval. Pan [anonymizováno] ho do budovy nikdy nepouštěl. Svědek byl v těch kancelářích od rána, schůzka se uskutečnila před obědem, po obědě se do těch kanceláří vrátil a pokračoval tam. O úpravu či přístup do té tabulky ho žádala vždycky žalobkyně. Fakturaci odměny za svou práci komunikoval rovněž jenom se žalobkyní. [příjmení] té práce proběhlo v červenci, v srpnu ještě něco dodělával v té tabulce, ale to už nebylo v těch kancelářích v [část obce]. Poté se ještě párkrát připojil přes ten vzdálený přístup, jednou asi v říjnu a jednou koncem roku vždy na začátku měsíce. Když se tam něco pokazilo, tak mu žalobkyně volala, ať se na to podívá a dával to do pořádku. Byla to vždycky práce na 20 minut, už nic nefakturoval. Fungoval mu pořád ten přístup jako předtím. V jednom případě možná to zkusil a nepodařilo se mu připojit, takže žalobkyni říkal, že mu to nefunguje, ale nevěděl, zda je chyba na její nebo na jeho straně. S panem [příjmení] činnost svědka neřešili. Byl mu představený krátce před tou schůzkou. Do souboru zadával funkci, aby to počítalo schůzky, neboť od žalobkyně pochopil, že chce počítat počty těch schůzek, aby se to využilo pro odměňování operátorek. [ulice] svědka skončila tím, že se mu žalobkyně už pak neozvala. Naposledy se ozvala koncem roku 2019. Svědek neví, zda pan [příjmení] věděl o tom, že tu tabulku svědek upravuje. Poznat to mohl, protože tam přibyly nové funkce. Přibyly tam sloupce, které plnily nové funkce podle zadání žalobkyně. Ta tabulka byla opravdu znatelně lepší, nebylo možné to přehlédnout. Navíc svědek ty sloupce i barvil, když je tam přidával, aby to bylo vidět. Když svědek tabulku upravoval, vždycky žalobkyni napsal, co tam změnil, co tam udělal za úpravy. Pan [anonymizováno] je skutečně pokročilý uživatel, měl tam opravdu pokročilé funkce. Od žalobkyně svědek ví, že tu tabulku dělal pan [příjmení]. Byl to sdílený soubor, svědek se k němu připojoval přes účet na [anonymizováno]. Neměl důvod si ho nikam stahovat nebo vytvářet nějakou zálohu. V případě, že se změna udělala ve skrytém sloupci, není vidět. Sloupec se musí rozkrýt a teprve poté je možné zjistit změnu ve skrytém sloupci.

19. Z výslechu svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že žalobkyně je jeho bývalá spolupracovnice ze [právnická osoba] přírodní apotéka, kde dělala personalistku. Když poté odešla, na svědka se obrátila s prosbou o nějaké IT služby. Svědek je jednatelem společnosti, která poskytuje internetové a IT služby. Žalobkyně se na něj obrátila s žádostí, jestli by se nemohli starat o informační systém žalovaného a ještě po svědkovi chtěla nějakou pomoc s databází. [ulice] probíhala tím způsobem, že se na něj žalobkyně obrátila s žádostí o pomoc. Protože to je bývalá kolegyně svědka, tak jí chtěl vyhovět a pomoci. Uskutečnili jednu schůzku za přítomnosti jednatele pana [příjmení] a dále tam byl přítomen ještě pan [celé jméno svědka], což je také bývalý kolega. Svědek byl pak v žalované společnosti ještě jednou, když žalobkyně chtěla s něčím pomoci, že měla rozbitý disk na počítači. Ta první schůzka trvala maximálně hodinu. Řešili otázku stavu informačních systémů žalovaného a také možnost jejich připojení k internetu, neboť byli nespokojeni se stávajícím poskytovatelem, což byla snad [právnická osoba]. Výsledek té schůzky byl takový, že spolupráce potom nepokračovala. Dost dlouhou dobu se svědek s panem jednatelem [příjmení] naháněli, jednatel mu posílal nějaké podklady, ale svědek neměl v podstatě čas se tomu věnovat, takže se dohodli, že spolupracovat nebudou. [celé jméno svědka] do té první schůzky nezasahoval, jenom tam seděl a poslouchal. Svědek žádnou fakturu nevystavoval, žádnou práci vlastně ani neprováděli. Všechno, co dělal, bylo na kamarádské bázi pro [jméno] (žalobkyni). Ke schůzce došlo [datum], trvala od 10 do 11 hodin. Schůzky se zúčastnil svědek, žalobkyně, pan [příjmení] a pan [celé jméno svědka] Pan [celé jméno svědka] není zaměstnancem svědka. Schůzky se zúčastnil, protože pomáhal žalobkyni.

20. Z žalovaným předložených smluv o obchodním zastoupení o zpracování osobních údajů i smluv o spolupráci pak soud zjistil, že společnost žalovaného je ve vztahu ke smluvním pojišťovnám zavázána k ochraně osobních údajů s vysokými sankcemi za porušení ve smlouvách zakotvených povinností směřujících k ochraně osobních údajů.

21. Závazkový vztah účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Podle § 87 odst. 1 z. č. zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Podle odst. 2 pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie. Podle odst. 3 pojistné smlouvy se řídí právem státu, ve kterém má pojistník obvyklý pobyt. Smluvní strany mohou zvolit rozhodné právo pro pojistnou smlouvu; jde-li o pojistnou smlouvu, na kterou se vztahuje přímo použitelný předpis Evropské unie, mohou smluvní strany v rozsahu, ve kterém to tento předpis připouští, zvolit kterékoliv rozhodné právo. Podle § 89 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pracovní poměr založený jinak než smlouvou se řídí právním řádem státu, podle kterého byl pracovní poměr založen.

22. Rovněž podle nařízení Evropského parlamentu a rady ES č.593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) článku 3 bod 1. smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Podle článku 4 bod 1. tohoto nařízení v míře, ve které právo rozhodné pro smlouvu nebylo zvoleno podle článku 3, je právo rozhodné pro smlouvy určeno takto: a) smlouva o koupi zboží se řídí právem země, v níž má prodávající obvyklé bydliště; b) smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Podle článku 8 bodu 1 nařízení individuální pracovní smlouva se řídí právem zvoleným stranami v souladu s článkem 3. Tato volba však nesmí zaměstnance zbavit ochrany, kterou mu poskytují ustanovení, od nichž se nelze smluvně odchýlit podle práva, které by v případě neexistence volby bylo použito na základě odstavců 2, 3 a 4 tohoto článku. Podle bodu 2 v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro individuální pracovní smlouvu zvoleno stranami, se smlouva řídí právem země, v níž, případně z níž, zaměstnanec při plnění smlouvy obvykle vykonává svoji práci. Za změnu země obvyklého výkonu práce se nepovažuje, když zaměstnanec dočasně vykonává svou práci v jiné zemi. Podle bodu 3 nelze-li rozhodné právo na základě odstavce 2 určit, řídí se smlouva právem země, v níž se nachází provozovna, která zaměstnance zaměstnala. Podle bodu 4 vyplývá-li z celkových okolností, že je smlouva úžeji spojena s jinou zemí, než je země uvedená v odstavcích 2 nebo 3, použije se právo této jiné země.

23. Z pracovní smlouvy vyplývá, že místem výkonu práce byla sjednána [obec], tj. Česká republika, smlouva je uzavřeny v jazyce českém a obsahuje odkaz na zákoník práce s tím, že je uzavírána podle zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce, tj. podle českého práva. S ohledem na shora uvedená ustanovení se proto řídí právním řádem České republiky. Podle § 301 z.č. 262/2006 Sb. zákoníku práce ve znění účinném do 31.5.2020 novely provedené zákonem č.366/2019 Sb. (dále jen„ zákoník práce“) zaměstnanci jsou povinni a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni, d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Podle § 55 odst. 1 z.č. 262/2006 Sb. zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, a) byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než 1 rok, nebo byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně 6 měsíců, b) porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Podle odst. 2 zaměstnavatel nesmí okamžitě zrušit pracovní poměr s těhotnou zaměstnankyní, zaměstnankyní na mateřské dovolené, zaměstnancem nebo zaměstnankyní, kteří čerpají rodičovskou dovolenou. Podle § 58 odst. 1 z.č. 262/2006 Sb. zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl. Podle odst. 2 stane-li se v průběhu 2 měsíců podle odstavce 1 jednání zaměstnance, v němž je možné spatřovat porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, předmětem šetření jiného orgánu, je možné dát výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr ještě do 2 měsíců ode dne, kdy se zaměstnavatel dověděl o výsledku tohoto šetření. Podle § 60 z.č. 262/2006 Sb. zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

24. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná.

25. Pokud jde o žalobou napadené okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni dopisem žalovaného ze dne [datum], soud ho shledává po formální stránce bezvadným, když důvod okamžitého zrušení je dostatečně určitě vymezen tak, že ho nelze zaměnit s jiným důvodem, přičemž obsahuje dokonce přímý odkaz na ustanovení zákoníku práce, podle kterého je okamžité zrušení žalobkyni dáváno. Rovněž samotný popis jednání je podle mínění soudu I. stupně dostatečně určitý, takže je zřejmé, jaké jednání je žalobkyni vytýkáno, čeho se dopustila. Samotné neuvedení data, kdy se tohoto jednání měla žalobkyně dopustit, pak podle soudu I. stupně není důvodem pro závěr o neurčitosti a neplatnosti tohoto okamžitého zrušení.

26. Po obsahové stránce pak má soud I. stupně za to, že toto okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobkyni dáno i důvodně. Žalobkyně v řízení tvrdila, že se jednání vytýkaného jí okamžitým zrušením pracovního poměru nedopustila, respektive že předmětný report domluvených a realizovaných schůzek panu [celé jméno svědka] sice zpřístupnila, avšak s vědomím či přímo souhlasem jednatele žalovaného pana [příjmení]. Toto tvrzení však bylo v řízení bezpečně vyvráceno provedeným dokazováním, když jak z výpovědi svědků pana [celé jméno svědka], tak pana [celé jméno svědka], jakož i z výslechu jednatele žalovaného pana [příjmení] vyplynulo, že jak [celé jméno svědka], tak pan [celé jméno svědka] konali na základě žádosti žalobkyně jako jejich bývalé kolegyně. Svědek [celé jméno svědka] výslovně uvedl, že vše, co činil, činil jako výpomoc žalobkyni a že s jednatelem žalovaného panem [příjmení] nikdy nic nedomlouval, že mu byl toliko představen, vše domlouval se žalobkyní a komunikoval výlučně s ní. Přístup k databázi žalovaného (i vzdálený) mu umožnila žalobkyně. Rovněž i fakturu za práci, kterou vystavila jeho manželka (na„ poradenské služby“), domlouval se žalobkyní a její proplacení zajišťovala žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně odmítla ve věci vypovídat, přičemž se dokonce ani k jednomu jednání soudu nedostavila, nebyl v řízení proveden ani jediný důkaz, který by tvrzení žalovaného zpochybňoval či vyvracel. Soud tak nemá nejmenší důvod pochybovat o pravdivosti výpovědi jednatele žalovaného pana [příjmení], který uvedl, že žádný souhlas se zpřístupněním databáze žalované společnosti panu [celé jméno svědka] nikdy žalobkyni nedal. Z provedeného dokazování tedy jednoznačně vyplývá, že žalobkyně tak učinila o své vůli bez souhlasu žalované společnosti, bez souhlasu svých nadřízených, tj. jednatele pana [příjmení].

27. Zbývá pak posoudit poslední otázku, a to o jak závažné porušení povinností žalobkyně jako zaměstnance se jednalo. Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je totiž možné pouze výjimečně v případě, že zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Soud po zvážení všech okolností dospěl k závěru, že jednání žalobkyně lze označit za porušení povinností zaměstnance zvlášť hrubým způsobem. Soud v této souvislosti podotýká, že povinnost mlčenlivosti žalobkyně považuje žalovaný jako zaměstnavatel žalobkyně za natolik závažnou, že jí je věnován celý článek 5 pracovní smlouvy ze dne [datum], přičemž v článku 5.4 pracovní smlouvy je dokonce výslovně uvedeno, že porušení povinností zakotvených v tomto článku pracovní smlouvy je považováno za zvlášť hrubé porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, a tudíž důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ve smyslu § 55 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce. I z pracovní smlouvy tedy žalobkyně mohla seznat, že žalovaná společnost přikládá povinnosti mlčenlivosti a jejímu dodržování svými zaměstnanci zcela zásadní význam, když přímo v pracovní smlouvě je to sjednáno jako důvod okamžitého zrušení pracovního poměru. Z žalovaným předložených smluv se smluvními partnery o obchodním zastoupení či spolupráci je pak zřejmé, proč tomu tak je, že se jedná o promítnutí povinností, které na sebe žalovaná společnost těmito smlouvami vzala. Žalovaný v řízení opakovaně argumentoval, že porušení povinnosti mlčenlivosti může mít na žalovanou společnost zcela zásadní dopad, a to dokonce takovým způsobem, že může společnost existenčně ohrozit. Rovněž jednatel žalované společnosti vysvětloval, že kromě smluvních sankcí od smluvních partnerů žalovaného je pak v ohrožení samotná ekonomická úspěšnost společnosti, když databáze žalovaného obsahuje zásadní obchodní informace k výkonu podnikatelských aktivit žalované společnosti. Soud podotýká, že v samotném okamžitém zrušení je poukazováno i na předchozí porušování pracovních povinností ze strany žalobkyně. Předchozí opakované porušování dalších pracovních povinností žalobkyní (prokázané výpovědí jednatele žalovaného pana [příjmení]) pak samozřejmě žalobkyni přitěžuje. Vzhledem k tomu, že okamžité zrušení bylo žalobkyni dáno ve lhůtě podle § 58 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce, přičemž bylo dáno důvodně, neboť žalobkyně se jednání uvedeného v tomto okamžitém zrušení dopustila, přičemž podle přesvědčení soudu I. stupně s ohledem na zájmy žalované společnosti jako zaměstnavatele žalobkyně se jedná o porušení povinností zvlášť hrubým způsobem, takže nelze po žalovaném jako zaměstnavateli požadovat, aby žalobkyni dále zaměstnával, dospěl soud I. stupně k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná a z tohoto důvodu ji zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšnému žalovanému přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému tak náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající z odměny za právní zastoupení podle vyhlášky č.177/1996 Sb. advokátního tarifu za deset úkonů právní služby po 2.500 Kč podle § 7 vyhl. č.177/1996 Sb. advokátního tarifu za použití § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, další vyjádření a účast u jednání či úkonu soudu mimo jednání dne [datum], [datum] přesahujícího čtyři hodiny, [datum], [datum] a [datum]; závěrečný návrh není úkonem právní služby a porada s klientem je součástí převzetí zastoupení) a deset režijních paušálů po 300 Kč s navýšením o 21 % DPH částkou 5.880 Kč, celkem tedy 33.880 Kč.