25 C 141/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce údaje o účastníkovi proti žalovanému údaje o účastníkovi , o zaplacení 6.750 Kč, <b>I. Žaloba žalobce, kterou se domáhá na žalovaném zaplacení částky 7.950 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 6.750 Kč od 1.1.2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 18.5.2021 domáhá na žalovaném zaplacení částky 6.750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 6.750 Kč od 1.1.2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč. V žalobě uvádí, že žalovaný na základě smlouvy o zajištění sídla užíval virtuální sídlo poskytované žalobcem na adrese [adresa], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] - [část obce] na dobu 24 měsíců (viz. odst. 2.1 Smlouvy), tj. po dobu od 27.9.2017 do 26.9.2019. Doba, po kterou byl žalovaný předmětnou adresu jako své sídlo zapsané v obchodním rejstříku oprávněn užívat, již uplynula. Dle ustanovení odst. 2.2 smlouvy byl žalovaný povinen po uplynutí této doby zajistit výmaz předmětné adresy z obchodního rejstříku tak, aby adresa nebyla již dále uváděna jako sídlo jeho společnosti. Tuto povinnost žalovaný, i přes opakované výzvy žalobce a jeho právního zástupce, do dnešního dne nesplnil. Dle ustanovení odst. 2.3 smlouvy je žalovaný povinen uhradit za každý měsíc trvání porušení výše uvedené povinnosti smluvní pokutu ve výši 450 Kč Smluvní pokuta za období od 27.9.2019 do 26.12.2020 dosahovala částky 6.750 Kč. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván dne 16.12.2020 se lhůtou do 31.12.2020. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Soud nařídil ústní jednání. K jednání dne 3.12.2021 se žalobce ani žalovaný nedostavili, a proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: úplný výpis z obchodního rejstříku žalovaného, předžalobní upomínka z 16.12.2020, smlouva o zajištění sídla mezi žalobcem a společnosti [právnická osoba] a [příjmení] [příjmení] [jméno] z 27.9.2017, výpis z obchodního rejstříku žalobce. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Ze smlouvy o zajištění sídla mezi žalobcem a společnosti [právnická osoba] a [příjmení] [příjmení] [jméno] z 27.9.2017 soud zjistil, že žalovaný č. 1 společnost [právnická osoba] jako odběratel a [příjmení] [příjmení] [jméno] jako ručitel uzavřeli dne 27.9.2017 s žalobcem jako dodavatelem smlouvu o zajištění sídla. Podle článku 1. bodu 1 této smlouvy předmětem smlouvy je závazek dodavatele zajistit odběrateli souhlas s umístěním sídla odběratele na adrese níže specifikované tak, aby na dobu uvedenou ve smlouvě mohl odběratel uvádět adresu v obchodním rejstříku jako adresu svého sídla a závazek odběratele zaplatit dodavateli za tuto službu odměnu. Podle článku 2 bodu 2.1 adresa, o kterou má odběratel zájem, aby byla uváděna v obchodním rejstříku jako jeho sídlo, je [adresa], [ulice a číslo], PSČ [anonymizováno], a to po dobu 24 měsíců ode dne uzavření smlouvy. Podle bodu 2.2 po uplynutí doby nebude odběratel oprávněn užívat adresu jako adresu svého sídla a zavazuje se zajistit, že nejpozději do 14 dní po uplynutí doby bude z obchodního rejstříku vymazána adresa jako sídlo odběratele. Podle bodu 2.3. v případě porušení závazku uvedeného v odst .2.2 je odběratel povinen zaplatit dodavateli smluvní pokutu ve výši 450 Kč za každý započatý měsíc prodlení. Povinnost odběratele nahradit dodavateli vzniklou škodu v plném rozsahu není zaplacením smluvní pokuty nijak dotčena. Podle článku 3 bodu 3.1 za služby poskytované odběrateli dodavatelem se odběratel zavazuje zaplatit odměnu ve výši 450 Kč + příslušná DPH. Podle bodu 3.2 odměna je splatná na 24 měsíců předem v den podpisu smlouvy. Podle článku 4 bodu 4.1 dodavatel zajistí, aby na adrese byly po dobu přebírány zásilky zaslané odběrateli obyčejnou poštou. Podle bodu 4.2 skutečnost, že odběrateli byla doručena zásilka, oznámí dodavatel na uvedený email. Podle bodu 4.3 doručená pošta odběratele bude odběrateli po předchozí domluvě předána v sídle dodavatele. Podle bodu 4.4 dodavatel není povinen odběrateli doručenou poštu kamkoliv přeposílat. Přeposílání pošty není zahrnuto v odměně. Pokud dodavatel na žádost odběratele zásilky doručené odběrateli přepošle odběrateli na odběratelem určenou adresu, je odběratel povinen uhradit dodavateli veškeré náklady s tím spojené + 10 (a příslušnou DPH) z této částky jako odměnu. Podle článku 5 bodu 5.1. záležitosti výslovně v této smlouvě neupravené se řídí obecně závaznými právními předpisy České republiky. Podle bodu 5.2 ručitel tímto prohlašuje, že uspokojí dodavatele, jestliže odběratel vůči dodavateli nesplní jakýkoliv závazek z této smlouvy, a to včetně závazku uhradit dodavateli smluvní pokutu. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], [IČO], soud zjistil, že společnost byla zapsána dne 7.září 2017 se sídlem na adrese [adresa], kde ho má doposud (tj. do 18.5.2021). Původním společníkem byla [právnická osoba], [anonymizováno], [právnická osoba], [IČO], od 5.10.2017 je pak jednatelem i společníkem [příjmení] [příjmení] [jméno]. Základní kapitál společnosti činí 12.000 Kč. Na tato zjištění pak ostatní provedené důkazy nemají vliv. Závazkový vztah účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Podle § 87 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Podle odst. 2 pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie. Podle odst. 3 pojistné smlouvy se řídí právem státu, ve kterém má pojistník obvyklý pobyt. Smluvní strany mohou zvolit rozhodné právo pro pojistnou smlouvu; jde-li o pojistnou smlouvu, na kterou se vztahuje přímo použitelný předpis Evropské unie, mohou smluvní strany v rozsahu, ve kterém to tento předpis připouští, zvolit kterékoliv rozhodné právo. Rovněž podle nařízení Evropského parlamentu a rady ES č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) článku 3 bod 1. smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Podle článku 4 bod 1. tohoto nařízení v míře, ve které právo rozhodné pro smlouvu nebylo zvoleno podle článku 3, je právo rozhodné pro smlouvy určeno takto: a) smlouva o koupi zboží se řídí právem země, v níž má prodávající obvyklé bydliště; b) smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Podle článku 7 bodu 1 tohoto nařízení v míře, ve které nebylo právo rozhodné zvoleno stranami, se pojistná smlouva řídí právem země, kde má pojistitel své obvyklé bydliště. Vyplývá-li ze všech okolností případu, že smlouva je zjevně úžeji spojena s jinou zemí, použije se právo této jiné země. Smlouva o zajištění sídla v článku V. bodu 1 výslovně uvádí, že se řídí právními předpisy České republiky. S ohledem na shora uvedená ustanovení se proto vztahy účastníků řídí českým právním řádem. Podle § 1746 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Podle odst. 2 strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena Podle § 429 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku sídlo podnikatele se určí adresou zapsanou ve veřejném rejstříku. Nezapisuje-li se fyzická osoba jako podnikatel do veřejného rejstříku, je jeho sídlem místo, kde má hlavní obchodní závod, popřípadě kde má bydliště. Podle odst. 2 uvádí-li podnikatel jako své sídlo jiné místo než své sídlo skutečné, může se každý dovolat i jeho skutečného sídla. Proti tomu, kdo se dovolá sídla podnikatele zapsaného ve veřejném rejstříku, nemůže podnikatel namítat, že má skutečné sídlo v jiném místě. (dříve podle § 2 odst. 3 z.č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 - dále jen„ obchodní zákoník“ - místem podnikání fyzické osoby je adresa zapsaná jako její místo podnikání v obchodním rejstříku nebo v jiné zákonem upravené evidenci. Podnikatel, který je fyzickou osobou, je povinen zapisovat do obchodního rejstříku nebo do jiné zákonem upravené evidence své skutečné místo podnikání. Podnikatel je povinen mít k zapsaným prostorám právní důvod jejich užívání po celou dobu, kdy jsou tyto prostory zapsány jako jeho místo podnikání. Sídlem organizační složky podniku (§ 7) se rozumí adresa jejího umístění. Podle § 7 odst. 3 obchodního zákoníku provozovnou se rozumí prostor, v němž je uskutečňována určitá podnikatelská činnost. Provozovna musí být označena obchodní firmou nebo jménem a příjmením anebo názvem podnikatele, k níž může být připojen název provozovny nebo jiné rozlišující označení.) Podle § 434 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku dá-li podnikatel veřejnosti najevo, ve kterém místě podniká, umožní veřejnosti vstupovat s ním v tomto místě do právního styku v určené provozní době; jinak v době obvyklé. Podle § 435 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku každý podnikatel musí uvádět na obchodních listinách a v rámci informací zpřístupňovaných veřejnosti prostřednictvím dálkového přístupu své jméno a sídlo. Podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku uvede na obchodní listině též údaj o tomto zápisu včetně oddílu a vložky; podnikatel zapsaný v jiném veřejném rejstříku uvede údaj o svém zápisu do tohoto rejstříku; podnikatel nezapsaný ve veřejném rejstříku uvede údaj o svém zápisu do jiné evidence. Byl-li podnikateli přidělen identifikující údaj, uvede i ten. Podle odst. 2 na listině podle odstavce 1 lze uvést i další údaje, nejsou-li způsobilé vyvolat klamavý dojem. Podle § 136 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku při ustavení právnické osoby se určí její sídlo. Nenaruší-li to klid a pořádek v domě, může být sídlo i v bytě. Podle odst. 2 zapisuje-li se právnická osoba do veřejného rejstříku, postačí, pokud zakladatelské právní jednání uvede název obce, kde je sídlo právnické osoby; do veřejného rejstříku však právnická osoba navrhne zapsat plnou adresu sídla. Podle § 137 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku každý se může dovolat skutečného sídla právnické osoby. Podle odst. 2 proti tomu, kdo se dovolá sídla zapsaného ve veřejném rejstříku, nemůže právnická osoba namítat, že má skutečné sídlo v jiném místě. Podle § 14 odst. 1 z.č.304/2013 Sb. o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dříve § 37 odst. 2 obchodního zákoníku) navrhovatel při návrhu na zápis doloží právní důvod užívání prostor, v nichž je umístěno sídlo osoby, jíž se zápis týká; to neplatí, je-li právní důvod zjistitelný z informačního systému veřejné správy nebo jeho části, která je veřejnou evidencí, rejstříkem nebo seznamem. Podle odst. 2 k doložení právního důvodu užívání prostor postačí písemné prohlášení vlastníka nemovitosti nebo jednotky, kde jsou prostory umístěny, popřípadě prohlášení osoby oprávněné s nemovitostí, bytem nebo nebytovým prostorem jinak nakládat, že s umístěním sídla osoby souhlasí. Prohlášení nesmí být starší než 3 měsíce a podpisy na něm musí být úředně ověřeny. Podle odst. 3 zapsaná osoba musí mít právní důvod užívání prostor uvedených v odstavci 1 po celou dobu, po kterou jsou tyto prostory zapsané ve veřejném rejstříku jako její sídlo. Podle § 580 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce není důvodná. Na vztahy žalobce a žalovaných je třeba aplikovat z.č.89/2012 Sb. občanský zákoník. Smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným č.1 je smlouvou nepojmenovanou ve smyslu § 1746 odst. 1 občanského zákoníku. Obsahem smlouvy je fakticky poskytnutí podkladů žalované společnosti, které jí umožní zapsat do obchodního rejstříku sídlo na adrese [adresa], aniž by však této společnosti vzniklo oprávnění prostory na uvedené adrese skutečně užívat. Smlouva tak směřuje k obcházení zákona, zejména § 14 odst. 1 z.č.304/2013 Sb. o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, neboť zákon se řídí principem, že ve veřejných rejstřících mají být zapsána skutečná sídla (právnických i fyzických osob). Smyslem smlouvy je poskytnout žalovanému souhlas s umístěním sídla obchodní společnosti na určitém místě pro účely zápisu do obchodního rejstříku, aniž by se na daném místě sídlo žalovaného mělo a podle smlouvy vůbec mohlo nacházet. Sídlo právnické osoby plní obdobnou funkci jako bydliště u osoby fyzické. Je to místo, kde lze kontaktovat osoby jednající jménem právnické osoby, tedy kontaktovat právnickou osobu samotnou. Ustanovení předložené smlouvy popírá smysl právní úpravy sídla právnické osoby, neboť s umístěním sídla spojuje další závazky fakticky vylučující existenci sídla žalovaného na uvedeném místě. Smyslem celé smlouvy je obejití kogentních ustanovení zákona, zejména § 434 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku a § 14 odst. 1 z.č.304/2013 Sb. o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, jejichž smyslem je zajištění fungování sídel obchodních společností, která jsou nezbytná pro komunikaci s těmito osobami ze strany třetích osob, tzn. fyzických osob (spotřebitelů či podnikatelů) a právnických osob, včetně státu a jeho orgánů. Jedná se tak o absolutní neplatnost ve smyslu § 580 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku. Celá smlouva je tak zaměřena na obcházení zákona, k tomu, aby bylo deklarováno sídlo společnosti tam, kde se fakticky podle předložené smlouvy nacházet nemůže, čímž je uváděn v omyl obchodní rejstřík a následně všechny osoby, které vcházejí ve styk s žalovanou společností. Vzhledem k tomu, že smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem, nemohl vzniknout platně ani nárok žalobce na smluvní pokuty zakotvené ve smlouvě, neboť nevznikl-li platně závazek zajištěný smluvní pokutou, nemůže dojít ani ke vzniku nároku na smluvní pokutu (§ 2048 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku). Nevznikl-li žalovanému platný závazek, nemohl vzniknout ani ručitelský závazek ve smyslu § 2019 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku. Soudu proto nezbylo, než žalobu žalobce zamítnout. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými pak soud rozhodl podle § 142 odst.1 o.s.ř., když procesně úspěšnému žalovanému přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.