25 C 168/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr.Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce Jméno žalobce A , IČO Anonymizováno , se sídlem Adresa žalobce A , zastoupeného Jméno žalobce B , advokátem se sídlem Anonymizováno , proti žalovanému Jméno žalovaného , r.č. Anonymizováno , trvale bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 20.252,- Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba žalobce, kterou se domáhá na žalovaném zaplacení částky 20.252,- Kč spolu s 15% úrokem z prodlení p.a. z částky 19.952,- Kč od 6.12.2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým zdejšímu soudu dne 17.4.2024 ve znění jeho doplnění ze dne 18.12.2024 domáhá na žalovaném zaplacení částky 20.252,- Kč spolu s 15% úrokem z prodlení p.a. z částky 19.952,- Kč od 6.12.2023 do zaplacení.

2. V návrhu uvádí, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobce zjistil, že nákladní automobil do 3,5 tuny SPZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu vozidla , IBAN, , je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalobce zjistil, že žalovaný je vlastníkem, resp. provozovatelem tohoto vozidla, přičemž neměl ode dne 19.8.2021 do 7.4.2022 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Tím žalobci vznikl nárok na příspěvek, jehož výše se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona č.168/1999 Sb., a výše denní sazby podle druhu vozidla. Žalobce zaslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku, jehož splatnost nastala dne 5.12.2023. Žalobce požaduje částku ve výši 20.252,- Kč, která se skládá ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou 86,- Kč dle vyhlášky ministerstva financí č.205/1999 Sb. vynásobenou počtem 232 dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno, celkem ve výši 19.952,- Kč, a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve výši 300,- Kč dle § 2a vyhlášky ministerstva financí č.205/1999 Sb. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, avšak neúspěšně.

3. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 23.4.2024 č.j. EPR , č. účtu, -5 soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Usnesením ze dne 6.8.2024 č.j. EPR , č. účtu, -10 pak soud platební rozkaz zrušil, neboť se ho nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou.

4. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

5. Podáním ze dne 18.12.2024 žalobce doplnil kupní smlouvu ze dne 10.8.2021, kdy bylo vozidlo prodáno vlastníkem z registru vozidel , jméno FO, panu , jméno FO, . Ten následně prodal vozidlo kupní smlouvou ze dne 18.8.2021 právě žalovanému. Žalobci byla tato kupní smlouva doložena v rámci odporu dne 19.5.2023 k jinému soudnímu řízení, kdy byl příspěvek do garančního fondu vymáhán po předchozím vlastníkovi p. , jméno FO, . Vlastnické právo k vozidlu kupující nabývá již dnem účinnosti kupní smlouvy, pokud kupní smlouva neurčí jinak. Ohlášení změny vlastnictví vozidla do registru silničních vozidel má pouze deklaratorní účinky. Obě strany, tedy jak prodávající, tak i kupující si nesplnili svou zákonnou povinnost přepsat vozidlo ve lhůtě 10 dnů dle § 8 odst. 2 z.č. 56/2001 Sb., čímž mimo jiné spáchali přestupek, který je možné trestat sankcí až 50.000,- Kč ve správním řízení.

6. Soud nařídil ústní jednání. K jednání nařízenému na 26.3.2025 se žalobce ani žalovaný nedostavili, a proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: druhá upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP z 2.2.2024, předžalobní výzva právního zástupce žalobce žalovanému z 22.3.2024, podací lístek na dopis online , právnická osoba, . z 22.3.2024, upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP z 8.1.2024, výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP z 21.9.2023, potvrzení o provedené lustraci v Centrální evidenci obyvatel ohledně žalovaného, potvrzení o provedené lustraci v Centrální evidenci obyvatel ohledně žalovaného, odvolání , jméno FO, Okresnímu soudu v , adresa, včetně obálky, detailní informace k zásilce, informace o doručení od , právnická osoba, ., poštovní podací arch z 21.9.2023 odesílatele , právnická osoba, ., lustrace v Centrální evidenci vězňů ohledně žalovaného, část kupní smlouvy z 10.3.2021, detailní informace k zásilkám, informace , právnická osoba, . o doručení zásilky, poštovní podací arch z 21.9.2023 odesílatele Optis, odvolání , jméno FO, proti platebnímu příkazu 18.5.2023 adresované Okresnímu soudu v , adresa, , kupní smlouva mezi , jméno FO, a , Jméno žalovaného, z 18.8.2021, kopie obálky, přehled evidence u vozidla SPZ , SPZ, , sdělení Hlavního města Prahy, Magistrátu hlavního města Prahy odboru dopravně správních činností ze 17.12.2024, potvrzení o provedené lustraci v ISZR ohledně žalovaného.

7. Z provedených důkazů soud zjistil, že provozovatelem – vlastníkem vozidla , Anonymizováno, SPZ , SPZ, se zdvihovým objemem , Anonymizováno, byla od 22.6.2005 do 29.3.2006 , jméno FO, , od 29.3.2006 do 21.3.2007 , jméno FO, , od 21.3.2007 do 10.1.2024 , jméno FO, , nar., datum, , a od 10.1.2024 do současnosti je jím společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, . (sdělení Hlavního města Prahy, Magistrátu hlavního města Prahy odboru dopravně správních činností ze , Datum narození žalovaného, ) Žalovaný nebyl a není zapsán jako vlastník či provozovatel. Z kupní smlouvy mezi , jméno FO, a , Jméno žalovaného, z 18.8.2021 soud zjistil, že , jméno FO, , r.č. , RČ, , prodal dne 18.8.2021 vozidlo , Anonymizováno, , SPZ, , VIN , VIN kód, , Jméno žalovaného, , r.č. , RČ, za 45.000,- Kč. Žalobce dále předložil část kupní smlouvy z 10.3.2021 (č.l.48), z níž nelze učinit žádné závěry, neboť neobsahuje označení stran ani předmětu smlouvy.

8. Podle § 1 odst. 2 písm. a) z. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

9. Podle § 4 odst. 1 z. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen „osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

10. Podle § 4 odst. 3 z. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.

11. Podle § 4 odst. 4 z. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

12. Podle § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 205/1999 Sb., denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1000 cm3 do 1350 cm3 včetně ve výši 35 Kč.

13. Podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.

14. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Soud dospěl k závěru, že podané žalobě nelze vyhovět. Podle § 4 odst. 1 z. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla má žalobce vůči vlastníkovi tuzemského vozidla a jeho provozovateli právo na zaplacení příspěvku za každý den, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 z. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti. Z provedených důkazů však nelze mít za prokázané, že žalovaný byl v období od 19.8.2021 do 7.4.2022 vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla, neboť nebyl evidován v registru vozidel ani on, ani , jméno FO, , od kterého měl vozidlo koupit, a žalobce ani neprokázal souvislou řadu převodů vlastnického práva od některého zapsaného vlastníka k žalovanému.

16. Žaloba žalobce je tak sice projednatelná, když je zřejmé, čeho se žalobce domáhá, a nelze postupovat podle § 43 o.s.ř. a žalobu případně odmítnout, nicméně tvrzení žalobce jsou neúplná a je třeba postupovat podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Tím, že se žalobce k jednání nedostavil, připravil se o možnost poučení podle § 118a o.s.ř. Podle ustálené judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Odo 832/2006 ze dne 27.9.2006 či rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 14 Co 426/2002, rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 51 Co 145/2010) podle § 114 odst. 1 o.s.ř. po zahájení řízení předseda senátu především zkoumá, zda jsou splněny podmínky řízení a zda byly odstraněny případné vady v žalobě. Obligatorní náležitosti žaloby jsou upraveny v ust. § 42 odst. 4 o.s.ř. a ust. § 79 odst. 1 o.s.ř., mezi ně náleží i vylíčení rozhodujících skutečností. Podle konstantní judikatury a rozhodovací praxe soudů se rozhodujícími skutečnostmi rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, jimiž vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Vylíčení rozhodujících skutečností pak může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.1.2009 sp.zn. 30 Cdo 295/2007; podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.5.2012 sp.zn. 29 Cdo 2268/2011 je však nutno možnost odkazu na listinu aplikovat restriktivně). Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.10.2002 sp. zn. 21 Cdo 370/2002). Pokud jde o listinné důkazy, tak při přípravě jednání soud pouze zjišťuje, zda účastníci předložili důkazy, které v žalobě navrhují, případně si vyžádá důkazy, které vyžádat navrhli. Ve fázi přípravy jednání při postupu podle § 114 a 114a o.s.ř. soud důkazy neprovádí a rovněž nehodností, zda účastníky navržené důkazy jsou schopny prokázat jejich tvrzení. Pokud nemá pochybnosti o tom, že jsou dány podmínky řízení a žaloba splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem a pokud má k dispozici všechny navržené důkazy, soud v této fázi řízení účastníky o jejich povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti písemně nepoučuje a může nařídit ústní jednání. Postup podle § 114c o.s.ř., který upravuje možnost nařídit soudní rok k přípravě jednání, není obligatorní. Závěr o neúplnosti skutkových tvrzení nebo navržených důkazů může předseda senátu učinit až po provedení dokazování při ústním jednání a teprve tehdy nastupuje jeho poučovací povinnost ve smyslu § 118a o.s.ř. (viz usnesení Městského soudu v Praze sp.zn. 11 Co 337/2008). Jinými slovy teprve v případě, že se po provedení důkazů v průběhu jednání ukáže, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil a poučí jej o tom, v čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nedoplnění této výzvy. Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy ( § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř). Pokud se účastník z vlastní vůle nedostaví k ústnímu jednání, musí si být jist, že jim předložené důkazy jsou úplné a postačí k prokázání jeho skutkových tvrzení. Pokud se tedy účastník nedostaví, vyloučí se z možnosti poučení podle § 118a o.s.ř., neboť toto ustanovení upravuje pouze poučovací povinnost soudu při ústním jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. Nemohl-li soud prvního stupně poskytnout žalobci poučení podle § 118a o.s.ř., protože se tento nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Mimo jednání soud účastníky poučuje o jejich procesních právech a povinnostech způsobem, který stanoví zákon v souvislosti s úpravou toho či onoho procesního institutu a jen v případech výslovně zákonem stanovených, zpravidla půjde o poučeních v písemnosti doručené účastníku v řízení. (srovnej Občanský soudní řád, komentář – I. díl, 7.vydání, C.H.BECK 2006, strana 550).

17. Soud proto nezbylo, než žalobu žalobce zamítnout jako nedůvodnou, neboť žalobce neprokázal pasivní legitimaci žalovaného.

18. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným pak soud rozhodl podle § 142 odst.1 o.s.ř., když procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.