25 C 172/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného státnímu příslušníkovi Slovenské republiky, bytem adresa , Slovenská republika, trvalým pobytem adresa , o zaplacení 2.994 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2.994 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení p.a. od 2.10.2017 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.100 Kč k rukám právního zástupce žalobce [titul] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].</b> Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 29.4.2020 domáhá na žalovaném zaplacení částky 2.994 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení p.a. od 2.10.2017 do zaplacení. V návrhu uvádí, že mezi účastníky byla dne 10.10.2016 uzavřena členská smlouva, na základě které žalobce umožnil žalovanému členství ve fitness centru (klubu) [anonymizováno] od 1.11.2016 s měsíčním poplatkem za členství ve výši 499 Kč v programu Fitness. Podle čl.3 Všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí členské smlouvy, je žalovaný oprávněný k neomezenému počtu návštěv klubu specifikovaného ve smlouvě na adrese [adresa]. Člen je podle čl. 9 podmínek dále oprávněn užívat veškeré vybavení, zařízení a servis klubu odpovídající druhu jeho členství, jen pokud uhradil veškeré členské poplatky ve lhůtě jejich splatnosti. Podle čl.10 podmínek je členský poplatek splatný k 1.dni každého měsíce a je ho nutné hradit po celou dobu platnosti smlouvy ve formě měsíčních splátek a to i v případě, že člen služby klubu nevyužívá. Žalovaný neuhradil žalobci členské poplatky za období od 1.5.2017 do 31.10.2017 v celkové výši 2.994 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k jejich úhradě, avšak neúspěšně. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 7.5.2020 č.j. EPR 99783/2020-7 soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Usnesením ze dne 19.6.2020 č.j. EPR 99783/2020-10 soud platební rozkaz zrušil, neboť se jej nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Jelikož je žalovaný státním příslušníkem Slovenské republiky, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne 18.2.2021 soud zjistil, že žalovaný má na území ČR povolen trvalý pobyt občana EU od 20.2.2020. Hlášen je od 6.1.2021 na adrese [adresa], ke dni 18.2.2021 nenahlásil změnu adresy. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalovaného na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Podle § 6 odst. 1 č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Pro Českou republiku je dále závazné nařízení Rady Evropských společenství č.1215/2012 ze dne 12.prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) účinné od 10.1.2015. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 18 bodu 2 cit. nařízení, neboť žalovaný jako spotřebitel má bydliště na území ČR. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Žalovaný se zdržuje na území ČR a je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. Soud nařídil ústní jednání. K ústnímu jednání dne 16.4.2021 se ani jeden z účastníků nedostavil, a proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: výpis z účtu žalovaného číslo smlouvy 276010225 k 15.4.2020, kopie poštou vrácené obálky, dopis [právnická osoba] [anonymizováno] žalovanému ze 4.2.2020, členská smlouva mezi [právnická osoba] a žalovaným z 10.10.2016 včetně kopie občanského průkazu žalovaného, všeobecné obchodní podmínky, potvrzení o provedené lustraci v centrální evidenci obyvatel ohledně žalovaného, potvrzení o provedené lustraci v ISZR ohledně žalobce a ohledně žalovaného, lustrace v centrální evidenci vězňů ohledně žalovaného, sdělení Ministerstva vnitra České republiky ohledně žalovaného ze dne 18.2.2021, sdělení PSSZ ohledně žalovaného ze dne 22.2.2021, odpověď na lustraci v registru obyvatelů Slovenské republiky, sdělení Úřadu práce České republiky ohledně žalovaného z 10.3.2021. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Z členské smlouvy ze dne 10.10.2016 soud zjistil, že žalovaný souhlasil se vznikem svého členství ve fitness centru [anonymizováno] provozovaném žalobcem, a to od 1.11.2016, a zavázal se hradit za něj poplatek 499 Kč měsíčně. Všeobecné obchodní podmínky žalobce stanoví, že měsíční poplatek je splatný vždy k 1. dni kalendářního měsíce a je nutno jej hradit po celou dobu platnosti smlouvy formou měsíčních splátek, a to i v případě, že člen služby klubu neužívá (čl. 10). Smlouva je uzavírána na dobu neurčitou (čl. 19). Z výpisu z účtu vedeného pro žalovaného soud zjistil, že žalovaný nehradil poplatek ve výši 499 Kč za období od 1.5.2017 do 31.10.2017 (6 měsíců). Výzvou ze dne 4.2.2020 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení dlužné částky. Závazkový vztah účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Podle § 87 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Rovněž podle nařízení Evropského parlamentu a rady ES č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) článku 3 bod 1. smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Podle článku 4 bod 1. tohoto nařízení v míře, ve které právo rozhodné pro smlouvu nebylo zvoleno podle článku 3, je právo rozhodné pro smlouvy určeno takto: a) smlouva o koupi zboží se řídí právem země, v níž má prodávající obvyklé bydliště; b) smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Členská smlouva uzavřená mezi účastníky ani všeobecné obchodní podmínky žalobce nestanoví, podle jakého práva byly uzavřeny, byly však uzavřeny v České republice, v českém jazyce, předmětem smlouvy je členství žalobce ve fitness centru v [obec], za což byl žalovaný povinen hradit poplatky v české měně. S ohledem na shora uvedená ustanovení se tak řídí českým právem. Podle § 1746 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1789 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ze závazku je dlužník povinen něco dát, něco konat, něčeho se zdržet nebo něco strpět a věřitel je oprávněn to od něho požadovat. Podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť bylo prokázáno, že na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky se žalovaný stal členem klubu (fitness centra) provozovaného žalobcem, za což byl dle smlouvy a připojených obchodních podmínek povinen hradit měsíční poplatek 499 Kč. Žalovaný tento poplatek nehradil, resp. nic takového netvrdil ani neprokazoval, přičemž za období od 1.5.2017 do 31.10.2017 činí dlužná částka 2.994 Kč (6 měsíců x 499 Kč). Soud mu proto uložil zaplatit žalobci žalovanou částku. O úroku z prodlení pak soud rozhodl podle § 1970 občanského zákoníku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu náleží náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, neboť žalobce vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu (srov. návrh na vydání elektronického platebního rozkazu vedený pod sp.zn. 26 C 180/2020), která byla zahájena na základě shodného formulářového typu, návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, jehož obtížnost podání spočívá toliko ve vyplnění jednotlivých kolonek formuláře, a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč (§ 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu), za dva úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby), a dále z náhrady hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby dva po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, žalobci dále náleží paušální náhrada 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za předžalobní upomínku, kterou zaslal žalobce bez právního zastoupení. Celkem tak žalobci náleží náhrada nákladů řízení (vč. soudního poplatku) ve výši 1.100 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce, jemuž byla přiznána náhrada nákladů, v tomto řízení zastupoval advokát, bylo ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen náhradu nákladů zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř.