25 C 177/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi opatrovníkem údaje o zástupci , o zaplacení 4.671 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žaloba žalobce, kterou se domáhá na žalované zaplacení částky 4.671 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení p.a. od 16.9.2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým zdejšímu soudu dne 28.2.2021 domáhá na žalované zaplacení částky 4.671 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4.671 Kč od 16.9.2019 do zaplacení ve výši 10 %. V návrhu uvádí, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobce zjistil, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1350 cm3 do 1850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaná je zapsána v registru silničních vozidel jako vlastník/provozovatel tohoto vozidla, přičemž neměla ode dne 15.3.2019 do dne 15.6.2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Vozidlo tak bylo nepojištěno 93 dní a žalovaná tímto jednáním porušila zákonnou povinnost pojistit vozidlo podle § 1 odst. 2 zákona č.168/1999 Sb. Tím žalobci vznikl nárok na příspěvek, jehož výše se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona č.168/1999 Sb., a výše denní sazby podle druhu vozidla. Žalobce zaslal žalované výzvu k úhradě příspěvku, jehož splatnost nastala dne 15.9.2019. Žalobce požaduje částku ve výši 4.671 Kč, která se skládá ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou 47 Kč vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno, tedy 93 dní, celkem ve výši 4.371 Kč, a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve výši 300 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky, avšak neúspěšně. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 7.4.2021 č.j. EPR 51090/2021-6 soud žalobě vyhověl. Usnesením ze dne 17.5.2021 č.j. EPR 51090/2021-8 soud platební rozkaz zrušil, neboť se ho nepodařilo žalované do vlastních rukou. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Podáním ze dne 17.8.2015 žalobce doplnil, že ze zákona nemá přístup do evidence registru silničních vozidel. Na základě porovnání údajů od jednotlivých pojistitelů, které sděluje Ministerstvu dopravy, obdrží vždy pouze výsledek porovnání informací od pojistitelů s obsahem registru silničních vozidel a dále má právo pouze na sdělení jednotlivých údajů vedených v registru silničních vozidel. Z dokládané informace z registru vozidel též vyplývá, že vozidlo je evidováno jako provozované, tedy vozidlo nebylo vyřazeno z provozu, nebylo ekologicky zlikvidováno, vyvezeno do ciziny ani převedeno. Nenastal tedy žádný zákonný důvod, pro než by nárok na příspěvek žalobci nevznikl. Žalovaná je jak provozovatelem, tak i vlastníkem předmětného vozidla dle registru silničních vozidel od 17.7.2017 doposud. Co se týče zdvihového objemů válců u daného vozidla, Česká kancelář pojistitelů čerpá tyto informace z Registru silničních vozidel a ten zas z Velkého technického průkazu při zápisu vozidel do Registru. Ve vymáhaném období žádný pojistitel způsobem dle § 15 z. č. 168/1999 Sb. neohlásil vznik pojištění. Žalovaná byla nejdříve obeslána Výzvou k úhradě ze dne 1.8.2019, která jí byla doručena dne 13.8.2019. Následně byla obeslána upomínkou č. 2 ze dne 2.1.2020. Ta jí byla doručena dne 14.1.2020 vhozením do schránky v místě trvalého bydliště. V průběhu řízení soud ze sdělení Cizinecké policie ČR zjistil, že žalovaná měla na území ČR povolen dlouhodobý pobyt za účelem zaměstnání do 26.2.2019. V současné době není hlášena v evidencích Cizineckého informačního systému k pobytu. Poslední známá adresa je [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] – [část obce]. Žalované nyní nelze doručit zásilky do vlastních rukou na žádné známé adrese. Usnesením ze dne 30.srpna 2021 č. j. 25 C 177/2021 – 40 proto ustanovil soud žalované jako osobě neznámého pobytu podle § 29 odst. 3 o.s.ř. opatrovníka pro toto řízení. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalované na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Mezi Českou republikou jako nástupnickým státem po Československu a Kazachstánem nebyly uzavřeny žádné dvoustranné smlouvy, kdy veškeré smlouvy uzavřené mezi ČSSR a SSSR jakožto předchůdci České republiky a Republikou Kazachstán nejsou dle Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 77/2009 Sb.m.s. od 1.ledna 2001 ve vztazích mezi Českou republikou a Republikou Kazachstán považovány za platné. Podle § 6 odst. 1 z.č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Podle § 86 odst. 2 o.s.ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek. Žalovaná se naposledy zdržovala na území ČR v obvodu zdejšího soudu, kde měla hlášen i pobyt. Je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. je dána pravomoc i příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8 (srov. § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním). Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Žalovaná byla hlášena v obvodu zdejšího soudu, zdejší soud tak ke dni podání žaloby byl obecným soudem žalované ve smyslu ust. § 84 až 86 o.s.ř. a je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. je dána pravomoc i příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8. Soud nařídil ústní jednání. K jednání nařízenému na 27.10.2021 se žalobce ani žalovaná nedostavili, a proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: druhá upomínka o úhradě nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP z 2.1.2020, předžalobní výzva z 25.6.2020, podací lístek z 25.6.2020, upomínka České kanceláře pojistitelů o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP z 10.10.2019, výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP z 1.8.2019, potvrzení o provedené lustraci v centrální evidenci obyvatel, potvrzení o provedené lustraci v ISZR, sdělení MV ČR z 11.srpna 2021, tabulka, poštovní podací arch z 1.8.2019, doručenky. Z provedených důkazů soud zjistil pouze tolik, že žalobce předložil dopisy ze dne 10.10.2019, 25.6.2020 a 2.1.2020, kterým vyzývá žalovanou k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu podle § 4 z.č.168/1999 Sb. za období od 15.3.2019 do 15.6.2019, tj. 93 dnů po 47 Kč, tj. 4.791 Kč za vozidlo Lada 2172 [registrační značka] (osobní automobil s objemem válců motoru nad 1.350 cm3 a méně než 1.850 cm3) a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy, nejpozději do 6.7.2020. Dopis podán na poštu dne 25.6.2020 (druhá upomínka o úhradě nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP z 2.1.2020, předžalobní výzva z 25.6.2020, podací lístek z 25.6.2020, upomínka České kanceláře pojistitelů o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP z 10.10.2019, výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP z 1.8.2019) Závazkový vztah účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Mezi Kazachstánem a Českou republikou žádné dvoustranné smlouvy neplatí. Podle § 101 z.č. zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém mimosmluvní závazkové poměry vznikající z narušení soukromí a osobnostních práv včetně pomluvy se řídí právem státu, ve kterém k narušení došlo. Postižená osoba může však zvolit použití práva státu, ve kterém a) má postižená osoba obvyklý pobyt nebo sídlo, b) má původce narušení obvyklý pobyt nebo sídlo, nebo c) se dostavil výsledek narušujícího jednání, pokud to původce narušení mohl předvídat. Rovněž podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. V daném případě se jedná o závazky (a to jak povinnost uzavřít pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, tak i povinnost platit příspěvek, není-li takovéto pojištění uzavřeno), které vznikly podle zákona č. 168/1999 Sb., tedy podle právního řádu České republiky. Vztah účastníků se tak řídí právním řádem České republiky. Podle § 1 odst. 2 písm. a) z. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle § 4 odst. 1 z. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 3 z. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 4 odst. 4 z. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č.168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 včetně ve výši 47 Kč. Podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět, když z provedených důkazů nelze považovat za prokázané, že žalovaná je držitelem předmětného vozidla, o jaké vozidlo žalované jde ve smyslu přílohy k zákonu č.168/1999 Sb., tj. zejména, jaký je objem motoru předmětného vozidla. Podle ustálené soudní praxe listiny, které si mohou opatřit účastníci, není povinen opatřovat soud. Výpis údajů evidence registru vozidel zcela jistě může opatřit žalobce či jeho právní zástupce, neboť se jedná o veřejně přístupný registr. Nárok žalobce na zaplacení příspěvku tak soud nepovažuje za prokázaný, když žalobce i přes výzvu soudu neprokázal, že žalovaná byla v rozhodném období vlastníkem předmětného vozidla (skutečnost, že byla zapsán jako vlastník vozidla v databázi žalobce, je zcela nepodstatná). Vzhledem k tomu, že žalovaná neučinila žádná tvrzení žalobce nespornými, nezbylo z těchto důvodů soudu I. stupně než žalobu v plném rozsahu zamítnout, když žalobce se k jednání nedostavil a soud mu tak nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť poučení podle § 118a o.s.ř. se poskytuje pouze účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ust. § 101 odst.3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobí, že se mu příslušného poučení nedostalo a nese tak odpovědnost za pro něj nepříznivý výsledek řízení (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Odo 832/2006 ze dne 27.9.2006 či rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 14 Co 426/2002 a jiné). Pro úplnost soud uvádí, že v projednávané věci podaná žaloba neměla takové vady, které by bránily jejímu projednání a odůvodňovaly by postup dle § 43 odst.1 o.s.ř. Žalobce v žalobě vylíčil rozhodující skutečnosti takovým způsobem, z něhož lze jednoznačně dovodit, jaké částky a z jakého titulu se po žalované domáhá. Obligatorní náležitosti žaloby jsou upraveny v ust. § 42 odst. 4 o.s.ř. a ust. § 79 odst. 1 o.s.ř., mezi ně náleží i vylíčení rozhodujících skutečností. Podle konstantní judikatury a rozhodovací praxe soudů se rozhodujícími skutečnostmi rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, jimiž vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Vylíčení rozhodujících skutečností pak může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.1.2009 sp.zn. 30 Cdo 295/2007). Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.10.2002 sp. zn. 21 Cdo 370/2002). Závěr o neúplnosti skutkových tvrzení nebo navržených důkazů může předseda senátu učinit až po provedení dokazování při ústním jednání a teprve tehdy nastupuje jeho poučovací povinnost ve smyslu § 118a o.s.ř. (viz usnesení Městského soudu v Praze sp.zn. 11 Co 337/2008 a rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 51 Co 145/2010). Nemohl-li soud prvního stupně poskytnout žalobci poučení podle § 118a o.s.ř., protože se tento nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Mimo jednání soud účastníky poučuje o jejich procesních právech a povinnostech způsobem, který stanoví zákon v souvislosti s úpravou toho či onoho procesního institutu a jen v případech výslovně zákonem stanovených, zpravidla půjde o poučení v písemnosti doručené účastníku v řízení. (srovnej Občanský soudní řád, komentář – I. díl, 7.vydání, C.H.BECK 2006, strana 550). O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou pak soud rozhodl podle § 142 odst.1 o.s.ř., když procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.