25 C 180/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi údaje o zástupci , o zaplacení 3.160 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.069 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba žalobce se co do částky 1.200 Kč zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.869 Kč k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].</b> 1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 25.6.2020 domáhá na žalovaném zaplacení částky 3.160 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 43.285 Kč od 3.9.2019 do 10.2.2020 a částky 1.200 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky. V návrhu uvádí, že žalobce uzavřel se žalovaným dne 30.7.2019 smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo dodání a montáž teplovzdušného krbu [anonymizováno] s teplovodní krbovou vložkou [anonymizována tři slova]. Žalobce pro žalovaného řádně a včas provedl toto dílo spočívající v dodání a montáži dle odsouhlasené nabídky, žalovaný zhotovené dílo převzal bez výhrad nebo připomínek a zavázal se uhradit žalobci částku 87.770 Kč. Uhradil však částku pouze 43.485 Kč Částku 43.285 Kč žalobce vyfakturoval žalovanému daňovým dokladem [číslo] ze dne 26.8.2019 splatným 2.9.2019. Žalovaný byl vyzván žalobcem k úhradě dlužné částky upomínkami ze dne 23.10.2019 a 25.11.2019, avšak nereagoval na ně a dlužnou částku nezaplatil. Žalobce se proto obrátil na svého právního zástupce, který žalovaného vyzval výzvou ze dne 16.1.2020 k úhradě dlužné částky 43.285 Kč a nákladů vzniklých v důsledku jeho prodlení s řádnou a včasnou úhradou spočívající v odměně advokáta za jeden úkon právní služby a jeden režijní paušál v částce 3.160 Kč. Lhůta byla žalovanému stanovena do 23.1.2020. Žalovaný upomínku převzal 20.1.2020. Ve stanovené lhůtě se žalovaný telefonicky spojil s právním zástupcem žalobce a uvedl, že dlužnou částku i s náklady vzniklými v důsledku jeho prodlení s řádnou a včasnou úhradou zaplatí nejpozději do 7.2.2020. Žalobce proto vyčkal s podáním žaloby. Dlužná částka ve výši 43.285 Kč byla žalovaným uhrazena až dne 10.2.2020. Žalovaný však neuhradil žalobci odměnu právního zástupce žalobce ve výši 3.160 Kč. Emailem právního zástupce žalobce ze dne 11.2.2020 byl žalovaný opětovně upomenut. Na což reagoval tak, že je dlužná částka uhrazena. Na další výzvu již nereagoval vůbec. Právní zástupce žalobce vystavil žalobci fakturu [číslo] ze dne 21.2.2020 splatnou dne 28.2.2020 na částku 3.160 Kč za poskytnutou právní službu spočívající v převzetí zastoupení ve věci vymáhání dlužné částky po žalovaném. Částka představuje odměnu advokáta podle § 11 odst. 1 písm. d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to za jeden úkon právní služby za sepis předžalobní výzvy po 2.860 Kč a jeden režijní paušál po 300 Kč. Jedná se o účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky, neboť žalovaný uhradil dlužnou částku až po obdržení výzvy právního zástupce žalobce, žalobce tak musel vynaložit náklady na své právní zastoupení v souvislosti s pozdní úhradou dlužné částky. Jelikož žalovaný nezaplatil dlužnou částku včas, vznikl žalobci též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, které žalobce požaduje ode dne následujícího po dni splatnosti předmětné faktury až do dne zaplacení dlužné částky, tj. od 3.9.2019 do 10.2.2020. Dále pak žalobce požaduje úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť se jednalo o vzájemný závazek podnikatelů. S odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14.3.2016 sp. zn. 47 Co 70/2016 pak má za to, že přiznání práva na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky nenahrazuje právo věřitele na procesní náhradu nákladů právního zastoupení.

2. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 30.června 2020 č. j. EPR 147818/2020-6 soud žalobě žalobce vyhověl. Proti platebnímu rozkazu podal žalovaný včasný odpor s tím, že požadované náklady odmítá jako neoprávněné a neúčelné. Vyčíslené náklady podle něj nejsou opřeny o žádný právní titul a náklady spojené s uplatněním pohledávky navíc nárok duplikují, když požaduje uhradit neúčelně vynaložené náklady dvakrát. Následně žalovaný doplnil, že původní pohledávka žalobce byla splatná v září 2019. Žalovaný si již nepamatuje, proč nebyla faktura uhrazena ve lhůtě splatnosti, zřejmě kvůli nějaké formální nejasnosti. V každém případě pohledávku jako takovou nijak nezpochybnil a nikdy nezavdal žalobci příčinu, aby si myslel, že mu žalovaný pohledávku neuhradí. Žalovaný nezpochybnil ani to, že obdržel upomínku, kterou žalobce poslal na sekretariát a na kterou reagoval pracovnice žalovaného prosbou, aby žalobce za účelem vyjasnění situace kontaktoval jednatele společnosti pana [příjmení]. Žalovaný by očekával, že z obsahu komunikace je zřejmé, že věc je jednoduše řešitelná a že je třeba si vyjasnit nejasnost. Žalobce namísto toho, aby se spojil se žalovaným a věc řešil konstruktivně, se obrátil na advokáta, který zcela zbytečně zaslal žalovanému předžalobní upomínku 4 měsíce po splatnosti předmětné faktury. Žalovaný nepovažuje postup žalobce ani za účelný, ani za plnění zákonné prevenční povinnosti předcházet vzniku škod. Nezpochybňuje, že žalobce tak byl oprávněn učinit, ale má za to, že v kontextu celé situace žalobce nepostupoval hospodárně a účelně, že jde o jeho rozhodnutí a jeho dohodu se svým právním zástupcem. Žalobce mohl jedním telefonátem vyřešit to, co řešil předžalobní upomínkou. Má za to, že doba prodlení nebyla taková, aby odůvodňovala postup žalobce spojený se vznikem zbytečných nákladů. Žalovaný by ještě pochopil, pokud by se žalobce domáhal například nákladů spojených s uplatněním pohledávky, které mu mohly vzniknout v paušální výši, ale nikoliv kumulaci s fakturou z 28.2.2020. Dále má za to, že faktura je daňový doklad vystavený na základě právního vztahu. Žalobce a žalovaný mezi sebou neměli právní vztah, který by opravňoval žalobce vystavit fakturu z 28.2.2020. Faktura byla vystavena neoprávněně. Dále pak má za to, že vůči žalobci měl jeho právní zástupce požadovat toliko jednu polovinu úkonu právní služby a nikoliv úkon celý, když předžalobní upomínka odpovídá pouze půlúkonu právní služby. Žalovaný má za to, že uplatnění nároku žalobce je v rozporu s dobrými mravy, a navrhuje proto zamítnutí žaloby.

3. Právní zástupce žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.2.2019 bez uvedení spisové značky.

4. Vzhledem k tomu, že žalobce je společností se sídlem na Slovensku, na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Podle § 6 odst. 1 č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Pro Českou republiku je dále závazné nařízení Rady Evropských společenství č. 1215/2012 ze dne 12.prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) účinné od 10.1.2015. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 4 odst. 1. cit. nařízení, neboť žalovaný má na území ČR bydliště (sídlo). Podle § 85 odst. 3 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem právnické osoby okresní soud, v jehož obvodu má sídlo. Žalovaný má sídlo na území ČR v obvodu zdejšího soudu, je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. a podle § 85 odst. 3 je dána pravomoc i příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8 (srov. § 6 odst. 1 zákona č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním).

5. Soud nařídil jednání na 17.2.2021. Žalovaný se z jednání omluvil, a proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 47 Co 72/2016-21, smlouva o dílo z 30.7.2019, první upomínka z 23.10.2019 s podacím lístkem z 27.10.2019, druhá upomínka z 25.11.2019 s podacím lístkem z 25.11.2019, faktura [číslo] na částku 43.285 Kč splatnou 2.9.2019, faktura právního zástupce žalobce z 21.2.2020 na částku 3.160 Kč splatnou 28.2.2020, předžalobní upomínka z 16.1.2020 s podacím lístkem z 16.1.2020, výtisk sledování zásilek, emailová komunikace, potvrzení o provedené lustraci v ISZR ohledně žalobce a žalovaného, email, úplný výpis z obchodního rejstříku žalobce a žalovaného.

6. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Jak vyplývá z žaloby i vyjádření žalovaného, jakož i z provedených důkazů, žalobce jako zhotovitel uzavřel se žalovaným jako ob jednatele smlouvu o dílo na dodání a montáž teplovzdušného krbu [anonymizováno] s teplovodní krbovou vložkou [anonymizována tři slova] dne 30.7.2019 za 88.970 Kč bez DPH, přičemž žalovaný zaplatil zálohu při objednávce ve výši 44.485 Kč (smlouva o dílo ze dne 30.7.2019). Fakturou ze dne 26.8.2019 [číslo] vyúčtoval žalobce žalovanému doplatek k ceně díla ve výši 43.285 Kč splatný do 2.9.2019 (faktura [číslo] na částku 43.285 Kč splatnou 2.9.2019) Žalovaný však ve lhůtě splatnosti tuto částku nezaplatil, pročež mu žalobce zaslal upomínku ze dne 23.10.2019 podanou na poštu 27.10.2019 a druhou upomínku ze dne 25.11.2019 podanou na poštu dne 25.11.2019 (první upomínka z 23.10.2019 s podacím lístkem z 27.10.2019, druhá upomínka z 25.11.2019 s podacím lístkem z 25.11.2019) Jelikož žalovaný dluh stále neuhradil, obrátil se žalobce na svého právního zástupce [anonymizováno] [příjmení], který dopisem z 16.1.2020 vyzval žalovaného k uhrazení částky 43.285 Kč nejpozději do 23.ledna 2020 a dále částky 3.160 Kč jako odměnu advokáta ve stejné lhůtě. Dopis byl podán na poštu 16.1.2020 (předžalobní upomínka z 16.1.2020 s podacím lístkem z 16.1.2020, výtisk sledování zásilek) Dle faktury [číslo] [anonymizováno] [příjmení] představuje částka 3.160 Kč odměnu advokáta za jeden úkon právní služby spočívající v zastoupení ve věci vymáhání dlužné částky proti žalovanému a jeden režijní paušál 300 Kč, celkem tedy 3.160 Kč (faktura právního zástupce žalobce z 21.2.2020 na částku 3.160 Kč splatnou 28.2.2020) Žalovaný však uhradil toliko částku 43.285 Kč. Žalovaný pak na svou obranu předložil pouze email [jméno] [příjmení] z 23.10.2019, ve kterém sděluje patrně žalobci, že není oprávněna za žalovaného řešit případné pohledávky a že se má žalobce obrátit na pana [příjmení] jako jednatele žalované společnosti. Závazkový vztah účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Podle § 87 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Podle odst. 2 pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie. Podle odst. 3 pojistné smlouvy se řídí právem státu, ve kterém má pojistník obvyklý pobyt. Smluvní strany mohou zvolit rozhodné právo pro pojistnou smlouvu; jde-li o pojistnou smlouvu, na kterou se vztahuje přímo použitelný předpis Evropské unie, mohou smluvní strany v rozsahu, ve kterém to tento předpis připouští, zvolit kterékoliv rozhodné právo. Rovněž podle nařízení Evropského parlamentu a rady ES č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) článku 3 bod 1. smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Podle článku 4 bod 1. tohoto nařízení v míře, ve které právo rozhodné pro smlouvu nebylo zvoleno podle článku 3, je právo rozhodné pro smlouvy určeno takto: a) smlouva o koupi zboží se řídí právem země, v níž má prodávající obvyklé bydliště; b) smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Podle článku 7 bodu 1 tohoto nařízení v míře, ve které nebylo právo rozhodné zvoleno stranami, se pojistná smlouva řídí právem země, kde má pojistitel své obvyklé bydliště. Vyplývá-li ze všech okolností případu, že smlouva je zjevně úžeji spojena s jinou zemí, použije se právo této jiné země. Smlouva o dílo mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena písemně, ale bez odkazu na rozhodné právo, nicméně se jednalo o zhotovení díla v ČR, žalovaný má sídlo na území ČR, nadto smlouva byla uzavřena v českém jazyce a cena je sjednaná v korunách. S ohledem na shora uvedená ustanovení se proto vztahy účastníků řídí českým právním řádem. Podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1.200 Kč. Podle § 513 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 2430 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.

7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je převážně důvodná. Jak vyplývá z provedených důkazů a mezi stranami je nesporné, žalovaný neuhradil fakturu [číslo] ze dne 26.8.2019 na částku 43.285 Kč žalobce na doplatek ceny díla ve stanoveném termínu do 2.9.2019. Žalovaný nepopřel, že fakturu obdržel včas. Žalobce na to reagoval upomínkami, první ze dne 23.10.2019, druhou z 25.11.2019. Žalovaný nepopřel, že rovněž tyto upomínky obdržel. Z provedených důkazů nevyplývá, že by žalovaný na tyto upomínky jakkoliv reagoval. Email [jméno] [příjmení] z 23.10.2019 založený do spisu nedává poznat, komu byl zaslán. Za této situace považuje soud I. stupně za zcela logické, že se žalobce obrátil na právního zástupce s pokynem k podání žaloby a zahájení procesu vymáhání dlužné částky. Mezi stranami je nesporné, že teprve na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce žalovaný dlužnou částku zaplatil. Za této situace považuje soud I. stupně dále za nepochybné, že žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení, a to za dobu od splatnosti faktury, respektive od prvního dne po splatnosti faktury, tj. od 3.9.2019 do dne zaplacení, což žalobce uvedl, že nastalo 10.2.2020 a žalovaný to nepopřel. Zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 43.285 Kč za dobu od 3.9.2019 do 10.2.2020 pak činí 1.909 Kč. Na tuto částku představující úrok z prodlení tak žalobci vznikl nárok.

8. Žalobci dále vznikl nárok náklad na odměnu jeho právního zástupce, na kterého se obrátil s žádostí o vymáhání pohledávky za žalovaným, a to minimálně za úkon právní služby spočívající v převzetí právního zastoupení. Jak vysvětleno výše, uzavření příkazní (dříve mandátní) smlouvy na vymáhání pohledávky za žalovaným považuje soud za přirozený a logický krok, tudíž na náklady s tím spojené je třeba hledět jako na nutně a účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky. S ohledem na to, že žalobce sám zasílal už dvě upomínky žalovanému, považuje soud předžalobní upomínku právního zástupce žalobce za vcelku nadbytečný půlúkon právní služby (na druhou stranu však právě na základě této upomínky žalovaný pohledávku žalobce uhradil), není však pochyb o tom, že převzetí právního zastoupení právním zástupcem žalobce bylo zcela logickým a účelným krokem. Pokud tedy požaduje žalobce toliko částku 3.160 Kč jako účelně vynaložené náklady na právní zastoupení spočívající v jednom úkonu právní služby za převzetí zastoupení s jedním režijním paušálem, soud se zcela ztotožňuje s názorem žalobce, že mu tato částka náleží jako příslušenství původní pohledávky představují náklady na vymáhání dlužné částky.

9. S čím se však soud neztotožňuje, je názor žalobce, že vedle částky 3.160 Kč za tyto náklady právního zastoupení mu přísluší ještě znovu náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč podle § 3 nařízení vlády č.351/2013 Sb. Žalobce vycházel z rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp.zn. 47 Co 70/2016, toto rozhodnutí je však nesprávné. Jak totiž vyplývá z § 3 nařízení vlády č.351/2013 Sb., ustanovení upravuje„ minimální výši nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky“, neboť náklady spojené s uplatněním pohledávky jsou mj. i náklady soudního řízení včetně nákladů právního zastoupení (ostatně závěru, že tyto náklady jsou součástí náhrady nákladů řízení nasvědčuje i znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011 ze dne 16.února 2011 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích, neboť podle článku 6 bodu 1. této směrnice členské státy zajistí, že v případech, kdy má být v obchodních transakcích podle článku 3 nebo 4 zaplacen úrok z prodlení, má věřitel nárok obdržet od dlužníka alespoň pevnou částku ve výši 40 EUR. Podle bodu 2 členské státy zajistí, že pevná částka uvedená v odstavci 1 je splatná bez nutnosti upomínky a představuje náhradu vlastních nákladů věřitele spojených s vymáháním. Podle bodu 3 má věřitel nárok obdržet od dlužníka kromě pevné částky uvedené v odstavci 1 přiměřenou náhradu za veškeré náklady spojené s vymáháním, které tuto pevnou částku přesahují a které mu vznikly v souvislosti s opožděnou platbou dlužníka. Mezi tyto náklady by mohly patřit mimo jiné výdaje za pověření advokáta či za využití služeb společnosti vymáhající pohledávky). Vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil náklady spojené s uplatněním pohledávky v podobě nákladů právního zastoupení ve výši 3.160 Kč, které mu soud přiznal, což je částka přesahující minimální výši nákladů 1.200 Kč podle § 3 nařízení vlády č.351/2013 Sb., přičemž jiné náklady spojené s uplatněním pohledávky žalobce neuplatnil ani výslovně nevyčíslil (např. poštovné, atp.), nezbylo soudu než žalobu žalobce co do částky 1.200 Kč zamítnout. Soud proto přiznal žalobci částku 5.069 Kč, co do částky 1.200 Kč pak soud žalobu žalobce zamítl.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl ve věci úspěch co do částky 5.069 Kč z celkové částky 6.269 Kč, uspěl tedy z 80 %. Naopak neuspěl v části, v níž byla žaloba zamítnuta, tj. co do částky 1.200 Kč, tedy z 20 %. Při plném úspěchu by mu náležela náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za právní zastoupení podle vyhlášky č.177/1996 Sb. advokátního tarifu za dva úkony právní služby po 1.000 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (sepis žaloby a účast u jednání dne 17.2.2021; převzetí zastoupení ve věci vymáhání pohledávky bylo žalobci přiznáno ve výroku o věci samé, přičemž řízení je vedeno pouze ohledně příslušenství pohledávky, takže se nejedná o převzetí zastoupení v nové věci, vyjádření žalobce k odporu žalovaného pak bylo zcela nadbytečné) a dva režijní paušály po 300 Kč, celkem tedy 3.000 Kč. Dále náleží žalobci náhrada cestovních výdajů za jednu cestu motorovým vozidlem na trase [obec] - [obec] a zpět (celkem 190 km). Při průměrné spotřebě vozidla [příjmení] [jméno] 6,7 l nafty na 100 km, ceně nafty 27,20 Kč za litr dle § 4 písm. c) vyhlášky č.589/2020 Sb. a základní náhradě ve výši 4,40 Kč za 1 km dle § 1 písm. b) uvedené vyhlášky činí jízdné k jednání na trase [obec] – [obec] (dle itineráře v trvání 1,5 hodiny) a zpět v délce 190 km dne 17.2.2021 celkem částku 1.182 Kč. Dále náleží žalobci náhrada za promeškaný čas za 6 půlhodin po 100 Kč, celkem ve výši 600 Kč. Celkové účelně vynaložené náklady řízení žalobce tak činí 4.782 Kč. Žalobce však uspěl z 80 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení ze 60 % (80-20); 60 % z částky 4.782 Kč pak činí 2.869 Kč, které soud žalobci na náhradě nákladů řízení přiznal.