25 C 185/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi , o zaplacení 6.439,54 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žaloba žalobce, kterou se domáhá na žalovaném zaplacení částky 6.439,54 Kč spolu s 7,75% úrokem z prodlení p. a. od 1.12.2011 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 29.1.2021 domáhá na žalovaném zaplacení částky 6.439,54 Kč spolu se 7,75% úrokem z prodlení p. a. od 1.12.2011 do zaplacení.

2. V návrhu uvádí, že žalovaný uzavřel dne 13.2.2007 s [právnická osoba], [IČO], jako právním předchůdcem žalobce Smlouvu o sporožirovém účtu, na jejímž základě byl pro žalovaného zřízen sporožirový účet č. [bankovní účet] vedený v českých korunách. Smlouvou o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu uzavřenou dne 3.3.2008 se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému kontokorent až do výše 5.000 Kč, jehož čerpání se bude účtovat na sporožirovém účtu, který byl založen. Žalovaný se smlouvou o úvěru zavázal nepřekročit sjednanou výši a splatit původnímu věřiteli dluh z kontokorentu včetně úroku z kontokorentu, jehož výše roční referenční úrokové sazby činila v době uzavření smlouvy o úvěru 15,90 % a dále rovněž ceny za služby spojené s vedením kontokorentu, to vše nejpozději do jednoho roku od prvého čerpání kontokorentu, a to na sporožirový účet, z něhož je kontokorent čerpán (viz čl. 2, 4. a 5. smlouvy o úvěru). Původní věřitel byl oprávněn vypovědět smlouvu o úvěru s okamžitou účinností ke dni doručení výpovědi, poruší-li majitel účtu nebo spoludisponující osoba smluvní podmínky sjednané v čl. 4, 5., 6., 7. a 9. smlouvy o úvěru. V případě, že by se výpověď vrátila původnímu věřiteli jako nedoručitelná, byl by za den doručení považován den vrácení zásilky zpět původnímu věřiteli (viz čl. 14 smlouvy o úvěru). Dne 15.3.2007 rovněž uzavřel žalovaný s původním věřitelem Smlouvu o vydání a používání debetních karet [právnická osoba], na jejímž základě byla žalovanému vydána debetní karta ke shora uvedenému sporožirovému účtu. Prostřednictvím vydané debetní karty žalovaný mohl volně disponovat finančními prostředky na uvedeném sporožirovém účtu.

3. Žalovaný porušil smluvní podmínky tím, že překročil limit úvěru a limit úvěru nesplácel. Právní předchůdce žalobce proto dne 2.2.2011 žalovanému zaslal dopis nazvaný Výzva k zaplacení před podáním žaloby, Informace o změně bankovního spojení pohledávky [právnická osoba] a Výpověď smlouvy o účtu a dohod o službách souvisejících s účtem. Žalovaný ani přes tuto výzvu nepovolený debetní zůstatek vč. poplatků v celkové výši 6.489,52 Kč neuhradil na nově přidělené číslo účtu [bankovní účet], a tak mu byla smlouva vypovězena.

4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12.12.2011 mezi původním věřitelem a spol. [anonymizováno] S.a.r.l., se sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] došlo s účinností ke dni 1.12.2011 k postoupení předmětné pohledávky na přechodného věřitele (viz čl. II. odst. 1. smlouvy o postoupení pohledávek). Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem původního věřitele. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24.8.2018 mezi přechodným věřitelem a žalobcem došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24.8.2018, (viz čl. XV. odst. 15.3 in fine smlouvy). Postoupení pohledávek bylo na základě ujednání smluvních stran účinné k témuž dni, tj. ke dni nabytí účinnosti smlouvy (čl. II. odst. 2.1. a 2.2. smlouvy). Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem přechodného věřitele ze dne 13.9.2018.

5. Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena ve výši 11.150,19 Kč a tvořil ji nedoplatek jistiny ve výši 6.439,54 Kč, nedoplatek smluvního úroku z úvěru ve výši 2,63 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od zesplatnění debetního zůstatku do postoupení na přechodného věřitele ve výši 1.397,79 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od postoupení na přechodného věřitele do postoupení na žalobce ve výši 3.310,23 Kč. Po účinnosti postoupení pohledávky žalovaný žalobci neuhradil ničeho. Žalobce učinil rozhodnutí v soudním řízení uplatnit pouze nedoplatek jistiny ve výši 6.439,54 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za období od 1.12.2011 (tj. od účinnosti postoupení na přechodného věřitele) do zaplacení, a to ve výši určené konečným datem splatnosti celého závazku, tj. 2.2.2011. Zbytek pohledávky žalobce žalovanému odpouští.

6. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 6.dubna 2021 č. j. EPR 28289/2021-8 soud návrhu v plném rozsahu vyhověl. Usnesením ze dne 17.května 2021 č. j. EPR 28289/2021-10 soud elektronický platební rozkaz zrušil.

7. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

8. Vzhledem k tomu, že k 1.1.2014 nabyl účinnosti z. č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, zabýval se soud otázkou, zda použít právě tento zákon či zda použít stávající předpisy, tj. z. č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, který platil až do 31.12.2013. Podle § 123 odst. 1 z. č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (přechodná ustanovení) vznik a existence právních poměrů a skutečnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, včetně volby práva, se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Ustanovení tohoto zákona se použije i pro právní poměry vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti, jestliže jsou trvalé dlouhodobé povahy a dochází v nich k opětovným nebo trvajícím jednáním účastníků a skutečnostem pro ně významným po dni nabytí jeho účinnosti, pokud jde o taková jednání a skutečnosti. Podle odst. 2 pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použijí i nadále ustanovení dosavadních právních předpisů o pravomoci českých soudů. To platí i pro řízení ve věcech uznání a výkonu cizích rozhodnutí a cizích rozhodčích nálezů ohledně podmínek pro jejich uznání a výkon. V dané věci bylo řízení zahájeno dne 29.1.2021 a jedná se o nárok ze smlouvy uzavřené v roce 2008. Za takové situace je třeba aplikovat na posouzení pravomoci soudu zákon č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním na posouzení rozhodného práva.

9. Jelikož je žalobce společností se sídlem na Maltě, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalobce na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Podle § 6 odst. 1 č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Pro Českou republiku je dále závazné nařízení Rady Evropských společenství č. 1215/2012 ze dne 12.prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) účinné od 10.1.2015. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 18 odst. 2. cit. nařízení, neboť žalobce je zahraniční společností a žalovaný na území ČR má či měl bydliště, přičemž při uzavírání smlouvy vystupoval v pozici spotřebitele. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Žalovaný je sice slovenským státním příslušníkem, zdržuje se nebo se patrně zdržoval ke dni zahájení řízení na území ČR v obvodu zdejšího soudu. Zdejší soud je či byl tak jeho obecným soudem ke dni zahájení řízení ve smyslu ust. § 84 až 86 o.s.ř. a je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. je dána pravomoc i příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8 (srov. § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním).

10. Soud nařídil jednání na 24. listopadu 2021. Žalobce ani žalovaný se k jednání nedostavili, a proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: seznam, oznámení o postoupení pohledávky nepodepsané ze dne 5.1.2012, oznámení o postoupení pohledávky [právnická osoba] S.à.r.l. z 13.9.2018, poštovní podací arch a podací arch, příloha č. 7 potvrzení o zaplacení kupní ceny začerněné, výzva před podáním žaloby z 20.1.2021, smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne 3.3.2008, smlouva o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] jako postupitelem a [právnická osoba] S.à.r.l. jako postupníkem z 12.12.2011 částečně začerněná, smlouva o sporožirovém účtu z 13.2.2007, smlouva o vydání a používání debetních karet z 15.3.2007, všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], výpis z obchodního rejstříku žalobce, výzva k zaplacení před podáním žaloby od [obec] [anonymizováno] z 2.2.2011, lustrace v centrální evidenci vězňů ohledně žalovaného, sledování zásilek, potvrzení o provedené lustraci v centrální evidenci obyvatel ohledně žalovaného a lustrace v centrální evidenci vězňů, sdělení Ministerstva vnitra České republiky z 18.srpna 2021, sdělení PSSZ z 31.8.2021, odpověď na lustraci v registru obyvatelů Slovenské republiky, sdělení Úřadu práce České republiky ze dne 29.9.2021.

11. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Ze smlouvy o sporožirovém účtu soud zjistil, že dne 13.2.2007 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] smlouvu o sporožirovém účtu, na základě které se [právnická osoba] jako banka zavázala zřídit od 13.2.2007 žalovanému sporožirový účet číslo [bankovní účet], který bude vedený v korunách českých. Peněžní prostředky na účtu budou úročeny roční úrokovou sazbou stanovovanou a vyhlašovanou bankou v oznámení [právnická osoba] Ostatní práva a povinnosti smluvních stran touto smlouvou výslovně neupravené se řídí platnými všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba], které jsou nedílnou součástí této smlouvy. Dne 15.3.2007 pak žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o vydání a používání debetních karet podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku ke sporožirovému účtu číslo [bankovní účet]. Podle bodu 1 smlouvy banka vydává držiteli, popřípadě klientovi – majiteli účtu na základě jeho žádosti, popřípadě žádosti klienta – majitele účtu, která je nedílnou součástí této smlouvy, kartu, jejíž používání se řídí platnými všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba] a obchodními podmínkami pro vydávání a používání debetních karet k účtu vedenému u [právnická osoba] Podpisem této smlouvy držitel, popřípadě klient – majitel účtu výslovně žádá o vydání karty specifikované ve výše uvedené žádosti. Převzetím karty se držitel, popřípadě klient – majitel účtu zavazuje dodržovat povinnosti stanovené smlouvou, podmínkami a všeobecnými obchodními podmínkami. Současně dává podpisem této smlouvy příkaz k úhradě veškerých závazků vyplývajících z používání karty na vrub účtu, ke kterému byla vydána. Konečně dne 3.3.2008 pak uzavřel žalovaný s [právnická osoba] jako bankou podle § 497 a násl. obchodního zákoníku smlouvu poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, ve kterém se banka za podmínek stanovených touto smlouvou zavazuje poskytovat žalovanému jako klientovi – majiteli účtu úvěr na sporožirovém účtu až do výše 5.000 Kč. Kontokorent bude veden na sporožirovém účtu číslo [bankovní účet]. Práva a povinnosti smluvních stran touto smlouvou výslovně neupravené se řídí všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba], které jsou nedílnou součástí smlouvy. Dne 12.12.2011 uzavřela [právnická osoba] se [právnická osoba] S.á.r.l. smlouvu o postoupení pohledávek. Z přílohy č. 7 – potvrzení o zaplacení kupní ceny z 20.12.2011 soud zjistil, že [právnická osoba] potvrzuje, že kupní cena na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12.12.2011 mezi postupitelem [právnická osoba] a [právnická osoba] S.á.r.l. byla uhrazena ve smluveném termínu a řádně v neurčené výši. Závazkový vztah účastníků se řídí zákonem č.97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, nestanoví-li něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána (§ 1, 2 cit. zákona). Podle § 9 odst. 1 z. č.97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním účastníci smlouvy mohou si zvolit právo, jímž se mají řídit jejich vzájemné majetkové vztahy; mohou tak učinit i mlčky, není-li vzhledem k okolnostem o projevené vůli pochybnost. Podle § 10 odst. 1 zák. č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním nezvolí-li si účastníci rozhodné právo, řídí se jejich závazkové vztahy právním řádem, jehož použití odpovídá rozumnému uspořádání daného vztahu. Dle § 10 odst. 2 vzhledem k tomu se zpravidla řídí: a) smlouvy kupní a smlouvy o dílo právem místa, kde je sídlo (bydliště) prodávajícího nebo zhotovitele díla v době uzavření smlouvy; b) smlouvy o nemovitostech právem místa, kde je nemovitost; c) smlouvy o dopravě (smlouvy o přepravě, smlouvy zasilatelské apod.) právem místa, kde má dopravce nebo zasilatel sídlo nebo bydliště v době uzavření smlouvy; d) smlouvy pojistné, včetně smlouvy o pojištění nemovitostí, právem sídla (bydliště) pojistitele v době uzavření smlouvy; e) smlouvy, příkazní a jim podobné právem místa, kde má sídlo (bydliště) ten, kdo provádí příkaz, v době uzavření smlouvy; f) smlouvy o obchodním zastoupení a smlouvy o zprostředkování právem místa, kde má sídlo (bydliště) osoba, pro kterou zástupce nebo zprostředkovatel vykonává činnost, v době uzavření smlouvy; g) smlouvy o vícestranných výměnných obchodech právním řádem, jehož použití nejlépe odpovídá uspořádání těchto vztahů jako celku. Podle odst.3 jiné smlouvy spravují se zpravidla právním řádem státu, v kterém obě strany mají sídlo (bydliště); nemají-li sídlo (bydliště) v témže státě a uzavírá-li se smlouva mezi přítomnými, právním řádem místa, kde byla smlouva uzavřena; byla-li uzavřena mezi nepřítomnými, právním řádem sídla (bydliště) příjemce návrhu na uzavření smlouvy. Podle uvedených ustanovení a podle obsahu smluv se smluvní vztah účastníků řídí právním řádem České republiky. Vzhledem k tomu, že k 1.1.2014 nabyl účinnosti občanský zákoník z. č. 89/2012 Sb., zabýval se soud otázkou, zda použít právě tento zákon či zda použít stávající předpisy, tj. zákon č.40/1964 Sb. občanský zákoník a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, které platily až do 31.12.2013. Podle § 3028 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. V dané věci se jedná se o porušení smlouvy uzavřené v roce 2008 a za takové situace je třeba aplikovat hmotné právo podle dosavadní právní úpravy ve smyslu § 3028 odst. 1, 3 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Podle § 52 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ občanský zákoník“) spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle odst. 2 dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle odst. 3 spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 55 odst. 1 občanského zákoníku smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odst. 2 ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. Podle odst.3 v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Podle § 56 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle § 261 odst. 3 písm. d) z.č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obchodní zákoník“) touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho částí (§ 476), smlouvy o nájmu podniku (§ 488b), zástavní právo k obchodnímu podílu (§ 117a), smlouvy o úvěru (§ 497), smlouvy o kontrolní činnosti (§ 591), smlouvy zasílatelské (§ 601), smlouvy o provozu dopravního prostředku (§ 638), smlouvy o tichém společenství (§ 673), smlouvy o otevření akreditivu (§ 682), smlouvy o inkasu (§ 692), smlouvy o bankovním uložení věci (§ 700), smlouvy o běžném účtu (§ 708) a smlouvy o vkladovém účtu (§ 716). Podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. Podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ občanský zákoník“) jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Podle § 2a téhož nařízení jde-li o závazkový vztah mezi podnikateli nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1.200 Kč. Podle § 524 odst. 1 občanského zákoníku věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Podle odst. 2 s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Podle § 526 odst. 1 občanského zákoníku postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli. Podle odst. 2 oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě žalobce není možné vyhovět. Soud v první řadě konstatuje, že žalobce neprokázal svou aktivní legitimaci, když doložil postoupení pohledávky z původního věřitele [právnická osoba] na [právnická osoba] S.á.r.l., nikoliv však už postoupení pohledávky ze [právnická osoba] S.á.r.l. na žalobce. Především však žalobce neprokázal vznik pohledávky, tedy čerpání úvěru žalovaným v roce 2008. Z žalobních tvrzení vyplývá, že vznik pohledávky má patrně prokazovat výzva k zaplacení před podáním žaloby a výpověď smlouvy, takovýto důkaz výše pohledávky však považuje soud I. stupně za zcela neprůkazný, když není zřejmé, jak žalobce dospěl k uvedené a žalované částce. Kromě toho dokladem o převzetí peněz dlužníkem je buď výpis z účtu dlužníka, anebo příjmový pokladní doklad, popřípadě potvrzení o převzetí peněz. Nic takového však žalobce nepředložil, dokonce ani listinu prokazující, že žalovaný převzal platební kartu právního předchůdce žalobce. Soudu proto nezbylo než žalobu žalobce zamítnout jako nedůvodnou.

13. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným pak soud rozhodl podle § 142 odst.1 o.s.ř., když procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.