25 C 194/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Miloslava Sládka a přísedících Jany Lorenzové a Jaroslavy Mühlmannové v právní věci žalobkyně Jméno žalobkyně , narozené Datum narození žalobkyně , bytem Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátkou se sídlem Anonymizováno , proti žalovanému Jméno žalovaného A ., IČO Anonymizováno , se sídlem Adresa žalovaného A , zastoupenému Jméno žalovaného B , advokátkou se sídlem Anonymizováno o určení, že pracovní poměr trvá i po 4.12.2023,

I. Zamítá se žaloba žalobkyně, kterou se domáhá určení, že pracovní poměr žalobkyně u žalovaného založený pracovní smlouvou ze dne 5.12.2022, se změnil na pracovní poměr na dobu neurčitou a trvá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 14.581,- Kč k rukám právní zástupkyně žalovaného , Jméno žalovaného B, , advokátky se sídlem , adresa, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 14.10.2024 domáhá určení, že pracovní poměr vzniklý podle pracovní smlouvy uzavřené mezi ní jako zaměstnankyní a žalovaným jako zaměstnavatelem dne 5.12.2022 se změnil na pracovní poměr na dobu neurčitou a nadále trvá.

2. V žalobě uvádí, že dle čl. I. odst. 2 pracovní smlouvy byl pracovní poměr sjednán na dobu určitou, a to na dobu jednoho roku ode dne nástupu do pracovního poměru. Dnem nástupu do práce byl sjednán den 5.12.2022. Pracovní poměr byl tedy sjednán na dobu určitou do 4.12.2023. Dne 27.11.2023 žalobkyně obdržela oznámení překážek v práci na straně zaměstnavatele, kterým žalovaný žalobkyni oznámil, že v důsledku omezení poptávky po jejich službách nebude žalobkyni od 28.11.2023 do 19.12.2023 přidělovat práci. Překážky v práci tedy byly žalobkyni oznámeny i na dobu po původně sjednané době určité. Následně ode dne 11.12.2023 nastala u žalobkyně dočasná pracovní neschopnost. Žalovaný na dočasnou pracovní neschopnost nijak nereagoval. Neoznámil žalobkyni, že pracovní poměr skončil, ani jinak nedal najevo, že by neměl zájem na prodloužení pracovního poměru. Dne 16.1.2024 žalobkyně obdržela náhradu mzdy ve výši 17.470,- Kč, která odpovídá trvání pracovního poměru po celý měsíc prosinec 2023. Tedy od 1. do 10.12.2023 - překážky na straně zaměstnavatele v (60%) - 6.629,- Kč, od 11. do 24.12.2023 - náhrada mzdy za dočasnou pracovní neschopnost - 10.841,- Kč. Tedy celkem k výplatě čisté mzdy za prosinec 2023 činí částka ve výši 10.841,- + 6.629,- = 17.470,- Kč (čistý příjem). Nic tedy nenasvědčovalo tomu, že by pracovní poměr měl skončit uplynutím sjednané doby. O této skutečnosti se žalobkyně dozvěděla až téměř 2 měsíce po uplynutí doby určité, a to dopisem ze dne 25.1.2024, který jí byl doručen dne 31.1.2024 a kterým žalovaný vyzval žalobkyni k vrácení svěřených předmětů z důvodu skončení pracovního poměru uplynutím doby trvání pracovního poměru. Přeplatek na mzdě (odpovídající přesně náhradě mzdy za překážky v práci na straně zaměstnavatele a za dočasnou pracovní neschopnost) žalovaný zdůvodnil chybou při zúčtování mezd. Žalobkyně s tvrzením žalovaného, že pracovní poměr skončil uplynutím sjednané doby, nesouhlasila a dopisem ze dne 8.2.2024 oznámila žalovanému, že trvá na tom, že pracovní poměr stále trvá. S odkazem na § 65 odst. 2 zákoníku práce a s ohledem na oznámení překážek v práci na straně zaměstnavatele před uplynutím doby určité, které měly trvat i po uplynutí doby určité, proplacení překážek v práci na straně zaměstnavatele i po uplynutí doby určité, oznámení dočasné pracovní neschopnosti od 11.12.2023, kdy žalovaný neprojevil nijak vůli, že by neměl zájem na prodloužení pracovního poměru, proplacení dočasné pracovní neschopnosti v souladu se zákoníkem práce, zaslání oznámení o skončení pracovního poměru až 2 měsíce po uplynutí doby určité a zaslání potvrzení o zaměstnání až 2 měsíce po uplynutí doby určité má žalobkyně za to, že nastala zákonem předpokládaná situace, která vedla k přeměně pracovního poměru sjednaného na dobu určitou na pracovní poměr na dobu neurčitou. Žalobkyně dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.11.2017 sp.zn. 21 Cdo 4683/2017, podle něhož naplnění podmínky pokračování ve výkonu práce po uplynutí sjednané doby vyžaduje faktický výkon práce podle pracovní smlouvy. Je-li bezprostředně po uplynutí doby, na niž byl pracovní poměr sjednán, pracovní závazek suspendován pro dočasnou pracovní neschopnost zaměstnance, nejedná se o pokračování v konání prací. V daném případě ale k transformaci pracovního poměru na dobu neurčitou nedochází z důvodu dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně, ale z aktivního jednání žalovaného, které dočasné neschopnosti předcházelo.

3. Žalovaný se vyjádřil tak, že žalobu považuje za nedůvodnou a navrhnul, aby byla žaloba zamítnuta. Učinil nesporné, že na základě pracovní smlouvy ze dne 5.12.2022 byla žalobkyně ode dne 5.12.2022 zaměstnána u žalovaného v pracovním poměru sjednaném na dobu 1 roku na pracovní pozici office manager a že dne 27.11.2023 oznámil žalobkyni překážky v práci na straně zaměstnavatele počínaje dnem 28.11.2023, takže od tohoto dne žalobkyně pro žalovaného práci dle pracovní smlouvy nevykonávala. Mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o změně obsahu pracovního poměru, na jejímž základě by došlo ke změně doby trvání pracovního poměru sjednané v pracovní smlouvě. Doba, na kterou byl pracovní poměr sjednán, uplynula dne 4.12.2023. Žalovaný dále uvedl, že k přeměně pracovního poměru z doby určité na dobu neurčitou dochází, pokud jsou splněny dvě podmínky. První podmínkou je, že zaměstnanec pokračuje v konání práce po uplynutí sjednané doby, druhou podmínkou je vědomí zaměstnavatele o této skutečnosti. Uvedení konce trvání překážek v práci na straně zaměstnavatele dne 19.12.2023 bylo zjevnou chybou. Žalovaný z pozice zaměstnavatele nemohl žalobkyni určit překážky v práci na dobu po skončení pracovního poměru. Překážky v práci na straně zaměstnavatele byly časově omezeny dobou trvání pracovního poměru. Po uplynutí sjednané doby pracovního poměru žalovaný žalobkyni práci nepřiděloval, a to z důvodu zániku pracovního poměru uplynutím doby, nikoliv z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele. Jednotlivé složky náhrady mzdy za prosinec 2023 jsou uvedeny ve výplatní pásce, ze které vyplývá, že za daný měsíc byla žalobkyni uhrazena náhrada mzdy za překážky v práci v hrubé výši 3.682,- Kč, náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou v hrubé výši 14.319,- Kč a nenároková odměna v hrubé výši 2.146,- Kč. Z výplatní pásky naopak nevyplývá, že by žalovaný žalobkyni za měsíc prosinec 2023 uhradil náhradu mzdy za překážky v práci po skončení pracovního poměru nebo za dočasnou pracovní neschopnost, jak tvrdí žalobkyně. Naopak žalobkyně, pokud by její pracovní poměr u žalovaného v době vzniku pracovní neschopnosti trval, měla jakožto dočasně práce neschopný pojištěnec povinnost dle § 64 odst. 1) písm. o) zákona o nemocenském pojištění informovat neprodleně žalovaného o rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti, o rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, o době jejího trvání a v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti i o změně místa pobytu nebo doby a rozsahu povolených vycházek. Žalovaný se o dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně dozvěděl z informace o vzniku dočasné pracovní neschopnosti zaslané , právnická osoba, , nikoliv od žalobkyně. Žalovaný rovněž uvedl, že neměl žádnou povinnost reagovat na dočasnou pracovní neschopnost žalobkyně, která nastala po skončení pracovního poměru. Ani oznámení o skončení pracovního poměru a zaslání potvrzení o zaměstnání (zápočtový list) žalobkyni nemá dle žalovaného žádnou souvislost s tím, zda byly splněny podmínky transformace pracovního poměru. Žalobkyně navíc po ukončení dočasné pracovní neschopnosti neučinila žádné faktické kroky týkající se návratu do zaměstnání. Žalobkyně z důvodu existence překážek na straně zaměstnavatele počínaje dnem 28.11.2023 pro žalovaného žádnou práci fakticky nekonala. Odkázal na proto na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.4.2024 sp. zn. 21 Cdo 2950/2023, v němž soud uvedl, že „pokračováním v konání prací ve smyslu ustanovení § 65 odst. 2 zákoníku práce je třeba rozumět toliko skutečný (faktický) výkon práce podle pracovní smlouvy; nastane-li po uplynutí sjednané doby, na niž byl pracovní poměr sjednán, situace, kdy je pracovní závazek suspendován pro dočasnou pracovní neschopnost zaměstnance, nejedná se o pokračování v konání prací (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2017 sp. zn. 21 Cdo 4683/2017). Skutečný (faktický) výkon práce je zde nezastupitelný a podmínku pokračování v konání prací optikou uvedeného rozhodnutí nebude možno považovat za splněnou všude tam, kde zaměstnanec po uplynutí sjednané doby pracovního poměru z jakéhokoli důvodu (nejen tedy z důvodu pracovní neschopnosti) pro zaměstnavatele práci fakticky nevykonává.“4. Žalobkyně v replice ze dne 7.3.2025 uvedla, že považuje tvrzení žalovaného, že datum 19.12.2023 uvedené jako konec trvání překážek v práci bylo zjevnou chybou, za účelově směřující k zastření faktického prodloužení pracovního poměru. Pokud by se skutečně jednalo o chybu, bylo povinností žalovaného tuto chybu neprodleně korigovat a informovat o ní žalobkyni. Absence jakéhokoli upozornění spolu s proplacením překážek v práci a pracovní neschopnosti vedla žalobkyni k legitimnímu očekávání, že pracovní poměr nadále trvá. Žalobkyně setrvala na svém tvrzení, že jí byla vyplacena náhrada mzdy za překážky v práci i za dočasnou pracovní neschopnost i po 4.12.2023, což doložila svým výpočtem, když z výplatní pásky žalobkyně za prosinec 2023 je patrné, že jí byla vyplacena čistá mzda ve výši 17.470,- Kč. Tato částka přesně odpovídá a) náhradě mzdy za překážky v práci od 1. do 10.12.2023 za 6 pracovních dnů x 8 hodin, tj. 48 hodin. Náhrada mzdy činí 60 % průměrného výdělku, který podle § 353 a 354 zákoníku práce k 1.10.2023 činil 258,7054 Kč/hod. 48 hodin x 258,7054 Kč = 12.417,86 Kč hrubého, z čehož 60 % činí 7.450,71 Kč hrubého, tedy 6.630,- Kč čistého. b) náhradě mzdy za dočasnou pracovní neschopnost od 11.do 24.12.2023 za 10 pracovních dnů x 8 hodin, tj. 80 hodin. Podle § 192 odst. 2 zákoníku práce náhrada mzdy činí 60 % redukovaného průměrného výdělku. 80 hodin x 60 % z 225,84 Kč/hod = 10.840,- Kč čistého. (Výpočet je proveden dle kalkulačky - excelové tabulky dostupné na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí https://www.mpsv.cz/kalkulacka-pro-vypocet-vyse-nahrady-mzdy-v-roce-2023). Žalobkyně má za to, že vyplacení náhrad je důkazem toho, že žalovaný sám považoval pracovní poměr za trvající, neboť jinak by neměl důvod vyplácet náhradu mzdy za období po sjednaném konci pracovního poměru. Tím, že žalovaný náhradu mzdy vyplatil, prokázal, že považuje pracovní poměr za trvající. Tvrzení žalovaného, že částka 2.146,- Kč ve výplatní pásce je odměnou, je zjevně účelové a sleduje záměr zastřít skutečnost, že pracovní poměr byl fakticky prodloužen. Žalovaný ani neoznámil ukončení pracovního poměru zdravotní pojišťovně a okresní správě sociálního zabezpečení. Žalobkyně opětovně zdůraznila, že zápočtový list jí byl doručen až s odstupem 2 měsíců po uplynutí sjednané doby určité, bez jakékoli předchozí komunikace. Přitom dle § 313 zákoníku práce je nejpozdější termín pro vydání zápočtového listu vždy poslední den platnosti pracovního poměru. Dále uvedla, že její pracovní e-mail byl funkční a přístupný až do data jeho zablokování 20.1.2024. Do té doby nic nenasvědčovalo tomu, že by pracovní poměr žalobkyně skončil.

5. Soud nařídil ve věci ústní jednání. Při jednání dne 23.4.2025 žalobkyně učinila nesporné, že fyzicky k výkonu práce po 4.12.2023 ze strany žalobkyně nedošlo.

6. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: výpis z obchodního rejstříku žalovaného, výzva žalovaného žalobkyni z 25.1.2024 k vrácení svěřených předmětů z důvodu skončení pracovního poměru, potvrzení o zaměstnání (zápočtový list), dopis právní zástupkyně žalobkyně právní zástupkyni žalovaného z 24.5.2024, oznámení překážek v práci na straně zaměstnavatele od žalovaného žalobkyni z 27.11.2023, dopis právní zástupkyně žalovaného právní zástupkyni žalobce ze 16.4.2024, pracovní smlouva mezi žalovaným jako zaměstnavatelem a žalobkyní jako zaměstnancem z 5.12.2022, příloha č. 1 pracovní smlouvy nazvaná Rozsah pracovní povinnosti zaměstnance, detail odeslané zprávy v systému datových schránek z 8.2.2024, odpověď žalobkyně žalovanému z 8.2.2024, potvrzení o provedené lustraci v ISZR ohledně žalobkyně, výplatní páska žalobkyně za prosinec 2023, dopis právní zástupkyně žalovaného právní zástupkyně žalobce z 16.4.2024, informace o vzniku dočasné pracovní neschopnosti, e-mailová komunikace mezi právními zástupci účastníků, výplatní páska žalobkyně za říjen 2023, změny ve výpočtu čisté mzdy v roce 2023, výpočet výše náhrady mzdy a přehled doručené pošty z pracovního e-mailu žalobkyně.

7. Soud zhodnotil provedené důkazy podle § 132 o.s.ř. a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Z pracovní smlouvy mezi žalovaným jako zaměstnavatelem a žalobkyní jako zaměstnancem ze dne 5.12.2022 včetně její přílohy č. 1 nazvané Rozsah pracovní povinnosti zaměstnance soud zjistil, že pracovní poměr žalobkyně u žalovaného vznikl dne 5.12.2022 a byl sjednán na dobu určitou, a to na jeden rok ode dne nástupu žalobkyně do pracovního poměru. Žalobkyně byla přijata na pozici office manager.

8. Z oznámení překážek v práci na straně zaměstnavatele ze dne 27.11.2023 soud zjistil, že žalovaný oznámil žalobkyni vznik překážek v práci na straně zaměstnavatele podle § 209 zákoníku práce, které spočívaly v omezené poptávce po jeho službách, takže od 28.11.2023 do 19.12.2023 nebude přidělovat žalobkyni práci a žalobkyně nebude docházet na pracoviště. Vzniká jí nárok na náhradu mzdy ve výši 60 % průměrného výdělku.

9. Z výplatní pásky žalobkyně za prosinec 2023 soud zjistil, že hrubý příjem žalobkyně v daném měsíci činil 20.147,- Kč a byl tvořen zdaňovanými příjmy ve výši 16.465,- Kč za proplacení řádné dovolené 14.319,- Kč a odměnu 2.146,- Kč, a ze zdaňované 60% náhrady za období 1.-5. v částce 3.682,- Kč. Čistý příjem žalobkyně v daném měsíci činil 17.470,- Kč.

10. Z potvrzení o zaměstnání (zápočtový list) soud zjistil, že žalovaný potvrdil žalobkyni, že u něj byla v pracovním poměru od 5.12.2022 do 5.12.2023.

11. Z informace o vzniku dočasné pracovní neschopnosti soud zjistil, že žalobkyně byla v dočasné pracovní neschopnosti ode dne 11.12.2023. Zaměstnavatelem žalobkyně je zde uveden žalovaný.

12. Z výzvy žalovaného žalobkyni ze dne 25.1.2024 soud zjistil, že žalovaný dopisem z uvedeného dne vyzval žalobkyni k vrácení svěřených předmětů z důvodu skončení pracovního poměru, ke kterému došlo dne 5.12.2023. Žalovaný v dopise uvedl, že žalobkyni bude při současně s vrácením svěřených předmětů předáno vystavené potvrzení o zaměstnání a další doklady související se skončením jejího pracovního poměru. Rovněž bylo v dopise zdůvodněno, proč byla žalobkyni za měsíc prosinec 2023 vyplacena odměna ve výši 2.146,- Kč (brutto).

13. Z dopisu žalobkyně ze dne 8.2.2024 včetně detailu odeslané zprávy v systému datových schránek soud zjistil, že žalobkyně dopisem doručeným žalovanému dne 18.2.2024 sdělila žalovanému v reakci na jeho výzvu ze dne 25.1.2024, že trvá na tom, aby ji dále zaměstnával. Žalobkyně uvedla, že pracovní poměr nebyl ukončen, neboť došlo k jeho automatickému prodloužení na dobu neurčitou.

14. Z dopisu právní zástupkyně žalovaného ze dne 16.4.2024 soud zjistil, že žalovaný prostřednictvím své právní zástupkyně sdělil, že trvá na svém stanovisku, že pracovní poměr žalobkyně na dobu určitou nemohl být transformován na pracovní poměr na dobu neurčitou a že skončil dne 4.12.2023.

15. Z dopisu právní zástupkyně žalobkyně právní zástupkyni žalovaného ze dne 24.5.2024 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyjádřila nesouhlas s tím, že by měl její pracovní poměr skončit uplynutím sjednané doby, neboť dle ní došlo k přeměně pracovního poměru na dobu neurčitou.

16. Z e-mailové komunikace mezi právními zástupci účastníků z května a června roku 2024 soud zjistil, že žalobkyně v rámci návrhu na smírné vyřešení sporu navrhla, aby jí žalovaný poskytl tříměsíční odstupné, což bylo pro žalovaného neakceptovatelné. Právní zástupkyně žalobkyně v e-mailu ze dne 20.6.2024 uvedla, že žalobkyně si není vědoma, že by u sebe měla klíče či čip do zaměstnání.

17. Na tato zjištění pak ostatní provedené důkazy neměly žádný vliv. Další účastníky navrhované důkazy, konkrétně účastnický výslech žalobkyně a výslech jednatelů žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , právnická osoba, , se jevily soudu jako zcela nadbytečné, neboť má skutkový děj v rozsahu potřebném pro rozhodnutí za nesporný, popř. prokázaný ostatními provedenými důkazy.

18. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

19. Podle § 2401 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku pracovní poměr, jakož i práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele z pracovního poměru upravuje jiný zákon. Totéž platí v rozsahu stanoveném jiným zákonem o smlouvách o výkonu závislé práce zakládajících mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se na práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele nepoužijí ustanovení tohoto zákona o ochraně spotřebitele.

20. Podle § 33 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“), se pracovní poměr zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

21. Podle § 36 zákoníku práce vzniká pracovní poměr dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce nebo dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance.

22. Podle § 39 odst. 1 zákoníku práce trvá pracovní poměr po dobu neurčitou, nebyla-li písemně sjednána doba jeho trvání.

23. Podle § 48 odst. 2 zákoníku práce pracovní poměr na dobu určitou končí také uplynutím sjednané doby.

24. Podle § 65 odst. 1 zákoníku práce může pracovní poměr na dobu určitou skončit také ostatními způsoby uvedenými v § 48 odst. 1, 3 a 4. Byla-li doba trvání tohoto pracovního poměru omezena na dobu konání určitých prací, je zaměstnavatel povinen upozornit zaměstnance na skončení těchto prací včas, zpravidla alespoň 3 dny předem.

25. Podle § 65 odst. 2 zákoníku práce pokračuje-li zaměstnanec po uplynutí sjednané doby (§ 48 odst. 2) s vědomím zaměstnavatele dále v konání prací, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou.

26. Určovací žaloba podle § 80 o.s.ř. má preventivní charakter a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 3 Cdon 1336/96). Určovací žaloba má místo jen tam, kde jde o preventivní ochranu práva, nikoliv tam, kde již bylo právo porušeno. Úspěšně může podat určovací žalobu pouze ten, kdo má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, který nahrazuje věcnou legitimaci účastníků. Pro úspěch ve sporu není nutné, aby účastníci byli subjekty práv a povinností v případě právního vztahu, které mají být určeny, ale podmínkou je, aby žalobce měl naléhavý právní zájem na určení, a to na určení proti žalovanému. Jestliže není naléhavý právní zájem dán, nemůže být žaloba již z tohoto důvodu opodstatněna a soud ji zamítne. Právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo právní poměr, na kterém je zúčastněn, nebo kdyby se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací návrh je prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právního postavení žalobce dříve, než bylo toto jeho postavení porušeno, takže cílem návrhu je tu poskytnutí preventivní ochrany. Jestliže k porušení práva již došlo a je tedy možno žalovat na splnění povinnosti, jež z porušení práva vyplývá, nemá preventivní ochrana poskytovaná jinak určovací žalobou žádného smyslu. Zpravidla proto v takovém případě nemůže mít žalobce naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (srov. např. R 17/1972, R 19/83 či R 4/1984).

27. V daném případě se žalobkyně domáhá určení, že její pracovní poměr k žalovanému založený pracovní smlouvou ze dne 5.12.2022 je na dobu neurčitou a že nadále trvá. Soud má za to, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán, neboť může postavit na jisto právní vztahy účastníků, tj. zda mezi nimi trvají práva a povinnosti z pracovního poměru či nikoli. Ostatně žalovaný ani nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ani nenamítal.

28. Samotná žaloba žalobkyně je však zjevně nedůvodná. Z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi účastníky řízení byla dne 5.12.2022 uzavřena pracovní smlouva na dobu určitou, konkrétně na jeden rok s tím, že žalobkyně do zaměstnání nastoupila dne 5.12.2022 a doba určitá jednoho roku, na niž byl pracovní poměr sjednán, skončila dnem 4.12.2023 pro uplynutí sjednané délky jeho trvání. Na uvedené nemá vliv skutečnost, že žalovaný před skončením pracovního poměru oznámil žalobkyni, že z důvodu překážek na jeho straně (podle § 209 zákoníku práce) nebude žalobkyni od 28.11.2023 do 19.12.2023 (tj. déle, než měl pracovní poměr trvat) přidělovat práci a že žalobkyně nebude v uvedenou dobu docházet do zaměstnání. Mezi účastníky je pak nesporné, že žalobkyně fakticky práci pro žalovaného po 5.12.2023 nevykonávala. Pro aplikaci § 65 odst. 2 zákoníku práce, tedy pro transformaci pracovního poměru z pracovního poměru na dobu určitou na pracovní poměr na dobu neurčitou je však nezbytné, aby zaměstnanec 1. s vědomím zaměstnavatele po uplynutí sjednané doby pracovního poměru 2. pokračoval v konání prací, tedy reálně (fakticky) vykonával práci pro svého zaměstnavatele. Uvedené vyplývá jednak z výslovného znění daného ustanovení zákona, které nevzbuzuje žádné pochybnosti, jednak z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR (srov. rozsudek ze dne 20.11.2017 sp. zn. 21 Cdo 4683/2017, usnesení ze dne 30.4.2024 sp. zn. 21 Cdo 2950/2023, rozsudek ze dne 15.4.2020 sp. zn. 21 Cdo 2866/2018 a mnohé další). V daném případě je prokázáno a zároveň mezi účastníky nesporné, že žalobkyně počínaje dnem 28.11.2023 nedocházela do zaměstnání a nevykonávala tak pro žalovaného žádnou práci. Z tohoto důvodu nemohlo k naplnění podmínek ustanovení § 65 odst. 2 zákoníku práce dojít a pracovní poměr žalobkyně zanikl již dnem 4.12.2023, což potvrzuje i výpočet mzdy žalobkyně ve výplatní pásce za měsíc prosinec 2023. Je tedy zcela irelevantní, že žalovaný v oznámení překážek v práci na straně zaměstnavatele uvedl pozdější datum. Pro rozhodnutí soudu je rovněž nepodstatné, že žalobkyně byla po skončení pracovního poměru v pracovní neschopnosti nebo že jí byl zápočtový list předán až s dvouměsíčním odstupem, neboť ustanovení § 65 odst. 2 zákoníku práce k transformaci pracovního poměru vyžaduje faktický výkon zaměstnance s vědomím zaměstnavatele, neboli vůli obou stran pracovní smlouvy směřující k pokračování práce zaměstnance, což v daném případě nenastalo. Soud proto žalobu žalobkyně zamítl.

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, a proto mu náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající z odměny za právní zastoupení podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 31.12.2024 za dva úkony právní služby po 2.500,- Kč (tarifní hodnota 35.000,- Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu za úkony učiněné před 1.1.2025, tj. převzetí a příprava zastoupení a písemné podání ve věci samé ze dne 18.11.2024), a za jeden a půl úkonu právní služby po 3.700,- Kč (tarifní hodnota 65.000,-Kč dle § 9 odst. 3 písm. a), § 14 odst. 2 advokátního tarifu ve znění účinném od 1.1.2025 za úkony učiněné po 1.1.2025, tj. účast na jednání dne 19.3.2025, které bylo odročeno bez projednání věci, a účast u jednání dne 23.4.2025), dva režijní paušály po 300,- Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za úkony učiněné před 1.1.2025 a dva režijní paušály po 450,- Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za úkony učiněné po 1.1.2025. S ohledem na skutečnost, že je zástupkyně žalovaného plátkyní DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 2.531,- Kč (počítáno z částky 12.050,- Kč). Celkem tak žalovanému náleží na náhradě nákladů řízení částka 14.581,- Kč.

30. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaného, jemuž byla přiznána náhrada nákladů, v tomto řízení zastupoval advokát, bylo ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto tak, že žalobkyně je povinna náhradu nákladů zaplatit k rukám právní zástupkyně žalovaného. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.