25 C 200/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr.Miloslava Sládka a přísedících Jany Lorenzové a Jaroslavy Mühlmannové v právní věci žalobkyně Jméno žalobkyně , narozené Datum narození žalobkyně , bytem Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátkou se sídlem Anonymizováno , proti žalovanému Jméno žalovaného A ., IČO Anonymizováno , se sídlem Adresa žalovaného A , zastoupenému Jméno žalovaného B , advokátkou se sídlem Anonymizováno , o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru,

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovnímu poměru dané žalobkyni dopisem žalovaného ze dne 11.9.2024, je neplatné.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladu řízení částku 23.296,- Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno Zástupce, , advokátky se sídlem , adresa, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 22.10.2024 došlou soudu dne 22.10.2024 domáhá určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 11.9.2024 daného žalobkyni a doručeného žalobkyni dne 26.9.2024 žalovaným.

2. V žalobě uvádí, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 1.11.2007 pracovní smlouvu se dnem nástupu do práce téhož dne na dobu neurčitou na pozici asistentky jednatele s místem výkonu práce na , adresa, . Mzda žalobkyně byla sjednána v měsíční výši 29.000,- Kč. Dne 1.10.2021 byl uzavřen dodatek č. , hodnota, k pracovní smlouvě, kterým došlo ke změně druhu a místa výkonu práce na , název, , adresa, a , Anonymizováno, . Žalovaný dne 26.9.2024 doručil žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 11.9.2024 podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, které bylo odůvodněno tím, že došlo k porušení povinnosti žalobkyně spočívající v neomluvené absenci na pracovišti od 3.9.2024 do dne sepsání okamžitého zrušení pracovního poměru, tj. do 11.9.2024. Žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně dopisem ze dne 1.10.2024 reagovala tak, že zrušení pracovního poměru považuje za neplatné a trvá na dalším zaměstnávání. Žalobkyně má za to, že důvody pro okamžití zrušení jejího pracovního poměru nenastaly, jednání žalované považuje na účelové vedené snahou se zbavit žalobkyně, která je dcerou (bývalého) jednatele žalované společnosti, jenž je bývalým manželem jednatelky žalovaného. Žalobkyně však v období od 3.9.2024 do 11.9.2024 čerpala řádnou dovolenou, přičemž zahraniční zájezd, na který čerpala dovolenou, si objednala v lednu roku 2024, smlouvu o zájezdu podepsala a rezervační zálohu zaplatila 26.1.2024 a před objednáním zájezdu jí čerpání dovolené v termínu od 3.9.2024 do 20.9.2024 bylo žalovaným schváleno prostřednictvím tehdejšího jednatele společnosti pana , jméno FO, , dat. nar. , datum, , bytem , adresa, . Do dne nástupu žalobkyně na dovolenou ji žalovaný tuto dovolenou nezrušil a ani neurčil jiný termín pro čerpání dovolené. K žádné neomluvené absenci žalobkyně na pracovišti nedošlo, neboť žalovaný čerpal zaměstnavatelem schválenou dovolenou a nebyl tak dán důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru. Podle žalobkyně je jednání jednatelky žalovaného vůči žalobkyni šikanózní, neboť okamžité zrušení pracovního poměru není prvním pokusem žalované, jak se žalobkyně zbavit, když dne 1.7.2024 byly žalobkyni na její e-mailovou adresu doručeny dokumenty od žalovaného, a to a) rozhodnutí o organizační změně ze dne 16.7.2024, kterým byla zrušena pracovní pozice asistentky jednatele společnosti, a b) výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ze dne 31.7.2024. Žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně na tyto písemnosti reagovala dopisem ze dne 6.8.2024 a informovala žalovaného, že shora uvedenou výpověď z pracovního poměru považuje za neplatnou, neboť ji výpověď nebyla doručena zákonem stanoveným způsobem a že ve smyslu ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce nadále trvá na tom, aby ji žalovaný zaměstnával. Uvedeným dopisem žalobkyně dále informovala o tom, že považuje rozhodnutí o organizační změně i výpověď z pracovního poměru za zdánlivé právní jednání ve smyslu ustanovení § 553 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť se oba týkají pracovní pozice, která již neexistuje. Žalobkyně má za to, že kroky, které vůči ní činí žalovaný prostřednictvím jednatelky , jméno FO, , jsou vedeny osobní záští , jméno FO, vůči žalobkyni. , jméno FO, se tak tímto nezákonným jednáním, snaží ublížit nejen žalobkyni, ale také svému bývalému manželovi , jméno FO, , který je otcem žalobkyně.

3. Žalobkyně dne 1.10.2024 e-mailem obdržela doklady související se skončením jejího pracovního poměru. Ze zaslaných dokumentů vyplývá, že v Potvrzení o zaměstnání je uvedena pozice asistentka provozu namísto správného uvedení pozice , Anonymizováno, . Z pracovní smlouvy ve znění dodatků vyplývá, že nárok žalobkyně na dovolenou činil 20 dnů. V potvrzení o zaměstnání, které bylo žalobkyni doručeno, je však nesprávně uvedeno, že její nárok činil 15 dnů, 5 dnů bylo převedeno z roku 2023 a vyčerpala 11 dnů. Zůstatek dovolené pak byl uveden jako nulový. Pokud je žalovaným namítáno porušení povinnosti zaměstnance z důvodu neomluvené absence, pak je nelogický údaj o nulovém zůstatku dovolené. Z výplatní pásky za září 2024 vyplývá, že žalobkyně v tomto měsíci nečerpala žádnou dovolenou, nicméně z potvrzení o zaměstnání vyplývá, že má žalobkyně veškerou dovolenou vyčerpanou. Z uvedeného je zřejmé, že v daném případě došlo k neplatnému rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele.

4. Žalovaný se vyjádřil tak, že navrhuje zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalovaný jako zaměstnavatel se žalobkyní jako zaměstnancem dne 1.11.2007 uzavřel pracovní smlouvu na druh práce asistentka jednatele společnosti, s datem nástupu do zaměstnání a datem vzniku pracovního poměru k 1.11.2007. Jednatelem žalovaného k tomuto datu byl pan , jméno FO, , který je otcem žalované (správně žalobkyně) a který pracovní smlouvu za žalovaného uzavřel. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou s místem výkonu práce na farmě , adresa, , tedy v sídle žalovaného na adrese , adresa, . Žalobkyně vykonávala svou pracovní činnost pouze pro bývalého jednatele žalovaného pana , jméno FO, , který byl jediný, kdo žalobkyni přiděloval pracovní úkoly. Tehdejší druhý jednatel žalovaného paní , jméno FO, žalobkyni nikdy pracovní úkoly nepřidělovala a neudělovala jí pokyny. Žalovaný měl až do 16.7.2024 (správně 18.6.2024) dva jednatele, přičemž každý z nich byl oprávněn jednat samostatně. Jednatel žalovaného a otec žalobkyně pan , jméno FO, byl jednatelem do 16.7.2024, kdy byl z funkce jednatele odvolán rozhodnutím valné hromady žalovaného z důvodu porušení povinnosti péče řádného hospodáře při výkonu činnosti jednatele žalovaného. S ohledem na odvolání jednatele , jméno FO, z funkce nebylo již třeba další udržování pracovní pozice jeho asistentky. Druhá jednatelka žalovaného asistentku nevyužívala. Pracovní pozice asistentky jednatele tedy nebyla nadále pro zaměstnavatele nezbytná, neboť odpadla potřeba práce v rozsahu vykonávaném na této pracovní pozici. Žalovaný tedy rozhodl o organizační změně spočívající ve zrušení pracovní pozice asistentky jednatele. Žalovaný evidoval pracovní pozici žalobkyně jako asistentku jednatele s pracovní smlouvou uzavřenou dne 1.11.2007. Žalovaný proto doručil žalobkyni výpověď z pracovního poměru z výpovědního důvodu dle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce dne 31.7.2024. Žalovaný rozporuje tvrzení žalobkyně, že jí měla výpověď být doručena pouze e-mailem dne 1.7.2024. Výpověď byla datovaná k 31.7.2024. Výpověď a rozhodnutí o organizační změně byly žalobkyni zaslány kromě e-mailu především poštou. Právní zástupkyně žalobkyně v reakci na výpověď z pracovního poměru ze dne 31.7.2024 jednatelce žalovaného předložila Dodatek č. , hodnota, k pracovní smlouvě, který měl být dne 1.10.2021 uzavřen mezi žalovaným zastoupeným jednatelem , jméno FO, a žalobkyní v postavení zaměstnance (dodatek č. , hodnota, k pracovní smlouvě). Dodatkem č. , hodnota, k pracovní smlouvě mělo dojít ke změně pracovní pozice na vedoucí provozu čistící stanice osiv a dále ke změně místa výkonu práce na , název, , adresa, . V dodatku č. , hodnota, k pracovní smlouvě je uvedeno, že k jeho uzavření došlo, neboť žalobkyně fakticky , Anonymizováno, , název, . Žalovaný uzavření dodatku č. , hodnota, k pracovní smlouvě ani změnu pracovní pozice žalobkyně nenalezl zapsané v žádné své evidenci. Za zápis změny pracovní pozice žalobkyně do evidence žalovaného byl zodpovědný jako její přímý nadřízený jednatel pan , jméno FO, , který za žalovaného se svou dcerou všechny pracovněprávní dokumenty uzavíral. Žalobkyně pracovala výhradně se svým otcem jednatelem , jméno FO, . Žalobkyně nevykonávala činnost asistentky druhého jednatele paní , jméno FO, . Jednatel , jméno FO, ani po svém odvolání z funkce druhému jednateli ani mzdovému účetnímu nepředal žádné dokumenty či evidenci, z níž by vyplývalo, že pracovní pozice asistentky jednatele zanikla a od 1.10.2021 žalobkyně vykonávala pracovní pozici , Anonymizováno, . O existenci dodatku č. , hodnota, k pracovní smlouvě se tak žalovaný dozvěděl až z dopisu právní zástupkyně žalobkyně v reakci na doručenou výpověď a zrušení pracovní pozice asistentky jednatele. Druhá jednatelka žalovaného paní , jméno FO, se teprve postupně dozvídala o právních úkonech učiněných odvolaným jednatelem , jméno FO, , o nichž však nebyla vedena žádná evidence ani o nich nebyli informováni odpovědní zaměstnanci. Vzhledem k tomu, že byl žalovanému jakožto zaměstnavateli předložen pracovněprávní dokument podepsaný osobou oprávněnou k datu 1.10.2021 za žalovaného jednat, i přes neevidování této zásadní pracovněprávní změny žádným odpovědným zaměstnancem společnosti i přes pochybnosti o antedataci dokumentu, nezbylo žalovanému než z důvodu právní jistoty uznat, že pracovní poměr výpovědí ze dne 31.7.2024 neskončil. Žalovaný proto žalobkyni sdělil, že pracovní poměr výpovědí ze dne 31.7.2024 neskončil a že jí bude dále přidělována práce. Jednatelé žalovaného měli v úmyslu od žalované společnosti přeměnou dle zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev rozdělením odštěpením odštěpit nástupnickou společnost , adresa, , název, , adresa, . Přeměna nakonec nenabyla účinnosti a nebyla realizována. Ve sbírce listin obchodního rejstříku k listinám týkajícím se žalované společnosti je však založen Projekt přeměny rozdělení odštěpením datovaný 17.3.2023, v jehož článku 5 je i určení zaměstnanců, kteří se stávají zaměstnanci nástupnické společnosti s uvedením jejich pracovní pozice. Na straně 6 projektu přeměny je žalobkyně , Jméno žalobkyně, vedena na pracovní pozicí asistentky vedení společnosti, ačkoliv od 1.10.2021 měla již být zaměstnána na pozici , Anonymizováno, Projekt přeměny schválil jako společník a jednatel pan , jméno FO, , který se žalobkyní dodatek č. , hodnota, k pracovní smlouvě uzavřel a pokud by tomu tak skutečně bylo, byl by si velmi dobře vědom toho, že pracovní pozice jeho asistentky zanikla již přede rokem a půl. Žalobkyně rovněž po dobu trvání pracovního poměru měla na výplatnicích uvedenu pozici asistentky provozu. Žalovaný je proto přesvědčen, že bývalým jednatelem , jméno FO, byly zpětně a účelově vytvářeny dokumenty z doby do jeho odvolání z funkce, které jsou antedatovány, žalovanému předkládány jako pravé a dotčené osoby se domáhají toho, aby byl žalovaný těmito dokumenty vázán.

5. Žalobkyně byla následně v dočasné pracovní neschopnosti od 29.8.2024 (čtvrtek) do 2.9.2024 (pondělí). Od úterý 3.9.2024 žalobkyně do práce nepřišla ani nevyrozuměla nikoho z nadřízených nebo z odpovědných osob zaměstnavatele o důvodu své nepřítomnosti. Rovněž nikoho z dalších zaměstnanců sdílejících s ní kancelář neinformovala, proč není v práci a případně, že by ji měl někdo z dalších zaměstnanců jako vedoucí zastupovat. Žalobkyně se do zaměstnání nedostavila ani nikoho neinformovala o důvodu své nepřítomnosti až do 17.9.2024, kdy jí bylo doručeno písemné ukončení pracovního poměru. Žalovaný neomluvenou absenci žalobkyně v zaměstnání v délce 11 pracovních dní považuje za zvlášť hrubé porušení povinnosti zaměstnance a rozhodl se proto pracovní poměr ukončit dle ust. § 55 odst. 1, písm. b) zákoníku práce okamžitým zrušením datovaným 11.9.2024. O okamžitém zrušení pracovního poměru rozhodla jednatelka žalovaného paní , jméno FO, . Dne 17.9.2024 žalovaný doručil žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu porušení povinností zaměstnance vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Pracovní poměr zanikl doručením písemného okamžitého zrušení dne 17.9.2024 po 11 pracovních dnech neomluvené absence žalobkyně v zaměstnání. Pověřený zaměstnanec žalovaného pan , jméno FO, osobně předal dne 17.9.2024 v 16:59 hodin za přítomnosti dalších zaměstnanců žalovaného pana , právnická osoba, a pana , jméno FO, žalobkyni písemné okamžité zrušení pracovního poměru, přičemž předání probíhalo tak, že (podle čestného prohlášení , jméno FO, ) „slečna , jméno FO, výpověď přečetla, pomačkala, vyhodila na chodbu, zavřela dveře a přestala komunikovat.“ Podle žalovaného proto došlo k platnému doručení ve smyslu ustanovení § 334a odst. 2 zákoníku práce odmítnutím zaměstnance převzít písemnost doručovanou zaměstnavatelem do vlastních rukou zaměstnance. Žalovaný tedy považuje okamžité zrušení pracovního poměru za doručené k 17.9.2024.

6. Žalobkyně byla dle Informace o dočasné pracovní neschopnosti vydané , právnická osoba, ode dne 17.9.2024 do 27.9.2024 v dočasné pracovní neschopnosti. O dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně se žalovaný dozvěděl až následně od , právnická osoba, . Žalovaný dále od právní zástupkyně žalobkyně obdržel reakci na zrušení pracovního poměru , Jméno žalobkyně, datovanou 1.10.2024. Z tohoto dopisu se žalovaný dozvěděl, že žalobkyně měla údajně v době od 3.9. do 11.9.2024 čerpat řádnou dovolenou, která měla být předem nahlášena a schválena zaměstnavatelem, tj. tehdejším jednatelem žalovaného a otcem žalobkyně. Žalovaný se o tom, že by žalobkyně v termínu od 3.9. do 11.9.2024 měla čerpat řádnou dovolenou, dozvěděla až tímto dopisem právní zástupkyně žalobkyně. Nahlášení ani schválení dovolené nebylo nikde zaevidováno, pokud byla údajně dovolená nahlášena otci žalobkyně v lednu 2024, který byl tehdy jednatelem žalovaného, tento dovolenou nikde nezapsal ani nenahlásil účetnímu za účelem výpočtu mzdy. Po odvolání jednatele , jméno FO, z funkce tento informace o schválené dovolené nikomu nepředal ani nezapsal. Na to, že by měla mít bývalým jednatelem schválenou dovolenou, ovšem neupozornila a potřebné informace svému nadřízenému ani jiné odpovědné osobě nepředala ani samotná žalobkyně. Z dopisu právní zástupkyně žalobkyně datovaného 1.10.2024 rovněž vyplývá, že žalobkyně čerpala dovolenou v termínu 3.9. až 11.9.2024, přičemž dále tvrdí, že dovolená byla v lednu 2024 panem , jméno FO, schválena v termínu od 3.9.2024 až 20.9.2024. Shodné tvrzení o datu čerpání dovolené žalobkyně uvádí v podané žalobě. Pokud měla žalobkyně mít skutečně od ledna 2024 jednatelem schválenou dovolenou v termínu 3.9.2024 až 20.9.2024 a čerpala ji nakonec pouze do 11.9.2024, měla žalobkyně povinnost tuto změnu nahlásit zaměstnavateli a zároveň měla v následující pracovní den, tj. v pondělí 14.9.2024 přijít do zaměstnání. Změnu ve zkrácení dovolené o celých 9 dní žalobkyně nikomu nenahlásila. Do zaměstnání po skončení dovolené v následující pracovní den rovněž nepřišla a svou absenci nikterak dodnes nezdůvodnila. Druhá dočasná pracovní neschopnost žalobkyně byla zahájena až 17.9.2024, tj. v den předání okamžitého zrušení pracovního poměru (17.9.2024 v 16:59 hodin dle čestného prohlášení). Byla-li údajně posledním dnem čerpání dovolené středa 11.9.2024, od čtvrtka 12.9.2024 až do pondělí 16.9.2024 měla žalobkyně být v zaměstnání, ale nestalo se tak. Pokud by se pracovní poměr měl řídit dodatkem č. , hodnota, k pracovní smlouvě, jednalo by se o dovolenou , Anonymizováno, . Vedoucí pracovník by v případě předem nahlášené nepřítomnosti měl mít zajištěn zástup a o jeho plánované nepřítomnosti by měli vědět jemu podřízení zaměstnanci. Žalobkyně tak neučinila. V den své poslední přítomnosti na pracovišti rovněž zaměstnankyni, s níž sdílela kancelář, neoznámila, že bude na dovolené a kdo má být jejím zástupem po dobu její nepřítomnosti. Žalobkyně rovněž nahlášení a schválení dovolené 9 měsíců předem nijak nedokládá. Žalovaný odmítá, že by jednání jednatelky , jméno FO, bylo vůči žalobkyni šikanózní. Pracovní poměr lze ukončit okamžitým zrušením v případě, že zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem porušil své povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci. Žalobkyně se po dobu 11 pracovních dní bez omluvy nedostavila do zaměstnání. Žalovaný je přesvědčen, že došlo k naplnění důvodu okamžitého skončení pracovního poměru předvídaného § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce a že pracovní poměr s žalobkyní byl rozvázán platně.

7. Žalobkyně k tomu doplnila, že není její věcí a ani v jejích možnostech zjišťovat, zda jeden z jednatelů zaměstnavatele jako přímý nadřízený žalobkyně informoval druhého jednatele, tj. , jméno FO, o tom, že žalobkyni schválil dovolenou. Nebylo ani povinností žalobkyně informovat o dovolené ostatní zaměstnance působící v areálu , Anonymizováno, , název, , ve kterém žalobkyně vykonávala práci. Přímým nadřízeným žalobkyně byl vždy , jméno FO, . Po odvolání , jméno FO, z funkce jednatele nebylo žalobkyni sděleno, kdo funkci jejího přímého nadřízeného bude vykonávat. Ostatní zaměstnanci navíc o této dovolené, stejně jako jednatelka , jméno FO, , zcela jistě věděli, neboť žalobkyně v tomto termínu jezdila na dovolenou každý rok. Termín řádné dovolené žalobkyně čerpala vždy v září s ohledem na sezónní charakter činnosti žalovaného. Je pravdou, že pracovní úkoly přiděloval žalobkyni pan , jméno FO, . Poté, co žalovaný zakoupil areál v , název, , se pan , jméno FO, soustředil více na tento areál, a to nejprve na jeho několikaletou rekonstrukci a následně i , Anonymizováno, . Žalobkyně se logicky přesunula k výkonu práce do tohoto areálu, kde postupem času převzala řadu činností od pana , jméno FO, . Dodatkem č. , hodnota, k pracovní smlouvě ze dne 1.10.2021 tento vzniklý stav žalobkyně a žalovaný upravili i písemně. Je proto logické, že tento dodatek uzavřel s žalobkyní pan , jméno FO, , který s ní uzavřel i pracovní smlouvu a který s ní pracoval v , název, . , jméno FO, se vedení provozovny v , název, nikdy aktivně neúčastnila. , jméno FO, s žalobkyní nebyla v žádném kontaktu. O procesu přeměny žalované společnosti rozdělením na dvě samostatné společnosti žalobkyně věděla jen z doslechu, takže se k němu nijak vyjadřovat nemůže. Toto rozdělení měla na starosti výhradně jednatelka žalovaného , jméno FO, . Pokud tedy v projektu přeměny společnosti uvedla u žalobkyně chybně její pracovní pozici, jedná se patrně o chybu , jméno FO, .

8. Žalovaný nyní tvrdí o neomluvené absenci v délce 11 dnů, avšak ve zrušení pracovního poměru ze dne 11.9.2024 uvádí 7 dnů neomluvené absence od 3.9.2024. Nyní tedy doplňuje důvody pro zrušení pracovního poměru o další dny bez ohledu na to, že v období 28.8. – 2.9.2024 byla žalobkyně v dočasné pracovní neschopnosti, což žalovaný sám dokládá Informací o ukončení dočasné pracovní neschopnosti od ČSSZ ze dne 2.9.2024, z níž vyplývá, že dne 11.9.2024 žalovaný nepovažoval absenci žalobkyně v práci v době 28.8. – 2.9.2024 za neomluvenou. Pokud by tomu tak bylo, jistě by to uvedl ve zrušení pracovního poměru ze dne 11.9.2024. Žalobkyně rovněž popírá, že by jí bylo zrušení pracovního poměru doručeno dne 17.9.2024 způsobem, jak jej popisuje žalovaný. Především jí nebylo známo, že by , jméno FO, , kterého do té doby znala jako účetního žalovaného, byl oprávněn zastupovat žalovanou k doručování písemností. Když na její dveře pan , jméno FO, zazvonil, otevřela mu a on jí hodil do bytu dopis, tento dopis mu hodila zpět na chodbu a zavřela dveře. Této události mohl předejít žalovaný tím, že měl žalobkyni informovat o tom, že , jméno FO, , dosud účetní, je nově zaměstnavatelem zmocněn k doručení pracovněprávních dokumentů. Pokud by tak žalovaný učinil, žalobkyně by doručovaný dopis od p. , jméno FO, převzala. To se však nestalo. Žádný jiný zaměstnanec tomuto doručování přítomen nebyl. Žalobkyně nikdy netvrdila, že čerpala dovolenou do 11.9.2024. Už vůbec není jasné, proč by žalobkyně měla chodit do práce 14.9.2024, tj. v sobotu? Myšleno patrně v pondělí 16.

9. To ale na věci nic nemění, neboť dovolená byla žalobkyni schválena do 20.9.2024.

9. Žalovaný doplnil (č.l. 72), že žalobkyně byla v zaměstnání přítomna naposledy dne 29.srpna 2024, dostavila se v 7 hodin ráno, kdy začínala její pracovní doba. Žalobkyně byla ostatními zaměstnanci na začátku pracovní doby viděna na svém obvyklém pracovním místě v administrativním zázemí , název, . Následně žalobkyně před 8:30 hod. z pracoviště odjela autem a již se na pracoviště nevrátila. Přibližně v 8:30 hodin bylo zjištěno, že v kanceláři chybí většina administrativních dokumentů v šanonech, které tam ještě na počátku pracovní doby daný den byly. Bylo zjištěno, že zmizela pokladna s pokladní hotovostí včetně pokladní knihy, všechny šanony obsahující faktury, rozbory vzorků semen a dále Evidenční kniha vzorků (rozbory čistoty semen) – 2ks pro 2023, 2024, veškerá dokumentace k návozům materiálu na čističku osiv , název, od nejméně osmi společností, stavební dokumentace objektu , název, , veškeré revizní zprávy a doklady k revizím a telefonní seznam zákazníků. Konkrétní chybějící listiny zaměstnanci žalovaného zjišťovali postupně. Žalobkyně neměla v daný den dohodnutou či schválenou práci z domova, nebyla oprávněna pokladní hotovost včetně pokladní knihy a rovněž všechny uvedené listiny vynášet mimo areál či si je dokonce odvézt domů. Stran uvedeného jednání žalobkyně proběhla v mezidobí komunikace mezi stranami, kdy žalovaný žalobkyni písemně vyzval k vrácení výše uvedeného včetně poslední pokladní hotovosti ve výši 91.254,- Kč, jak byla účetnímu žalovaného nahlášena žalobkyní. Žalovaný obdržel odpověď právní zástupkyně žalobkyně, v níž bylo potvrzeno, že pokladní hotovost má žalobkyně stále u sebe a je ji připravena vydat. Zbylé nároky uplatněné žalovaným byly odmítnuty. Pokladní zůstatek zadržovaný žalobkyní byl žalovanému vydán dne 25.2.2025. Podle žalovaného jsou proto tvrzení žalobkyně účelová, neboť pokud by žalobkyně měla skutečně jet na dlouhodobě plánovanou a zaměstnavatelem schválenou dovolenou v trvání 17 dní (údajně schválená dovolená od 3.9.2024 do 20.9.2024), neměla žádný důvod k tomu, aby z pracoviště odvezla pokladní hotovost, pokladní knihu a všechny důležité písemnosti z administrativního zázemí. Žalobkyně si musela být vědoma, že je třeba, aby po dobu její údajně plánované nepřítomnosti k těmto dokumentům měl žalovaný přístup stejně jako k pokladně včetně jejího zůstatku. To vše, aniž by o tom žalobkyně informovala svého nadřízeného nebo jiného zaměstnance a aniž by si sjednala na dobu údajné dovolené zástup.

10. Při jednání dne 19.3.2025 pro dokreslení širších souvislostí žalobkyně dále uvedla, že v termínu od 3.9.2024 do 20.9.2024 byla žalovaná na zahraniční dovolené v Itálii, kterou objednávala již v lednu 2024, kdy se platila první záloha na tuto dovolenou. Jednalo se o rodinnou dovolenou, na které byla se svým otcem , jméno FO, , jednatelem společnosti , právnická osoba, On jí také dovolenou v lednu 2024 schválil, neboť se jednalo o rodinnou dovolenou. Za žalovanou společnost vystupuje v řízení jednatelka , jméno FO, , což je bývalá dlouholetá manželka otce žalobkyně , jméno FO, , rozvedli se asi před dvěma lety po 27 letech manželství, žalobkyně není dcerou , jméno FO, . U Městského soudu v Praze probíhá soudní spor o neplatnost usnesení, kterým byl v červnu 2024 , jméno FO, odvolán z funkce jednatele žalované společnosti, v níž je jinak společníkem, stejně jako paní , jméno FO, . Mezi bývalými manželi je vedena celá řada soudních sporů včetně sporu o vypořádání SJM. , jméno FO, podal u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 66 Cm 70/2024 žalobu o neplatnost odvolání z funkce jednatele, které bylo dosud nepravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17.května 2024 čj. 66 Cm 70/2024 vyhověno. Ostatně k odvolání z funkce jednatelky došlo i u , jméno FO, rozhodnutím z října 2024, rovněž toto rozhodnutí bylo napadeno žalobou u Městského soudu v Praze. Celkem pak probíhá mezi bývalými manželi vícero soudních sporů, toto řízení je jedním ze sporů vedených v důsledku rozpadu manželství.

11. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: , Jméno žalobkyně12. Další důkazy považuje soud prvního stupně za nadbytečné, neboť z již provedených důkazů vyplývá skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí soudu. Pokud jde o důkazní návrhy žalovaného (výslechy svědků , právnická osoba, , , jméno FO, ohledně způsobu schvalování dovolených na čističce v , název, a k tomu, zda věděli o dovolené žalobkyně a kdo byl skutečně její zástup a dále k tomu, kdo byl nadřízený žalobkyně poté, co byl pan , jméno FO, odvolán z funkce jednatele, výslech , jméno FO, , výslech svědka pana , jméno FO, , který doručoval žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru a který tedy vedl evidenci odpracované doby, kdo byl nadřízeným žalobkyně po odvolání z funkce jednatele pana , jméno FO, a zda došlo k předání funkce), tyto se jeví nadbytečné, neboť se nevztahují k podstatné otázce sporu, tedy zda žalovaný prostřednictvím svého jednatele a otce žalobkyně , jméno FO, schválil či neschválil dovolenou žalobkyně.

13. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Mezi účastníky není sporu, že žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne 1.11.2007 ve spojení s dodatkem pracovní smlouvy z 1.11.2007 jako zaměstnanec uzavřela se žalovanou společností zastoupenou jednatelem společnosti , jméno FO, jako zaměstnavatelem pracovní smlouvu na pozici asistentky jednatele společnosti se dnem nástupu do práce 1.listopadu 2007 s tím, že bude vykonávat práci na farmě , adresa, . Pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou s pracovní dobou na osm hodin denně, pět dní v týdnu za hrubou měsíční mzdu ve výši 29.000,- Kč. Dodatkem číslo , hodnota, ze dne 1.10.2021 bylo s účinností od tohoto dne změněno místo výkonu práce na , název, , adresa, a dále byl změněn druh práce, když žalobkyně s účinností od 1.10.2021 byla přesunuta na pozici , Anonymizováno, a její náplní práce bylo vedení a organizace příjmů, čištění, skladování a expedice osiv, jednání s obchodními partnery, administrativa zahrnující příjem, certifikaci, expedici a evidenci osiv včetně přípravy podkladů pro vyúčtování poskytnutých služeb, zastupování společnosti v jednání se správními a dohledovými orgány (ÚKZÚZ), laboratorní rozbory osiv a zajištění každodenního chodu provozovny. Žalovaný se pokusil skončit pracovní poměr žalobkyně u žalovaného výpovědí z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce z 31.7.2024 s odůvodněním, že se žalobkyně stala nadbytečnou vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně ze dne 16.7.2024, jejímž předmětem bylo zrušení pracovní pozice asistentky jednatele společnosti. Prostřednictvím své právní zástupkyně na to žalobkyně reagoval dopisem z 6.8.2024, ve kterém žalovanému sdělila, že předmětná výpověď 31.7.2024 je neplatná, neboť nebyla žalobkyni doručena zákonem stanoveným způsobem, když jí byla doručena 1.7.2024 na její emailovou adresu v podobě naskenovaného dokumentu. Jak tato výpověď, tak rozhodnutí o organizační změně je zdánlivým právním jednáním ve smyslu § 553 odst. 1 občanského zákoníku, neboť se týkají pracovní pozice, která již neexistuje, s ohledem na dodatek číslo , hodnota, uzavřený 1.10.2021, kterým byl žalobkyni změněn druh a místo výkonu práce. (pracovní smlouva mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní z 1.11.2007, dodatek k pracovní smlouvě z 1.11.2007, dodatek č. , hodnota, k pracovní smlouvě z 1.10.2021, rozhodnutí o organizační změně žalovaného z 16.7.2024, výpověď z pracovního poměru z 31.7.2024, dopis právní zástupkyně žalovanému z 6.8.2024, doručenka datové zprávy ze 6.8.2024)

14. Žalovaný jednající jednatelkou , jméno FO, pak dopisem dotovaným z 11.9.2024 dal žalobkyni okamžitě zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce odůvodněné tím, že žalobkyně se měla dopustit porušení povinnosti zaměstnance vyplývajících z právních předpisů vztahujících se jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem tím, že se dopustila neomluvené nepřítomnosti zaměstnance na pracovišti od 3.9.2024 do dne okamžitého zrušení, když svou absenci nikterak neodůvodnila. Pracovní poměr končí doučením tohoto okamžité zrušení zaměstnanci, popřípadě odmítnutím zaměstnance toto okamžité zrušení si převzít. (okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem z 11.9.2024 spolu s obálkou, výpis obchodního rejstříku žalované společnosti)

15. Dopisem z 1.10.2024 pak prostřednictvím své právní zástupkyně žalobkyně sdělila žalovanému, že i toto okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné, neboť v době údajné neomluvené absence, tj. od 3.9.2024 do 11.9.2024 čerpala dovolenou, kterou řádně předem nahlásila zaměstnavateli a která byla zaměstnavatelem schválena. Ve smyslu § 69 odst.1 zákoníku práce proto trvá na tom, aby ji zaměstnavatel zaměstnával a přiděloval práci dle platné pracovní smlouvy. V dopise sděluje, že si zahraniční zájezd objednala v lednu roku 2024, smlouvu podepsala, rezervační zálohu zaplatila 26.1.2024, čerpání dovolené ještě před objednáním zájezdu schválil v termínu od 30.9.2024 do 20.září 2024 zaměstnavatel prostřednictvím tehdejšího jednatele společnosti pana , jméno FO, , přičemž do dne nástupu zaměstnankyně na dovolenou jí dovolená nebyla zrušena a ani nebyl určený jiný termín pro čerpání dovolené. Dále právní zástupkyně žalobkyně v dopise žalovanému vyjmenovává, že se jedná o další pokus o ukončení pracovního poměru žalobkyně v rozporu se zákonem, následně paní , jméno FO, žalobkyni zrušila pracovní telefonní číslo, které používala při své práci, zablokovala přístup na pracovní emailovou adresu a pověřila plnění pracovních úkolů žalobkyně jiného zaměstnance, aniž by žalobkyni sdělila, jakou konkrétní činnost má vykonávat. Přestože žalobkyně požádala o sdělení, jakou práci v rámci sjednaného druhu práce má tedy vykonávat a o další přidělování této práce a o umožnění vykonávat nadále práci pro zaměstnavatele v souladu s pracovní smlouvou, neobtěžovala se na výzvu žalobkyně ani odpovědět. (dodejka datové zprávy, dopis právní zástupkyně žalobkyně žalovanému z 1.10.2024)

16. Z výpisu z obchodního rejstříku žalovaného soud zjistil, že žalovaná společnost má dva společníky, a to , jméno FO, , dříve , jméno FO, , narozenou , datum, a , jméno FO, , nar. , datum, , přičemž oba byli jednateli společnosti, , jméno FO, do 18.června 2024, , jméno FO, je zapsána jako jednatel doposud. Jednatelé jednají samostatně.

17. Z projektu rozdělení odštěpením soud zjistil, že dne 17.3.2023 byl vypracován ve smyslu § 174 a následujících z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a § 15 odst. 1 ve spojení s § 250 a § 290, § 243 odst.1 písm. b) bodu 1 zákona č. 125/2008 Sb. o přeměnách obchodních společností a družstev vytvořen projekt rozdělení společnosti , právnická osoba, . se vznikající nástupnickou obchodní společností , název, .

18. Podle čestného prohlášení , jméno FO, z 18.9.2024 jmenovaný dne 17.9.2024 v 16 hodin 59 minut jako zmocněnec žalovaného osobně předal do rukou slečny , Jméno žalobkyně, na adrese , adresa, okamžitou výpověď z pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. ZP. Slečna , jméno FO, výpověď přečetla, pomačkala, vyhodila na chodbu, zavřela dveře bytu a přestala komunikovat. Předání výpovědi jako svědkové byli přítomni i dva zaměstnanci firmy, pan , právnická osoba, a , jméno FO, . Z čestného prohlášení , právnická osoba, z 18.9.2024 soud zjistil, že se dne 17.9.2024 v 16 hodin 59 minut jako zaměstnanec firmy , právnická osoba, osobně zúčastnil a jako svědek byl přítomen předání výpovědi panem , jméno FO, do rukou slečny , Jméno žalobkyně, na adrese , adresa, . Viděl, jak výpověď četla a pak ji pomačkanou vyhodila na chodbu a zavřela dveře bytu a již nekomunikovala. Předání výpovědi byl přítomen jako svědek i další zaměstnanec firmy , jméno FO, . Uvedené čestné prohlášení je obsahově totožné jako prohlášení , jméno FO, datované rovněž 18.září 2024.

19. Z informace o ukončení dočasné pracovní neschopnosti soud zjistil, že žalobkyně byla v dočasné pracovní neschopnosti od 17.9.2024 do 27.9.2024. Z další informace o ukončení dočasné pracovní schopnosti pak vyplývá, že v pracovní neschopnosti byla taktéž od 29.8.2024 do 2.9.2024, kdy v 11 hodin 51 minut byla pracovní neschopnost ukončena.

20. Z dopisu právní zástupkyně žalobkyně právní zástupkyni žalovaného z 31.1.2025 soud zjistil, že společnost nemá v současné době žádného jednatele, neboť , jméno FO, byl z funkce jednatele společnosti odvolán 18.6.2024 a , jméno FO, byla z funkce jednatelky společnosti odvolána na valné hromadě konané dne 10.10.2024. Není tak zřejmé, komu má žalobkyně předat hotovost ve výši 91.254,- Kč, kterou je připravená vydat. Originál pokladní knihy nemá k dispozici, originály byly vždy spolu s originály pokladních dokladů předávány účetnímu společnosti k dalšímu zpracování. Ohrazuje se proti tvrzení, že z pracoviště odvezla všechny šanony obsahující faktury, dále rozbory vzorků semen, evidenční knihu vzorků, dokumentaci k návozu materiálu, stavební dokumentaci, revizní zprávy, telefonní seznam zákazníků a klíče od areálu v , název, . Žalobkyni nikdy nebyly v rámci její práce pro společnost tyto dokumenty předány, žalobkyně jimi nedisponuje. Od zaměstnavatele nikdy klíč od areálu v , název, nepřevzala, vstup do areálu v , název, k výkonu práce ji vždy umožnil , jméno FO, . Není rovněž pravdou, že by v náplni práce žalobkyni bylo vedení knihy jízd. Proplacené pohonné hmoty se týkají služebních cest, v rámci kterých žalobkyně využívala svůj soukromý automobil. Výzvu k úhradě částky ve výši 62.475,- Kč proto považuje rovněž za neopodstatněnou..

21. Z potvrzení o provedení transakce vyplývá že žalobkyně dne 25.2.2025 vložila na účet číslo , č. účtu, z účtu , č. účtu, částku 91.254,- Kč označenou jako vrácení pokladní hotovosti k 27.8.2024 , právnická osoba22. Z usnesení Městského soudu v Praze z 17.května 2024 sp. zn. 66 Cm 70/2024 soud zjistil, že usnesení valné hromady společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , přijaté dne 18.6.2024 pod bodem 4 uvedené v článku II notářského zápisu , Anonymizováno, sepsaného dne 16.7.2024 , tituly před jménem, , jméno FO, , notářem se sídlem v , Anonymizováno, , kterým byl navrhovatel , jméno FO, , nar., datum, , odvolán z funkce jednatele této společnosti, je neplatné.

23. Ze zápisu z jednání valné hromady společnosti , právnická osoba, z 10.10.2024 soud zjistil, že valná hromady společnosti odvolala s okamžitou platností z funkce jednatele , jméno FO, , nar. , datum, , postupem podle § 83 odst. 1 písm. c) zákona o obchodních korporacích s tím, že , jméno FO, jako společník společnosti nevykonává své hlasovací právo v případě, že valná hromada společnosti rozhoduje o jejím odvolání z funkce jednatele pro porušení povinností při výkonu funkce jednatele.

24. Z emailové komunikace soud zjistil, že žalobkyně v lednu 2024 objednala zájezd na Ischii u , právnická osoba, , a to pro sebe a pro svou tetu , jméno FO, za částku 60.182,- Kč, takže dne 23.1.2024 uzavřela smlouvu o zájezdu číslo , hodnota, s , právnická osoba, , IČO , IČO, . Emailem z 23.1.2024 , jméno FO, z , právnická osoba, sděluje podrobnosti k zájezdu. Zároveň poslala žalobkyni i cestovní smlouvu, kartičku pojištění a další informace k zájezdu a k cestovní kanceláři. Na základě toho žalobkyně z účtu , č. účtu, zaslala účet cestovní kanceláře , Anonymizováno, –, Anonymizováno, částku 31.091,- Kč dne 23.1.2024, pročež bylo vystaveno potvrzení o přijatých platbách číslo smlouvy , Anonymizováno, na částku 31.091,- Kč. Následně se však obrátila na paní , jméno FO, z cestovní kanceláře s žádostí o přidání do smlouvy svého otce , jméno FO, , na což paní , jméno FO, odpověděla emailem 26.1.2024, kterým poslala upravenou cestovní smlouvu. Dne 26.1.2024 tak byla vystavena smlouva o zájezdu číslo , hodnota, , právnická osoba, na zájezd v termínu 3.9.2024 – 14.9.2024 do destinace Itálie/Ischia/Forio - Panza s ubytováním v , jméno FO, pro , jméno FO, , , Jméno žalobkyně, a , jméno FO, , nar., datum, za celkovou cenu 99.263,- Kč. Z potvrzení o přijatých platbách cestovní kanceláře , adresa, . pak vyplývá, že byla uhrazena celková cena zájezdu 99.263,- Kč pro tyto uvedené tři osoby. (smlouva o zájezdu mezi , právnická osoba, a , jméno FO, , potvrzení o provedené transakci 23.1.2024, potvrzení , právnická osoba, o přijatých platbách na smlouvu číslo , hodnota, , potvrzení o provedené transakci ČSOB dne 23.1.2024, e-mailová komunikace žalobkyně z , jméno FO, z , právnická osoba, z ledna 2024, smlouva o zájezdu číslo , hodnota, , právnická osoba, s , jméno FO, , potvrzení o přijatých platbách , právnická osoba, )

25. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že dovolenou měla od 3. do 20.9.2024. Dovolenou si domlouvala se svým otcem , jméno FO, , který byl jejím šéfem u žalovaného po celou dobu 17 let, kdy ve firmě pracovala. Dovolenou si domlouvala už v lednu 2024, kdy ve 2. polovině ledna objednávala zájezd, tuší 23.

1. Nejprve se táty dovolila, jestli může jet na dovolenou, protože si dovolenou mohla brát jenom po předchozí domluvě s ním, jenom když to bylo možné z organizačních důvodů. Poté, co jí schválil termín dovolené, objednala zájezd do Itálie, konkrétně na ostrov Ischia, kam jela s tetou, sestrou otce , jméno FO, . Asi po týdnu ho pak připisovala do zájezdu, protože se mezitím domluvili, že je po úraze a že by taky mohl po delší době jet k moři. Doplatila pak za něj zálohu, protože zálohu za ni a za tetu zaplatila o týden dřív. Určitě si s ním termín dovolené nedomlouvala emailem, protože její táta s počítačem nepracuje, takže buď po telefonu, anebo osobně. Potkávali se na pracovišti v , název, každý den, takže se domlouvali spíš osobně. Nejprve jí tedy schválil termín dovolené. Bavili se o tom, kam na dovolenou pojede, nabídla mu proto, jestli nechce jet s nimi a on se rozhodl, že ano. Organizačně si svou dovolenou vždycky řešila sama, obchodní partneři věděli, od kdy do kdy má dovolenou, všechno bylo naplánované tak, aby si svou práci odpracovala buď předem, anebo po návratu z dovolené. Byly naplánované termíny, kdy má kdo přijet, byla dohodnutá obsluha čističky, takže jenom obchodní partner přijel, proběhlo vyčištění a odjel. Nikdo za ni žádnou práci dělat nemusel. Vždy na dovolené byla na telefonu, takže pokud byly nějaké krizové situace, tak to řešila po telefonu. V , název, bylo vždycky lidí málo, nebyl, kdo by žalobkyni mohl zastupovat. Takto to bylo připravené i v tom roce 2024, neboť stejným způsobem to proběhlo i v roce 2023, 2022 a 2021. V roce 2024 to bylo jiné v tom, že už tam byla kolegyně paní , jméno FO, , která žalobkyni mohla zastupovat, takže mohl jet i táta žalobkyně, který v předchozích letech jet nemohl, protože se společně střídali. Tím, že tam byla teď kolegyně, tak mohla vyřizovat telefony a případně vést jednání, když by bylo potřeba. Všichni v práci v , název, o dovolené žalobkyně věděli, věděli o ní od ledna 2024. Věděla tedy o ní i paní , jméno FO, , , Anonymizováno, ‘), která tam bydlí, , jméno FO, , , právnická osoba, a otec žalobkyně. Pokud jde o obvyklou praxi vybírání dovolených, do roku 2021 pracovala jak v , název, , tak v Praze, takže musela přejíždět mezi oběma pracovišti, někdy i 2x, 3x denně. Od roku 2021 byla už nastálo v , název, . Když měla dovolenou, musela si to zařizovat do té doby v Praze i v , název, . Dovolenou si vždycky brala po domluvě s otcem, respektive ho žádala o souhlas a on jí ho dával. Pokud na ni byli navázáni další pracovníci, musela je na svou dovolenou upozornit a domluvit se i s nimi. Dovolenou si brala vždycky mimo sezónu, nikdy si ji nebrala v létě, když věděla, že nemůže. I ostatní zaměstnanci se na dovolené domlouvali se šéfem, tj. s otcem žalobkyně. Žalobkyni to pak už jenom oznamovali, aby věděla, že tam nebudou. Dovolená se zaznamenávala do výkazu odpracované doby, který žalobkyně posílala účetnímu spolu s fakturami, ostatními účetními doklady za každý měsíc i s pokladní knihou. Nikdy neřešila svou dovolenou s paní , jméno FO, , vždycky jenom s otcem. Nikoho svými pracovními úkoly nepověřovala, střídala se s tátou a poslední rok s , jméno FO, , která je oba zastupovala. V roce 2024 byla žalobkyně vedoucí provozu čistící stanice osiv, organizovala její provoz. Pracovní dobu měla 8hodinovou, pracovala od 8 do 15:30 a dělala přesčasy, které ale nejsou samozřejmě zaznamenané. Nepracovala 17 let jako vedoucí stanice čističky osiv v , název, , neboť čistička v , název, vznikla až později a je tam tak 9, možná 10 let, takže sice 17 let pracuje pro společnost , právnická osoba, , ale zpočátku pracovala v Praze. Dovolenou si nemůžou brát v sezóně, což je období, kdy se čistí semena. Firma je čističkou drobných osiv, nečistí pšenici, sezóna jim tedy začíná někdy v půlce června, koncem června a ta hlavní sezóna končí asi srpnem, zářím. Záleží na zakázkách a na počasí, některé firmy k nim jeden rok dají 20 tun zakázek a druhý rok třeba zakázek 5, protože si třeba najdou někoho jiného. Nadřízeným žalobkyně po odvolání otce z funkce jednatele byl stále on, žalobkyně ani nevěděla o tom, že byl odvolán z funkce, prostě pokračovali v práci, on jí šéfoval dál. Někdo sice něco takového říkal, ale on to tak nebral. Otec jí uděloval pokyny k práci, pracovali spolu celou dobu až do úplného konce. Její otec sám mluvil o tom, že byl odvolaný z funkce jednatele, nikdo jiný jí o tom ale neřekl. Žádné předávání funkcí nebylo. Jiného nadřízeného neměla, nikomu dalšímu tedy o své dříve schválené dovolené neříkala. , jméno FO, žádné podklady k práci po dobu své nepřítomnosti nepředávala. Výkazy odpracované doby posílala účetnímu panu , jméno FO, vždy poslední den v měsíci, protože trval na tom, že do půlnoci posledního dne v měsíci chce mít všecky podklady k dispozici, protože o půlnoci začíná počítat mzdy. Stávalo se, že když byly poslední pracovní den v měsíci přesčasy, tak žalobkyně účetnímu musela posílat podklady odpoledne ještě dříve, než chlapi odpracovali směnu. Naposledy byla v zaměstnání ve čtvrtek 29.8.2024. V dalších dnech do zaměstnání už nepřišla, protože měla neschopenku a potom dovolenou. Neschopenku měla od 29.8.2024. V práci byla ten den ráno, protože si tam jela pro přepravku masa pro psy, jelikož na farmě mají 2 vlčáky a každý týden jim obstarávala maso. O odchodu z práce před koncem pracovní doby informovala otce, protože jí nebylo dobře, jela k doktorce a bála se, že nebude moci odjet na dovolenou. Šla tedy pro maso do práce, poté jela k lékařce. Při odchodu od lékařky zjistila, že jí nefunguje služební telefon a že má zablokovaný přístup do služebního e-mailu. Dne 29.8.2024 odvezla s sebou hotovost z pokladny, protože 31.7.2024 se do , název, dostavila paní , jméno FO, se svým advokátem, pokusili se žalobkyni předat neplatné skončení pracovního poměru výpovědí, jenom to řekli, ale nedali žalobkyni papír, požadovali peníze a klíč od trezoru. Peníze jim nedala, klíč od trezoru jim dala. Tím pádem nemohla uschovávat pokladní hotovost v trezoru a protože pokladna byla v místnosti, kam má přístup 5 lidí, neboť se odemyká na univerzální klíč, tak od té doby hotovost vozila s sebou, protože nechtěla nechávat 90.000,- Kč nehlídaných. Tím pádem pořád vozila pokladní hotovost s sebou, hradila z toho náklady zaměstnanců pana , právnická osoba, pana , jméno FO, za naftu a další provozní náklady čističky. Odebráním klíčů od trezoru jí tak paní , jméno FO, znemožnila ponechávat hotovost na pracovišti. Důvodem pracovní neschopnosti žalobkyně po dovolené byl covid. Dovolenou měla do 20.9.2024, covid měla už 2 dny před návštěvou lékařky, která jí ale vystavila neschopenku pouze den předem, takže v pondělí měla ještě dovolenou, od úterý pak byla na neschopence, covid ale měla už 2 nebo 3 dny předtím. Zaměstnavatele vyrozuměla o své pracovní neschopnosti tak, že to říkala tátovi. Papíry nenosí, protože to lékařka nějak zasílá zaměstnavateli. Po skončení covidu se ale dostavila osobně, takže má i papír. Doručování panem , jméno FO, dne 17.9.2024 probíhalo tak, že byla doma, když někdo zvonil. Zvonil přímo u dveří bytu, což bylo zvláštní, protože do domu není přístup. , jméno FO, je s kamerou, takže není problém pustit do domu. Když se ptala, kdo je za dveřmi, tak jí nikdo neodpověděl. Dívala se do kukátka a tam nebyl nikdo vidět, protože kukátko bylo asi zakryté papírem. Někdo zvonil 2x, 2x se ptala, kdo tam je, pan , jméno FO, neodpověděl. Když se na 3. zazvonění potřetí optala, tak řekl ,,, jméno FO, “. Pootevřela tedy trochu dveře, on do dveří strčil nohu, aby žalobkyně nemohla zavřít, a tou škvírou vhodil dovnitř nějaký papír. Ještě předtím koukal přes žalobkyni a říkal, že by chtěl mluvit s paní , jméno FO, . Žalobkyně mu řekla, že to je ona, on ji tedy evidentně nepoznal. Potom hodil dovnitř ten papír, což bylo divné, tak ho žalobkyně vzala a vyhodila ho zase ven. Řekl to, že by chtěl mluvit s paní , jméno FO, a že by jí potřeboval něco dát. Neříkal, že by jí potřeboval něco doručit. Lekla se ho, proto reagovala tak, jak reagovala.

26. Z účastnického výslechu jednatele žalovaného , jméno FO, soud zjistil, že žalobkyně , adresa, je jeho dcera. Ve společnosti , právnická osoba, . má on 50% podíl. Předsedkyní představenstva je nyní jeho bývalá manželka. Přímým nadřízeným žalobkyně ve společnosti byl on. Dovolenou jí schválil on. Probíhalo to tak, že žalobkyně přišla s tím, že chce dovolenou v ten a ten termín a on jí ji schvaloval. V září 2024 měla žalobkyně dovolenou, kterou jí schválil začátkem roku, někdy v lednu či únoru. Na dovolenou jela do Itálie, jeli spolu. Měla jet s nimi ještě jeho sestra , jméno FO, , ale ta to vzdala ze zdravotních důvodů. Dovolené se nikde ve společnosti nezapisovaly, neexistovala žádná kniha schválených dovolených, pouze na konci měsíce se ve výkazu odpracovaných hodin u člověka, který měl dovolenou, nezapisovaly hodiny, ale napsalo se tam „déčko“. V , název, jich bylo 5, nemělo cenu psát nějaké žádanky, nějaké knihy. Žalobkyně to vždycky připravila tak, aby provoz běžel dál, protože byla sezóna. Na dovolené předtím moc nejezdili, žalobkyně si brala dovolenou, kdy chtěla, přes Vánoce tam ale byla, protože tam měli psy. Na dovolené byli v Itálii v Ischii. Nevzpomíná si, jestli měla dovolenou v předchozích letech ve stejném termínu. O jejich dovolené věděli všichni zaměstnanci, co tam zbyli, tj. , jméno FO, , , Anonymizováno, , , jméno FO, , také paní , jméno FO, , která dělala rozbory. Všichni věděli o tom, že mají dovolenou, to museli vědět, bez toho to nešlo. Povolování dovolených v , název, probíhalo ústně, přišel za ním zaměstnanec, řekl, že by chtěl dovolenou od 20. do 25., on se podíval do kalendáře a pokud neměl dovolenou nikdo jiný, tak mu to schválil. Zapsal si to pak do kalendáře nebo si to někam poznamenal. , jméno FO, do toho v , název, nikdy nezasahovala, on zase nezasahoval do , Anonymizováno, dovolených. , jméno FO, , nyní , jméno FO, v , název, nic nedělala, ani tam nechodila. Žalobkyně dělá vedoucí provozu, tj. určovala, kdo kam poveze, jaké zboží za kolik peněz atd. Nadřízeným žalobkyně byl on, zastupoval ji také on. Nestalo se, že by ji někdo zastupoval, když by tam nebyl on. Pokud by se jednalo třeba o 1 den, tak by se nic nestalo, protože by byly rozdané úkoly den předtím. V tom září 2004 tam nebyli týden, protože byli spolu na dovolené, ale byly rozdělené úkoly, vědělo se, jaký bude závoz, kdo má co za úkol, takže se nemohlo nic stát a také se nic nestalo. Sezóna byla od června do března následujícího roku. V podstatě si tedy zaměstnanci brali dovolenou, jak potřebovali, po dohodě s ním a vždycky mohl být na dovolené jenom jeden. Nadřízeným žalobkyně po jeho odvolání z funkce jednatele byla asi chvíli , jméno FO, a potom nikdo, protože žalobkyně do práce nechodila, když dostala výpověď. On nikomu žádnou funkci nepředával, nikdo ho k tomu ani nevyzval, neměl ani, co komu předávat. Všichni věděli, kdy má kdo dovolenou, nikomu dovolenou neodmítl, zkontroloval, že má dovolenou jenom jeden člověk v tom termínu a dovolenou každému schválil. Nikomu tedy žádné dovolené nepředával. Kolem dovolené byla žalobkyně nemocná, už si ale nevzpomene s čím. Nevzpomíná si, do kdy jezdil po svém odvolání z funkce do práce, ale přestal tam jezdit, když tam přestala jezdit žalobkyně, protože nemá auto, nemá řidičský průkaz, takže se tam nemá, jak dostat.Podle § 2401 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku pracovní poměr, jakož i práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele z pracovního poměru upravuje jiný zákon. Totéž platí v rozsahu stanoveném jiným zákonem o smlouvách o výkonu závislé práce zakládajících mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek. Podle odst. 2 na práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele se nepoužijí ustanovení tohoto zákona o ochraně spotřebitele.Podle § 4 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce ve znění účinném do 30.12.2024 novely provedené zákonem č.475/2024 Sb. (dále jen „zákoník práce“) pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.Podle § 48 odst. 1 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce pracovní poměr může být rozvázán jen a) dohodou, b) výpovědí, c) okamžitým zrušením, d) zrušením ve zkušební době. Podle odst. 2 pracovní poměr na dobu určitou končí také uplynutím sjednané doby.Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění účinném k 10.1.2024 (dále jen ,,zákoník práce“) zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.Podle § 60 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce musí v okamžitém zrušení pracovního poměru zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.Podle § 301 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce zaměstnanci jsou povinni: a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni, d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.Podle § 72 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.Podle § 334a odst. 1 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou a) jejím předáním na pracovišti zaměstnavatele, b) jejím předáním, kdekoliv bude zaměstnanec zastižen, c) prostřednictvím datové schránky, d) prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, nebo e) prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Prostřednictvím provozovatele poštovních služeb může zaměstnavatel doručit písemnost zaměstnanci pouze v případě, není-li možné doručení na pracovišti zaměstnavatele. Podle odst. 2 odmítne-li zaměstnanec převzít písemnost doručovanou způsobem podle odstavce 1 písm. a) nebo b), považuje se tato písemnost za doručenou dnem, kdy zaměstnanec její převzetí odmítl. Podle odst. 3 je-li písemnost doručována prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, vybere zaměstnavatel takovou poštovní službu, aby z uzavřené poštovní smlouvy94) vyplývala povinnost doručit poštovní zásilku obsahující písemnost za podmínek stanovených tímto zákonem.Podle § 336 odst. 1 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce písemnost, kterou doručuje zaměstnavatel prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, zasílá zaměstnavatel na poslední adresu zaměstnance, kterou zaměstnanec zaměstnavateli písemně sdělil. Písemnost může být doručena také tomu, koho zaměstnanec k přijetí písemnosti určil na základě písemné plné moci s úředně ověřeným podpisem zaměstnance. Podle odst. 2 doručení písemnosti zaměstnavatele doručované prostřednictvím provozovatele poštovních služeb musí být doloženo písemným záznamem o doručení. Podle odst. 3 nebyl-li zaměstnanec, kterému má být písemnost doručena prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, zastižen, uloží se písemnost v provozovně provozovatele poštovních služeb nebo u obecního úřadu. Zaměstnanec se vyzve písemným oznámením o neúspěšném doručení písemnosti, aby si písemnost do 15 dnů vyzvedl; zároveň se mu sdělí, kde, od kterého dne a v kterou dobu si může písemnost vyzvednout. V oznámení podle věty druhé musí být zaměstnanec rovněž poučen o následcích odmítnutí převzetí písemnosti nebo neposkytnutí součinnosti nezbytné k doručení písemnosti. Podle odst. 4 povinnost zaměstnavatele doručit písemnost je splněna, jakmile zaměstnanec písemnost převezme. Jestliže si zaměstnanec písemnost (odstavec 3) nevyzvedne do 15 dnů, považuje se za doručenou posledním dnem této lhůty; tato nedoručená písemnost se odesílajícímu zaměstnavateli vrátí. Jestliže zaměstnanec doručení písemnosti prostřednictvím provozovatele poštovních služeb znemožní tím, že poštovní zásilku obsahující písemnost odmítne převzít nebo neposkytne součinnost nezbytnou k doručení písemnosti, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy ke znemožnění doručení písemnosti došlo. Zaměstnanec musí být doručovatelem poučen o následcích odmítnutí převzetí písemnosti.Podle § 580 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 582 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Zahrnuje-li projev vůle současně více právních jednání, nepůsobí nedostatek formy vyžadované pro některé z nich sám o sobě neplatnost ostatních.Podle § 19 odst. 1 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, k němuž nebyl udělen předepsaný souhlas příslušného orgánu, v případech, kdy to stanoví výslovně tento zákon anebo zvláštní zákon. Podle odst. 3 neplatnost právního jednání nemůže být zaměstnanci na újmu, nezpůsobil-li neplatnost výlučně sám.Podle § 217 odst. 1 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce dobu čerpání dovolené je povinen zaměstnavatel určit podle písemného rozvrhu čerpání dovolené vydaného s předchozím souhlasem odborové organizace a rady zaměstnanců tak, aby dovolená mohla být vyčerpána zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku, ve kterém právo na dovolenou vzniklo, pokud v tomto zákoně není dále stanoveno jinak. Při určení rozvrhu čerpání dovolené je nutno přihlížet k provozním důvodům zaměstnavatele a k oprávněným zájmům zaměstnance. Poskytuje-li se zaměstnanci dovolená v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne na jiné délce čerpané dovolené. Určenou dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen písemně oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na kratší době.

27. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná.

28. Podle rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23.5.1995 sp. zn. 6 Cdo 137/94 okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je ve srovnání s rozvázáním pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f), části věty před středníkem, zákoníku práce výjimečným opatřením (srov. dikci ustanovení § 53 odst. 1 zákoníku práce „Zaměstnavatel může okamžitě zrušit pracovní poměr jen výjimečně...“). K okamžitému zrušení pracovního poměru podle tohoto ustanovení proto může zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, jestliže okolnosti případu odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby.

29. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.2.2001 sp. zn. 21 Cdo 379/2000 publikovaného ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Při zkoumání intenzity porušení pracovní kázně (vymezení pojmů „méně závažné porušení pracovní kázně“, „závažné porušení pracovní kázně“ a „porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem“) může soud přihlédnout k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení pracovní kázně pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu apod. Rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením musí vzít na zřetel, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval.

30. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.01.2000 č.j. 21 Cdo 1228/99 při hodnocení stupně intenzity porušení pracovní kázně není soud vázán tím, jak zaměstnavatel ve svém pracovním řádu (nebo jiném interním předpise) hodnotí určité jednání zaměstnance.

31. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.11.2016 sp. zn. 21 Cdo 5727/2015) se zaměstnancem, který porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, lze okamžitě zrušit pracovní poměr jen tehdy, dosáhlo-li jednání zaměstnance (na základě posouzení všech rozhodných okolností) intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem a odůvodňují-li okolnosti případu závěr, že se zaměstnancem nelze rozvázat pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) části věty před středníkem zák. práce, neboť po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby.

32. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda byla žaloba podána včas. Žalobkyni bylo doručeno okamžité zrušení dle tvrzení žalobkyně poštou dne 26.9.2024, podle žalovaného dne 17.9.2024, kdy pracovní poměr žalobkyně u žalovaného měl skončit. Zdejšímu soudu byla žaloba doručena prostřednictvím datové schránky dne 22.10.2024, tedy zcela jistě ve lhůtě podle ustanovení § 72 zákoníku práce, neboť poslední den lhůty i při doručení okamžitého zrušení by byl dne 17.11.2024, takže ve smyslu § 607 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku byl posledním dnem lhůty nejbližší následující pracovní den.

33. Následně se soud zabýval určitostí okamžitého zrušení pracovního poměru daného dopisem žalovaného ze dne 11.9.2024 a dospěl k závěru, že neshledává na něm žádné formální nedostatky, neboť je z něj zřejmé, kým je činěno (žalovaným), komu je adresováno (žalobkyni), kdy se měla žalobkyně závadného jednání dopustit (od 3.9.2024 do 11.9.2024, tj. 7 pracovních dní) a konečně je v něm uvedeno nezaměnitelným způsobem, čeho se žalobkyně měla dopustit (neomluvené nepřítomnosti na pracovišti). I popsané jednání považuje soud za dostatečně určité, neboť nemá žádné pochybnosti, co je žalobkyni vytýkáno a umožňuje tak soudu přezkoumat věcně, zda se vytýkaného jednání dopustila a jeho závažnost.

34. Konečně se pak soud zabýval důvodností okamžitého zrušení pracovního poměru. Zákoník práce de lege lata rozlišuje tři úrovně intenzity porušení povinností zaměstnance ve vztahu k zaměstnancem vykonávané práci, a to zvlášť hrubé porušení, závažné porušení a soustavné méně závažné porušování (GREPL, , jméno FO, . Závažnost porušení povinností zaměstnancem. Právní rozhledy, 2022, č. , hodnota, , s. 53-59). Okamžitě zrušit pracovní poměr zaměstnanci může zaměstnavatel jen v prvně uvedeném případě, tedy pro porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Pod pojmem právní předpis v daném případě sice podřazujeme i interní předpisy zaměstnavatele, hodnocení intenzity hrubého porušení je ale vždy na soudu, který své úvahy aplikuje na konkrétní případ, aniž by byl vázán tím, jak zaměstnavatel konkrétní jednání zaměstnance sám hodnotí (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.1.2000 č.j. 21 Cdo 1228/99). Soud tak může přihlédnout např. k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, a jejímu společenskému významu, k jeho výkonnosti, postoji k plnění pracovních úkolů, k míře zavinění a intenzitě porušení právní povinnosti, k aspektu, zda zaměstnanec svým jednáním způsobil škodu, případnému spoluzavinění zaměstnavatele či jiných osob atd. (GREPL, , jméno FO, . Závažnost porušení povinností zaměstnancem. Právní rozhledy, 2022, č. , hodnota, , s. 53-59). Je tak úkolem soudu, aby v každém jednotlivém případě sám vymezil hypotézu právní normy a zkoumal intenzitu porušení pracovní kázně (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.2.2001 sp. zn. 21 Cdo 379/2000). Základní premisou přitom je, že okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je výjimečným opatřením, které je na místě pouze v případě, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby (rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23.5.1995 sp. zn. 6 Cdo 137/94, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.11.2016 sp. zn. 21 Cdo 5727/2015). Okamžité zrušení pracovního poměru tak lze vnímat jako nejpřísnější sankci zaměstnavatele vůči zaměstnanci, méně intenzivní sankcí je výpověď z pracovního poměru, nejméně závažnou sankcí je pak např. výtka. Ustálená rozhodovací praxe považuje neomluvenou nepřítomnost zaměstnance na pracovišti za nezpochybnitelný důvod pro nejpřísnější sankci vůči zaměstnanci, tedy pro okamžité zrušení pracovního poměru, když např. podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 4150/2019 neomluvené zameškání práce v trvání pěti a více dnů zpravidla představuje – samo o sobě porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem a odůvodňuje rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením.

35. Po provedeném dokazování však dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná, přičemž tento závěr by nemohly změnit ani výslechy osob navržených žalovaným k otázkám, kdy a jakým způsobem se v žalované společnosti obvykle hlásí dovolená. Z provedených důkazů, zejména ze smlouvy o zájezdu, emailové komunikace mezi žalobkyní a , právnická osoba, , jakož i z dokladu o platbách totiž bezpečně vyplývá, že žalobkyně již v lednu 2024 objednávala na termín 3.9.2024 –14.9.2024 zájezd do Itálie, přičemž mezi účastníky tohoto zájezdu kromě žalobkyně byl i její otec , jméno FO, , který minimálně do 18.6.2024 (kdy byl odvolán) v žalované společnosti vykonával funkci jednatele a byl tak přímým nadřízeným žalobkyně.

36. Z výpovědi žalobkyně i z výpovědi jejího otce , jméno FO, vyplývá (a soud v tomto směru nemá pochybnosti o pravdivosti jejich výpovědí), že , jméno FO, jako jednatel společnosti schvaloval dovolené žalobkyně a že schválil i dovolenou žalobkyně v září 2024. I kdyby tak neučinil výslovně k žádosti žalobkyně (což se ale jeví jako nepravděpodobné za situace, kdy byl účastníkem stejného zájezdu, takže musel dávat souhlas se svým doplněním do smlouvy o zájezdu), tím, že se účastnil zájezdu spolu se žalobkyní, je nepochybné, že musel tento souhlas s dovolenou žalobkyně dát alespoň konkludentně. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky není sporu, že do 18.6.2024 byl , jméno FO, právoplatným jednatelem žalované společnosti, není pochyb také o tom, že byl oprávněn souhlas s dovolenou žalobkyně udělit, respektive jí dovolenou ve smyslu zákoníku práce nařídit. Jakékoliv další dokazování ohledně obvyklé praxe schvalování dovolených u žalované společnosti se tak soudu prvního stupně jeví jako bezpředmětné a nadbytečné odporující zásadám procesní ekonomie, neboť na závěru o vědomí společnosti o dovolené žalobkyně nemůže ničeho zvrátit.

37. Soud podotýká, že mezi bývalými manželi , jméno FO, , tedy , jméno FO, a , jméno FO, , dříve , jméno FO, , nyní probíhá boj o majetek náležející do SJM včetně boje o žalovanou společnost, jehož důsledkem je vzájemné odvolávání bývalých manželů z funkce jednatelů společnosti. To, jakým způsobem mezi sebou komunikují a nekomunikují jednatelé či bývalí jednatelé společnosti, však není podstatné pro závěr, že žalobkyně měla řádně schválenou dovolenou osobou k tomu oprávněnou – jednatelem společnosti, tudíž její nepřítomnost v práci nebyla neomluvená, ale omluvená a žalobkyně se tak žádného porušení pracovní kázně nedopustila. Ostatně lze usuzovat, že samotné pokusy o ukončení pracovního poměru žalobkyně u společnosti a tento spor jsou pouze důsledkem neschopnosti bývalých manželů , jméno FO, vyřešit vypořádání SJM konsensuálně. Soud proto rozhodl o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaného.

38. Pro úplnost soud podotýká, že v řízení zůstala nezodpovězena otázka, kdy bylo okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 11.9.2024 žalobkyni doručeno v souladu se zákoníkem práce, zda se tak stalo až prostřednictvím poštovních služeb dne 26.9.2024, anebo již dne 17.9.2024 tím, že žalobkyně odmítla převzetí okamžitého zrušení od , jméno FO, . Mezi popisem toho, co se dne 17.9.2024 stalo, v podání žalobkyně a podle čestných prohlášení , jméno FO, , , jméno FO, a , právnická osoba, je totiž zcela zásadní rozdíl. Pokud by doručování 17.9.2024 probíhalo tím způsobem, jakým ho popisovala ve své výpovědi žalobkyně, pak by nebylo možné hovořit o tom, že žalobkyně odmítla převzetí písemnosti. Zodpovězení této otázky by však vyžadovalo další dokazování minimálně v podobě výslechu svědka , jméno FO, , patrně však i dalších osob, jež měly být předání přítomny , právnická osoba, a , jméno FO, , neboť verze obou stran o průběhu doručování dne 17.9.2024 je zásadně odlišná. Pro rozhodnutí věci však považuje soud I. stupně tuto skutečnost za nerozhodnou, neboť mezi účastníky není sporu, že okamžité zrušení bylo žalobkyni doručeno a žaloba byla podána včas i v případě, že k platnému doručení došlo již dne 17.9.2024, takže samotné datum doručení nemění nic na tom, že okamžité zrušení je neplatné. S ohledem na zjevnou neplatnost okamžitého zrušení se však další zkoumání otázky, kdy přesně bylo okamžitě zrušení žalobkyni doručeno, jeví jako nadbytečné a procesně neekonomické.

39. Za takové situace tedy nelze uzavřít jinak, než že okamžité zrušení pracovního poměru dopisem žalovaného ze dne 11.9.2024 bylo nedůvodné a neplatné. Soud proto žalobě žalobkyně vyhověl.

40. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšné žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni tak náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , právnická osoba, ,- Kč a z odměny za právní zastoupení podle vyhlášky č.177/1996 Sb. advokátního tarifu ve znění účinném do 31.12.2024 za dva úkony právní služby po 2.500,- Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za použití § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu (převzetí zastoupení a sepis žaloby; dopis reagující na okamžité zrušení není úkonem právní služby), za dva režijní paušály po 300,- Kč a dále z odměny za právní zastoupení podle vyhlášky č.177/1996 Sb. advokátního tarifu ve znění účinném od 1.1.2025 za tři úkony právní služby po 3.700,- Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za použití § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu (sepis repliky, účast u jednání dne 19.3.2025 a účast u jednání dne 21.3.2025 přesahujícího dvě hodiny) a tři režijní paušály po 450,- Kč. Dále náleží žalobkyni navýšení o 21 % DPH částkou 3.696,-Kč. Celkem tak soud přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 23.296,-Kč.