25 C 218/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi , o zaplacení 3.090,40 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žaloba žalobce, kterou se domáhá na žalovaném zaplacení částky 3.090,40 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení p. a. z částky 2.884 Kč od 29.4.2020 do zaplacení a úroku ve výši 70,13 % p. a. z částky 1.215,58 Kč od 29.4.2020 do zaplacení, maximálně však ve výši 269.236 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Návrhem ze dne 5.10.2020 došlým soudu 6.10.2020 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 3.090,40 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení p. a. z částky 2.884 Kč od 29.4.2020 do zaplacení a úroku ve výši 70,13 % p. a. z částky 1.215,58 Kč od 29.4.2020 do zaplacení, maximálně však ve výši 269.236 Kč.

2. V návrhu uvádí, že žalobce je s účinností ode dne 11.5.2018 držitelem povolení České národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů, které bylo vydáno na základě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění a také před datem 11.5.2018 vždy vlastnil veškerá potřebná podnikatelská oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů, když do nabytí účinnosti nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském oprávnění, tj. do 30.11.2016, žalobce v souladu s tehdy platnou právní úpravou poskytoval spotřebitelské úvěry na základě živnostenského oprávnění Poskytování spotřebitelského úvěru (jednalo se o ohlašovací vázanou živnost – viz www.rzp.cz). V období od 1.12.2016 do 10.5.2018 byl žalobce oprávněn poskytovat spotřebitelské úvěry na základě úpravy v přechodných ustanoveních zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně na základě § 169 odst. 1, podle kterého ten, kdo byl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona oprávněn poskytovat spotřebitelský úvěr na základě živnostenského oprávnění, může provozovat tuto činnost na základě živnostenského oprávnění do doby, než Česká národní banka rozhodne o žádosti o udělení oprávnění k činnosti, nejdéle však do 18 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud tuto žádost podal do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Žalobce byl před nabytím účinnosti nového zákona o spotřebitelském úvěru držitelem živnostenského oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů a dne 16.2.2017 podal žádost o udělení oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů podle nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Žalobce tak byl oprávněn spotřebitelské úvěry poskytovat i v období od 1.12.2016 (datum nabytí účinnosti nového zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) do 10.5.2018.

3. Mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru č. 9102210289. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 30.4.2019. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 83.000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 30.4.2019. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 97,69 % p.a. splácet ve 42 měsíčních splátkách po 5.342 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květnem 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému následně zasláno na dodejku.

4. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací).

5. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení.

6. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze následující částky: částky ve výši 5.342 Kč dne 24.5.2019, dne 20.6.2019, dne 22.7.2019, dne 28.8.2019, dne 25.10.2019, ve výši 84.896 Kč dne 23.10.2019 a ve výši 5.841 Kč dne 13.2.2020.

7. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. v celkové výši 998 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 5, 8 a 10, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 3 x 499 Kč). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení.

8. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 800 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 5, 8, 9 a 10, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 4 x 200 Kč). Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat mimo jiné právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Shora uvedená částka 200 Kč přitom odpovídá skutečným nákladům žalobce vzniklých v důsledku popsaného prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů.

9. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 10 splatné dne 22.2.2020. K datu 27.4.2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 1.286,61 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru.

10. K výpočtu úroku za poskytnutí úvěru přirostlého do zesplatnění úvěru žalobce uvádí, že úvěr dle uzavřené smlouvy o úvěru se splácí splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru. Úrok za poskytnutí úvěru zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a splátkou úroku. Tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři, který je zasílán společně s oznámením o schválení úvěru. U posledních 3 splátek úvěru před zesplatněním úvěru, pokud je úvěr zesplatněn z důvodu prodlení dlužníka s úhradou splátek, je tak část každé z těchto posledních 3 splátek připadající na úrok připočtena k původní jistině úvěru a stává se součástí shora uvedené nové jistiny úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení.

11. V bodě 6.5. bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 29.4.2020, až do jejího úplného zaplacení.

12. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady.

13. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobci dluží a) částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 1.286,61 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 1.215,58 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 71,03 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1. v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, c) náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 600 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 1.286,61 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 29.4.2020 do zaplacení - žalobce požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 206,40 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 1.215,58 Kč ode dne 29.4.2020 do zaplacení. Žalobce požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 70,13 % p.a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě.

14. Podáním z 17.8.2021 (č. l. 69) žalobce doplnil, že řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, a to na základě dokladu o příjmech žalovaného, výpisy z databází NRKI a SOLUS, hodnocením klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladu o příjmech zjistil, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 23.208 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činí 7.900 Kč a volné zdroje ke splácení po odečtení tisícikorunové rezervy tak činí 14.308 Kč. Zjistil, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, předložil platný doklad totožnosti a byla ověřena identita žalovaného, a posoudil úvěruschopnost žalovaného dostatečně. Žalobce poukázal na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého soudy měly poskytovatele úvěru vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, respektive zda je reální splacení dluhu. Dále žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.3.2019 sp. zn. 4 Tdo 238/2019, ve kterém Nejvyšší soud uvádí, že na úvěrových společnostech nelze požadovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou. Dále s odkazem na § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru žalobce zdůraznil, že zákon nedává možnost soudu výslovně zákonem stanovenou relativní neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti dlužníka měnit na neplatnost absolutní.

15. Dále žalobce doplnil, že požaduje úrok z úvěru, který byl ve smlouvě sjednán efektivní úrokovou sazbou ve výši 97,69 % p. a., což odpovídá nominální úrokové sazbě 70,13 % p. a. Žalobce dále v podání podrobně rozebírá, proč považuje svou úrokovou sazbu za přiměřenou, že nepřesahuje čtyřnásobek obvyklé úrokové sazby, že je nebankovním poskytovatelem úvěrů, přičemž ve sféře nebankovních poskytovatelů úvěrů a obdobných finančních produktů (například zápůjček) je zcela běžné, že úrok je o něco vyšší než u bankovních subjektů, když je třeba zohlednit vyšší rizikovost poskytování úvěru. Odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.4.2018 sp. zn. 8 Co 36/2018, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4.10.2018 sp. zn. 16 VSOL 656/2018. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky; podle Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Podle žalobce v dubnu 2019 nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěru nebo půjček byly úročeny sazbou 23,97 % p. a., přičemž úroková sazba žalobce 70,13 % p. a. činí pouze 2,92násobek nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami. Z databáze časových řad ARAD pak žalobce čerpá úrokové sazby v období dubna 2019 ve výši 8,23 %, 3,92 %, 12,21 %, 14,97 %, 18,83 % a 23,97 %, přičemž úroková sazba pro domácnosti na spotřebu činila 8,23 %, 23,97 % pak činila úroková sazba pro úvěry z kreditních karet. Žalobce zdůraznil, že úrok z úvěru je protihodnotou – cenou za poskytnutý úvěr, což vyplývá i z rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věch Árpád Kásler zn. C 26/13, přičemž přiměřenost protihodnoty věřitelem poskytnutého plnění nemůže být předmětem posouzení zneužívajícího charakteru podle článku 4 odst. 2 směrnice 93/13 EHS. Žalobce tedy dospěl k závěru, že výši úrokové sazby nelze přezkoumávat. Pokud by tak soud však učinil, jednalo by se maximálně od nezákonné množstevní určení dle § 577 zákona č. 89/2012 Sb. Podle žalobce dle § 1813 zákona č. 89/2012 Sb. nemůže být sjednaný úrok v rozporu s dobrými mravy. Odkázal také na § 1793 stejného zákona upravující neúměrné zkrácení. Dále pak žalobce argumentoval tím, že databáze ARAD neobsahuje obvyklou výši úroků u spotřebitelských neúčelových úvěrů poskytovaných ze strany bank, neboť hodnoty uváděné v databázi ARAD jsou nižší, než je obvyklá úroková míra používaná bankami.

16. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

17. Jelikož je žalovaný státním příslušníkem Bulharska, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne 13.8.2021 soud zjistil, že žalovaný má na území ČR povolen trvalý pobyt občana EU od 11.10.2017. Od 11.7.2017 je hlášen na adrese ubytovatelů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] – [část obce]; ke dni 13.8.2021 nenahlásil změnu adresy.

18. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalovaného na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Podle § 6 odst. 1 č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Pro Českou republiku je dále závazné nařízení Rady Evropských společenství č.1215/2012 ze dne 12.prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) účinné od 10.1.2015. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 18 odst. 2. cit. nařízení, neboť žalovaný je občanem Bulharska a na území ČR má bydliště, přičemž při uzavírání smlouvy vystupoval v pozici spotřebitele. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Žalovaný se zdržuje na území ČR, je hlášen v obvodu zdejšího soudu, zdejší soud je tak jeho obecným soudem ve smyslu ust. § 84 až 86 o.s.ř. a je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. je dána pravomoc i příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8 (srov. § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním)

19. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: návrh na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 30.4.2019 8, oznámení o schválení úvěru z 2.5.2019, splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru č. 9102210289 ze dne 2.5.2019, karta klienta, oznámení žalobce žalovanému ze dne 27.4.2020, dodejka, výzva k zaplacení z 23.10.2019, výzva k zaplacení z 22.1.2020, výzva k zaplacení z 24.3.2020, předsmluvní formulář z 30.4.2019, hodnocení klienta ze dne 30.4.2019, přehled plateb na účtu, výplatní pásky, pracovní smlouva mezi žalovaným a společnosti [právnická osoba], informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, doklad o vyplacení úvěru, listina, výpis záznamů z registru SOLUS ohledně žalovaného, poštovní podací arch ze dne 17.9.2020, předžalobní výzva z 16.9.2020, plná moc, úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registr nebankovních poskytovatelů k spotřebitelského úvěru, vyjádření Mgr. [jméno] [příjmení] z 25.10.2018, příloha č. 1 k vyjádření, sdělení Ministerstva vnitra České republiky ohledně žalovaného z 26.ledna 2021 a z 13.srpna 2021, sdělení PSSZ ohledně žalovaného z 11.srpna 2021, oznámení o předčasném splacení úvěru z 18.10.2019, poštovní podací arch ze dne 17.9.2020, výzva k zaplacení žalobce žalovanému ze dne 22.1.2020, z 23.10.2019, z 24.3.2020 a z 27.4.2020, předsmluvní formulář, informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, předžalobní výzva z 16.9.2020, dopis žalobci žalovanému z 25.10.2019, informace o zápůjčných úrokových sazbách obvyklých na trhu pro účely uplatnění výjimky z plné působnosti zákona o spotřebitelském úvěru, dopis České národní banky z 21.prosince 2018, čestné prohlášení [titul] [příjmení], výpis z pohybu na účtu u [právnická osoba] ze dne 30.4.2019, fotokopie povolení pobytu žalovaného, fotokopie přehledu účtu žalovaného u [příjmení] [příjmení], pracovní smlouva žalovaného se společností [právnická osoba], výplatní páska žalovaného, sdělení [právnická osoba] ze dne 19.9.2018, sdělení [právnická osoba] z 28.8.2018, sdělení Úřadu práce České republiky z 27.9.2021, připojené spisy zdejšího soudu sp. zn. 11 C 31/2020 a 26 C 153/2019.

20. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (registr nebankových poskytovatelů spotřebitelského úvěru) soud zjistil, že k 11.5.2018 získal žalobce povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

21. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobce vyplatil žalovanému ze svého účtu číslo [bankovní účet] na účet žalovaného [číslo] [bankovní účet] dne 30.4.2019 částku 83.000 Kč.

22. Z prohlášení klientů (informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru) a z hodnocení klienta soud zjistil, že dne 30.4.2019 podal žalovaný žádost o poskytnutí úvěru (předsmluvní formulář na č. l. 17), ve kterém požádal o poskytnutí úvěru ve výši 83.000 Kč se splatností 42 měsíců s tím, že celkovou částku, kterou bude muset zaplatit, činí 224.364 Kč v 42 měsíčních splátkách po 5.342 Kč s výpůjční úrokovou sazbou 97,69 % p. a. (jedná se o pevnou výpůjční úrokovou sazbu na celou dobu splácení úvěru). Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru (na č. l. 5) pak byl potvrzen žalobcem dne 2.5.2019, kdy tedy byla smlouva uzavřena tak, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 83.000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit částku 224.364 Kč v 42 měsíčních splátkách po 5.342 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 97,69 % p. a. s tím, že RPSN rovněž činí 101,01 %. Podle článku 6.1 jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitli v prodlení o délce 30 dnů. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto bodu nevzniká. Souhrn veškerých smluvních pokut, které je poskytovatel oprávněn takto požadovat, činí maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok. Smluvní pokuty dle tohoto bodu jsou v každém jednotlivém případě splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty. Podle bodu 6.2 poskytovatel má vůči klientům právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejich prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klienti ocitli v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této náhrady nákladů vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. I při vynaložení vyšších nákladů je poskytovatel oprávněn požadovat takto sjednanou částku. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další náhradu těchto nákladů nevzniká. Náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Podle bodu 6.3 jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů a) je poskytovatel oprávněn odepřít plnění veškerých svých závazků (povinností) ze smlouvy, b) automaticky dojde k zesplatnění úvěru, to znamená, že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6.2 části B smlouvy. Zesplatnění úvěru se netýká budoucích nákladů úvěru. Poskytovatel je povinen klienty před zesplatněním úvěru vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout jim k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Podle bodu 6.4 ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu úvěru jsou klienti povinni zaplatit poskytovateli nejpozději v den zesplatnění úvěru. Poskytovatel je oprávněn požadovat, aby mu klienti v případě prodlení s hrazení nové jistiny úvěru platili úroky z prodlení v zákonné výši dle bodu 6.7 v části B smlouvy z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Podle bodu 6.5 jestliže klienti po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení.

23. Ze sdělení České národní banky ze dne 21.12.2018 k žádosti o informace vyplývá, že statistika úrokových sazeb vychází pouze z bankovního sektoru, neboť údaje z nebankovního sektoru Česká národní banka nedisponuje. [právnická osoba] ze dne 19.9.2018 vyplývá, že v lednu 2013 byly poskytovány hotovostní neúčelové úvěry o objemu 35.000 Kč se splatností 48 měsíců s průměrnou sazbou 18,90 %.

24. Ze sdělení [příjmení] [příjmení] ze dne 28.8.2018 vyplývá pouze tolik, že obvyklé úročení„ v té době“ se pohybovalo mezi 15- 35 %.

25. Soud dále vycházel z databáze časových řad ARAD, na niž poukázal žalobce v doplnění žaloby, z něhož zjistil, že v dubnu 2019 činila obvyklá výše úrokových sazeb pro domácnosti na spotřebu celkem 8,36 %, domácnosti a domácnosti úročený úvěr z kreditních karet 24,05 %.

26. Na tato zjištění pak ostatní provedené důkazy neměly vliv.

27. Závazkový vztah účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Podle § 87 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Podle odst. 2 pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie. Rovněž podle nařízení Evropského parlamentu a rady ES č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) článku 3 bod 1. smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Podle článku 4 bod 1. tohoto nařízení v míře, ve které právo rozhodné pro smlouvu nebylo zvoleno podle článku 3, je právo rozhodné pro smlouvy určeno takto: a) smlouva o koupi zboží se řídí právem země, v níž má prodávající obvyklé bydliště; b) smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště.

28. Z návrhu smlouvy ani z dalších smluvních dokumentů výslovně nevyplývá, podle jakého rozhodného práva by smlouva měla být uzavírána, nicméně dokumenty jsou v českém jazyce, vše bylo podepisováno na území České republiky, úvěr byl sjednán v českých korunách, žalobce jako věřitel má sídlo na území České republiky a rovněž žalovaný jako dlužník má bydliště v České republice, takže s ohledem na shora uvedená ustanovení se řídí právním řádem České republiky. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2391 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění. Podle § 2392 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 2393 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Podle odst. 2 nejsou-li ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst. 2 úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle § 2991 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám Podle § 1958 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 104 odst.1 z.č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného od 1.12.2016) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 105 odst. 1 z.č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Podle odst. 2 v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru předloží poskytovatel nebo zprostředkovatel spotřebiteli návrh smluvních podmínek, které mají být obsahem smlouvy o spotřebitelském úvěru, v podobě návrhu textu této smlouvy. Podle § 106 odst. 1 z.č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru musí vždy obsahovat tyto informace: a) druh spotřebitelského úvěru, b) kontaktní údaje smluvních stran, a je-li spotřebitelský úvěr zprostředkován, též kontaktní údaje zprostředkovatele, zejména poštovní adresu pro doručování, telefonní číslo, popřípadě adresu pro doručování elektronické pošty, c) celkovou výši spotřebitelského úvěru a podmínky jeho čerpání, d) dobu trvání spotřebitelského úvěru, není-li to možné, způsob jejího určení, e) určení zboží nebo služby a jejich cenu, která by byla placena bez využití spotřebitelského úvěru, jde-li o spotřebitelský úvěr ve formě odložené platby za zboží nebo službu nebo vázaný spotřebitelský úvěr, f) zápůjční úrokovou sazbu, podmínky upravující použití této sazby a popřípadě údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční zápůjční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu zápůjční úrokové sazby; uplatňují-li se za různých okolností různé zápůjční úrokové sazby, uvádějí se tyto informace o všech zápůjčních úrokových sazbách, g) roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr, veškeré předpoklady použité pro výpočet této sazby a celkovou částku, kterou má spotřebitel zaplatit, vyjádřenou číselným údajem a vypočtenou k okamžiku předpokládaného uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, h) výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, a popřípadě způsob přiřazování plateb k jednotlivým dlužným částkám s různými úrokovými sazbami pro účely splácení; pokud u spotřebitelského úvěru na bydlení není možné k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru na bydlení určit výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, uvede poskytovatel podmínky, na nichž výše, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, závisí, i) vyplývá-li ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s pevně stanovenou dobou jeho trvání umoření jistiny spotřebitelského úvěru, informaci o právu obdržet bezplatně výpis z účtu v podobě tabulky umoření uvedené v příloze č. 5 k tomuto zákonu kdykoliv během trvání závazku z takové smlouvy, j) soupis uvádějící doby a podmínky pro splacení úroku a veškeré související opakující se či jednorázové platby, mají-li být tyto platby a úroky splaceny bez umoření jistiny, k ) případnou povinnost spotřebitele hradit platby za vedení jednoho nebo více účtů zaznamenávajících platební transakce a čerpání, jejich výši, je-li poskytovateli známa, a podmínky, za nichž lze tyto platby změnit, ledaže je otevření účtu nepovinné, povinnost spotřebitele hradit platby za používání platebních prostředků pro platební transakce i čerpání, jejich výši, je-li poskytovateli známa, a veškeré další platby vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, l) úrokovou sazbu použitelnou v případě opožděných plateb platnou v okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a podmínky pro její úpravu a další důsledky vyplývající z prodlení spotřebitele, m) informaci o případných nákladech na služby notáře či jiných obdobných nákladech a jejich výši, je-li poskytovateli známa, n) požadavek na případné zajištění nebo pojištění, o) informaci o právu na odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení a lhůtě, během níž může být toto právo vykonáno, a dalších podmínkách pro výkon tohoto práva, včetně informace o povinnosti spotřebitele zaplatit čerpanou jistinu a příslušný úrok podle § 118 odst. 4, jakož i o částce úroku splatné za den, p) informaci o právech vyplývajících z § 119 odst. 1 a 3 a podmínkách jejich uplatnění, q) informaci o právu na předčasné splacení spotřebitelského úvěru, o případném právu poskytovatele na náhradu vzniklých nákladů a u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení informaci o způsobu jejich stanovení, r) informaci o způsobu ukončení smluvního vztahu, s ) informaci o možnosti mimosoudního řešení spotřebitelských sporů prostřednictvím finančního arbitra, t) označení příslušného orgánu dohledu a u) informaci o tom, zda případné použití kapitálu vytvořeného platbami spotřebitele namísto splácení spotřebitelského úvěru povede k úplnému splacení spotřebitelského úvěru. Podle § 75 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31.12.2017 (i nyní platném) poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. Podle § 1796 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Podle § 580 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce není důvodná. Na vztahy žalobce a žalovaného je třeba aplikovat z.č.89/2012 Sb. občanský zákoník a z.č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

30. Dále soud uvádí, že z tvrzení žalobce, předložené úvěrové smlouvy, resp. žádosti o úvěr a splátkového kalendáře vyplývá, že žalovaný se zavázal zaplatit žalobci za poskytnutí úvěru ve výši 83.000 Kč celkovou částku 141.364 Kč prostřednictvím splátek po 5.342 Kč během následujících 42 měsíců (celkem tedy se zavázal zaplatit částku 224.364 Kč). Náklady spotřebitelského úvěru jsou představovány úrokem ve výši 97,69 % ročně. Podle smlouvy činí tedy faktické úročení 100,01 %. Soud I. stupně má za to, že toto úročení, tato úroková sazba vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a tolerovatelné. Soud I. stupně proto již jenom z těchto skutečností považuje předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru za rozpornou s dobrými mravy, a tudíž i absolutně neplatnou podle § 588 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku. Soud I.stupně v této souvislosti poukazuje např.na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v dubnu 2019 (kdy byla smlouva mezi žalobcem a žalovaným uzavřena) činila obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru domácnostem na spotřebu 8,36% p.a. (podle žalobce dokonce jen 8,23% p.a.) Žalobcem požadovaná úroková sazba 97,69% (ale i žalobcem tvrzených 70,13 % p. a.) tak přesahuje osminásobek obvyklé úrokové sazby, přičemž již v době před účinností současného občanského zákoníku za nepřiměřenou a tudíž odporující dobrým mravům byla zpravidla považována taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.2004 sp.zn. 21 Cdo 1484/2004); za lichevní úrok je i podle jinak neustálené judikatury za mimo jakoukoli pochybnost považován již více než čtyřnásobek běžné úrokové míry.

31. Dále lze odkázat např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8.dubna 2021 č.j. 58 Co 100/2021-126, podle něhož ačkoliv totiž úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku, respektive existence hrubého nepoměru ve smyslu ustanovení § 1796 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele, než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (stejná úroková míra by při poskytnutí úvěru bankou mohla být označena za lichevní a při poskytnutí úvěru za shodných podmínek nebankovním subjektem nikoliv) – viz např. závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24.10.2019 č. j. 22 Co 197/2019- 99. Podle § 2395 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Žalobce jako poskytovatel úvěrů uzavírá smlouvy o úvěru s ujednáním o úrocích obdobně vysokých, jako v této věci, jejichž výši obhajuje právě tím, že je nebankovním subjektem a že ve výši úroku zohledňuje rizikovost úvěrů. Odvolací soud již v rozsudku sp. zn. 22 Co 197/2019 (na který navázala další rozhodnutí např. sp. zn. 18 Co 48/2021, sp. zn. 70 Co 89/2020) vyslovil přesvědčení, že„ žalobce jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z toho lze bez pochyb uzavřít, že žalobce by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytoval.“ Za této situace nemohl učinit jiný závěr, než že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná, podle § 588 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku, jako celek. V takovém případě však již nebylo možno přistoupit ani k moderaci sjednaného úroku podle ustanovení § 577 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku. K neplatnosti podle § 588 z.č.89/2012 Sb. obřanského zákoníku, je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu strany žalovaného. Soud závěr o absolutní neplatnosti celé smlouvy učinil i s vědomím zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 z.č.89/2012 Sb. obřanského zákoníku). V daném případě však nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru shledal natolik závažným a očividným, že shledal nezbytným korigovat princip autonomie vůle smluvních stran zásadou ochrany dobrých mravů. Závěr o neplatnosti smlouvy se nezakládá na § 1813 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku, neboť toto ustanovení nelze (na rozdíl od výše uvedených ust. § 580 a § 588 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku) aplikovat na ujednání o ceně. Ustanovení § 1793 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku se v případě absolutně neplatné smlouvy neuplatní. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak nevzniklo žalobci právo na zaplacení úroku z úvěru ani smluvních pokut, ale pouze právo na vrácení jistiny ve výši jím poskytnutého úvěru (po odečtení dosavadních plateb žalovaného), tj. nárok na vydání bezdůvodného obohacení - vrácení plnění z neplatné smlouvy dle § 2991 a 2993 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku, jehož výše vyplývá z rozdílu mezi částkou poskytnutou žalovanému a částkou, kterou žalovaný žalobci již zaplatil.

32. Vzájemná práva a povinnosti obou stran z této smlouvy je tak třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení. Na základě uvedeného tedy lze dojít k závěru, že žalobci přísluší vůči žalovanému pouze bezdůvodné obohacení představované částkou, kterou žalobce žalovanému poskytl jako úvěr, od níž je však třeba odečíst všechny splátky, které žalovaný zaplatil žalobci. Žalobce žalovanému poskytl částku 83.000 Kč, žalovaný žalobci zaplatil ke dni podání žaloby částku 117.447 Kč, tedy o 34.447 Kč více. Vzhledem k tomu, že žalovaný od žalobce převzal částku 83.000 Kč, uhradil tak nárok žalobce v plné výši a žalobci vůči žalovanému již nárok na žádné bezdůvodné obohacení nevznikl. Soud proto žalobu žalobce zamítl v plném rozsahu.

33. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným pak soud rozhodl podle § 142 odst.1 o.s.ř. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.