25 C 230/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu titul příjmení jako samosoudcem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa , zastoupeného titul příjmení , Ph.D., advokátem se sídlem adresa , proti žalovanému: jméno příjmení , nar. datum , rodné číslo , státnímu příslušníku Slovenské republiky, bytem obec anonymizována dvě slova , okr. anonymizováno , číslo země , trvalým pobytem adresa , adresa do zaměstnání právnická osoba , ulice a číslo , PSČ obec , o zaplacení 30.141 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 18.706,70 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení z částky 15.850 Kč od 17.11.2017 do zaplacení ve splátkách po 1.500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 20. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek počínaje právní mocí rozsudku.</b> <b>II. Žaloba žalobce se co do částky 19.310,96 Kč spolu s 20,50% úrokem p. a. z částky 12.900 Kč od 17.11.2017 do zaplacení, s 21,90% úrokem p. a. z částky 3.223,21 Kč od 17.11.2017 do zaplacení a spolu s 8,05% úrokem z prodlení z částky 273,21 Kč od 17.11.2017 do zaplacení zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 1.7.2019 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 24.624,04 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.512,47 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.401,12 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12.900 Kč od 17.11.2017 do zaplacení ve výši 8,05 % a s úrokem 20,5 % ročně z částky 12.900 Kč od 17.11.2017 do zaplacení, a dále částky 5.516,96 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 627,77 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.335,3 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.223,21 Kč od 17.11.2017 do zaplacení ve výši 8,05 % a s úrokem 21,9 % ročně z částky 3.223,21 Kč od 17.11.2017 do zaplacení. V návrhu uvádí, že mezi jeho právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaným došlo dne 18.6.2015 k uzavření smlouvy o zápůjčce č. 585382508, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 12.541 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.975 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,50 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3.082 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7.484 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 460 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11.8.2016. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil jen 816,96 Kč a poslední splátka byla uhrazena dne 22.6.2015. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.11.2017 žalobci, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 12.900 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 11.724,04 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3.401,12 Kč (úrok ve výši 20,50 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 12.900 Kč od 11.8.2016, do data postoupení 16.11.2017), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2.512,47 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny 12.900 Kč od 30.6.2015 do 16.11.2017), úroků ve výši 20,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12.900 Kč od 17.11.2017 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12.900 Kč od 17.11.2017 do zaplacení. 2. [právnická osoba] a žalovaným došlo dále dne 25.2.2015 k uzavření smlouvy o zápůjčce č. 584754269, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 4.350 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 625 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21,90 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1.000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.725 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po 230 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6.1.2016. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla uhrazena dne 22.6.2015. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.11.2017 postoupena žalobci, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 3.223,21 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 2.293,75 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1.335,30 Kč (úrok ve výši 21,90 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3.223,21 Kč od 6.1.2016 do 16.11.2017), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 627,77 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny 3.223,21 Kč od 30.6.2015 do 16.11.2017).

3. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 7.8.2019 č.j. EPR 153724/2019-8 Obvodní soud pro Prahu 8 návrhu vyhověl. Usnesením ze dne 27.8.2019 č.j. EPR 153724/2019-10 soud platební rozkaz zrušil, neboť se jej nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou.

4. V rámci doplnění žaloby (podáním ze dne 17.3.2020) žalobce ke smlouvě č. 585382508 uvedl, že žalovaný na tuto smlouvu celkem uhradil 2.916,96 Kč, přičemž část těchto plateb ve výši 816,96 Kč byla použita na částečnou úhradu poplatku a zbývající část plateb ve výši 2.100 Kč byla použita na částečnou úhradu jistiny. Po započtení těchto plateb činila výše nesplacené jistiny 12.900 Kč a výše nesplaceného sjednaného poplatku 11.724,04 Kč, který se skládá z neuhrazené části sjednaného úroku ve výši 1.804,98 Kč, neuhrazené části poplatku za administrativní činnost ve výši 2.809,25 Kč a nesplacené části poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 7.109,81 Kč. Ke smlouvě č. 584754269 pak uvedl, že žalovaný celkem uhradil 4.833,04 Kč, přičemž část těchto plateb ve výši 2.056,25 Kč byla použita na částečnou úhradu poplatku a zbývající část plateb ve výši 2.776,79 Kč byla použita na částečnou úhradu jistiny. Po započtení těchto plateb činila výše nesplacené jistiny 3.223,21 Kč a výše nesplaceného sjednaného poplatku 2.293,75 Kč, přičemž poplatek se skládá z neuhrazené části sjednaného úroku ve výši 259,36 Kč, neuhrazené části poplatku za administrativní činnost ve výši 399,47 Kč a nesplacené části poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.634,92 Kč. Úroky představují cenu za finanční kapitál poskytnutý žalovanému na sjednanou dobu. Poplatky za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek jsou paušální cenou za plnění a služby související s poskytnutím zápůjčce, které budou žalovanému ze strany věřitele poskytovány minimálně po dobu, na kterou byla smlouva sjednána. Administrativní činnost zahrnuje zejména správu interního systému věřitele, vyhledávání„ žadatele o zápůjčku“ v databázi o spotřebitelích za účelem posouzení schopnosti splácet úvěr, činnost pracovníků při zadávání dat ze sjednané smlouvy do interního systému a zákaznickou podporu. Hotovostní inkaso splátek pak představuje výběr jednotlivých splátek v den jejich splatnosti obchodním zástupcem právního předchůdce žalobce přímo v místě bydliště žalovaného.

5. Jelikož je žalovaný státním příslušníkem Slovenské republiky, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne 20.1.2021 soud zjistil, že žalovaný má na území ČR povolen trvalý pobyt za účelem sloučení s občanem ČR od 19.11.2020. Hlášen je od 15.9.2020 na adrese [adresa], ke dni 20.1.2021 nenahlásil změnu adresy.

6. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalovaného na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Podle § 6 odst. 1 č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Pro Českou republiku je dále závazné nařízení Rady Evropských společenství č.1215/2012 ze dne 12.prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) účinné od 10.1.2015. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 18 odst. 2. cit. nařízení, neboť žalovaný je občanem Slovenska a na území ČR má bydliště, přičemž při uzavírání smlouvy vystupoval v pozici spotřebitele. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Žalovaný se zdržuje na území ČR a je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř.

7. Podáním doručeným soudu dne 27.1.2021 navrhl žalobce schválení soudního smíru ve znění, že žalovaný se zavazuje zaplatit žalobci celý nárok obsažený v žalobě, náhradu nákladů řízení spočívající v nákladech na právní zastoupení ve výši 15.972 Kč a soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, to vše ve splátkách po 2.500 Kč měsíčně. K návrhu připojil žalobce text smíru opatřený podpisy účastníků. Usnesením ze dne 26.8.2021 č.j. 25 C 230/2019-102 soud navržený smír neschválil.

8. Na jednání konaném dne 24.11.2021 žalobce na žalobě setrval s tím, že od jejího podání nedošlo k žádné změně a žalovaný na dlužnou částku nezaplatil ničeho. Žalovaný uvedl, že rozhodnutí ponechává na úvaze soudu s tím, že nechce platit úroky. Není v jeho silách zaplatit dluh jednorázově, pokud soud žalobci přizná žalovanou částku nebo její část, žádá o možnost hradit ji ve splátkách po 1.000 Kč až 1.500 Kč měsíčně s tím, že jeho příjem je pohyblivý od 19.000 Kč do 30.000 Kč měsíčně, neboť pracuje jako obsluha vrtací soupravy při vrtání studní. Žije s přítelkyní a platí měsíční nájemné za byt ve výši 20.000 Kč. Žalobce označil žalovaným navrženou výši splátek za nepřiměřeně nízkou.

9. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: seznam, smlouva o zápůjčce ze dne 25.2.2015, výpis z obchodního rejstříku žalobce, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16.11.2017, výzva k plnění – předžalobní upomínka z 19.6.2019, smlouva o zápůjčce z 18.6.2015 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, podací lístky, smlouva o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a společností [právnická osoba] jako postupníkem, respektive její torzo z 16.11.2017, příloha č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek, potvrzení o provedené lustraci v ISZR ohledně žalovaného, sdělení PSSZ z 5.března 2020, odpověď na lustraci v Registru obyvatelů Slovenské republiky ohledně žalovaného, sdělení Úřadu práce České republiky ze dne 12.3.2020, sdělení Ministerstva vnitra České republiky z 12.března 2020, přehled splátek, přehled plateb s legendou, splátkové kalendáře a přehledy splátek, zákaznická karta, výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba] zdroje, sdělení PSSZ z 15.ledna 2021, sdělení společnosti [právnická osoba], sdělení Ministerstva vnitra České republiky z 20.ledna 2021 a návrh účastníků řízení na schválení soudního smíru.

10. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že dne 25.2.2015 právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovaným ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru smlouvu o zápůjčce (dále jen„ smlouva o půjčce“), jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce uvedené a zadní straně formuláře. Podle smlouvy společnost [právnická osoba] poskytuje žalovanému zápůjčku v částce 6.000 Kč, žalovaný se pak zavázal jako zákazník zaplatit [anonymizováno] poplatek v částce 4.350 Kč představovaný úrokem ve výši 625 Kč, poplatkem za administrativní činnost 1.000 Kč a poplatkem za hotovostní režim splátek ve výši 2.725 Kč. Roční procentní úroková sazba činí 76,35 %. Celková dlužná částka tak činí 10.350 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit v hotovosti vždy do rukou osoby uvedené v článku 17 smluvních podmínek v 45 splátkách po 230 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy a každá další splátka vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Zákazník podpisem smlouvy potvrzuje, že při uzavření smlouvy od [anonymizováno] v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou výši uvedené částky zápůjčky. Podle článku 2 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce administrativní činnost poskytovaná na základě smlouvy ze strany [anonymizováno] zahrnuje činnost prevence kumulace neuhrazených splátek prostřednictvím telefonického upozornění, anebo písemného upozornění na prodlení s úhradou splátky celkové dlužné částky splatné podle smlouvy, podporu prostřednictvím telefonické linky 84411221 a kontaktních telefonických center [anonymizováno], které jsou zákazníkovi k dispozici v úředních hodinách uvedených na webových stránkách [anonymizováno] za účelem poskytování informací o zápůjčce a právech a povinnostech zákazníka podle smlouvy, činnost vyhotovení kopie příslušné smluvní dokumentace poskytnuté při uzavření smlouvy a jejím plnění v případě jejich ztráty nebo poškození a mimořádné přijetí splátky celkové dlužné částky na pobočce [anonymizováno]. Částka za administrativní činnost je součástí celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Hotovostním režimem splátek se rozumí doplňková volitelná činnost bezprostředně související s poskytováním a splácením zápůjčky podle této smlouvy, která, je-li zákazníkem požadována, zahrnuje podporu zákazníka při uzavření smlouvy, osobní doručení částky zápůjčky (celkové výše spotřebitelského úvěru) zákazníkovi na místo bydliště zákazníka uvedené v záhlaví smlouvy a osobní výběr splátek celkové dlužné částky v místě bydliště zákazníka uvedené v záhlaví smlouvy tak, jak je uvedeno v článku 6 smluvních podmínek. Nárok na uhrazení částky za hotovostní režim splátek vzniká [anonymizováno] i v případě, když tato činnost nebude provedena z důvodu nesoučinnosti zákazníka. Článek 3 smluvních podmínek pak obsahuje prohlášení, že byl zákazník seznámen s výší roční procentní sazby nákladů, která je v smluvních podmínkách uvedena variantně, článek 4 pak obsahuje informaci o výši výpůjční úrokové sazby opět zpracovanou variantně podle počtu splátek. Podle článku 4 výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy ve smyslu článku 20 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce a uplatňuje se jako roční úroková sazba. Podle článku 6 se zákazník zavazuje platit [anonymizováno] splátky celkové dlužné částky včas a v souladu s podmínkami smlouvy. Podle článku 20 je smlouva uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu této smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky specifikované na straně 1 smlouvy. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek, nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Podle článku 18 zákazník dále bere na vědomí, že [anonymizováno] v případě prodlení zákazníka s placením splátky celkové dlužné částky vzniká nárok na zákonný úrok z prodlení, když výše odpovídá roční výši reposazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Právo [anonymizováno] na náhradu škody způsobené prodlení zákazníka s placením splátky celkové dlužné částky není dotčeno, náhradu škody však lze požadovat, jen pokud není kryta úroky z prodlení a jsou-li splněny zákonné podmínky na její vznik. Podle článku 11 zákazník a [anonymizováno] se v souladu s ustavením § 630 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku dohodli, že práva zákazníka a [anonymizováno] vzniká na základě této smlouvy včetně práva z porušení této smlouvy, se promlčují ve lhůtě 6 let počítané ode dne, kdy práva mohla být uplatněna poprvé.

11. Dne 18.6.2015 pak na obdobném formuláři uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce, kterou se věřitel zavázal poskytnout žalovanému částku 15.000 Kč jako zápůjčku a žalovaný se zavázal zaplatit [anonymizováno] za tuto zápůjčku poplatek v částce 12.541 Kč představovaný součtem úroků ve výši 1.975 Kč, poplatkem za administrativní činnost 3.082 Kč a poplatkem za hotovostní režim splátek ve výši 7.484 Kč. Roční procentní úroková sazba činí 68,70 %. Celkovou dlužnou částku 27.541 Kč se pak zavázal zaplatit v 60 splátkách po 460 Kč s poslední splátkou 401 Kč splatnými vždy 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy.

12. Smlouvou o postoupení pohledávek z 16.11.2017 pak ve smyslu § 1879 a násl. zákona č.89/2012 Sb. společnost [právnická osoba] jako postupitel postoupila na postupníka [právnická osoba] pohledávky specifikované v příloze č. 1 této smlouvy. Žalobce dále předložil stranu 92 z 125 přílohy č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek, kde jsou v řádku 12410 a 12411 uvedena č. 585382508 s datem 18.6.2015 a č. 584754269 s datem 25.2.2015 u jména žalovaného. Dále pak žalobce předložil dopis společnosti [právnická osoba] z 16.11.2017 adresovaný žalovanému, ve kterém je žalovanému oznamováno, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 16.11.2017 došlo k postoupení pohledávek ze shora uvedených smluv v celkové výši 30.141 Kč. Z přehledu plateb žalovaného soud zjistil, že na smlouvu č. 585382508 uhradil 2.916,96 Kč, přičemž část těchto plateb ve výši 816,96 Kč byla použita na částečnou úhradu poplatku a zbývající část plateb ve výši 2.100 Kč byla použita na částečnou úhradu jistiny. Na smlouvu č.584754269 žalovaný celkem uhradil 4.833,04 Kč, přičemž část těchto plateb ve výši 2.056,25 Kč byla použita na částečnou úhradu poplatku a zbývající část plateb ve výši 2.776,79 Kč byla použita na částečnou úhradu jistiny. Výzvou ze dne 19.6.2019 žalobce žalovaného vyzval k zaplacení dlužné částky.

13. Závazkový vztah účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Podle § 87 odst. 1 z. č. zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Podle odst. 2 pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie. Rovněž podle nařízení Evropského parlamentu a rady ES č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) článku 3 bod 1. smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Podle článku 4 bod 1. tohoto nařízení v míře, ve které právo rozhodné pro smlouvu nebylo zvoleno podle článku 3, je právo rozhodné pro smlouvy určeno takto: a) smlouva o koupi zboží se řídí právem země, v níž má prodávající obvyklé bydliště; b) smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště.

14. Smlouvy o půjčce výslovně nestanoví, podle jakého práva jsou uzavřeny, jsou však uzavřeny v českém jazyce, na území České republiky, obsahují odkazy na české právní předpisy a jejím obsahem je poskytnutí úvěru v české měně. Podle shora uvedených ustanovení se tak smluvní vztahy účastníků řídí českým právem. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst. 2 úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 580 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1813 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1879 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Podle odst. 2 postoupil-li postupitel tutéž pohledávku několika osobám, je vůči dlužníkovi účinné to postoupení, o němž se dlužník dozvěděl nejdříve. Podle § 6 odst. 1 z.č.145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (platného od 20.5.2010, účinného ale až od 1.1.2011) smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze č. 3 k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této informační povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Je-li část smlouvy určena odkazem na obecné podmínky, musí připojit věřitel ke smlouvě jen takovou část obchodních podmínek, která se týká uzavírané smlouvy. Použitá velikost písma nesmí být menší než ve smlouvě. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Podle přílohy 4 odst. 1 zákona smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí vždy obsahovat a) druh spotřebitelského úvěru, b) kontaktní údaje smluvních stran, zejména poštovní adresu pro doručování, telefonní číslo, případně adresu pro doručování elektronické pošty, c) dobu trvání spotřebitelského úvěru, celkovou výši spotřebitelského úvěru a podmínky jeho čerpání, d) určení zboží nebo služby a jejich cenu, která by byla placena bez využití spotřebitelského úvěru, v případě spotřebitelského úvěru ve formě odložené platby za zboží nebo službu a smluv o vázaném spotřebitelském úvěru, e) výpůjční úrokovou sazbu, podmínky upravující použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Uplatňují-li se za různých okolností různé úrokové sazby, uvádějí se výše uvedené informace o všech úrokových sazbách, f) roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr, veškeré předpoklady použité pro výpočet této sazby a celkovou částku splatnou spotřebitelem, vyjádřenou číselným údajem a vypočtenou k okamžiku uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, g) výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, a případně způsob přiřazování plateb k jednotlivým dlužným částkám s různými úrokovými sazbami pro účely splácení, h) informace o právu obdržet kdykoliv bezplatně výpis z účtu v podobě tabulky umoření, je-li zahrnuto umoření jistiny spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou dobou trvání, i) soupis uvádějící lhůty a podmínky pro splacení úroku a veškeré související opakující se či jednorázové poplatky, mají-li být poplatky a úroky splaceny bez umoření jistiny, j) případné poplatky za vedení jednoho nebo více účtů zaznamenávajících platební transakce a čerpání a podmínky, za nichž lze tyto poplatky změnit, ledaže je otevření účtu nepovinné, poplatky za používání platebních prostředků pro platební transakce i čerpání a veškeré další poplatky vyplývající ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, k ) úrokovou sazbu použitelnou v případě opožděných plateb platnou v okamžiku uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, a podmínky pro její úpravu a veškeré další důsledky vyplývající z prodlení spotřebitele, l) náklady na služby notáře či jiné obdobné náklady, m) požadavek na případné zajištění nebo pojištění, n) informaci o právu na odstoupení od smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, lhůtě, během níž může být toto právo vykonáno, a dalších podmínkách pro výkon tohoto práva, včetně informace o povinnosti spotřebitele zaplatit čerpanou jistinu a příslušný úrok podle § 11 odst. 3, jakož i o částce úroku splatné za den, o) informaci o právech vyplývajících z § 14 odst. 3 a 4 a podmínkách jejich uplatnění, p) informaci o právu na předčasné splacení spotřebitelského úvěru, o případném právu věřitele na náhradu vzniklých nákladů a o způsobu jejich stanovení, q) informaci o postupu v případě ukončení smluvního vztahu, r) informaci o možnosti mimosoudního řešení spotřebitelských sporů prostřednictvím finančního arbitra, s ) označení příslušného orgánu dozoru, a t) informaci o tom, zda případné použití kapitálu, vytvořeného platbami spotřebitele namísto splácení spotřebitelského úvěru, povede k úplnému splacení spotřebitelského úvěru. Podle § 8 z.č.145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru jestliže smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, a) nemá písemnou formu, b) neobsahuje informace stanovené v příloze č. 3 k tomuto zákonu, nebo c) nebyla alespoň v jednom vyhotovení poskytnuta spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, a spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele, pokládá se spotřebitelský úvěr od počátku za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření této smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr jsou neplatná. Podle § 9 odst. 1 z.č.145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je částečně důvodná. Z provedených důkazů vyplývá, že žalovaný jako spotřebitel uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvy o zápůjčce ze dne 18.6.2015 na částku 15.000 Kč a ze dne 25.2.2015 na částku 6.000 Kč. V obou smlouvách jsou sjednány vedle jistiny také další částky, které byl žalovaný povinen zaplatit, a to jednak úrok stanovený na straně 1 příslušného formuláře pevnou částkou, dále pak„ poplatek“ za administrativní činnost a„ poplatek“ za hotovostní režim splátek. V součtu pak tyto další platby činí u smlouvy z 18.5.2015 částku 12.541 Kč, u smlouvy z 25.2.2015 pak částku 4.350 Kč, tedy vždy téměř celou jistinu zápůjčky. Soud I. stupně však považuje výši poplatků za administrativní činnost a za hotovostní režim splátek jako zcela nepřiměřenou a nemravnou. Žalobce tyto poplatky účtuje za samotné poskytnutí úvěru,„ administrativní činnost“ a za splácení úvěru v hotovosti. V případě smlouvy č. 585382508 je za placení 60 splátek po 460 Kč účtován poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 7.484 Kč, což fakticky znamená, že za splacení splátky 460 Kč je žalovaný povinen uhradit vždy dalších 125 Kč navíc. Obdobně u smlouvy č. 584754269 je za placení 60 splátek po 230 Kč účtován poplatek 2.725 Kč, tedy za úhradu jedné splátky 230 Kč žalobce účtuje navíc 46 Kč. Soud má tak za to, že poplatky neodpovídají sjednanému protiplnění, jsou k němu v hrubém nepoměru, jejich účelem je pouze navýšit zisk žalobce a že jsou fakticky dalším, skrytým úročením, kterým jsou uměle navyšovány celkové náklady zápůjčky (RPSN). K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8.4.2021 č.j. 58 Co 100/2021- 126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Odvolací soud v daném případě vycházel z úrokové sazby na spotřebu pro domácnosti (celkem 8,7 % p.a.), případně s fixací sazby do 5 let (8,03 % ročně). Je tak zřejmé, že sjednané sazby RPSN 76,35 a 68,70 % ročně běžnou míru úrokových sazeb několikanásobně převyšují.

16. Soud I. stupně proto má za to, že tyto ujednání upravující poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní režim splátek byla sjednána neplatně a žalobci, respektive právnímu předchůdci žalobce nepřísluší. Podle soudu I. stupně byl tedy žalovaný povinen žalobci zaplatit toliko jistinu a sjednaný obchodní úrok.

17. Další otázkou pak je žalobcem požadovaný obchodní úrok, a to jednak kapitalizovaný, jednak pak žalobcem požadovaný ve výši 20,5 %, resp. 21,9 % z jistiny do zaplacení. Soud I. stupně v tomto případě vychází z ustanovení smlouvy o zápůjčce (půjčce), kde je úrok na první straně vždy uveden pevnou částkou, teprve ve smluvních podmínkách jsou pak skrytá ustanovení, ze kterých žalobce dovozuje, že mu přísluší úrok běžící a že byl sjednaný tedy procentní sazbou a nikoliv pevnou částkou. Soud má za to, že v tomto směru je smlouva nejasná, neboť výklad zastávaný žalobcem možný sice je, nicméně soud I. stupně se pro tento výklad nepřiklonil. Soud v této souvislosti zdůrazňuje princip ochrany dobré víry spotřebitele, když na první straně smlouvy v místech, kde se vyplňují příslušné kolonky, je úrok uveden pevnou částkou. Ustanovení smluvních podmínek článek 3 a článek 4 obsahuje informace z důvodu zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž informace uvedené v těchto článcích o RPSN a výši úrokové sazby jsou uvedena variantně, tedy poměrně nepřehledně pro spotřebitele. Navíc v článku 4 se výslovně uvádí, že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná po celou dobu trvání smlouvy. Podle článku 20 je pak smlouva uzavírána na dobu určitou. Teprve v předposlední větě v článku 20 se uvádí, že při prodlení zákazníka s úhradou některé ze splátek se prodlužuje účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Soud I. stupně proto zastává názor, že z hlediska ochrany spotřebitele je takto sestavená smlouva nejasná, případné úročení je ukryto do všeobecných smluvních podmínek dosti komplikovaným způsobem a při výkladu této smlouvy je potřeba vykládat případné nejasnosti v neprospěch toho, kdo smlouvu sestavoval, což byl právní předchůdce žalobce. V neposlední řadě z.č.145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru stanoví v § 6 odst. 1, že smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze č. 3 k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Zákon tedy předpokládá, že všechny základní informace musí být obsaženy již v samotné smlouvě o úvěru, nikoli ve všeobecných podmínkách, jak je tomu v tomto případě. Soud I. stupně proto vychází z toho, co je nepochybné, tedy že úrok byl sjednán pevnou částkou ve výši uvedené na první straně smlouvy a že žalobci nenáleží obchodní úrok stanovený procentní sazbou.

18. Na základě toho tedy soud žalobci přiznal z obou smluv nesplacenou jistinu a nesplacenou část dohodnutého obchodního úroku. S ohledem na prodlení žalovaného pak žalobci náleží zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Soud proto žalobci přiznal z každé půjčky vždy nesplacenou jistinu, nesplacený sjednaný úrok a dále zákonný úrok z prodlení od nejzazšího data splatnosti půjčky do zaplacení, přičemž za období od 30.6.2015 do 16.11.2017 byl žalobcem kapitalizován.

19. Z půjčky uzavřené dne 18.6.2015 tak žalobci náleží celkem částka 16.570,51 Kč představovaná nesplacenou jistinou ve výši 14.058,04 Kč (původní jistina ve výši 15.000 Kč a úrok 1.975 Kč ponížené o úhrady žalovaného ve výši 2.916,96 Kč) a zákonným úrokem z prodlení za dobu od 30.6.2015 do 16.11.2017 ve výši 8,05 % p.a. z částky 12.900 Kč, tj. ve výši 2.512,47 Kč. Dále náleží žalobci zákonný úrok z prodlení 8,05 % p.a. z částky jistiny 12.900 Kč od 17.11.2017 do zaplacení.

20. Z půjčky uzavřené dne 25.2.2015 pak žalobci náleží celkem částka 2.136,19 Kč představovaná nesplacenou jistinou ve výši 1.791,96 Kč (původní jistina ve výši 6.000 Kč a úrok 625 Kč ponížené o úhrady žalovaného ve výši 4.833,04 Kč) a zákonným úrokem z prodlení za dobu od 30.6.2015 do 16.11.2017 ve výši 8,05 % p.a. z částky 1.791,96 Kč, tj. ve výši 344,23 Kč. Dále náleží žalobci zákonný úrok z prodlení 8,05% p.a. z částky jistiny 1.791,96 Kč od 16.5.2017 do zaplacení. Celkem žalobci náleží částka 18.706,70 Kč (16.570,51 Kč + 2.136,19 Kč) a zákonný úrok z prodlení 8,05% p.a. z částky 15.850 Kč (14.058,04 Kč + 1.791,96 Kč) od 17.11.2017 do zaplacení. V této části soud žalobě žalobce vyhověl výrokem I.

21. S ohledem na sociální situaci žalovaného popsanou žalovaným při jednání mu soud uložil zaplacení dlužné částky ve splátkách pod sankcí ztráty výhody splátek, kdy nezaplacením byť i jen jedné splátky se stává splatný celý dluh. Pokud jde o výši měsíčních splátek, s ohledem na přiznanou částku mírně přesahující 18.000 Kč při splátce 1.500 Kč měsíčně uhradí žalovaný do roka prakticky téměř celý dluh, takže s ohledem na to, že dluh je nadále úročen úrokem z prodlení, výše splátek žádným způsobem nepoškozuje žalobce a v zájmu žalovaného je pak dluh co nejdříve uhradit. Tento rozsudek nebrání účastníkům dohodnout se na jiné splatnosti dluhu či hradit mimořádné splátky.

22. Naopak žalobci nenáleží zbylé požadované částky, tj. částka 19.310,96 Kč spolu s 20,50% úrokem p. a. z částky 12.900 Kč od 17.11.2017 do zaplacení, s 21,90% úrokem p. a. z částky 3.223,21 Kč od 17.11.2017 do zaplacení a spolu s 8,05% úrokem z prodlení z částky 273,21 Kč od 17.11.2017 do zaplacení. V této části proto soud výrokem II. žalobu zamítl.

23. Pro úplnost soud podotýká, že samostatnou otázkou je, zda právní předchůdce žalobce dodržel ustanovení § 9 odst. 1 z.č.145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy zda a jakým způsobem s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splácet. Ustanovení totiž stanoví, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V této souvislosti lze poukázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018 č.j. 33 Cdo 2178/2018-77, podle něhož povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č.110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1.4.2015 sp. zn. 1 As 30/2015 i Nejvyšší správní soud. Spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný. Obdobně lze odkázat např. na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18. I podle Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek z 1.4.2015 č. j. 1 As 30/2015-39) součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti splácet poskytnuté žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (příp. si je nechá žadatelem doložit). Pokud tak nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za který mu může Česká obchodní inspekce uložit pokutu. Tento výklad konvenuje také interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (rozsudek ze dne 18.12.2014 ve věci C -449/13). Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má proto jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy (byť k tomuto úkolu přistoupil v posuzované věci soud důsledně a referenčním kritériem mu bylo zejména odůvodnění nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11), ale naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Převedeno do poměrů souzené věci, minimálně při uzavírání druhé smlouvy již měl právní předchůdce žalobce zkušenost s nedobrou platební morálkou žalovaného a je tak otázkou, zda jsou vůbec obě smlouvy platné.

24. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným pak soud rozhodl podle § 142 odst.2 o.s.ř., když obě strany měly úspěch přibližně stejný, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.