25 C 238/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr.Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce Jméno žalobce A ., IČ Anonymizováno , se sídlem Adresa žalobce A , zastoupeného Jméno žalobce B , advokátem, se sídlem Anonymizováno , proti žalovanému Jméno žalovaného ., IČ Anonymizováno , se sídlem Adresa žalovaného , o žalobě podle části páté o.s.ř. na nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu,

I. Zamítá se žaloba žalobce, kterou se domáhá nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 2.listopadu 2018 sp. zn. OSS-05468/2018-ERU č. j. 05468-21/2018-ERU ve spojení s rozhodnutím Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 20.srpna 2019 č. j. 05468-31/2018-ERU tak, žea) se určuje, že žalobci vznikl, trvá a vůči žalovanému mu od 16.listopadu 2017 náleží nárok na podporu elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje vyrábějícího elektřinu ze slunečního záření ve fotovoltaické výrobně elektřiny FVE, Anonymizováno, , adresa, ,89 MWP, evidenční číslo provozovny 1, nacházející se v obci , jméno FO, na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, , všechny v katastrálním území , adresa, , provozované na základě licence na výrobu elektřiny č. , hodnota, , ve formě ročního zeleného bonusu, a to ve výši stanovené cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu účinným pro příslušný kalendářní rok pro zdroj vyrábějící elektřinu využitím slunečního záření uvedený do provozu od 1.ledna 2010 do 31.prosince 2010 s instalovaným výkonem nad 30 kW, konkrétně pro rok 2017 ve výši 13.366 Kč/MWh a pro rok 2018 ve výši 13.525 Kč/MWh,b) žalovaný je povinen provést registraci fotovoltaické výrobny elektřiny žalobce FVE , adresa, ,89 MWP, evidenční číslo provozovny 1, nacházející se v obci , jméno FO, na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, , všechny v katastrálním území , adresa, , provozované na základě licence na výrobu elektřiny č. , hodnota, , v systému operátora trhu tak, že ve vztahu k této výrobně bude v systému operátora trhu zaregistrována podpora elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje vyrábějícího elektřinu ze slunečního záření ve formě ročního zeleného bonusu ve výši stanovené cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu účinným pro příslušný kalendářní rok pro zdroj vyrábějící elektřinu využitím slunečního záření s instalovaným výkonem nad 30 kW uvedený do provozu od 1.ledna 2010 do 31.prosince 2010,c) žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4.442.953,54 Kč spolu s 8,50% úrokem z prodlení p.a. od 7.5.2018 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 900,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 25.10.2019 domáhá nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále jen jako „ERÚ“) ze dne 2.11.2018 č.j. 05468-21/2018-ERU a navazujícího rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 20.8.2019 č.j. 05468-31/2018-ERU tak, že se určuje, že žalobci vznikl, trvá a vůči žalovanému mu od 16.11.2017 náleží nárok na podporu elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje vyrábějícího elektřinu ze slunečního záření ve fotovoltaické výrobně elektřiny FVE, , adresa, ,89 MWp, evidenční číslo provozovny 1, nacházející se v obci , jméno FO, na pozemcích parc.č. , Anonymizováno, , všechny v katastrálním území , adresa, , provozované na základě licence na výrobu elektřiny č., hodnota, , ve formě ročního zeleného bonusu, a to ve výši stanovené cenovým rozhodnutím ERÚ účinným pro příslušný kalendářní rok pro zdroj vyrábějící elektřinu využitím slunečního záření uvedený do provozu od 1.ledna 2010 do 31.prosince 2010 s instalovaným výkonem nad 30 kW, konkrétně pro rok 2017 ve výši 13.366 Kč/MWh a pro rok 2018 ve výši 13.525 Kč/MWh. Dále se žalobce domáhá toho, aby byla žalovanému uložena povinnost provést, resp. žalobci umožnit provést registraci shora uvedené fotovoltaické výrobny elektřiny v systému operátora trhu tak, že ve vztahu k této výrobně bude v systému operátora trhu zaregistrována podpora elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje vyrábějícího elektřinu ze slunečního záření ve formě ročního zeleného bonusu, a to ve výši stanovené cenovým rozhodnutím ERÚ účinným pro příslušný kalendářní rok pro zdroj vyrábějící elektřinu využitím slunečního záření s instalovaným výkonem nad 30 kW uvedený do provozu od 1.1.2010 do 31.12.2010. Dále se žalobce domáhá zaplacení částky 4.442.953,54 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % p.a. z této částky od 7.5.2018 do zaplacení.

2. Žalobce v návrhu uvádí, že je držitelem licence č. , hodnota, na výrobu elektřiny podle § 4 odst. 1 písm. a) bodu 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, a to na základě rozhodnutí ERÚ ze dne 15.12.2010 č.j. 12744-15/2010-ERÚ. V rámci svého podnikání se zabývá výrobou elektřiny ze slunečního záření prostřednictvím fotovoltaické elektrárny FVE , adresa, . Rozhodnutí o udělení licence nabylo právní moci dne 21.12.2010, FVE , adresa, je připojena k distribuční soustavě na základě smlouvy o připojení ze dne 4.5.2010, k tzv. prvnímu paralelnímu připojení k distribuční soustavě došlo dne 20.12.2010. Žalovaný je na základě licence ERÚ č. , hodnota, operátorem trhu, vede tzv. systém operátora trhu podle zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, do něhož jsou výrobci (tj. i žalobce) povinni zaregistrovat zvolenou formu podpory elektřiny a její změnu. Žalovaný je také povinen hradit výrobcům elektřiny zelený bonus na elektřinu z obnovitelných zdrojů, druhotných zdrojů a vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla, a to k žádosti výrobce na základě vyúčtování, které se uskutečňuje na základě naměřených nebo vypočtených hodnot evidovaných žalovaným jako operátorem trhu. Nabytím právní moci o udělení licence (21.12.2010) a připojením FVE , adresa, k elektrizační soustavě (20.12.2010) došlo k naplnění podmínek vzniku nároku žalobce na státní podporu výroby elektřiny ve smyslu tehdejšího zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Tento nárok vznikl a trval i ke dni účinnosti zákona o podporovaných zdrojích energie.

3. Pravomocné rozhodnutí o udělení licence pro FVE , adresa, ze dne 15.12.2010 bylo na základě žaloby Nejvyššího státního zástupce rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2.6.2016, tedy po pěti letech provozu, zrušeno s odůvodněním, že nebyly splněny zákonné podmínky pro její udělení. Soud neuvedl, zda byla licence zrušena s účinky ex tunc nebo ex nunc. Kasační stížnost podaná žalobcem byla zamítnuta, ústavní stížnost poté odmítnuta. S ohledem na zrušení rozhodnutí o udělení licence muselo být o žádosti žalobce o udělení licence opět rozhodnuto. Podaná žádost byla rozhodnutím ERÚ ze dne 19.9.2017, č.j. 12744-65/2010-ERU zamítnuta, na základě rozkladu bylo dne 6.11.2017 vydáno rozhodnutí č.j. 12744-74/2010-ERU, kterým byla licence pro FVE , adresa, udělena, a to na základě stejné žádosti a se stejným identifikačním číslem, jako v roce 2010; rozhodnutí nabylo právní moci dne 16.11.2017. Žalobce proto tvrdí, že FVE , adresa, byla uvedena do provozu již dne 21.12.2010 a má proto nárok na podporu elektřiny stanovenou cenovým rozhodnutím ERÚ pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010. Žalovaný však odmítá žalobci podpory vyplácet s odůvodněním, že FVE , adresa, byla uvedena do provozu až dne 16.11.2017. Žalobce se proto obrátil na ERÚ, který rozhodnutím ze dne 2.11.2018, č.j. 05468/21-2018-ERU, návrh zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, který Rada ERÚ rozhodnutím ze dne 20.8.2019 č.j. 05468/31-2018-ERU zamítla a napadané rozhodnutí potvrdila. ERÚ, resp. Rada ERÚ dospěly závěru, že licence na výrobu elektřiny z roku 2010 byla soudem zrušena s účinky ex tunc, proto žalobce nesplnil podmínky pro uvedení FVE , adresa, do provozu v roce 2010 a nárok za podporu stanovený pro zdroje uvedené do provozu v tomto roce mu nevznikl.

4. Žalobce považuje rozhodnutí ERÚ za nesprávná, trpící vadami, a cítí s jimi být dotčen na svých právech. Žalobce se opakovaně pokusil zaregistrovat FVE , adresa, jako výrobnu uvedenou do provozu dne 21.12.2010. Dne 11.1.2018 při provádění registrace v systému žalovaného žalovaný umožnil žalobci vyplnit všechny požadované údaje, avšak dle požadavků žalovaného. Namísto data uvedení provozu ke dni 21.12.2010 tak bylo uvedeno datum 16.11.2017, jako datum první paralelního připojení bylo v systému uvedeno 13.12.2017, zatímco žalobce požadoval registraci data 20.12.2010. Jako datum podpory je uvedeno 11.1.2018, přestože správné je datum 21.12.2010. Registrace takto vynucená žalovaným nebyla dokončena, neboť ji nepotvrdil příslušný provozovatel distribuční soustavy, který požadoval uvedený týchž údajů, které se původně pokusil zaregistrovat žalobce. Žalobce proto dne 2.2.2018 uplatnil u žalovaného reklamaci registrace, neobdržel však žádnou odpověď a údaje rozhodující o výši podpory zůstaly v systému nesprávné, čímž žalobci vznikla újma v podobě nevyplaceného zeleného bonusu, neboť registrace v systému je nutným předpokladem pro její čerpání. Žalobce dne 2.5.2018 zaslal žalovanému naměřené hodnoty vyrobené elektřiny ve FVE , adresa, za období listopad 2017 až březen 2018, žalovaný na vyúčtování nereagoval. Žalobce proto podal k ERÚ i návrh na vyplacení příslušných bonusů v celkové výši 4.442.953,54 Kč vypočtené dle cenového rozhodnutí ERÚ č. 5/2016 (za rok 2017) a č. 3/2017 (za rok 2018). Vedle nároku na výplatu zeleného bonusu a příslušného úroku z prodlení se žalobce domáhal určení existence nároku na podporu elektřiny ve výši stanovené pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010 a registrace v systému operátora trhu dle svých požadavků. Žalobce je přesvědčen, že jedině autoritativním potvrzením existence právního nároku žalobce na podporu je možno docílit správné registrace, čímž je dán naléhavý právní zájem.

5. Spornou otázkou tedy je, od kdy lze pro účely podpory považovat FVE , adresa, za uvedenou do provozu. Dle cenového rozhodnutí ERÚ č. 4/2009 se uvedením do provozu rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen nebo kdy poprvé začal vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů. Rada ERÚ ale dovozuje, že ke zrušení licence ze dne 15.12.2010 došlo s účinky ex tunc, neboť žalobce ohledně práv nabytých z rozhodnutí o udělení licence nebyl v dobré víře, a je proto třeba na ni hledět, jako by nebyla. Chybí proto jedna z podmínek pro to, aby bylo možné FVE , adresa, považovat za uvedenou do provozu v roce 2010 a splňující tak podmínky pro výplaty příslušných bonusů. Rada ERÚ se ztotožnila se závěrem ERÚ, že nedostatek dobré víry žalobce plyne z rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 2.6.2016, se kterým ERÚ nemůže polemizovat a kterým je vázán. Důvod zrušení rozhodnutí o udělení licence lze přičítat pouze žalobci. Rada ERÚ odmítla tvrzení žalobce, že licence byla zrušena toliko s účinky ex nunc, neboť tento účinek rozhodnutí správního soudu je podmíněn dobrou vírou a skutečností, že se účastník řízení na důvodech zrušení rozhodnutí nepodílel; na podporu tohoto názoru odkázala Rada ERÚ na rozsudek NSS č.j. 2 As 139/2016-22, který se však týká účinků rozhodnutí v přezkumném řízení podle § 99 s.ř. Podle Rady ERÚ lze tyto závěry použít analogicky i na posouzení této věci, což žalobce s odkazem na judikaturu a odbornou literaturu označuje za nepřípustné, pokud je ke škodě a nikoli ku prospěchu účastníku řízení. Žalobce má proto za to, že ke zrušení rozhodnutí o udělení licence došlo s účinky ex nunc, a nikoli zpětně, k čemuž odkázal na rozsudek NSS ze dne 7.9.2017 č.j. 3 Azs 91/2016-46. Nedostatek dobré víry žalobce plyne dle žalovaného ze skutečnosti, že žalobce musel v době provádění revize (12.11.2010) vědět o nedokončenosti FVE , adresa, , a to minimálně v části umístěné na pozemku parc.č. 1085/2 v k.ú. , adresa, , na kterém byly fotovoltaické panely instalovány až po 14.3.2011. Muselo mu proto být zřejmé, že k žádosti o udělení licence dokládá zprávu, která není způsobilá doložit bezpečnost celého energetického zařízení. Žalobce předložil ERÚ kopii pozměněného rozhodnutí o zkušebním provozu, z níž byly odstraněny údaje o počtu nainstalovaných fotovoltaických panelů. Žalobce však namítá, že tyto okolnosti nedostatek jeho dobré víry neprokazují. K instalaci fotovoltaických panelů v roce 2011 (pět řad v počtu 250 panelů představujících cca 2,6 % z celkového počtu panelů) došlo v rámci odstraňování vad již dokončené výrobny elektřiny, když bylo na jaře 2011 zjištěno, že některé fotovoltaické panely nedosahují štítkového výkonu, tj. vyráběly méně elektřiny, než měly. Namísto nich byly instalovány nové s nižším výkonem. Aby byl zachován celkový nainstalovaný výkon elektrárny, naistalovaly se nové panely na pozemek parc. č. 1085/2. Nedošlo tak k navýšení celkového výkonu FVE , adresa, oproti stavu v době vyhotovení revizní zprávy, který byl v souladu s licencí na výrobu elektřiny z roku 2010. Z územního rozhodnutí a stavebního povolení FVE , adresa, ze dne 14.9.2010 nadto plyne, že s umístěním fotovoltaických panelů na pozemek č. 1085/2 se nepočítalo, neboť tento pozemek není uveden ve výčtu těch, na kterých by panely měly být umístěny a měla na něm být pouze umístěna obslužná štěrková komunikace. Instalace pěti řad panelů na tento pozemek tak údajnou nedokončenost FVE , adresa, ke dni provedení revize nedokládá – žalobci již roce 2010 nic nebránilo v případné instalaci panelů na pozemek parc.č. 1085/2 a neměl by proto důvod vyčkávat s instalací až na jaro 2011. Takový postup postrádá logiku i s ohledem na nasmlouvané subdodavatele. Skutečnost, že pozemek parc.č. 1085/2 byl zahrnut do žádosti o udělení licence, neznamená, že na něm měly být od počátku umístěny panely – v žádosti o udělení licence byly zahrnuty i pozemky parc.č. 1085/88 a parc.č. 1085/93, na kterých se panely též nenachází. Pokud jde o údajně žalobcem pozměněné rozhodnutí o zkušebním provozu, ani jeho obsah existenci dobré víry žalobce nevyvrací. V rozhodnutí o zkušebním provozu ze dne 7.12.2010 je uveden celkový počet FV panelů 7.920 ks, v rozhodnutí o zkušebním provozu, které je součástí licenčního spisu, však není údaj o počtu FV panelů uveden, resp. byl odstraněn, z čehož soudy rozhodující o zrušení licence dovodily, že se tak stalo úmyslným jednáním žalobce, aby nebyl odhalen nesoulad mezi počtem FV panelů uvedených v revizní zprávě ze dne 16.11.2010 (9.476 ks) a jejich počtem v rozhodnutí o zkušebním provozu. Pokud by však žalobce chtěl zastřít skutečný počet FV panelů, nepředkládal by dvě listiny, kde je počet panelů uveden, tak, aby byl tento rozpor ihned zřejmý.

6. S uvedenými skutečnostmi se ERÚ ani Rada ERÚ podle žalobce nijak nevypořádaly, když naopak vycházely – pokud jde o důvody zrušení licence z roku 2010 – z rozhodnutí soudů o zrušení licence vydaných ve správním soudnictví s odůvodněním, že jsou pro ně dle § 78 odst. 5 s.ř.s. závazná. To však dle žalobce nemůže obstát, neboť platí, že vázanost právním názorem § 78 odst. 5 s.ř.s. platí pro správní orgán, jehož rozhodnutí bylo ve správním soudnictví zrušeno a vázanost vysloveným právním názorem tak neplatí i pro jiná řízení, byť by se jednalo o rozhodnutí téhož správního orgánu. V soudním řízení, které se týkalo zrušení licence, nebyly námitky žalobce týkající se jeho dobré víry řádně vypořádány a bylo proto na ERÚ a Radě ERÚ, aby uplatněné námitky žalobce vypořádaly v řízení o návrhu. V této souvislosti odkázal žalobce na nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 946/16 (stěžovatel , právnická osoba, ), ve kterém Ústavní soud mj. uvedl, že pokud měl ERÚ při rozhodování o udělení licence k dispozici podklady, které obsahovaly nesourodé údaje, bylo na správním orgánu, aby rozpory v podkladech před vydáním rozhodnutí sám rozptýlil. ERÚ má tedy svůj nesporný podíl na tom, že i přes rozpory v podkladech připojených k žádosti o udělení licence bylo žádosti vyhověno a zrušení licence proto nelze přiznat účinky ex tunc. Řízení před ERÚ trpí rovněž procesní vadou, neboť žalobci nebylo umožněno vyjádřit se ke stanovisku žalovaného a k důkazům, které žalovaný uplatnil až v reakci na poslední vyjádření žalobce ze dne 26.9.2018, tedy nebylo mu umožněno vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí ve smyslu § 89 odst. 2 s.ř., přičemž tato vada mohla mít vliv na správnost rozhodnutí. Tuto námitku žalobce Rada ERÚ odmítla s tím, že tato vada vliv na zákonnost rozhodnutí ERÚ neměla.

7. Žalovaný se vyjádřil (podáním ze dne 25.11.2019 na č.l. 170 spisu) tak, že se zcela ztotožňuje s rozhodnutími ve správním soudnictví a navrhuje zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Žalobce se nemůže dovolávat práva na podporu odvozenou z tvrzeného data uvedení do provozu v roce 2010, a to v důsledku rozhodnutí o zrušení rozhodnutí o udělení licence. V následném pokračujícím licenčním řízení byla licence udělena s datem právní moci dne 16.11.2017, teprve tímto datem žalobce splnil podmínky pro provozování elektrárny a nelze dovozovat, že by nárok i na podporu do budoucna měl být posuzován dle okolností spojených s původním udělením licence, ke kterému došlo na základě pozměněných podkladů. Za diskutabilní tedy žalovaný považuje celkovou úvahu, zda v případě budoucího čerpání podpory jde o posuzování účinků ex tunc či ex nunc, tato otázka má smysl toliko v období do zrušení původní licence, v otázce čerpání podpory do budoucna je třeba řešit otázku, zda výrobna splňuje podmínky pro přiznání podpory. V okamžiku, kdy je pravomocně zjištěno, že výrobna nesplňovala podmínky pro udělení licence, nesplňovala tak ani podmínky pro uvedení výrobny do provozu.

8. Energetický regulační úřad se vyjádřil (podáním ze dne 6.12.2019 na č.l. 173) tak, že své rozhodnutí založil na závěru, že rozsudek ve věci zrušení rozhodnutí o udělení licence má účinky ex tunc, přičemž se opírá o judikatorní závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 79/2008-128. Zrušení správního rozhodnutí soudem s účinky ex nunc je podmíněno dobrou vírou adresáta příslušného správního aktu v jeho správnost. Krajský soud v Brně však v rozsudku č.j. 62 A 112/2013-321 dobrou víru žalobce neshledal a naopak uzavřel, že došlo k nezákonnému udělení licence, přičemž žalobce v dobré víře nebyl. Proto ERÚ dovodil, že rozhodnutí o udělení licence bylo zrušeno s účinky ex tunc a není možné na jeho základě dovozovat splnění podmínky pro uvedení elektrárny do provozu v roce 2010. Na licenci z roku 2010 bylo možno hledět jako na platnou od 15.12.2010 do jejího zrušení soudem, poté nepochybně platnosti pozbyla. To, že licence byla po určitou dobu platná, však neznamená, že dodnes vyvolává právní účinky a nemohla být zrušena ex tunc. Ohledně nároku na podporu je třeba aplikovat cenové rozhodnutí ERÚ č. 4/2009, které stanovovalo výši výkupních cen a zelených bonusů pro elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů pro rok 2010 a které je rozhodné pro posouzení vzniku nároku na podporu pro výrobny elektřiny uvedené do provozu v roce 2010. Toto nařízení uvádělo podmínky pro uvedení nově zřizované výrobny do provozu tak, že se uvedením do provozu rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy. Datum uvedení výrobny do provozu v roce 2010 je nutno posoudit v tomto smyslu, kdy jedním z předpokladů uvedení výrobny do provozu byla existence pravomocné licence na výrobu elektřiny. Podstatou tohoto ustanovení není formální naplnění podmínky existence licence, ale určení okamžiku uvedení do provozu na základě materiálního splnění podmínek, tj. na zprovoznění energetického zařízení v určitém okamžiku, které bylo ve stavu způsobilém pro splnění podmínek pro udělení licence.

9. Žalobce v rámci repliky (č.l. 296) zopakoval některá žalobní tvrzení a k argumentaci žalovaného dále uvedl, že je toho názoru, že podmínky pro uvedení výrobny FVE , adresa, do provozu splnil již v roce 2010 a tím mu vznikl nárok na podporu výroby elektřiny stanovené pro tento rok. Žalobcova dobrá víra ve správnost rozhodnutí ERÚ nebyla ničím narušena. Krajský soud v Brně v rozsudku, kterým licenci zrušil, věc nesprávně vyhodnotil, následně Ústavní soud nesprávně odmítl ústavní stížnost žalobce a otázka splnění technických podmínek pro udělení licence v roce 2010 tak zůstala fakticky nevyřešena. Rozhodnutí Krajského soudu v Brně tak neprošlo testem ústavnosti a na jeho správnost nelze spoléhat. Otázka splnění technických podmínek nebyla vyřešena ani v rámci řízení před ERÚ, které je předmětem přezkumu v rámci tohoto řízení, neboť ERÚ a Rada ERÚ opřely svá rozhodnutí toliko právě o rozhodnutí Krajského soudu v Brně. Právě v tomto řízení je jedině možné újmu žalobce vzniklou nesprávným odejmutím licence a vynuceným obnovením licenčního řízení napravit. K námitce žalovaného v tom směru, že v době udělení licence nebyl pozemek parc. č. 1085/2 zastavěn, žalobce uvedl, že tento pozemek zastavěn být neměl a měla na něm vést obslužná komunikace. Žalobce podal dne 14.2.2011 k , právnická osoba, , jméno FO, žádost o vydání kolaudačního souhlasu, na základě které proběhla dne 18.3.2011 závěrečná kontrolní prohlídka stavebního úřadu, po které stavební úřad vydal kolaudační souhlas s užíváním stavby HVE , adresa, . Při prohlídce žalobce předložil zaměření skutečného provedení FVE , adresa, zpracované dne 16.3.2011 , tituly před jménem, , jméno FO, z , právnická osoba, , jméno FO, , přičemž na geometrickém plánu nejsou na pozemku parc. č.1085/2 ke dni 16.3.2011 zakresleny žádné konstrukce a pozemek je prázdný. V protokolu je zároveň uvedeno, že tento pozemek nebyl oproti původnímu plánu využit jako obslužná komunikace. Kontrolní prohlídky se zúčastnili tři zástupci správních orgánů, žalobce sám upozorňoval, že se skutečný stav oproti projektovanému částečně liší s ohledem na možnosti terénu a zmínil rovněž jiný počet fotovoltaických panelů. Otázka, jak měli při kontrole revizní technici postupovat a zda měly být při revizi v elektrárně nainstalovány všechny panely, nebyla v té době sjednocená a vyjasněná ani mezi odborníky. Pro posouzení pravdivosti revizní zprávy nadto není významné, zda zpráva vyhovuje požadavkům na její zpracování, ale její obsah a tvrzený rozsah revize. Revizní zprávu tak nelze považovat za nepravdivou proto, že měla nepravdivě potvrzovat bezpečnost FVE , adresa, včetně 240 kusů panelů na pozemku parc. č.1085/2, neboť tyto konstrukce nebyly vůbec plánovány a ještě dne 18.3.2011 nebyly na tomto pozemku umístěny. Z dodatečného a původně ani neplánovaného postavení konstrukcí na tento pozemek na jaře 2011 nelze dovozovat nedokončenost FVE , adresa, ke dni 16.11.2010, nepravdivost revizní zprávy ze dne 16.11.2010 ani nesplnění technických podmínek pro udělení licence. Panely byly za pozemek umístěny poté, co bylo zjištěno, že část již nainstalovaných FVE panelů nemá dostatečný (deklarovaný) výkon. Jiné složení nových panelů vyžadovalo dodatečný prostor na konstrukcích, a proto je žalobce umístil na pozemek parc. č. 1085/2, který patřil mezi pozemky, na které mohla být FVE , adresa, dle licence umístěna. Specifikace pozemků, na nichž je výrobna umístěna, je do licence uváděna pouze z administrativních (identifikačních) důvodů. Žalobce žádal v říjnu 2010 o udělení licence k výrobně elektřiny o celkovém nainstalovaném maximálním výkonu 1,879 MWP a tento výkon zůstal naplněn i po výměně některých panelů na jaře 2011.

10. K vyjádření ERÚ pak žalobce uvedl, že existuje judikatura Ústavního i Nejvyššího správního soudu, dle které má zrušení právního aktu soudem účinky ex nunc a působí výlučně do budoucna, přičemž po celou dobu své existence až do svého eventuálního zrušení vyvolává správní akt právní následky a zakládá práva a povinnosti. Platí zásada správnosti aktů vydaných orgány veřejné správy. Účinky zrušení licence na výrobu elektřiny byly potvrzeny např. v usnesení Ústavního soudu ze dne 31.7.2018 sp.zn. III. ÚS 1210/2016, kde Ústavní soud uvedl, že zrušení správního aktu má účinky toliko ex nunc, které působí výlučně do budoucna. Toto rozhodnutí bylo vydáno ve věci, ve které soudy dovodily, že jednatel žadatele o licenci nemohl být v dobré víře ve správnost a zákonnost rozhodnutí o udělení licence, což ani není případ žalobce. K obdobným závěrům o účinku zrušení správního aktu dospěl NSS např. v případě ochranné známky, kde NSS dovodil, že účinky rozhodnutí nastávají zásadně právní mocí a nelze je bez výslovné právní úpravy vázat k jinému okamžiku (jako je to možné např. při zrušení opatření obecné povahy ve smyslu § 101d odst. 2 s.ř.s.). Analogie je dle žalobce ve správním právu procesním přípustná pouze za účelem vyplňování mezer a ve prospěch ochrany práv účastníků. Zrušení licence na výrobu elektřiny ve správním soudnictví tak nemohlo mít zpětné účinky. K otázce své dobré víry žalobce uvedl, že nebyl odsouzen za úmyslné protiprávní jednání, které by dosahovalo intenzity trestného činu, ani soudem zjištěná nesprávnost rozhodnutí ERÚ ze dne 15.12.2010 není založena výlučně na pochybení navrhovatele. V řízení o zrušení rozhodnutí o udělení licence vyšlo jasně najevo, že ERÚ při rozhodování o věci nepostupoval správně, ačkoli mu byly předloženy nesourodé podklady, nevyzval žalobce k odstranění rozporů; ERÚ však věc prezentuje tak, že věc posoudil správně, avšak byl to žalobce, který jej uvedl v omyl nepravdivostí revizní zprávy. Presumpce správnosti správního aktu je však založena na presumpci správného postupu správního orgánu – předpokládá se, že správní orgán bude vždy postupovat v souladu se zákony a v nezbytném rozsahu zjistí stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. To však ERÚ tak při rozhodování o udělení licence neučinil, když vydal rozhodnutí na základě nesouladných podkladů, aniž by požadoval odstranění rozporů. Na pochybení ERÚ upozornil i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 8.3.2016 č.j. 7 As 153/2015-112, kde uvedl, že úřad neupozornil na žádné pochybnosti ohledně nesplnění technických předpokladů, ač disponoval dostatečným personálním i odborným zázemím; sám úřad připustil, že sehrál roli v systémovém selhání při udělování licencí na výrobu elektřiny ke konci roku 2010. Rozpor mezi podklady byl původně hlavním argumentem Nejvyššího státního zástupce v žalobě o zrušení licence, později ji nahradil argumentem o údajné nepravdivosti revizní zprávy. Na to žalobce reagoval vysvětlením, že fotovoltaický systém byl skutečně na jaře 2011 vyměněn a doplněn, protože část původně nainstalovaných panelů nevykazovala požadovaný výkon, což NSS v řízení o kasační stížnosti vyhodnotil jako účelovou změnu výpovědi. Ke změně elektrárny na jaře 2011 žalobce dále uvedl, že žádná stavba, tím méně složité elektrické zařízení, nemůže být ani okamžikem kolaudace vnímáno jako stavba, do níž v průběhu její životnosti nebude znovu zasahováno a nebude měněna. K výměně panelů došlo po zimě, kdy se potvrdilo, že snížený výkon není způsobem zimním obdobím a sněhovou pokrývkou. Fotovoltaická elektrárna je věcí hromadnou a změna některých komponentů (v tomto případě zlomku panelů v poměru k celkovému počtu téměř deseti tisíc panelů a doplnění několika dílů) nemůže být vnímáno jako změna podléhající přelicencování (pokud provozovatel neusiluje o zvýšení celkového výkonu) nebo novému stavebnímu řízení – jedná se stále o tutéž věc. Celkový povolený nainstalovaný výkon FVE , adresa, nebyl překročen. Revizní technik nemohl v listopadu 2010 tušit, že žalobce na jaře 2011 umístí na pozemek parc. č. 1085/2 pět nových krátkých řad celkem , hodnota, panelů. Revizní zpráva tak neobsahovala revizi těchto dosud neexistujících komponentů. Úřední praxe byla v rozhodném období značně nejednotná, což bylo dáno mj. nejasností právní úpravy a chybějící jednotnou metodikou správního orgánu. Zájem žalobce na uznání jeho nároku na podporu podle okamžiku uvedení do provozu v roce 2010 je motivován tím, že prostředky na výstavbu FVE , adresa, vynaložil v roce 2010 a tentýž rok ji uvedl do provozu. ERÚ ve svém vyjádření ze dne 4.12.2019 připomněl, že výše podpory v rozhodné době se stanovila s přihlédnutím k obvyklým nákladům tak, aby výrobce při kontinuální výrobě elektřiny dosáhl návratnosti svých investic za 15 let. Tuto státem garantovanou návratnost může žalobci zajistit jen podpora ve výši stanovené pro výrobny uvedené do provozu v roce 2010 a její výše by měla odpovídat podmínkám, které žalobce splnil. Česká republika v mezidobí podporu pro výrobny velikosti FVE , adresa, jako celek zrušila, neboť přestala usilovat o další zvyšování podílu elektřiny vyrobené ze slunečního záření, žalobce by tak v případě, že by FVE , adresa, byla považována za uvedenou do provozu až v roce 2017, již žádnou podporu neobdržel. V případě uznání nároku na podporu ve výši stanovené pro rok 2010 mu naopak trvání tohoto nároku i po zrušení zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů státu nadále zaručuje, a to po dobu životnosti FVE , adresa, dle § 54 odst. 5 zákona č. 165/2012 Sb.

11. Při jednání konaném dne 22.5.2020 žalobce setrval na podané žalobě a zopakoval svá skutková tvrzení. Žalovaný doplnil, že žalobce nemohl být v dobré víře ve správnost původního rozhodnutí o udělení licence, což vyplývá mj. z toho, že u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 4/2018 probíhá trestní řízení mj. proti obžalovanému , jméno FO, , který byl od roku 2010 až do současnosti předsedou představenstva žalobce, popřípadě statutárním ředitelem. Rozsudkem Krajského soudu v Brně z 20.11.2019 č.j. 10 T 4/2018-2442 byl pak uznán vinným ze zločinu podvodu, který spočíval v tom, že nedokončenou fotovoltaickou elektrárnu vydával za dokončenou. K tomu žalobce uvedl, že je pravdou, že rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 10 T 4/2018-2442 byl dne 20.11.2019 vydán, nicméně proti tomuto rozsudku byla ze strany obžalovaných a státní zástupkyně podána odvolání, o kterých dosud nebylo Vrchním soudem v Olomouci rozhodnuto a spis mu dosud nebyl ani předložen. S argumentem, že pozemek parc. č. 1085/2 neměl být původně fotovoltaickou elektrárnou zastavěn a stalo se tak až následně v důsledku určitých skutečností, se trestní soud nijak nevypořádal a založil své rozhodnutí na stejných argumentech jako soudy ve správním soudnictví v řízení o zrušení licence udělené žalobci. S ohledem na odmítnutí ústavní stížnosti žalobce proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pak má žalobce za to, že by argumenty žalobce měly být soudem vypořádány alespoň v tomto řízení.

12. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: , právnická osoba, .

13. Soud neprovedl další důkazy, které na jednání 22.5.2020, a to důkaz výslechem , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, k otázce stavu fotovoltaické elektrárny žalobce, její stavební dokončenosti a k důvodům dostavby té elektrárny na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , a dále dotaz na společnost , právnická osoba, . ohledně informace o množství elektřiny dodané žalobcem do distribuční soustavy v období od listopadu 2017 do konce března 2018, neboť měl pro posouzení a rozhodnutí věci dostatek důkazů a provádění dalších považoval na nadbytečné.

14. Ze spisu Energetického regulačního úřadu sp.zn.. , č. účtu, -ERU soud zjistil, že dne 30.5.2018 doručil žalobce návrh na zahájení řízení o rozhodnutí sporu podle § 17 odst. 7 písm. d) energetického zákona a podle § 52 odst. 1 zákona o podporovaných zdrojích energie, kterým se (ve znění pozdější úpravy petitu) domáhal proti žalovanému určení, že mu vznikl, trvá a od 16.11.2017 náleží nárok na podporu elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje vyrábějícího elektřinu ze slunečního záření ve fotovoltaické výrobně elektřiny FVE , adresa, ,89 MWP, evidenční číslo provozovny 1, nacházející se v obci , jméno FO, na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, , všechny v katastrálním území , adresa, , provozované na základě licence na výrobu elektřiny č., hodnota, , ve formě ročního zeleného bonusu, a to ve výši stanovené cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu účinným pro příslušný kalendářní rok pro zdroj vyrábějící elektřinu využitím slunečního záření uvedený do provozu od 1.1.2010 do 31.12.2010 s instalovaným výkonem nad 30 kW, konkrétně pro rok 2017 ve výši 13.366 Kč/MWh a pro rok 2018 ve výši 13.525 Kč/MWh, dále rozhodnutí, že žalovaný je povinen provést registraci fotovoltaické výrobny elektřiny žalobce FVE , adresa, ,89 MWP, evidenční číslo provozovny 1, nacházející se v obci , jméno FO, na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, , všechny v katastrálním území , adresa, , provozované na základě licence na výrobu elektřiny č. , hodnota, , v systému operátora trhu tak, že ve vztahu k této výrobně bude v systému operátora trhu zaregistrována podpora elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje vyrábějícího elektřinu ze slunečního záření ve formě ročního zeleného bonusu ve výši stanovené cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu účinným pro příslušný kalendářní rok pro zdroj vyrábějící elektřinu využitím slunečního záření s instalovaným výkonem nad 30 kW uvedený do provozu od 1.ledna 2010 do 31.prosince 2010. Dále se žalobce domáhal zaplacení částky 4.442.953,54 Kč spolu s 8,50% úrokem z prodlení p.a. od 7.5.2018 do zaplacení. Rozhodnutím ze dne 2.11.2018 č.j. 05468-21/2018-ERU sp.zn. OSS-, č. účtu, -ERU Energetický regulační úřad návrh zamítl. Z rozhodnutí plyne, že předmětem sporu učinil žalobce nárok na deklaraci vzniku a trvání práva na podporu elektřiny ve výši stanovené pro zdroje uvedené do provozu od 1.1.2010 do 31.12.2010 s instalovaným výkonem nad 30 kW, a to i pro období po 16.11.2017, uložení povinnosti ve vztahu k FVE , adresa, umožnit v systému operátora trhu provedení registrace podpory elektřiny ve výši stanovené cenovým rozhodnutím ERÚ pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010 a uložení povinnosti zaplatit částku 4.442.953,54 Kč. ERÚ vyšel z toho, že navrhovatel je držitelem licence na výrobu elektřiny č. , hodnota, , odpůrce je držitelem výlučné licence na činnosti operátora trhu č. , hodnota, , tedy subjektem ze zákona povinným hradit výrobcům elektřiny tzv. zelený bonus na elektřinu z obnovitelných zdrojů (§ 20a odst. 4 písm. u) energetického zákona). Pokud o to výrobce požádá, je operátor trhu povinen na základě vyúčtování hradit výrobci zelený bonus na elektřinu z obnovitelných zdrojů (§ 9 odst. 3 zákona č.165/2012 Sb.). Navrhovatel právo neúspěšně uplatil a ERÚ je kompetentní k rozhodnutí předmětného sporu. Navrhovatel v rámci skutkových tvrzení uvedl, že licence na výrobu elektřiny č. , hodnota, nabyla právní moci dne 21.12.2010, k prvnímu paralelnímu připojení výrobny došlo dne 20.12.2010, což značí, že FVE , adresa, byla uvedena do provozu v průběhu roku 2010. Odpůrce oponoval zejména tím, že s ohledem na nabytí právní moci licence až dnem 16.11.2017 nelze na výrobnu elektřiny pohlížet jako na zdroj uvedený do provozu v roce 2010. ERÚ pro provedeném dokazování dospěl k závěru, že výrobnu elektřiny FVE , adresa, není možné považovat za zdroj uvedený do provozu od 1.1.2010 do 31.12.2010, přičemž navrhovateli jako držiteli licence na výrobu elektřiny č. , hodnota, nevzniklo ani netrvá právo na podporu elektřiny ve formě ročního bonusu ve výši stanovené pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010. Svůj závěr ERÚ opřel o zjištění, že navrhovateli byla rozhodnutím ze dne 15.12.2010 pravomocným ke dni 21.12.2010 udělena licence na výrobu elektřiny č. , hodnota, , oprávnění k podnikatelské činnosti bylo založeno na 25 let. Toto rozhodnutí následně u soudu napadl Nejvyšší státní zástupce žalobou podanou ve veřejném zájmu, ve které namítal nesplnění zákonných podmínek pro vznik podnikatelského oprávnění ke dni udělení licence. Rozsudkem Krajského soudu v Brně, č.j. 62 A 112/2013-321 ze dne 2.6.2016 bylo rozhodnutí o udělení licence zrušeno a věc byla vrácena ERÚ k dalšímu řízení. Jak plyne z uvedeného rozsudku, rozhodnutí o udělení licence nemělo být pro nesplnění zákonných předpokladů vůbec vydáno. Krajský soud dovodil, že navrhovatel nemohl být v dobré víře ve správnost a zákonnost rozhodnutí o udělení licence, neboť ve vztahu k dokončenosti výrobny elektřiny musel vědět, že revizní zpráva nebyla zpracována řádně. Zřejmý nedostatek dobré víry dále pramenil z toho, že v licenčním řízení bylo předloženo pozměněné rozhodnutí o zkušebním provozu, z něhož byl úmyslně odstraněn údaj o počtu nainstalovaných panelů, čímž došlo k vážnému porušení zákona. , právnická osoba, ke změně nebo zrušení pravomocného správního aktu uvádí, že nezákonné správní akty vydané k tíži adresáta je zásadně třeba revokovat s účinky ex tunc a ty vydané ve prospěch adresáta v účinky ex nunc; pokud by však účastník nezákonnost sám zapříčinil, nejednal by v dobré víře a pak je třeba revokovat správní akt s účinky ex tunc. Na předmětné rozhodnutí je tak třeba hledět jako na správní akt, který nenabyl zamýšlených právních účinků. Právním názorem soudu je ERÚ v dalším řízení vázán a ERÚ nepřísluší závěry soudu ohledně nenaplnění podmínek pro udělení licence v roce 2010 revokovat. Pokud nebyla výrobna v roce 2010 dokončena, nebyl splněn základní předpoklad pro uplatnění podpory pro zdroje uvedené do provozu v tomto roce. Příslušná ustanovení energetického zákona ohledně udělování licencí a cenového rozhodnutí č. 4/2009 je nezbytné vykládat tak, že se vždy jedná o výrobny, které byly kompletně dokončeny v žadatelem prezentovaném rozsahu, což u navrhovatele (s ohledem na nedokončenost elektrárny na pozemku parc.č. 1085/2) v roce 2010 splněno nebylo. Výklad, který by směřoval k opačnému závěru, by vedl k neudržitelným závěrům o splnění podmínek pro uplatňování podpory pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010, ačkoli takový zdroj výkonu v roce 2010 fakticky neexistoval. Nelze souhlasit s argumentací navrhovatele opírající se o § 54 odst. 5 zákona č.165/2012 Sb., který stanoví, že pro výrobny elektřiny uvedené do provozu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pro které vznikl nárok na podporu elektřiny podle dosavadních předpisů, trvá nárok na podporu elektřiny podle tohoto zákona po dobu životnosti výrobny elektřiny podle dosavadních právních předpisů. Citované ustanovení se uplatní pouze v případě, že právo na podporu vzniklo v souladu s právními předpisy a nebylo následně nijak zpochybněno, což však není posuzovaný případ. Nedostatek dobré víry na straně navrhovatele způsobil, že právo na podporu nelze přiznat, protože nevzniklo, byť bylo po přechodnou dobu „s úspěchem“ (avšak zároveň v rozporu se zákonem) uplatňováno. K argumentaci navrhovatele vztahující se namítané totožnosti rozhodnutí o udělení licence č., hodnota, z roku 2010 a rozhodnutí o udělení licence č. , hodnota, z roku 2017 ERÚ uvedl, že se o stejnou licenci v žádném případě jednat nemůže. V případě prvního udělení absentuje prokázání technického předpokladu, takže licence neměla být v roce 2010 vůbec udělena, ve druhém případě pak udělení již nic nebránilo. Ze shodného číselného označení licencí nelze prvek totožnosti dovozovat, neboť skutkové okolnosti, za kterých byly uděleny, se diametrálně odlišovaly. Nelze také opomenout skutečnost následného zrušení licence z roku 2010. Rovněž argumentu navrhovatele vztahujícímu se k naplňování cíle podílu obnovitelných zdrojů energie a jeho příspěvku k ochraně životního prostředí by bylo možné přiznat právní relevanci pouze v případě, že by licence byla udělena v souladu s právními předpisy. Z obecných principů nelze dovozovat právo na podporu v individuálním případě, když k naplnění těchto cílů stanovil zákonodárce pro výrobně elektřiny pravidla, za kterých je indikativní cíl postupně legální cestou v podobě subjektivního práva na výrobu elektřiny naplňován. ERÚ se neztotožnil ani s argumentací navrhovatele týkající se údajného systémového selhání státu a nejasných pravidel pro udělování licencí. Skutečnost, že navrhovatel obdržel opis registrace, neznamená ze strany odpůrce uznání skutečnosti uvedení výrobny elektřiny do provozu v roce 2010, když odpůrce uvedl, že písemnosti tohoto typu jsou zasílány automaticky výrobcům elektřiny majícím v systému odpůrce po dobu dvou let nedokončenou žádost o zaevidování výrobny jako informace, že jimi podaná žádost byla zamítnuta. Odpůrce doložil data z informačního systému, kde je u žádosti uveden status zamítnuto. Pro přiznání licence je však rozhodnou skutečností vydaná licence a vznik oprávnění k podnikatelské činnosti, což v roce 2010 nenastalo. Licence byla zrušena s účinky ex tunc a navrhovatel nedisponoval příslušným oprávněním k výkonu licencované činnosti a nesplnila jednu z podmínek pro přiznání podpory.

15. Proti rozhodnutí ERÚ podal žalobce dne 28.11.2018 rozklad o němž rozhodla Rada ERÚ rozhodnutím ze dne 20.8.2019 č.j. 05468/31-2018-ERU tak, že jej zamítla a napadené rozhodnutí ERÚ potvrdila, neboť dospěla k závěru, že bylo vydáno v souladu s právními předpisy na základě zjištěného skutkového stavu a správného právního posouzení. Rada ERÚ se ztotožnila s názorem, že původní rozhodnutí o udělení licence bylo Krajským soudem v Brně zrušeno s účinky ex tunc, neboť účinky rozhodnutí ex nunc jsou podmíněny existencí dobré víry na straně účastníka, která na straně navrhovatele absentovala. Ke vzniku práva na podporu nemohlo dojít ani zpětně rozhodnutím ERÚ č.j. 12744-78/2010-ERU ze dne 6.11.2017, jelikož v rámci nového projednání ERÚ posuzoval stav a podklady ke dni nového rozhodování o udělení licence.

16. Z Rozhodnutí o udělení licence č. , hodnota, ze dne 15.12.2010 vyplývá, že ERÚ udělil žalobci licenci na výrobu elektřiny na dobu 25 let ode dne vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti s tím, že oprávnění k licencované činnosti vznikne a současně termínem zahájení licencované činnosti je den nabytí právní moci rozhodnutí. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 21.12.2010. Licence byla udělena pro provozovny v k.ú. , adresa, nacházející se na pozemcích parc.č. , Anonymizováno, , s celkovým nainstalovaným výkonem 1,89 MW.

17. Ze Smlouvy o připojení výrobny elektřiny ze dne 4.5.2010 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem jako žadatelem a společností , právnická osoba, . jako provozovatelem distribuční soustavy a jejím předmětem byl závazek provozovatele distribuční soustavy připojit ke své distribuční soustavě zařízení žadatele pro odběr a výrobu elektřiny FVE , adresa, a zajistit rezervovaný příkon a výkon podle čl. II smlouvy, dále závazek žadatele uhradit provozovateli podíl na nákladech s připojením a dodržet uvedené technické podmínky připojení a provozu zařízení paralelně s distribuční soustavou.

18. Přílohou č. , hodnota, této smlouvy je Protokol o schválení výrobny, v němž je uvedeno, že dne 20.12.2010 byl proveden ověřovací provoz se závěrem, že vyvedení výkonu výrobny je bez závad, byly předloženy požadované doklady a revizní zprávy a podmínky pro obchodní měření odpovídají požadavkům provozovatele distribuční soustavy.

19. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2.6.2016 č.j. 62 A 112/2013-321 bylo zrušeno rozhodnutí ERÚ ze dne 15.12.2010, č.j. 12744-15/2010-ERU o udělení licence č. , hodnota, a věc byla vrácena ERÚ k dalšímu řízení. Takto soud rozhodl na podkladě žaloby Nejvyššího státního zástupce podané ve smyslu § 66 odst. 2 s.ř.s. z důvodu veřejného zájmu, přičemž takto soud rozhodoval již podruhé poté, co jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem. Krajský soud v Brně v novém rozhodnutí dospěl k závěru, že nelze souhlasit názorem, že energetické zařízení nemusí být zcela dokončeno, aby bylo možno vyhotovit revizní zprávu, a revizi lze provést až poté, co je energetické zařízení kompletní a tvoří funkční soubor všech jeho nezbytných částí, tedy až poté, co jsou zapojeny veškeré solární panely. Revizní zprávy se však neshodují v počtu panelů (9476 oproti 9500) ani v jejich výkonu (1,875 945 Wp oproti 1,890500 Wp), kolaudační souhlas uvádí rovněž jiný počet panelů (9429) a jejich typy i výkon. Ani doplnění žádosti o kolaudační souhlas se v těchto údajích neshoduje. Soud zjišťoval dokončenost elektrárny ke dni provedení revize a dospěl k závěru, že na začátku roku 2011 se na pozemku parc.č. 1085/2 v k.ú. , adresa, , na němž se podle rozhodnutí o udělení licence i podle rozhodnutí stavebního úřadu měla elektrárna nacházet, solární panely umístěny nebyly, zatímco později se tam nacházely. Začátkem roku 2011 tak elektrárna nebyla dokončena a k části elektrárny umístěné na pozemku č. 1085/2 se nemůže vztahovat revizní zpráva , jméno FO, z roku 2010. Revizní technik však musí před zpracováním revizní zprávy elektrárnu prohlédnout a zpráva se musí vztahovat k celému energetickému zařízení. Zpráva , jméno FO, tak nemohla být podkladem pro vydání rozhodnutí o udělení licence, neboť neprokazuje technickou způsobilost žadatele o licenci. Závěrem soud uvedl, že neprokázání technických předpokladů pro udělení licence je dostatečně závažným zjištěním, které indikuje důvodné pochybnosti v tom směru, že napadené rozhodnutí vůbec nemělo být vydáno. Zároveň se jedná o vadu, kterou nebylo možno odstranit ani v řízení před soudem, neboť neexistuje způsob, jakým by osoba zúčastněná na řízení (v tomto řízení žalobce) mohla zpětně prokázat splnění technických předpokladů. Soud se dále zabýval otázkou dobré víry osoby zúčastněné na řízení (žalobce) ve správnost a zákonnost napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že s ohledem na to, že to byl právě on, kdo předmětnou revizní zprávu předložil, nemohl být v dobré víře ve správnost a zákonnost rozhodnutí o udělení licence, neboť musel vědět, v jakém stavu se k datu zpracování revizní zprávy elektrárna nachází, tedy že minimálně na pozemku parc.č. 1085/2 v k.ú. , adresa, není dokončena. Je věcí žadatele, aby vybral revizního technika a důkladně vyžadoval jeho řádný postup a nebyl pouze pasivním příjemcem revizní zprávy. Dobrou víru žadatele (žalobce) tedy soud nehledal.

20. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 16.1.2017 č.j. 7 As 140/2016-99 byla zamítnuta kasační stížnost žalobce jako osoby zúčastněné na řízení proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně. Ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 3.4.2017 sp.zn. II ÚS 755/17 odmítnuta s odůvodněním, že návrh byl Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný.

21. Z Rozhodnutí o udělení licence č. , hodnota, ze dne 6.11.2017 soud zjistil, že ERÚ udělil žalobci licenci na výrobu elektřiny na dobu 25 let ode dne vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti, s tím, že oprávnění k licencované činnosti vznikne a současně termínem zahájení licencované činnosti vznikne dnem nabytí právní moci rozhodnutí. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 16.11.2017. Licence byla udělena pro provozovny v k.ú. , adresa, nacházející se na pozemcích p.č. 1085/2, 4, 104, 119, 124 125, s celkovým nainstalovaným výkonem 1,89 MW.

22. Na tato zjištění pak neměly ostatní provedené důkazy vliv.Podle § 5 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb. energetického zákona fyzická nebo právnická osoba, která žádá o udělení licence, musí prokázat, že má finanční a technické předpoklady k zajištění výkonu licencované činnosti. Fyzická nebo právnická osoba žádající o udělení licence je povinna doložit vlastnické nebo užívací právo k energetickému zařízení, které má sloužit k výkonu licencované činnosti. Není-li žadatel o licence vlastníkem energetického zařízení, je povinen doložit i souhlas vlastníka energetického zařízení s jeho použitím k účelům vymezeným tímto zákonem, a to nejméně po dobu, na kterou má být licence udělena. Finanční předpoklady není povinen prokazovat žadatel o licenci na výrobu elektřiny, pokud bude instalovaný elektrický výkon výrobny elektřiny nižší než 200 kW, nebo žadatel o licenci na výrobu tepelné energie, pokud bude instalovaný tepelný výkon zdroje tepelné energie nižší než 1 MW.Podle § 5 odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb. energetického zákona technické předpoklady se považují za splněné u energetického zařízení, u kterého je osvědčena jeho bezpečnost v rozsahu a za podmínek stanovených právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a v souladu s technickou dokumentací. Pokud je energetické zařízení stavbou, musí žadatel o udělení licence rovněž prokázat, že je oprávněn stavbu užívat nebo jinak provozovat.Podle § 9 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 426/2005 Sb. o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích žadatel prokazuje splnění technických předpokladů energetického zařízení dokladem osvědčujícím bezpečnost energetického zařízení, kterým je u energetických zařízení nově uváděných do provozu zpráva o výchozí revizi energetického zařízení, pokud jiný právní předpis ukládá povinnost nebo technická norma stanoví provedení výchozí revize před uvedením do provozu.Podle § 20a odst. 4 písm. u) zákona č. 458/2000 Sb. energetického zákona je operátor trhu povinen hradit výrobcům elektřiny zelený bonus na elektřinu z obnovitelných zdrojů, druhotných zdrojů a vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla.Podle § 3 odst. 1 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie účinného do 31.12.2012 podpora podle tohoto zákona (dále jen „podpora“) se vztahuje na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů ve výrobnách elektřiny na území České republiky připojených do elektrizační soustavy České republiky přímo, prostřednictvím odběrného místa nebo prostřednictvím jiné výrobny elektřiny připojené k elektrizační soustavě České republiky, s výjimkou větrných elektráren umístěných na rozloze 1 km2 o celkovém instalovaném výkonu nad 20 MWe. V případě výroby elektřiny z biomasy se podpora vztahuje na druhy a způsoby využití biomasy, které z hlediska ochrany životního prostředí stanoví prováděcí právní předpis.Podle § 6 odst. 1 zákona č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie Úřad (myšleno ERÚ) stanoví vždy na kalendářní rok dopředu výkupní ceny za elektřinu z obnovitelných zdrojů (dále jen „výkupní ceny“) samostatně pro jednotlivé druhy obnovitelných zdrojů a zelené bonusy.Podle § 54 odst. 5 z.č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie účinného od 30.5.2012 pro výrobny elektřiny uvedené do provozu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pro které vznikl nárok na podporu elektřiny podle dosavadních právních předpisů, trvá nárok na podporu elektřiny podle tohoto zákona po dobu životnosti výrobny elektřiny podle dosavadních právních předpisů. Ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno.Podle § 2 odst. 2 z.č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie pro účely tohoto zákona se rozumí obnovitelnými zdroji obnovitelné nefosilní přírodní zdroje energie, jimiž jsou energie větru, energie slunečního záření, geotermální energie, energie vody, energie půdy, energie vzduchu, energie biomasy, energie skládkového plynu, energie kalového plynu z čistíren odpadních vod a energie bioplynu.Podle § 4 odst. 1 z.č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie pro účely stanovení podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů podle tohoto zákona se za elektřinu z obnovitelných zdrojů považuje elektřina vyrobená využitím obnovitelných zdrojů naměřená v předávacím místě výrobny elektřiny a distribuční soustavy nebo přenosové soustavy, nebo naměřená na svorkách generátoru a snížená o technologickou vlastní spotřebu elektřiny, anebo poměrná část elektřiny pocházející z obnovitelného zdroje v případě společného spalování obnovitelného zdroje a druhotného zdroje nebo neobnovitelného zdroje. Odebírá-li výrobce ke krytí technologické vlastní spotřeby elektřinu z přenosové nebo distribuční soustavy nebo z jiné výrobny elektřiny, je předmětem podpory elektřina v množství naměřeném v předávacím místě výrobny elektřiny a sníženém o množství elektřiny odebrané pro technologickou vlastní spotřebu.Podle § 4 odst. 7 z.č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie rozsah a výši podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů stanoví Úřad podle tohoto zákona v cenovém rozhodnutí.Podle § 9 odst. 3 z.č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie pokud o to výrobce požádá, je operátor trhu povinen, na základě vyúčtování podle odstavce 6, hradit výrobci zelený bonus na elektřinu z obnovitelných zdrojů, druhotných zdrojů a vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla.Podle § 54 odst. 5 z.č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie pro výrobny elektřiny uvedené do provozu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pro které vznikl nárok na podporu elektřiny podle dosavadních právních předpisů, trvá nárok na podporu elektřiny podle tohoto zákona po dobu životnosti výrobny elektřiny podle dosavadních právních předpisů. Ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno.Podle § 57 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu jestliže vydání rozhodnutí závisí na řešení otázky, již nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout a o které nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, správní orgán si o ní může učinit úsudek; správní orgán si však nemůže učinit úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá, ani o otázkách osobního stavu.Podle § 57 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu rozhodnutím příslušného orgánu o předběžné otázce, které je pravomocné, popřípadě předběžně vykonatelné, je správní orgán vázán.

23. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že rozhodnutí správního orgánu je správné a žaloba žalobce není důvodná. S ohledem na obsáhlost napadených rozhodnutí Energetického regulačního úřadu soud v první řadě na tato rozhodnutí odkazuje s tím, že se ztotožňuje se závěry správního orgánu, a to jak skutkovými, tak s právním posouzením a pro stručnost na ně odkazuje.

24. V řízení bylo nesporné, že žalobci byla v roce 2010 udělena licence na výrobu elektrické energie pro výrobnu fotovoltatické elektrárny , adresa, . Rozhodnutí ERÚ o udělení licence bylo následně rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2.6.2016 č.j. 62 A 112/2013-321 k žalobě Nejvyššího státního zástupce zrušeno, neboť soud dospěl k závěru, že podmínky pro udělení licence na výrobu elektřiny nebyly splněny. Energetický regulační úřad poté zamítl návrh žalobce na vyplácení „zelených bonusů“ ve výši určené pro provozy uvedené do provozu v roce 2010, přičemž vyšel z uvedeného rozsudku. Otázka platnosti licence pro výrobu elektřiny je dle soudu předběžnou otázkou pro rozhodnutí o tom, zda žadateli vzniklo právo na výplatu podpory elektřiny a k jakému dni. Podle § 57 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu platí, že o předběžné otázce si správní orgán může udělat úsudek sám (s výjimkou toho, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá, ani o otázkách osobního stavu). Podle § 57 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu bylo-li již o předběžné otázce rozhodnuto, je správní orgán takovým rozhodnutím vázán. Obecně je pravomocné správní rozhodnutí závazné nejen pro účastníky daného správního řízení, ale rovněž pro všechny správní orgány. Totéž platí v případě, kdy je rozhodnuto jiným orgánem veřejné moci (například soudem). Správní orgán si proto o této věci již nemůže učinit vlastní úsudek a neplatí zde zásada volného hodnocení důkazů. Podmínkou je, aby bylo toto rozhodnutí pravomocné nebo předběžně vykonatelné (k tomu srov. Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 6. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2019). Je tedy zřejmé, že licence žalobce na výrobu elektřiny byla soudním rozhodnutím pravomocně zrušena a správní orgán nepochybil, pokud z příslušného rozhodnutí o zrušení licence při svém rozhodování vycházel.

25. Soud se dále zabýval otázkou, jaký byl účinek onoho zrušujícího rozhodnutí a zda lze provozovnu žalobce stále považovat za uvedenou do provozu v roce 2010 i přesto, že příslušná licence byla zrušena a novou žalobce získal až v roce 2017. Zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie účinný do 31.12.2012 dával Energetickému regulačnímu úřadu pravomoc stanovit vždy na kalendářní rok dopředu výkupní ceny za elektřinu z obnovitelných zdrojů samostatně pro jednotlivé druhy obnovitelných zdrojů a zelené bonusy. Stejně tak činí aktuálně účinný zákon č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie v § 4 odst.

7. Pro rok 2010 tak ERÚ učinil Cenovým rozhodnutím ze dne 3.11.2001, č. 4/2009, které mj. stanoví, že u nově zřizované výrobny elektřiny nebo zdroje se uvedením do provozu rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen nebo kdy poprvé začal vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů (bod 1.9 cenového rozhodnutí). Rozhodným pro přiznání nároku na výplatu zelených bonusů je tak platná licence a výkon licencované činnosti, tedy výroba a dodávky elektřiny do elektrizační soustavy (k tomu rovněž např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2545/2019, ze dne 27.11.2019, dle kterého předpoklad vzniku nároku provozovatele výrobny elektrické energie využívající sluneční záření na podporu podle zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů ve výši stanovené pro rok 2010 spočívající v tom, že výrobce začal do konce tohoto roku v souladu s pravomocným rozhodnutím o udělení licence vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy, platí i pro výrobny, u nichž výrobce uplatnil podporu využívání obnovitelných zdrojů ve formě zeleného bonusu, jednalo-li se o výrobnu určenou k připojení do elektrizační soustavy).

26. Otázka účinků zrušujícího rozsudku ve správním řízení není zákonem jasně stanovena a rozhodovací praxe soudů byla v minulosti v této otázce poměrně nejednotná, když např. dle rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 119/2012-86 zrušení rozhodnutí nemá retroaktivní účinky (body 25-26 rozsudku). Naproti tomu dle rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 32/2006-99 působí důsledky zrušujícího rozsudku soudu ex tunc a správní rozhodnutí se jím tedy ruší od samého počátku a je nutno na něj nahlížet jako by vydáno nebylo. Tento názor také nakonec ve správní i soudní praxi jednoznačně převážil. Rozsudek Krajského soudu v Brně o zrušení rozhodnutí o udělení licence má ve vztahu k platnosti licence účinky ex tunc, a to bez ohledu na tvrzenou dobrou víru žalobce ve správnost rozhodnutí ERÚ o udělení licence. Důsledkem zrušujícího rozhodnutí ve správním soudnictví totiž je, že napadené rozhodnutí správního orgánu je zrušeno, odklizeno a nemůže již proto vyvolávat žádné právní účinky. Opačný výklad by v nyní posuzované věci mohl vést k závěru, že lze vyrábět elektřinu a pobírat podporu ve formě zelených bonusů na základě neexistující (zrušené) licence, což odporuje zákonu i shora uvedenému cenovému rozhodnutí ERÚ. Smyslem právní úpravy je regulace energetického odvětví tak, aby bylo zajištěno, že výroba energie bude provozována pouze subjekty, které splňují určitá, např. finanční, avšak zejména technická a bezpečnostní kritéria. Tuto regulaci vzhledem k charakteru energetických provozů jakožto provozů technicky náročných a potenciálně nebezpečných považuje soud za odpovídající a žádoucí. Shledal-li správní soud, že provozovna žalobce tato kritéria v roce 2010 nesplňovala, a to v takové míře, že bylo nutno přistoupit ke zrušení udělené licence, nelze dle soudu na základě licence udělené pravomocně až v roce 2017 zpětně dovozovat, že stanovené podmínky v roce 2010 splňovala.

27. Obecně je třeba uvést, že za okamžik uvedení do provozu je třeba chápat okamžik, kdy zařízení v souladu s právem (legálně) slouží účelu, pro který bylo vybudováno, tj. u fotovoltaické elektrárny je to okamžik, kdy legálně vyrábí a dodává elektřinu do elektrizační soustavy (s vyjímkou ostrovních provozů, což nebyl případ výrobny žalobce). Mezi formální podmínky patří podmínky zákonné znamenající, že daná výrobna splňuje všechny podmínky stanovené zákonem a tedy že elektřinu vyrábí legálně, tj. podléhá-li kolaudaci, byla zkolaudována, disponuje rozhodnutím o udělení licence a vznikem oprávnění k výkonu licencované činnosti, v případě, že dodává elektřinu do distribuční soustavy, pak musí disponovat též souhlasem provozovatele distribuční soustavy s připojením, které se realizuje právě připojením k distribuční soustavě se souhlasem provozovatele. Mezi podmínky materiální lze zařadit faktickou stavební dokončenost elektrárny, tedy že elektrárna je fyzicky hotová (což se právně projeví tím, že byla zkolaudována, obdržela revizní zprávu, že byla fyzicky propojena s distribuční soustavou) a že začala vyrábět a dodávat elektřinu do distribuční soustavy (což se prokazuje protokolem o prvním paralelním připojení výrobny k distribuční soustavě). Soud prvního stupně považuje za rozhodující nikoli to, kdy byly vystaveny potřebné (nepravdivé) dokumenty, které prokazují splnění těchto podmínek, ale to, kdy skutečně byly tyto podmínky splněny. Těmito podmínkami se totiž sleduje, aby zařízení bezpečně a legálně sloužilo k účelu, pro který bylo vybudováno. Jinými slovy nezáleží na tom, kdy byl vystaven protokol či další listiny, kterými se splnění příslušných podmínek prokazuje, ale kdy skutečně došlo ke splnění podmínek. Není totiž pochyb o tom, že fotovoltaická elektrárna může vyrábět elektřinu i v situaci, kdy není stavebně dokončená (stačí v zásadě i jen jeden fotovoltaický panel), není pochyb o tom, že může být fyzicky propojena s distribuční soustavou a dodávat elektřinu do distribuční soustavy i bez toho, že by proběhlo paralelní připojení výrobny k distribuční soustavě (tedy bez souhlasu provozovatele distribuční soustavy), není pochyb o tom, že může obdržet revizní zprávu bez toho, že by byla skutečně provozuschopná a bezpečná (stačí podplatit revizního technika). Podstatné je, kdy jsou skutečně splněny podmínky pro to, aby bylo možné hovořit o výrobně jako o výrobně uvedené do provozu, tedy okamžik, kdy zařízení v souladu s právem (legálně) slouží účelu, pro který bylo vybudováno. Pokud tedy například fotovoltaická elektrárna není zcela dokončená, nelze hovořit o uvedení výrobny do provozu, i kdyby byly formálně naplněny podmínky bodu 1.9 cenového rozhodnutí ERÚ číslo 4/2009 (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu spisová značka 9 As 256/2015 nebo spisová značka 9 As 204/2015).

28. Soud I. stupně podotýká, že ve smyslu § 135 o.s.ř. je vázán pravomocnými rozsudky vydanými v trestním řízení (řízení u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 10 T 4/2018) a dále ve smyslu § 159a odst. 4 o.s.ř. je vázán i rozhodnutím Krajského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. 62 A 112/2013. Z rozhodnutí vydaných soudy v těchto řízeních lze stručně shrnout, že k vydání původní licence žalobce v roce 2010 č., hodnota, dne 15.12.2010 došlo, ačkoliv fotovoltaická elektrárna žalobce nebyla stavebně dokončená, čehož si žalobce musel být vědom, v řízení před Krajským soudem v Brně vedeném pod sp. zn. 62 A 112/2013 proto byla tato licence zrušena (resp. správní rozhodnutím, kterým byla udělena). S ohledem na to, že žalobce si musel být vědom (a to bez ohledu na to, zda se jednalo o trestný čin či nikoli, neboť trestní řízení dosud pravomocně neskončilo) stavu nedokončenosti elektrárny žalobce, nelze tedy dovozovat u žalobce dobrou víru a naopak ustálená rozhodovací praxe soudů i Energetického regulačního úřadu dovozuje, že došlo ke zrušení licence s účinností ex tunc, tedy od samého počátku. Žalobce tak ke dni rozhodování tohoto soudu disponuje platnou licencí vydanou až roku 2017 (licence na výrobu elektřiny licence č., hodnota, ze dne 6.11.2017). Pokud žalobce elektřinu vyráběl i v období před vydáním této licence, jedná se o elektřinu vyrobenou neoprávněně, za kterou žalobci podpora nepřísluší, neboť nelze přisuzovat jakékoli právní účinky licenci, která byla pro nezákonnost zrušena (ostatně pro soud je podle § 154 odst. 1 o.s.ř. rozhodující stav v době vyhlášení rozsudku). Zároveň z ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že podmínkou pro vznik nároku na podporu podle zákona č. 165/2012 Sb. je mj. to, že výroba elektřiny musí být legální, dovolená, tedy v souladu s právem. Podmínkou pro legální výrobu elektřiny je tak mj. získání licence podle energetického zákona a nelze hovořit o uvedení výrobny do provozu dříve, než tato získá v souladu s právem licenci. Ostatně v rozsudku ze dne 9.3.2017 sp. zn. 32 Cdo 1051/2015 Nejvyšší soud České republiky výslovně dovodil, že předpokladem vzniku nároku provozovatele výrobny elektrické energie využívající sluneční záření za výkupní ceny elektřiny stanovené pro rok 2010 je skutečnost, že výrobce začal dokonce tohoto roku v souladu s pravomocným rozhodnutím o udělení licence vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy. Tento předpoklad není splněn, jestliže např. dodávky byly prováděny bezesmluvně a bez připojení k přenosové nebo distribuční soustavě provedeného provozovatelem příslušné soustavy (obdobně viz rozsudek ze dne 27.11.2019 č.j. 23 Cdo 2545/2019-262).

29. V roce 2010 tak nebyla splněna jedna ze dvou základních podmínek pro to, aby žalobce na základě výroby elektrické energie ve FVE , adresa, mohl nárokovat svoji registraci jakožto výrobny uvedené do provozu v roce 2010 a v důsledku toho nárokovat podporu takto vyrobené elektřiny stanovenou výrobny uvedené do provozu v roce 2010. Nenáleží mu proto ani částka 4.442.953,54 Kč, kterou žalobce požadoval jakožto zelený bonus, který mu měl být vyplacen za elektřinu dodanou do distribuční soustavy v období od listopadu 2017 do konce března 2018. Jak soud uvedl shora, žalobce nemá nárok na zelený bonus určený pro výrobny uvedené do provozu v roce 2010, když mu byla licence platně udělena až v roce 2017. Výše podpory energie z obnovitelných zdrojů pro roky 2017 a 2018 byla stanovena Cenovými rozhodnutími ERÚ č. 5/2016 (účinné od 1.1.2017) a 3/2017 (účinné od 1.1.2018). Obě tato cenová rozhodnutí však stanoví pouze výkupní ceny a roční zelené bonusy na elektřinu pro výrobu elektřiny využitím slunečního záření pro výrobny uvedené do provozu do konce roku 2013, za kterou však – jak soud osvětlil shora – výrobnu žalobce považovat nelze. Žalobci tak nárok na zelený bonus za období od listopadu 2017 do konce března 2018 nevznikl.

30. Ze shora uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí ERÚ a Rady ERÚ jsou v rozsahu všech výroků správná a žaloba, kterou se žalobce domáhá jejich nahrazení, je nedůvodná. Proto soudu nezbylo než ji zamítnout.

31. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl podle 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný a přísluší mu proto náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající z paušální náhrady hotových výdajů dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 900,- Kč za tři úkony po 300,- Kč (1. vyjádření k žalobě ze dne 25.11.2019, 2. a 3. účast na jednání dne 22.5.2020 přesahující dvě hodiny).