25 C 246/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.Miloslava Sládka a přísedících JUDr.Zdeňka Nopa a Mgr.Jiřiny Slavíkové v právní věci žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno („ Anonymizováno “), narozené Datum narození žalobkyně , státní příslušnice Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, trvale bytem Anonymizováno , fakticky Anonymizováno , zastoupené Jméno Zástupce , advokátkou se sídlem Anonymizováno , proti žalovanému Jméno žalovaného ., IČO Anonymizováno , se sídlem Adresa žalovaného , o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru,

I. Určuje se, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni dopisem žalovaného ze dne 1.8.2024, je neplatná.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8.776,- Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky se sídlem , adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 20.12.2024 došlou soudu téhož dne domáhá určení, že výpověď z pracovního poměru žalobkyně u žalovaného učiněná žalovanou dne 1.8.2024 je neplatná.

2. V žalobě uvádí, že je zaměstnána u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 3.7.2017 ve znění pozdějších dodatků na pozici Associate Partner. Dne 1.8.2024 byla žalobkyni osobním předáním doručena písemnost označená jako výpověď z pracovního poměru ze dne 1.8.2024 pro údajné soustavné a dlouhodobé nesplňování požadavků pro řádný výkon práce a dosahování neuspokojivých výsledků ve smyslu § 52 písm. f) zákoníku práce, resp. dlouhodobě neuspokojivé pracovní výsledky, na které měla být žalobkyně opakovaně upozorněna a žádána o nápravu. Před doručením výpovědi žalobkyně obdržela 3 písemné výzvy k odstranění nedostatků, a to ze dne 3.5.2023, 6.6.2023 a 2.7.2024, které byly žalobkyni zaslány elektronickou formou na její pracovní e-mailovou adresu: , e-mail, . Výzva k odstranění nedostatků ze dne 16.10.2023, která je rovněž zmiňována ve výpovědi, nebyla žalobkyni doručena vůbec, ani v listinné ani v elektronické podobě. Žalobkyně namítá, že výpověď je neplatná a na žalovaného se obrátila dne 6.9.2024 e-mailovou zprávou (jejíž přílohou byl dopis ze dne 26.8.2024) a následně i dne 11.11.2024 prostřednictvím své právní zástupkyně, kdy žalovaného informovala, že výzvy k odstranění nedostatků ze dne 3.5.2023, 6.6.2023 a 2.7.2024 nesplňují požadavky stanovené zákoníkem práce a tudíž výpověď není platným rozvázáním pracovního poměru. Žalobkyně se pokusila vyřešit situaci smírnou cestou, avšak stranám se nepodařilo na podmínkách smíru dohodnout. Žalovaný sice uznal neplatnost výpovědi, ale odvolání výpovědi z pracovního poměru neučinil v souladu s § 50 odst. 5 zákoníku práce, tj. písemně a nejpozději do uplynutí výpovědní doby. Žalobkyni tak nezbylo nic jiného, než se obrátit s danou záležitostí na soud rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.4.1999 sp. zn. 21 Cdo 2625/98). Pokud by žalovaný po podání žaloby přistoupil k odvolání výpovědi z pracovního poměru, je žalobkyně připravena s tímto odvoláním souhlasit, aniž by tak bylo nutné provádět další dokazování.

3. Podle zákoníku práce může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď pro neuspokojivé pracovní výsledky dle § 52 písm. f) zákoníku práce pouze tehdy, pokud zaměstnanec dosahuje bez zavinění zaměstnavatele neuspokojivých pracovních výsledků, zaměstnavatel zaměstnance v posledních 12 měsících písemně vyzval k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků a zaměstnanec tyto neuspokojivé pracovní výsledky v přiměřené době neodstranil. Předpokladem platnosti výpovědi dle § 52 písm. f) zákoníku práce je tedy písemná výzva k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků. Vzhledem k tomu, že tato výzva souvisí s ukončením pracovního poměru, v souladu s § 334 a násl. zákoníku práce musí být doručena do vlastních rukou zaměstnance. Podle § 334a zákoníku práce může zaměstnavatel písemnost doručit zaměstnanci do vlastních rukou rovněž prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací. Jak vyplývá z § 335 zákoníku prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací pouze tehdy, pokud zaměstnanec k tomuto způsobu doručování poskytne zaměstnavateli písemný souhlas a uvede elektronickou adresu pro doručování, která není v dispozici zaměstnavatele. Před udělením souhlasu je zaměstnavatel dále povinen zaměstnance písemně informovat o podmínkách doručování. Žalovaný uvedené podmínky pro doručování prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací nesplnil, jelikož žalobkyně nebyla písemně informována o podmínkách doručování písemnosti prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, žalobkyně neudělila souhlas s tímto způsobem doručování, žalobkyně nesdělila e-mailovou (či jinou elektronickou) adresu pro doručování písemností a výzvy k odstranění nedostatků byly doručeny na e-mailovou adresu, která je v dispozici žalované. První dvě výzvy k odstranění nedostatků, tj. výzva ze dne 3.5.2023 a výzva ze dne 6.6.2023, sice byly žalobkyni doručeny za předchozí právní úpravy (tj. před novelou zákoníku práce č. 281/2023 Sb. účinnou od 1.10.2023, kterou došlo k novelizaci ustanovení o doručování písemností v § 334 a násl. zákoníku práce), nicméně u těchto výzev zase není splněna podmínka časové návaznosti 12 měsíců podle § 52 písm. f) zákoníku práce (bez ohledu na další vady elektronického doručení). Výzva k odstranění nedostatků ze dne 16.10.2023, která je zmiňována ve výpovědi, pak nebyla žalobkyni doručena vůbec. Vzhledem k tomu, že ani jedna z výše uvedených výzev k odstranění nedostatků tak nebyla doručena řádně, není možné kteroukoliv z nich považovat za tzv. kvalifikovanou výzvu ve smyslu § 52 písm. f) zákoníku práce. Jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu CŘ ze dne 7.9.2010 sp. zn. 21 Cdo 2894/2009, „aby byl dán výpovědní důvod ve smyslu ustanovení § 46 odst. 1 písm. e), věty za středníkem, zák. práce (nyní § 52 písm. f) věty za středníkem zák. práce), nepostačuje bez dalšího samotná skutečnost, že zaměstnanec bez zavinění zaměstnavatele neuspokojivé pracovní výsledky skutečně má. Zákon stanoví jako podmínku, která musí být ještě předtím splněna, aby zaměstnavatel v době posledních 12 měsíců zaměstnance písemně vyzval k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků, a aby zaměstnanec neupokojivé pracovní výsledky neodstranil, ačkoliv mu k tomu byla poskytnuta přiměřená lhůta. Písemná výzva k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků je hmotněprávním předpokladem platnosti výpovědi dané zaměstnanci podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce [pozn. žalobkyně: nyní § 52 písm. f) zák. práce].“ Absence řádné kvalifikované výzvy má tedy za následek neplatnost výpovědi dle § 52 písm. f) zákoníku práce, jelikož nebyly splněny podmínky stanovené tímto ustanovením. Pracovní poměr s žalobkyní proto nebyl rozvázán platně. Žalobkyně dále nesouhlasí ani s obsahem a skutečnostmi uvedenými v samotné výpovědi.

4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že uznává neplatnost výpovědi z pracovního poměru doručené žalobkyni dne 1.8.2024 a souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání a navrhuje soudu vydání rozsudku pro uznání podle § 153a občanského soudního řádu. Strany spolu aktivně komunikují a tento návrh činí po vzájemné dohodě.

5. Podáním ze dne 15.1.2025 i žalobkyně navrhla, aby soud rozhodl bez nařízení jednání s tím, že navrhuje vydání rozsudku pro uznání.

6. Jelikož je žalobkyně státním příslušníkem Velké Británie, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 10.1.2025 soud zjistil, že žalobkyně je občanem Spojeného království Velké Británie a , adresa, Irska, na území ČR má trvalý pobyt na adrese , adresa, od , datum, ; k dnešnímu dni změnu adresy nenahlásila.

7. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalobkyně na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém. Podle § 2 zákona č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém tohoto zákona se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen „mezinárodní smlouva“), a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Mezi ČR a Velkou Británií v tuto chvíli neplatí žádná dvoustranná smlouva, která by upravovala pravomoc soudů v této věci. Podle § 6 odst. 1 z.č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Podle § 88 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů ve věcech pracovních může být založena také ujednáním stran v písemné formě. Věcnou příslušnost českých soudů nelze však takovým ujednáním měnit. Podle odst. 2 pokud by jinak byla dána pravomoc českých soudů, lze sjednat písemně příslušnost zahraničního soudu jen po vzniku sporu nebo jestliže ujednání umožňuje pouze zaměstnanci zahájit řízení u soudu jiného státu. Ustanovení § 86 odst. 2 se použije obdobně. Podle § 85 odst. 3 o.s.ř. obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo. Žalovaný má sídlo na území ČR, ke dni zahájení řízení v obvodu Obvodního soudu pro , adresa, , zdejší soud je tak obecným soudem žalovaného a je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. Podle § 85 odst. 3 o.s.ř. je tak dána pravomoc i příslušnost Obvodního soudu pro , adresa, .

8. Závazkový vztah účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Podle § 87 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Podle odst. 2 pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie. Podle odst. 3 pojistné smlouvy se řídí právem státu, ve kterém má pojistník obvyklý pobyt. Smluvní strany mohou zvolit rozhodné právo pro pojistnou smlouvu; jde-li o pojistnou smlouvu, na kterou se vztahuje přímo použitelný předpis Evropské unie, mohou smluvní strany v rozsahu, ve kterém to tento předpis připouští, zvolit kterékoliv rozhodné právo. Podle § 89 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pracovní poměr založený jinak než smlouvou se řídí právním řádem státu, podle kterého byl pracovní poměr založen. Z pracovní smlouvy článku 11.6 vyplývá, že se pracovní poměr řídí právním řádem České republiky, a samotná smlouva je uzavírána podle (zák. č. 262/2006 Sb.) zákoníku práce, tj. podle českého práva. Smlouva se tedy i s ohledem na shora uvedená ustanovení řídí právním řádem České republiky.

9. Podle § 153a odst. 1 o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Podle odst. 2 tohoto ustanovení rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.). Podle odst. 3 rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal.

10. Podle § 2401 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku pracovní poměr, jakož i práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele z pracovního poměru upravuje jiný zákon. Totéž platí v rozsahu stanoveném jiným zákonem o smlouvách o výkonu závislé práce zakládajících mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek. Podle odst. 2 na práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele se nepoužijí ustanovení tohoto zákona o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce se pracovněprávní vztahy řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

12. Podle § 48 odst. 1 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce pracovní poměr může být rozvázán jen a) dohodou, b) výpovědí, c) okamžitým zrušením, d) zrušením ve zkušební době. Podle odst. 2 pracovní poměr na dobu určitou končí také uplynutím sjednané doby.

13. Podle § 50 odst. 1 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží. Podle odst. 2 zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52. Podle odst. 4 dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

14. Podle § 52 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů:a) ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část,b) přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část,c) stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách,d) nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice,e) pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost,f) nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil,g) jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi,h) poruší-li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance stanovenou v § 301a.

15. Podle § 72 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

16. Soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že žalovaným nebyla dodržena zákonná podmínka platnosti výpovědi podle § 52 písm. f) zákoníku práce, tj. doručení písemné výzvy k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků zaměstnanci v období předcházejícím výpovědi v posledních 12 měsících před podáním výpovědi (tzv. výtka). Žalovaný učinil nesporná tvrzení žalobkyně a výslovně uznal neplatnost výpovědi ze dne 1.8.2024, kterou dal žalobkyni. Na základě uvedeného tak soud souhlasí s právním posouzením předmětné výpovědi účastníky jako neplatné. Soud proto žalobě žalobkyně vyhověl a určil neplatnost předmětné výpovědi. Pro pouhé vyhlášení rozsudku (§ 115a o.s.ř.) stejně jako pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání (§ 153a odst. 4 o.s.ř.). Rozsudek tak byl vyhlášen dne 28.2.2025. Pro úplnost soud uvádí, že zastává právní názor, že obecně u určovacích žalob (až na výjimky) nelze rozhodovat rozsudkem pro zmeškání a rozsudkem pro uznání.

17. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, náleží jí proto plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši , právnická osoba, ,- Kč, odměnou advokáta za dva úkony právní služby po 2.500,- Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za použití § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu a dva režijní paušály po 300,-Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) podle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Právní zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, proto je třeba náklady navýšit o 21% sazbu této daně, tedy o částku 1.176,- Kč (vypočteno z částky 5.600,- Kč). Náhrada nákladů řízení žalobkyně tak činí celkem 8.776,- Kč.