25 C 296/2021

Plný text

: Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi údaje o zástupci , o rozvod manželství, <b><i>I. Manželství žalobkyně [jméno] [příjmení], roz. [příjmení], [datum narození] v [anonymizováno], a žalovaného [jméno] [příjmení], [datum narození] v [anonymizováno], uzavřené dne [datum] před Obvodným úradom [anonymizováno], okres [anonymizováno], se rozvádí.</b></i> <b><i>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b></i> Žalobkyně se žalobou ze dne 26.11.2021 došlou soudu téhož dne domáhá rozvodu manželství uzavřeného se žalovaným dne [datum] před Obvodným úradem [anonymizováno] na Slovensku před matričním úřadem [anonymizováno] nad [anonymizováno], okres [anonymizováno]. U obou se jedná o manželství první, oba jsou slovenské národnosti a státními příslušníky Slovenské republiky. Z manželství se narodily jen již zletilé děti. Místní příslušnost soudu je podle místa posledního společného bydliště manželů na adrese [adresa]. V návrhu uvádí, že jejich soužití bylo zpočátku šťastné. V průběhu trvání manželství však manželé zjistili, že s ohledem na rozdílné povahové vlastnosti, životní cíle a rozpory v názorech co se týče společné domácnosti, nejsou jejich představy ohledně společné budoucnosti již nadále slučitelné. Postupně se názory manžela a manželky na vedení společného života stále více lišily a rovněž došlo k citovému odcizení. Manželství je trvale rozvráceno a není zde předpoklad společného soužití manželů. Manželé spolu nežijí (tj. nevedou manželské a rodinné společenství ani společnou domácnost) od ledna 2020. V době podání žaloby probíhají snahy o sjednání smlouvy o vypořádání majetkových poměrů, bydlení a výživného po rozvodu manželství. Žádá proto soud, aby rozvedl jejich manželství. Žalovaný se připojil k návrhu na rozvod manželství a rovněž požádal soud, aby manželství účastníků bylo rozvedeno, když účastníci v mezidobí uzavřeli dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, společného bydlení pro dobu po rozvodu manželství a výživném s úředně ověřenými podpisy účastníků. Vzhledem k tomu, že účastníci jsou občany Slovenské republiky, zkoumal soud otázku své pravomoci. Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky soud zjistil, že žalobkyně má na území ČR povolen trvalý pobyt občana EU od 16.12.2019. Je hlášena na adrese [adresa]; změnu adresy nenahlásila. Žalovaný byl registrován jako občan EU na území ČR, ale v současné době není v evidencích Cizineckého informačního systému hlášen k pobytu. Vzhledem k tomu, že k 1.1.2014 nabyl účinnosti z.č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, zabýval se soud otázkou, zda použít právě tento zákon či zda použít stávající předpisy, tj. z.č.97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, který platil až do 31.12.2013. Podle § 123 odst. 1 z.č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém přechodných ustanovení vznik a existence právních poměrů a skutečnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, včetně volby práva, se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Ustanovení tohoto zákona se použije i pro právní poměry vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti, jestliže jsou trvalé dlouhodobé povahy a dochází v nich k opětovným nebo trvajícím jednáním účastníků a skutečnostem pro ně významným po dni nabytí jeho účinnosti, pokud jde o taková jednání a skutečnosti. Podle odst. 2 pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použijí i nadále ustanovení dosavadních právních předpisů o pravomoci českých soudů. To platí i pro řízení ve věcech uznání a výkonu cizích rozhodnutí a cizích rozhodčích nálezů ohledně podmínek pro jejich uznání a výkon. V dané věci bylo řízení zahájeno dnem 26.11.2021, jedná se o manželství uzavřené v roce 1992, avšak žaloba o rozvod byla podána za účinnosti z. č.91/2012, a za takové situace je třeba aplikovat zákon č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém. Podle § 2 zákona č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém zákona se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen„ mezinárodní smlouva“), a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Podle § 47 odst. 1 zákona č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. Podle odst. 2 jsou-li manželé cizinci a žalovaný nemá obvyklý pobyt v České republice ani v jiném členském státě Evropské unie a ani není občanem členského státu Evropské unie a nemá domicil ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska nebo v Irsku, je pravomoc českých soudů ve věcech uvedených v odstavci 1 dána, jestliže a) oba manželé měli v České republice obvyklý pobyt a žalobce má ještě obvyklý pobyt v České republice, b) žalobce má obvyklý pobyt v České republice a druhý manžel se připojil k návrhu, nebo c) žalobce má obvyklý pobyt v České republice a měl tento obvyklý pobyt nejméně po dobu jednoho roku bezprostředně před podáním žaloby. Podle § 50 odst. 1 zákona č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle odst. 2 jestliže by bylo třeba podle odstavce 1 použít cizího právního řádu, který rozvod manželství nedovoluje anebo jej připouští jen za okolností mimořádně tíživých, použije se českého právního řádu, jestliže alespoň jeden z manželů je státním občanem České republiky nebo alespoň jeden z manželů má v České republice obvyklý pobyt. Podle § 49 odst. 1 zákona č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Podle článku 3 odst. 1 nařízení Rady (ES) č.2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 („ nařízení Brusel II bis“) ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, a) na jehož území - mají manželé obvyklé bydliště, nebo - měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, nebo - má odpůrce bydliště, nebo - v případě společného návrhu na zahájení řízení má alespoň jeden z manželů obvyklé bydliště, nebo - má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, nebo - má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je buď státním příslušníkem tohoto členského státu, nebo, v případě Spojeného království a Irska, zde má "domicil"; b) jehož státními příslušníky jsou oba manželé nebo, v případě Spojeného království a Irska, se jedná o zemi "domicilu" obou manželů. Jelikož oba účastníci jsou občany Slovenské republiky a mají bydliště na území ČR, přičemž poslední společné bydliště měli v obvodu zdejšího soudu, je pravomoc zdejšího soudu dána ve smyslu článku § 3 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č.2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, neboť v obvodu zdejšího soudu bydlí navrhovatel i navrhovatelka, přičemž se jedná o poslední společné bydliště manželů. Jelikož manželé jsou občany Slovenské republiky, řídil se soud při rozvodu manželství podle § 50 odst.1 z.č. zákona č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém za použití § 49 odst. 1 zákona právem slovenským. Soud se při jednání pokusil o usmíření manželství, avšak bezúspěšně. Žalobkyně uvedla, že se o záchranu manželství pokoušeli tak, že diskutovali spolu o těch problémech, které vnímali. Jejich manželství je rozvrácené již dlouhodobě, v tuto chvíli tedy už nemá žádný význam se o záchranu manželství pokoušet. V manželské poradně nebyli a ani to žalovanému nenavrhla, ani jí to nenapadlo, neboť ten rozvrat je tak dlouhodobý, že to už nemá ani smysl. Žalovaný uvedl, že o problémech v manželství diskutovali, ale manželství je dlouhodobě rozvrácené. Návštěvu manželské poradny žalobkyni nenavrhoval, neboť jí zná a nemělo by to smysl. O záchranu manželství se jinak pokoušel. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: výslech žalobkyně a žalovaného, sobášný list Obvodného úradu [anonymizováno] z [datum], potvrzení o provedené lustraci v ISZR ohledně žalobkyně a žalovaného, rodný list [jméno] [příjmení] od Okresného úradu v [anonymizováno] z [datum] a rodný list Obvodného úradu v [anonymizováno] z [datum], sdělení Ministerstva vnitra ČR z 7.prosince 2021, dohoda o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, společného bydlení pro dobu po rozvodu manželství a výživném z 10.února 2022. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Z oddacího listu (sobášného listu) Obvodného úradu [anonymizováno] z [datum] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] manželství v [anonymizováno] nad [anonymizováno], přičemž manželství je zapsáno ve svazku [anonymizováno], ročník [rok] na straně [anonymizováno] pod číslem řadovým [anonymizováno] knihy manželství tohoto úřadu. Z výpovědí účastníků soud zjistil, že oba jsou občany Slovenské republiky slovenské národnosti, u obou se jedná o první manželství. Žalobkyně má vysokoškolské vzdělání, když vystudovala lékařskou fakultu obor ošetřovatelství. Z manželství se jim narodily 2 děti, a to již zletilý [obec] [anonymizováno], [datum narození] a již zletilý [jméno] [příjmení], nar. [datum] (prokázáno též rodnými listy zletilých dětí). Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že s žalovaným žili ve společné domácnosti na adrese [adresa], kde doposud oba manželé bydlí, ale přes dva roky už nežijí společně, neperou si, nevaří si. Původně žili společně na Slovensku, k 1.1.2004 se přestěhovali do Prahy nejprve na [anonymizováno], ale po nějaké době na [příjmení], kde bydlí asi dvanáct, nebo více let. Mladší syn ještě stále bydlí s nimi v bytě, starší syn už se odstěhoval a bydlí zvlášť. Pokud jde o náklady na byt, žalovaný hradí hypotéku, žalobkyně platí ostatní poplatky, to znamená nájem, služby, energie. Manželství považovala za spokojené a funkční asi do doby před šesti lety, tedy někdy zhruba do roku 2016. Postupně se totiž navzájem odcizili, přestali spolu komunikovat, našli si každý nové partnery a manželství přestalo úplně fungovat. Asi čtyři roky už má žalobkyně nového partnera. Poslední intimní manželský styk měli asi před šesti lety. Za příčinu rozpadu manželství považuje žalobkyně odcizení, každý si jde vlastní cestou, mají odlišné názory, děti jim vyrostly a není nic, co by je spojovalo. Za celou dobu trvání manželství byli pouze jednou na společné dovolené. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že hradí hypotéku za byt. Většinu času tráví v práci, vrací se z práce až večer, dokonce se i stravuje v práci, takže většinou nevaří a pokud vaří, tak vaří pro mladšího syna. Žalovaný novou partnerku nemá. Po přestěhování do Prahy je dost pracovně vytížený, má dvě zaměstnání, aby to všechno zvládli, proto také ani nejezdili na společné dovolené. Pokud jde o příčinu rozpadu manželství, asi by to nazval vyhořením. Žalobkyně je ambicióznější, ráda studuje, ráda se posouvá dál, žalovaný je spíš takový stabilnější, nenáročný. Asi šest let už nevedou intimní život. Manželství by považoval za spokojené asi do období před šesti lety. Možná i déle už bylo hodně takové pracovní, možná posledních šest, osm let se manželé věnovali hlavně práci. Za spokojeného by se označil asi zhruba do roku 2015 2016. Na tato zjištění pak ostatní provedené důkazy neměly vliv. Podle ust. § 22 zák. č. 36/2005 Z.z., zákona o rodině (Slovenské republiky; dále jen „zákon o rodině“) ke zrušení manželství rozvodem je možno přistoupit jen v odůvodněných případech. Podle ust. § 23 zákona o rodině soud může manželství na návrh některého z manželů rozvést, pokud jsou vztahy mezi manžely tak vážně narušené a trvale rozvrácené, že manželství nemůže plnit svůj účel a od manželů není možno očekávat obnovení manželského soužití (odst. 1). Soud zjišťuje příčiny, které vedly k vážnému rozvratu vztahů mezi manžely, a při rozhodování o rozvodu k nim přihlíží. Soud při rozhodování o rozvodu vždy přihlédne k zájmu nezletilých dětí (odst. 2). Soud při posuzování míry rozvratu vztahů mezi manžely přihlédne k porušení povinností manželů podle § 18 a 19 (odst. 3). Podle ust. § 18 zákona o rodině manželé jsou si v manželství rovni v právech a povinnostech. Jsou povinni společně žít, být si věrní, vzájemně respektovat svou důstojnost, pomáhat si, starat se společně o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí. Podle ust. § 19 zákona o rodině o uspokojování potřeb rodiny založené manželstvím jsou povinni starat se oba dva manželé podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Uspokojováním potřeb rodiny je i osobní péče o děti a domácnost (odst. 1). O věcech týkajících se rodiny rozhodují manželé společně. Nedohodnou-li se o podstatných věcech, rozhodne na návrh jednoho z nich soud (odst. 2). Soud zkoumal existenci rozvratu manželství a jeho příčiny. Na základě zjištěného skutkového stavu pak soud dospěl k závěru, že v projednávané věci patrně jsou splněny podmínky rozvodu manželství podle § 23 zákona o rodině, neboť žalobkyně i žalovaný shodně deklarovali, že chtějí být rozvedeni. Manželé sice dosud žijí spolu v jednom bytě, ale fakticky vedou oddělené životy, každý z nich už vede svůj vlastní život bez ohledu na druhého, přičemž dokonce už žalobkyně navázala mimomanželskou známost, kterou už má čtyři roky. Intimně se nestýkají šest let. Za takové situace nelze usmíření manželství (samo od sebe) očekávat. Synové z manželství narození už jsou zletilí. Soud proto manželství rozvedl. Pokud jde o příčiny rozpadu manželství, soud musí v první řadě konstatovat, že nikdy není vina výlučně na jedné straně a každý z manželů si musí podle svého svědomí odpovědět na otázku, čím se podílel na rozpadu vzájemného vztahu. Z pohledu soudu se však jeví jako příčina rozpadu manželství vzájemné odcizení manželů, ukončení společného intimního i partnerského soužití s navázáním mimomanželské známosti žalobkyní završené faktickým rozpadem manželství. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 23 věta prvá z.č.292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, podle něhož v řízení o rozvod manželství účastníci zásadně nemají právo na náhradu nákladů řízení, když soud neshledal zvláštní okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání byť i jen částečné náhrady nákladů řízení některému z účastníků.