25 C 296/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr.Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce Jméno zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému Jméno zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 10.000,- Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba žalobce, kterou se domáhá na žalovaném zaplacení částky 15.360,- Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni každého kalendářního pololetí, ve kterém trvá prodlení žalovaného, z částky 10.000,- Kč od 2.7.2015 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 26.9.2023 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 10.000,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 2.7.2015 do zaplacení ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni každého kalendářního pololetí, ve kterém trvá prodlení žalované, a kapitalizovaného úroku ve výši 5.360,- Kč za dobu od 18.2.2008 do 23.2.2009. V návrhu uvádí, že žalovaný uzavřel dne 18.2.2008 s právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , Smlouvu o půjčce č., tel. číslo, , na základě níž poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000,- Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 16.960,- Kč sestávající z půjčky ve výši 10.000,-Kč a souhrnného poplatku ve výši 6.960,- Kč, a to formou 53 pravidelných týdenních splátek, když poslední splátka připadala na den 23.2.2009. Úhrady měly být spláceny do rukou osoby uvedené v čl. 13 Smluvních podmínek. Souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků žalovaného a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků, kteréžto jsou nepochybně příslušenstvím pohledávky (§ 121 odst. 3 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013). Souhrnný poplatek je tedy jiným označením pro úroky ve smyslu § 658 odst. 1 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013. Souhrnný poplatek byl jediným požadovaným poplatkem v souvislosti se sjednáním a realizací předmětné smlouvy. Z toho lze dovodit, že náklady spojené s vyřízením žádosti o půjčku, náklady návštěv obchodních zástupců za účelem převzetí splátek a jiné takové náklady, jejichž úhradu finanční a nefinanční instituce běžně požadují po svých klientech, právní předchůdce žalobce zahrnul do souhrnného poplatku. V daném případě nebylo sjednáno stranami smlouvy ani jiné úročení půjčky a žalovaný tak byl již při podpisu smlouvy o půjčce srozuměn s konečnou výší smluvního plnění jako odměny za půjčku, tedy nákladů spojených s půjčkou jako takovou za dobu jejího trvání, tj. od 18.2.2008 do 23.2.2009. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas a ani ke dni poslední splátky svůj závazek nesplnil, když uhradil původnímu věřiteli pouze částku 1.600,- Kč. Jednotlivé úhrady splátek byly dle dohody smluvních stran započítány nejprve na souhrnný poplatek a po jeho úplném splacení na jistinu pohledávky (čl. 5 Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce). Na souhrnný poplatek tak byla započtena částka 1.600,- Kč a na jistinu pohledávky částka 0,- Kč. Žalovaný se tak ode dne 24.2.2009 dostal do prodlení s úhradou částky 15.360,- Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny pohledávky ve výši 10.000,- Kč a zůstatku souhrnného poplatku ve výši 5.360,- Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015 uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem společností , Anonymizováno, s účinností ke dni 1.7.2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25.6.2015. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 15.360,- Kč a sestávala z jistiny 10.000,- Kč a souhrnného poplatku 5.360,- Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24.8.2018 mezi přechodným věřitelem spol. , Anonymizováno, a žalobcem došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24.8.2018. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 11.9.2018. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, avšak neúspěšně.

2. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 6.10.2023 č. j. , Anonymizováno, soud návrhu v plném rozsahu vyhověl. Usnesením ze dne 25.října 2023 č. j. , Anonymizováno, soud elektronický platební rozkaz zrušil.

3. Podáním z 26.4.2024 (č. l. 82) žalobce žalobu doplnil.

4. Vzhledem k tomu, že k 1.1.2014 nabyl účinnosti z. č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, zabýval se soud otázkou, zda použít právě tento zákon či zda použít stávající předpisy, tj. z. č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, který platil až do 31.12.2013. Podle § 123 odst. 1 z. č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (přechodná ustanovení) vznik a existence právních poměrů a skutečnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, včetně volby práva, se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Ustanovení tohoto zákona se použije i pro právní poměry vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti, jestliže jsou trvalé dlouhodobé povahy a dochází v nich k opětovným nebo trvajícím jednáním účastníků a skutečnostem pro ně významným po dni nabytí jeho účinnosti, pokud jde o taková jednání a skutečnosti. Podle odst. 2 pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použijí i nadále ustanovení dosavadních právních předpisů o pravomoci českých soudů. To platí i pro řízení ve věcech uznání a výkonu cizích rozhodnutí a cizích rozhodčích nálezů ohledně podmínek pro jejich uznání a výkon. V dané věci bylo řízení zahájeno dne 26.9.2023 a jedná se o nárok ze smlouvy uzavřené v roce 2008. Za takové situace je třeba aplikovat na posouzení pravomoci soudu zákon č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém.

5. Jelikož je žalobce společností se sídlem na Maltě, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalobce na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Podle § 6 odst. 1 z.č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Pro Českou republiku je dále závazné nařízení Rady Evropských společenství č. 1215/2012 ze dne 12.prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) účinné od 10.1.2015. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 18 odst. 2. cit. nařízení, neboť žalobce je zahraniční společností a žalovaný na území ČR má bydliště, přičemž při uzavírání smlouvy vystupoval v pozici spotřebitele. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Žalovaný je českým státním příslušníkem, zdržuje se na území ČR a má pobyt hlášen v obvodu zdejšího soudu. Zdejší soud je tak jeho obecným soudem ve smyslu ust. § 84 až 86 o.s.ř. a je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. je dána pravomoc i příslušnost Obvodního soudu pro , adresa, (srov. § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním).

6. Soud nařídil jednání na 12.června 2024. Žalobce ani žalovaný se k jednání nedostavili, a proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti.

7. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Ze smlouvy o půjčce soud zjistil, že dne 18.2.2008 uzavřel žalovaný jako zákazník se společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , smlouvu o půjčce podle zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku a zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Společnost , právnická osoba, smlouvou poskytuje půjčku 10.000,- Kč, zákazník se zavazuje zaplatit Providentu souhrnný poplatek v částce 6.960,- Kč, celkem tedy 16.960,- Kč v 53 týdenních splátkách po 320,- Kč vždy do rukou osoby uvedené v článku 13 smluvních podmínek s tím, že 1.splátka je splatná 7. dne od data uzavření této smlouvy. Zákazník podpisem smlouvy potvrzuje, že při uzavření smlouvy od Providentu v místě jeho bydliště převzal v hotovosti celou výše uvedenou částku půjčky.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 19.6.2015 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, jako postupitel postupuje na společnost SECAPITAL S.à.r.l. jako postupníka pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce specifikované v příloze č. , hodnota, této smlouvy, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky. Pohledávky jsou postupovány, jak stojí a leží ve smyslu § 1918 občanského zákoníku. Smlouva je uzavřena dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Podle článku I bodu 3 postupník se zavazuje zaplatit postupiteli za postoupené pohledávky úplatu za podmínek sjednaných v článku IV. této smlouvy. Podle článku II. bodu 3 postupitel a postupník se dohodli, že k postoupení pohledávek dojde v okamžiku připsání úplaty dle článku IV. této smlouvy na účet postupitele.

9. Vzhledem k tomu, že k 1.1.2014 nabyl účinnosti občanský zákoník z. č. 89/2012 Sb., zabýval se soud otázkou, zda použít právě tento zákon či zda použít stávající předpisy, tj. zákon č.40/1964 Sb. občanský zákoník a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, které platily až do 31.12.2013. Podle § 3028 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

10. V dané věci se jedná se o porušení smlouvy uzavřené v roce 2008 a za takové situace je třeba aplikovat hmotné právo podle dosavadní právní úpravy ve smyslu § 3028 odst. 1, 3 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku.Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.Podle § 52 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle odst. 2 dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle odst. 3 spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.Podle § 55 odst. 1 občanského zákoníku smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odst. 2 ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. Podle odst.3 v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.Podle § 56 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.Podle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „občanský zákoník“) jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.Podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Podle § 2a téhož nařízení jde-li o závazkový vztah mezi podnikateli nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1.200,- Kč.Podle § 524 odst. 1 občanského zákoníku věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Podle odst. 2 s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.Podle § 526 odst. 1 občanského zákoníku postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli. Podle odst. 2 oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení.

11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě žalobce není možné vyhovět, když žalobce neprokázal svou aktivní legitimaci k podání žaloby. Žalobce předložil toliko smlouvu o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem společností , právnická osoba, a společností , Anonymizováno, ze dne 19.6.2015, nepředložil však již smlouvu o postoupení pohledávek ze společnosti , Anonymizováno, na současného žalobce , Anonymizováno12. Kromě toho žalobce tvrdil, že pohledávka původního věřitele , právnická osoba, , se kterým žalovaný uzavřel smlouvu o půjčce, byla nejprve postoupena společnosti , Anonymizováno, . (žalobcem označované jako „přechodný věřitel“), a poté touto společností žalobci. Smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi , právnická osoba, a , Anonymizováno, v článku II. odst. 3 stanoví, že k postoupení pohledávek dojde v okamžiku připsání úplaty dle čl. IV. této smlouvy na účet postupitele. Článek IV. smlouvy pak určuje, že úplata za pohledávky je splatná do 29.6.2015 a má být poukázána bezhotovostně na účet postupitele. Po připsání částky vystaví postupitel postupníkovi písemné potvrzení o připsání úplaty na účet. Žalobce však netvrdil ani neprokázal, že úplata za postoupené pohledávky ve smyslu tohoto ujednání byla skutečně uhrazena, když nepředložil potvrzení o připsání úplaty vystavené postupitelem. Nebylo tak prokázáno splnění podmínky, na kterou smlouva o postoupení pohledávek mezi původním a přechodným věřitelem váže účinnost tohoto postoupení. Byť žalobce založil do spisu oznámení společnosti , právnická osoba, o postoupení pohledávky ze dne 25.6.2015 adresované žalovanému na adresu , adresa, , není k dispozici doklad o skutečném odeslání tohoto oznámení společností , právnická osoba, žalovanému z roku 2015. V důsledku toho nebyl prokázán převod pohledávky z , právnická osoba, na , Anonymizováno, , a tím ani potenciální převod pohledávky ze společnosti , Anonymizováno, na žalobce, neboť zásadně platí, že nikdo nemůže převést více práv, než sám má a v případě, že je pohledávka postupována několikrát, je třeba prokázat všechna tato postoupení tak, aby tvořila ucelený řetězec od prvotního věřitele až k žalobci. Žalobce tak neprokázal, že postoupení pohledávek nabylo skutečně účinnosti. Soud proto uzavřel, že žalobce neprokázal svoji aktivní legitimaci, a proto nezbylo než žalobu zamítnout.

13. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným pak soud rozhodl podle § 142 odst.1 o.s.ř., když procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.