25 C 297/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa , zastoupeného titul příjmení , advokátem se sídlem adresa , proti žalovanému: jméno příjmení , datum narození , státnímu příslušníku Ukrajiny, trvalým pobytem adresa , o zaplacení 10.190 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalob žalobce, kterou se domáhá na žalovaném zaplacení částky 10.190 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení p.a. od 24.3.2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým zdejšímu soudu dne 23.9.2021 domáhá na žalovaném zaplacení částky 10.190 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení p.a. od 24.3.2021 do zaplacení. V návrhu uvádí, že je právnickou osobou, která je profesní organizací pojistitelů. Žalobce zjistil, že k registrovanému vozidlu [registrační značka], VIN: [anonymizováno], druh vozidla: nákladní automobil do 3,5 t, číslo technického průkazu: [anonymizováno], nebylo v období od 9.5.2020 do 31.8.2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti, přičemž vlastníkem, respektive provozovatelem vozidla v tomto období byl žalovaný. Vozidlo tak bylo nepojištěno 115 dní. Žalobce zaslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti, splatnost příspěvku nastala dne 23.3.2021. Žalobce požaduje částku 10.190 Kč, která se skládá z příspěvku ve výši 9.890 Kč (denní sazba 86 Kč násobená 115 dny) a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve výši 300 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, avšak neúspěšně. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 6.10.2021 č.j. EPR 224721/2021-7 soud žalobě vyhověl. Usnesením ze dne 22.10.2021 č.j. EPR 224721/2021-9 soud platební rozkaz zrušil, neboť se ho nepodařilo žalovanému do vlastních rukou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Podáním ze dne 18.1.2022 žalobce doplnil, že ze zákona nemá přístup do registru vozidel. Na základě porovnání údajů od jednotlivých pojistitelů, které sděluje Ministerstvu dopravy, obdrží vždy pouze výsledek porovnání informací od pojistitelů s obsahem registru silničních vozidel, dále má právo na sdělení jednotlivých údajů vedených v registru silničních vozidel. Z informace z registru plyne, že předmětné vozidlo je evidováno jako provozované, tj. nebylo vyřazeno z provozu, zlikvidováno, vyvezeno do ciziny ani převedeno, a nenastal tak žádný důvod, proč by žalobci nevznikl nárok na příspěvek. Žalovaný je vlastníkem a provozovatelem tohoto vozidla od 7.12.2017 dosud. Žalobce předložil výpis z webové služby registru vozidel a navrhl, aby si výpis z registru vozidel k prokázání tvrzení žalobce vyžádal soud, neboť žalobce by jej musel vyžádat stejným způsobem, jako učiní soud, což vzhledem k tomu, že žalobce zahajuje měsíčně jednotky tisíců případů, není v jeho silách. Vozidlo bylo pojištěno u [právnická osoba] pod číslem smlouvy 209019468492, smlouva byla sjednána na období 2.3.2018 až 13.1.2020 a byla ukončena z důvodu neplacení pojistného, poté žádný pojistitel neohlásil vznik pojištění. Jelikož je žalovaný státním příslušníkem Ukrajiny, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne 12.1.2022 soud zjistil, že žalovanému bylo uděleno povolení k trvalému pobytu a přiznáno právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území od 1.12.2009. Hlášen je od 28.11.2018 na adrese [adresa], ke dni 12.1.2022 nenahlásil změnu adresy. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalovaného na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Podle § 6 odst. 1 č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Ve vztahu k Ukrajině je Česká republika vázána Smlouvou mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech vyhlášenou ministrem zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb.m.s. Podle článku 48 odst. 1 této smlouvy se smluvní závazkové vztahy řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Podle odst. 2 jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku. Podle odst. 3 pro řízení o sporu ohledně nemovitého majetku, který vznikne ze smluvních vztahů, o nichž pojednává odstavec 2 tohoto článku, justiční orgán použije právní řád té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nalézá. Podle odst. 4 forma smlouvy se řídí právním řádem smluvní strany, kterým se řídí samotný smluvní závazek. Podle odst. 5 pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Podle článku 49 odst. 1 odpovědnost za náhradu škody kromě odpovědnosti, která vyplývá ze smluvních závazků, se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, jež se stala předpokladem pro uplatňování nároku na náhradu škody. Přitom, pokud ten, kdo škodu způsobil, nebo ten, komu byla škoda způsobena, jsou občany a bydlí anebo mají své sídlo a jsou registrováni na území druhé smluvní strany, mohou se použít rovněž právní předpisy této druhé smluvní strany. Podle odst. 2 pravomoc k řízení o sporech týkajících se závazků z odpovědnosti za škodu mají justiční orgány smluvní strany, jejíž právní předpisy se použijí v souladu s odstavcem 1 tohoto článku. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Žalovaný se zdržuje na území ČR, je hlášen v obvodu zdejšího soudu, zdejší soud je tak jeho obecným soudem ve smyslu ust. § 84 až 86 o.s.ř. a je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. je dána pravomoc i příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8 (srov. § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním). Soud nařídil ústní jednání. K jednání nařízenému na 4.5.2022 se žalobce ani žalovaný nedostavili, a proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: předžalobní výzva z 9.7.2021, podací lístek z 9.7.2021, upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP z 15.4.2021, výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze 7.1.2021, potvrzení o provedené lustraci v ISZR ohledně žalovaného, lustrace z centrální evidence vězňů ohledně žalovaného, sdělení Ministerstva vnitra České republiky ohledně žalovaného z 12.1.2022, přehled pojištění vozidla, listina nazvaná změna vozidla CRV, poštovní podací arch odesílatele [anonymizováno], spol. s r.o. ze 7.1.2021 a detailní informace k zásilkám. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalobce předložil dopisy ze dne 7.1.2021 a 15.4.2021, kterým vyzývá žalovaného k úhradě zákonného příspěvku do garančního fondu podle § 4 z.č.168/1999 Sb. za období od 2.3.2018 do 13.1.2020 za 115 dnů po 86 Kč, tj. 9.890 Kč za vozidlo [registrační značka] (nákladní automobil s hmotností do 3,5 t) a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky znovu předžalobní upomínkou ze dne 9.7.2021, kterou dle podacího lístku podal na poštu týž den. Nepodepsaná ani jinak neoznačená listina„ Pojištění vozidla“ obsahuje informaci, že vlastníkem a provozovatelem vozidla je žalovaný. Vztah účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Podle článku 49 odst. 1 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech vyhlášenou ministrem zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb.m.s. je rozhodné právo české, neboť v daném případě se jedná o závazky (a to jak povinnost uzavřít pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, tak i povinnost platit příspěvek, není-li takovéto pojištění uzavřeno), které vznikly podle zákona č. 168/1999 Sb., tedy podle právního řádu České republiky. Vztah účastníků se tak řídí právním řádem České republiky. Podle § 1 odst. 2 písm. a) z. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle § 4 odst. 1 z. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 3 z. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 4 odst. 4 z. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č.168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg včetně ve výši 86 Kč. Podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět, když z provedených důkazů nelze považovat za prokázané, že žalovaný je držitelem (vlastníkem či provozovatelem) předmětného vozidla, o jaké vozidlo jde ve smyslu přílohy k zákonu č.168/1999 Sb., tj. zejména, jaký je objem motoru předmětného vozidla. Podle ustálené soudní praxe listiny, které si mohou opatřit účastníci, není povinen opatřovat soud, přičemž na uvedeném závěru v žádném případě nic nemění skutečnost, že žalobce zahajuje velké množství sporů. Výpis údajů evidence registru vozidel zcela jistě může opatřit žalobce či jeho právní zástupce, neboť se jedná o veřejně přístupný registr. Nárok žalobce na zaplacení příspěvku tak soud nepovažuje za prokázaný, když žalobce i přes výzvu soudu neprokázal, že žalovaný byl v rozhodném období vlastníkem předmětného vozidla; skutečnost, že byl zapsán jako vlastník vozidla v databázi žalobce, je zcela nepodstatná a předložená listina označená jako„ Pojištění vozidla“ ničeho neprokazuje. Vzhledem k tomu, že žalovaný neučinil žádná tvrzení žalobce nespornými, nezbylo z těchto důvodů soudu I. stupně než žalobu v plném rozsahu zamítnout. Žalobce se k jednání nedostavil a soud mu tak nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť to se poskytuje pouze účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobí, že se mu příslušného poučení nedostalo a nese tak odpovědnost za pro něj nepříznivý výsledek řízení (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Odo 832/2006 ze dne 27.9.2006 či rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 14 Co 426/2002 a jiné). Pro úplnost soud uvádí, že v projednávané věci podaná žaloba neměla takové vady, které by bránily jejímu projednání a odůvodňovaly by postup dle § 43 odst. 1 o.s.ř. Žalobce v žalobě vylíčil rozhodující skutečnosti takovým způsobem, z něhož lze jednoznačně dovodit, jaké částky a z jakého titulu se po žalovaném domáhá. Obligatorní náležitosti žaloby jsou upraveny v § 42 odst. 4 o.s.ř. a § 79 odst. 1 o.s.ř., mezi ně náleží i vylíčení rozhodujících skutečností. Podle konstantní judikatury a rozhodovací praxe soudů se rozhodujícími skutečnostmi rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, jimiž vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Vylíčení rozhodujících skutečností pak může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.1.2009 sp.zn. 30 Cdo 295/2007). Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.10.2002 sp. zn. 21 Cdo 370/2002). Závěr o neúplnosti skutkových tvrzení nebo navržených důkazů může předseda senátu učinit až po provedení dokazování při ústním jednání a teprve tehdy nastupuje jeho poučovací povinnost ve smyslu § 118a o.s.ř. (viz usnesení Městského soudu v Praze sp.zn. 11 Co 337/2008 a rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 51 Co 145/2010). Nemohl-li soud prvního stupně poskytnout žalobci poučení podle § 118a o.s.ř., protože se tento nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Mimo jednání soud účastníky poučuje o jejich procesních právech a povinnostech způsobem, který stanoví zákon v souvislosti s úpravou toho či onoho procesního institutu a jen v případech výslovně zákonem stanovených, zpravidla půjde o poučení v písemnosti doručené účastníku v řízení (srovnej Občanský soudní řád, komentář – I. díl, 7.vydání, C.H.BECK 2006, strana 550). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst.1 o.s.ř., když procesně úspěšnému žalovanému s ohledem na jeho pasivitu žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.