25 C 31/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr.Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce Anonymizováno , narozeného Datum narození žalobce A , státního příslušníka Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, bytem Adresa žalobce A Surbiton, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupeného Jméno žalobce B , advokátem se sídlem Anonymizováno proti žalovanému Jméno žalovaného , narozenému Datum narození žalovaného , státnímu příslušníkovi Slovenské republiky, bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 149.576,- Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se zastavuje co do částky 21.400,- Kč spolu se 14,75% úrokem z prodlení p. a. z částky 21.400,- Kč od 15.11.2025 do zaplacení.

II. Žaloba žalobce, kterou se domáhá na žalovaném zaplacení částky 135.751,- Kč spolu se 14,75% úrokem z prodlení p. a. z částky 110.105,- Kč od 1.5.2024 do 14.11.2025 a z částky 88.705,- Kč od 15.11.2025 do zaplacení, s 12% úrokem z prodlení p. a. z částky 39.471,- Kč od 22.1.2020 do zaplacení a s 11,50% úrokem z prodlení p. a. z částky 7.575,- Kč od 1.8.2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen doplatit v České republice na účet Obvodního soudu pro , adresa, na soudním poplatku za žalobu částku 379,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobci bude po právní moci toto rozsudku prostřednictvím účtárny zdejšího soudu vrácena část soudního poplatku ve výši 70,- Kč.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 22.1.2025 domáhal na žalovaném zaplacení částky 149.576,- Kč s 14,75% úrokem z prodlení p. a. z částky 110.105,- Kč od 1.5.2024 do zaplacení a s 12% úrokem z prodlení z částky 39.471,- Kč od 22.1.2025 do zaplacení. V návrhu uvádí, že mezi žalobcem jakožto pronajímatelem a žalovaným jakožto nájemcem byla dne 10.12.2019 uzavřena smlouva o nájmu bytu č. , hodnota, ve zněních pozdějších dodatků, na základě které žalobce žalovanému přenechal do nájmu jednotku č. 2406/9, byt, nacházející se v budově č.p. , adresa, na dobu určitou od 1.1.2020 do 31.1.2024. V čl. 4 nájemní smlouvy ve znění dodatku č. , hodnota, a 5 se žalovaný zavázal hradit žalobci za užívání bytu s účinností od 1.2.2023 nájemné ve výši 21.500,- Kč měsíčně a s účinností od 1.4.2023 zálohu na služby spojené nájmem ve výši 8.500,- Kč měsíčně nejpozději do 20. dne měsíce předcházejícího měsíci, za nějž úhrada náleží. Dne 12.2.2024 žalovaný co do důvodu a výše uznal svůj dluh vůči žalobci ve výši 110.105,- Kč z titulu dlužných plateb spojených s nájmem a zavázal se jej žalobci uhradit do 30.4.2024. Žalovaný dále způsobil žalobci v pronajatém bytě škody, které byl žalobce nucen nechat opravit. Náklady na opravy bytu činily 21.621,- Kč, které byly žalobci ze strany dodavatele vyúčtovány fakturou č. , hodnota, . Žalobce byl rovněž nucen nechat byt vymalovat, protože jej žalovaný předal žalobci zpět nevymalovaný. Náklady spojené s malováním bytu činily 17.850,- Kč, která byla žalobci ze strany dodavatele vyúčtována fakturou č. 2024-007. Rovněž tyto náklady je žalovaný povinen žalobci uhradit. Žalovaný na svůj dluh v celkové výši 149.576,- Kč neuhradil žalobci ničeho, ačkoli byl k úhradě vyzván přípisem právního zástupce žalobce ze dne 13.5.2024. Žalobci tak nezbylo, než se obrátit na soud.

2. Platebním rozkazem ze dne 20.4.2025 č.j. 25 C 31/2025-30 soud žalobě vyhověl. Usnesením ze dne 17.7.2025 č.j. 25 C 31/2025-45 soud platební rozkaz zrušil, neboť se ho nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou.

3. Podáním ze dne 2.8.2025 došlým soudu dne 4.8.2025 žalobce navrhl rozšíření žaloby o částku 7.575,- Kč s 11,50 % úrokem z prodlení od 1.8.2025 do zaplacení představující nedoplatek z vyúčtování služeb za období od 1.1.2024 do 12.2.2024 (datum ukončení nájmu), který byl splatný ke dni 31.7.2025. Vyúčtování bylo žalovanému zasláno emailem dne 9.6.2025, žalovaný však neuhradil ničeho. Usnesením ze dne 14.8.2025 č.j. 25 C 31/2025-57 soud změnu žaloby připustil.

4. Podáním ze dne 27.1.2026 došlým soudu téhož dne pak žalobce vzal žalobu zpět co do částky 21.400,- Kč, kterou žalovaný uhradil žalobci po podání žaloby dne 14.11.2025. Nadále se tedy žalobce domáhá zaplacení částky 135.751,- Kč se 14,75% úrokem z prodlení p. a. z částky 110.105,- Kč od 1.5.2024 do 14.11.2025 a z částky 88.705,- Kč od 15.11.2025 do zaplacení, s 12% úrokem z prodlení p. a. z částky 39.471,- Kč od 22.1.2020 do zaplacení a s 11,50% úrokem z prodlení p. a. z částky 7.575,- Kč od 1.8.2025 do zaplacení.

5. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

6. Jelikož je žalovaný státním příslušníkem Slovenska, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Ze sdělení , právnická osoba, , odboru azylové a migrační politiky ze dne 26.2.2025 soud zjistil, že žalovaný byl registrován jako občan EU na území ČR podle § 93 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu od 11.2.2024 do 31.12.2024 na adrese , Anonymizováno, , adresa, . V současné době není v evidencích Cizineckého informačního systému hlášen k pobytu.

7. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalovaného na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Podle § 6 odst. 1 z.č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Pro Českou republiku je závazné nařízení Rady Evropských společenství č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) účinné od 10.1.2015. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 22 odst. 1 uvedeného nařízení, neboť předmětem sporu je zaplacení nájemného za užívání nemovitosti nacházející se v obvodu zdejšího soudu, přičemž podle článku 22 odst. 1 uvedeného nařízení bez ohledu na bydliště mají výlučnou příslušnost pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí, soudy členského státu, na jehož území se nemovitost nachází. Podle § 88 písm. b) o.s.ř. namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a, je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmene a). Je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle § 7 odst. 1 o.s.ř. a podle § 88 písm. b) o.s.ř. je dána i příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8 (srov. § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním).

8. Soud nařídil ve věci ústní jednání. K jednání nařízenému na 28.1.2025 se žalobce ani žalovaný nedostavili, a proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud všechny důkazy předložené žalobcem. Další důkazy nebyly účastníky navrhovány.

9. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům:Z výpisu z katastru nemovitostí k.ú. , adresa, LV číslo , hodnota, k 31.1.2024 soud zjistil, že vlastníkem jednotky číslo , Anonymizováno, bytu nacházejícího se v budově č.p. , Anonymizováno, je žalobce, který je vlastníkem jednotky , Anonymizováno, včetně podílu na společných částech domu a pozemcích o velikosti , Anonymizováno, na pozemcích parcelní číslo , Anonymizováno, , které nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 22.4.2009 správními účinky vkladu práva ke dni 27.4.2009.

10. Ze smlouvy o nájmu bytu číslo , hodnota, z 10.12.2023 soud zjistil, že žalobce zastoupený společností , právnická osoba, jako pronajímatel uzavřel podle § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se žalovaným jako nájemcem smlouvu o nájmu bytu, na základě níž předmětný byt 3+kk včetně balkonu a skladu v přízemí budovy číslo , Anonymizováno, na adrese , adresa, přenechal žalovanému k užívání za nájemné ve výši 17.500,- Kč měsíčně. Podle čl. 4 bodu 2 se dále žalovaný jako nájemce zavázal platit pronajímateli měsíčně částku 7.000,- Kč jako zálohu na plnění a služby spojené s užíváním bytu. Nájemné a záloha na služby dle čl. 4 bodu 3 smlouvy byly splatné do 20. dne předchozího měsíce, za který se nájemné a záloha na služby platí. Podle čl. 4 bodu 5. vyúčtování záloh za služby proběhne dle zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytu a bytových prostorů v domě s byty. Podle čl. 4 bodu 7 smlouvy je nájemce povinen složit k rukám pronajímatele vratnou peněžní jistotu ve výši 26.250,- Kč, kterou žalovaný uhradil částečně v hotovosti při podpisu smlouvy ve výši 24.500,- Kč, částka 1.750,- Kč bude uhrazeno spolu s nájmem na první měsíc. Podle čl. 3 bodu 1 se nájem bytu uzavírá na dobu určitou, a to na dobu jednoho roku od 1.1.2020 do 31.1.2021 s možností prodloužení na základě písemné dohody pronajímatele a nájemce. Ze smlouvy o nájmu bytu dále vyplývá, že emailová adresa žalovaného je , e-mail, .

11. Z dodatku č. , hodnota, ze 4.1.2023 soud zjistil, že se nájemní doba prodlužuje o dalších 12 měsíců do 31.1.2024. Zároveň se s účinností od 1.2.2023 navyšuje nájem bytu o 4.000,- Kč na částku 21.500,- Kč za měsíc. Zálohy na služby spojené s užíváním bytu zůstávají nezměněny. Z dodatku č. , hodnota, soud zjistil, že dne 17.3.2023 uzavřel žalobce v zastoupení se žalovaným dodatek, na základě kterého se navyšují služby spojené s nájmem uvedené v čl. 4 odst. 2 nájemní smlouvy z původních 5.500,- Kč na 8.500,-. Tato změna nabývá účinnosti od 1.4.2023.

12. Z faktury č., hodnota, –007 soud zjistil, že , jméno FO, účtuje dne 8.3.2024 žalobci částku 17.850,- Kč splatnou 22.3.2024 za úklid před malováním a po malování, přípravu před malováním a malování a materiál na malování a úklid.

13. Z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že , jméno FO, jako dodavatel fakturuje dne 12.3.2024 žalobci jako odběrateli částku 21.621,- Kč splatnou 26.3.2024 za opravy a revitalizace bytu na adrese , adresa, (světla, digestoř, podlahové lišty, vodovodní baterie, sifony, lepidla, žárovky, splachovací tlačítka).

14. Z uznání dluhu s dohodou o splátkách soud zjistil, že dne 12.2.2024 uzavřel žalobce jako věřitel v zastoupení se žalovaným jako dlužníkem dohodu o uznání dluhu a o splátkách. Podle článku I. bodu 1 žalovaný jako dlužník užívá bytovou jednotku číslo 2406/9 na základě smlouvy o nájmu bytu číslo , hodnota, uzavřené dne 10.12.2019. Podle bodu 2 uvedený nájemní vztah končí ke dni 12.2.2024. Podle bodu 3 za dobu trvání nájemního vztahu neuhradil dlužník věřiteli na opravách bytu a platbách spojených s nájmem celkem částku 110.105,- Kč. Podle článku II. bodu 1 dlužník tímto co do důvodu a výše uznává svůj dluh vyplývající ze smlouvy o nájmu bytu číslo , hodnota, ve výši 110.105,- Kč, jak je specifikovaný v článku I. této dohody. Podle bodu 2 dlužník se zavazuje uhradit uvedený dluh na účet věřitele do 30.4.2024. V případě prodlení s úhradou dluhu se dlužník zavazuje uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně.

15. Dopisem z 13.5.2024 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k uhrazení částky 110.105,- Kč do sedmi dnů od doručení této výzvy.

16. Dále žalobce předložil vyúčtování služeb za rok 2024 (č.l. 50). Z tohoto dokumentu vyplývá, že se má jednat o vyúčtování za období 1.1. až 12.2. (za rok 2024), přičemž náklady celkem činí 19.592,- Kč, celkem předepsané zálohy činily 12.017,- Kč a rozdíl činí 7.575,- Kč, což je nedoplatek. Z vyúčtování nevyplývá, jaké byly náklady služeb za celý dům. K tomu žalobce přeložil též email Luboše , adresa, z 9.6.2025 na adresu , e-mail, s textem tohoto znění: , právnická osoba, , pane Horváth. Posílám vám vyúčtování 2024 za byt , právnická osoba, , adresa, . Prosím o uhrazení nedoplatku.

17. Na tato zjištění pak ostatní provedené důkazy neměly vliv.

18. Závazkový vztah účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Podle § 87 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Podle odst. 2 pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie. Podle odst. 3 pojistné smlouvy se řídí právem státu, ve kterém má pojistník obvyklý pobyt. Smluvní strany mohou zvolit rozhodné právo pro pojistnou smlouvu; jde-li o pojistnou smlouvu, na kterou se vztahuje přímo použitelný předpis Evropské unie, mohou smluvní strany v rozsahu, ve kterém to tento předpis připouští, zvolit kterékoliv rozhodné právo. Podle odst. 4 v případě smlouvy, ve které se za úplatu sjednává užívání jednoho nebo více ubytovacích zařízení na více než jeden časový úsek, je-li smlouva sjednána na dobu delší než jeden rok (dále jen „dočasné užívání ubytovacího zařízení“), výhoda spojená s ubytováním, je-li smlouva sjednána na dobu delší než jeden rok (dále jen „dlouhodobý rekreační produkt“), pomoc při úplatném převodu dočasného užívání ubytovacího zařízení nebo dlouhodobého rekreačního produktu nebo účast ve výměnném systému, který umožňuje spotřebitelům vzájemně převést právo užívat ubytovací zařízení nebo jiné služby spojené s dočasným užíváním ubytovacího zařízení podle jiného právního předpisu, je-li rozhodné právo jiné právo než členského státu Evropské unie, nesmí být spotřebitel zbaven ochrany podle práva, jestliže řízení probíhá v České republice, a pokud a) kterákoli z dotčených nemovitostí je na území členského státu Evropské unie, nebo b) podnikatel v souvislosti s dotčenou nemovitostí vykonává svou činnost na území členského státu Evropské unie nebo výkon jeho činnosti na území členského státu Evropské unie jakkoli směřuje. Podle § 91 odst. 2 cit. zákona stejným právním řádem, kterým se řídí závazek, se řídí i následky jeho porušení.

19. Rovněž podle nařízení Evropského parlamentu a rady ES č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) článku 3 bod 1. smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Podle článku 4 bod 1. tohoto nařízení v míře, ve které právo rozhodné pro smlouvu nebylo zvoleno podle článku 3, je právo rozhodné pro smlouvy určeno takto: a) smlouva o koupi zboží se řídí právem země, v níž má prodávající obvyklé bydliště; b) smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště; c) smlouva, jejímž předmětem je věcné právo k nemovitosti nebo nájem nemovitosti, se řídí právem země, ve které se nemovitost nachází.

20. Žalobcem předložená nájemní smlouva obsahuje odkazy na zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, přičemž se smlouva týká užívání nemovitosti na území České republiky, kde měl žalovaný bydliště. S ohledem na shora uvedená ustanovení se proto vztahy účastníků řídí českým právním řádem.Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.Podle § 2235 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.Podle § 2246 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.Podle § 2247 odst. 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku si strany ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby.Podle § 2254 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (o.z.) ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného.Podle § 2254 odst. 2 o.z. při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.Podle § 1 odst. 1 z.č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zákon o vyúčtování služeb“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „služby“) a postup při určování záloh za služby, rozúčtování, vyúčtování a vypořádání nákladů na služby. Podle odst. 2 je-li v domě s byty nebytový prostor, vztahují se ustanovení tohoto zákona týkající se bytů přiměřeně i na tento nebytový prostor. Podle odst. 3 tento zákon se nevztahuje na služby, které si příjemce služeb zajišťuje bez účasti poskytovatele služeb. Podle odst. 4 veškerá ujednání podle tohoto zákona musí mít písemnou formu.Podle § 2 z.č. 67/2013 Sb. pro účely tohoto zákona se rozumía) poskytovatelem služeb1. vlastník nemovitosti nebo vlastník jednotky v domě rozděleném na jednotky v případě, že je byt užíván na základě nájemní smlouvy, nebo2. společenství vlastníků jednotek (dále jen „společenství“) podle zákona upravujícího vlastnictví bytů,b) příjemcem služeb1. nájemce bytu, nebo2. vlastník jednotky podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví.Podle § 4 odst. 1 věty prvé z.č. 67/2013 Sb. o vyúčtování služeb poskytovatel služeb má právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství.Podle § 7 odst. 1 z.č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle odst. 2 poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Podle odst. 3 finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.Podle § 559 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.) každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.Podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.Podle § 1725 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.Podle § 1731 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.Podle § 1740 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.Podle § 2053 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.Podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

21. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. proto soud výrokem I. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil, tedy co do částky 21.400,- Kč spolu se 14,75% úrokem z prodlení p. a. z částky 21.400,- Kč od 15.11.2025 do zaplacení.

22. Co do zbytku žalované částky, tj. 135.751,- Kč s příslušenstvím, však soud žalobě vyhovět nemohl. Z provedených důkazů považuje soud za prokázané, že žalobce jako vlastník uzavřel se žalovaným jako nájemcem nájemní smlouvu a na ni navazující dodatky, na základě kterých se žalovaný zavázal za užívání bytu žalobce hradit nájemné a zálohy na služby ve sjednané výši. Rovněž není sporu, že žalovaný uzavřel se žalobcem Dohodu o uznání dluhu a o splátkách, nicméně ani ze žaloby, ani z tohoto uznání není zřejmé, z jakých dílčích částek se dluh žalovaného sestává. Žalobce totiž zcela nedostatečně vylíčil žalobní tvrzení, takže není zřejmé, za jaké měsíce žalovaný hradil a za jaké měsíce nikoli, zda dluh žalovaného sestává toliko z dlužného nájemného, anebo zda do celkové částky žalobce zahrnul i dlužné zálohy na služby, které lze podle ustálené rozhodovací praxe žalovat pouze do okamžiku jejich vyúčtování (soud nemůže přiznat nárok na zaplacení záloh na jednotlivé služby v okamžiku, kdy již mělo být provedeno a předloženo vyúčtování za takové služby - Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23.3.2016 sp. zn. 25 Cdo 1977/2015 dovodil, že zaplacení samotných záloh se pronajímatel po datu, kdy mělo dojít k vyúčtování, již domáhat nemůže, neboť v situaci, kdy je již známa spotřeba a lze spotřebované služby vyúčtovat, nelze žalovat na úhradu zálohových plateb, ale pouze na zaplacení dlužné částky z titulu neuhrazených spotřebovaných služeb, při jejímž propočtu se složené zálohové částky započítají). Kromě toho v uznání je dluh definován jako dluh „na opravách bytu a platbách spojených s nájmem“, takže není jasné, zda do této částky již nejsou zahrnuty náklady (např. odhadem), které žalobce požaduje v žalobě samostatně částkami 21.621,- Kč a 17.850,- Kč (malování, „revitalizace“ bytu). Ostatně u těchto částek žalobce ani blíže nespecifikoval, za co byly vynaloženy, takže soud nemohl ani posoudit, zda na ně žalobci vůbec vznikl nárok. Uznání dluhu má ve smyslu § 2053 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ten účinek, že vytváří vyvratitelnou domněnku existence dluhu v okamžiku jeho uznání. Tento důsledek však nastává pouze v případě, že je toto uznání dostatečně určité, neboli musí z něj být zřejmé, jaký dluh je dlužníkem uznáván (proto se také hovoří o uznání dluhu co do důvodu). Stranami uzavřené uznání však tyto požadavky zcela zjevně nesplňuje. Pokud by soud vyhověl žalobě žalobce, nebylo by ani zřejmé, k jakému nároku žalobce by vytvořil překážku věci pravomocně rozsouzené.

23. Obdobné pak platí pro požadavek žalobce na zaplacení dluhu z vyúčtování služeb (částka 7.575,- Kč s 11,50 % úrokem z prodlení od 1.8.2025 do zaplacení). Aby nastala splatnost dluhu z vyúčtování služeb, musí poskytovatel služeb provést řádné vyúčtování a toto řádně doručit odběrateli služeb. Náležitosti vyúčtování jsou popsány v zákoně č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytu a bytových prostorů v domě s byty, na který ostatně nájemní smlouva sama odkazuje. Dále jsou požadované náležitosti podrobně popsány v obsáhlé judikatuře Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 26 Cdo 4047/2019, sp. zn. 26 Cdo 1528/2020, sp. zn. 26 Cdo 743/2021). Tyto požadavky jsou na vyúčtování kladeny z toho důvodu, aby nájemce měl možnost vyúčtování přezkoumat a podat proti němu námitky. Další podmínkou je řádné doručení tohoto vyúčtování nájemci. Z předloženého vyúčtování však není zřejmé, jak dospěl žalobce k výsledné částce (chybí údaje za celý dům), není podepsané a nebylo žalovanému ani řádně doručeno. Uvedené vyúčtování tak nemá ve vztahu k žalovanému žádné právní účinky. V neposlední řadě žalovaný při uzavírání nájemní smlouvy složil jistotu. Z tvrzení žalobce však není zřejmé, jak bylo s touto jistotou naloženo.

24. Žaloba žalobce je tak sice projednatelná, když je zřejmé, čeho se žalobce domáhá, a nelze postupovat podle § 43 o.s.ř. a žalobu případně odmítnout, nicméně tvrzení žalobce jsou neúplná a je třeba postupovat podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Tím, že se žalobce k jednání dne 28.1.2026 nedostavil, připravil se o možnost poučení podle § 118a o.s.ř. Podle ustálené judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Odo 832/2006 ze dne 27.9.2006 či rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 14 Co 426/2002, rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 51 Co 145/2010) podle § 114 odst. 1 o.s.ř. po zahájení řízení předseda senátu především zkoumá, zda jsou splněny podmínky řízení a zda byly odstraněny případné vady v žalobě. Obligatorní náležitosti žaloby jsou upraveny v § 42 odst. 4 o.s.ř. a § 79 odst. 1 o.s.ř., mezi ně náleží i vylíčení rozhodujících skutečností. Podle konstantní judikatury a rozhodovací praxe soudů se rozhodujícími skutečnostmi rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, jimiž vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Vylíčení rozhodujících skutečností pak může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.1.2009 sp.zn. 30 Cdo 295/2007; podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.5.2012 sp.zn. 29 Cdo 2268/2011 je však nutno možnost odkazu na listinu aplikovat restriktivně). Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.10.2002 sp. zn. 21 Cdo 370/2002). Pokud jde o listinné důkazy, tak při přípravě jednání soud pouze zjišťuje, zda účastníci předložili důkazy, které v žalobě navrhují, případně si vyžádá důkazy, které vyžádat navrhli. Ve fázi přípravy jednání při postupu podle § 114 a 114a o.s.ř. soud důkazy neprovádí a rovněž nehodností, zda účastníky navržené důkazy jsou schopny prokázat jejich tvrzení. Pokud nemá pochybnosti o tom, že jsou dány podmínky řízení a žaloba splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem a pokud má k dispozici všechny navržené důkazy, soud v této fázi řízení účastníky o jejich povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti písemně nepoučuje a může nařídit ústní jednání. Postup podle § 114c o.s.ř., který upravuje možnost nařídit soudní rok k přípravě jednání, není obligatorní. Závěr o neúplnosti skutkových tvrzení nebo navržených důkazů může předseda senátu učinit až po provedení dokazování při ústním jednání a teprve tehdy nastupuje jeho poučovací povinnost ve smyslu § 118a o.s.ř. (viz usnesení Městského soudu v Praze sp.zn. 11 Co 337/2008). Jinými slovy teprve v případě, že se po provedení důkazů v průběhu jednání ukáže, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil a poučí jej o tom, v čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nedoplnění této výzvy. Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy (§ 118a odst. 1 a 3 o.s.ř). Pokud se účastník z vlastní vůle nedostaví k ústnímu jednání, musí si být jist, že jim předložené důkazy jsou úplné a postačí k prokázání jeho skutkových tvrzení. Pokud se tedy účastník nedostaví, vyloučí se z možnosti poučení podle § 118a o.s.ř., neboť toto ustanovení upravuje pouze poučovací povinnost soudu při ústním jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. Nemohl-li soud prvního stupně poskytnout žalobci poučení podle § 118a o.s.ř., protože se tento nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Mimo jednání soud účastníky poučuje o jejich procesních právech a povinnostech způsobem, který stanoví zákon v souvislosti s úpravou toho či onoho procesního institutu a jen v případech výslovně zákonem stanovených, zpravidla půjde o poučeních v písemnosti doručené účastníku v řízení. (srovnej Občanský soudní řád, komentář – I. díl, 7.vydání, C.H.BECK 2006, strana 550).

25. Za současného stavu proto soudu I. stupně nezbylo, než žalobu žalobce zamítnout, neboť bez úzké součinnosti se žalobcem (doplnění tvrzení a předložení důkazů) není možné vyčíslit nárok žalobce.

26. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl podle § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. a § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl úspěšný co do částky 21.400,- Kč, kterou žalovaný uhradil po podání žaloby, takže žaloba byla v této části podána důvodně a vzata zpět pro chování žalovaného, naopak neuspěl co do částky 135.751,- Kč, v níž byla žaloba zamítnuta. Procesně úspěšnějšímu žalovanému tak přísluší náhrada nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

27. Dále soud rozhodoval o soudním poplatku. Žalobce v průběhu řízení rozšířil žalobu o částku 7.575,- Kč s příslušenstvím, přičemž za toto rozšíření mu nebyl vyměřen soudní poplatek. Výrokem IV. proto soud žalobci doměřil soudní poplatek z rozšiřované částky, tj. částku 379,- Kč (5% z částky 157.151,- Kč činí 7.858,-Kč, bylo uhrazeno 7.479,-Kč, zbývá doplatit 379,- Kč.

28. Konečně v průběhu řízení před prvním jednáním vzal žalobce žalobu zpátky co do částky 21.400,- Kč. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1.000,- Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Soudní poplatek z této částky činí 1.070,- Kč (5% z 21.400,- Kč), po snížení o 1.000,- Kč, tak náleží žalobci částka 70,- Kč, o jejímž vrácení žalobci rozhodl soud výrokem V.