25 C 39/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci navrhovatele údaje o účastníkovi údaje o zástupci navrhovatelky údaje o účastníkovi , o rozvod manželství, <b>I. Manželství navrhovatele [jméno] [příjmení] [příjmení], nar. [datum] v [anonymizováno] na Ukrajině, a navrhovatelky [příjmení] [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], nar. [datum] v [anonymizováno] na Ukrajině, uzavřené dne [datum] před Úřadem městské části [obec a číslo], se rozvádí.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Navrhovatelé se společným návrhem ze dne 28.1.2021 došlým Obvodnímu soudu pro Prahu 8 dne 3.2.2021 domáhají rozvodu manželství, které uzavřeli dne [datum]. V návrhu uvádí, že manželství uzavřeli dne [datum] u matričního úřadu Městské části [obec a číslo]. Za doby trvání manželství nedošlo k narození žádného společného dítěte účastníků řízení. Manželé spolu po uzavření sňatku sdíleli společnou domácnost na adrese [adresa], kde spolu pobývali až do října roku 2019, kdy došlo k vzájemnému odloučení obou manželů a k následnému zániku společné domácnosti, jakož i manželského společenství. Od této doby pobývá navrhovatel na adrese [adresa]. Důvodem odloučení bylo postupné citové ochlazení, vzájemné odcizení a ztráta vzájemné důvěry obou manželů. Od října 2019 tedy spolu manželé již nesdílí společnou domácnost a manželství je trvale a hluboce rozvráceno a dlouhodobě již neplní svůj společenský účel. Protože v průběhu manželského soužití účastníků řízení došlo ke kvalifikovanému rozvratu, rozhodli se účastníci řízení řešit vzniklou situaci rozvodem manželství. Manželé se dohodli na majetkovém uspořádání tak, že běžné vybavení domácnosti zůstane ve výlučném vlastnictví navrhovatelky, která i nadále bydlí na adrese společné domácnosti. Účastníci nemají žádný jiný společný majetek ani dluhy. S ohledem na skutečnost, že je manželství manželů pouhým formálním svazkem, který neplní žádnou z funkcí manželství s tím, že manželé spolu po dobu delší než 6 měsíců nesdílí společnou domácnost a netvoří ani manželské společenství, považují účastníci své manželství za hluboce a trvale rozvrácené. Žádají proto soud, aby jejich manželství rozvedl. Soud se pokusil o usmíření manželství. Navrhovatel uvedl, že se o záchranu manželství nepokoušeli. Navrhovatelka uvedla, že se o záchranu manželství pokoušela, bavili se spolu o problémech, které v manželství pociťovali a snažili se je řešit. V manželské poradně nebyli. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: výslech navrhovatelky, výslech navrhovatele, oddací list Úřadu městské části [obec a číslo] z [datum], dohoda o úpravě vzájemných majetkových poměrů, práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu z 28.1.2021 s úředně ověřenými podpisy, potvrzení o provedené lustraci v ISZR ohledně navrhovatele, sdělení Ministerstva vnitra České republiky ohledně navrhovatelky z 13.března 2021 a ohledně navrhovatele, ukrajinský zákon o rodině č. 2947-III z 10.ledna 2002. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Z oddacího listu Úřadu městské části [obec a číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že navrhovatelé uzavřeli manželství dne [datum] v [obec a číslo] – [část obce] v [adresa] před Úřadem městské části [obec a číslo]; toto manželství je zapsáno v knize manželství – oddací matrice Úřadu městské části [obec a číslo] ve svazku 34 ročník [rok] na straně 71 pod pořadovým [číslo]. Z výslechu navrhovatelů soud zjistil, že oba účastníci jsou občané Ukrajiny ukrajinské národnosti, u obou se jedná o první manželství. Navrhovatel má střední odborné vzdělání bez maturity, navrhovatelka rovněž, ale studuje vysokou školu hotelovou. Z manželství se žádné děti nenarodily. Z výslechu navrhovatele soud zjistil, že se seznámili ještě na Ukrajině v roce 2013, od října 2013 pak spolu udržovali známost. Od května 2015 je v České republice, navrhovatelka tady už v té době bydlela. Žili spolu v [obec]. V roce 2017 z lásky uzavřeli manželství. Z počátku bylo manželství spokojené, na konci roku 2018 se to změnilo, když se jejich vztahy zhoršily a manželství přestalo fungovat. Příčinou zhoršení vztahů byly nějaké domácí věci, začali se hádat. V říjnu roku 2019 se pak navrhovatel odstěhoval. Naposledy společně bydleli v [anonymizováno] ulici [anonymizováno] na [obec a číslo], on se odstěhoval do [obec] na adresu [ulice a číslo], kde bydlí doposud. Z výslechu navrhovatelky soud zjistil, že se s manželem seznámili ještě ve škole v roce 2013. Začali spolu chodit v říjnu 2013 ještě na Ukrajině. V srpnu 2014 navrhovatelka přijela do České republiky studovat vysokou školu hotelovou, kterou studuje doposud. Zatím má tedy ukončené středoškolské vzdělání bez maturity. Začali spolu bydlet poté, co navrhovatel přijel do České republiky, což bylo v květnu 2015. Dne [datum] pak z lásky uzavřeli manželství. Bydleli společně na [obec a číslo] v [anonymizováno] ulici [anonymizováno]. Z počátku bylo manželství spokojené, poté začaly problémy, začali se hádat ohledně všeho. Problémy začaly asi rok po svatbě, někdy na konci roku 2018. Nepokoušeli se to řešit s pomocí psychologa, ani nenavrhovala návštěvu manželské poradny. Situaci vyřešili tím, že se navrhovatel v říjnu 2019 odstěhoval a od té doby žijí odděleně. Poslední intimní styk měli někdy před odstěhováním navrhovatele ze společné domácnosti v roce 2019. V současné době už má navrhovatelka nového partnera, stejně tak jako navrhovatel má novou partnerku. Jelikož oba manželé jsou občany jiného státu, zkoumal soud otázku své pravomoci. Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR ze dne 13.3.2021 a 25.3.2021 soud zjistil, že navrhovatelka má na území ČR povolen dlouhodobý pobyt za účelem zaměstnání od 23.9.2020 do 22.9.2020 a je hlášena od 19.5.2020 na adrese [adresa]. Navrhovatel měl na území ČR povolen dlouhodobý pobyt za účelem strpění od 29.11.2016 do 28.11.2017. Od 23.3.2016 je hlášen na adrese [adresa], [obec]. Dne 19.10.2017 podal žádost o prodloužení dlouhodobého pobytu, která byla dne 15.10.2018 pravomocně zamítnuta. Podal ve věci správní žalobu ke Krajskému soudu v Plzni, které byl dne 12.12.2018 přiznán odkladný účinek. Dne 8.2.2021 byla žaloba pravomocně zamítnuta. Dne 22.3.2021 mu byl udělen výjezdní příkaz s platností do 9.4.2021. Vzhledem k tomu, že k 1.1.2014 nabyl účinnosti z.č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, zabýval se soud otázkou, zda použít právě tento zákon či zda použít stávající předpisy, tj. z.č.97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, který platil až do 31.12.2013. Podle § 123 odst. 1 z.č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém přechodných ustanovení vznik a existence právních poměrů a skutečnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, včetně volby práva, se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Ustanovení tohoto zákona se použije i pro právní poměry vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti, jestliže jsou trvalé dlouhodobé povahy a dochází v nich k opětovným nebo trvajícím jednáním účastníků a skutečnostem pro ně významným po dni nabytí jeho účinnosti, pokud jde o taková jednání a skutečnosti. Podle odst. 2 pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použijí i nadále ustanovení dosavadních právních předpisů o pravomoci českých soudů. To platí i pro řízení ve věcech uznání a výkonu cizích rozhodnutí a cizích rozhodčích nálezů ohledně podmínek pro jejich uznání a výkon. V dané věci bylo řízení zahájeno dnem 3.2.2021, jedná se o manželství uzavřené v roce 2017, žaloba o rozvod byla podána za účinnosti z. č.91/2012, a za takové situace je třeba aplikovat zákon č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém. Podle § 2 zákona č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém zákona se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen„ mezinárodní smlouva“), a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Podle čl.30 odst. 1 vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 123/2002 Sb. o Smlouvě mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech rozvod manželství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době zahájení řízení. Podle odst. 2 jestliže v době zahájení řízení je jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, řídí se rozvod manželství právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají manželé společné bydliště. Jestliže má jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, použije se právní řád té smluvní strany, jejíž justiční orgán obdržel návrh na zahájení řízení. Podle odst.3 při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě zmíněném v odstavci 1 tohoto článku je pravomoc dána justičním orgánům té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou v době podání návrhu na zahájení řízení o rozvod manželství. Jestliže v době podání návrhu na rozvod oba manželé mají státní občanství jedné smluvní strany a bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran, které při rozhodování použijí hmotné právo té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou. Podle odst. 4 při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě uvedeném v odstavci 2 tohoto článku je pravomoc dána justičnímu orgánu té smluvní strany, na jejímž území mají bydliště oba manželé. Pokud jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, při řízení o rozvod manželství je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran. Přitom justiční orgány obou smluvních stran, které budou projednávat návrh na rozvod manželství, použijí hmotné právo svého státu. Podle odst. 5 justiční orgán, který má pravomoc k řízení o rozvod manželství rodičů nezletilých dětí, má pravomoc i k řízení o výchově a výživě jejich nezletilých dětí. Podle § 47 odst. 1 zákona č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. Podle odst. 2 jsou-li manželé cizinci a žalovaný nemá obvyklý pobyt v České republice ani v jiném členském státě Evropské unie a ani není občanem členského státu Evropské unie a nemá domicil ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska nebo v Irsku, je pravomoc českých soudů ve věcech uvedených v odstavci 1 dána, jestliže a) oba manželé měli v České republice obvyklý pobyt a žalobce má ještě obvyklý pobyt v České republice, b) žalobce má obvyklý pobyt v České republice a druhý manžel se připojil k návrhu, nebo c) žalobce má obvyklý pobyt v České republice a měl tento obvyklý pobyt nejméně po dobu jednoho roku bezprostředně před podáním žaloby. Podle § 50 odst. 1 zákona č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle odst. 2 jestliže by bylo třeba podle odstavce 1 použít cizího právního řádu, který rozvod manželství nedovoluje anebo jej připouští jen za okolností mimořádně tíživých, použije se českého právního řádu, jestliže alespoň jeden z manželů je státním občanem České republiky nebo alespoň jeden z manželů má v České republice obvyklý pobyt. Podle § 49 odst. 1 zákona č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Jelikož oba manželé měli poslední společné bydliště (pobyt) na území ČR a oba zde stále bydlí, navrhovatelka i navrhovatel jsou občany Ukrajiny, je pravomoc zdejšího soudu dána ve smyslu § 47 odst. 2 písm. a) z.č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém i podle článku 30 odst. 3 věty druhé Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech. Jelikož manželé jsou občany Ukrajiny, podle § 50 odst. 1 z.č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém i podle článku 30 odst. 3 věty druhé Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech se rozvod manželství řídí právem ukrajinským. Podle článku 104 hlavy 11 ukrajinského Zákona o rodině č. 2947-III ze dne 10.ledna 2002 manželství zaniká smrtí nebo prohlášením jednoho z manželů za mrtvého a rozvodem. Podle článku 105 bod 1 manželství zaniká rozvodem na společný návrh manželů v souladu s článkem 106 nebo na návrh některého z nich v souladu s čl.107 tohoto zákona. Podle bodu 2 manželství zaniká rozvodem na společný návrh manželů na základě rozhodnutí soudu v souladu s články 109 tohoto zákona. Podle bodu 3 manželství zaniká rozvodem na návrh některého z manželů na základě rozhodnutí soudu v souladu s články 110 tohoto zákona. Podle článku 109 hlavy 11 ukrajinského Zákona o rodině č. 2947-III ze dne 10.ledna 2002 bodu 1 (Rozvod manželství na základě rozhodnutí soudu na společný návrh manželů, kteří mají děti) manželé, kteří mají děti, mají právo podat k soudu návrh na rozvod spolu s písemnou smlouvou, která určuje, komu budou děti svěřeny do výchovy, jak bude druhý z rodičů přispívat na jejich výživu, a také podmínky, za kterých bude uplatňovat právo na výchovu dětí. Podle bodu 2 smlouva mezi manželi o výši výživného na dítě musí být notářsky ověřena. V případě neplnění smlouvy, se výživné může vymáhat na základě exekučního výměru vystaveného notářem. Podle bodu 3 soud manželství rozvede, jestliže zjistí, že návrh na rozvod odpovídá skutečnému zájmu ženy a muže a že po rozvodu nebudou porušeny jejich osobní a majetková práva, a také práva dětí. Podle bodu 4 soud rozhodne o návrhu na rozvod po uplynutí jednoho měsíce ode dne podání. Před ukončením této lhůty mají žena, muž právo na zpětvzetí návrhu. Podle článku 110 bodu 1 hlavy 11 ukrajinského Zákona o rodině č. 2947-III bodu 1 (Právo na podání návrhu na rozvod) návrh na rozvod může podat jeden z manželů. Podle bodu 2 návrh na rozvod nelze podat v době těhotenství ženy a v průběhu jednoho roku po narození dítěte, kromě případu, kdy se jeden z manželů choval protiprávně k druhému nebo k dítěti a takové chování mělo povahu trestného činu. Podle bodu 3 žena, muž mají právo podat návrh na rozvod v době těhotenství ženy, jestliže otcovství nenarozeného dítěte přiznala jiná osoba. Podle bodu 4 žena, muž mají právo podat návrh na rozvod před dosažení dítětem věku jednoho roku, jestliže otcovství dítěte přiznala jiná osoba nebo podle rozhodnutí soudu údaje o manželovi jako otci dítěte byly vymazány z matričního zápisu o narození. Podle bodu 5 poručník má právo podat návrh na rozvod, pokud to vyžadují zájmy toho z manželů, který byl zbaven právní způsobilosti. Podle článku 111 bod 1 (Opatření soudu ke smíření manželů) soud použije k zachování manželství přiměřená opatření, pokud to není v rozporu s morálními zásadami společnosti. Podle článku 112 bod 1 (Odůvodnění rozvodu na návrh jednoho z manželů) soud zjišťuje skutečné vztahy manželů, příčinu podání návrhu, bere přitom v úvahu, mají-li manželé nezletilé děti nebo invalidní dítě a jiné okolnosti manželského soužití. Podle bodu 2 soud může manželství rozvést, pokud zjistí, že obnovení manželského soužití nelze očekávat a zachování manželství by bylo v rozporu se zájmy některého z manželů, zájmy dětí, a tyto okolnosti mají podstatný význam. Na základě zjištěného skutkového stavu pak soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou splněny podmínky rozvodu manželství podle § 112 bodu 2 ukrajinského Zákona o rodině č.2947-, neboť oba manželé souhlasí s rozvodem manželství, žijí odděleně a nemají žádné děti ani společný majetek. Soud proto manželství rozvedl. Pokud jde o příčiny podání návrhu a rozpadu manželství, soud musí v první řadě konstatovat, že nikdy není vina výlučně na jedné straně a každý z manželů si musí podle svého svědomí odpovědět na otázku, čím se podílel na rozpadu vzájemného vztahu. Z pohledu soudu se však jeví příčinou rozpadu manželství vzájemné citové odcizení v důsledku nedostatku společně tráveného času a nedostatečná snaha ze strany manželů manželství udržet. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 23 věta prvá z.č.292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, podle něhož v řízení o rozvod manželství účastníci zásadně nemají právo na náhradu nákladů řízení, když soud neshledal zvláštní okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání byť i jen částečné náhrady nákladů řízení některému z účastníků. V souladu se stanoviskem Ústavního soudu ČR Pl. ÚS 20/05 pak tento rozsudek nebude účastníkům překládán, neboť základní právo účastníka řízení na pomoc tlumočníka nedopadá na písemný styk soudu s účastníky řízení a naopak.