25 C 44/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobkyně Anonymizováno rozené Anonymizováno , nar. Datum narození žalobkyně , státní příslušnice Slovenské republiky, trvalým pobytem Anonymizováno fakticky Anonymizováno , zastoupené Jméno Zástupce , advokátkou se sídlem Anonymizováno , proti žalovanému Jméno žalovaného A , nar. Datum narození žalovaného A , státnímu příslušníkovi Slovenské republiky, trvalým pobytem Anonymizováno , zastoupenému Jméno žalovaného B , advokátkou se sídlem Anonymizováno , o rozvod manželství,

I. Manželství žalobkyně , jméno FO, , rozené , rodné přijmení, , narozené , Datum narození žalobkyně, , narozeného , Datum narození žalovaného A, , uzavřené dne , datum, v , Anonymizováno, před matričním úřadem obce , Anonymizováno, , se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 3. 3. 2025 došlou Obvodnímu soudu pro , adresa, téhož dne domáhá rozvodu manželství uzavřeného se žalovaným dne , datum, před „, právnická osoba, , Anonymizováno, “. Sobášny list byl vydán Matričním úřadem obec , Anonymizováno, a je veden v knize manželství matričního úřadu , Anonymizováno, ve svazku , Anonymizováno, pořadové číslo , hodnota, . Z manželství se nenarodily žádné děti. U obou manželů se jedná o manželství prvé, oba manželé jsou národnosti slovenské a občané SR, přičemž společně naposledy žili v bytě na adrese , adresa, . V návrhu uvádí, že manželství účastníků bylo uzavřeno po několikaletém partnerském vztahu a z lásky, oba manželé věřili, že jejich vztah přetrvá. Manželství bylo dlouhodobě spokojené a šťastné. Přibližně od začátku roku 2024 pociťovala žalobkyně v manželství nesoulad, jež vyústil až do jejího odstěhování v červnu 2024 a v současné době má nového partnera. Vztah manželů je nevratně narušen. Společné soužití není nadále možné, manželství již neplní svou společenskou funkci a je ryze formálním svazkem. Rozvod manželství tak skutečně je jediným řešením této situace. Účastníci jednají o uzavření dohody o vypořádání vzájemných majetkových poměrů, práv a povinností pro dobu po rozvodu manželství dle § 757 zákona č. 89/2012 Sb. Žalobkyně je přesvědčena, že soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Žádá proto soud, aby jejich manželství podle § 757 občanského zákoníku rozvedl.

2. Žalovaný se vyjádřil tak, že s rozvodem manželství souhlasí a k návrhu se připojuje. Potvrdil, že mezi účastníky nebyly uzavřeny dohody ohledně majetku nabytého za trvání manželství, o nich je teprve jednáno, takže nejsou splněné podmínky tzv. nesporného rozvodu podle § 757 občanského zákoníku. Pokud jde o příčiny rozpadu manželství, nesouhlasí s tím, co uvedla žalobkyně v návrhu, neboť příčinou rozpadu manželství je opakovaná nevěra žalobkyně.

3. Soud se při jednání pokusil o usmíření manželství, avšak bezúspěšně. Žalobkyně uvedla, že se pokoušeli o záchranu manželství, chodili například na párovou terapii, která ale neměla žádný účinek. Žalovaný uvedl, že byl nakloněn záchraně manželství i poté, co se dozvěděl o nevěře žalobkyně. Pokoušel se o záchranu manželství, byl připravený řešit problémy manželství dokonce i v situaci, kdy se nejednalo o první nevěru žalobkyně, ale o opakovanou nevěru, když poprvé se odstěhovala již v době před uzavřením manželství, podruhé se pak odstěhovala rok po uzavření sňatku.

4. Vzhledem k tomu, že účastníci jsou občany Slovenské republiky, zkoumal soud otázku své pravomoci. Ze sdělení , právnická osoba, , odboru azylové a migrační politiky soud zjistil, že žalobkyně má na území ČR povolen trvalý pobyt občana EU od 9. 3. 2021. Je hlášena na adrese , adresa, ; změnu adresy nenahlásila. Žalovaný pobývá má na území ČR povolen trvalý pobyt občana EU od 9. 11. 2020. Je hlášen na adrese , adresa, ; změnu adresy nenahlásil.Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém zákona se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána (dále jen „mezinárodní smlouva“), a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie.Podle § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. Podle odst. 2 jsou-li manželé cizinci a žalovaný nemá obvyklý pobyt v České republice ani v jiném členském státě Evropské unie a ani není občanem členského státu Evropské unie a nemá domicil ve Spojeném království Velké Británie a , adresa, Irska nebo v Irsku, je pravomoc českých soudů ve věcech uvedených v odstavci 1 dána, jestližea) oba manželé měli v České republice obvyklý pobyt a žalobce má ještě obvyklý pobyt v České republice,b) žalobce má obvyklý pobyt v České republice a druhý manžel se připojil k návrhu, neboc) žalobce má obvyklý pobyt v České republice a měl tento obvyklý pobyt nejméně po dobu jednoho roku bezprostředně před podáním žaloby.Podle § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle odst. 2 jestliže by bylo třeba podle odstavce 1 použít cizího právního řádu, který rozvod manželství nedovoluje anebo jej připouští jen za okolností mimořádně tíživých, použije se českého právního řádu, jestliže alespoň jeden z manželů je státním občanem České republiky nebo alespoň jeden z manželů má v České republice obvyklý pobyt.Podle § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem.Podle článku 3 nařízení Rady (EU) č. 1111/2019 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (přepracované znění) ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu,a) na jehož území:i) mají manželé obvyklý pobyt,ii) měli manželé poslední obvyklý pobyt, pokud zde jeden z nich ještě bydlí,iii) má odpůrce obvyklý pobyt,iv) v případě společného návrhu má alespoň jeden z manželů obvyklý pobyt,v) má navrhovatel obvyklý pobyt, pokud zde pobýval nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu, nebovi) má navrhovatel obvyklý pobyt, pokud zde pobýval nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu, a zároveň je státním příslušníkem tohoto členského státu; nebob) jehož státními příslušníky jsou oba manželé.Podle článku 5 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1103/2016 ze dne 24. června 2016 provádějící posílenou spolupráci v oblasti příslušnosti, rozhodného práva a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství aniž je dotčen odstavec 2, pokud je u soudu některého členského státu zahájeno řízení za účelem rozhodnutí o žádosti o rozvod, rozluku nebo prohlášení manželství za neplatné podle nařízení (ES) č. 2201/2003, jsou soudy tohoto státu příslušné rozhodovat ve věcech majetkových poměrů v manželství ve vztahu k této žádosti. Podle odst. 2 příslušnost ve věcech majetkových poměrů v manželství podle odstavce 1 je podmíněna dohodou manželů, pokud soud, u nějž bylo zahájeno řízení za účelem rozhodnutí o žádosti o rozvod, rozluku nebo prohlášení manželství za neplatné: a) je soudem členského státu, v němž má navrhovatel obvyklý pobyt a v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, v souladu s čl. 3 odst. 1 písm. a) pátou odrážkou nařízení (ES) č. 2201/2003; b) je soudem členského státu, jehož je navrhovatel státním příslušníkem, v němž má obvyklý pobyt a v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, v souladu s čl. 3 odst. 1 písm. a) šestou odrážkou nařízení (ES) č. 2201/2003; c) je soudem, u nějž bylo zahájeno řízení podle článku 5 nařízení (ES) č. 2201/2003 ve věcech změny rozluky na rozvod; nebo d) je soudem, u nějž bylo zahájeno řízení podle článku 7 nařízení (ES) č. 2201/2003 v případech zbytkové příslušnosti. 8. 7. 2016 L 183/11 Úřední věstník Evropské unie CS 3.Je-li dohoda uvedená v odstavci 2 tohoto článku uzavřena před zahájením řízení ve věcech majetkových poměrů v manželství u soudu, musí být v souladu s čl. 7 odst.

2. Podle článku 6 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1103/2016 ze dne 24. června 2016 provádějící posílenou spolupráci v oblasti příslušnosti, rozhodného práva a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství není-li žádný soud členského státu příslušný podle článku 4 ani 5 nebo v jiných případech, než jsou případy uvedené ve zmíněných článcích, jsou pro řízení ve věcech majetkových poměrů v manželství příslušné soudy členského státu: a) na jehož území mají manželé v době zahájení řízení u soudu obvyklý pobyt, nebo pokud takový členský stát není, b) na jehož území měli manželé poslední obvyklý pobyt, pokud zde v době zahájení řízení u soudu jeden z nich dosud bydlí, nebo pokud takový členský stát není, c) na jehož území má odpůrce v době zahájení řízení u soudu obvyklý pobyt, nebo pokud takový členský stát není, d) jehož jsou oba manželé v době zahájení řízení u soudu státními příslušníky.Jelikož oba účastníci jsou občany Slovenské republiky a mají bydliště na území ČR, přičemž poslední společné bydliště měli v obvodu zdejšího soudu, je pravomoc zdejšího soudu dána ve smyslu článku § 3 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, neboť v obvodu zdejšího soudu bydlí navrhovatel i navrhovatelka, přičemž se jedná o poslední společné bydliště manželů. Jelikož manželé jsou občany Slovenské republiky, řídil se soud při rozvodu manželství podle § 50 odst. 1 z. č. zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém za použití § 49 odst. 1 zákona právem slovenským.

5. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: výslech žalobkyně, výslech žalovaného, sobášny list Slovenské republiky matričného úradu obce , Anonymizováno, z , datum, , potvrzení o provedené lustraci ISZR ohledně žalobkyně a žalovaného, sdělení , právnická osoba, z , datum, , sdělení , právnická osoba, z , datum, a zákon č. 36/2005 Zb. zákonů Slovenské republiky o rodině a o změně a doplnění některých zákonů.

6. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a došel k následujícím skutkovým závěrům: Z oddacího listu (sobášného listu) matričného úradu obce , Anonymizováno, z , datum, soud zjistil, že účastníci uzavřeli manželství dne , datum, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, ; toto manželství je zapsáno v knize manželství – oddací matrice matričného úradu , Anonymizováno, ve svazku , Anonymizováno, pod pořadovým číslem , hodnota, , žalovaný i žalobkyně ho uzavírali jako svobodní. Z výpovědi žalobkyně a žalovaného pak soud zjistil, že oba manželé jsou občany SR slovenské národnosti, u žalobkyně i u žalovaného se jedná o první manželství. Žalobkyně má vysokoškolské vzdělání, když vystudovala bakalářské studium na , Anonymizováno, , žalovaný má úplné odborné středoškolské vzdělání, když vystudoval strojírenskou průmyslovku s maturitou a nedokončené vysokoškolské vzdělání bakalářské i magisterské. Z manželství se žádné děti nenarodily.

7. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že se seznámili v době jejích vysokoškolských studií v Brně přes společné kamarády někdy v roce 2017 či 2018. Hned po seznámení navázali známost, kterou udržovali 5 - 6 let, než se vzali. Žalovaný ji požádal o ruku. Vzali se, protože žalobkyně byla tehdy nezralá, nezkušená a domnívala se, že to bude pro ni to nejlepší. Spolu začali žít po dvou letech známosti. Žalovanému nebyla nikdy nevěrná, ale ve vztahu měli problémy, které nedokázali vyřešit, takže se zamilovala do někoho jiného a v červnu 2024 se odstěhovala ze společné domácnosti na svou současnou adresu , adresa, , kde bydlí s tím, do koho se zamilovala. Po celou dobu trvání manželství žili v České republice. Manželství podle ní nefungovalo, pořád se hádali, nebyli schopní se na ničem dohodnout. Od žalovaného se poprvé odstěhovala někdy v roce 2020 nebo 2021, poté se k sobě vrátili, bylo to určitou dobu lepší, méně se hádali, ale po nějaké době se zase začali hádat. Nespokojenost ve vztahu začala vnímat asi před tím prvním odchodem ze společné domácnosti, vnímala ji i v době, kdy uzavírali manželství, ale doufala, že se to zlepší. Hádali se téměř každodenně kvůli drobnostem. Domnívá se, že návrat po prvním rozchodu byl iniciován z obou stran. Dali si několik měsíců pauzu, začali si více vážit jeden druhého a oba měli pak zájem o obnovení společného soužití. První rozchod byl důsledkem toho, že se dost odcizili, neboť žalovaný byl v té době hodně vytížený v práci, hodně cestoval i pracovně, chodil domů v podstatě jenom na přespání. Žalobkyně měla v té době také obtížné období, hodně studovala a řešila svou práci. Trávili spolu málo času a odcizili se jeden druhému. Žalovaný je dost vznětlivý, k hádkám stačily drobnosti, například že žalobkyně zapomněla zhasnout světlo. Přerostlo to pak do takové hádky, že na ně museli v noci klepat sousedé. Ke konfliktům docházelo z toho důvodu, že žalobkyně je dost tvrdohlavá, nemá ráda, když jí někdo říká, co má dělat, což žalovaný činil rád a často, takže docházelo ke konfliktům. Je pravdou, že po obnovení společného soužití po prvním rozchodu nastala změna v chování žalovaného v tom směru, že přestal cestovat a potom také i změnil práci, takže přirozeně začal trávit víc času doma.

8. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že pokud jde o průběh manželství účastníků, v zásadě souhlasí s tím, co uváděla žalobkyně. Seznámili se přes společné známé na Slovensku v době, kdy studovala vysokou školu v Brně, žalovaný v té době už pracoval, měl v Praze byt, ve kterém bydlel, takže se vídali v režimu víkendů, kdy žalobkyně jezdila za ním a společně přebývali v bytě v Praze, kde si žalobkyně postupně vytvořila domov, neboť je z rozvedeného manželství a nevnímala bydlení u svých rodičů jednoho nebo druhého jako svůj domov. Tímto způsobem postupně začali společně žít, protože po ukončení bakalářského studia v Brně se žalobkyně k dalšímu studiu přesunula do Prahy. Seznámili v roce 2018 a ze společné domácnosti se žalobkyně odstěhovala v květnu 2024. Pokud jde o příčiny rozpadu manželství, paradoxně s přibývajícím časem hádek ubývalo a v tomto směru se jejich vztah zlepšoval, harmonizoval. Čím déle jsme spolu žili, tím těchto rozporů a hádek bylo méně. Na párovou terapii chodili asi měsíc po svatbě, tedy po prvním, ale před druhým rozchodem. Na rozpadu manželství mají podíl oba dva, nesou si s sebou své chyby. Žalobkyně je z rodiny, kde všichni kromě její sestřenice jsou v armádě Slovenské republiky, takže u nich není zvykem projevovat navenek nějaké emoce nebo slabosti a je zvykem poslouchat. Současným partnerem žalobkyně je kamarád žalovaného Matěj, kterého zná už z dřívější doby a o jejímž vztahu k němu pochyboval žalovaný i někteří známí. Ještě před tím, než účastníci uzavřeli manželství, výslovně se žalobkyně na její vztah k němu ptal, přičemž žalobkyně mu tvrdila, že je to její nejlepší kamarád, ale že má k němu vztah jako k bratrovi. Přesto ho nepozvala na svatbu, což mu přišlo zvláštní. V současné době je už příčinou rozpadu manželství odloučení, když spolu nežijí už skoro rok, ani jeden z nich nemá zájem o záchranu manželství. Za žalobkyní stál v době, kdy zvažovala, jakým způsobem dál postupovat u její práce i u jejího života, když přemýšlela, zda má její práce smysl, zda ji chce dělat dál nebo zda chce dělat něco jiného a zvažovala také děti, kdy si je pořizovat, popřípadě jestli je mít vůbec. Cítila, že žalovaný už by si přál se usadit a děti si pořídit. Přesto jí ale říkal, že je připravený přijmout i její rozhodnutí, že děti ještě odloží, anebo že je popřípadě nebudou mít vůbec.Podle § 755 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporua) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebob) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.Podle § 756 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.Podle § 757 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokuda) ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí,b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil,c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu. Podle odst. 2 dohody uvedené v odstavci 1 písm. c) vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny.Podle § 758 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

9. Vzhledem k tomu, že účastníci nemají splněné podmínky pro rozvod manželství podle § 757 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (tedy tzv. nesporného rozvodu), byl soud nucen zkoumat existenci rozvratu manželství a jeho příčiny. Na základě zjištěného skutkového stavu pak soud dospěl k závěru, že v projednávané věci patrně jsou splněny podmínky rozvodu manželství podle § 755 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, neboť manželé již nežijí spolu, neprojevují žádný zájem na zachování manželství. Žalobkyně při jednání deklarovala, že nemá zájem na usmíření manželství a trvá na rozvodu, žalovaný sice tvrdil, že zájem má, ale fakticky nic pro záchranu manželství nedělá. Za takové situace nelze usmíření manželství očekávat. Děti se z manželství nenarodily. Soud proto manželství rozvedl.

10. Pokud jde o příčiny rozpadu manželství, soud musí v první řadě konstatovat, že nikdy není vina výlučně na jedné straně a každý z manželů si musí podle svého svědomí odpovědět na otázku, čím se podílel na rozpadu vzájemného vztahu. Z pohledu soudu se však jeví příčinou rozpadu manželství vzájemné citové odcizení, především však nedostatek vůle manželství zachránit a ztráta vzájemné důvěry, na čemž se významně podílelo užití (podle žalovaného se jednalo o jednorázové selhání) či užívání (podle žalobkyně se jednalo o dlouhodobější problém) drog žalovaným a finanční neshody. Soud však podotýká, že jinak z výpovědí účastníků nevyplynulo, že by se manželství potýkalo s potížemi, které by nebyly řešitelné, pokud by zde byla vůle je včas společně řešit zvláště s ohledem na délku společného soužití manželů ve prospěch zachování manželství, a to třeba i s využitím odborné pomoci psychologa. Neboli jinými slovy manželství žalobkyně a žalovaného se rozpadlo z toho důvodu, že jako manželé neprojevili vůli manželství zachránit a udržet, ačkoli jinak soud nezjistil žádné objektivní důvody, pro které by jejich manželství nemohlo fungovat i v budoucnu, pokud by měli oba manželé snahu a zájem, neboť jejich manželství zcela jistě nebylo nefunkčním svazkem, pouze se potýkalo s určitými nedostatky, které lze ale nalézt v každém vztahu.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 23 věta prvá z. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, podle něhož v řízení o rozvod manželství účastníci zásadně nemají právo na náhradu nákladů řízení, když soud neshledal zvláštní okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání byť i jen částečné náhrady nákladů řízení některému z účastníků.