25 C 46/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi údaje o zástupci , o zaplacení 6.865,35 PLN s přísl., <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.936,40 PLN spolu s 8,05% úrokem z prodlení p.a. od 26.4.2017 do zaplacení do třiceti dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba žalobce se co do částky 4.928,95 PLN spolu s 8,05% úrokem z prodlení p.a. z částky 6.865,35 PLN od 30.3.2017 do 25.4.2017 a z částky 4.928,95 PLN od 26.4.2017 do zaplacení zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení státu částku 3.727 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení státu částku 9.585 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>V. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 8.093 Kč k rukám právního zástupce žalovaného [titul] [anonymizováno], advokáta se sídlem [adresa].</b> 1. Žalobce se žalobou ze dne 5.3.2020 došlou soudu 10.3.2020 domáhá na žalovaném zaplacení částky 6.865,35 PLN spolu se zákonným úrokem z prodlení od 30.3.2017 do zaplacení. V žalobě uvádí, že se domáhá zaplacení pohledávky představující náhradu za škodu způsobenou při dopravní nehodě dne 17.3.2017, kterou nabyl od původního poškozeného pana [příjmení] [jméno] na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 13.4.2017, o které žalovaného informoval prostřednictvím jeho zástupce v Polsku e-mailem ze dne 9.5.2017. Jednalo se o pohledávku na náhradu škody způsobené při dopravní nehodě na vozidle [příjmení] [registrační značka]. Škoda byla vyčíslena [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] Sp. z. o. o. odborným posudkem č. 0807/2017 na částku 8.198,95 PLN (včetně 23 % DPH). Škoda byla likvidována společností [právnická osoba], [část názvu právnické osoby], pod evidenčním [číslo] na kterou se původní poškozený obrátil jako na škodního zástupce žalovaného ve smyslu § 9 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Při nehodě byla poškozena levá přední část osobního automobilu Renault Sc [anonymizováno] 1.9 [příjmení], rok výroby 2006, [registrační značka], [VIN kód], jehož provozovatelem byl [anonymizována dvě slova], občan Polské republiky. Nehoda byla způsobena vozidlem [registrační značka], u žalovaného pojištěné [jméno] [příjmení], když žalovaný je pojistitelem dle smlouvy č.6320474510. K nehodě došlo na ulici Myslíkově v Praze. Panu [příjmení] [jméno] vznikla pohledávka vůči žalovanému na náhradu škody vzniklé (správně na pojistné plnění za škodu vzniklou) na předmětném osobním automobilu Renault. Škodu požadoval uhradit ve výši stanovené cenovým odhadem opravy poškozených částí vozidla. Rozhodnutím ze dne 10.4.2017 byla poškozenému [příjmení] přiznána a následně uhrazena částka 1.187,42 PLN, čímž žalovaný uznal nárok na náhradu škody způsobené na předmětném vozidle a sporná mezi stranami zůstala pouze výše požadovaného plnění. Poškozený [příjmení] [jméno] si nechal vypracovat odborný posudek č. 0807/2017 ze dne 28.7.2017, který stanovil cenu nových součástek nutných pro opravu vozidla a cenu za práci. Posudek zohledňuje cenu nových originálních součástek určených přímo pro daný typ vozidla a průměrnou cenu za práci, pokud by nutné opravy byly prováděny v autorizovaném servise zohledňujícím postupy v souladu s pokyny výrobce poškozeného automobilu. Cenový odhad vypracovala [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] Sp. z. o. o., která určila cenu opravy na 6.665,81 PLN bez DPH, respektive ve výši 8.198 s 23% DPH. Za vypracovaný odborný posudek pak vynaložil poškozený [příjmení] částku 600 PLN s DPH, když i tato částka byla součástí postoupené pohledávky. Žalobce pak e-mailem ze dne 2.8.2017 vyzval škodního zástupce žalovaného [právnická osoba] k zaplacení částky 7.611,53 PLN společně s úroky z prodlení z této částky od 29.4.2017 jako rozdílu mezi částkou vyčíslenou v odborném posudku (8.198) a částkou vyplacenou poškozenému (1.187). Dále je v ní obsažena také částka uhrazená za vypracování odborného posudku. Žalobkyní (správně žalovaným) byla rozhodnutím ze dne 20.9.2017 přiznána a žalobci posléze uhrazena ještě částka 146,18 PLN, takže celkem na náhradu způsobené škody uhradil žalovaný 1.333,60 PLN. Žalobce se proto domáhá zaplacení zbývající částky 6.865,35 PLN. Žalobce má za to, že odborný posudek vychází z ceny originálních součástek od oficiálních výrobců a zohledňuje ceny oprav prováděné autorizovaným servisem, neboť má za to, že je konstantní judikováno, že pro plné obnovení funkčnosti vozidla je nutno zohlednit cenu nových originálních součástek určených přímo pro daný typ a značku vozidla a nelze se spokojit se součástkami neoriginálními, které by kvalitativně neodpovídaly dílům originálním, nadto by nezaručovaly bezpečnost a kvalitu na stejné úrovni jako součástky originální. Podle žalobce navíc výměna poškozených originálních součástek za součástky neoriginální by neodpovídala ani požadavku na vrácení vozidla do stejného stavu. Doplňuje pak, že odborným posudkem byla cena vozidla před nehodou odhadnuta na 12.100 PLN, tudíž požadovaná částka nepřekračuje hodnotu vozidla. Částku 600 PLN za odborný odhad pak požaduje jako součást náhrady nákladů řízení. Na výzvu soudu podáním z 18.3.2020 žalobce doplnil, že k nehodě došlo tak, že viník dopravní nehody, tj. žalovaný předjížděl vozidlo poškozeného v místě, kde to není dopravním značením dovoleno. V průběhu předjížděcího manévru se dostal se svým vozidlem příliš blízko vozidla poškozeného v momentě, kdy se snažil zařadit zpět do pravého jízdního pruhu.

2. Žalovaný se vyjádřil tak, že navrhuje zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Učinil nesporné, že eviduje škodní událost pod číslem 4176502227 ze dne 17.3.2017, při níž došlo k poškození vozidla [příjmení] [jméno] [registrační značka] ve vlastnictví pana [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], Polsko, přičemž škoda byla způsobena vozidlem pojištěným u žalovaného. Z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pak žalovaný vyplatil poškozenému pojistné plnění ve výši 1.187,42 PLN odpovídající účelně vynaloženým nákladům na odstranění vzniklé škody. Žalovaný namítl nedostatek aktivní legitimace žalobce, neboť mu žádné postoupení pohledávky poškozeným jako postupitelem oznámeno nebylo a žalobce žádné postoupení ani žalovanému neprokázal. Žalovaný pak má za to, že nezbytné a účelně vynaložené náklady na odstranění škody vzniklé v příčinné souvislosti s pojistnou události byly uhrazeny zaplaceným pojistným plněním. Žalobce vyčíslil opravu vozidla za použití nových originálních dílů, což je oprava, která by mohla vést ke zhodnocení vozidla oproti stavu vozidla před poškozením a takové náklady jsou uznatelné pouze, pokud taková oprava za použití nových originálních dílů v autorizovaném servisu skutečně proběhla. Žalobce nic takového netvrdí ani neprokazuje. Poškozený má nárok na nutné a účelně vynaložené náklady k odstranění škody stanovené v objektivní výši. Takovým nákladům odpovídá oprava provedená použitými originálními díly až v případě, že použitý originální díl na trhu není k dispozici, pak je účelně použít k opravě díl nový. Poškozené vozidlo Renault Scénic bylo v době dopravní nehody starší 10 let, neboť v detailu relace České kanceláře pojistitelů je uveden rok výroby poškozeného vozidla 2006. V praxi dochází k jednání poškozených, kteří sice po pojišťovně požadují vysoká pojistná plnění za opravu novými originálními díly, ale ve skutečnosti pak vozidla opraví pouze díly použitými originálními či tzv. aftermarketovými. Požaduje-li poškozený vyšší plnění, než bylo pojišťovnou stanoveno, vyžaduje žalovaný prokázání způsobu opravy. Žalobce ani poškozený v tomto případě nic takového neprokázali a žalovaný tak nemůže akceptovat vyšší pojistné plnění, neboť by došlo k bezdůvodnému obohacení na úkor pojišťovny. Pojistné plnění bylo stanoveno rozpočtem nákladů na opravu, který byl stanovený objektivně s ohledem na praxi žalovaného a na obvyklé ceny oprav obdobných vozidel, s ohledem na prokázané poškození a stáří vozidla. Nesouhlasí-li poškozený s výší pojistného plnění, je na něm, aby doložil, že prokazatelně vynaložil náklady v jiné výši, než jak je žalovaný stanovil. To však žalobce neučinil. Žalobce tak neprokázal, že by poskytnuté pojistné plnění představující náklady na opravu nebylo dostačující k uvedení poškozeného vozidla do stavu bezprostředně před pojistnou událostí ve smyslu § 2951 odst. 1 občanského zákoníku. Dále poškozený požadoval proplacení nákladů na zapůjčení náhradního vozidla. Obecně má poškozený nárok na zapůjčení náhradního vozidla pouze tehdy, je-li to nezbytné. Poškozený má podle ustálené judikatury nárok toliko na náhradu nutných a účelně vynaložených nákladů za pronájem náhradního vozidla. Objektivní výše představována v místě a čase obvyklou cenou za náhradní vozidlo a současně v místě a čase obvyklou délkou opravy, proto je nezbytné náhradní vozidlo využívat. Společnost [anonymizováno] informovala žalovaného sdělením ze dne 17.3.2017, že nezbytná doba opravy poškozeného vozidla byly 2 dny. Žalovaný proto uznal poškozenému nárok na náhradní vozidlo po dobu maximálně 4 dnů, ačkoliv poškozený žádal 27 dnů. Žalovaným stanovená délka opravy se jeví více než dostačující. Žalobce nepovažuje za účelné ani náklady vynaložené na vypracování odborného posudku, který je navíc pouhou kalkulací v systému Audatex a sám o sobě nemá náležitosti znaleckého posudku. Rovněž žalobce nesprávně konstruuje prodlení žalovaného, neboť dle § 2797 odst. 1 občanského zákoníku zahájí pojistitel bez zbytečného odkladu šetření nutné ke zjištění existence a rozsahu povinnosti plnit. Podle § 2798 odst. 1 občanského zákoníku bylo pojistné plnění v tomto případě splatné do 15 dnů od ukončení šetření. Prodlení tedy nepočíná ohlášením pojistné události, jak uvádí žalobce.

3. Podáním z 9.12.2020 (č. l. 112) žalobce doplnil, že jedná o osobní automobil zn. Renault Scenic [anonymizována tři slova], verze komfort authentique, rok výroby 2006 s manuální převodovkou, VIN kód [anonymizováno], kdy stav počitadla kilometrů ke dni dopravní nehody, tedy k 17.3.2017 činil 219536 km. Kompletní seznam výbavy, jak základní, tak dodatečné je podrobněji specifikován v posouzení č. 0807/2017, konkrétně ve zprávě AudaVIN Plus. Osobní automobil byl poprvé registrován 16.11.2006 a vozidlo v době před nehodou bylo v provozu 124 měsíců. Osobní automobil byl před nehodou v dobrém stavu odpovídajícím jeho stáří, dopravní nehodou následně poškozené části byly před nehodou plně funkční a bez poškození, v automobilu byly použity originální díly.

4. Co se týče stavu po nehodě, pak žalobce uvádí, že došlo k poškození předního bloku nárazníku, kdy byla zejména nutná výměna nárazníku, dále došlo k poškození stěny přední levé a k nutnosti výměny blatníku, dále bylo poškozeno příčné rameno přední levé, z důvodu poškození vozidla mělo dojít k provedení měření s nástavou, související s výměnou komponent zavěšení vozidla, dále došlo k poškození odřením předních levých dveří, včetně poškození zpětného zrcátka. Podrobný výčet komponentů, jejichž výměna a montáž je pro opravu vozidla nutná a rovněž rozsah doprovodných prací – lakýrnických a klempířských, je podrobněji vymezen v posouzení, které již bylo soudu žalobcem předloženo k důkazu, tedy posouzení č. 0807/2017 v části kalkulace opravy č. 2110-2017 na str. 3-4, a popis rozsahu poškození je podrobně vymezen v technickém posudku posouzení č. 0807/2017 v bodě III. hodnocení rozsahu poškození.

5. Jelikož je žalobce polským státním příslušníkem, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalobce na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Pro Českou republiku je dále závazné nařízení Rady Evropských společenství č. 1215/2012 ze dne 12.prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) účinné od 10.1.2015. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 11 bod 1. písm. a) cit. nařízení, neboť žalovaný má bydliště (sídlo) na území ČR. Podle § 6 odst. 1 č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Podle § 85 odst. 3 o.s.ř. obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo. Žalovaný má sídlo v obvodu zdejšího soudu, je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu a zdejší soud je soudem místně příslušným.

6. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: listiny v jazyce polském, sdělení žalovaného z 24.3.2017 v jazyce anglickém, fotodokumentace, potvrzení o účasti na dopravní nehodě Policie České republiky ze 17.března 2017 č. j. KRPA [číslo] [spisová značka], listina v polštině, kopie technického průkazu vozidla, rozhodnutí o přiznání náhrady škody žalovaného v polštině s ověřeným překladem do jazyka českého a technického průkazu vozidla, detail relace [obec] kanceláře pojistitelů o dopravní nehodě, listina v angličtině, e-mailová komunikace v polštině s překladem do jazyka českého, faktura DPH zálohová konečná [číslo] s překladem do jazyka českého, znalecký posudek s překladem do jazyka českého, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 13.4.2017 včetně prohlášení postupitele a příloh a vyrozumění dlužníka o postoupení pohledávky s překladem do jazyka českého, technický posudek v polštině s překladem do jazyka českého, fotodokumentace, znalecký posudek z oboru ekonomiky a strojírenství [číslo] [jméno] [příjmení] ze dne 12.3.2021, policejní spis č. j. KRPA [číslo] [spisová značka].

7. Další důkazy nebyly účastníky navrhovány.

8. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Mezi účastníky není sporu a z protokolu o nehodě v silničním provozu s projednáním Policie České republiky [číslo jednací] [číslo] soud zjistil, že dne 17.3.2017 v 15:05 hodin došlo v Myslíkově ulici v [obec a číslo] na [část obce] k nehodě dopravního automobilu Škoda Superb [registrační značka] s osobním automobilem Renault Sc [registrační značka] řidiče vlastníka [příjmení] [příjmení] [jméno], nar.

26. února 1984. K nehodě došlo tak, že [příjmení] [příjmení] řídil vozidlo Škoda Superb po ulici Myslíkově ve směru jízdy od [ulice] náměstí k [příjmení] nábřeží, během jízdy poblíž sloupu veřejného osvětlení [číslo] objížděl vozidlo [příjmení] [jméno] [registrační značka] řidiče [anonymizováno], který zde s vozidlem zastavil a došlo k jeho ohrožení a omezení. Tím došlo ke střetu uvedených vozidel. Vznikla hmotná škoda na vozidlech. Na vozidle pana [příjmení] došlo k poškození předního nárazníku, levého předního blatníku, levého předního zrcátka. Odhadnutá škoda na vozidle 30.000 Kč. Vozidlo Škoda Superb řidiče [jméno] [příjmení] pak bylo poškozeno na předním nárazníku, předním pravém blatníku, předních pravých dveřích. Odhadnutá škoda na vozidle 50.000 Kč. Z technického průkazu soud zjistil, že provozovatel vozidla [příjmení] [jméno] [registrační značka] je [anonymizována dvě slova]. Rok výroby vozidla je rok 2006.

9. Z rozhodnutí o přiznání náhrady škody pak soud zjistil, že žalovaný prostřednictvím obchodního zástupce společnosti [právnická osoba], [část názvu právnické osoby] rozhodnutím z 10.4.2017 přiznal poškozenému [příjmení] náhradu škody v souhrnné výši 1.187,42 PLN.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13.4.2017 spolu s prohlášením postupitele a přílohy [číslo] ke smlouvě soud zjistil, že [anonymizována dvě slova] jako postupitel postoupil žalobci jako postupníkovi za úplatu veškeré pohledávky související s dopravní škodou [číslo] ze dne 17.3.2017, v důsledku které bylo poškozeno vozidlo značky Renault [registrační značka] včetně pohledávky z titulu nákladů na vyhotovení soukromé kalkulace opravy č. 0807/2017.

11. Ze znaleckého posudku [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 12.3.2021 soud zjistil, že znalec kontaktoval právního zástupce s požadavkem, zda je vozidlo v identickém stavu k dispozici. Majitel však vozidlo opravil svépomocí, takže vozidlo není v poškozeném stavu znalci k dispozici. Znalec proto vycházel z podkladů spisu a zejména z fotodokumentace, kterou znalci poskytl právní zástupce žalobce. Z předložených podkladů je zřejmé, že při popisovaném nehodovém ději došlo k mechanickému poškození levé přední boční části vozidla Renault, a to zejména u následujících dílů: přední nárazník – kryt, který bylo potřeba vyměnit a lakovat, levý přední blatník, který bylo potřeba vyměnit a lakovat, plastový podběh, který bylo potřeba vyměnit, spodní rameno, které bylo potřeba vyměnit a bylo potřeba proměřit a seřídit geometrii náprav. Z podkladů spisu není zřejmé poškození řídicí tyče a páky řízení. Páka řízení a řídicí tyč je přímým nosičem síly do převodky řízení. Tyto díly jsou konstrukčně uzpůsobeny tak, aby nedocházelo k poškození skříně řízení, tedy dojde k poškození nejdříve páky řízení a pak následně tyče řízení s čepem. Jelikož k tomuto nedošlo, což je zřejmé z fotodokumentace (a nebylo ani nedeklarované), pak poškození převodky – skříně řízení není technicky dobře vysvětlitelné popisovaným dějem. Obvyklou cenu vozidla před jeho poškozením dne 17.3.2017 lze stanovit v rozmezí od 5.800 PLN do 15.400 PLN včetně DPH, v průměru pak 7.200 PLN až 8.100 PLN včetně DPH. Obvyklou cenou vozidla po jeho poškození dne 17.3.2017 a před jeho opravou lze stanovit v rozmezí od 5.000 PLN do 13.300 PLN včetně DPH, v průměru pak 6.200 PLN až 7.000 PLN včetně DPH. Náklady na opravu vozidla Renault v neznačkové opravně za použití originálních náhradních dílů lze stanovit na částku 3.940 PLN bez DPH, tedy na částku 4.850 PLN včetně 23 % DPH. Náklady na opravu vozidla Renault v neznačkové opravně za použití dostupných aftermarketových náhradních dílů lze stanovit na částku 3.350 PLN bez DPH, tedy na částku 4.100 PLN včetně 23 % DPH. Náklady na opravu vozidla Renault v neznačkové opravně za použití dostupných originálních – vrakovaných náhradních dílů lze stanovit na částku 2.650 PLN bez DPH, tedy na 3.270 PLN včetně 23 % DPH. Při opravě vozidla nedošlo k celkové opravě nebo výměně některé skupiny a hlavní podskupiny za tovární nový kus ani k celkové opravě. Opravou vozidla byly vozidlu pouze vráceny jeho vlastnosti před poškozením, nedošlo k jeho zhodnocení a vzhledem k jeho stáří a opotřebení ani k jeho znehodnocení. V odborném posouzení č. 0807/2017 je stanovena obvyklá cena vozidla na částku 12.100 PLN, což znaleckým zkoumáním lze vyhodnotit, že se jedná o cenu ve vyšší cenové relaci, než byla průměrná cena vozidel, což však neodpovídá stavu vozidla a jeho historii, kdy vozidlo bylo poškozené i na zadní části z jiné příčiny a výrazně zkorodované na spodní části, takže takto stanovená cena vozidla je vysoká a neodpovídající.

12. Na tato zjištění pak ostatní provedené důkazy neměly vliv.

13. Právní vztah účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Podle § 87 odst. 1 z. č. zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Podle odst. 2 pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie. Podle odst. 3 pojistné smlouvy se řídí právem státu, ve kterém má pojistník obvyklý pobyt. Smluvní strany mohou zvolit rozhodné právo pro pojistnou smlouvu; jde-li o pojistnou smlouvu, na kterou se vztahuje přímo použitelný předpis Evropské unie, mohou smluvní strany v rozsahu, ve kterém to tento předpis připouští, zvolit kterékoliv rozhodné právo. Podle § 101 zákona č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém mimosmluvní závazkové poměry vznikající z narušení soukromí a osobnostních práv včetně pomluvy se řídí právem státu, ve kterém k narušení došlo. Postižená osoba může však zvolit použití práva státu, ve kterém a) má postižená osoba obvyklý pobyt nebo sídlo, b) má původce narušení obvyklý pobyt nebo sídlo, nebo c) se dostavil výsledek narušujícího jednání, pokud to původce narušení mohl předvídat.

14. Rovněž podle nařízení Evropského parlamentu a rady ES č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) článku 4 bod 1 nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Podle bodu 2 mají-li však osoba, vůči které je vznášen nárok na náhradu škody, a poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země. Podle bodu 3 vyplývá-li ze všech okolností případu, že je civilní delikt zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená v odstavci 1 nebo 2, použije se právo této jiné země. Zjevně užší vztah k jiné zemi by mohl být založen zejména na již existujícím vztahu mezi stranami, jakým může být například smlouva, který úzce souvisí s daným civilním deliktem. Podle článku 2 bod 1 pro účely tohoto nařízení zahrnuje škoda jakékoli následky civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatelství bez příkazu nebo předsmluvního jednání.

15. V daném případě se jedná o spor o pojistné plnění za škodu, která měla vzniknout při dopravní nehodě na území České republiky. Vztah účastníků se tak řídí právním řádem České republiky. Podle § 47 odst. 1 z.č.361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) dopravní nehoda je událost v provozu na pozemních komunikacích, například havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu. Podle § 2927 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Podle § 2927 odst. 2 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Podle § 2932 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jedná-li se o vypořádání mezi těmito provozovateli, vypořádají se provozovatelé podle své účasti na způsobení vzniklé škody. Podle § 4 z.č.361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) ve znění účinném do 30.6.2017 při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen a) chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu, b) řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích upravenými tímto zákonem, pokyny policisty, pokyny osob oprávněných k řízení provozu na pozemních komunikacích podle § 75 odst. 5, 8 a 9 a zastavování vozidel podle § 79 odst. 1 a pokyny osob, o nichž to stanoví zvláštní právní předpis, vydanými k zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Podle § 30 odst. 1 z.č.361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) ve znění účinném do 30.6.2017 znamení o změně směru jízdy musí řidič dávat kromě případů uvedených v jednotlivých ustanoveních také vždy při změně směru jízdy, vybočování z něho, nebo jestliže to vyžaduje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Podle odst. 2 znamení o změně směru jízdy musí řidič dávat včas před započetím jízdního úkonu s ohledem na okolnosti provozu na pozemních komunikacích, zejména na řidiče jedoucí za ním a na povahu jízdního úkonu. Podle odst. 3 znamení o změně směru jízdy se dává směrovými světly. Není-li jimi vozidlo vybaveno nebo při jejich poruše, dává se znamení upažením. Paží ohnutou v lokti nahoru se dává znamení o změně směru jízdy na opačnou stranu. Vyžadují-li to okolnosti, zejména není-li znamení dávané směrovými světly nebo paží dostatečně viditelné například pro šířku nákladu nebo za snížené viditelnosti, musí se dávat znamení jiným zřetelným způsobem, například způsobilou a náležitě poučenou osobou. Jinak smí řidič provést zamýšlený jízdní úkon jen tehdy a takovým způsobem, aby nebyli ohroženi ani omezeni ostatní účastníci provozu na pozemních komunikacích. Podle odst. 4 znamení o změně směru jízdy dávané směrovými světly ponechá řidič jen do doby ukončení změny směru jízdy, vybočení z něho, nebo pokud vozidlo nezaujme místo v jízdním pruhu, do kterého přejíždí. Znamení o změně směru jízdy paží se dává jen před započetím jízdního úkonu. Podle § 6 odst. 2 zákona č.168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“ či„ zákon“) nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. Podle § 7 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pojistitel nehradí a) újmu, kterou utrpěl řidič vozidla, jehož provozem byla újma způsobena, b) škodu podle § 6 odst. 2 písm. b) a c), kterou je pojištěný povinen nahradit svému manželu nebo osobám, které s ním v době vzniku škodné události žily ve společné domácnosti, s výjimkou škody podle § 6 odst. 2 písm. c), jestliže tato škoda souvisí s újmou podle § 6 odst. 2 písm. a), c) škodu na vozidle, jehož provozem byla škoda způsobena, jakož i na věcech přepravovaných tímto vozidlem, s výjimkou škody způsobené na věci, kterou měla tímto vozidlem přepravovaná osoba v době škodné události na sobě nebo u sebe, a to v rozsahu, v jakém je pojištěný povinen škodu nahradit, d) škodu podle § 6 odst. 2 písm. b) a c) vzniklou mezi vozidly jízdní soupravy tvořené motorovým a přípojným vozidlem, jakož i škodu na věcech přepravovaných těmito vozidly, nejedná-li se o škodu způsobenou provozem jiného vozidla, e) újmu vzniklou manipulací s nákladem stojícího vozidla, f) náklady vzniklé poskytnutím léčebné péče, dávek nemocenského pojištění (péče) nebo důchodů z důchodového pojištění v důsledku újmy na zdraví nebo usmrcením, které utrpěl řidič vozidla, jehož provozem byla tato újma způsobena, g) újmu způsobenou provozem vozidla při jeho účasti na organizovaném motoristickém závodu nebo soutěži, s výjimkou újmy způsobené při takovéto účasti, jestliže je řidič při tomto závodu nebo soutěži povinen dodržovat pravidla provozu na pozemních komunikacích, h) újmu vzniklou provozem vozidla při teroristickém činu nebo válečné události, jestliže má tento provoz přímou souvislost s tímto činem nebo událostí. Podle § 9 odst.1 poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě, jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení Policii České republiky podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích. Podle § 2894 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle odst. 2 nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu. Podle § 2951 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle odst. 2 nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Podle § 2952 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Podle § 2955 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku nelze-li výši náhrady škody přesně určit, určí ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu soud. Podle § 2969 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. Podle odst. 2 poškodil-li škůdce věc ze svévole nebo škodolibosti, nahradí poškozenému cenu zvláštní obliby. Podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je částečně důvodná.

17. Soud předesílá, že podmínkou pro vznik nároku na náhradu škody způsobené provozem dopravních prostředků je porušení právní povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody, když odpovědnost za škodu způsobenou provozem motorového vozidla je konstruována na principu objektivní odpovědnosti, tedy bez ohledu na zavinění. Mezi účastníky pak není sporu o pasivní legitimaci žalovaného vyplývající z § 9 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a § 2927 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku a § 2932 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku, o nároku poškozeného na náhradu přímé věcné škody, jež mu vznikla poškozením jejího vozidla (žalovaný tedy neuplatňuje okolnosti označené v § 2927 odst. 2 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku), ale spor o to, zda žalobce má nárok na žalovanou částku, která představuje snížení pojistného plnění z kalkulované ceny za opravu vozidla (skutečné náklady na opravu poškozeného vozidla nebyly v řízení tvrzeny ani prokázány).

18. Podle právní teorie (např. učebnice Občanského práva hmotného svazek II., kolektivu autorů, CODEX, Praha 1995, str .330) se za skutečnou škodu (damnum emergens) považuje majetková újma vyjádřitelná v penězích, která spočívá v důsledku škodné události ve zmenšení, ve snížení či v jiném znehodnocení již existujícího majetku poškozeného (věcí či jiných majetkových práv), jakož i ve vynaložení nákladů na odstranění tohoto znehodnocení. Soudní praxe (R 27/91, R 5/78, R 7/92) proto zahrnuje do rámce skutečné škody podle okolností i náklady nutné na nové obstarání věci, náklady na odstranění důsledků škody, náklady vynaložené na zjištění výše škody včetně nákladů na provedení inventury, apod., tedy nikoli škodu spočívající ve znehodnocení již existujícího majetku poškozeného, ale vynaložené náklady na odstranění tohoto znehodnocení. U těchto nákladů je pak třeba zkoumat, zda jsou v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti škůdcem a zda byly vynaloženy nutně a účelně.

19. Při vzniku škody vzniklé poškozením věci lze principiálně uvažovat o třech způsobech výpočtu vzniklé škody. V první řadě lze škodu vypočítat jako rozdíl mezi hodnotou věci před poškozením a hodnotou věci po poškození. V takovém případě lze škodu vyčíslit jako to, o co se hodnota věci poškozením snížila. Znaleckým posudkem se v takovém případě vyčíslí hodnota věci (ceny obvyklá) před vznikem škody a hodnota věci po poškození a rozdíl představuje škodu, která vznikla zmenšením majetku poškozeného spočívající ve snížení jeho hodnoty.

20. Druhým způsobem pak lze naopak škodu vyčíslit jako to, co musel poškozený vynaložit na uvedení věci do původního stavu. V daném případě tedy škodu představují náklady, které poškozený nutně a účelně vynaložil na to, aby odstranil následky škodné události, tj. aby věc uvedl do stavu před poškozením (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 567/2007-116 z 18.3.2009). Z obecného principu, že škodou je to, o co se zmenšil majetek poškozeného, vyplývá, že tyto náklady musí být vynaloženy, tj. zaplaceny, aby bylo možné hovořit o vzniku škody (zmenšení majetku poškozeného), kterou lze vyčíslit jako náklady nutně a účelně vynaložené na odstranění následků škody. V případě tohoto postupu se vychází z prokázaných vynaložených nákladů, u kterých se zkoumá, zda byly vynaloženy v příčinné souvislosti se škodní událostí a zda byly vynaloženy nutně a účelně.

21. Třetím způsobem, jakým lze vyčíslit škodu vzniklou poškozenému, je pak situace, kdy poškozený prodá poškozenou věc třetí osobě a škodu pak představuje rozdíl mezi částkou, kterou by za prodej věci utržil (cenou obvyklou), kdyby věc byla nepoškozená, a cenou, kterou skutečně získal. Cena obvyklá pak představuje cenu, za kterou lze v daném místě a čase pořídit náhradní věc stejných kvalit a takto stanovená cena je v podstatě cenou tržní ovlivněnou nabídkou a poptávkou na trhu a zahrnuje i hledisko„ prodejnosti“ věci.

22. Je-li škoda vyčíslována druhým způsobem, tedy jako výše nákladů nutně a účelně vynaložených na opravu poškozené věci, nelze se přitom vyhnout zkoumání, zda se jedná o cenu v daném místě a čase obvyklou. Je totiž obecně známo, že stejné poškození vozidla lze opravit za různou cenu, která se liší nejenom podle zvoleného servisu, ale i podle zvolených náhradních dílů. Typicky u vozidla lze totiž opravu provést ve„ značkovém“ servisu za zcela jinou hodinovou sazbu za práci než v „ neznačkovém“ servisu, kde je cena účtovaná za práci nižší. Stejně tak lze použít díly nové od výrobce („ značkové“), nebo díly neznačkové, tedy od náhradních výrobců, popř. díly již použité. Tak jako se tedy často od sebe liší znalecké posudky různých znalců, tak se i liší částky vynaložené na opravu stejného poškození stejného vozidla. (Netřeba dodávat, že u oprav vozidel placených„ z povinného ručení“ nemá poškozený motivaci provést opravu ekonomicky, neboť cenu opravy hradí pojišťovna.)

23. Dále považuje soud za potřebné poukázat i na to, že znalecký standard, který je určen právě k vyčíslení nejen hodnoty vozidla, ale i výše škody na vozidle, při výpočtu výše škody zohledňuje nejenom zhodnocení provedené opravou, ale i tzv. korekci nákladů na materiál, která nepředstavuje výpočet„ zhodnocení“ vozidla, ale výpočet toho, co poškozený provedenou opravou v podstatě ušetřil. V první řadě soud předesílá, že znalecký standard číslo 1/2005 na oceňování motorových vozidel, ze kterého znalci vychází, skutečně v části 3 Stanovení výše majetkové újmy způsobené poškozením vozidel obsahuje bod 3.4.1 upravující obecné zásady a mezi nimi rozlišuje v části 3.4.1.2 zhodnocení a znehodnocení vozidla opravou a v bodě 3.4.1.3 korekci nákladů na materiál (KNM). Rozdíl mezi těmito zásadami či principy spočívá v tom, že zhodnocení a znehodnocení vozidla opravou se zohledňuje u výměny celých skupin vozidla (kdy skutečně může dojít ke zvýšení hodnoty vozidla), zatímco korekce nákladů na materiál se zohledňuje u výměny jednotlivých dílů při náhradě opotřebených dílů díly továrně novými, pokud technická hodnota skupiny před poškozením byla méně než 40 % (neboť ke zvýšení hodnoty vozidla nedochází, ale novým dílem s dlouhou životností ušetří majitel vozu to, že by díl na konci své životnosti musel stejně brzy vyměnit za nový). Skutečně tedy korekce nákladů na materiál zohledňuje princip poskytování náhrady tzv. skutečné škody (viz dříve § 442 odst. 1 z.č.40/19664 Sb. občanského zákoníku, nyní § 2952 z.č.89/2012 Sb. o.z.), což je i logické a lze to vysvětlit na příkladu: např. u výměny dílu výfuku zcela jistě nedochází ke zvýšení hodnoty vozidla, ale pokud by výfuk (který se rychle opotřebuje) byl už starý, majitel vozu by ho musel stejně brzy vyměnit bez ohledu na škodní událost. Pokud dochází k jeho výměně v důsledku dopravní nehody, získává nový díl na počátku své životnosti a tím by byl i zvýhodněn. Proto je v takovém případě nutno uplatnit princip KNM. Naopak např. při výměně celé skupiny, např. celého podvozku nebo celého motoru může dojít ke zhodnocení celého vozidla, což je nutné při určování výše škody zohlednit. Jedná se o to, že ke zhodnocení vozidla dochází pouze v případě významných rozsáhlých oprav, kdy jsou použité díly nahrazeny novými ve značném rozsahu, při řadě oprav menšího rozsahu však dochází k tomu, že poškozený ušetří výměnou použitého dílu náklady, které by jinak musel vynaložit v blízké či vzdálenější budoucnosti na náhradu opotřebovaného dílu dílem jiným. Typickým příkladem například může být výměna pneumatik, které jsou ojeté, za nové. Výměnou pneumatik nedochází zpravidla ke zhodnocení vozidla ve smyslu zvýšení tržní ceny vozidla, poškozený však ušetří tím, že nemusí pneumatiky vyměnit na své náklady sám. Stejným způsobem pak může poškozený ušetřit, pokud je měněna prorezivělá karoserie či jiné díly na konci své životnosti či se sníženou životností tím, že je tato oprava provedena v rámci opravy po nehodě. Proto také zákon hovoří o tom, že náhradou škody se rozumí uvedení do původního stavu. Právě princip tzv. amortizace nebo-li korekce nákladů na materiál, který nepředstavuje zhodnocení vozidla, ale umožňuje zohlednění toho, co poškozený ušetřil výměnou opotřebených dílů za díly továrně nové. Zároveň podle soudu I. stupně také umožňuje spravedlivě vyčíslit náhradu škody u vozidel opotřebovaných, kde lze opravu provést i za snížených nákladů například formou výměny za použité náhradní díly či levnější díly neznačkové.

24. Podle názoru soudu I.stupně v rámci generální prevenční povinnosti zakotvené v 2903 odst. 1 z. č.89/2012 občanského zákoníku (dříve § 415 z.č.40/1964 Sb. občanského zákoníku) má poškozený povinnost vyvinout aktivitu ke snížení rozsahu škody, tedy mj. i vyvinout přiměřené úsilí k vyhledání nejlevnější či minimálně k vybrání alespoň některé z levnějších společností poskytujících opravy vozidel (pronájmy vozů), tak jak by to jistě učinil, pokud by si pronájem náhradního vozidla hradil ze svého /tj. postupovat s péčí řádného hospodáře/; pouze takové náklady lze totiž považovat za účelně vynaložené. Pokud takto nepostupoval, žalovaný je oprávněn snížit pojistné plnění na přiměřenou výši, tj. vyplatit pouze účelně vynaložené náklady. Rovněž z principu minimalizace škody pak vyplývá povinnost poškozeného vyvinout alespoň minimální úsilí k zajištění co nejkratší opravy vozu. Nestačí tedy podle soudu I.stupně pouze zavést vozidlo do opravny, ale poškozený by měl např. minimalizovat výši nákladů za pronájem náhradního vozidla tím, že učiní dotaz na přibližnou délku opravy ve více servisech a vybere ten s nejkratší dobou opravy. Nelze totiž přičítat k tíži škůdce, popř. žalovaného, že si poškozený vybere opravnu, kde oprava trvá trojnásobně déle či trojnásobně dráž, než při obvyklém chodu věcí.

25. Soud prvního stupně zastává názor, že oprava musí být prováděna ekonomicky a racionálně, tj. tak, aby výše nákladů na opravu nebyla zbytečně navyšována, jak se často v praxi děje, zvláště s přihlédnutím k tomu, že cenu opravy má hradit pojišťovna. Soud prvního stupně zastává názor, že vynaložené náklady mají být poměřovány hlediskem nutnosti a účelnosti, tj. jak by postupoval řádný hospodář. Řádný hospodář se snaží minimalizovat vynakládané prostředky na opravu, aniž by však postupoval takto na úkor kvality opravy (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 1 Cz 19/91, podle něhož„ v případě zjištění různých cen, je rozhodující cena nejnižší při zachování obvyklé kvalitě a doby opravy“). Je nepochybné, že v některých případech nebude připadat v úvahu oprava jiná, než novými originálními náhradními díly (například vozidla v záruce, luxusní vozidla, málo obvyklá vozidla s netypickými díly). Ve většině případů jsou však k dispozici levnější tzv. neznačkové náhradní díly, které jsou plně funkční a použitelné a které také většina vlastníků déle používaných vozidel při opravě prováděné ve vlastní režii volí. V případě, kdy jsou dostupné tyto levnější náhradní díly a oprava jimi provedená se žádným způsobem negativně neprojeví na kvalitě vozu, jeho jízdních vlastnostech a obecné ceně, nelze opravu provedenou značkovými, tj. originálními náhradními díly považovat za nutnou či účelnou. Bohužel v některých případech se také stává, že autoservis naúčtuje opravu značkovými náhradními díly, avšak do vozidla namontuje díly neznačkové, a to někdy s vědomím zákazníka, jindy bez jeho vědomí.

26. Dále z více rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (např. sp.zn. 25 Cdo 3118/2012) vyplývá, že poškozený má v první řadě právo na náhradu škody odpovídající rozdílu mezi obvyklou (tržní) cenou vozidla před poškozením a cenou vozidla ve stavu poškozeném. Rozhodne-li se pro opravu (tj. provede-li opravu vozidla), zakládá mu to právo výběru požadovat škodu vyčíslenou druhým způsobem, totiž hodnotou opravy, to již však s případným odpočtem zhodnocení, pokud k němu dojde. Kombinovat oba přístupy tak, že k ceně opravy se ještě přičte rozdíl mezi původní hodnotou vozu a jeho hodnotou po opravě, však již znamená přihlížet ke skutečnostem se škodnou událostí nesouvisejícím. Jestliže totiž cena opravy odpovídá tomu, že vozidlo bylo uvedeno do předešlého stavu z hlediska jeho funkčních kvalit, nemohou se do výše náhrady nad rámec toho promítat specifika tvorby cen na trhu ojetých vozidel.

27. V konkrétním případě žalobce znalecký posudek umožňuje vyčíslit výši škody dvěma způsoby, a to jako rozdíl ceny nepoškozeného vozidla před nehodou a poškozeného vozidla po nehodě. V takovém případě podle znaleckého posudku však vychází výše škody na částku 1.050 PLN, tedy na částku nižší, než byla žalovaným poškozenému vyplacena (dle žalobních tvrzení byla poškozenému žalovaným vyplacena částka 1.333,60 PLN) a žalobci tak nepřísluší žádný další doplatek pojistného plnění. Žalobce však tvrdí, že vozidlo bylo po nehodě opraveno a byť to v řízení nebylo nijak prokázáno, žalovaný tuto skutečnost nezpochybňoval; soud z ní proto vycházel. Vozidlo mělo být opraveno svépomocí poškozeného. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že k opravě vozidla byly použity originální náhradní díly ve značkovém servise, při vyčíslování škody v podobě nákladů na opravu je tak třeba vycházet z opravy prováděné ekonomicky, tj. tak jak by postupoval řádný hospodář, tedy za pomoci neoriginálních dílů v neznačkové opravně, případně i díly z vrakoviště, jsou-li dostupné. Vzhledem k tomu, že znalec ve znaleckém posudku ověřil snadnou dostupnost originálních dílů použitých, nezbývá než konstatovat, že použití originálních dílů, byť z vrakoviště, nejlépe vystihuje poškozeným provedenou opravu. Za této situace se soud přiklonil ke kalkulaci nákladů opravy vozidla poškozeného v neznačkové opravně za použití dostupných použitých náhradních dílů, tj. k částce 3.270 PLN včetně 23 % DPH. Od této částky je pak třeba odečíst žalovaným vyplacené pojistné plnění ve výši 1.333,60 PLN, takže výsledná částka činí 1.936,40 PLN; tuto soud žalobci přiznal. Co do zbylé částky 4.928,95 PLN pak soud žalobu žalobce zamítl jako nedůvodnou. Ze znaleckého posudku vyplývá, že osobní automobil nebyl před nehodou v dobrém stavu odpovídajícím jeho stáří, jak tvrdil žalobce (na č. l. 112), ale že byl již poškozen v zadní části a byl silně zkorodovaný. Za této situace se jeví použití originálních náhradních dílů do 10 let starého vozidla ve značkovém servise jako způsob opravy, který by řádný hospodář nezvolil, což konec konců lze nejlépe ilustrovat na postupu poškozeného, který zvolil opravu vozidla svépomocí. Je rovněž třeba podotknout, že měněné díly jsou dobře dostupné i jako aftermarketové či už použité a nejedná se ani o klíčové prvky pro bezpečnost posádky vozu. Soud tedy neshledává ani žádné jiné důvody, pro které by bylo nutné použít originální díly.

28. Pojistné plnění je splatné do 15 dnů od ukončení pojistného šetření podle § 9 odst. 2 z.č.168/1999 Sb., což v případě předmětné pojistné události se stalo dopisem z 10.4.2017. Pojistné plnění tak bylo splatné do 15 dnů od tohoto data, tj. do 25.4.2017 a až od 26.4.2017 se tak žalovaný dostal do prodlení. Soud proto přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 1.936,40 PLN od 26.4.2017 do zaplacení.

29. Co do částky 1.936,40 PLN se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku od 26.4.2017 do zaplacení tak soud žalobě vyhověl, naopak co do částky 4.928,95 PLN se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% z částky 6.865,35Kč za dobu od 30.3.2017 do 25.4.2017 a z částky 4.928,95 PLN od 26.4.2017 do zaplacení pak soud výrokem II. žalobu žalobce zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci. Žalobce byl ve věci úspěšný co do částky 1.936,40 PLN, tj. z 28% (1.936,40 PLN z 6.865,35 PLN), žalovaný byl úspěšný co do částky 4.928,95 PLN (72%). Náklady řízení státu představuje znalečné znalce [jméno] [příjmení] ve výši 13.312 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce zálohu stanovenou soudem nesložil, z celkové částky 13.312 Kč proto soud uložil zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu ve výši 9.585 Kč žalobci (72% z částky 13.312 Kč) a ve výši 3.727 Kč žalovanému (28% z částky 13.312 Kč).

31. O náhradě nákladů řízení účastníků pak soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce se domáhal zaplacení částky 6.865,35 PLN, uspěl co do částky 1.936,40 PLN (tj. 28%), co do částky 4.928,95 PLN (72%) byla žaloba zamítnuta, takže procesně úspěšnějšímu žalovanému příslušní právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 44% (72-28). Při plném úspěchu by náhrada nákladů řízení žalovaného činila částku 18.392 Kč sestávající z nákladů právního zastoupení za pět úkonů právní služby po 2.740 Kč a pět režijních paušálů po 300 Kč (převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, vyjádření ze dne 31.3.2021 a účast u jednání dne 11.11.2020 a 23.6.2021) s navýšením o 21% DPH částkou 3.192 Kč. Soud proto žalovanému přiznal 44% z této částky, tj. částku 8.093 Kč.

32. S ohledem na to, že žalobce je polským občanem a platby mezi žalobcem a žalovaným tak budou přecházet hranice, prodloužil soud pariční lhůtu (lhůtu k plnění) ze tří dnů na třicet.