25 C 56/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr.Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované společnosti 1/0 zastoupenému Jméno zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 , o žalobě podle části páté o.s.ř. na nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu,

I. Žaloba žalobce, kterou se domáhá nahrazení rozhodnutí , datum, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 20.570,- Kč k rukám právního zástupce žalovaného , tituly před jménem, , Jméno zainteresované osoby 1/0, , advokáta se sídlem , adresa, , , adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 16.2.2022 došlou soudu dne 16.2.2022 ve znění repliky ze dne 30.8.2022 (č.l. 63) a podání z 10.11.2022 (č.l. 74) domáhá nahrazení rozhodnutí (výroku III.) Energetického regulačního úřadu z , datum, , že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2.034.451,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 7.3.2020 do zaplacení.

2. Žalobce v návrhu uvádí, že se vůči žalovanému domáhal v rámci řízení před Energetickým regulačním úřadem podle § 17 odst. 7 písm. d) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) zaplacení částky 9.455.394,- Kč jako nároku na podporu KVET (tj. podporu elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla) v podobě zeleného bonusu za roky 2013 až 2018 pro výrobnu žalobce v aquaparku na adrese , adresa, . Dne 20.dubna 2021 ERÚ rozhodnutím , Anonymizováno, nároku na podporu rozhodl tak, že výrokem č. I. a II. v rozsahu 1.593.525,- Kč s příslušenstvím nárok na podporu žalobci přiznal, výrokem č. III. v rozsahu 7.861.869,- Kč s příslušenstvím nárok na podporu žalobci zamítl a výrokem č. IV. nepřiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobce napadl rozhodnutí (výroky č. III. a IV. rozkladem), na jehož základě Rada ERÚ dne , datum, rozhodnutím , Anonymizováno, tento rozklad zamítla a rozhodnutí I. instance potvrdila. Žalobou napadá žalobce výroky III. a IV. rozhodnutí I. instance a v plném rozsahu rozhodnutí o rozkladu, a to pouze co do uplatněného nároku na podporu vzniklého žalobci počínaje 25.srpnem 2015, kdy bylo žalobci vydáno osvědčení o původu elektřiny z KVET, tedy co do částky 2.034.451,- Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky ode dne 7.března 2020 do zaplacení.

3. V rámci řízení před ERÚ bylo potvrzeno, že uplatněný nárok na podporu za období od 25.srpna 2015 do 4.dubna 2017 v celkové výši 2.034.451,- Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ode dne 7.března 2020 do zaplacení existuje, když k tomu správní orgán uvedl, že „Osvědčení o původu bylo navrhovateli vydáno teprve dne 25.srpna 2015. Nejdříve tohoto dne tak navrhovatel splnit nezbytnou podmínku pro to, aby v souladu se zákonem mohl čerpat podporu z vysokoúčinné KVET. Další podmínka (úspora primární energie) nebyla žádným z účastníků řízení zpochybněna. Ve výsledku je tím obecně dán základ uplatněného nároku (..)“ a „Rada se tak ztotožňuje se závěrem správního orgánu I. stupně, že vznik nároku na podporu a počátek běhu promlčecí doby není vázán na dokončení registrace výrobce v systému operátora trhu, nýbrž souvisí se splnění zákonem stanovených podmínek. K tomu v uvedeném případě došlo dne 25.srpna 2015 (..)“ Je tak zcela zjevné, že nárok uplatněný žalobou existuje co do základu i výše. Nárok pak nebyl žalobci přiznán k podané námitce žalovaného s odkazem na jeho promlčení. Podle správního orgánu pro posouzení problematiky promlčení je třeba vycházet z obecné promlčecí lhůty 3 let v souladu s ustanovením § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „občanský zákoník“). Počátek běhu promlčecí lhůty ve smyslu ustanovení § 619 odst. 1 občanského zákoníku byl okamžik, kdy byly splněny podmínky pro vznik nároku. Nárok se tedy měl promlčovat postupně, jak vznikal, po dobu od 25.srpna 2015 až do 3.dubna 2017, což je datum odpovídající 3 letům před zahájením sporu v této věci. S ohledem na zahájení sporu dne 3.dubna 2020 a délku obecné promlčecí lhůty 3 let je tak nárok na podporu v části vzniklé v období od 25.srpna 2015 až do 3.dubna 2017 promlčen.

4. Žalobce s touto argumentací správního orgánu nesouhlasí, když má za to, že nárok uplatněný touto žalobou nebyl k okamžiku zahájení sporného správního řízení před ERÚ, tedy ke dni 3.dubna 2020, promlčený. Za zcela zásadní se podle žalobce jeví určení okamžiku, kdy ve smyslu ustanovení § 619 občanského zákoníku měla počít běžet promlčecí doba. Tato klíčová otázka přitom nebyla ze strany ERÚ v odůvodnění rozhodnutí I. instance a ani ze strany Rady ERÚ v odůvodnění rozhodnutí o rozkladu vůbec řešena. Žalobce souhlasí, že promlčecí doba je v souladu s ustanovením § 629 odst. 1 občanského zákoníku tříletá. Nicméně počátek běhu promlčecí lhůty ve smyslu ustanovení § 619 občanského zákoníku má dva aspekty, a to 1.) objektivní fakt, že právo mohlo být úspěšně uplatněno u příslušného orgánu veřejné moci, a 2.) subjektivní fakt nabytí povědomí (anebo objektivní možnost nabytí povědomí) o skutečnostech rozhodných pro uplatnění práva. Žalobce odkazuje komentář (LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2022), podle něhož „Započetí běhu obecné promlčecí lhůty podle § 619 předpokládá kumulativní splnění dvou předpokladů: jeden má povahu objektivní [je dán objektivní možností úspěšného uplatnění práva před orgánem veřejné moci, sub a)], druhý má povahu subjektivní [je dán nabytím vědomí o skutečnostech rozhodných pro uplatnění práva oprávněnou osobou, sub b)]. Tím je naplněn účel sledovaný zákonodárcem (subjektivizace počátku obecné promlčecí lhůty) (..).“ Žalobce má za to, že ani objektivní ani subjektivní předpoklad pro započetí promlčecí lhůty nezapočal běžet tak, aby nárok uplatněný žalobou mohl být posouzen jako promlčený.

5. Pokud jde o objektivní předpoklady pro započetí běhu promlčecí lhůty, žalobce zdůraznil, že v rámci sporného správního řízení před ERÚ požadoval po žalovaném uhrazení nároku na podporu se splatností počínaje 7.lednem 2019, tedy ode dne úspěšné registrace žalobce v systému žalovaného, což žalobci umožnilo zvolit příslušný typ podpory a tuto vyčíslit. Správní orgán přiznal žalobci příslušenství až ode dne 7.března 2020, když splatnost stanovil na 6.března 2020 v souladu s předžalobní upomínkou žalobce ze dne 28. února 2020. Literatura je v otázce započetí běhu promlčecí lhůty ve smyslu ustanovení § 619 odst. 1 občanského zákoníku, tedy stanovení okamžiku „kdy právo mohlo být uplatněno poprvé“, zajedno v tom, že se jedná o okamžik dospělosti, tedy splatnosti nároku. „Za den, kdy mohlo být právo tohoto typu uplatněno poprvé, lze primárně pokládat den splatnosti daného oprávnění, jelikož právo na plnění může být autoritativně přiznáno orgánem veřejné moci, toliko je-li splatné (dospělé).“ „Právo je možno uplatnit poprvé zásadně tehdy, je-li pohledávka splatná – dospělá.“ Podle žalobce i za situace, kdy nárok vznikl žalobci na základě splnění zákonných předpokladů, nemohl nabýt splatnosti (dospělosti), a žalobce tedy k jeho úhradě nemohl žalovaného vyzvat dříve než po řádném ukončení registrace v systému odpůrce, tedy až dne 7.ledna 2019; až touto řádnou registrací mohl totiž žalobce určit formu podpory a nárok následně i vyčíslit. Podle žalobce okamžik „kdy právo mohlo být uplatněno poprvé“ tedy v tomto případě nelze ztotožnit s okamžikem vzniku práva na úhradu nároku uplatněného touto žalobou, ale až s okamžikem, kdy tento nárok bylo možné (i) definovat zvolenou formou podpory a (ii) v návaznosti na tuto zvolenou formu a příslušné cenové rozhodnutí ERÚ vyčíslit; tento okamžik však nastal až řádnou registrací žalobce v systému odpůrce, tedy až dne 7.ledna 2019.

6. Podle žalobce tedy objektivně nemohl nárok vůči žalovanému uplatnit před ERÚ před řádným koncem registrace v systému žalovaného dne 7.ledna 2019. Podle odůvodnění rozhodnutí I. instance „Odpůrcem poskytnutá informace totiž predikuje, že před tímto datem (datem řádné registrace navrhovatele v systému odpůrce, ke kterému došlo až dne 7.ledna 2019) navrhovatel nebyl schopen výkazy o výrobě do systému operátora trhu zadávat. Energetický regulační úřad proto přisvědčil argumentaci navrhovatele a konstatuje, že v tomto případě překážka neležela na straně navrhovatele, neboť tomu v plnění povinností dle odkazovaných norem bránila nemožnost dokončit registraci podpory (..).“ Podle žalobce se jedná o objektivní nemožnost uplatnění nároku nikoli z důvodů na straně žalobce, který neměl možnost nárok uplatnit ve vztahu k žalovanému před 7.lednem 2019, neboť nebyl schopen nárok vůbec definovat a vyčíslit před samotnou registrací a teprve až tímto okamžikem bylo právně i technicky možné (i) definovat zvolenou formou podpory a (ii) v návaznosti na tuto zvolenou formu a příslušné cenové rozhodnutí ERÚ vyčíslit samotný nárok. S ohledem na zahájení řízení dne 3.dubna 2020 tak nárok promlčený být nemůže, neboť mezi nejvíce mezním počátkem běhu promlčecí lhůty a uplatněním předmětného nároku před ERÚ jakožto orgánem veřejné moci uplynulo méně než 2 roky, přičemž obecná promlčecí lhůta stanovená ustanovením § 629 odst. 1 občanského zákoníku je tříletá.

7. Ohledně subjektivního předpokladu pro započetí běhu promlčecí lhůty žalobce uvedl, že nedošlo ani k naplnění subjektivního faktu nabytí povědomí žalobce (či jen objektivní možnost nabytí tohoto povědomí), neboť k registraci žalobce v systému žalovaného došlo až 7.ledna 2019. Až tímto okamžikem pak došlo k objektivní možnosti žalobce nahrát do systému odpůrce data umožňující zvolení příslušné formy podpory ve smyslu ustanovení § 8 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, v tehdy platném znění (žalobcem byla po jeho registraci v systému odpůrce, tedy až po 7.lednu 2019, zvolena forma zeleného bonusu) a vyúčtování nároku ve smyslu ustanovení § 9 odst. 6 zákona č. 165/2012 Sb. Podle žalobce je tedy zcela evidentní, že nárok nemohl být žalobcem před 7.lednem 2019 řádně určen, což bylo zcela logickou překážkou pro jeho uplatnění zahájením sporného správního řízení vůči žalovanému. Promlčecí lhůta tedy podle žalobce nemohla začít běžet dříve než 7.1.2019.

8. Konečně žalobce vyčíslil svůj nárok za období od 25.8.2015, kdy bylo žalobci vydáno osvědčení o původu elektřiny z KVET, do 4.4.2017, od kdy byl žalobci nárok přiznán rozhodnutím správního orgánu, s odkazem na vyjádření paní , jméno FO, ze dne 15.10.2020 na částku 2.034.451,-Kč. Jedná se o částky 0,-Kč za měsíce září, říjen, listopad a prosinec 2015, 380.590,-Kč za leden 2016, 375.098,-Kč za února 2016, 81.860,-Kč za březen 2016, 253.703,-Kč za duben 2016, 349.523,-Kč za květen 2016, 0,-Kč za červen 2016, 197.724,-Kč za červenec 2016, 0,-Kč za srpen i září 2016, 237.872,-Kč za říjen 2016, 0,-Kč za listopad i prosinec 2016, 0,-Kč za leden 2017, 158.081,-Kč za únor 2017 a 0,-Kč za březen 2017. Splatnost nároku dovozuje žalobce od předžalobní upomínky ze dne 28.února 2020 na den 6.března 2020. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení tak žalobce požaduje z celé částky 2.034.451,- Kč ode dne 7.března 2020 do zaplacení.

9. Žalovaný se vyjádřil (podáním ze dne 23.3.2022 na č.l. 52 spisu a ze dne 27.10.2022 na č.l. 66) tak, že považuje žalobou napadená rozhodnutí za správná. Žalobce čerpá podporu KVET. Žalovaný vyplácí žalobci podporu dle zákona č.165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, (dále též „zákon o POZE“) od 1.ledna 2019 v souladu s tím, že náležitosti stanovené vyhláškou č. 9/2016 Sb., o postupech registrace podpor u operátora trhu a provedení některých dalších ustanovení zákona o podporovaných zdrojích energie (registrační vyhláška) splnil žalobce jako výrobce až v prosinci roku 2018, kdy byl proces registrace jeho výrobny v systému operátora trhu (CS OTE) dokončen (završen). První pokus o registraci předmětné výrobny započal žalobce již v roce 2014, nicméně z důvodu nečinnosti žalobce byla registrace provedena až na přelomu let 2018 a 2019. Předmětem sporu vedeného u ERÚ byla podpora za období od uvedení výrobny do provozu v roce 2013 do konce roku 2018. V podané žalobě omezil žalobce svůj nárok na podporu obdobím počínaje 25.srpnem 2015 ve vazbě na splnění podmínky vydání žalobci osvědčení o původu elektřiny z KVET.

10. Podle ustanovení § 6 odst. 1 zákona POZE ve znění k 1.1.2013 se pro účely stanovení podpory elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla za elektřinu z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla považuje elektřina vyrobená ve společném procesu spojeném s dodávkou užitečného tepla v zařízení, na které ministerstvo vydalo osvědčení o původu elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla, při jejíž výrobě se dosahuje poměrné úspory vstupního primárního paliva potřebného na výrobu této elektřiny a tepla ve výši nejméně 10 % oproti oddělené výrobě elektřiny a tepla, přičemž požadavek na dosažení poměrné úspory vstupního primárního paliva se vztahuje pouze na elektřinu vyrobenou ve výrobně elektřiny s instalovaným elektrickým výkonem vyšším než 1 MW. Podle znění ustanovení § 6 odst. 1 zákona o POZE ve znění účinném od 5.4.2016 se pro účely stanovení podpory elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla podle tohoto zákona za elektřinu z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla považuje elektřina vyrobená ve společném procesu spojeném s dodávkou užitečného tepla v zařízení, na které ministerstvo vydalo osvědčení o původu elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla, při jejíž výrobě se dosahuje úspory primární energie ve výši nejméně 10 % oproti oddělené výrobě elektřiny a tepla. V případě zařízení s instalovaným elektrickým výkonem nižším než 1 MW se za elektřinu z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla považuje elektřina, při jejíž výrobě se dosahuje kladné hodnoty úspory primární energie. Způsob výpočtu úspory primární energie stanoví prováděcí právní předpis. Z uvedeného ustanovení zákona POZE v obou časových verzích je zřejmé, že nezbytnou podmínkou, jejíž splnění je nezbytné k tomu, aby vyrobená elektřina z KVET mohla být považována za elektřinu z vysokoúčinné KVET, na kterou je možné poskytovat podporu, je osvědčení o původu elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla vydávané Ministerstvem průmyslu a obchodu. Z ustanovení zákona je tak zcela nepochybné, že žalobce se nemůže domáhat podpory z KVET za elektřinu vyrobenou před 25.srpnem 2015, neboť v době před tímto datem jejího vydáním nesplnil nezbytnou zákonnou podmínku pro vznik práva na podporu z KVET. Nejdříve dnem 25.srpna 2015 splnil žalobce podmínku pro čerpání podpory z vysokoúčinné KVET v souladu se zákonem o POZE.

11. Pokud jde o vztah vzniku práva na podporu z KVET a registrace v systému operátora trhu a předkládání výkazů, podle ustanovení § 23 odst. 2 písm. n) energetického zákona č. 458/2000 Sb. ve znění účinném do 31.12.2015 je výrobce elektřiny povinen registrovat se do 30 dnů od udělení licence na výrobu elektřiny u operátora trhu; zaregistrováním se výrobce elektřiny stává registrovaným účastníkem trhu s elektřinou. Stejná povinnost výrobce elektřiny je stanovena i v nyní účinném znění energetického zákona v § 23 odst. 3 písm. m). Porušení této povinnosti je přestupkem (dříve správním deliktem), není s ním však spjata sankce, která by měla jakýkoliv vliv na vznik práva na podporu z KVET či měla za následek ztrátu práva na podporu z KVET.

12. Podle ustanovení § 8 odst. 2 a následujících zákona POZE (dříve v § 8 odst. 3 zákona POZE ve znění účinném pro rozhodné období roku 2015) je výrobce povinen zaregistrovat (prostřednictvím vykupujícího nebo povinně vykupujícího anebo přímo) v systému operátora trhu zvolenou formu podpory elektřiny a její změnu. Dále zákon o POZE stanoví v § 8 odst. 3 (dříve § 8 odst. 5 ve znění účinném pro rozhodné období roku 2015), že termíny a postup pro výběr formy podpory elektřiny a její změny a postup při registraci v systému operátora trhu stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem byla v relevantním období vyhláška ERÚ č.346/2012 Sb., o termínech a postupech výběru formy podpory, postupech registrace podpor u operátora trhu, termínech a postupech výběru a změn režimů zeleného bonusu na elektřinu a termínu nabídnutí elektřiny povinně vykupujícímu (registrační vyhláška). Porušení povinnosti registrace zvolené formy podpory či prodlení se splněním této povinnosti nemá ani dle zákona POZE ani dle registrační vyhlášky jakýkoliv vliv na vznik práva na podporu z KVET či za následek ztrátu práva na podporu z KVET.

13. Podle ustanovení § 11a zákona POZE je v případě podpory elektřiny formou zelených bonusů na elektřinu výrobce povinen předat elektronickou formou operátorovi trhu úplné a pravdivé naměřené nebo vypočtené hodnoty a další údaje v členění podle jednotlivých druhů podporovaných zdrojů a předávacích míst výroben elektřiny a jejich evidenci podle prováděcího právního předpisu a případně další doplňující informace, týkající se předávaných naměřených nebo vypočtených hodnot; způsob, rozsah a termín předání a evidence naměřených nebo vypočtených hodnot elektřiny a další údaje z podporovaných zdrojů využívajících formu podpory zeleným bonusem na elektřinu stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška o vykazování elektřiny a tepla z podporovaných zdrojů a k provedení některých dalších ustanovení zákona o podporovaných zdrojích energie (vyhláška o vykazování energie z podporovaných zdrojů) č. 145/2016 Sb., která stanoví lhůty pro předávání údajů o vyrobené elektřině do systému operátora trhu. Tyto lhůty jsou pouze pořádkové, jejich překročení nemá žádný vliv na právo na podporu z KVET.

14. Ke vztahu vzniku práva na podporu z KVET a registrace v systému operátora trhu bylo vydáno Výkladové stanovisko Energetického regulačního úřadu č. 4/2018. Právo uplatňovat podporu na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů má pouze výrobce, který plní své vykazovací povinnosti podle § 11a odst. 7 písm. a) a odst. 8 zákona o podporovaných zdrojích energie. Výrobce je povinen „předat elektronickou formou operátorovi trhu úplné a pravdivé naměřené nebo vypočtené hodnoty a další údaje v členění podle jednotlivých druhů podporovaných zdrojů a předávacích míst výroben elektřiny a jejich evidenci podle prováděcího právního předpisu a případně další doplňující informace, týkající se předávaných naměřených nebo vypočtených hodnot“. Tímto jsou stanoveny povinnosti, které je v oblasti vykazování výrobce povinen plnit, aby mohl uplatnit nárok na podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Povinnost dodržování lhůty pro předání výkazů v tomto zákonném ustanovení chybí. Termín pro předání výkazů upravuje § 11a odst. 7 písm. a) a odst. 8 zákona o POZE, v rozhodném znění pouze v části ustanovení, které upravuje zmocnění pro vydání vyhlášky. Vyhláška tedy, kromě konkretizace výše uvedených povinností, jejichž neplnění má dopad do možnosti uplatnění nároku na podporu, upravuje i další náležitosti, mezi které patří i termíny pro předkládání výkazů. Neplnění těchto dalších náležitostí však není podmínkou pro zachování nároku na podporu elektřiny a nemá tedy přímý dopad na existenci tohoto nároku. Nesplnění povinnosti k předání výkazů v termínu stanoveném vyhláškou tak má pro výrobce jiné následky, a to, že může dojít k poskytnutí podpory až v dalším zúčtovacím období. V závěrečném shrnutí to uvádí i správní orgán v předmětném stanovisku, že překročení termínu předání údajů o výrobě elektřiny nemá dopad do existence práva na podporu a neznamená ztrátu nároku na podporu elektřiny podle zákona o podporovaných zdrojích energie, má však dopad na termín poskytnutí podpory, tj. k výplatě podpory může dojít až v dalším zúčtovacím období. Stejné závěry platí i pro vykazování v případě podpory elektřiny z druhotných zdrojů, z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla a v případě podpory tepla. Podle § 17e odst. 1 písm. d) energetického zákona Energetický regulační úřad zveřejňuje výkladová stanoviska k ustanovením právních předpisů v oblasti jeho působnosti, která zohledňuje ve své rozhodovací činnosti. Výkladová stanoviska a jejich relevance jsou tedy zakotveny přímo v zákoně. Žalobce odkazuje na Výkladové stanovisko Energetického regulačního úřadu č. 4/2018.

15. K promlčení nároku pak žalovaný uvedl, že registrace zvolené formy podpory v systému operátora trhu či prodlení se splněním této povinnosti nemá ani dle zákona POZE ani dle registrační vyhlášky jakýkoliv vliv na vznik práva na podporu z KVET či za následek ztrátu práva na podporu z KVET. Rovněž překročení termínu předání údajů o výrobě elektřiny nemá žádný dopad do existence práva na podporu KVET a neznamená ztrátu nároku na podporu elektřiny podle zákona o podporovaných zdrojích energie podle vyhlášky o vykazování energie z podporovaných zdrojů č. 145/2016 Sb. Registrace navrhovatele v systému společnosti , právnická osoba, . byla provedena z důvodu dlouhodobé nečinnosti navrhovatele až na přelomu roku 2018/2019, kdy žalobce splnil podmínky stanovené vyhláškou č.9/2016 Sb., o postupech registrace podpor u operátora trhu a provedení některých dalších ustanovení zákona o podporovaných zdrojích energie (registrační vyhláška) a začal v systému společnosti , právnická osoba, . vykazovat příslušné údaje. Jak uvádí sama Rada ERÚ ve svém rozhodnutí a rovněž shodně je uvedeno i ve výkladovém stanovisku Energetického regulačního úřadu č.4/2018, následkem nesplnění lhůty pro předání údajů je toliko vyúčtování podpory v bezprostředně následujícím termínu po předání údajů. Jak uvádí Rada ERÚ ve svém rozkladovém rozhodnutí, žalobce nebyl dostatečně aktivní a k jeho registraci došlo v důsledku jeho nečinnosti až na přelomu let 2018 a 2019. Dokončení registrace a zadání do systému OTE, držitele licence operátora trhu, ovšem nemělo žádný vliv na vznik práva na podporu KVET a uplatnění nároku na podporu a tedy ani na počátek běhu promlčecí lhůty. Žalovaný považuje za prokázané, že překážka pro dokončení registrace ležela na straně žalobce, jelikož žalobce aktivně neřešil rozpor v údajích evidovaných v systému odpůrce s údaji provozovatele distribuční soustavy, jejichž shoda je pro dokončení registrace v systému odpůrce vyžadována právními předpisy. Systém OTE zpracovává údaje, které mu jsou poskytnuty ze strany výrobců, provozovatelů distribučních soustav či ERÚ, přičemž žalovaný není zdrojem těchto dat a nemůže mu tak být dáváno za vinu, že se neshodují. Je naopak v zájmu žalobce uvést údaje do souladu a prokázat, že jsou úplné a pravdivé (viz konkrétní podmínka v zákoně o POZE). Pro posouzení počátku běhu promlčecí lhůty je faktické datum registrace výrobny žalobce v systému operátora trhu zcela irelevantní. Žalobce dnem 25.srpna 2015 splnil podmínku pro čerpání podpory z vysokoúčinné KVET v souladu se zákonem o POZE a jak uvádí Rada ERÚ ve svém rozhodnutí, „přesto správní řízení bezprostředně nezahájil a učinil tak až s odstupem více než 4,5 roku a proto ERÚ přisvědčil námitce promlčení s tím, že uplatněné peněžité nároky týkající se období před 3.dubnem 2017(zahájení sporného řízení 3.4.2020) jsou promlčeny.“ Pro vyčíslení peněžité částky podpory KVET, která žalobci příslušela, je nutné vyloučit nároky předcházející termínu vydání osvědčení o původu elektřiny i částky promlčené týkající se období do 3.dubna 2017. Nejdříve dnem 25.srpna 2015 splnil žalobce podmínku pro čerpání podpory z vysokoúčinné KVET v souladu se zákonem o POZE, kdy mu bylo vydáno osvědčení o původu elektřiny z KVET a toto datum je rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty nároku ve vztahu k předmětu řízení ve smyslu ustanovení § 619 odst. 1 občanského zákoníku; byl to okamžik, kdy byly splněny podmínky pro vznik nároku na podporu KVET.

16. Energetický regulační úřad jako správní orgán se vyjádřil (podáním ze dne 18.3.2022 na č.l. 48) tak, že se jedná o spor mezi žalobcem jakožto výrobcem elektřiny z podporovaného zdroje a žalovaným jakožto operátorem trhu o to, zda výrobci elektřiny vznikl nárok na podporu elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla (dále též „podpora z KVET“). Pro vyřešení sporné otázky se úřad zabýval nejprve tím, jaký vliv na vznik nároku na podporu měla skutečnost, že žalobce ve vztahu k uvedenému zařízení disponoval osvědčením o původu elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla až ode dne 25.srpna 2015. Správní orgán dovodil, že osvědčení o původu je nezbytnou podmínkou k tomu, aby vyrobená elektřina mohla být považována za elektřinu, na kterou je možné poskytovat podporu. Bez vydání osvědčení o původu elektřiny nebyly vůbec splněny podmínky pro vznik práva na podporu a do jeho vydání tak nebylo možné na vyrobenou elektřinu podporu uplatňovat a vyplácet. Část návrhu směřující k podpoře za vyrobenou elektřinu před 25.srpnem 2015 tak musela být zamítnuta minimálně z tohoto důvodu, nicméně i ve vztahu k této části je nutné zohlednit otázku možného promlčení potenciálního nároku.

17. Správní orgán se dále zabýval posouzením námitky žalovaného týkající se promlčení části nároku, když dospěl k závěru, že peněžité nároky vzniklé do 2.dubna 2017 jsou promlčeny v tříleté promlčecí době v souladu s § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přičemž návrh žalobce byl Energetickému regulačnímu úřadu doručen dne 3.dubna 2020. Od 25.srpna 2015, kdy bylo vydáno žalobci osvědčení o původu elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla, žalobce splnil podmínky pro vznik nároku na podporu, od této doby bylo možné považovat jím vyrobenou elektřinu za podporovanou. Žalobce s tímto závěrem nesouhlasí, když má za to, že promlčecí doba počala běžet až dokončením registrace výrobce v systému operátora trhu, tedy 7.ledna 2019. Podle správního orgánu však podle § 619 odst. 1 občanského zákoníku platí, jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci (soudu či správního orgánu), počíná promlčecí doba běžet v okamžiku, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé. Počátek promlčecí doby je tedy spjat se vznikem nároku, neboť možnost uplatnění práva u orgánu veřejné moci je pojmovým znakem nároku. Podle názoru Energetického regulačního úřadu vzniklo žalobci právo na podporu splněním poslední zákonem vyžadované podmínky, tedy dnem 25.srpna 2015, kdy bylo vydáno osvědčení o původu. Ačkoliv splněním podmínek pro vznik práva na podporu a výrobou elektřiny, na kterou se podpora vztahuje, vznikl žalobci nárok podporu uplatňovat, podpora není hrazena automaticky, žalobce se musel zákonem stanoveným způsobem registrovat v systému žalovaného, předat naměřené údaje a vystavit zúčtovací doklad. Pokud by ani při splnění těchto podmínek žalovaný podporu nevyplatil, nebo pokud by ze strany žalovaného bylo bráněno ve splnění některé z těchto podmínek, mohl se žalobce obrátit v této věci na Energetický regulační úřad, což však učinil až dne 3.dubna 2020. Jednalo se tak o nečinnost žalobce, přičemž obecně není povinností výrobce z podporovaných zdrojů, aby podporu uplatňoval, příp. aby ji uplatňoval v plné výši. Pokud svůj nárok neuplatnil u správního orgánu věcně příslušného k rozhodnutí sporu dříve, bylo to pouze liknavostí žalobce, která mu musí jít k tíži. Pro posouzení otázky promlčení je však rozhodující, kdy byl předmětný nárok uplatněn u správního orgánu, přičemž k jeho uplatnění mohlo dojít neprodleně po tom, co došlo k výrobě elektřiny. Zjevně však žalobce svůj nárok neuplatňoval neprodleně ani ve vztahu k žalovanému. Datum registrace výrobce v systému operátora trhu považuje Energetický regulační úřad ve vztahu k počátku běhu promlčecí lhůty za irelevantní. V souladu s § 23 odst. 2 písm. n) energetického zákona účinného do 31.prosince 2015, byl výrobce elektřiny povinen zaregistrovat se do 30 dnů od udělení licence na výrobu elektřiny u operátora trhu; zaregistrováním se výrobce elektřiny stal registrovaným účastníkem trhu s elektřinou. Stejná povinnost je zakotvena i v § 23 odst. 3 písm. m) platného znění. Za porušení uvedené povinnosti energetický zákon stanovil (a stále stanoví) tzv. správnětrestní odpovědnost, tedy odpovědnost za správní delikt (přestupek). S registrací výrobce však nikdy nebyl a ani v současné době není v energetickém zákoně spojován žádný následek, který by měl vliv na vznik práva na podporu. Povinnost registrovat zvolenou formu podpory v systému operátora trhu potom byla stanovena v § 8 odst. 3 zákona o podporovaných zdrojích energie, přičemž z § 8 odst. 5 téhož zákona dále vyplývá, že termíny a postup pro výběr formy podpory a její změny a postup při registraci v systému operátora trhu stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem byla v uvedeném období vyhláška Energetického regulačního úřadu č. 346/2012 Sb., o termínech a postupech výběru formy podpory, postupech registrace podpor u operátora trhu, termínech a postupech výběru a změn režimů zeleného bonusu na elektřinu a termínu nabídnutí elektřiny povinně vykupujícímu. Ani ze zákona o podporovaných zdrojích energie a jeho prováděcí vyhlášky však nelze dovodit závěr, že by úspěšné dokončení registrace mělo mít vliv na vznik nároku na podporu.

18. Pokud tedy dokončení registrace nemá vliv na vznik nároku na podporu, nelze se ztotožnit s námitkou žalobce, že dokončení registrace a volba formy podpory představuje zcela zásadní podmínku pro uplatnění nároku na podporu, když navíc v případě žalobce ani fakticky k žádné volbě formy podpory nedošlo, ani dojít nemohlo, neboť podpora z KVET se uskutečňuje výhradně formou zeleného bonusu. Energetický regulační úřad má tak za to, že vznik nároku na podporu a počátek běhu promlčecí doby není vázán na dokončení registrace výrobce v systému operátora trhu, nýbrž souvisí se splněním zákonem stanovených podmínek. Uplatňování konkrétních nároků za konkrétní období tak bylo věcí žalobce, který nebyl dostatečně aktivní. Rovněž jeho nečinností nedošlo k dokončení registrace v roce 2014, což však nelze klást k tíži žalovaného. Tato registrace navíc nebyla podmínkou přiznání práva na podporu, kterého se mohl zavčas domáhat cestou sporného řízení, pokud by mezi stranami v rozhodné době panoval spor. To však učinil až v době, kdy již byla větší část jeho nároku promlčena.

19. Žalobce v rámci repliky (č.l. 63) k vyjádření žalovaného uvedl, že z hlediska určení okamžiku, kdy mohl být ve smyslu ustanovení § 619 odst. 1 občanského zákoníku nárok vůči žalovanému uplatněn poprvé, je zcela zásadní určení tzv. dospělosti nároku, jinými slovy splatnost. Podle literatury „právo je možno uplatnit poprvé zásadně tehdy, je-li pohledávka splatná – dospělá.“ I podle vyjádření žalovaného „překročení termínu předání údajů o výrobě elektřiny nemá dopad do existence práva na podporu a neznamená ztrátu nároku na podporu elektřiny podle zákona o podporovaných zdrojích energie, má však dopad na termín poskytnutí podpory“ a „ačkoliv splněním podmínek pro vznik práva na podporu a výrobou elektřiny, na kterou se podpora vztahuje, vznikl žalobci nárok podporu uplatňovat, podpora není hrazena automaticky, žalobce se musel zákonem stanoveným způsobem registrovat v systému žalovaného, předat naměřené údaje a vystavit zúčtovací doklad.“ Podle žalobce je tedy zcela zjevné, že žalobci vzniklo právo uplatnit vůči žalovanému nárok uplatněný žalobou nejdříve až okamžikem řádné registrace žalobce u operátora trhu, na jejímž základě žalobce následně žalovanému předal veškeré podklady nezbytné pro posouzení nároku. Před datem registrace žalobce u operátora trhu totiž nárok nenabyl dospělosti/splatnosti, a to bez ohledu na jeho dřívější vznik na základě splnění zákonných podmínek dle energetického zákona a zákona o POZE včetně prováděcích předpisů k těmto zákonům. Vzhledem k tomu, že k registraci žalobce u operátora trhu došlo dne 7.ledna 2019, nemohlo z logiky věci před tímto datem dojít ani k dospělosti nároku a počátku běhu tříleté promlčecí doby ve smyslu ustanovení § 619 odst. 1 občanského zákoníku.

20. V podání ze dne 13.12.2022 (č.l. 85) pak žalobce doplnil žalobce uplatňuje nárok na podporu z KVET ze zdrojů označených jako kogenerační jednotka M3 (dále jen „KGJ M3“) a kogenerační jednotka M4 (dále jen „KGJ M4“). V tabulce na str. 13 Odborného vyjádření , jméno FO, jsou uvedeny nárokované částky KVET z provozu KGJ M3 a KGJ M4 za rok 2015. Z této tabulky je patrné, že za období září až prosince roku 2015 nárok na podporu nevznikl, a to ani z provozu KGJ M3 a ani z provozu KGJ M4. Za období ledna roku 2016 vznikl nárok na podporu z provozu KGJ M3 ve výši 205.124,-Kč a z provozu KGJ M4 ve výši 175.466,-Kč (celkem ve výši 380.590,-Kč), za období února roku 2016 vznikl nárok na podporu z provozu KGJ M3 ve výši 169.974,-Kč a z provozu KGJ M4 ve výši 205.124,-Kč (celkem ve výši 375.098,-Kč), za období března roku 2016 vznikl nárok na podporu z provozu KGJ M3 ve výši 81.860,-Kč a z provozu KGJ M4 ve výši 0,-Kč (celkem ve výši 81.860,-Kč), za období dubna roku 2016 vznikl nárok na podporu z provozu KGJ M3 ve výši 136.329,-Kč a z provozu KGJ M4 ve výši 117.374,-Kč (celkem ve výši 253.703,-Kč), za období května roku 2016 vznikl nárok na podporu z provozu KGJ M3 ve výši 174.719,-Kč a z provozu KGJ M4 ve výši 174.804,-Kč (celkem ve výši 349.523,-Kč), za období června roku 2016 vznikl nárok na podporu z provozu KGJ M3 ve výši 0,-Kč a z provozu KGJ M4 ve výši 0,-Kč (celkem ve výši 0,-Kč), za období července roku 2016 vznikl nárok na podporu z provozu KGJ M3 ve výši 94.724,-Kč a z provozu KGJ M4 ve výši 103.000,-Kč (celkem ve výši 197.724,-Kč), za období srpna roku 2016 vznikl nárok na podporu z provozu KGJ M3 ve výši 0,-Kč a z provozu KGJ M4 ve výši 0,-Kč (celkem ve výši 0,-Kč), za období září roku 2016 vznikl nárok na podporu z provozu KGJ M3 ve výši 0,-Kč a z provozu KGJ M4 ve výši 0,-Kč (celkem ve výši 0,-Kč), za období října roku 2016 vznikl nárok na podporu z provozu KGJ M3 ve výši 139.293,-Kč a z provozu KGJ M4 ve výši 98.579,-Kč (celkem ve výši 237.872,-Kč), za období listopadu roku 2016 vznikl nárok na podporu z provozu KGJ M3 ve výši 0,-Kč a z provozu KGJ M4 ve výši 0,-Kč (celkem ve výši 0,-Kč) a za období prosince roku 2016 vznikl nárok na podporu z provozu KGJ M3 ve výši 0,-Kč a z provozu KGJ M4 ve výši 0,-Kč (celkem ve výši 0,-Kč). V tabulce na str. 17 tohoto odborného vyjádření jsou uvedeny nárokované částky KVET z provozu KGJ M3 a KGJ M4 za rok 2017, když z této tabulky je patrné, že za období za období ledna roku 2017 vznikl nárok na podporu z provozu KGJ M3 ve výši 0,-Kč a z provozu KGJ M4 ve výši 0,-Kč (celkem ve výši 0,-Kč), za období února roku 2017 vznikl nárok na podporu z provozu KGJ M3 ve výši 0,-Kč a z provozu KGJ M4 ve výši 158.081,-Kč (celkem ve výši 158.081,-Kč) a za období ledna roku 2017 vznikl nárok na podporu z provozu KGJ M3 ve výši 0,-Kč a z provozu KGJ M4 ve výši 0,-Kč (celkem ve výši 0,-Kč). Dále se žalobce v podání podrobně vyjádřil k průběhu registrace žalobce v systému žalovaného.

21. Žalovaný ve vyjádření ze dne 19.1.2023 (č.l. 107) uvedl, že dle ustanovení § 6 odst. 3 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie se podpora elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla poskytuje na množství elektřiny vykázané výrobcem, a to v termínech, v rozsahu a způsobem podle prováděcího právního předpisu, kterým je vyhláška č.145/2016 Sb., o vykazování elektřiny a tepla z podporovaných zdrojů a k provádění některých dalších ustanovení zákona o podporovaných zdrojích energie (vyhláška o vykazování energie z podporovaných zdrojů). Podle ustanovení § 4 této vyhlášky výrobce, který uplatňuje nárok na podporu, vykazuje měsíční množství elektřiny z podporovaných zdrojů pro každý výrobní zdroj elektřiny ve výkazu, jehož vzor je uveden pro vysokoúčinnou kombinovanou výrobu elektřiny a tepla v příloze č. , hodnota, k této vyhlášce. Vykazování a předávání naměřených a vypočtených hodnot elektřiny se tedy děje formou výkazů zadávaných výrobcem do systému operátora trhu. Jedním z údajů ve výkazu je svorková výroba elektřiny v MWh. Výpočet provozních hodin (provozní doba) je uveden v příloze č. , hodnota, shora citované vyhlášky č.145/2016 Sb., o vykazování energie z podporovaných zdrojů a určí se jako podíl svorkové výroby elektřiny a instalovaného výkonu zdroje. Dalším právním předpisem je vyhláška č. 453/2012 Sb., o elektřině z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla a elektřině z druhotných zdrojů, která byla s účinností od 1.1.2017 nahrazena vyhláškou č. 37/2016 Sb., která v ustanovení § 1 upravuje a) způsob určení množství elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla, b) vzor žádosti a podmínky pro vydání osvědčení o původu elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla, c) vzor žádosti a podmínky pro vydání osvědčení o původu elektřiny z druhotných zdrojů. Způsob určení množství elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a teplaje pak upraven v ustanovení § 2 předmětné vyhlášky a její příloze č. , hodnota, . Dále je s účinností od 1.1.2016 relevantním předpisem pro výpočet nároku cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 9/2015.

22. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 20.dubna 2021 č. j. 03605-29/2020-ERU sp. zn. OSS-03605/2020-ERU, rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 7.prosince 2021 č. j. 03605-36/2020-ERU, zpráva k vyhodnocení podpory KVET dle cenových ujednání ERÚ za roky 2013 až 2018 od , jméno FO, na AQUAPALACE , adresa, ze dne 15.10.2020, výpis z obchodního rejstříku žalobce, výkladové stanovisko Energetického regulačního úřadu č. 4/2018 k problematice vykazování elektřiny z obnovitelných zdrojů z 26.dubna 2018, žalobcem při jednání založený výtisk z internetových stránek žalovaného ohledně podpory a výrobních zdrojů, připojený správní spis ERÚ OSS-03605/2020 a to zejména oznámení o zahájení správního řízení, rozhodnutí ze dne 20.dubna 2021 č. j. 03605-29/2020-ERU, stanovisko k rozkladu, rozhodnutí o rozkladu ze dne 7.prosince 2021 č. j. 03605-36/2020-ERU, zpráva k vyhodnocení podpory KVET dle cenových ujednání ERÚ za roky 2013 až 2018 , jméno FO, ze dne 15.10.2020 a písemná komunikace žalovaného založená žalobcem.

23. Z provedených důkazů soud zjistil tento skutkový stav: Ze spisu Energetického regulačního úřadu sp.zn.. 02463/2020-ERU soud zjistil, že návrhem ze dne 3.4.2020 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 7.366.780,96 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7.1.2019 do zaplacení jako podpory KVET v podobě zeleného bonusu výrobny žalobce v aquaparku na adrese , adresa, za období od roku 2013 do roku 2018 včetně. Podáním z 18.8.2020 žalobce svůj návrh ponížil na částku 6.965.507,80 Kč s příslušenstvím, podáním z 16.10.2020 ho pan naopak zvýšil na částku 9.455.394,-Kč s příslušenstvím.

24. Rozhodnutím ze dne 20.dubna 2021 č. j. , Anonymizováno, regulační úřad návrhu žalobce vyhověl co do částky 1.593.525,-Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7.3.2020 do zaplacení, co do zbytku pak návrh žalobce zamítl a žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal. Z odůvodnění vyplývá, že navrhovatel (žalobce) je držitelem licence na výrobu elektřiny č. , tel. číslo, a licence na výrobu tepelné energie č. , tel. číslo, , na jejichž základě provozuje výrobnu elektřiny (kombinovaná výroba elektřiny a tepla), a to v provozovně , adresa, . Odpůrce (žalovaný) naproti tomu je držitelem (výlučné) licence na činnosti operátora trhu č. , tel. číslo, , tedy subjektem ze zákona povinným hradit výrobcům elektřiny zelený bonus na elektřinu z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla [srov. § 20a odst. 4 písm. u) energetického zákona]. Pokud o to výrobce požádá, je operátor trhu povinen, na základě vyúčtování hradit výrobci zelený bonus na elektřinu z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla (§ 9 odst. 3 zákona o PoZE). Navrhovatel vůči odpůrci uplatnil nárok vyplývající z práva na podporu z vysokoúčinné KVET formou zeleného bonusu, nicméně tento jeho vznik uznal toliko do budoucna, tj. počínaje dnem 1.ledna 2019, nikoli však zpětně do minulosti, neboť dle přesvědčení odpůrce pro výplatu podpory z vysokoúčinné KVET neexistovaly podmínky, resp. nebyly splněny zákonné předpoklady; nadto je vznesený nárok promlčen. Výrobna elektřiny byla uvedena do provozu v roce 2013, protože první paralelní připojení k distribuční soustavě se uskutečnilo dne 24.dubna 2013 a dne 17.května 2013 bylo osazeno měřicí zařízení. Odpůrce e-mailovou zprávou ze dne 27.prosince 2018 explicitně navrhovateli sdělil, že „prvním dnem, odkdy je možné vyplňovat měsíční výkazy, je 17.května 2013.“ Podle vyhlášky č. 478/2012 Sb., o vykazování a evidenci elektřiny a tepla z podporovaných zdrojů a biometanu, množství a kvality skutečně nabytých a využitých zdrojů a k provedení některých dalších ustanovení zákona o podporovaných zdrojích energie, byla výrobna elektřiny uvedena do provozu v roce 2013, protože v tomto roce byly splněny všechny podmínky ve smyslu jejího § 9 odst.

1. Od okamžiku uvedení výrobny elektřiny do provozu byla pro výrobce elektřiny založena možnost nárokovat podporu z vysokoúčinné KVET. Dále se správní orgán zabýval otázkou vzniku práva na podporu (námitkou absencí osvědčení o původu), potažmo navazující existenci povinnosti odpůrce adekvátní plnění poskytnout (námitkou promlčení). Správní orgán zjistil ze „Zprávy k vyhodnocení podpory KVĚT dle cenových ujednání ERU za roky 2013 - 2018“, že osvědčení č. 112/15 pro KGJ 1 bylo vydáno dne 25.srpna 2015, osvědčení č. 113/15 pro KGJ 2 bylo vydáno dne 25.srpna 2015. Původně totiž v provozovně byla umístěna dvě výrobní zařízení. Věcná podmínka týkající se vydání osvědčení o původu byla do energetického zákona vnesena novelou (zákonem č. 670/2004 Sb.) s účinností od 30.prosince 2004. Důvodová zpráva k tomu uváděla, že osvědčení o původu je nezbytným předpokladem pro uplatnění elektřiny z KVET na trhu s elektřinou. Zákon č. 158/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a o změně některých zákonů, s účinností od 4.července 2009 nově v § 32 odst. 2 mj. vymezil, že za elektřinu z vysokoúčinné KVET se považuje elektřina, která je vyrobena v zařízení, na které ministerstvo vydalo osvědčení o původu elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla. Z relevantní části důvodové zprávy se podávalo, že „v platnosti zůstává princip, že elektřina z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla je finančně podporována příspěvkem k ceně elektřiny a je vyrobena ve společném procesu, je spojena s dodávkou užitečného tepla, je vyrobena v zařízení, na něž Ministerstvo průmyslu a obchodu vydává osvědčení o původu elektřiny, a při jejíž výrobě se dosahuje úspory ve výši 10 % vstupního paliva. Zdroje o instalovaném elektrickém výkonu vyšším než 1 MW nemusí tuto úsporu prokazovat.“ Úmyslem zákonodárce tedy bylo učinit předmětem podpory elektřinu, která je vyráběna v zařízeních, vůči nimž bylo vydáno osvědčení o původu. Počínaje dnem 30.května 2012 nabyl účinnosti zákon o PoZE, který zrušil mimo jiné § 32 energetického zákona, přičemž v § 6 odst. 1 (ovšem s účinností od 1.ledna 2013) zakotvil, že pro účely stanovení podpory elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla podle tohoto zákona se za elektřinu z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla považuje elektřina vyrobená ve společném procesu spojeném s dodávkou užitečného tepla v zařízení, na které ministerstvo vydalo osvědčení o původu elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla, při jejíž výrobě se dosahuje úspory primární energie ve výši nejméně 10 % oproti oddělené výrobě elektřiny a tepla. V případě zařízení s instalovaným elektrickým výkonem nižším než 1 MW se za elektřinu z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla považuje elektřina, při jejíž výrobě se dosahuje kladné hodnoty úspory primární energie. Důvodová zpráva v daném kontextu uváděla, že „ustanovení, týkající se vydávání záruk původu elektřiny z OZE a osvědčení původu elektřiny z DZE a elektřiny z vysokoúčinné KVET nebudou uvedena ve správních deliktech, jelikož nepředání údajů nutných k jejich vydání nebo předání nesprávných údajů bude mít za následek nevydání příslušné záruky nebo osvědčení nebo jejich zrušení. Tímto výrobce elektřiny z DZE a vysokoúčinné KVET ztratí nárok na podporu elektřiny formou zelených bonusů.“ Z historického kontextu, úmyslu zákonodárce, jakož i z účinné právní úpravy dané problematiky se podává, že vyplácení příspěvku (podpory), resp. založení tomu odpovídajícího práva bylo podmíněno právě existencí vydaného osvědčení o původu, jak lze ostatně dovodit přímo ze zákonné dikce {„vydalo“, tj. před vlastním uplatňováním podpory). Osvědčení o původu bylo navrhovateli vydáno teprve dne 25.srpna 2015. Nejdříve tohoto dne tak navrhovatel splnil nezbytnou podmínku pro to, aby v souladu se zákonem mohl čerpat podporu z vysokoúčinné KVET. Další podmínka (úspora primární energie) nebyla žádným z účastníků řízení zpochybněna. Ve výsledku je tím obecně dán základ uplatněného nároku. Navrhovatel se nemůže s úspěchem domáhat části uplatněného peněžitého plnění, jež by odpovídalo nárokované podpoře z vysokoúčinné KVET za elektřinu vyrobenou před 25.srpnem 2015.

25. Pokud žalovaný jako odpůrce poukazoval na ustanovení § 6 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 11a odst. 7 písm. a) zákona o PoZE, podle nichž podpora elektřiny z vysokoúčinné KVET se nevztahuje na elektřinu vyrobenou výrobcem elektřiny, který nesplní: 1) povinnost měřit množství vyrobené elektřiny na svorkách generátoru, užitečné teplo a spotřebované palivo v rozsahu a způsobem podle prováděcího právního předpisu, 2) povinnost operátorovi trhu předat elektronickou formou úplné a pravdivé naměřené nebo vypočtené hodnoty a další údaje v členění podle jednotlivých druhů podporovaných zdrojů a předávacích míst výroben elektřiny a jejich evidenci podle prováděcího právního předpisu a případně další doplňující informace, týkající se předávaných naměřených nebo vypočtených hodnot. (V posléze uvedeném šlo o nesplnění lhůt pro předání údajů ve smyslu § 4 vyhlášky č. 145/2016 Sb., o vykazování elektřiny a tepla z podporovaných zdrojů a k provedení některých dalších ustanovení zákona o podporovaných zdrojích energie), neboť první výkaz o výrobě elektřiny navrhovatel do systému operátora trhu zadal až dne 28.ledna 2019, správní orgán přisvědčil argumentaci navrhovatele a konstatoval, že v tomto případě překážka neležela na straně navrhovatele, neboť tomu v plnění povinností dle odkazovaných norem bránila nemožnost dokončit registraci podpory pro neshodu v údajích evidovaných a ověřovaných, tedy jakýsi rozpor v údajích v systému spravovaném odpůrcem. Navrhovatel uvedl, že dříve data logicky zadávat ani nemohl. U odpůrce uplatnil právo na podporu ke konci roku 2014 (inicioval proces registrace v systému operátora trhu), nicméně podaná žádost nebyla vyřízené kladně (registrace nedokončena), a to zejména z důvodu nejasností stran termínu prvního paralelního připojení. Odpůrce zmínil, že navrhovatel s prvním pokusem o registraci započal již v roce 2014, avšak z důvodu jeho nečinnosti byla registrace provedena až na přelomu let 2018 a 2019. Správní orgán tak usoudil, že navrhovatel právo na podporu z vysokoúčinné KVET uplatnil (započal s registrací) již v roce 2014.

26. Správní orgán se dále zabýval otázkou promlčení, kterou odpůrce v řízení vznesl s tím, že plnění vzniklá do 3.dubna 2017 jsou promlčena. Podle § 610 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že k promlčení se přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. V případě podpory z vysokoúčinné KVET jde o majetkové právo, které podléhá promlčení (srov. § 611 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), takže je nezbytné určit délku promlčecí lhůty. Protože v řízení nebylo tvrzeno, že si strany sjednaly jinou délku promlčecí lhůty, s odkazem na § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že promlčecí lhůta trvá tři roky. Energetický regulační úřad konstatoval, že navrhovatel v řízení opomněl zcela jednoznačně osvětlit okolnosti ovlivňující délku časového období vedoucího k „znovuotevření“ procesu registrace. Zdůraznil, že 1) licence na výrobu elektřiny nabyla právní moci, 2) výrobna elektřiny byla uvedena do provozu, 3) bylo instalováno měřicí zařízení, 4) bylo vydáno osvědčení o původu, již mnohem dříve, než ke dni 27.prosince 2018. V souladu s požadavky § 6 odst. 1 zákona o PoZE si tedy navrhovatel musel učinit úsudek o tom (měl být vědom toho), že právo na podporu z vysokoúčinné KVĚT mu náleží za elektřinu vyrobenou počínaje dnem 25.srpna 2015, protože z jeho strany byly splněny předpoklady pro vznik tohoto práva. Navrhovatel přesto správní řízení ve věci sporu s operátorem trhu bezprostředně poté nezahájil, tj. návrh nepodal, ač vzhledem k okolnostem si musel být vědom toho, že právo na podporu z vysokoúčinné KVET mu přináleží, tj. povinnost na straně odpůrce existovala. Učinil tak až s odstupem více než 4,5 roku, konkrétně dnem 3.dubna 2020, kdy návrh na zahájení řízení byl doručen ERÚ. Tato okolnost potom nutně musí jít k jeho tíži. Správní orgán proto uzavřel, že uplatněné peněžité nároky předcházející termínu zahájení správního řízení, jsou promlčeny. Jde o časový úsek počínající dnem 25.srpna 2015 a zahrnující celý rok 2016 včetně počátku roku následujícího.

27. Proti rozhodnutí ERÚ (výrokům III. a IV., tj. v části, v níž byl návrh žalobce zamítnut a nepřiznána náhrada nákladů správního řízení) podal žalobce dne 19.5.2021 rozklad, o němž rozhodla Rada ERÚ rozhodnutím ze dne 7.prosince 2021 č. j. 03605-36/2020-ERU tak, že jej zamítla a napadené rozhodnutí ERÚ potvrdila. Rada ERÚ se ztotožnila s názorem prvostupňového správního orgánu. Konstatovala, že mezi účastníky řízení není sporné, že výrobna navrhovatele byla uvedena do provozu v roce 2013. K dokončení procesu registrace výrobny v systému odpůrce však došlo až dne 7.ledna 2019 s tím, že podpora z KVET je navrhovateli ze strany odpůrce vyplácena od 1.ledna 2019. Podstatou sporu je otázka, zda navrhovateli vznikl nárok na podporu z KVET i zpětně, tedy za elektřinu vyrobenou v období od uvedení výrobny do provozu do doby ukončení procesu registrace výrobny v systému odpůrce (tedy v období od roku 2013 do roku 2018).

28. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán uvedl, že již z jazykového výkladu ustanovení § 6 odst. 1 zákona o podporovaných zdrojích, a to jak ve znění účinném do 4.dubna 2016, tak i ve znění účinném od 5.dubna 2016, vyplývá, že osvědčení o původu elektřiny z vysokoúčinné KVET vydávané Ministerstvem průmyslu a obchodu představuje nezbytnou podmínku k tomu, aby vyrobená elektřina z KVET vůbec mohla být považována za elektřinu z vysokoúčinné KVET, tedy za elektřinu, na kterou je množné poskytovat podporu. Podmínka vydání osvědčení o původu elektřiny není podmínkou novou či neočekávanou, v minulosti ji požadoval energetický zákon, který ji označoval výslovně za „nezbytný předpoklad pro uplatnění elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla a elektřiny z druhotných energetických zdrojů na trhu s elektřinou“ a jedná se o kvalitativní osvědčení základní technologické podmínky výrobny, bez níž nelze výrobnu považovat za způsobilou podpoře. Podmínka osvědčení platí pro všechny výrobce s tím, že zákonodárce stanovil dva rozdílné požadavky na míru úspory energie ve vztahu k různým zařízením (do 1 MW postačují kladné hodnoty úspory primární energie, nad 1 MW již je vyžadována úspora primární energie ve výši nejméně 10 % oproti oddělené výrobě elektřiny a tepla). Navrhovatel se nemůže s úspěchem domáhat části uplatněného peněžitého nároku, který odpovídá nárokované podpoře z KVET za elektřinu vyrobenou před 25.srpnem 2015, neboť v této době nesplnil zákonem vyžadovanou podmínku pro založení práva na podporu z KVET.

29. Rada se rovněž ztotožnila i se závěry prvostupňového orgánu ohledně promlčení, tedy že v daném případě se uplatní tříletá promlčecí doba podle § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, že počala běžet dne 25.srpna 2015, kdy navrhovatel splnil všechny předpoklady pro vznik práva na podporu. Podle § 619 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku platí, jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci (soudu či správního orgánu), počíná promlčecí doba běžet v okamžiku, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé. Počátek promlčecí doby je spjat se vznikem nároku, neboť možnost uplatnění práva u orgánu veřejné moci je pojmovým znakem nároku. V daném případě navrhovateli vzniklo právo na podporu splněním poslední podmínky, tedy dnem 25.srpna 2015, kdy bylo vydáno osvědčení o původu. Rada nepřisvědčila námitce navrhovatele, že promlčecí doba počala běžet až dnem, kdy byla dokončena registrace v systému odpůrce. V souladu s § 23 odst. 2 písm. n) energetického zákona účinného do 31.prosince 2015 byl výrobce elektřiny povinen zaregistrovat se do 30 dnů od udělení licence na výrobu elektřiny u operátora trhu; zaregistrováním se výrobce elektřiny stal registrovaným účastníkem trhu s elektřinou. Stejná povinnost je zakotvena i v účinném znění v § 23 odst. 3 písm. m). Za porušení uvedené povinnosti energetický zákon stanovil (a stále stanoví) tzv. správnětrestní odpovědnost, tedy odpovědnost za správní delikt (přestupek). S registrací výrobce však nikdy nebyl a ani v současné době není v energetickém zákoně spojován žádný následek, který by měl vliv na vznik práva na podporu. Povinnost registrovat zvolenou formu podpory v systému operátora trhu byla stanovena v § 8 odst. 3 zákona o podporovaných zdrojích energie, přičemž z § 8 odst. 5 téhož zákona dále vyplývá, že termíny a postup pro výběr formy podpory a její změny a postup při registraci v systému operátora trhu stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem byla v uvedeném období vyhláška Energetického regulačního úřadu č.346/2012 Sb., o termínech a postupech výběru formy podpory, postupech registrace podpor u operátora trhu, termínech a postupech výběru a změn režimů zeleného bonusu na elektřinu a termínu nabídnutí elektřiny povinně vykupujícímu. Ani ze zákona o podporovaných zdrojích energie a jeho prováděcí vyhlášky však nelze dovodit závěr, že by úspěšné dokončení registrace mělo mít vliv na vznik nároku na podporu. Pokud tedy dokončení registrace nemá vliv na vznik nároku na podporu, nelze se ztotožnit s námitkou navrhovatele, že dokončení registrace představovalo zcela zásadní podmínku pro uplatnění nároku na podporu v rámci tohoto řízení. Rada se tak ztotožňuje se závěrem správního orgánu prvního stupně, že vznik nároku na podporu a počátek běhu promlčecí doby není vázán na dokončení registrace výrobce v systému operátora trhu, nýbrž souvisí se splněním zákonem stanovených podmínek. K tomu v uvedeném případě došlo dne 25.srpna 2015, návrh na zahájení sporného řízení však byl ze strany navrhovatele podán až dne 3.dubna 2020. Z výše uvedeného vyplývá, že peněžité nároky vzniklé do 2.dubna 2017 jsou tak promlčeny. Energetický regulační úřad ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že lhůty pro předání údajů o vyrobené elektřině uvedené ve vyhlášce č. 145/2016 Sb., o vykazování elektřiny a tepla z podporovaných zdrojů a k provedení některých dalších ustanovení zákona o podporovaných zdrojích energie ve znění účinném do 28.června 2018 jsou toliko pořádkové, jejichž překročení nemá za následek zánik nebo nevzniknutí práva na podporu. To bylo deklarováno i ve výkladovém stanovisku č. 4/2018 Energetického regulačního úřadu. Uvedený výklad byl následně podpořen i změnou této vyhlášky právě v reakci na spory, které ohledně lhůt pro předání údajů vznikaly, přičemž od 28.června 2018 vyhláška výslovně upravuje, že následkem nesplnění lhůty pro předání údajů je toliko vyúčtování podpory v bezprostředně následujícím vyúčtovacím termínu po předání údajů. Dokončení registrace a zadání údajů do systému odpůrce nemělo žádný vliv na vznik práva na podporu, a tedy ani na počátek běhu promlčecí doby, jak již bylo konstatováno výše. Ke vzniku práva na podporu došlo splněním zákonných podmínek, přičemž uplatňování konkrétních nároků za konkrétní období bylo věcí navrhovatele, který nebyl dostatečně aktivní a rovněž jeho nečinností nedošlo k dokončení registrace v roce 2014, což nelze klást k tíži odpůrce. Tato registrace nicméně nebyla podmínkou přiznání práva na podporu, kterého se mohl zavčas domáhat cestou sporného řízení. To však učinil až v době, kdy již byla větší část jeho nároku promlčena.

30. Z písemné komunikace žalovaného se žalobcem soud zjistil, že 19.12.2014 žalobce započal proces registrace v systému žalovaného, registrace dokončena 5.12.2018. Z komunikace vyplývá, že žalovaný opakovaně vytýkal žalobci pasivitu v procesu, tedy nedodávání potřebných podkladů, neopravování chybných údajů, apod.

31. Po právní stránce posoudil soud věc podle následujících ustanovení:Podle § 5 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona fyzická nebo právnická osoba, která žádá o udělení licence, musí prokázat, že má finanční a technické předpoklady k zajištění výkonu licencované činnosti. Fyzická nebo právnická osoba žádající o udělení licence je povinna doložit vlastnické nebo užívací právo k energetickému zařízení, které má sloužit k výkonu licencované činnosti. Není-li žadatel o licence vlastníkem energetického zařízení, je povinen doložit i souhlas vlastníka energetického zařízení s jeho použitím k účelům vymezeným tímto zákonem, a to nejméně po dobu, na kterou má být licence udělena. Finanční předpoklady není povinen prokazovat žadatel o licenci na výrobu elektřiny, pokud bude instalovaný elektrický výkon výrobny elektřiny nižší než 200 kW, nebo žadatel o licenci na výrobu tepelné energie, pokud bude instalovaný tepelný výkon zdroje tepelné energie nižší než 1 MW.Podle § 32 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona ve znění účinném do 29.5.2012 za elektřinu z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla se považuje elektřina, a) která je vyrobena ve společném procesu spojeném s dodávkou užitečného tepla, b) která je vyrobena v zařízení, na které ministerstvo vydalo osvědčení o původu elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla, c) při jejíž výrobě se dosahuje poměrné úspory vstupního paliva, potřebného na výrobu této elektřiny, vyhodnocované měsíčně ve výši nejméně 10 %; tento požadavek se vztahuje pouze na zdroj s instalovaným elektrickým výkonem vyšším než 1 MW a d) která splňuje požadavky měsíčně vyhodnocované minimální účinnosti užití energie.Podle § 6 odst. 1 z.č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie účinného od 30.5.2012 pro účely stanovení podpory elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla podle tohoto zákona se za elektřinu z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla považuje elektřina vyrobená ve společném procesu spojeném s dodávkou užitečného tepla v zařízení, na které ministerstvo vydalo osvědčení o původu elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla, při jejíž výrobě se dosahuje poměrné úspory vstupního primárního paliva potřebného na výrobu této elektřiny a tepla ve výši nejméně 10 % oproti oddělené výrobě elektřiny a tepla, přičemž požadavek na dosažení poměrné úspory vstupního primárního paliva se vztahuje pouze na elektřinu vyrobenou ve výrobně elektřiny s instalovaným elektrickým výkonem vyšším než 1 MW. Podle odst. 2 podpora elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla se vztahuje na elektřinu z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla vyrobenou ve výrobnách elektřiny na území České republiky připojených k elektrizační soustavě České republiky přímo nebo prostřednictvím odběrného místa nebo prostřednictvím jiné výrobny elektřiny připojené k elektrizační soustavě České republiky. Podle odst. 3 podpora elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla se poskytuje na množství elektřiny vykázané výrobcem, a to v termínech, v rozsahu a způsobem podle prováděcího právního předpisu. Podle odst. 4 podpora elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla se nevztahuje na elektřinu z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla v případě neoprávněné dodávky elektřiny do elektrizační soustavy podle jiného právního předpisu. Podle odst. 5 rozsah a výši podpory elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla stanoví Úřad podle tohoto zákona v cenovém rozhodnutí.Podle § 6 odst. 1 z.č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie v nyní platném znění pro účely stanovení podpory elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla podle tohoto zákona se za elektřinu z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla považuje elektřina vyrobená ve společném procesu spojeném s dodávkou užitečného tepla v zařízení, na které ministerstvo vydalo osvědčení o původu elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla, při jejíž výrobě se dosahuje úspory primární energie ve výši nejméně 10 % oproti oddělené výrobě elektřiny a tepla. V případě zařízení s instalovaným elektrickým výkonem nižším než 1 MW se za elektřinu z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla považuje elektřina, při jejíž výrobě se dosahuje kladné hodnoty úspory primární energie. Způsob výpočtu úspory primární energie stanoví prováděcí právní předpis. Podle odst. 2 podpora elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla se vztahuje na elektřinu z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla vyrobenou ve výrobnách elektřiny na území České republiky připojených k elektrizační soustavě České republiky přímo nebo prostřednictvím odběrného místa nebo prostřednictvím jiné výrobny elektřiny připojené k elektrizační soustavě České republiky. Podle odst. 3 podpora elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla se poskytuje na množství elektřiny vykázané výrobcem, a to v termínech, v rozsahu a způsobem podle prováděcího právního předpisu. Podle odst. 4 podpora elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla se nevztahuje na elektřinu a) z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla v případě neoprávněné dodávky elektřiny do elektrizační soustavy podle jiného právního předpisu, b) vyrobenou výrobcem elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla, který nesplní některou z povinností podle § 11a odst. 3 a 4, nebo nesplní povinnost vůči operátorovi trhu podle § 11a odst. 5, nebo c) naměřenou měřicím zařízením, které zaznamenalo naměřené hodnoty nesprávně tak, že došlo k prospěchu výrobce v důsledku neoprávněného zásahu do tohoto měřicího zařízení nebo porušení zajištění proti neoprávněné manipulaci nebo chyby a poruchy měřicího zařízení, nebo d) vyrobenou spalováním odpadů.Podle § 9 odst. 3 z.č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie pokud o to výrobce požádá, je operátor trhu povinen, na základě vyúčtování podle odstavce 6, hradit výrobci zelený bonus na elektřinu z obnovitelných zdrojů, druhotných zdrojů a vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla.Podle § 11a odst. 5 z.č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie v případě podpory elektřiny formou zelených bonusů na elektřinu nebo aukčního bonusu je výrobce povinen předat elektronickou formou operátorovi trhu úplné a pravdivé naměřené nebo vypočtené hodnoty a další údaje v členění podle jednotlivých druhů podporovaných zdrojů a předávacích míst výroben elektřiny a jejich evidenci a údaje týkající se identifikace výrobce a výrobny elektřiny a na vyžádání operátora trhu poskytnout další doplňující informace týkající se předávaných údajů; způsob předání údajů, rozsah údajů a termín předání a evidence údajů stanoví prováděcí právní předpis. Podle § 1958 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle § 609 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.Podle § 610 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.Podle § 611 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.Podle § 619 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.Podle § 626 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku u práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu.Podle § 629 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle odst. 2 majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

32. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že rozhodnutí správního orgánu je správné a žaloba žalobce není důvodná. Soud v první řadě na rozhodnutí Energetického regulačního úřadu odkazuje s tím, že se ztotožňuje se závěry správního orgánu, a to jak skutkovými, tak v zásadě s právním posouzením a pro stručnost na ně odkazuje.

33. V řízení bylo nesporné, že výrobna žalobce byla uvedena do provozu v roce 2013. K dokončení procesu registrace výrobny v systému žalovaného jako operátora trhu však došlo až dne 7.ledna 2019 s tím, že podpora z KVET je žalobci ze strany žalovaného vyplácena od 1.ledna 2019. V řízení před soudem již není sporu, že žalobci náleží podpora až od data, kdy žalobce získal osvědčení o původu elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla. Soud se zcela ztotožňuje se závěry správního orgánu a pouze dodává, že vydání osvědčení není pouhou administrativní formalitou, ale právě v rámci správního řízení o vydání osvědčení je přezkoumáváno, zda příslušné zařízení splňuje či nesplňuje technické podmínky a zda skutečně se tedy jedná o zařízení, které vyrábí elektřinu kombinovaně spolu s teplem s příslušnými parametry podle zákona.

34. Podstatou sporu je tedy v současné době již pouze otázka běhu promlčecích lhůt nároku na podporu elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla (podporu KVET). V minulosti panovaly určité nejasnosti ohledně povahy vztahů mezi žalovaným jako operátorem trhu a výrobci (distributory, atp.) elektřiny zejména u nároku na podporu s ohledem na silnou ingerenci státu v oblasti energetiky a s ohledem na to, že podpora je sice vyplácená žalovaným, ale jedná se vcelku bez pochyby o podporu veřejnou. Soudní praxe však tuto otázku vyřešila tak, že vztahy mezi žalovaným jako operátorem trhu a ostatními účastníky trhu s elektřinou (provozovateli distribuční soustavy, přenosové soustavy, výrobci elektrické energie, atp.) jsou vztahy soukromoprávními, konkrétně obchodněprávními (popř. občanskoprávními). Žalobce je obchodní společností, tedy podnikatelem, žalovaný je také obchodní společností, tedy podnikatelem, veškerá jeho činnost je podnikáním. Právní vztahy s dalšími podnikateli, do nichž vstupuje, jsou vztahy podřízenými občanskému zákoníku (v období do 31.12.2013 obchodnímu zákoníku). Na vztahy mezi žalobcem a žalovaným je tak třeba aplikovat občanský zákoník, a to jak pokud jde např. o prodlení a vznik nároku na úrok z prodlení, tak i o otázku promlčení.

35. Za situace, kdy se jedná o vztahy soukromého práva, podléhá i nárok na podporu KVET promlčení. Stěžejní otázkou je tedy, od kdy začíná běžet promlčecí lhůta nároku na podporu. Žalobce dovozoval počátek běhu promlčecí lhůty od splatnosti nároku, tento názor však není správný. Je pravdou, že ve většině případů se počátek běhu promlčecí lhůty pojí s počátkem prodlení dlužníka, nemusí tomu tak být však vždycky. Existují totiž případy, kdy není stanovena splatnost nároku, nárok je pak splatný podle § 1958 odst. 2 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku na výzvu a prodlení dlužníka se odvíjí právě až od obdržení výzvy k zaplacení, resp. uplynutí lhůty k placení dané věřitelem. Typicky se jedná o nároky nemající oporu ve smlouvě, např. nárok na náhradu škody, na vydání bezdůvodného obohacení, atp. Soudní praxe však dospěla k závěru, že v těchto případech nespadá počátek běhu promlčecí lhůty k okamžiku uplynutí lhůty stanovené věřitelem k zaplacení, ale právě k okamžiku, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, přičemž právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (srov. § 619 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku). Podmínkou pro úspěšné uplatnění nároku na náhradu škody či vydání bezdůvodného obohacení tak není splatnost nároku (tedy doručení výzvy k zaplacení dlužníkovi, od které se odvíjí splatnost nároku a prodlení dlužníka), ale věřitel může i bez předchozí výzvy uplatnit svůj nárok u soudu, popř. u jiného orgánu k tomu určenému. Nevyzvání dlužníka k zaplacení má v takovém případě význam toliko pro otázku prodlení dlužníka a případný nárok na náhradu nákladů řízení. Předmětem tohoto řízení je nárok na podporu KVET, což je nárok nemající oporu ve smlouvě, ale v zákoně. Jeho režim tedy bude obdobný jako v případě jiných nároků nemajících oporu ve smlouvě. V daném případě tedy počátek běhu promlčecí lhůty nebude spadat v jeden okamžik se splatností nároku na podporu, ale s jeho vznikem, tedy s okamžikem, kdy žalobce mohl poprvé nárok na podporu uplatnit u žalovaného, resp. u příslušného orgánu (v této věci podle § 17 odst. 7 písm. d) energetického zákona u Energetického regulačního úřadu).

36. Zbývá tedy posoudit otázku, zda vznik nároku na podporu je podmíněn registrací výrobce u operátora trhu (žalovaného), registrací zvolené podpory či předáním údajů o vyrobené elektřině, jak to požaduje vyhláška ERÚ č.346/2012 Sb. (registrační vyhláška; nahrazena vyhláškou č.9/2016 Sb., jež byla později nahrazena vyhláškou č.489/2021 Sb.) a vyhláška č.145/2016 Sb. o vykazování energie z podporovaných zdrojů (nahrazena vyhláškou č.166/2022 Sb.). Soud se přiklání k výkladu zastávanému správním orgánem, tedy že se nejedná o podmínku pro vznik nároku, ale o podmínku pro výplatu tohoto nároku. Splnění povinností podle § 11a odst. 7 z.č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie, jakož i povinností stanovených podzákonnými předpisy, o nichž hovoří shora uvedené vyhlášky, podle mínění soudu I.stupně není podmínkou vzniku nároku, ale jejich nesplnění způsobuje, že nárok nelze výrobci vyplatit (je to obdobné, jako když věřitel neposkytne dlužníkovi součinnost potřebnou pro splnění dluhu, např. nevyčíslí výši vzniklé škody, nesdělí číslo účtu nebo nepřevezme podávané peníze – nárok nezanikne, ale dlužník není v prodlení). Vzhledem k tomu, že žalobce neposkytl žalovanému součinnost potřebnou pro vyplacení podpory KVET (v daném případě dokonce stanovenou zákonem a na něj navazujícími vyhláškami, když nedokončil registraci v systému žalovaného, neregistroval formu podpory a nepředával údaje o vyrobené elektřině žalovanému), žalovaný neměl možnost podporu žalobci vyplatit a nedostal se tak do prodlení. Tyto skutečnosti však neměly vliv na samotnou existenci nároku žalobce a tím pádem ani na běh promlčecích lhůt.

37. Konečně poslední otázkou, kterou je třeba zodpovědět, je otázka vznesení námitky promlčení žalovaným. Řízení podle části páté o.s.ř. je novým soudním řízením o soukromoprávním nároku, o němž bylo rozhodováno v řízení před správním orgánem. Podle § 245 o.s.ř. se na řízení užijí přiměřeně ustanovení první až čtvrté části o.s.ř., tedy úprava sporného řízení, z čehož lze dovozovat, že by měla být používána i terminologie sporného řízení včetně označování účastníků řízení, tj. žalobce a žalovaný jako ten, proti komu žaloba směřuje a je povinen plnit; dále vedlejší účastníci coby účastníci, kteří nemají přímý zájem na řízení (označování žalovaného jako účastníka řízení působí značný terminologický zmatek, neboť žalobce je také účastníkem řízení). Neprobíhá přezkum rozhodnutí správního orgánu jako ve správním soudnictví, takže soud nemůže zrušit rozhodnutí správního orgánu a věc mu vrátit k dalšímu řízení, nýbrž se pouze vede nové řízení o věci samé (o nároku vyplývajícím ze soukromého práva) a v případě, že soud dospěje k odlišnému závěru než správní orgán, pak vydá nové rozhodnutí, kterým rozhodnutí správního orgánu nahradí. Jelikož se jedná o nové řízení, vede to k řadě procesních otázek, např. zda námitka promlčení uplatněná v řízení před správním orgánem musí být v řízení před soudem vznesena znovu či nikoliv. S ohledem na to, že se jedná o nové řízení, ve kterém se např. znovu rozhoduje o účastenství (vedlejší účastníci správního řízení např. nejsou bez dalšího účastníky řízení před soudem, ale musí do řízení znovu vstoupit), má soud I.stupně za to, že např. námitku promlčení musí žalovaný opětovně vznést v řízení před soudem, jinak soud k promlčení nemůže přihlédnout (srov. § 610 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku). V daném případě žalovaný sice námitku promlčení výslovně nevznesl, nicméně o promlčení opakovaně hovořil a ve vyjádření k žalobě odkázal na svá podání ve správním řízení, kde námitku promlčení vznesl, soud I.stupně proto při rozhodování vyšel z toho, že námitka promlčení byla žalovaným uplatněna i v řízení před soudem.

38. Jak uzavřel již správní orgán, jedná se o nárok mezi obchodními společnosti, ergo nárok soukromoprávní. Žalobce disponoval všemi potřebnými informacemi (o výši vyrobené elektrické energie, o formě podpory, o výši podpory – ta byla zjistitelná z veřejných zdrojů, atp.), bylo tak na něm zda, kdy a v jaké výši nárok u žalovaného uplatní (není jeho povinností nýbrž právem chtít vyplacení podpory), neboli věděl o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo se o nich dozvědět měl a mohl. Promlčecí lhůta podle § 629 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku je tříletá, nárok byl uplatněn u správního orgánu dne 3.4.2020, za období do 3.4.2017 je tak promlčen. Promlčené období by mohlo být modifikováno tím, že podle prováděcích předpisů naměřené údaje jsou předávány za měsíční období, nikoli na denní bázi, tudíž i podpora je vyplácena jednou měsíčně a za období března 2017 tedy byla splatná v dubnu 2017. Z tvrzení žalobce však vyplývá, že mu nárok na podporu KVET za měsíc březen 2017 (vyplácený v dubnu 2017) nevznikl. Rozhodnutí ERÚ a Rady ERÚ jsou tak správná a žaloba, kterou se žalobce domáhá jejich nahrazení, je nedůvodná, neboť nárok žalobce byl promlčen a žalovaný v řízení vznesl námitku promlčení, takže nárok žalobci nelze přiznat. Proto soudu nezbylo než žalobu žalobce zamítnout.

39. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl podle 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný a přísluší mu proto náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající z odměny advokáta dle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu za 5 úkonů (1. převzetí zastoupení, 2. vyjádření ze dne 23.3.2022, 3.vyjádření ze dne 27.10.2022, 4. účast na jednání dne 11.11.2022, 5. účast u jednání dne 27.1.2023) po 3.100,- Kč, tedy 15.500,- Kč. Žalovanému dále náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 300,- Kč za úkon, tedy 1.500,- Kč, a náhrada DPH, tedy částka 3.570,- Kč (vypočteno z částky 17.000,- Kč). Celkem tak žalovanému náleží na náhradě nákladů řízení částka 20.570,- Kč.