25 C 68/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce celé jméno žalobce , datum narození , bytem adresa žalobce , zastoupeného údaje o zástupci proti žalovanému anonymizována tři slova : číslo , se sídlem příjmení 18, číslo anonymizováno , ulice anonymizováno , jednající v ČR prostřednictvím anonymizována tři slova anonymizováno , IČO , se sídlem adresa žalované , o zaplacení 240.227,67 Kč s přísl., <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 240.227,67 Kč spolu s 11,75% úrokem z prodlení p.a. od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 46.860 Kč k rukám právního zástupce žalobce [titul] Teplého, advokáta se sídlem [adresa].</b> 1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] došlou soudu dne [datum] domáhá na žalovaném zaplacení částky 240.227,67 Kč spolu s 11,75% úrokem z prodlení p. a. od [datum] do zaplacení.

2. V návrhu uvádí, že žalovaný je zahraniční právnickou osobou s předmětem podnikání v oblasti bankovních služeb, když podniká v České republice prostřednictvím své organizační složky mBank S.A., [IČO], se sídlem [adresa žalované]. Žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o vedení firemního účtu mBusiness eMax č.účtu [číslo] [bankovní účet], dále smlouvu o vedení běžného účtu Mkonto č.účtu [číslo] [bankovní účet], a dále smlouvu o vedení běžného účtu eMax č.účtu [bankovní účet]. Žalovaný dne [datum] jednostranně odstoupil od smlouvy o vedení firemního účtu eMax č.účtu [bankovní účet], od smlouvy o vedení osobního účtu Mkonto č.účtu [číslo] [bankovní účet] i od smlouvy o vedení běžného účtu eMax č.účtu [bankovní účet]. Dle čl. 1 [číslo] obchodních podmínek účty zanikly v den následující po dni, v němž bylo oznámení o odstoupení žalobci doručeno. Zůstatky na předmětných účtech převedl žalovaný na svůj vnitřní bankovní účet [bankovní účet] a to ve dnech [datum] a [datum]. Zůstatek na účtu č. [bankovní účet] činil ke dni jeho převedení na interní účet žalovaného částku 12.973,08 Kč, zůstatek na účtu číslo [bankovní účet] částku 192.756,89 Kč a zůstatek na účtu č. [bankovní účet] částku 34.497,70 Kč. Žalobce požadoval vrácení zůstatků na všech zrušených účtech jejich zasláním prostřednictvím České pošty, žalovaný však toto odmítl s odůvodněním, že výplatu prostředků učiní výhradně bezhotovostním převodem na účet žalobce vedený v jiné instituci, což žalobce odmítl, neboť jiný účet založený nemá a zakládat si jej pouze z tohoto důvodu nechce. Žalobce vyzval žalovaného opakovaně, a to i prostřednictvím svého právního zástupce, k vrácení finančních prostředků však stále nedošlo. Předžalobní upomínku zaslal žalobce žalovanému prostřednictvím datové schránky dne [datum], od následujícího dne proto požaduje i úhradu úroku z prodlení.

3. Platebním rozkazem ze dne 20.června 2023 č. j. 25 C 68/2023 – 21 soud návrhu vyhověl. Proti platebnímu rozkazu podal žalovaný včasný odpor a následně se vyjádřil tak, že navrhuje zamítnutí žaloby a žádá přiznání náhrady nákladů řízení. Žalobce a žalovaný byli smluvními stranami smlouvy o vedení běžného účtu mKonto a s ním souvisejících dalších produktů. Od smlouvy žalovaný odstoupil, neboť žalobce odmítl žalovanému poskytnout součinnost při provádění kontroly dle zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen„ AML zákon“). Kontrola žalobce byla zahájena e-mailem ze dne [datum]. Žalobce místo toho, aby vyhověl požadavku oddělení Compliance, začal obstruovat a hledat důvody, proč s oddělením Compliance komunikovat nechce (např. tvrdil, že e-mail Compliance považoval za hackerský útok, přestože ze znění e-mailu je zcela zřejmé, že jsou po žalobci požadovány údaje, které hackeři nemohou k ničemu využít a naopak zcela odpovídají účelu AML kontroly klienta). Vzhledem k 2 měsícům trvajícímu obstrukčnímu chování žalovaný žalobci v souladu s článkem [číslo] písm. e) Všeobecných obchodních podmínek pro zakládání a vedení účtů fyzických osob a [číslo] písm. e) Všeobecných obchodních podmínek pro zakládání a vedení účtů podnikatelů mu zaslal dne [datum] odstoupení od smlouvy o vedení retailového i podnikatelského účtu (včetně na tyto účty navázaných spořicích účtů). Žalobce následně zcela účelově a obstrukčně vyžadoval zaslání svých prostředků složenkou typu C na svou adresu, a to dokonce za každý ze svých 14 účtů zvlášť, což odůvodnil mj. tím, že nemá údajně platební účet u žádné jiné banky a tudíž žalovanému nemůže sdělit číslo účtu, na který by jeho prostředky mohly být zaslány bezhotovostně. Žalobce ovšem platební účet v jiné bance nepochybně v té době měl, neboť ze svého účtu č. [bankovní účet] pravidelně odesílal platby označené pouze jako„ převod prostředků“ na různé bankovní účty vedené v České republice. I kdyby snad žalobce jiný účet opravdu neměl, tak by si jej nepochybně velmi rychle zřídil vzhledem k tomu, kolik bezhotovostních transakcí prováděl a kolik účtů u žalovaného využíval. Zcela absurdní požadavek na zaslání zůstatků ze zrušených účtů složenkou typu C tedy byl pouze způsobem, jak se klient žalovanému mstil za to, že si dovolil plnit povinnosti stanovené AML zákonem. Žalobce dodnes nesdělil žalovanému účet pro převod zůstatků ze zrušených účtů, finanční prostředky jsou proto stále na technickém účtu žalovaného.

4. Mezi stranami tedy není a nikdy nebylo sporné, že žalobce za žalovaným eviduje pohledávku ve výši 240.227,67 Kč, kterou je žalovaný připraven okamžitě žalobci uhradit po sdělení čísla bankovního účtu u finanční instituce na území ČR. Žalovaný je zahraniční bankou podnikající na území České republiky prostřednictvím svého odštěpného závodu, který nevede a ani nenakládá s hotovostí na pobočkách, ani nevlastní žádné bankomaty/vkladomaty. Ve smluvní dokumentaci nebyla mezi žalobcem a žalovaným sjednána žádná dohoda o využití konkrétního zprostředkovatele finančních služeb včetně České pošty. V případě ukončení smluvního vztahu může klient žalovaného své finanční prostředky z účtu vybrat pomocí jakéhokoli bankomatu na území České republiky či mu jsou převedeny na jím uvedený bankovní účet. Žalobce ve stejné věci taktéž podal podnět na Českou národní banku, která v rámci dohledu nad bankovním trhem podnět pod č.j. 2022 [číslo] CNB/580 projednala a neshledala, že by ze strany žalovaného došlo k nějakému porušení ať už soukromoprávních či veřejnoprávních norem.

5. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: odstoupení žalovaného od smlouvy o vedení účtu z [datum], potvrzení žalovaného z [datum] o zřízení účtu žalobci, potvrzení žalovaného o zřízení účtu žalobci z [datum], předžalobní výzva žalobce žalovanému z [datum], předžalobní výzva právního zástupce žalobce žalovanému z [datum], výpis z účtu žalobce u žalovaného č. účtu [bankovní účet] [anonymizováno] za květen 2022, výpis z účtu za období května 2022 žalobce u žalovaného č. účtu [číslo], výpis z účtu žalobce u žalovaného za období května 2022 č. účtu [bankovní účet], usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 z 1.12.2022 č. 8 C 90/2022-43, potvrzení o provedené lustraci v ISZR ohledně žalobce, připojený spis zdejšího soudu sp.zn. 8 C 90/2022, dopis žalobce žalovanému z [datum] a doručenky odeslaných zpráv z [datum], email žalovaného žalobci, všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtu podnikatelů od [datum] [webová adresa] a všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtu fyzických osob platné a účinné od 1.12.2021 [webová adresa], odpověď banky na zprávu žalobce z [datum].

6. Další důkazy účastníky navrhovány nebyly a soud má za to, že nejsou ani potřeba, neboť skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí je mezi účastníky nesporný.

7. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Mezi účastníky není sporu, že žalovaný jako banka vedl pro žalobce několik účtů, a to mimo jiné [anonymizováno] číslo účtu [bankovní účet], eMax číslo účtu [bankovní účet], přičemž dopisem ze dne [datum] žalovaný odstoupil od smluv o vedení účtu v souladu s čl. 1 [číslo] Všeobecných obchodních podmínek pro zakládání vedení účtu fyzických osob, jež jsou součástí smlouvy o účtu (prokázáno též potvrzením o zřízení účtu z [datum] az [datum] a odstoupením od smlouvy o vedení účtu z [datum]). Z výpisů z účtu za období od [datum] do [datum] vyplývá, že zůstatek účtu [anonymizováno] číslo [bankovní účet] k [datum] činil 192.756,89 Kč, zůstatek účtu eMax číslo účtu [bankovní účet] činil 12.973,08 Kč a účtu [anonymizována dvě slova] číslo účtu [bankovní účet] pak činil 34.497,70 Kč. Žalovaný při jednání učinil nesporné, že celkový součet všech zůstatků účtů žalobce u žalovaného činí 240.227,67 Kč. Dopisem z [datum] vyzval žalobce žalovaného ke vyplacení jeho prostředků, a to poštovní složenku typu C na korespondenční adresu žalobce, k vyplacení částky pak 240.227,77 Kč pak vyzval žalovaného též právní zástupce žalobce předžalobní výzvou z [datum], kdy stanovil lhůtu do [datum]. Na dopis z [datum] doručený do datové schránky žalovaného téhož dne pak reagoval žalovaný dopisem, v němž žalobci sdělil, že výplatu prostředků může provést bezhotovostním převodem z účtu na účet, avšak k tomu potřebuje, aby mu žalobce sdělil číslo účtu u jiné instituce. V dopisu žalovaný uvádí, že pokud žalobce nechce akceptovat jen jimi navrhované řešení, nejedná se o chybu na straně banky. Tomuto dopisu pak předchází jiná komunikace žalobce se žalovaným ohledně výplaty prostředků žalobce.

8. Soud v první řadě zkoumal svou pravomoc. Žalovaný je polskou právnickou osobou, na věc tedy dopadá úprava obsažená v zákoně č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Pro Českou republiku je dále závazné nařízení Rady Evropských společenství [číslo] ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) účinné od 10.1.2015. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 4 odst. 1. cit. nařízení, neboť žalovaný (jeho organizační složka) má bydliště (sídlo) v České republice. Podle § 6 odst. 1 č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Podle § 85 odst. 3 o.s.ř. obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo. Podle § 86 odst. 3 o.s.ř. proti zahraniční osobě lze podat žalobu (návrh na zahájení řízení) i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její závod nebo organizační složka jejího závodu. Žalovaný má bydliště/sídlo organizační složky na území ČR v obvodu zdejšího soudu, je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. a podle § 85 odst. 3, resp. § 86 odst. 3 o.s.ř. je dána pravomoc i příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8 (srov. § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním).

9. Závazkový vztah účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Podle § 87 odst. 1 zákona č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Podle odst. 2 pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie. Podle odst. 3 pojistné smlouvy se řídí právem státu, ve kterém má pojistník obvyklý pobyt. Smluvní strany mohou zvolit rozhodné právo pro pojistnou smlouvu; jde-li o pojistnou smlouvu, na kterou se vztahuje přímo použitelný předpis Evropské unie, mohou smluvní strany v rozsahu, ve kterém to tento předpis připouští, zvolit kterékoliv rozhodné právo. Rovněž podle nařízení Evropského parlamentu a rady [příjmení] [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) článku 3 bod 1. smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Podle článku 4 bod 1. tohoto nařízení v míře, ve které právo rozhodné pro smlouvu nebylo zvoleno podle článku 3, je právo rozhodné pro smlouvy určeno takto: a) smlouva o koupi zboží se řídí právem země, v níž má prodávající obvyklé bydliště; b) smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Podle článku 7 bodu 1 tohoto nařízení v míře, ve které nebylo právo rozhodné zvoleno stranami, se pojistná smlouva řídí právem země, kde má pojistitel své obvyklé bydliště. Vyplývá-li ze všech okolností případu, že smlouva je zjevně úžeji spojena s jinou zemí, použije se právo této jiné země.

10. Z tvrzení žalobce i žalovaného vyplývá, že k uzavření smlouvy o vedení účtu došlo na území České republiky, kde žalobce bydlí a žalovaný má sídlo organizační složky, přičemž komunikace mezi účastníky byla vedena v českém jazyce a účet veden v českých korunách. Smlouva o vedení účtu tak zjevně byla uzavřena podle z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku či z.č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku (žalobce ani žalovaný netvrdí opak), právní vztahy z této smlouvy se tedy řídí českým právem a stejným právem se pak řídí i nároky žalobce. Podle § 2662 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.. Podle § 2668 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku zanikne-li závazek, vypořádá ten, kdo vede účet, bez zbytečného odkladu pohledávky a dluhy týkající se účtu, zejména provede převody peněžních prostředků z účtu uskutečněné prostřednictvím platebních prostředků a šeků použitých do dne zániku závazku, účet zruší a zůstatek peněžních prostředků vyplatí majiteli účtu. Podle § 1958 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná.

12. Soud v první řadě zvažoval vydání rozsudku pro uznání, neboť žalovaný uváděl, že nárok žalobce na vyplacení žalované částky je nesporný, když žalobce za žalovaným eviduje pohledávku ve výši 240.227,67 Kč, kterou je žalovaný připraven okamžitě žalobci uhradit po sdělení čísla bankovního účtu finanční instituce na území ČR. Žalovaný však zároveň podal odpor proti platebnímu rozkazu a navrhl zamítnutí žaloby, takže soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný nárok žalobce neuznává a nejsou tak splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Na základě toho tedy soud přistoupil k věcnému projednání žaloby žalobcem.

13. Jak bylo řečeno již výše, mezi účastníky není sporu, že žalobce má vůči žalovanému nárok na zaplacení částky 240.227,67 Kč. Tato částka představuje součet zůstatku účtů žalobce u žalovaného. Mezi účastníky není sporu ani o tom, že žalovaný vedl účty pro žalobce. Sám žalovaný ukončil smlouvu odstoupením od smlouvy o vedení účtu dne [datum]. Ze spisu nevyplývá, kdy odstoupení od smlouvy ze dne [datum] bylo žalobci doručeno. Nejpozději následujícím dnem po doručení však vznikl žalobci nárok na výplatu zůstatku na účtech. Ohledně výplaty finančních prostředků byla mezi žalobcem a žalovaným vedena komunikace, a to již před datem [datum], ze kdy je předžalobní výzva žalobce založená do spisu, jež byla doručena žalovanému do datové schránky téhož dne, na kterou žalovaný ještě téhož dne reagoval dopisem žádajícím žalobce o sdělení čísla účtu pro zaslání zůstatku.

14. Není tedy pochyb, že základ nároku žalobce vůči žalovanému je dán, žalovaný zadržuje bez právního důvodu a tedy neoprávněně finanční prostředky žalobce, které je po zrušení účtu povinen žalobci podle § 2668 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku vyplatit. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalovanou částku.

15. Dále se soud zabýval otázkou, zda žalobci přísluší i nárok na úrok z prodlení. Jak bylo řečeno shora, žalovaný je povinen žalobci vrátit finanční prostředky, na jejichž držení mu po odstoupení od smlouvy o vedení účtu zanikl právní titul. Jelikož žalobce netvrdil, že mezi stranami existuje ujednání, které by řešilo výplatu finančních prostředků po zrušení účtu (například lhůtu či způsob výplaty), přičemž žádná takováto tvrzení neuvedl ani žalovaný, vycházel soud prvního stupně z toho, že se uplatní obecná právní úprava z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku upravující splnění (ustanovení § 1908 a následující) a prodlení dlužníka (ustanovení § [číslo] a následující). Podle § 1955 odst. 1 občanského zákoníku peněžitý dluh plní dlužník v místě bydliště nebo sídla věřitele. Podle § 1558 odst. 1 občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, dlužník je povinen plnit bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužníky poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Žalovaný odstoupil od smlouvy o vedení účtu se žalobcem. Odstoupením od smlouvy tedy zanikly veškerá práva a povinnosti stran ze smlouvy i z dalších ustanovení smluvního vztahu, tedy například ze všeobecných podmínek. Nikdo z účastníků však netvrdil, že by byl ve smlouvě sjednaný způsob a lhůta k zaplacení zůstatku na zrušených účtech, soud proto vycházel při rozhodování z toho, že se zde uplatní obecná právní úprava. Žalovaný jako dlužník je tedy povinen plnit peněžitý dluh v místě bydliště nebo sídla věřitele (srov. § 1955 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku). Z žádného ustanovení nevyplývá, že si žalovaný může určit způsob zaplacení dluhu, tedy že by měl vůči žalobci právo požadovat sdělení čísla účtu pro zaplacení dlužné částky bezhotovostně. Pokud jde o zákon č. 254/2004 Sb. o omezení plateb hotovosti, podle § 4 odst. 1 tohoto zákona je limit pro bezhotovostní platby stanoven 270.000 Kč, takže žalovaná částka je pod tímto limitem. Kromě toho podle § 2 odst. 2 zákona č. 254/2004 Sb. o omezení plateb hotovosti se za platbu podle tohoto zákona nepovažují vkládání a výběry peněžních prostředků v hotovosti na účet a z účtu u peněžního ústavu. Na operace prováděné u banky se tedy logicky tento zákon nevztahuje. Vzhledem k tomu, že soudu není známo ani žádné zákonné ustanovení, který by přikazovalo fyzickým či právnickým osobám mít bankovní účet, nezjistil soud nic, co by bránilo tomu, aby žalobce vyžadoval výplatu svých finančních prostředků v hotovosti či co by opravňovalo žalovaného k tomu nutit žalobce ke sdělení čísla účtu pro bezhotovostní platbu. Odmítáním sdělení čísla účtu pro bezhotovostní platbu tak žalobce není v prodlení (prodlení žalobce by totiž vylučovalo prodlení žalovaného jako dlužníka). Naopak v prodlení je výlučně žalovaný, a to od okamžiku, kdy byl žalobcem poprvé vyzván k výplatě finančních prostředků ze zrušených účtů.

17. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od [datum]. Pokud by předžalobní výzva z [datum] doručená žalovanému téhož dne byla první výzvou k vyplacení finančních prostředků, lhůta k zaplacení by žalovanému končila [datum] a teprve od následujícího dne by byl žalovaný v prodlení. Soud však považuje za prokázané a mezi stranami nesporné, že o výplatě finančních prostředků probíhala mezi účastníky komunikace již před [datum], což ostatně vyplývá i z předžalobní výzvy datované [datum], kde se žalobce odkazuje na předchozí komunikaci. Za této situace dospěl soud prvního stupně k závěru, že lhůta k plnění žalovanému uplynula již v průběhu května 2020 a pokud žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od [datum], je jeho nárok nepochybně dán. Z tohoto důvodu soud žalobě vyhověl co do požadavku na zákonný úrok z prodlení. Pokud jde o úrok z prodlení, tento žalobci náleží podle § 1970 občanského zákoníku za použití § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení před soudem I.stupně sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 12.012 Kč za žalobu, z odměny advokáta dle § 7 bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za tři úkony právní služby po 9.300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání dne [datum]) a dále náhrady hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby tři po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. S ohledem na skutečnost, že je zástupce žalobce plátcem DPH, náleží k náhradě nákladů právního zastoupení DPH ve výši 21 %, tedy částka 6.048 Kč. Celková náhrada nákladů řízení žalobce tak činí 46.860 Kč.