25 C 72/2023

Plný text

: Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci osvojitele údaje o účastníkovi údaje o zástupci osvojenkyně údaje o účastníkovi , o osvojení zletilé osoby, <b>I. [celé jméno osvojenkyně], rozená [celé jméno osvojenkyně], [datum narození] v [obec], dcera matky [celé jméno účastnice], rozené [příjmení], [datum narození], a otce [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelého dne [datum], se stává právní mocí tohoto rozsudku osvojencem [titul] [celé jméno osvojitele], rozeného [celé jméno svědka], [datum narození] v [obec] z otce [titul] [celé jméno osvojitele], rozeného [celé jméno svědka], [datum narození], a matky [titul] [celé jméno účastnice], rozené [příjmení], [datum narození].</b> <b>II. Osvojitel [titul] [celé jméno osvojitele], rozený [celé jméno svědka], [datum narození], se zapíše v knize narození v rodné matrice [stát. instituce] ve svazku [anonymizována dvě slova] [rok], na straně [anonymizováno], pod řad. [číslo] místo otce osvojené.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Navrhovatel se návrhem ze dne [datum] došlým soudu dne [datum] domáhá vydání rozsudku, kterým by se zletilá [celé jméno osvojenkyně] stala jeho osvojenkyní a on byl zapsán v jejím rodném listu jako její otec.

2. V návrhu uvádí, že matkou osvojenkyně je jeho manželka [titul] [celé jméno účastnice]. Biologickým otcem je [příjmení] [příjmení], rozený [příjmení], [datum narození], který zemřel dne [datum], posledně bytem [ulice a číslo], [obec]. Rodiče osvojenkyně uzavřeli manželství [datum] a [datum] se z manželství narodila dnes již zletilá dcera [jméno] [příjmení]. Toto manželství se přibližně po dvou letech rozpadlo a manželé žili odděleně, dceru vychovávala matka sama. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v České Lípě [číslo jednací] z [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne [datum]. Rozsudkem byla současně dcera [jméno] svěřena do výchovy a výživy matky. Otec osvojenkyně dnes sice již nežije, ale ani za jeho života nevzniklo mezi osvojenkyní a ním žádné pouto. O dceru se nezajímal, neplatil výživné a na její výchově se nijak nepodílel, jejich vzájemný vztah setrval na této úrovni až do jeho smrti. Po rozvodu se znovu oženil a měl další dvě děti, ale ani s nimi se osvojenkyně nestýká a nemá s nimi vztah.

3. Navrhovatel s matkou osvojenkyně uzavřel manželství [datum], které trvá. Z manželství se narodil syn [celé jméno svědka], nar. [datum], který v současné době studuje střední školu a žije s nimi ve společné domácnosti. Je zletilý a bezdětný. Jiné děti navrhovatel nemá. Matka osvojenkyně kromě ní a společného syna s navrhovatelem nemá další děti. Od roku 2000 s nimi žila osvojenkyně ve společné domácnosti až do doby, kdy se v průběhu vysokoškolských studií osamostatnila. Na její výchově se navrhovatel od té doby podílel jako její rodič spolu s její matkou. Osvojenkyně se ke mně chová jako ke svému otci a on k ní jako ke své dceři. Májí k sobě hluboký citový vztah, který trvá dodnes. Osvojenkyně po ukončení studií několik let pracovala v rodinné firmě, takže i poté, kdy již bydlela samostatně, byli v každodenním kontaktu. Před několika lety se rozhodla odejít do zahraničí (Německo, Rakousko), kde nejdříve vystudovala [příjmení] a nyní tam pracuje. Přestože žije v zahraničí, jsou spolu v blízkém kontaktu. Osvojenkyně a syn [jméno] mají spolu vztah jako bratr a sestra. Osvojenkyně je sama schopna se živit, je svobodná a bezdětná.

4. Rodina navrhovatele funguje tak, jako by byli všichni pokrevní příbuzní. Společné soužití s osvojenkyní jako s dcerou funguje již téměř 23 let a po celou tuto dobu ji navrhovatel považuje po všech stránkách za svou dceru. Manželka navrhovatele jako současně jediný žijící pokrevní rodič osvojenkyně a syn [jméno] s osvojením souhlasí a podporují ho. Všichni by v rodině rádi, aby všichni členové rodiny včetně osvojenkyně měli stejné právní postavení, jako kdyby se obě děti narodily do stejného manželství. Osvojenkyně s návrhem na osvojení souhlasí a připojuje se k němu. Navrhovateli není známo nic, čím by osvojení mohlo nepřiměřeně nebo nepříznivě ovlivnit poměry v rodině nebo dalších příbuzných na straně navrhovatele nebo osvojenkyně, na fungování a poměrech rodiny se osvojením fakticky nic nezmění, jen dojde k uvedení do souladu formálního se stavem faktickým. S osvojenkyní se shodli na formě osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého. Je přesvědčen, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro toto osvojení, a sice osvojení není v rozporu s dobrými mravy, o osvojenkyni pečoval jako o vlastní dceru již v době její nezletilosti, osvojenkyně je dcerou jeho manželky, osvojení není v rozporu s odůvodněným zájmem pokrevního rodiče a není třeba souhlasu dalších osob k osvojení (manžela ani děti osvojenkyně nemá).

5. Pravomoc a příslušnost zdejšího soudu dovozuje navrhovatel z ustanovení zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, kdy ve věci osvojení, má-li osvojenec bydliště mimo ČR, je dána pravomoc, je-li nejméně osvojitel státním občanem ČR. Pro řízení je příslušný podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, obecný soud osvojence. Podle o.s.ř. občan České republiky, který nemá obecný soud v České republice, je příslušný soud, v jehož obvodu měl v České republice poslední známé bydliště 6. Osvojenkyně [celé jméno osvojenkyně] i její matka [titul] [celé jméno účastnice] s osvojením vyslovily souhlas. Osvojenkyně sdělila, že si chce ponechat své současné příjmení.

7. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: výslech navrhovatele, výslech osvojenkyně, výslech další účastnice řízení [titul] [celé jméno účastnice] a výslech svědka [celé jméno svědka], rozsudek Okresního soudu v České Lípě z 5.ledna 1989 č. j. 6 C 395/88-17 s doložkou právní moci [datum], rodný list osvojence od Městského národního výboru v [obec] z [datum], úmrtní list [jméno] [příjmení] z [datum] Magistrátu města Prostějova, rodný list [celé jméno svědka] od Městského úřadu Tábor z [datum], oddací list Městského úřadu Brandýse nad Labem z [datum], lustrace v ISZR.

8. Soud zjistil následující skutkový stav. Z rodného listu osvojenkyně [celé jméno osvojenkyně] soud zjistil, že se narodila [datum] v [obec], jako otec je zapsán [příjmení] [příjmení], narozen [datum] a matka [jméno] [celé jméno osvojenkyně], rozená [příjmení], [datum narození]. [příjmení] list byl vydán Městským národním výborem v [obec] a je zapsán v knize narození ve svazku [anonymizována dvě slova] [rok] na straně [anonymizováno] pod čís. [anonymizována dvě slova].

9. Z rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], soud zjistil, že bylo rozvedeno manželství navrhovatelky [jméno] [celé jméno osvojenkyně], rozené [příjmení] a odpůrce [jméno] [příjmení] uzavřené dne [datum] před MěNV [obec]. Na dobu po rozvodu manželství se nezl.Petra, nar. [datum], svěřuje do výchovy a výživy navrhovatelky a odpůrce je povinen přispívat na její výživu měsíčně částkou 450 Kč vždy do každého 15.dne v měsíci předem počínaje právní mocí rozsudku o rozvodu.

10. Z oddacího listu Městského úřadu Brandýse nad Labem z [datum] soud zjistil, že dne [datum] uzavřel navrhovatel [titul] [celé jméno svědka] manželství se [jméno] [celé jméno osvojenkyně], rozenou [příjmení]. Manželství bylo uzavřeno před Městským úřadem v Brandýse – [příjmení] [jméno] a je zapsáno v knize manželství – v oddací matrice ve svazku 16, roč. 2000 na straně 30 pod č. řad 147. Snoubenci se dohodli na příjmení jejich a dětí [celé jméno svědka] – [celé jméno účastnice]. Rodiči [titul] [celé jméno svědka] jsou [titul] [celé jméno osvojitele], nar. [datum] a [titul] [celé jméno účastnice], rozená [příjmení], nar. [datum].

11. Z rodného listu Městského úřadu Tábor z [datum] soud zjistil, že dne [datum] se v [obec] narodil otci [celé jméno osvojitele] a matce [celé jméno účastnice] syn [celé jméno svědka].

12. Z úmrtního listu Magistrátu města Prostějova z [datum] soud zjistil, že dne [datum] zemřel v [obec a číslo] otec osvojenkyně [příjmení] [příjmení]. Jeho manželkou byla [jméno] [celé jméno osvojenkyně], roz. [anonymizováno].

13. Z výpisu z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že osvojenkyně je svobodná, bezdětná. V ČR má ukončený pobyt, naposledy byla hlášena na adrese [adresa osvojenkyně]. Navrhovatel je otcem [celé jméno svědka].

14. Z účastnického výslechu navrhovatele soud zjistil, že s osvojenkyní se poprvé setkal přibližně v roce 1998, kdy se seznámil s její matkou - svou současnou manželkou [celé jméno účastnice]. Tehdy jí bylo asi 14 let. Ve společné domácnosti začali žít asi od dubna roku 2000, v září roku 2000 se vzali. Po celou dobu s nimi osvojenkyně žila ve společné domácnosti až do doby vysokoškolských studií, kdy se osamostatnila, nicméně v průběhu následujících let se ještě několikrát do společné domácnosti vrátila. V roce 2019 se odstěhovala definitivně, v současné době už žije sama, osamostatnila se a bydlí v Německu. Pokud jde o dostudování vysoké školy, v [obec] studovala bakalářské studium, pak navázala studiem [příjmení] ve [obec], které dokončila asi před dvěma lety. Navrhovatele oslovuje křestním jménem, neboť se seznámili až vlastně v jejích 14 letech. V té době ještě žil její otec, který se s ní sice nestýkal, ale oslovování křestním jménem bylo takové přirozenější. Nicméně o navrhovateli a matce hovoří jako o rodičích. Podání návrhu chápe jako završení pětadvacetileté práce na budování rodiny, kdy osvojenkyni sice nevychovával od kolíbky, ale až od tanečních. Její biologický otec se s osvojenkyní setkal asi jenom dvakrát nebo třikrát. S prarodiči ze strany biologického otce se stýkala, třeba jednou za dva roky byla u nich na pár dní. Dneska už nikdo z nich nežije. [příjmení] [jméno] už žádné další děti nemají.

15. Z výslechu osvojenkyně soud zjistil, že poprvé se s navrhovatelem seznámila někdy ve roce 1998, když se začal stýkat s její maminkou. V roce 2000, po dokončení přestavby společného bydlení, pak začali všichni dohromady bydlet. Tím, že se s ním seznámila ve svých 14 letech, tak už mu nikdy neříkala„ tati“, ale pokud se o něm baví s jinými osobami, hovoří o něm jako o„ taťkovi“. Vždycky spolu dobře vycházeli, měla k němu vztah jako ke svému otci. Když začali spolu bydlet, byla v prvním ročníku matematicko-fyzikálního gymnázia, přičemž jí matematika úplně nešla, takže on se jí věnoval a pomáhal jí s učením. Také ho bere jako autoritu, obrací se na něj s prosbami o radu. Jsou spolu v kontaktu i několikrát týdně. Rodiče také pravidelně asi jednou za měsíc navštěvuje. Vdaná není, děti zatím nemá. [příjmení] [jméno] nemá jiné sourozence. Nemá už vůbec žádnou rodinnou vazbu na rodinu ze strany biologického otce, který umřel v roce 2009, ještě předtím umřela jeho maminka i jeho tatínek, v každém případě umřela i sestra ze strany biologického otce, takže opravdu nemá už vůbec nikoho. V osvojení vidí formální potvrzení toho, jak to mají v rodině nastavené od samého začátku. V současné době si chce ponechat původní příjmení s tím, že plánuje v budoucnu si změnit příjmení na nepřechýlenou podobu [celé jméno svědka] z toho důvodu, že žije v Německu a už tam chce zůstat.

16. Z výslechu účastnice řízení [titul] [celé jméno účastnice] soud zjistil, že biologický otec osvojenkyně opravdu o ni nejevil zájem, nijak se s ní nestýkal, dokonce se před ní i schovával, aby ho neviděla, když přijeli za jeho rodiči - prarodiči osvojenkyně. Nikdy ani na ni neplatil alimenty. [jméno] byla hlavní účastnící dědického řízení po něm, nicméně nic po něm ani nezdědila. Měla dostat výživné, ale nedostala. Po celou dobu s nimi osvojenkyně vyrůstá ve společné domácnosti, prožili spolu i období puberty, kdy paradoxně vycházela s navrhovatelem lépe, než s účastnicí a mají opravdu hezký vztah. S nápadem na osvojení přišel právě navrhovatel. Odůvodnil ho tím, že chce, aby na tom byly obě děti úplně stejně. Nikdy v minulosti nedělal rozdíly mezi společným synem [jméno] a osvojenkyní, vždycky se choval k oběma stejně, a i proto přišel s návrhem na osvojení, aby na tom byli úplně stejně oba dva. Když s tím přišel, účastnice byla pro, jenom mu říkala, ať to probere s osvojenkyní. Ta z toho byla nadšená, brala to tak, že se věci dají do pořádku, protože ve vztahu s jejím biologickým otcem bylo v podstatě všechno špatně.

17. Z výslechu svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že osvojenkyně je jako jeho vlastní sestra, zná ji odmalička, vyrůstali spolu. Je mezi nimi věkový rozdíl 22 let. Jsou spolu v kontaktu velice často, na oslavách narozenin, svátků, když přijde do [obec]. Nikdy otec nedělal rozdíly mezi svědkem a osvojenkyní, vztah k nim oběma měl stejný. S návrhem na osvojení souhlasí, nemá s tím žádný problém. Podle § 846 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. Podle § 847 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku (osvojení, které není obdobou osvojení nezletilého) zletilého lze osvojit, jestliže a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Podle odst. 2 zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Podle odst. 3 ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839, obdobně. Podle § 848 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku (osvojení, které není obdobou osvojení nezletilého) není-li to na újmu důležitých zájmů potomků osvojitele nebo potomků osvojovaného, lze osvojit zletilého výjimečně také z důvodů hodných zvláštního zřetele, pokud to je přínosné pro osvojitele a osvojence navzájem, nebo v odůvodněných případech alespoň pro jednoho z nich. Podle odst. 2 ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o jeho následcích, se použijí přiměřeně. Podle § 849 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku osvojenci a jeho potomkům nevzniká osvojením příbuzenský poměr vůči členům rodiny osvojitele a nenabývají vůči nim žádných majetkových práv. Osvojitel nenabývá osvojením žádných majetkových práv vůči osvojenci a jeho potomkům. Podle odst. 2 osvojenec a jeho potomci nepozbývají osvojením práv ve vlastní rodině. Podle § 850 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku (společná ustanovení pro osvojení zletilého) není-li osvojovaný plně svéprávný, jedná za něho zákonný zástupce, popřípadě opatrovník, kterého k tomu jmenuje soud. Podle odst. 2 trvá-li manželství osvojovaného, může být osvojen jen se souhlasem svého manžela. Nemůže-li manžel dát souhlas proto, že není plně svéprávný, nebo je-li opatření jeho souhlasu spojeno s těžko překonatelnou překážkou, soud zvlášť posoudí, zda osvojení není v rozporu s oprávněnými zájmy tohoto manžela, popřípadě dalších členů rodiny. Podle § 851 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku osvojení zletilého nemá vliv na jeho příjmení. Podle odst. 2 souhlasí-li s tím osvojitel, může osvojenec připojit osvojitelovo příjmení k svému příjmení; trvá-li manželství osvojitele a mají-li manželé společné příjmení, vyžaduje se souhlas i druhého manžela. Podle odst. 3 trvá-li manželství osvojence a mají-li manželé společné příjmení, může osvojenec připojit osvojitelovo příjmení k svému příjmení jen se souhlasem svého manžela. Podle § 852 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku osvojení má právní následky pro osvojence a jeho potomky, pokud se narodili později. Pro dříve narozené potomky osvojence má osvojení právní následky, jen když dali k osvojení souhlas. Podle § 853 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku vyživovací povinnost osvojence vůči jeho předkům nebo potomkům trvá nadále jen tehdy a jen v té míře, nejsou-li jiné osoby, které mají vyživovací povinnost, popřípadě nejsou-li tyto osoby schopny své vyživovací povinnosti dostát. Osvojenec má právo na výživné vůči svým předkům nebo potomkům jen tehdy a jen v té míře, není-li osvojitel s to své vyživovací povinnosti dostát. Podle odst. 2 osvojenec dědí po osvojiteli v první zákonné třídě dědiců, nevstupuje však v dědické právo osvojitele vůči jiným osobám. Podle odst. 3 má-li osvojení právní následky i pro potomky osvojence, použijí se odstavce 1 a 2 obdobně. Podle § 854 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku pro osvojení nezletilého, kterému byla přiznána svéprávnost, se ustanovení o osvojení zletilého použijí obdobně.

18. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že navrhovatel je manželem matky osvojenkyně, navrhovatel a osvojenkyně mají těsné rodinné vazby, všichni zúčastnění s osvojením souhlasí, neboť navrhovatel osvojenkyni [celé jméno osvojenkyně] vychovává od jejích 14 let. Biologický otec se o osvojenkyni nezajímal a nyní je již mrtev. V posuzovaném případě se jedná o osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého za situace, kdy navrhovatel hodlá osvojit dítě své manželky [titul] [celé jméno účastnice]. Zákonné podmínky pro uvedené osvojení byly splněny, soud nezjistil, že by osvojení bylo v rozporu se zájmy matky osvojenkyně. Soud ani nezjistil nic, proč by osvojení mohlo být v rozporu s dobrými mravy. Soud proto návrhu v plném rozsahu vyhověl a rozhodl o osvojení s tím, že navrhovatel jako osvojitel bude zapsán v rodném listu osvojenkyně jako její otec.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 23 věta prvá z.č.292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, podle něhož v řízení účastníci zásadně nemají právo na náhradu nákladů řízení, když soud neshledal zvláštní okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání byť i jen částečné náhrady nákladů řízení některému z účastníků.