25 C 72/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr.Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobkyně Anonymizováno („ Anonymizováno ), narozené Datum narození žalobkyně , bytem Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Anonymizováno proti žalovanému název Jméno žalovaného A ., IČO Anonymizováno , se sídlem Adresa žalovaného A , zastoupenému Jméno žalovaného B , advokátem se sídlem Jméno advokáta Anonymizováno , o neplatnost rozvázání pracovního poměru,

I. Zamítá se žaloba žalobkyně, kterou se domáhá určení neplatnosti rozvázání pracovní poměru daného žalobkyni žalovaným dne 5.2.2025.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 16.600,- Kč k rukám právního zástupce žalovaného , Jméno žalovaného B, , advokáta se sídlem , Jméno advokáta, , adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 1.4.2025 došlou soudu téhož dne domáhá určení neplatnosti „rozvázání pracovního poměru udělené žalobkyni ze strany žalovaného dne 21.3.2025“.

2. V žalobě uvádí, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu na dobu neurčitou, jejímž obsahem byl výkon práce ze strany žalobkyně pro žalovaného. Základní hrubá mzda byla sjednána fixně ve výši 120.000,- Kč měsíčně. Náplň práce žalobkyně přikládá. Dne 5.2.2025 byl s žalobkyní rozvázán pracovní poměr jednatelem společnosti panem , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, , když žalobkyni prostřednictvím WhatsApp komunikace oznámil, aby další den již do práce nechodila formulací: „Jak chceš tak už nechoď do firmy končíš.“ Dále jednatel odpověděl na sdělení žalobkyně, že má ve vlastnictví 20% podíl žalované společnosti takto: „Ano ale bez platu.“ Žalobkyně má za to, že je rozvázání pracovního poměru neplatné, neboť postrádá náležitosti předepsané ustanoveními § 55 a § 52 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Ačkoliv nebylo rozvázání pracovního poměru ze strany žalovaného blíže specifikováno, vzhledem k užité formulaci „Jak chceš tak už nechoď do firmy končíš“ se žalobkyně kloní k názoru, že se jedná o okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 zákoníku práce, neboť je evidentní, že jednatel nechtěl, aby již žalobkyně další den přišla do zaměstnání. Právní kvalifikaci žalobkyně ponechává na úvaze soudu. Žalobkyně je přesvědčena, že z její strany nebyl naplněn ani jeden z důvodů, pro které by s ní mohl být pracovní poměr skončen. Žalobkyně u žalované společnosti pracovala mnoho let, a proto byla překvapena, když jí bylo okamžité zrušení pracovního poměru doručeno. Žalobkyně a jednatel žalovaného byli dlouholetí partneři, kteří mají společného potomka. K ukončení pracovního poměru žalobkyně došlo poté, co se žalobkyně a jednatel rozešli. I vzhledem k nepopiratelné časové souslednosti je zřejmé, že rozvázání pracovního poměru nebylo dáno z žádného zákonného důvodu, ale bylo výsledkem osobní antipatie statutárního orgánu žalovaného. Žalobkyně rozvázání pracovního poměru pokládá za neplatné, a proto dne 21.3.2025 prostřednictvím přípisu zaslaného do datové schránky sdělila, že považuje rozvázání pracovního poměru za neplatné a trvá na dalším zaměstnávání dle § 69 a násl. zákoníku práce. Žalobkyně proto podle § 72 zákoníku práce podává žalobu na určení neplatnosti, když jí bylo doručeno okamžité zrušení pracovního poměru dne 5.2.2025, pracovní poměr by měl tedy skončit tentýž dnem a dvouměsíční lhůta pro podání žaloby je tedy zachována.

3. Podáním z 23.4.2025 (č.l.21) pak žalobkyně na výzvu soudu, aby doplnila, kdy a jakým způsobem byl s žalobkyní uzavřen pracovní poměr, uvedla, že je přesvědčena, že mezi účastníky trval a stále trvá pracovní poměr ve smyslu části druhé zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Žalobkyně pak s odkazem na znaky závislé práce podle § 2 zákoníku práce a náležitosti pracovní smlouvy podle § 34 odst. 1, 2 zákoníku práce soudu sdělila, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla uzavřena pracovní smlouva v písemné formě dle § 34 odst. 2 zákoníku práce, ale že mezi žalobkyní a žalovaným, kterého zastupoval jednatel , právnická osoba, , byla ústní dohoda o výkonu práce žalobkyní pro žalovaného, přičemž smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným vykazoval známky závislé práce, a proto nelze nedostatek písemné formy pracovní smlouvy klást k tíži žalobkyni coby zaměstnankyni. Podle § 20 zákoníku práce „nebylo-li právní jednání učiněno ve formě, kterou vyžaduje tento zákon, a bylo-li již započato s plněním, není možné se neplatnosti tohoto jednání dovolat u těch jednání, jimiž vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah.“ Z ustanovení § 2 zákoníku práce vyplývá, že pro označení vztahu jako pracovněprávního je nezbytná existence (1) vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, (2) výkonu práce zaměstnance jménem zaměstnavatele, (3) výkonu práce dle pokynů zaměstnavatele, (4) osobního výkonu zaměstnance, (5) poskytnutí mzdy, platu, odměny za vykonanou práci, (6) výkonu práce na náklady a odpovědnost zaměstnavatele (7) výkonu práce v pracovní době a na pracovišti. Vztah nadřízenosti a podřízenosti lze dle přesvědčení žalobkyně prokázat např. již doloženou WhatsApp komunikací mezi žalobkyní a jednatelem ze dne 5.2.2025, když z vystupování jednatele a rozhodování o budoucím fungování žalobkyně ve společnosti je evidentní, že jsou obě strany srozuměny s tím, že rozhodnutí jednatele bude muset žalobkyně, z pozice podřízenosti, akceptovat. Žalobkyně dále odkazuje na WhatsApp korespondenci, ve které jednatel uvádí: „Můžeš bejt CEO dal“, a to jako „nabídku“ v rámci vyjednávání žalobkyně a žalovaného o budoucím fungování žalobkyně u žalovaného. Výkon práce jménem zaměstnavatele lze též dohledat, když žalobkyně se zákazníky komunikovala přes email znějící , e-mail, . Výkon práce dle pokynů zaměstnavatele rovněž probíhal, což lze dokázat rovněž přiloženou korespondencí mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně v sídle společnosti měla své stálé pracovní místo. Značnou část náplně práce žalobkyně tvořila komunikace s různými lidmi, a to ať již zaměstnanci žalovaného, jejichž počet se pohybuje okolo 70, tak s různými smluvními partnery, či zákazníky. Žalobkyně tedy práci vykonávala osobně. Odměna byla žalobkyni pravidelně hrazena ve sjednané měsíční mzdě ve výši 120.000,- Kč. Žalobkyně soudu dokládá výpisy z účtu za posledních 6 měsíců, ze kterých je patrné, že jí byla pravidelně hrazena stejná výše mzdy. Výkon práce na náklady a odpovědnost zaměstnavatele probíhal, neboť žalovaný poskytl žalobkyni k užívání pracovní nástroje, jako služební počítač, dále pak měla žalobkyně jako služební benefit automobil, nebo také chůvu na hlídaní nezletilé dcery. Výkon práce v pracovní době a na pracovišti žalobkyně také dodržovala, neboť první roky, ve kterých pracovala pro žalovaného, trávila celé dny v kanceláři, což mohou dosvědčit ostatní zaměstnanci. Poslední přibližně 3 roky pracovala Žalobkyně převážně z domova, případně v Hrnčířském dvoře, který žalovaná společnost zakoupila. Žalobkyně také dodržovala stanovenou pracovní dobu. Podle žalobkyně tak sice nebyla uzavřena pracovní smlouvu v písemné formě, nicméně její podstatné náležitosti obsahem smluvního vztahu tvořeny jsou. Žalobkyně pro žalovaného vykonávala tyto činnosti: faktura a finanční operace, sklad, logistika a nákup, personální agenda a podpora zaměstnanců, marketing a online aktivity, správa prodejen a jejich zajištění, strategické řízení a obchodní rozvoj, eventy, výstavy a reklamní aktivity, prodejní automaty a obchodní místa. Žalobkyně měla dále v popisu práce organizaci akcí, dekoraci a správu Hrnčířského dvora, konkrétně plánování a organizaci akcí, dekorace a vizuální prezentace Hrnčířského dvora, správu dětských zón a kreativní prostor, hledání a oslovování dodavatelů, zahradu a péči o venkovní prostory, mini zoo – zvířecí koutek pro návštěvníky a zajištění provozu a podpora zaměstnanců. Do zaměstnání dochází již po dobu 8 let, kdy jejím pracovištěm je sídlo žalovaného, tedy adresa , adresa, . Den nástupu do zaměstnání žalobkyně vzhledem k tomu, že pro žalovaného vykonává práci již po dobu 8 let, není schopná přesně říci, nicméně ve sjednaný den do zaměstnání řádně nastoupila.

4. Dále žalobkyně poukázala na judikaturu, konkrétně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.5.2022 sp. zn. 21 Cdo 3061/2020 („Podle ustálené judikatury dovolacího soudu vznikají pracovní smlouva, dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti na základě projevů vůle učiněných způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co chtěli zaměstnanec a zaměstnavatel projevit, tedy za takových okolností, které nevyvolávají pochybnost o tom, že projevy vůle zaměstnance a zaměstnavatele směřovaly ke sjednání pracovní smlouvy, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti určitého obsahu. Nedošlo-li k platnému sjednání dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti a nejde-li o výslovné projevy vůle, je třeba vždy zkoumat, zda mezi účastníky nebyl navázán pracovní poměr; za sjednaný lze pokládat ten druh práce, který zaměstnanec bez námitek začal pro zaměstnavatele s jeho vědomím vykonávat, za sjednané místo výkonu práce lze považovat to místo, v němž začal pracovat, a za sjednaný den nástupu do práce lze pokládat den, kdy takovou práci začal skutečně vykonávat. Pro zjištění, jaký právní vztah se mezi účastníky vytvořil, nejsou rozhodující subjektivní představy účastníků o jejich vztazích, nýbrž významné je – bez ohledu na to, jak účastníci následně hodnotí své právní postavení – posouzení obsahu projevů vůle, tedy zjištění, co bylo skutečně (výslovně nebo jen konkludentně) projeveno. Společným rysem všech znaků závislé práce je osobní či hospodářská závislost zaměstnance na zaměstnavateli, neboť tyto znaky slouží k odlišení závislé práce od jiných ekonomických aktivit, zejména od samostatné výdělečné činnosti /srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24.4.2018 sp. zn. 21 Cdo 992/2017, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23.5.2019 sp. zn. 21 Cdo 342/2019 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.1.2020 sp. zn. 21 Cdo 2128/2019/. Na naplnění znaků závislé práce lze tedy usuzovat i tam, kde zaměstnavatel a zaměstnanec její výkon zastírají smlouvami předstírajícími (simulujícími) výkon samostatné výdělečné činnosti pro třetí osobu. Posouzení právního vztahu mezi žalobcem a žalovanou jako vztahu pracovněprávního nebrání nedostatek úmyslu žalované takový právní vztah s žalobcem založit, neboť – jak vyplývá z výše uvedeného – pro zjištění, jaký právní vztah se mezi žalobcem a žalovanou vytvořil, nejsou rozhodující subjektivní představy účastníků o jejich vztazích, nýbrž významné je – bez ohledu na to, jak účastníci následně hodnotí své právní postavení – zjištění, co bylo skutečně projeveno. Vzhledem k tomu je třeba vycházet z toho, že „zaměstnanci“, který vykonává u „zaměstnavatele“ práci v tzv. faktickém pracovním poměru, přísluší od „zaměstnavatele“ v podstatě stejné nároky jako zaměstnanci v platném pracovním poměru; přísluší mu zejména mzda (plat) za vykonanou práci, právo na náhradu mzdy (platu) při překážkách v práci, právo na dovolenou nebo právo na náhradu škody (včetně odškodnění pracovního úrazu nebo nemoci z povolání) a stejně jako zaměstnanec je povinen nahradit škodu, kterou by způsobil zaměstnavateli zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2015 sp. zn. 21 Cdo 3691/2015).“ V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6.12.2016 sp. zn. 21 Cdo 1851/2016 pak uvedl: „Právní vztah při tzv. faktickém pracovním poměru je vztahem pracovněprávním. Fyzické osobě, která vykonává u zaměstnavatele práci v tzv. faktickém pracovním poměru, přísluší od zaměstnavatele v podstatě stejné nároky jako zaměstnanci v platném pracovním poměru; přísluší jí zejména mzda (plat) za vykonanou práci, právo na náhradu mzdy (platu) při překážkách v práci, právo na dovolenou nebo právo na náhradu škody (včetně odškodnění pracovního úrazu nebo nemoci z povolání) a stejně jako zaměstnanec je povinna nahradit škodu, kterou by způsobila zaměstnavateli zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 12. 2015 sp. zn. 21 Cdo 3691/2015).“5. Žalovaný se vyjádřil tak, že navrhuje zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobkyně byla partnerkou pana , jméno FO, , nar. , datum, , trvale bytem , adresa, , jenž je jednatelem žalované a až do 25.srpna 2021 byl jediným společníkem žalovaného. Žalobkyně žila s , jméno FO, od dubna 2015, tedy od svých 23 let. , jméno FO, žalovanou miloval, pročež ji finančně podporoval při studiích. , jméno FO, žalobkyni po převážnou dobu jejich vztahu vyplácel z majetku žalovaného prostředky pro osobní potřebu žalobkyně, a to nejprve ve výši 50.000,- Kč měsíčně, postupně ale více. Výplata těchto prostředků byla z účetních důvodů prováděna na fakturu, tj. žalobkyně si asi od roku 2018 fakturovala své kapesné. Žalovaná společnost nikdy neuzavřela se žalobkyní v žádné formě jakoukoliv smlouvu, a to ani smlouvu pracovní. Veškeré peněžní prostředky, které byly žalobkyni vyplaceny z majetku žalovaného, byly „kapesným“ žalobkyně coby partnerky pana , jméno FO, . Žalobkyně je mladou, ale velmi ambiciózní ženou. Žalobkyně se nedlouho poté, co začala žít s , jméno FO, , začala na veřejnosti prezentovat jako „spolumajitelka firmy“. Jelikož , právnická osoba, žalobkyni miloval, dne 25.8.2021 daroval žalobkyni podíl představující účast na žalované o velikosti 5%, čímž se žalobkyně stala společníkem žalované společnosti. , právnická osoba, dne 13.12.2022 daroval žalobkyni podíl představující účast na žalované o velikosti 15%, čímž účast žalobkyně na žalované vzrostla na 20%. Žalobkyně v roce 2024 navázala milenecký vztah s jiným mužem a odčerpala z majetku žalované společnosti částku 1.412.403,- Kč, když si platební kartou od bankovního účtu žalovaného bez souhlasu žalovaného, resp. jednatele žalovaného, nakoupila luxusní kabelky a jiné luxusní zboží nesouvisející s podnikáním žalovaného. Žalovaný pak ve vyjádření konkrétně označuje nákupy od 16.9.2023 do 26.10.2024, celkem , hodnota, položek v hodnotě desítek tisíc Kč. Takovéto útraty provedené žalobkyní s použitím platební karty od bankovního účtu žalovaného nelze interpretovat jinak než jako chování „spolumajitelky firmy“. Pokud by se zaměstnanec dopustil takovéhoto odčerpání peněžních prostředků z majetku svého zaměstnavatele, nepochybně by to mělo trestněprávní důsledky. Právě toto chování žalobkyně mělo za následek rozpad vztahu žalobkyně a , jméno FO, . Žalobkyně nikdy nevykonávala pro žalovaného závislou práci. Pokud žalobkyně nějakou činnost vykonala, nečinila tak v postavení podřízenosti vůči žalovanému, ale činila tak jako „spolumajitelka firmy“. Žalobkyni nikdy nebyly přidělovány pracovní úkoly.

6. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: účastnický výslech žalobkyně, náplň práce, dopis právního zástupce žalobkyně adresovaný žalovanému z 21.3.2025 nepodepsaný nazvaný oznámení o neplatném rozvázání pracovního poměru, doručenka ze systému datových schránek z 21.3.2025, WhatsAppová komunikace, doručenka datové zprávy z 21.3.2025, potvrzení o provedené lustraci v ISZR ohledně žalobkyně, výpis z obchodního rejstříku žalovaného, potvrzení o provedené lustraci ohledně žalobkyně, potvrzení o příchozích úhradách od Airbank z 23.4.2025 částka 120.000,- Kč, dne 27.8.2024 částka 120.000,- Kč, dne 26.9.2024 částka 120.000,- Kč, dne 8.10.2024, 120.000,- Kč dne 31.10.2024, 120.000,- Kč dne 29.11.2024, 120.000,- Kč dne 14.1.2025, 120.000,- Kč dne 10.2.2025, WhatsAppová komunikace, potvrzení , právnická osoba, o platbě kartou ve výši 83.543,41 Kč dne 4.7.2024, 53.499,70 Kč dne 25.6.2024, dne 16.5.2024 částka 40.626,47 Kč, částka 44.800,- Kč dne 6.4.2024, dne 10.7.2024 částky 78.000,- Kč, úplný výpis z obchodního rejstříku žalovaného, profil žalobkyně na LinkedIn z 13.6.2025.

7. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Z úplného výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalovaná společnost , název, , právnická osoba, ., dříve FotonTech s r. o., IČO , IČO, , má jediného jednatele , jméno FO, , nar. 21.ledna 1976, bytem , adresa, , který je ve funkci od 4.února 2009. Dále má dva společníky, a to jednak , jméno FO, , nar. 21.ledna 1976, který měl původně obchodní podíl 100 %, nyní má 80 %, a žalobkyni, která měla původně obchodní podíl 5 %, nyní má obchodní podíl 20 %.

8. Žalobkyně dále předložila část komunikace žalobkyně s jednatelem žalované společnosti , jméno FO, přes aplikaci WhatsApp z 5.února 2025, ve které jednatel žalovaného sděluje žalobkyni „jak chceš tak už nechoď do firmy končíš“, na což žalobkyně reagovala „OK, malej detail, mam tam 20 %“, na což jednatel žalovaného odpověděl „Ano, ale bez platu a postav se na nohy“. Na to reagovala žalobkyně replikou „no, tak musis vyplacet“. Jednatel žalovaného pak odpověděl „Vyplácí se, když firma se rozhodně, že se vyplaci tak bch se snažil bejt tebou“. Na to žalobkyni odpověděla „jo, naser si ja se te nebojim dobry koncim, tak si to dodelejte sami“.

9. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že počátek spolupráce se žalovanou společností byl v době, kdy byla po dokončení vysoké školy (bakalářského studia v oboru Mezinárodní vztahy a evropské studie na Metropolitní univerzitě v Praze) dne 30.6.2016. Už během studií udržovala známost s jednatelem společnosti , název, , Jméno žalovaného A, . panem , jméno FO, , když spolu chodili asi tři čtvrtě roku. On společnost vlastnil už z dřívější doby, ale příliš se jí nedařilo, měla asi 10 objednávek týdně. Společnost se zaměřovala na internetový prodej parfémů. Žalobkyně přišla s tím, že je třeba změnit koncepci marketingu a navrhla, že by oslovovala influencerky, aby propagovaly parfémy prodávané společností , název, , Jméno žalovaného A, . Na základě této strategie začaly prodeje společnosti růst a společnosti se začalo dařit, takže se tato strategie ukázala jako úspěšná. Na začátku měla , název, , Jméno žalovaného A, . pouze ten internetový obchod, až v posledních letech přibyly další aktivity, asi rok a půl nebo dva roky zpátky koupila společnost , Anonymizováno, , kde provozuje kavárnu a cukrárnu a prodejnu keramiky, a také pan , jméno FO, rozjíždí plazmovou terapii k ošetření pleti. V roce 2016 měla společnost jednoho zaměstnance, který dělal zákaznickou podporu. Žalobkyně asi tři čtvrtě roku poté začala vystavovat faktury. Faktury vystavovala měsíčně až do února 2025 na předmět činnosti „marketing“. Spolupráce se rozběhla tím způsobem, že se nejprve oslovila influencerka, která zajistila velký objem objednávek. Na základě toho se ověřilo, že ten nápad funguje a že přes influencerky se dá zvýšit obrat společnosti. , jméno FO, proto na základě toho žalobkyni řekl, že má jít pracovat pro společnost. To bylo někdy v té době, kdy začala fakturovat. Dohoda žalobkyně a pana , jméno FO, proběhla tím způsobem, že pan , jméno FO, žalobkyně zeptal, jestli má IČO. Měla ho, ale v tu dobu měla činnost pozastavenou. Řekl proto žalobkyni, ať si ji obnoví a že bude fakturovat společnosti. Žalobkyně si tedy IČO obnovila a fakturovala , název, . Ze začátku oslovovala další influencerky, aby propagovaly výrobky, parfémy prodávané , název, . Později dělala všechno možné včetně zákaznické podpory. Po celou dobu práce pro společnost žila v partnerském vztahu s panem , jméno FO, . Ze začátku , název, žádnou kancelář neměla, protože tam byl jenom jeden kluk, který to dělal z domova. Kanceláře si pořídila asi 3–4 měsíce po nástupu žalobkyně dvě ulice od , Anonymizováno, , kde si pronajala malou kancelář a malou prodejnu, později se přestěhovala do , Anonymizováno, , kde byla kancelář a prodejna, teď má nové kanceláře v Zenklově ulici, a ještě zůstala i stará kancelář v Sokolovské ulici kvůli tomu, že tam je prodejna. Žalobkyně docházela pravidelně do kanceláře, měla pracovní dobu od 10 do 17 hodin. Po porodu dcery pracovala z domova, dělala různé činnosti, primárně zařizovala platby za zboží, které , název, koupila, zajišťovala vratky zákazníkům, zajišťovala marketing, dělala propagaci na Facebooku, na Instagramu, nakupovala zboží. Když bylo později více zaměstnanců, tak dělala tabulku docházky zaměstnanců, kterou předávala účetním pro výpočet mezd, dělala intrastat, což jsou podklady celníkům ohledně zboží z ciziny, vozilo se zboží ze Španělska, bylo potřeba udělat tabulku s váhou a cenou zboží pro celníky. Vedla i porady, když bylo více zaměstnanců, takže museli mít pravidelné mítinky. Také zařizovala prodejny, vybavovala je od designu až po pokladny. Když bylo potřeba nakoupit nějaké kancelářské zboží, vždycky se zaměstnanci obraceli na žalobkyni, sledovala skladové zásoby a objednávala zboží. , jméno FO, objednával parfémy, žalobkyně objednávala to zboží okolo. Pak se to zboží rozrostlo o vůně do auta a o bytové vůně, svíčky, to už kupovala žalobkyně. Časem se začali domlouvat dodavatelé, že dělali vůně do auta na míru, takže s těmito dodavateli komunikovala žalobkyně. , jméno FO, byl na poradách a vždycky říkal, kam by se ta firma měla rozvíjet, a žalobkyně to pak dělala. Daňové přiznání žalobkyni dělala účetní pana , jméno FO, , dělala i přehledy pro zdravotní a sociální pojištění. Měla k dispozici telefon, počítač, pracovní email, který jí byl nedávno zrušen, služební auto, které jí bylo odebráno. Služební email byl zrušen někdy v březnu, v květnu 2025. Nemohla se do něho dostat, psala proto informatikovi, který jí řekl, že byl na pokyn pana , jméno FO, přístup zrušen. Při vystupování za společnost před třetími osobami se podepisovala třeba v emailech jménem, příjmením a s dovětkem „za společnost , název, , Jméno žalovaného A, .“ Po 5.2.2025 už pro společnost nepracovala, bohužel neměla možnost. Nikdo jiný podobnou práci pro společnost nevykonával, jen na marketing je tam jedna osoba, která také vystavuje faktury. Po 5.2.2025 přišla žalobkyni ještě jedna proplacená faktura za leden 2025 za rozpracovaný projekt automatů na voňavky, jako jsou automaty na nápoje, tak se dělaly automaty na voňavky po celé republice. Žalobkyně pomáhala rozjet Hrnčířský dvůr, který se zakoupil. Poslední rok a půl pracovala převážně tam, dávala dohromady cukrárnu, kavárnu, dělala tam dětské koutky, herničky, najímala zaměstnance, kteří tam budou pracovat a celé to rozjížděla. Dělala tam také tematické výstavy, nákup zboží, nové zboží, co bylo potřeba. Do těch herniček se dokupovaly různé modelíny, které si tam maminky mohly koupit. Většinou žalobkyni úkoly zadával pan , jméno FO, , například chtěl, aby se věnovala těm automatům. Z 99 % jí zadával úkoly on. Měla celkem volnou ruku, ale když byly nějaké větší investice, tak to diskutovala s panem , jméno FO, vždycky. Zhruba po roce a půl projevila zájem o to, aby pracovala na pracovní smlouvu. Na to jí bylo panem , jméno FO, řečeno, že ušetří na sociálním a zdravotním pojištění a že bude dostávat víc peněz, když to bude probíhat přes faktury. Žalobkyně měla nápad s oslovováním influencerů, také že je potřeba mít prodejnu, aby lidé mohli ty vůně vyzkoušet. V současné době má společnost těch prodejen více, jsou nejenom v Praze, ale i v dalších městech. V současné době má společnost asi 50 zaměstnanců. Potom měla ještě nápady na rozšíření sortimentu, že budou třeba vůně do pračky, difuzéry, zkoušely se svíčky, ty se ale neosvědčily. Pokud jde o Hrnčířský dvůr, s tím přišel pan , jméno FO, , který chtěl nějaké místo, kde bude možné meditovat. Našel ten , Anonymizováno, , ale protože to bylo hodně drahé, tak nechtěl, aby to jenom spotřebovávalo peníze, ale aby to na sebe i vydělávalo. Protože to bylo hodně nákladné, stálo by to spoustu peněz, tak se toho ujala žalobkyně a začala se tomu věnovat. Když skončila spolupráci s , název, , tak to bylo na nule. Herničky vymýšlela ona. Kupovalo se to od páru, z nichž jeden byl cukrář a druhý dělal keramiku. Proto tam ta cukrárna byla už předtím. , jméno FO, je o 16 let starší než žalobkyně. Vnímala, že má nepochybně větší zkušenosti s podnikáním, proto také on rozhodoval, kterým směrem se půjde, a tím směrem se také šlo. To, co on říkal, to platilo. , jméno FO, byl v hierarchii vždycky nad žalobkyní, což prokázal i tím, že žalobkyni přikázal, aby vypadla a musela odejít.

10. Na tato zjištění pak ostatní provedené důkazy neměly vliv.

11. Pokud žalobkyně navrhovala další důkazy /výslechy svědků paní , jméno FO, („, jméno FO, “), , jméno FO, , , Anonymizováno, “) a současného partnera žalobkyně , jméno FO, jako bývalých zaměstnanců k povaze práce vykonávané žalobkyní pro žalovaného/, považuje soud tyto důkazy za nadbytečné, neboť by nemohly vést k jinému rozhodnutí.Podle § 2401 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku pracovní poměr, jakož i práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele z pracovního poměru upravuje jiný zákon. Totéž platí v rozsahu stanoveném jiným zákonem o smlouvách o výkonu závislé práce zakládajících mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek. Podle odst. 2 na práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele se nepoužijí ustanovení tohoto zákona o ochraně spotřebitele.Podle § 4 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce ve znění účinném do 31.5.2025 novely provedené zákonem č.120/2025 Sb. (dále jen „zákoník práce“) pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.Podle § 34 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce pracovní smlouva musí obsahovat a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána, c) den nástupu do práce. Podle odst. 2 pracovní smlouva musí být uzavřena písemně. Podle dost. 3 nenastoupí-li zaměstnanec ve sjednaný den do práce, aniž mu v tom bránila překážka v práci, nebo se zaměstnavatel do týdne (§ 350a) nedozví o této překážce, může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit. Podle odst. 4 od pracovní smlouvy je možné odstoupit, jen dokud zaměstnanec nenastoupil do práce. Pro odstoupení od pracovní smlouvy se vyžaduje dodržení písemné formy, jinak se k němu nepřihlíží. Podle odst. 5 každá smluvní strana musí obdržet jedno vyhotovení pracovní smlouvy.Podle § 48 odst. 1 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce pracovní poměr může být rozvázán jen a) dohodou, b) výpovědí, c) okamžitým zrušením, d) zrušením ve zkušební době. Podle odst. 2 pracovní poměr na dobu určitou končí také uplynutím sjednané doby.Podle § 50 odst. 1 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží. Podle odst. 2 zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52. Podle odst. 4 dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.Podle § 52 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů:a) ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část,b) přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část,c) stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách,d) nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice,e) pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost,f) nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil,g) jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi,h) poruší-li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance stanovenou v § 301a.Podle § 72 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě žalobkyně nelze vyhovět.

13. V první řadě je třeba zdůraznit, že žalobkyně se domáhá určení neplatnosti něčeho, co neexistuje. Žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru podle § 72 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce může podat pouze zaměstnanec a pouze v případě, že mu je řádně doručen řádně podepsaný písemný právní úkon zaměstnavatele směřující ke skončení pracovního poměru. Žalobkyně však podala žalobu na základě elektronické komunikace s jednatelem žalovaného - svým bývalým partnerem. Není zde tedy žádný písemný právní úkon, jehož platnost by bylo lze napadnout žalobou podle § 72 zákoníku práce. Nejvyšší soud ČR například ve svém rozsudku ve věci sp. zn. NS 21 Cdo 630/2015 ze dne 17.12.2015 dospěl k závěru, že „výpověď z pracovního poměru daná zaměstnavatelem může mít (vyvolat) v pracovněprávních vztazích sledované právní následky, jen jestliže byla (řádně) doručena zaměstnanci. V případě, že výpověď z pracovního poměru nebyla (řádně) doručena zaměstnanci, nezpůsobuje to – na rozdíl od právní úpravy účinné do 31.12.2011 – její neplatnost. Právní úprava pracovněprávních vztahů vychází v době od 1.1.2012 ze zásady, že účinky výpovědi z pracovního poměru nenastávají již v době, kdy zaměstnavatel tento právní úkon učinil (kdy projevil vůli směřující k rozvázání pracovního poměru výpovědí), ale teprve k okamžiku, kdy výpověď z pracovního poměru byla (řádně – v souladu s výše uvedenými zákonnými požadavky) doručena zaměstnanci; dokud – jak se uvádí v důvodové zprávě k návrhu zákona č. 365/2011 Sb. – „nebyl právní úkon doručen, neexistuje“. Ukáže-li se tedy, že zaměstnavatel projevil vůli rozvázat pracovní poměr se zaměstnancem výpovědí, avšak zaměstnavatelova písemná výpověď z pracovního poměru nebyla zaměstnanci (řádně) doručena, nelze hovořit ani o tom, že by šlo o neplatný právní úkon; ve skutečnosti taková výpověď z pracovního poměru vůbec „neexistuje“ a v pracovněprávních vztazích účastníků pracovního poměru je třeba postupovat stejně, jako kdyby k výpovědi z pracovního poměru nikdy nedošlo.“ Tento závěr potvrzuje i komentářová literatura: „nebylo-li písemné zrušení pracovního poměru adresátu řádně doručeno, nemá žádné právní následky, neboť vůči němu působí (může působit) až od okamžiku, kdy dojde k řádnému doručení; dokud nebylo písemné zrušení pracovního poměru ve zkušební době řádně doručeno, v právních vztazích „neexistuje“ a není právním jednáním. Nedostatek řádného doručení zrušení pracovního poměru ve zkušební době má proto za následek, že vůbec nenastaly (nemohly nastat) jeho právní účinky a že proto pracovní poměr nadále trvá, i když nebyla (a ani nemohla být) určena neplatnost zrušení na základě žaloby podle § 72.“ U žalobkyně by tak připadala v úvahu jedině žaloba, kterou by se domáhala určení, že pracovní poměr žalobkyně u žalovaného trvá. Ani taková žaloba by však z níže uvedených důvodů nemohla být úspěšná.

14. Mezi účastníky není sporu, že žalobkyně žalovanému vystavovala faktury, které žalovaný proplácel. Žalobkyně v řízení tvrdila a prokazovala, že pro žalovanou společnost vykonávala práci, žalovaný tvrdil, že faktury hrazené žalovanou společností představovaly „prostředky pro osobní potřebu žalobkyně, kapesné“. Žalobkyně v rámci své účastnické výpovědi věrohodně a přesvědčivě popisovala, že pro žalovanou společnost vykonávala práci, detailně popisovala, jakou práci prováděla a soud považuje její výpověď za věrohodnou a pravdivou. Se žalobkyní lze souhlasit i v tom směru, že pracovní smlouva sice má být sjednána písemně, nicméně i ústně sjednaná pracovní smlouva je platným právním úkonem a dokonce je možné sjednat pracovní smlouvu i konkludentně, a přesto je taková pracovní smlouva platná. Zároveň však je třeba upozornit, že práci pro druhý subjekt je možné vykonávat v rámci různého právního vztahu, a to nejen v rámci vztahu pracovněprávního (pracovní poměr, dohoda o provedení práce, dohoda o pracovní činnosti), podnikatelského, ale klidně i v rámci občanskoprávního vztahu dvou fyzických osob (například sousedská výpomoc v rámci příkazní smlouvy, atp.). To, co odlišuje jednotlivé typy právního vztahu, je v první řadě vůle účastníků tohoto smluvního vztahu. Jinými slovy vykonávaná práce může být i totožná, ale strany se mohou jednou dohodnout na pracovním poměru, jindy mohou uzavřít smlouvu příkazní a v jiném případě se zase může jednat o vztah dvou podnikatelů při jejich podnikatelské činnosti. V běžném životě nastávají situace, kdy si soudy musí pomáhat výkladem projevů vůle a z vnějších projevů (znaků) se prokazuje vnitřní vůle smluvních stran při uzavírání smlouvy. V daném případě z výpovědi žalobkyně je zřejmé, že žalobkyně mnoho let pracovala pro žalovanou společnost, od samého počátku však byla ve vztahu ke společnosti jako podnikatelka, vystavovala faktury, které žalovaná společnost proplácela. Pokud někdy v minulosti se na svého partnera, jednatele žalované společnosti , jméno FO, , obracela s žádostí o uzavření pracovní smlouvy, ten s tím nesouhlasil a žalobkyni vysvětloval, že je pro ni daňově výhodnější pracovat jako podnikatelka. Žalobkyně tak dál pokračovala ve vystavování faktur, který byly žalovanou společností propláceny. Soud podotýká, že z výpovědi žalobkyně i z jejího popisu práce je také zřejmé, že pro žalovanou společnost vykonávala velmi variabilní činnosti a tato různorodost práce vykonávané žalobkyní nasvědčuje tomu, že se nejednalo o činnost závislou v rámci pracovního poměru, nýbrž skutečně o práci podnikatele, popřípadě životního partnera majitele společnosti. Je tedy zřejmé, že od začátku chyběla vůle obou stran k tomu, aby byl uzavřen pracovní poměr a že naopak vůle obou stran směřovala k odměňování žalobkyně formou vystavování faktur, tedy ke spolupráci dvou podnikatelů. Za situace, kdy nevznikl pracovní poměr, není možné jej ani ukončit a není možné se ani domáhat neplatnosti skončení pracovního poměru. Již jen tato skutečnost je sama o sobě důvodem pro zamítnutí žaloby žalobkyně.

15. Konečně pro úplnost soud podotýká, že ze žalobkyní předložené komunikace by bylo možné spíše dovozovat, že se žalobkyně rozhodla přistoupit na ukončení spolupráce („koncim tak si to dodelejte sami“), takže se nejednalo o jednostranný právní úkon, ale o dohodu.

16. Z těchto důvodů proto soud I. stupně žalobu žalobkyně zamítl jako nedůvodnou.

17. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšnému žalovanému přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému tak náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající z odměny za právní zastoupení podle vyhlášky č.177/1996 Sb. advokátního tarifu za čtyři úkony právní služby po 3.700,- Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.1.2025 za použití § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu (převzetí právního zastoupení, sepis vyjádření k žalobě a účast u jednání dne 13.6.2025 přesahujícího dvě hodiny) a čtyři režijní paušály po 450,- Kč, celkem tedy 16.600,-Kč. Navýšení o 21 % DPH částkou 3.486,-Kč nebylo možné přiznat, neboť právní zástupce žalovaného nepředložil doklad o registraci k platbě DPH. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení je soud povinen se zabývat účelností procesně úspěšným účastníkem vykazovaných jednotlivých nákladů řízení, nezbytností jednotlivých úkonů právní služby s ohledem na jejich význam s vyloučením případných duplicitních či snad vícenásobně se opakujících úkonů, které z objektivního hlediska jsou via facti úkony a tedy i výdaji z pohledu uplatňování či bránění práva zbytnými (např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.2.2015 sp.zn. 30 Cdo 4084/2014). Z tohoto pohledu se všechny úkony žalovaného jeví jako účelné.