25 C 76/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr.Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce Jméno žalobce A ., IČO Anonymizováno , se sídlem Adresa žalobce A , zastoupeného Jméno žalobce B , advokátem, se sídlem Anonymizováno , proti žalovanému Jméno žalovaného A ., IČO Anonymizováno , se sídlem Adresa žalovaného A , zastoupenému Jméno žalovaného B , advokátem se sídlem Anonymizováno , o žalobě podle části páté o.s.ř. na nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu,

I. Žaloba žalobce, kterou se domáhá nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu z 25.října 2021 č.j. 03130-12/2021-ERU sp. zn. OSS-, č. účtu, -ERU ve spojení s rozhodnutím Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 24.ledna 2023 č. j. 03130-24/2021-ERU tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 79.684.286,63 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení p.a. od 11.3.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 16.456,- Kč k rukám právního zástupce žalovaného , Jméno žalovaného B, , advokáta se sídlem , adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 3.4.2023 domáhá nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále jen jako „ERÚ“) ze dne 25.10.2021 č.j. 03130-12/2021-ERU a navazujícího rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 24.1.2023 č.j. 03130-24/2021-ERU tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 79.684.286,63 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % p.a. z této částky od 11.3.2021 do zaplacení.

2. Žalobce v návrhu a jeho doplněních (č.l. 290 a 303) uvádí, že je držitelem licence č. , hodnota, na výrobu elektřiny podle § 4 odst. 1 písm. a) bodu 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, a to na základě rozhodnutí ERÚ ze dne 15.12.2010 č.j. 12744-15/2010-ERÚ. V rámci svého podnikání se zabývá výrobou elektřiny ze slunečního záření prostřednictvím fotovoltaické elektrárny FVE , adresa, . Rozhodnutí o udělení licence nabylo právní moci dne 21.12.2010, FVE , adresa, je připojena k distribuční soustavě na základě smlouvy o připojení ze dne 4.5.2010, k tzv. prvnímu paralelnímu připojení k distribuční soustavě došlo dne 20.12.2010. Žalovaný je na základě licence ERÚ č. , hodnota, operátorem trhu, vede tzv. systém operátora trhu podle zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, do něhož jsou výrobci (tj. i žalobce) povinni zaregistrovat zvolenou formu podpory elektřiny a její změnu. Žalovaný je také povinen hradit výrobcům elektřiny zelený bonus na elektřinu z obnovitelných zdrojů, druhotných zdrojů a vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla, a to k žádosti výrobce na základě vyúčtování, které se uskutečňuje na základě naměřených nebo vypočtených hodnot evidovaných žalovaným jako operátorem trhu. Nabytím právní moci o udělení licence (21.12.2010) a připojením FVE , adresa, k elektrizační soustavě (20.12.2010) došlo k naplnění podmínek vzniku nároku žalobce na státní podporu výroby elektřiny ve smyslu tehdejšího zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Tento nárok vznikl a trval i ke dni účinnosti zákona o podporovaných zdrojích energie.

3. Pravomocné rozhodnutí o udělení licence pro FVE , adresa, ze dne 15.12.2010 bylo na základě žaloby Nejvyššího státního zástupce rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2.6.2016, tedy po pěti letech provozu, zrušeno s odůvodněním, že nebyly splněny zákonné podmínky pro její udělení. Kasační stížnost podaná žalobcem byla zamítnuta, ústavní stížnost poté odmítnuta. S ohledem na zrušení rozhodnutí o udělení licence muselo být o žádosti žalobce o udělení licence opět rozhodnuto. Podaná žádost byla rozhodnutím ERÚ ze dne 19.9.2017 č.j. 12744-65/2010-ERU zamítnuta, na základě rozkladu bylo dne 6.11.2017 vydáno rozhodnutí č.j. 12744-74/2010-ERU, kterým byla licence pro FVE , adresa, udělena, a to na základě stejné žádosti a se stejným identifikačním číslem, jako v roce 2010; rozhodnutí nabylo právní moci dne 16.11.2017. Žalobce proto tvrdí, že FVE , adresa, byla uvedena do provozu již dne 21.12.2010 a má proto nárok na podporu elektřiny stanovenou cenovým rozhodnutím ERÚ pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010. Žalovaný však odmítá žalobci podpory vyplácet s odůvodněním, že FVE , adresa, byla uvedena do provozu až dne 16.11.2017, odmítá umožnit žalobci se v systému operátora trhu registrovat jako výrobce elektřiny výrobny uvedené do provozu v roce 2010. Žalobce se proto obrátil na ERÚ, který rozhodnutím ze dne 25.10.2021 č.j. 03130-12/2021-ERU sp.zn. OSS-, č. účtu, -ERU návrh zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, který Rada ERÚ rozhodnutím ze dne 24.1.2023 č.j. 03130-24/2021-ERU zamítla a napadané rozhodnutí potvrdila. ERÚ, resp. Rada ERÚ dospěly závěru, že licence na výrobu elektřiny z roku 2010 byla soudem zrušena s účinky ex tunc, proto žalobce nesplnil podmínky pro uvedení FVE , adresa, do provozu v roce 2010 a nárok za podporu stanovený pro zdroje uvedené do provozu v tomto roce mu nevznikl.

4. Žalobce považuje rozhodnutí ERÚ za nesprávná, trpící vadami, a cítí s jimi být dotčen na svých právech. Žalobce se opakovaně pokusil zaregistrovat FVE , adresa, jako výrobnu uvedenou do provozu dne 21.12.2010. Dne 11.1.2018 při provádění registrace podle vyhlášky č.9/2016 Sb. o postupech registrace podpor u operátora trhu v systému žalovaného žalovaný umožnil žalobci vyplnit všechny požadované údaje, avšak dle požadavků žalovaného. Namísto data uvedení provozu ke dni 21.12.2010 tak bylo uvedeno datum 16.11.2017, jako datum první paralelního připojení bylo v systému uvedeno 13.12.2017, zatímco žalobce požadoval registraci data 20.12.2010. Jako datum podpory je uvedeno 11.1.2018, přestože správné je datum 21.12.2010. Registrace takto vynucená žalovaným nebyla dokončena, neboť ji nepotvrdil příslušný provozovatel distribuční soustavy, který požadoval uvedený týchž údajů, které se původně pokusil zaregistrovat žalobce. Žalobce proto dne 2.2.2018 uplatnil u žalovaného reklamaci registrace, neobdržel však žádnou odpověď a údaje rozhodující o výši podpory zůstaly v systému nesprávné, čímž žalobci vznikla újma v podobě nevyplaceného zeleného bonusu, neboť registrace v systému je nutným předpokladem pro její čerpání. Žalobce dne 1.3.2021 zaslal žalovanému výzvu k zaplacení částky 79.684.286,63 Kč za období od dubna 2018 do prosince 2020 včetně ve lhůtě 7 od doručení, což se stalo dne 4.3.2021, takže od 11.3.2021 je žalovaný v prodlení. Výši podpory ve formě zeleného bonusu na elektřinu stanoví ERÚ vždy pro příslušný kalendářní rok svým cenovým rozhodnutím (§ 12 odst. 3 zákona po POZE). Podpora elektřiny ve vztahu k FVE , adresa, ve formě zelených bonusů pro rok 2018 náleží žalobci ve výši 13.525,- Kč/MWh stanovené cenovým rozhodnutím ERÚ č. 3/2017 ze dne 26.září 2017, kterým se stanovuje podpora pro podporované zdroje energie. Podpora elektřiny ve vztahu k FVE , adresa, ve formě zelených bonusů pro rok 2019 náleží žalobci ve výši 13.500,- Kč/MWh stanovené cenovým rozhodnutím ERÚ č. 3/2018 ze dne 25.září 2018, kterým se stanovuje podpora pro podporované zdroje energie na rok 2019. Podpora elektřiny ve vztahu k FVE , adresa, ve formě zelených bonusů pro rok 2020 náleží žalobci ve výši 13.750,- Kč/MWh stanovené cenovým rozhodnutím ERÚ č. 3/2019 ze dne 26.září 2019, kterým se stanovuje podpora pro podporované zdroje energie. Ve vztahu k rozhodnému období neuhradil žalovaný žalobci žádnou podporu ve formě zelených bonusů na elektřinu vyrobenou ve FVE , adresa, , ačkoliv mu měl za toto období uhradit podporu ve formě zeleného bonusu v celkové výši 79.684.286,63 Kč dle tabulky v žalobě uvedené včetně vyrobeného množství elektřiny za jednotlivé měsíce.

5. Spornou otázkou tedy je, od kdy lze pro účely podpory považovat FVE , adresa, za uvedenou do provozu. Dle cenového rozhodnutí ERÚ č. 4/2009 se uvedením do provozu rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen nebo kdy poprvé začal vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů. Rada ERÚ ale dovozuje, že ke zrušení licence ze dne 15.12.2010 došlo s účinky ex tunc, neboť žalobce ohledně práv nabytých z rozhodnutí o udělení licence nebyl v dobré víře, a je proto třeba na ni hledět, jako by nebyla. Chybí proto jedna z podmínek pro to, aby bylo možné FVE , adresa, považovat za uvedenou do provozu v roce 2010 a splňující tak podmínky pro výplaty příslušných bonusů. Rada ERÚ se ztotožnila se závěrem ERÚ, že nedostatek dobré víry žalobce plyne z rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 2.6.2016, se kterým ERÚ nemůže polemizovat a kterým je vázán. Důvod zrušení rozhodnutí o udělení licence lze přičítat pouze žalobci. Rada ERÚ odmítla tvrzení žalobce, že licence byla zrušena toliko s účinky ex nunc, neboť tento účinek rozhodnutí správního soudu je podmíněn dobrou vírou a skutečností, že se účastník řízení na důvodech zrušení rozhodnutí nepodílel. Žalobce v žalobě polemizuje se závěrem o účincích ex tunc, s odkazem na judikaturu a odbornou literaturu to označuje za nepřípustné, pokud je ke škodě a nikoli ku prospěchu účastníku řízení. Žalobce má proto za to, že ke zrušení rozhodnutí o udělení licence došlo s účinky ex nunc, a nikoli zpětně, k čemuž odkázal na usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 31.7.2018 sp.zn. III. ÚS 1210/2016, rozsudek NSS ze dne 8.2.2008 č.j. 2 As 51/2007-82 ohledně účinků zrušení ochranné známky, rozsudek NSS ze dne 31.8.2016 č.j. 2 As 139/2016-22. Žalobce nesouhlasí s tím, že nebyl v dobré víře. Dále žalobce zejména poukazoval na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.9.2020 č.j. 6 To 38/2020-2603, kterým byl zrušen odsuzující rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20.11.2019 č.j. 10 T 4/2018-2442 ve věci obžaloby na předsedu představenstva žalobce (pana , jméno FO, ), na zástupce generálního dodavatele stavby FVE , adresa, (, tituly před jménem, , jméno FO, ) a revizního technika (pana , jméno FO, ) pro trestný čin podvodu podle § 209 trestního zákoníku s tím, že po zrušení odsuzujícího rozsudku o obžalobě znovu rozhodoval Krajský soud v Brně, který rozsudkem ze dne 29.září 2021 č. j. 10 T 4/2018-2774 všechny tři obžalované obžaloby zprostil, přičemž odvolání státního zástupce bylo zamítnuto usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.února 2023 č. j. 6 To 29/2022-2850, takže zprošťující rozsudek je pravomocný ke dni 23.února 2023. Podle žalobce zprošťujícím rozsudkem „vyvstala otázka, zda ke zrušení licence došlo po právu“, neboť rozhodnutí trestních soudů vyvrací nosné důvody předchozích soudních rozhodnutí.

6. Žalovaný se vyjádřil (podáními ze dne 12.5.2023 na č.l. 234 a ze dne 31.8.2023 na č.l. 310 spisu) tak, že se zcela ztotožňuje s rozhodnutími ve správním soudnictví a navrhuje zamítnutí žaloby v plném rozsahu jako zcela nedůvodné. Zejména zdůraznil, že v minulosti bylo vedeno sporné správní řízení u ERÚ pod sp. zn. OSS-, č. účtu, -ERU, ve kterém byly posuzovány stejné skutkové a právní skutečnosti, odlišné bylo pouze období, za které byl žalobcem nárok vůči žalovanému uplatňován (od 16.11.2017 do 31.3.2018), tedy za období předcházející. U ERÚ nebyl žalobce úspěšný a rovněž jeho žaloba podaná podle části páté o.s.ř. byla zamítnuta rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, č. j. 25 C 238/2019-340 ze dne 29.5.2020, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 352/2020-393 ze dne 7.1.2021, přičemž dovolání žalobce bylo rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky č.j. 23 Cdo 1937/2021-501 ze dne 30.8.2022 odmítnuto a rovněž Ústavní soud České republiky rozhodl usnesením sp.zn. II. ÚS 3148/22 ze dne 13.12.2022 o odmítnutí podané ústavní stížnosti žalobce (stěžovatele) jakožto návrhu zjevně neopodstatněného. Ústavní soud České republiky v usnesení sp.zn. II. ÚS 3148/22 ze dne 13.12.2022 uvedl, že „z provedeného dokazování obecnými soudy přitom vyplývá, že pravomocným rozhodnutím soudu ve správním soudnictví bylo zrušeno rozhodnutí ERÚ ze dne 15.12.2010 o udělení licence k výrobě elektřiny ve FVE , adresa, . Stěžovatelka podle něj nebyla v dobré víře ve správnost a zákonnost takového později zrušeného rozhodnutí o udělení licence, proto se nyní nemůže dovolávat presumpce správnosti zmíněného aktu veřejné správy, přičemž licence k výrobě elektřiny v předmětné elektrárně byla stěžovatelce udělena až rozhodnutím ze dne 6.11.2017, které nabylo právní moci dne 16.11.2017. Proto byla výrobna dle výsledku řízení před obecnými soudy řádně uvedena do provozu až v listopadu 2017. Obecné soudy vyšly ze skutkového zjištění, že ve správním řízení o udělení licence byl zastírán údaj o skutečném počtu a výkonu solárních panelů. Poukázaly přitom na konkrétní listiny, a v tomto rozsahu se tak závěry obecných soudů stran aplikace § 6 odst. 2 věty druhé občanského zákoníku nejeví nerozumnými. Nejvyšší soud se přitom i vypořádal s namítanou judikaturou. Podle argumentace Nejvyššího soudu, stěžovatelčina situace odpovídá třetí z modelových situací popsaných Ústavním soudem v nálezu ze dne 30.5.2018 sp. zn. I. ÚS 946/16 (srov. zejména jeho body 56 až 60), v níž při zrušení rozhodnutí o udělení licence zpravidla není důvod, proč chránit osobu oprávněnou ze zrušeného rozhodnutí. Jinými slovy, není důvod pro to, aby stěžovatelka čerpala jakékoliv výhody spojené se zrušenou licencí, přičemž Ústavní soud se s tímto závěrem ztotožňuje. Ani Ústavní soud neshledal nepřípustné odchýlení od nálezu Ústavního soudu ze dne 11.12.2018 sp. zn. I. ÚS 2086/17.“ Žalobce se nemůže dovolávat práva na podporu odvozenou z tvrzeného data uvedení do provozu v roce 2010, a to v důsledku rozhodnutí o zrušení rozhodnutí o udělení licence. V následném pokračujícím licenčním řízení byla licence udělena s datem právní moci dne 16.11.2017, takže s ohledem na § 3 odst. 5 zákona č.180/2005 Sb. novelizovaného z.č.330/2010 Sb. s účinností od 1.1.2011, podle něhož v případě elektřiny vyrobené využitím energie slunečního záření se podpora vztahuje pouze na elektřinu vyrobenou ve výrobně elektřiny s instalovaným výkonem výrobny do 30 kWp, která je umístěna na střešní konstrukci nebo na obvodové zdi jedné budovy spojené se zemí pevným základem evidované v katastru, žalobce nemá nárok na podporu ve formě zeleného bonusu.

7. Energetický regulační úřad se vyjádřil (podáním ze dne 12.5.2023 na č.l. 229) tak, že své rozhodnutí založil na závěru, že rozsudek ve věci zrušení rozhodnutí o udělení licence má účinky ex tunc, přičemž tato otázka byla již předmětem přezkumu i v občanskoprávním soudnictví (rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 305/202-378 ze dne 12.listopadu 2020 ve věci , právnická osoba, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, č. j. 8 Co 785/2021-97 ze dne 4.listopadu 2021, dovolání odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 978/2022-145 a ústavní stížnost usnesením Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2120/22, rozsudek Nejvyššího správního soudu z 31.8.2016 sp.zn. 2 As 139/2016 a rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 79/2008-128). Zdůraznil, že nepravdivost revizní zprávy byla především důvodem nesprávnosti a nezákonnosti rozhodnutí o udělení licence jako takového pro nesplnění podmínek pro jeho vydání, zatímco otázka (ne)existence dobré víry v zákonnost a správnost rozhodnutí o udělení licence byla hodnocena jako předpoklad možnosti nezákonné rozhodnutí zrušit. , adresa, víra byla soudem (a i následně správním orgánem) posuzována hledisky jako je např. vědomost o rozpornosti s právem. Správní soud dospěl k závěru, že žalobce musel vědět, v jakém stavu se nachází elektrárna v době provádění revizní zprávy a poukázal i na pozměněné rozhodnutí o zkušebním provozu. Dále poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 941/16-2 ze dne 30.května 2018 (ve věci „, právnická osoba, “), ve kterém Ústavní soud připustil, že zrušení rozhodnutí o udělení licence může mít dopad na nárok na poskytování podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, což ho vedlo ke změně jeho rozhodovací praxe, kdy začal připouštět ústavní stížnosti právě proti rozsudkům správních soudů, kterými byla k žalobě nejvyššího státního zástupce rušena rozhodnutí o udělení licence. Z bodů 18. až 20. nálezu vyplývá, že „zrušil-li správní soud rozhodnutí o udělení licence z 31.12.2010 s odstupem několika let a věc vrátil Energetickému regulačnímu úřadu k dalšímu řízení, je z výše uvedeného zřejmé, že v tomto dalším řízení bude Energetický regulační úřad rozhodovat o udělení licence ke dni případného rozhodnutí, nikoliv opět ke dni 31.12.2010. To samo o sobě by však nestačilo pro závěr o přípustnosti ústavní stížnosti. Kromě již uvedeného je třeba zohlednit i způsob poskytování státní podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Nejde totiž jen o to, od jaké doby by stěžovatelka byla oprávněna k výkonu licencované činnosti (…), ale zejména o to, že různá míra státní podpory je vázána na datum uvedení výrobny do provozu. Jinými slovy, nedostatek oprávnění k výkonu licencované činnosti lze v novém řízení odstranit vydáním nové licence. V dalším správním či soudním řízení tak může být poskytnuta ochrana pouze právu stěžovatelky podnikat za zákonem stanovených podmínek. Vydáním nové licence však už nelze ovlivnit podmínky státní podpory, za nichž je tato podnikatelská činnost vykonávána. Nové licenční řízení se touto otázkou zabývat nemůže a ani v navazujícím řízení před správními soudy stěžovatelka nemá jak dosáhnout ochrany svého tvrzeného práva, které má v podstatě spočívat v nároku na výkupní ceny elektřiny pro výrobny uvedené do provozu do 31.12.2010. … Za stávajícího právního stavu, který neumožňuje navrácení do původního stavu (např. zpětným vydáním licence, mimořádným přiznáním dřívější výkupní ceny), tedy nelze dospět k závěru, že v dalším řízení o jiných procesních prostředcích ochrany práva bude možné poskytnout ochranu tvrzenému nároku stěžovatelky na státem garantované výkupní ceny vázané na původní rozhodnutí o licenci a s tím spojenému legitimnímu očekávání a důvěře v zákonnost postupu orgánů veřejné moci.“ V nálezu následně Ústavní soud obecně vymezil tři modelové situace, v nichž poměřoval důvody nezákonnosti rozhodnutí mírou pochybení na straně veřejné moci a osobou, jíž svědčí nezákonné rozhodnutí – rozlišil tak situace, kdy je nezákonnost způsobena čistě pochybením na straně veřejné moci, nebo pochybením na obou stranách vertikálního vztahu veřejná moc – jednotlivec, nebo konečně pochybením především či výlučně ze strany oprávněného ze správního rozhodnutí. Speciálně k ochraně dobré víry a ochrany důvěry v zákonnost v případech přezkumu rozhodnutí o udělení licence k provozování fotovoltaických elektráren pak v bodě 62. nálezu Ústavní soud konstatoval, že „možnost vydat nové rozhodnutí o udělení licence a tím navrátit původní stav ovšem není dána v případech obdobných věci stěžovatelky, neboť původního stavu po zrušení rozhodnutí o udělení licence nelze dosáhnout.“ Na základě této základní úvahy spojené s nemožností vydání licence se zpětným datem pak speciálně pro tři modelové situace týkající se rušení rozhodnutí o udělení licence k provozování fotovoltaických elektráren v případech spadajících do první a druhé modelové skupiny správním soudům uložil: „bude-li tedy soudem rozhodovaná věc spadat do první a druhé skupiny výše nastíněných modelových skupin situací, požadavek minimalizace či zmírnění dopadů musí mít svůj projev v úvahách o nezbytnosti užití kasačního výroku, byť by napadené rozhodnutí bylo objektivně nezákonné. Důvodem pro takový postup je nejen ochrana důvěry v zákonnost rozhodnutí veřejné moci, ale zejména ochrana vlastnictví, resp. ochrana pokojného užívání majetku. Ta se v obdobných věcech projevuje jako ochrana vložených investic do vybudování výrobny elektrické energie, tj. ochrana legitimního očekávání určitého užívání vlastnického práva a ochrana legitimního očekávání nabytí státní podpory jako majetkového nároku, … Bude-li rozhodnutí o licenci zrušeno ze strany správního soudu se značným časovým odstupem, oprávněný z původního rozhodnutí nebude moci získat výkupní ceny, které mohl podle okolností věci více či méně legitimně očekávat v návaznosti na včasnou žádost o vydání licence, o níž měl Energetický regulační úřad zákonným způsobem rozhodnout: buďto ji vydat, nebo umožnit odstranění jejích nedostatků. Zejména pak ale nebudou podmínky stanovené pro nové výrobny (tedy i výrobny se zrušenou starou licencí a novou licencí vydanou s podstatným časovým odstupem) odpovídat nákladům, které oprávněný z původní licence v minulosti fakticky vynaložil na vybudování výrobny za jiných technických a ekonomických podmínek.“ V těchto případech a za situací první a druhé modelové skupiny tak mají správní soudy poskytnout ochranu veřejnému zájmu takovým způsobem, že v rozsudku uvedou datum, k jakému by oprávněný z licence splnil požadavky pro její vydání – nemá tedy dojít ke zrušení rozhodnutí o udělení licence, srov. bod 69. tohoto nálezu: „Tento závěr soudu je zásadní pro posouzení toho, na jaké výkupní ceny bude mít oprávněný z rozhodnutí o udělení licence nárok. Určí totiž, od jaké doby by oprávněný z licence mohl legální přijímat výhody spojené s licencí (a legitimně to předpokládat), pokud by nedošlo k pochybení ze strany veřejné moci a licence by byla vydána bezvadně, byť s pozdějším datem. Vzhledem k tomu, že ke zrušení rozhodnutí o udělení licence ovšem nedojde, projevuje se tento závěr i ve vymezení toho, na jakou část státní podpory formálně nárokovatelné podle cenových rozhodnutí Energetického regulačního úřadu nelze hledět jako legitimně získanou a legálně akceptovatelnou.“ Ve věci „, právnická osoba, “ ovšem Ústavní soud dospěl k závěru, že posuzovaná výrobna elektřiny spadá pod třetí modelovou situaci, a proto v bodu 81. nálezu uzavřel, že „za takového stavu stěžovatelce nesvědčila ani dobrá víra, ani důvěra v zákonnost a neměnnost rozhodnutí o licenci. Nemůže tedy mít ani legitimní očekávání ve vztahu k nabytí státní podpory a ochraně již vložených investic do zařízení výrobny, neboť takové očekávání se může vztahovat zásadně jen k následkům jednání po právu.“ Z nálezu tak jednoznačně vyplývá, že zrušení rozhodnutí o udělení licence má dopad na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, a to z důvodu, že výše podpory odvisí od naplnění podmínek, mezi které patří i datum uvedení výrobny do provozu (a v roce 2010 podle cenového rozhodnutí č. 4/2009 bylo podmínkou uvedení výrobny do provozu i pravomocné udělení licence). Pokud by tak platilo, co uvádí žalobce, tedy že rozsudkem lze rozhodnutí o udělení licence zrušit pouze s účinky ex nunc, a proto byla výrobna elektřiny uvedena do provozu v roce 2010, v podstatě by nemělo žádný smysl, aby Ústavní soud uvedeným způsobem vymezoval výše specifikované modelové situace a způsob jejich řešení. Nález tak předpokládá, že zrušením rozhodnutí o udělení licence správním soudem je automaticky dotčen nárok na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.

8. Soud neprovedl další důkazy, které na jednání 20.10.2023 navrhl žalobce, a to důkaz výslechem , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, k otázce stavu fotovoltaické elektrárny žalobce, její stavební dokončenosti a k důvodům dostavby té elektrárny na pozemku parc. č. , číslo, , Anonymizováno, (instalaci panelů), a dále vyžádání spisu Policie ČR sp.zn. KRPJ-115445/TČ-2015-160781, neboť má pro posouzení a rozhodnutí věci dostatek důkazů a provádění dalších považoval na nadbytečné, když nemohou nic změnit na právním posouzení věci.

9. Ze spisu Energetického regulačního úřadu sp.zn. , č. účtu, -ERU soud zjistil, že návrhem na zahájení řízení o rozhodnutí sporu podle § 17 odst. 7 písm. d) energetického zákona a podle § 52 odst. 1 zákona o podporovaných zdrojích energie ze dne 31.3.2021 podaným u Energetického regulačního úřadu se žalobce jako navrhovatel domáhal proti žalovanému jako odpůrci zaplacení částky 79.684.286,63 Kč s 8,25% úrokem z prodlení od 11.3.2021 do zaplacení s odůvodněním, že mu vznikl, trvá a náleží nárok na podporu elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje vyrábějícího elektřinu ze slunečního záření ve fotovoltaické výrobně elektřiny FVE , adresa, ,89 MWP, nacházející se v obci , jméno FO, na pozemcích parc. č. , číslo, /2, , číslo, /4, , číslo, /104, , číslo, /119, , číslo, /124 a , číslo, /125, všechny v katastrálním území , adresa, , provozované na základě licence na výrobu elektřiny č., hodnota, , ve formě ročního zeleného bonusu, a to ve výši stanovené cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu účinným pro příslušný kalendářní rok pro zdroj vyrábějící elektřinu využitím slunečního záření uvedený do provozu od 1.1.2010 do 31.12.2010 s instalovaným výkonem nad 30 kW. Žalovaná částka se skládá z nároků za duben až prosinec roku 2018 ve výši 24.717.410,88 Kč, za leden až prosinec 2019 ve výši 27.397.534,50 Kč a za leden až prosinec roku 2020 ve výši 27.569.341,25 Kč, když podpora výroby elektřiny ve vztahu k FVE , adresa, ve formě zelených bonusů pro rok 2018 náleží ve výši stanovené cenovým rozhodnutím ERÚ č.3/2017 ze dne 26.9.2017, pro rok 2019 náleží ve výši stanovené cenovým rozhodnutím ERÚ č.3/2018 ze dne 25.9.2018 a pro rok 2020 náleží ve výši stanovené cenovým rozhodnutím ERÚ č.3/2019 ze dne 26.9.2019, kterým se stanovuje podpora pro podporované zdroje energie.

10. Rozhodnutím ze dne 25.10.2021 č.j. 03130-12/2021-ERU sp.zn. OSS-, č. účtu, -ERU (na č.l. 39 spisu) Energetický regulační úřad návrh žalobce zamítl. ERÚ při právním posouzení vyšel z toho, že navrhovatel je držitelem licence na výrobu elektřiny č. , hodnota, , odpůrce je držitelem výlučné licence na činnosti operátora trhu č. , hodnota, , tedy subjektem ze zákona povinným hradit výrobcům elektřiny tzv. zelený bonus na elektřinu z obnovitelných zdrojů (§ 20a odst. 4 písm. u) energetického zákona). Pokud o to výrobce požádá, je operátor trhu povinen na základě vyúčtování hradit výrobci zelený bonus na elektřinu z obnovitelných zdrojů (§ 9 odst. 3 zákona č.165/2012 Sb.). Navrhovatel právo neúspěšně uplatil a ERÚ je kompetentní k rozhodnutí předmětného sporu. Navrhovatel v rámci skutkových tvrzení uvedl, že licence na výrobu elektřiny č. , hodnota, nabyla právní moci dne 21.12.2010, k prvnímu paralelnímu připojení výrobny došlo dne 20.12.2010, což značí, že FVE , adresa, byla uvedena do provozu v průběhu roku 2010. Odpůrce oponoval zejména tím, že s ohledem na nabytí právní moci licence až dnem 16.11.2017 nelze na výrobnu elektřiny pohlížet jako na zdroj uvedený do provozu v roce 2010. ERÚ pro provedeném dokazování dospěl k závěru, že výrobnu elektřiny FVE , adresa, není možné považovat za zdroj uvedený do provozu od 1.1.2010 do 31.12.2010, přičemž navrhovateli jako držiteli licence na výrobu elektřiny č. , hodnota, nevzniklo ani netrvá právo na podporu elektřiny ve formě ročního bonusu ve výši stanovené pro zdroje uvedené do provozu v roce 2010. Svůj závěr ERÚ opřel o zjištění, že navrhovateli byla rozhodnutím ze dne 15.12.2010 pravomocným ke dni 21.12.2010 udělena licence na výrobu elektřiny č. , hodnota, , oprávnění k podnikatelské činnosti bylo založeno na 25 let. Toto rozhodnutí následně u soudu napadl Nejvyšší státní zástupce žalobou podanou ve veřejném zájmu, ve které namítal nesplnění zákonných podmínek pro vznik podnikatelského oprávnění ke dni udělení licence. Rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j. 62 A 112/2013-321 ze dne 2.6.2016 bylo rozhodnutí o udělení licence zrušeno a věc byla vrácena ERÚ k dalšímu řízení. V tomto případě udělení licence na výrobu elektřiny předcházelo doložení nepravdivých údajů (nadto vyvolaných úmyslně nepoctivým jednáním), které v souhrnu a z důvodu konkurujícího závažného veřejného zájmu na straně adresáta veřejné správy odůvodňují nezaložit očekávání, že mu v zájmu obecné spravedlnosti bude poskytnuta alespoň do určité míry ochrana. Přiznáním předmětu řízení navrhovateli by došlo k porušení zásady, že nikdo nemůže mít prospěch z vlastního protiprávního jednání, resp. z bezpráví právo vzejít nemůže (ex iniuria ius non oritur). V případě navrhovatele nemohlo jít o výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů, na kterou se vztahuje podpora, jak vyžadoval § 3 ve spojení s § 4 odst. 3 zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, a posléze zákon o PoZE. Výrobci elektřiny právo na podporu (ve výši odpovídající uvedení do provozu v roce 2010) nevzniklo, takže odpůrce není povinován ani k poskytnutí odpovídajícího peněžitého plnění.

11. Z 31 stran precizního odůvodnění rozhodnutí mj. plyne, že správní orgán vyšel z rozhodnutí soudů ve správním soudnictví, kdy Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 62 A 112/2013-198 ze dne 15.května 2015 rozhodnutí o udělení licence č. , hodnota, z důvodu nesplnění podmínek pro její udělení zrušil, konkrétně pro nesplnění technických předpokladů, když dovodil, že výchozí revize musí být zpracována po prohlídce dokončené fotovoltaické elektrárny (tj. až poté, co byly nainstalovány veškeré fotovoltaické panely). Rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 153/2015-1 12 ze dne 8.března 2016 byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. V následně proběhlém řízení u Krajského soudu v Brně bylo rozhodnutí o udělení licence opětovně zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu k dalšímu řízení (rozsudek č. j. 62 A 112/2013-321 ze dne 2.června 2016), když soud v rozsudku konstatoval, že rozhodnutí o udělení licence, které založilo oprávnění k podnikání v energetických odvětvích, pro nesplnění zákonných předpokladů (konkrétně technických) nemělo být vůbec vydáno (revize nedokončené výrobny elektřiny - absence fotovoltaických panelů na pozemku parc. č. , číslo, /2). Krajský soud v Brně po opětovném projednání věci ve správním soudnictví v rozsudku č. j. 62 A 112/2013-321 ze dne 2.června 2016, resp. po provedeném dokazování týkajícím se ne/dokončenosti výrobny elektřiny dospěl k závěru, že „za začátku roku 2011 se na pozemku pare. č. , číslo, , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , na němž se podle rozhodnutí o udělení licence i podle rozhodnutí stavebního úřadu měla elektrárna nacházet, solární panely umístěny nebyly, zatímco později se na tomto pozemku nacházely. O tom, že by mělo dojít k přesouvání panelů, osoba na řízení zúčastněná nikdy během řízení nehovořila.“ Nejvyšší správní soud následně podané kasační stížnosti sice přiznal odkladný účinek (usnesení č. j. 7 As 140/2016-88 ze dne 29.srpna 2016), nicméně posléze o ní rozhodl zamítavým rozsudkem č. j. 7 As 140/2016-99 ze dne 16. ledna 2017. Nejvyšší správní soud v rámci rozhodování o podané kasační stížnosti se ztotožnil se závěrem Krajského soudu v Brně, když zejména uvedl, že „revizní zpráva nemohla revidovat energetické zařízení umístěné na pozemku p. č. , číslo, /2, tedy na jednom z pozemků, na kterém mělo být energetické zařízení (podle žádosti o udělení licence, jakož i podle rozhodnutí o udělení licence) umístěno. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že zařízení na tomto pozemku nebylo dokončeno ještě na začátku roku 2011, tedy několik týdnů po vyhotovení předmětné revizní zprávy, kterou stěžovatel dokládal splnění technických předpokladů ve smyslu § 5 odst. 3 energetického zákona.“ V rámci odůvodnění byla zdůrazněna důležitost revizní zprávy při udělování licencí na výrobu elektřiny a nutnost revize dokončeného energetického zařízení. V daném případě ovšem tento předpoklad nebyl naplněn (stavebně technická nerealizace díla v deklarovaném rozsahu ještě v lednu, resp. březnu 2011, absence panelů na pozemku parc. č. , číslo, /2), přičemž bylo již nadbytečné zabývat se tvrzeními o rozporech v počtu panelů, o skladování panelů na jeho pozemcích a dalšími obdobnými tvrzeními, neboť ty nemohou nic změnit na nemožnosti vycházet z předmětné revizní zprávy. Nejvyšší správní soud konkrétně uvedl, že „revizní zpráva má v licenčním řízení nezastupitelný význam. Revizní zpráva slouží jako podklad pro zjištění skutkového stavu. Jejím předložením žadatel prokazuje splnění technických předpokladů, resp. bezpečnost revidovaného zařízení. Je proto velmi podstatné, zda údaje uvedené v revizní zprávě odpovídají skutečnosti“, když v daném případě předložená revizní zpráva „nemohla revidovat energetické zařízení umístěné na pozemku p. č. , číslo, /2, tedy na jednom z pozemků, na kterém mělo být energetické zařízení (podle žádosti o udělení licence, jakož i podle rozhodnutí o udělení licence) umístěno. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že zařízení na tomto pozemku nebylo dokončeno ještě na začátku roku 2011, tedy několik týdnů po vyhotovení předmětné revizní zprávy, kterou stěžovatel dokládal splnění technických předpokladů ve smyslu § 5 odst. 3 energetického zákona.“ Správní orgán konstatoval, že soudní instance ve správním soudnictví dovodily, že rozhodnutí o udělení licence nemělo být vůbec vydáno, neboť pro to nebyly splněny zákonem stanovené podmínky, nebo že jejich splnění bylo zamlženo natolik významně, že tato zjištění nemohou vést k závěru, že byla dána dobrá víra žadatele o licenci (výrobce elektřiny). Poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 73/2010 ze dne 24.března 2011, podle něhož „rozsudek soudu rozhodujícího ve správním soudnictví je závazný pro všechny orgány veřejné moci. Zruší-li tedy správní soud svým rozsudkem správní rozhodnutí, pak již nikdy nemůže žádný orgán veřejné moci vycházet při svých úvahách z existence či ze správnosti takového zrušeného rozhodnutí; naopak jakýkoli orgán veřejné moci je zavázán soudním výrokem, že takové rozhodnutí bylo zrušeno, a tento výrok musí respektovat.“12. Dále se správní orgán obsáhle a velmi podrobně zabýval zjišťováním skutkového stavu ohledně budování FVE a zjištění učiněných v licenčním řízení. V prvotní žádosti o udělení licence pro podnikání v energetických odvětvích byla celková hodnota instalovaného výkonu výrobny elektřiny rovna 1,89 MWe. Následně však v licenčním řízení byl požadován ponížený výkon 1,88 MWe, jak plyne z písemnosti č. j. 12744-11/2010-ERU (seznam jednotlivých provozoven), který odpovídal předávacímu protokolu ze dne 16.prosince 2010 a zprávě č. , hodnota, .11/2010 o revizi elektrického výrobního zařízení nn, vypracované dne 16.listopadu 2010 , jméno FO, (dále též „revizní zpráva“). Oproti tomu ze žádosti o povolení zkušebního provozu ze dne 1.prosince 2010, jíž adresoval výrobce elektřiny stavebnímu úřadu, muselo být uvažováno s hodnotou instalovaného výkonu 1,861 MWp, protože tato koresponduje jednak s územním rozhodnutím a stavebním povolením, jednak s rozhodnutím o zkušebním provozu. Ze zápisu o předání a převzetí díla (číslo zakázky: ZAK , Anonymizováno, ), reagující na prohlídku části dokončeného díla dne 15.listopadu 2010, v rámci popisu díla je zase uvedeno: „Dodávka a montáž FV modulů (1,89 MWp).“ Navrhovatelem požadovaná hodnota (1,88 MWp) posléze nekonvenovala ani s pravidelnou revizní zprávou elektrického zařízení NN ze dne 28.května 2012, ve které je uveden počet 9.500 ks panelů s celkovým instalovaným výkonem 1.890.500 Wp. Příslušné oprávněné osobě z podkladů licenčního spisu muselo být zcela zřejmé, že revizní zpráva se netýká celé výrobny elektřiny (poznatek přímo seznatelný z jejího názvu), když navíc mělo jít toliko o jednu revizní zprávu z mnoha nutných (pluralita revizních zpráv odvoditelná z obsahu smlouvy o dílo č. , hodnota, , konkrétně z bodu 14.3 ve spojení s přílohou č. , hodnota, - položkovým rozpočtem). Co se specifikace pozemku pare. č. , číslo, /2 týče, z výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k datu 20.října 2010, se podává, že byl výměry 2348 m2 a druhu orná půda (zemědělský půdní fond). Z podnikatelského záměru č. 4/2010, týkajícího se výstavby výrobny elektřiny o výkonu 1,88 MWp, v části 4.3 upřesňující lokalizaci realizace, se podává, že „pro instalaci fotovoltaické elektrárny o výkonu 1,88 MW zajištěno vlastnictví potřebných pozemku'', následuje jejich výčet, v jehož rámci uvedeno „pozemek pare. č. , číslo, /2“, přičemž „pozemky mají vhodnou expozici z pohledu jejich slunečního svitu". Z obsahu výkresu „SITUACE - PŘÍPOJKA VN“, vypracovaného v dubnu 2010 a doloženého v licenčním řízení, je s fotovoltaickými panely uvažováno i na pozemku parc. č. , číslo, /2, protože je v něm zakresleno cca šest řad konstrukcí. Tyto dva podklady svědčí o posouzení kvality sporného pozemku z hlediska možného umístění technologických částí výrobny elektřiny. Záměr navrhovatele umístit konstrukce s fotovoltaickými panely přímo na pozemku pare. č. , číslo, /2 pak jednoznačně vyplývá z návrhu rozložení technologie zpracovaného v rámci daného podnikatelského záměru. Z výzvy odboru stavebního úřadu a územního plánování č. j. OSUUP/1483/lO/Ha ze dne 2.července 2010 týkající se doložení nezbytných podkladů, byl žadatel (navrhovatel) výslovně upozorněn na to, že na pozemcích pare. č. , číslo, /119, , číslo, /120 a , číslo, /2 nelze umístit výrobnu elektřiny, neboť by to bylo v rozporu s platným územním plánem města , jméno FO, . Z územního rozhodnutí a stavebního povolení č. j. OSUUP/1483/lO/Ha, vydaného dne 14.září 2010 Městským úřadem , jméno FO, , odborem stavebního úřadu a územního plánování, konkrétně z části pojednávající o umístění stavby na pozemku vyplynulo mimo jiné následující: - „vlastní fotovoltaické panely budou umístěny na pozemcích pare. č. , číslo, /1, , číslo, /3, , číslo, /4, , číslo, /5,, číslo, /6, , číslo, /7, , číslo, /8, , číslo, /9, , číslo, /10, , číslo, /11, , číslo, /12, , číslo, /88, , číslo, /93, , číslo, /96, , číslo, /104, , číslo, /116 v katastrálním území , adresa, “, - „obslužná štěrková komunikace bude umístěna na pozemcích pare. č. , číslo, /116, kde se bude napojovat na stávající zpevněný příjezd do bývalého areálu havřické cihelny, a povede východní částí areálu FVE po pozemcích pare. č. , číslo, /2, , číslo, /119, , číslo, /1 a , číslo, /4 k trafostanici TS 2“. - „Stavba obsahuje taktéž obslužnou areálovou komunikaci jednoduché konstrukce z mechanicky zpevněného kamenina na štěrkovém podkladu, šířky 3,5 m a délky cca 250 m, bez obrubníku“. Z prezentovaných podkladů se jednoznačně podává, že vlastní konstrukce s fotovoltaickými panely se na pozemku parc. č. , číslo, /2 nacházet neměly (na rozdíl např. od pozemku parc. č. , číslo, /4), pročež obslužná areálová komunikace byla zahrnuta pod stavbu fotovoltaické elektrárny. Stavba sama potom měla být provedena v souladu s projektovou dokumentací. Správní orgán poukázal na „vypovídací kvalitu“ územního rozhodnutí a stavebního povolení, a to s ohledem na připuštění možnosti pozdější změny (srov. podmínky pro provedení stavby: „případné změny nesmí být provedeny bez předchozího povolení stavebního úřadu“). Svou povahou totiž daný správní akt sice určuje prvotní podmínky pro umístění a realizaci staveb, nicméně v rámci faktického stavebně-technického provedení nezřídka dochází k (tu menšímu, tu většímu) odklonu od vytyčených mantinelů, což ostatně § 118 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění do 31.prosince 2010 logicky předvídá. Úmyslem navrhovatele bylo zahrnout pozemek parc. č. , číslo, /2 do sumy pozemků, na kterých výrobna elektřiny má být umístěna tak, aby bylo dosaženo jejího výkonnostního parametru 1,89 MWp. Logickou reakcí žadatele o udělení licence v roce 2010 měla být úprava záměru výstavby výrobny o instalovaném výkonu 1,89 MWp na nižší instalovaný výkon, dokončení takové výrobny a předložení odpovídajících pravdivých podkladů. Pokud žadatel původní žádost o udělení licence a předkládané podklady k výrobně o instalovaném výkonu 1,89 MWp neupravil, vystavoval se reálnému nebezpeční zpochybnění správnosti a zákonnosti rozhodnutí o udělení licence v roce 2010 jako celku pro nedokončenost výrobny, k čemuž nakonec v linii správního soudnictví skutečně došlo. Dle současných informací obsažených v katastru nemovitostí u pozemku parc. č. , číslo, /2 navíc figuruje text: „nesoulad druhu pozemku se skutečným stavem“. Pokud by konstrukce s fotovoltaickými panely ke dni provedení závěrečné obhlídky, předcházející vydání kolaudačního souhlasu, byly umístěny též na pozemku parc. č. , číslo, /2, stavební úřad by kolaudační souhlas bezpochyby nevydal, neboť by tím zcela popřel své dřívější jednání, konkrétně výzvu ze dne 2.července 2010 (informaci o tom, že pozemek nelze zastavět pro eventuální nesoulad s územním plánem) a územní rozhodnutí a stavební povolení ze dne 14.září 2010 (tam určené podmínky pro umístění technologie přeměny vylučující inkriminovaný pozemek). Žádné technologické zařízení se na pozemku parc. č. , číslo, /2 dle stavebního zákona nemělo (a dosud nemá) nacházet, takže logicky nemohlo být ani předmětem revize, či dokonce zahrnuto pod předmět povolení zkušebního provozu a kolaudačního souhlasu (v těchto posledních případech jde ovšem o pochybení samotného stavebního úřadu, který o tom z úřední činnosti měl vědět). Navrhovatel však na straně jedné tvrdil, že celkový instalovaný výkon výrobny elektřiny (1,89 MWp) se nikdy nezměnil, na straně druhé poukazoval, že tento parametr musel být ERÚ v licenčním řízení znám, nicméně dané tvrzení je následně podloženo územním rozhodnutím a stavebním povolením, v němž je paradoxně uvedena odlišná hodnota (1,86 MWp). Logicky se potom nabízí závěr, že pokud se nezměnil instalovaný výkon výrobny elektřiny a současně došlo k nárůstu počtu konstrukcí, z nějakého důvodu nutně muselo dojít ke změně v typech (či výkonech) tam umístěných fotovoltaických panelů, potažmo by snad mělo dojít k přemístění některých konstrukcí v rámci výrobny elektřiny. Odpověď na předestřený závěr lze vyčíst z kolaudačního souhlasu s užíváním stavby č. j. OSUUP/0351/11/Ha ze dne 11.dubna 2011, z nějž se podává provedení závěrečné kontrolní prohlídky dne 18.března 2011 s tímto výsledkem - „Stavba byla provedena podle ověřené projektové dokumentace stavby. Nepodstatné změny byly schváleny postupem podle § 118 odst. 3 stavebního zákona. Jedná se o tyto změny: nebyla realizována obslužná komunikace, protože bylo využito stávajících zpevněných ploch v areálu; došlo ke zvýšení počtu fotovoltaických panelů a změně v jejich umístění v rámci areálu, výsledný příkon však zůstal stejný“. Změny uvedené v kolaudačním souhlasu zřejmě vyvěrají z nedatovaného podkladu „Změny skutečného provedení od dokumentace pro stavební povolení, z nějž se podává, že v důsledku dodávky fotovoltaických panelů různých výrobců a odlišných jmenovitých výkonů došlo k navýšení jejich počtu (z 7.620 ks na 9.429 ks). Rozpornost tvrzení navrhovatele je dohledatelná též v rámci jeho argumentace uplatněné ve správním řízení, konkrétně ve vyjádření ze dne 23.září 2021, ve kterém uvedl, že revizní zpráva „neměla a ani nemohla zahrnovat revizi později dobudované části FVE , adresa, na pozemku , číslo, /2, a to právě proto, že tato část FVE , adresa, byla dostavována až po 18.březnu 2011.“ Navrhovatel tímto svým vyjádřením připustil, že výrobna elektřiny v roce 2010 nemohla být dokončena v licenčním řízení v deklarovaném rozsahu, když na jedné straně užil pojmů „dobudována a dostavována“, a na straně druhé tvrdil, že celkový instalovaný výkon výrobny elektřiny se od vyhotovení revizní zprávy nezměnil. V témže podání ovšem následně tvrdil, že „pět řad konstrukcí s 240 kusy panelů bylo na pozemek parc. č. , číslo, /2 umístěno až po březnu 2011; nejednalo se přitom o práce směřující k dokončení FVE , adresa, , nýbrž o práce související s odstraňováním části vadných fotovoltaických panelů na již dokončené elektrárně", když konkretizoval, že „bylo zjištěno, že část instalovaných panelů na dokončené elektrárně ve skutečnosti nemá dostatečný výkon ... byly vyměněny za nové“, přičemž „jiné složení panelů a celkově zvýšení jejich počtu vyžadovalo dodatečný prostor na konstrukcích“, tj. nutnost umístění dalších pěti řad. Této nižší hodnoty instalovaného výkonu výrobny elektřiny si přitom navrhovatel byl plně vědom, protože daný údaj byl z rozhodnutí o povolení zkušebního provozu odstraněn a daný podklad posléze dodán pro účely licenčního řízení. Skutečnost, že výrobna elektřiny nebyla v roce 2010 zcela dokončena rovněž plyne ze žádosti o vydání kolaudačního souhlasu ze dne 7.února 2011, kde v rámci základních údajů o dokončené stavbě je přímo navrhovatelem uveden instalovaný výkon toliko 1,86 MW. Navrhovatel disponoval znalostí o nedokončenosti výrobny elektřiny v roce 2010, protože v opačném případě by uvedl hodnotu instalovaného výkonu korespondující žádosti o udělení licence. Nota bene v situaci, kdy dle bodu 11.4 smlouvy o dílo č. , hodnota, bylo dohodnuto, že zhotovitel bude po zahájení díla předkládat objednateli minimálně jednou měsíčně soupis provedených prací. Objednatel je povinen ... tento soupis zkontrolovat odsouhlasit.“ Výrobna elektřiny ke konci roku 2010 tak nebyla dokončena v podobě, v jaké byla projektována. Ve svém souhrnu zjištěné poznatky svědčí přímo o opaku a potvrzují závěr o tom, že výrobna elektřiny nemohla být dokončena v licenčním řízení deklarovaném rozsahu ke dni vydání licence na výrobu elektřiny.

13. Správní orgán se rovněž zabýval i (ne)pravdivostí revizní zprávy. Z předávacího protokol stavby (číslo zakázky: ZAK , Anonymizováno, ), zápisu o předání a převzetí díla zjistil, že „Termín dokončení stavby dle objednávky: 30.10.2010 / dle skutečnosti: 17.12.2010. Zástupci zhotovitele a objednatele prohlédli dokončené dílo a dne 17.12.2010 toto předávají a přejímají, protože dle OBJ 100109 byl splněn požadavek na kompletní dodávku požadovaného díla.“ Z tohoto důkazu formálně vyplývá dokončení výrobny elektřiny až ke dni 17.prosince 2010, tj. existence montážních prací v následujícím období po vypracování revizní zprávy a povolení zkušebního provozu. Již tato skutečnost je zarážející, vypovídající o nestandardních postupech žadatele o udělení licence a vyhotovení revizní zprávy před údajným dokončením výrobny elektřiny. Délky konstrukcí korespondují s délkami, s nimiž je uvažováno ve výkresu „, Anonymizováno, “ (24, 18, 12, a 6 m). Při srovnání a lokalizaci s leteckým snímkem výrobny elektřiny lze vypočítat, že na konstrukci 24 m je umístěno 48 ks fotovoltaických panelů; na konstrukci 18 m - 36 ks; na konstrukci 12 m - 24 ks; a na konstrukci 6 m potom 12 ks. Souhrnně vzato z toho lze vyčíst dodávku a montáž 182 ks konstrukcí, jímž odpovídá instalace v rozsahu 7.656 ks fotovoltaických panelů. Z listiny plyne logický poznatek, že výrobna elektřiny (její stejnosměrná část) nemohla být zcela dokončena k datu provedení revize (12.listopadu 2010) a sepsání revizní zprávy (16.listopadu 2010), když přímo objednatel svým podpisem potvrdil, že dodávka včetně umisťování konstrukcí (a logicky nutně též navazující montáže panelů) probíhala i posléze, tj. v době po vyhotovení revizní zprávy, kterou navíc notně překročila. Energetický regulační úřad proto dospěl k závěru, že potřebná instalace stejnosměrné části výrobny elektřiny ke dni vyhotovení revizní zprávy nebyla připravena (dokončena) zcela, neboť není-li všech uvažovaných (umístěných) konstrukcí, nelze revidovat ani „propojovací kabeláž od solárních panelů přes sdružovací skříně po střídač“ (viz odpověď revizního technika na otázku č. , hodnota, ., č. j. OKFK-4749/TČ-2014-252402) včetně uzemnění ve vztahu k celku. Předmětem revize mohla být toliko část výrobny elektřiny, nikoli kompletní stejnosměrná její část korespondující celkovému instalovanému výkonu 1,89 MW. Toto zjištění posléze podmiňuje další závěr, že revizní zpráva nutně musela být nevypovídajícím (týkala se pouze nehotové části) a nepravdivým (výsledkem byla deklarace bezpečného a spolehlivého provozu kompletní výrobny elektřiny, přestože z důvodu nedokončenosti tomu tak nebylo) podkladem. Nelze učinit předmětem revize něco, co není dokončeno (srov. rozsah revize např. v části: „celkem je tedy instalováno 544 stringů. Kabely jsou položeny ve žlabu pod panely, přichycenému na konstrukci podpěr panelů“). Jak již bylo v řízení prokázáno, revizní zpráva byla pro účely licenčního řízení nevěrohodná, neboť se vztahovala k nedokončené výrobně elektřiny, k pouhé její (nespecifikované) části. Okolnost následné montáže fotovoltaických panelů taktéž vyplývá z úředního záznamu nadepsaného jako „FVE , adresa, - zjištění montáže panelů dne 15.12.2010“ vypracovaného , právnická osoba, , Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, expoziturou , adresa, č. j. OKFK.-4749-122/TČ-2014-252402 ze dne 19.května 2016, v němž byla zmíněna okolnost předání osmi fotografií výrobny elektřiny ze strany projektového manažera zhotovitele, pořízených mobilním telefonem dne 15.prosince 2010 v rozmezí od 10:00 do 10:11 hodin. „Vzhledem ke skutečnosti, že vyhodnocením satelitního snímku FVE , adresa, , pořízeným dne 2.1.2011, bylo zjištěno, že vpravo od vstupní brány do elektrárny se nachází sektor výrobny osázený fotovoltaickými panely, které jsou nerovnoměrně pokryty sněhem, na rozdíl od zbytku elektrárny, který je pokryt zcela rovnoměrně, bylo přistoupeno k hlubšímu posouzení fotografií ... tentokrát se zřetelem na uvedený sektor elektrárny a s využitím funkce zvětšení. Zvětšením fotografií bylo zjištěno, že v uvedeném sektoru fotografie zachycují nejméně dvě řady holých konstrukcí, které nejsou osazeny fotovoltaickými panely ... v části, kde panely jsou již osazeny, jsou však zcela bez sněhové pokrývky.“ Z listiny plyne jednoznačný závěr o stavebně technické nedokončenosti výrobny elektřiny ještě dne 15.prosince 2010, tedy téměř jeden měsíc po vypracování revizní zprávy. Výrobna elektřiny tudíž nemohla dosahovat parametrů deklarovaného celkového instalovaného výkonu. Energetický regulační úřad uzavřel na základě provedeného dokazování stejně jako soudy ve správním soudnictví, že revizní zpráva nebyla s to osvědčit bezpečnost revidovaného zařízení, neboť se nevztahovala k dokončené výrobně elektřiny, resp. její NN části, a jako taková proto nemohla být ani způsobilým podkladem pro udělení oprávnění k výkonu podnikatelské činnosti; tzn. výrobna elektřiny nebyla v deklarovaném rozsahu 1,89 MWp v roce 2010 dokončena. V rozhodnutí pak učinil závěr, že bylo prokázáno lstivé jednání navrhovatele. Lstí jest každá vědomá nepravda, jíž jedna strana předkládá k věření druhé, pravého stavu neznající, a takto ji hledí oklamati (NS Rv 426/21, , adresa, ). Výrobce elektřiny v rámci licenčního řízení úmyslně a nepravdivě předstíral existenci skutečností zakládajících povinnost státu (skrze ERÚ) vydat rozhodnutí o udělení licence na výrobu elektřiny o požadovaných parametrech, ačkoli tomu tak býti nemělo, tedy uvedl rozhodující orgán v omyl stran rozhodujících skutečností. Znak „uvedení v omyl“ by přitom byl naplněn, i kdyby ERÚ byl předložen byť jeden dokument, který by byl nepravdivý nebo který by byl vydán orgánem uvedeným v omyl, pokud k uvedení v omyl směřovala vůle jednajícího a pokud by bez tohoto dokumentu nebylo možné žádosti o vydání licence vyhovět (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 42/2020 ze dne 25.června 2020). Lest spočívala v prokazatelném úmyslu navrhovatele jako žadatele o udělení licence na výrobu elektřiny získat oprávnění k výkonu k podnikatelské činnosti navzdory faktickému stavu, protože jím prezentované, resp. předstírané skutečnosti byly v rozporu s objektivní realitou. Výrobna elektřiny o celkovém instalovaném výkonu 1,88(9) MWe totiž nemohla být uvedena do provozu, když v tomto rozsahu v roce 2010 ani neexistovala, resp. nebyla zcela vybudována.

14. Proti rozhodnutí ERÚ podal žalobce dne 16.11.2021 rozklad, o němž rozhodla Rada ERÚ rozhodnutím ze dne 24.1.2023 č.j. 03130-24/2021-ERU (na č.l. 96 spisu) tak, že jej zamítla a napadené rozhodnutí ERÚ potvrdila, neboť dospěla k závěru, že bylo vydáno v souladu s právními předpisy na základě zjištěného skutkového stavu a správného právního posouzení. Rada ERÚ v rozhodnutí rozebírá eventuelní dopad rozhodnutí soudů z trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 10 T 4/2018, a to se závěrem, že ani případné zproštění viny obžalovaných nevyvrací skutkové závěry správního orgánu a soudů z předchozích řízení, neboť navrhovatel nepřinesl žádné nové zásadní důkazy. Rada ERÚ se ztotožnila s názorem, že původní rozhodnutí o udělení licence bylo Krajským soudem v Brně zrušeno s účinky ex tunc, neboť účinky rozhodnutí ex nunc jsou podmíněny existencí dobré víry na straně účastníka, která na straně navrhovatele absentovala, obzvláště za situace, kdy navrhovatel v licenčním řízení předložil pozměněné rozhodnutí o zkušebním provozu, z něhož byl úmyslně odstraněn údaj o počtu nainstalovaných panelů. Jediným důvodem zrušení rozhodnutí o udělení licence pro nezákonnost tak bylo neprokázání technických předpokladů z důvodu nepravdivosti revizní zprávy pro nedokončenost výrobního zařízení v době prováděné revize, což navrhovatel předloženým usnesením Vrchního soudu v Olomouci nikterak nezpochybnil či nevyvrátil.

15. Z Rozhodnutí o udělení licence č. , hodnota, ze dne 15.12.2010 vyplývá, že ERÚ udělil žalobci licenci na výrobu elektřiny na dobu 25 let ode dne vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti s tím, že oprávnění k licencované činnosti vznikne a současně termínem zahájení licencované činnosti je den nabytí právní moci rozhodnutí. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 21.12.2010. Licence byla udělena pro provozovny v k.ú. , adresa, nacházející se na pozemcích parc.č. , číslo, /1-12, 88, 93, 96, 104, 116 a 119, s celkovým nainstalovaným výkonem 1,89 MW.

16. Ze Smlouvy o připojení výrobny elektřiny ze dne 4.5.2010 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem jako žadatelem a společností , právnická osoba, . jako provozovatelem distribuční soustavy a jejím předmětem byl závazek provozovatele distribuční soustavy připojit ke své distribuční soustavě zařízení žadatele pro odběr a výrobu elektřiny FVE , adresa, a zajistit rezervovaný příkon a výkon podle čl. II smlouvy, dále závazek žadatele uhradit provozovateli podíl na nákladech s připojením a dodržet uvedené technické podmínky připojení a provozu zařízení paralelně s distribuční soustavou.

17. Přílohou č. , hodnota, této smlouvy je Protokol o schválení výrobny, v němž je uvedeno, že dne 20.12.2010 byl proveden ověřovací provoz se závěrem, že vyvedení výkonu výrobny je bez závad, byly předloženy požadované doklady a revizní zprávy a podmínky pro obchodní měření odpovídají požadavkům provozovatele distribuční soustavy.

18. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2.6.2016 č.j. 62 A 112/2013-321 bylo zrušeno rozhodnutí ERÚ ze dne 15.12.2010, č.j. 12744-15/2010-ERU o udělení licence č. , hodnota, a věc byla vrácena ERÚ k dalšímu řízení. Takto soud rozhodl na podkladě žaloby Nejvyššího státního zástupce podané ve smyslu § 66 odst. 2 s.ř.s. z důvodu veřejného zájmu, přičemž takto soud rozhodoval již podruhé poté, co jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem. Krajský soud v Brně v novém rozhodnutí dospěl k závěru, že nelze souhlasit názorem, že energetické zařízení nemusí být zcela dokončeno, aby bylo možno vyhotovit revizní zprávu, a revizi lze provést až poté, co je energetické zařízení kompletní a tvoří funkční soubor všech jeho nezbytných částí, tedy až poté, co jsou zapojeny veškeré solární panely. Revizní zprávy se však neshodují v počtu panelů (9476 oproti 9500) ani v jejich výkonu (1,875 945 Wp oproti 1,890500 Wp), kolaudační souhlas uvádí rovněž jiný počet panelů (9429) a jejich typy i výkon. Ani doplnění žádosti o kolaudační souhlas se v těchto údajích neshoduje. Soud zjišťoval dokončenost elektrárny ke dni provedení revize a dospěl k závěru, že na začátku roku 2011 se na pozemku parc.č. , číslo, /2 v k.ú. , adresa, , na němž se podle rozhodnutí o udělení licence i podle rozhodnutí stavebního úřadu měla elektrárna nacházet, solární panely umístěny nebyly, zatímco později se tam nacházely. Začátkem roku 2011 tak elektrárna nebyla dokončena a k části elektrárny umístěné na pozemku č. , číslo, /2 se nemůže vztahovat revizní zpráva , jméno FO, z roku 2010. Revizní technik však musí před zpracováním revizní zprávy elektrárnu prohlédnout a zpráva se musí vztahovat k celému energetickému zařízení. Zpráva , jméno FO, tak nemohla být podkladem pro vydání rozhodnutí o udělení licence, neboť neprokazuje technickou způsobilost žadatele o licenci. Závěrem soud uvedl, že neprokázání technických předpokladů pro udělení licence je dostatečně závažným zjištěním, které indikuje důvodné pochybnosti v tom směru, že napadené rozhodnutí vůbec nemělo být vydáno. Zároveň se jedná o vadu, kterou nebylo možno odstranit ani v řízení před soudem, neboť neexistuje způsob, jakým by osoba zúčastněná na řízení (v tomto řízení žalobce) mohla zpětně prokázat splnění technických předpokladů. Soud se dále zabýval otázkou dobré víry osoby zúčastněné na řízení (žalobce) ve správnost a zákonnost napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že s ohledem na to, že to byl právě on, kdo předmětnou revizní zprávu předložil, nemohl být v dobré víře ve správnost a zákonnost rozhodnutí o udělení licence, neboť musel vědět, v jakém stavu se k datu zpracování revizní zprávy elektrárna nachází, tedy že minimálně na pozemku parc.č. , číslo, /2 v k.ú. , adresa, není dokončena. Je věcí žadatele, aby vybral revizního technika a důkladně vyžadoval jeho řádný postup a nebyl pouze pasivním příjemcem revizní zprávy. Dobrou víru žadatele (žalobce) tedy soud neshledal.

19. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 16.1.2017 č.j. 7 As 140/2016-99 byla zamítnuta kasační stížnost žalobce jako osoby zúčastněné na řízení proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně. Ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 3.4.2017 sp.zn. II ÚS 755/17 odmítnuta s odůvodněním, že návrh byl Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný.

20. Ze spisu zdejšího soudu sp.zn. 25 C 238/2019 soud zjistil, že rozsudkem ze dne 29.5.2020 č.j. 25 C 238/2019 – 340 soud zamítl žalobu žalobce proti žalovanému, kterou se domáhal nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 2.listopadu 2018 sp. zn. OSS-, č. účtu, -ERU č. j. 05468-21/2018-ERU ve spojení s rozhodnutím Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 20.srpna 2019 č. j. 05468-31/2018-ERU tak, že a) se určuje, že žalobci vznikl, trvá a vůči žalovanému mu od 16.listopadu 2017 náleží nárok na podporu elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje vyrábějícího elektřinu ze slunečního záření ve fotovoltaické výrobně elektřiny FVE , adresa, ,89 MWP, evidenční číslo provozovny 1, nacházející se v obci , jméno FO, na pozemcích parc. č. , číslo, /2, , číslo, /4, , číslo, /104, , číslo, /119, , číslo, /124 a , číslo, /125, všechny v katastrálním území , adresa, , provozované na základě licence na výrobu elektřiny č. , hodnota, , ve formě ročního zeleného bonusu, a to ve výši stanovené cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu účinným pro příslušný kalendářní rok pro zdroj vyrábějící elektřinu využitím slunečního záření uvedený do provozu od 1.ledna 2010 do 31.prosince 2010 s instalovaným výkonem nad 30 kW, konkrétně pro rok 2017 ve výši 13.366 Kč/MWh a pro rok 2018 ve výši 13.525 Kč/MWh, b) žalovaný je povinen provést registraci fotovoltaické výrobny elektřiny žalobce FVE , adresa, ,89 MWP, evidenční číslo provozovny 1, nacházející se v obci , jméno FO, na pozemcích parc. č. , číslo, /2, , číslo, /4, , číslo, /104, , číslo, /119, , číslo, /124 a , číslo, /125, všechny v katastrálním území , adresa, , provozované na základě licence na výrobu elektřiny č. , hodnota, , v systému operátora trhu tak, že ve vztahu k této výrobně bude v systému operátora trhu zaregistrována podpora elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje vyrábějícího elektřinu ze slunečního záření ve formě ročního zeleného bonusu ve výši stanovené cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu účinným pro příslušný kalendářní rok pro zdroj vyrábějící elektřinu využitím slunečního záření s instalovaným výkonem nad 30 kW uvedený do provozu od 1.ledna 2010 do 31.prosince 2010, c) žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4.442.953,54 Kč spolu s 8,50% úrokem z prodlení p.a. od 7.5.2018 do zaplacení. K odvolání žalobce byl rozsudek soudu I.stupně potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7.1.2021 č.j. 29 Co 352/2020-393. Z obou rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že žalobci nevznikl nárok na podporu ve výši příslušející zdrojům uvedeným do provozu v roce 2010, neboť předpoklady pro určení výše podpory a výši podpory každoročně stanoví Energetický regulační úřad cenovým rozhodnutím. Cenová rozhodnutí vydává Energetický regulační úřad v rámci jeho pravomoci vyplývající z ust. § 2c zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen ve znění pozdějších předpisů a dále z ust. § 12 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie. Cenová rozhodnutí mají povahu normativních aktů, tj. obecně závazných předpisů, do kterých nelze zasahovat a jejichž obsah nemůže měnit ani soud. Domáhá-li se žalobce podpory elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje pro zdroj uvedený do provozu v roce 2010, je namístě vyjít z tehdy platného cenového rozhodnutí ERÚ č. 4/2009. Podle bodu 1. 9. cenového rozhodnutí k tomu, aby došlo k uvedení výrobny do provozu v roce 2010 a vznikl nárok na podporu ve smyslu zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, bylo nezbytné, aby byla pravomocně udělena licence na výrobu elektřiny a byla zahájena výroba elektřiny. Dle tvrzení žalobce ke splnění podmínky výroby elektřiny došlo již v roce 2010. Nárok na podporu žalobce zdůvodňuje rozhodnutím o udělení licence z roku 2010. K udělení licence sice došlo, avšak soudním rozhodnutím bylo rozhodnutí o udělení licence zrušeno pro nezákonnost. Proto bez dalšího nebyla splněna podmínka existence pravomocného rozhodnutí o udělení licence pro uvedení výrobny elektřiny do provozu v roce 2010 ve smyslu cenového rozhodnutí č. 4/2009. Dovolání žalobce proti tomuto rozsudku bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.8.2022 č.j.23 Cdo 1937/2021-501. Ústavní stížnost žalobce byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ČR z 13.12.2022 sp.zn. II. ÚS 3148/22.

21. Z rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci z 23.2.2023 č.j. 6 To 29/2022-2850 (na č.l. 72-78) a usnesení z 30.9.2020 č.j. 6 To 38/2020-2603 soud zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20.11.2019 č. j. 10 T 4/2018-2442 byli obžalovaní , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, uznáni vinnými zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a obžalovaný , jméno FO, pomocí ke zločinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterých se měli dopustit tím, že obžalovaní , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, jako předseda představenstva společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem v , adresa, v rámci oprávnění a povinností, které mu plynuly ze Smlouvy o dílo č. , hodnota, uzavřené mezi investorem společností , právnická osoba, a generálním dodavatelem stavby společností Nobility solar projects, a.s., IČO , IČO, , se sídlem v , adresa, jednající během výstavby fotovoltaické elektrárny , adresa, jménem společnosti , právnická osoba, a zároveň jako zástupce (a také spolumajitel a místopředseda představenstva) společnosti Nobility, generálního dodavatele stavby FVE , adresa, , dne 21.10.2010 podal u Energetického regulačního úřadu v , adresa, žádost o udělení licence pro podnikání v energetických odvětvích pro právnické osoby, a dalším záměrným jednáním v řízení o udělení licence na provozování FVE , adresa, o výkonu 1,88 MW předstíral, že tato výrobna je ve stavu úplné dokončenosti a splňuje všechny podmínky pro udělení licence, i když tomu tak nebylo a proto za účelem vytvoření nepravdivých podkladů, společně s , tituly před jménem, , jméno FO, jako zmocněncem pro věci technické, v rámci oprávnění a povinností, které ji plynuly ze Smlouvy o dílo č. , hodnota, uzavřené mezi investorem stavby společností , právnická osoba, a generálním dodavatelem společností Nobility, jednající během výstavby FVE , adresa, jménem společnosti Nobility prostřednictvím dalších osob umožnili , jméno FO, dne 12.11.2010 provedení revize elektrického výrobního zařízení v části nízkého napětí na FVE , adresa, , na základě které , jméno FO, dne 16.11.2010 vyhotovil nepravdivou revizní zprávu č. , hodnota, .11/2010, která v licenčním řízení deklarovala, že elektrické výrobní zařízení v části nízkého napětí FVE , adresa, je z hlediska bezpečnosti schopna provozu, i když si byli vědomi jako zástupci investora i generálního dodavatele stavby, že v době provedení revize a zpracování revizní zprávy nebylo revidované zařízení dokončené, protože dodání a montáže dílčích součástí výrobního zařízení probíhaly ještě po vyhotovení revizní zprávy v listopadu a prosinci 2010 a byli si vědomi, že revizní zpráva neodpovídá skutečnému stavu a je nepravdivá, dne 16.12.2010 vystavili a podepsali , jméno FO, jako zástupce , právnická osoba, a , tituly před jménem, , jméno FO, jako zástupce Nobility předávací protokol, jehož předmětem byla „fotovoltaická elektrárna o výkonu 1,88 MWp, k. ú. , adresa, “, s datem předání 16.12.2010 a tento protokol podepsali s vědomím, že bude použit v licenčním řízení vedeném u ERÚ, týkajícího se udělení licence vztahující se k výrobně FVE , adresa, , jako nutný doklad o přechodu vlastnictví výrobního zařízení fotovoltaické elektrárny na společnosti , právnická osoba, , a tento protokol byl doručen , jméno FO, dne 21.12.2010 na ERÚ v , adresa, jako jeden z dokumentů nutných před nabytím právní moci a předáním vydané licence žadateli , právnická osoba, , i když si byli vědomi jako zástupci investora i generálního dodavatele stavby, že ke dni podpisu předmětného předávacího protokolu nebylo výrobní zařízení FVE , adresa, dokončené, protože dodání a montáže dílčích součástí výrobního zařízení probíhaly ještě i po podpisu předávacího protokolu, takto postupovali s vědomím, že nepravdivá revizní zpráva i nepravdivý předávací protokol byly nezbytné v řízení o žádosti o vydání licence pro podnikání v energetických odvětvích a budou v probíhajícím licenčním řízení sloužit k prokazování vlastnického práva k energetickému zařízení a prokazování technických předpokladů výrobny FVE , adresa, , v době od 12.11.2010 až do právní moci rozhodnutí ERÚ o udělení licence dne 21.12.2010 , jméno FO, nesdělil ERÚ, že v době provedení revize elektrického výrobního zařízení dne 12.11.2010, jakož i v době podpisu předávacího protokolu dne 16.12.2010 nebyla elektroinstalace výrobny dokončena a nebylo možné u ní prokázat splnění požadavků k zajištění bezpečnosti práce, přičemž také , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, věděli, že nepravdivý předávací protokol a nepravdivá revizní zpráva budou využity v rozporu se skutečným stavem k protiprávnímu získání licence společnosti , právnická osoba, k výrobě elektřiny ve FVE , adresa, , k jejímu připojení k distribuční síti společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , k uzavření smluv s odběrateli elektrické energie společnostmi , právnická osoba, . a , právnická osoba, . a k následné neoprávněné fakturaci částek za dodávky elektrické energie distribuční společnosti, případně jejím právním nástupcům v rozsahu uvedeném níže, v důsledku předložení nepravdivého předávacího protokolu a nepravdivé revizní zprávy licence č. , hodnota, vydaná ERÚ dne 15.12.2010 pro společnost , právnická osoba, , nabyla právní moci dne 21.12.2010, a na základě pravomocné licence a provedení tzv. prvního paralelního připojení do distribuční soustavy ještě v roce 2010, jakož i v důsledku následného zamlčení informací o nedokončenosti výrobního zařízení v době vydání licence před společností , právnická osoba, při uzavření Smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. , hodnota, -S711020 ze dne 11.1.2011, jakož i při pozdější pravidelné fakturaci výkupních cen a zeleného bonusu na jejich základě vznikl a byl uplatňován společností , právnická osoba, nárok na garantovanou výkupní cenu za vyrobenou elektrickou energii ze zdroje uvedeného do provozu v roce 2010 ve výši 12.150,- Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let s garantovaným meziročním nárůstem výkupní ceny v intervalu 2 – 4 % ročně po dobu ekonomické životnosti výrobny, zakotveném v § 2 vyhlášky č. 140/2009 Sb., nesplněním podmínek pro vydání licence a neoprávněnou podporou výroby elektrické energie vyplácením výkupních cen a zelených bonusů pro výrobnu FVE , adresa, ve prospěch společnosti , právnická osoba, , byla způsobena škoda České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu, IČO , IČO, , ve výši 123.573.344,- Kč, za výrobu a dodání 10 060 918 kWh elektrické energie do distribučních společností , právnická osoba, a , právnická osoba, v období od 13.1.2011 do 16.1.2017, přičemž obžalovaní , jméno FO, a , jméno FO, byli srozuměni s budoucí neoprávněnou podporou vyráběné a dodávané elektrické energie, která po dobu garantované délky podpory měla dosáhnout výše 459,6 miliónů Kč, ke škodě České republiky – Ministerstva průmyslu a obchodu a obžalovaný , jméno FO, dne 16.11.2010 jako revizní technik vypracoval Zprávu o výchozí revizi elektrického výrobního zařízení nn č. , hodnota, .11/2010 s předmětem a místem revize FVE , adresa, , kterou vypracoval na základě činnosti ze dne 12.11.2010, označenou jako výchozí zprávu celkovou, vycházející z projektové dokumentace , právnická osoba, ., přičemž do revizní zprávy uvedl nepravdivé údaje týkající se typu a počtu fotovoltaických panelů, protože uvedl, že v revidované fotovoltaické elektrárně bylo ke dni revize namontováno a zapojeno 1.520 kusů fotovoltaických panelů typu SOLARFUN SF 220-30P - 230 Wp, 2.278 kusů fotovoltaických panelů typu SOLARFUN SF 160-24M - 195 Wp a 5.678 kusů fotovoltaických panelů typu 5 SOLARFUN SF 160-24M - 190 Wp, přesto, že se tyto panely, v takovém množství a typech v elektrárně v daném momentě nenacházely, dále uvedl, že: „…revidované zařízení je z hlediska bezpečnosti schopné provozu…“, i když tento závěr nemohl být jeho činností zjištěn a prokázán, protože bezpečnost provozu revidovaného zařízení nebylo možné ověřit dříve, než bylo zařízení dokončené a z uvedených údajů o fotovoltaických panelech bylo zjevné, že takové panely a jejich zapojení nerevidoval, FVE , adresa, nebyla ke dni provádění revizní prohlídky dokončena, protože ještě do 17.12.2010 byly prováděny dodávky a montážní práce, týkající se elektrického výrobního zařízení a jeho zapojení, takže v době provedení vlastní revize zařízení nesplňovalo podmínky pro provedení výchozí revize elektrického zařízení, dále obžalovaný nerevidoval část elektrického výrobního zařízení FVE umístěného na pozemku č. , číslo, /2 v k. ú. , adresa, , které bylo uvedeno v projektové dokumentaci a bylo dostavěno až po 14.3.2011, přitom si byl vědom, že nepravdivá zpráva o výchozí revizi elektrického zařízení bude použita v řízení před ERÚ v , adresa, jako podklad k získání licence na výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů pro společnost , právnická osoba, , k připojení výrobny k síti distribuční společnosti , právnická osoba, , a k následnému neoprávněnému získání a uplatňovaní podpory výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů, tímto jednáním obžalovaný umožnil , jméno FO, předstírat v řízení před ERÚ splnění technických předpokladů výrobny FVE , adresa, , což vedlo dne 15.12.2010 k vydání licence č., hodnota, , která nabyla první moci dne 21.12.2010 pod. č.j. 12744-15/2010-ERU, a umožnil tím společnosti , právnická osoba, , aby v období od 13.1.2011 do 16.1.2017 vyrobila a uplatňovala neoprávněnou podporu za dodání celkem , hodnota, kWh elektrické energie společnostem , právnická osoba, a , právnická osoba, , čímž způsobila České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu škodu ve výši 123.573.344,- Kč, a byl srozuměn s budoucí neoprávněnou podporou vyráběné a dodávané elektrické energie ve prospěch společnosti , právnická osoba, , která po dobu garantované délky podpory měla dosáhnout výše 459,6 miliónů Kč, ke škodě České republiky – Ministerstva průmyslu a obchodu. K odvolání obžalovaných byl odsuzující rozsudek zrušen usnesením Vrchního soudu v Olomouci z 30.9.2020 č.j. 6 To 38/2020-2603, a to z důvodu vad odůvodnění rozhodnutí, neboť nalézací soud se nevypořádal se všemi provedenými důkazy, odůvodnění má nedostatky ve vazbě mezi skutkovými zjištěními a úvahami soudu při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, neboť se dostatečně nevypořádal s obhajobou obžalovaných. Následným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29.9.2021 č.j. 10 T 4/2018-2774 pak již byli obžalovaná obžaloby zproštěni, přičemž usnesením Vrchního soudu v Olomouci z 23.2.2023 č.j. 6 To 29/2022-2850 bylo odvolání státní zástupce podle § 256 tr. řádu zamítnuto. Z usnesení vyplývá, že z odůvodnění rozhodnutí správních soudů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2.6.2016 č. j. 62 A 112/2013-321 a dále usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16.1.2017 č. j. 7 As 140/2016-99, kterými bylo rozhodnuto o zrušení rozhodnutí ERÚ o udělení licence FVE , adresa, ) je evidentní, že důvodem rozhodnutí o zrušení rozhodnutí ERÚ o udělení licence bylo zjištění, že v době revize provedené obžalovaným , jméno FO, nebyly instalovány žádné fotovoltaické panely na pozemku parc. č. , číslo, /2. Vzhledem k okolnostem pozdějšího umístění 240 kusů fotovoltaických panelů na pozemku parc. č. , číslo, /2 (zejm. nenavýšení licencovaného výkonu) nelze z této skutečnosti ve vztahu k obžalovaným vyvozovat trestněprávní důsledky a může se projevit maximálně v rovině správněprávní. Nad rámec otázky pozdějšího umístění 240 kusů fotovoltaických panelů na pozemku parc. č. , číslo, /2 se správní soudy dokončeností FVE , adresa, z hlediska pravdivosti revizní zprávy vypracované obžalovaným , jméno FO, v podstatě nezaobíraly. Závěry správních soudů ohledně absence dobré víry obžalovaných stran dokončenosti FVE a s tím související pravdivosti revizní zprávy osvědčující její bezpečný provoz, proto nelze aplikovat z hlediska tvorby závěru o trestní odpovědnosti obžalovaných. Pokud pak jde o nesoulad výpovědi obžalovaného , jméno FO, ohledně instalace fotovoltaických panelů na pozemku parc. č. , číslo, /2 se skutečnostmi vyplývajícími z provedených důkazů, satelitní snímky pořízené ve dnech 2.1.2011 a 14.3.2011 zachycují pohled na předmětný pozemek, ze kterého je zřejmé, že v inkriminovaných datech se zde žádné konstrukce s fotovoltaickými panely nenacházely. Z geodetického zaměření stavby provedeného 16.3.2011 vyplývá, že ani k tomuto datu nebyly na pozemku parc. č. , číslo, /2 umístěny žádné konstrukce s fotovoltaickými panely. Stavební úřad na místě FVE v rámci kolaudačního řízení provedl fyzickou kontrolu 18.3.2011, přičemž z tehdy pořízeného záznamu rovněž nevyplývá to, že by na zmíněném pozemku byly umístěny nějaké fotovoltaické panely. Další snímky pozemku parc. č. , číslo, /2 a šetření policejních orgánů v tomto směru jsou až z konce roku 2014, resp. z ještě pozdější doby, takže nelze souhlasit, že byly tyto panely namontovány jednoznačně na pozemek č. , číslo, /2 až v březnu 2011. Z provedených důkazů lze podle vrchního soudu jednoznačně dovodit pouze to, že k umístění fotovoltaických panelů na pozemku parc. č. , číslo, /2 došlo někdy v období od 18.3.2011 do konce roku 2014. Pokud tedy obžalovaný , jméno FO, v souvislosti s instalací panelů na pozemek parc. č. , číslo, /2 hovořil o jarních měsících roku 2011, nelze z toho dovozovat nevěrohodnost jeho výpovědi. Pokud jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2021 sp.zn. 3 Tdo 1171/2021, uvedené kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu poukazuje na význam skutečnosti, že daná FVE byla dokončena a uvedena do provozu do konce roku 2010, a to z hlediska hodnocení otázky zavinění pachatelů ve vztahu ke znaku objektivní stránky trestného činu podvodu, jímž je způsobení škody. Nyní projednávaný případ je skutkově poněkud odlišný od shora zmiňované trestní věci (FVE , adresa, byla fakticky uvedena do provozu až počátkem roku 2011), ale především je nutné zdůraznit, že důvodem zprošťujícího výroku v nyní projednávané věci bylo to, že se nepodařilo v dostatečném rozsahu prokázat, že předmětná revizní zpráva a předávací protokol obsahovaly nepravdivé údaje, jejichž prostřednictvím obžalovaní záměrně uváděli pracovníky ERÚ v omyl. Nalézací soud v bodě 137 odůvodnění svého rozhodnutí zřetelně deklaroval, že zprošťující výrok v daném případě neznamená potvrzení (prokázání) pravdivosti předmětné revizní zprávy a dokončenost FVE , adresa, k datu 12.11.2010, resp. 16.12.2010. Byť to krajský soud v odůvodnění rozsudku explicitně neuvedl, je zcela evidentní, že při svém rozhodování o trestní odpovědnosti obžalovaných postupoval v souladu se zásadou in dubio pro reo, která je jednou ze základních zásad českého trestního procesu. Krajský soud se vyjádřil v tom směru, že i po provedeném dokazování přetrvává určité podezření o protiprávním jednání obžalovaných, na druhé straně se však obhajobu obžalovaných provedenými důkazy nepodařilo bezpečně vyvrátit a ve věci tak přetrvávají důvodné pochybnosti, pro něž nelze rozhodnout odsuzujícím rozsudkem. Vrchní soud k tomu dodal, že zatímco k podání obžaloby postačuje kvalifikovaný stupeň podezření ze spáchání trestné činnosti obžalovanými (vyplývajícího z důkazů shromážděných v přípravném řízení), v případě meritorního rozhodnutí soudu je třeba trvat na tom, že vina obžalovaných musí být bezpečně, tedy bez důvodných pochybností, prokázána. Tak tomu však nebylo.

22. Z Rozhodnutí o udělení licence č. , hodnota, ze dne 6.11.2017 soud zjistil, že ERÚ udělil žalobci licenci na výrobu elektřiny na dobu 25 let ode dne vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti, s tím, že oprávnění k licencované činnosti vznikne a současně termínem zahájení licencované činnosti vznikne dnem nabytí právní moci rozhodnutí. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 16.11.2017. Licence byla udělena pro provozovny v k.ú. , adresa, nacházející se na pozemcích p.č. , číslo, /2, 4, 104, 119, 124 125, s celkovým nainstalovaným výkonem 1,89 MW.

23. Na tato zjištění pak neměly ostatní provedené důkazy vliv.Podle § 5 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb. energetického zákona fyzická nebo právnická osoba, která žádá o udělení licence, musí prokázat, že má finanční a technické předpoklady k zajištění výkonu licencované činnosti. Fyzická nebo právnická osoba žádající o udělení licence je povinna doložit vlastnické nebo užívací právo k energetickému zařízení, které má sloužit k výkonu licencované činnosti. Není-li žadatel o licence vlastníkem energetického zařízení, je povinen doložit i souhlas vlastníka energetického zařízení s jeho použitím k účelům vymezeným tímto zákonem, a to nejméně po dobu, na kterou má být licence udělena. Finanční předpoklady není povinen prokazovat žadatel o licenci na výrobu elektřiny, pokud bude instalovaný elektrický výkon výrobny elektřiny nižší než 200 kW, nebo žadatel o licenci na výrobu tepelné energie, pokud bude instalovaný tepelný výkon zdroje tepelné energie nižší než 1 MW.Podle § 5 odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb. energetického zákona technické předpoklady se považují za splněné u energetického zařízení, u kterého je osvědčena jeho bezpečnost v rozsahu a za podmínek stanovených právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a v souladu s technickou dokumentací. Pokud je energetické zařízení stavbou, musí žadatel o udělení licence rovněž prokázat, že je oprávněn stavbu užívat nebo jinak provozovat.Podle § 9 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 426/2005 Sb. o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích žadatel prokazuje splnění technických předpokladů energetického zařízení dokladem osvědčujícím bezpečnost energetického zařízení, kterým je u energetických zařízení nově uváděných do provozu zpráva o výchozí revizi energetického zařízení, pokud jiný právní předpis ukládá povinnost nebo technická norma stanoví provedení výchozí revize před uvedením do provozu.Podle § 20a odst. 4 písm. u) zákona č. 458/2000 Sb. energetického zákona je operátor trhu povinen hradit výrobcům elektřiny zelený bonus na elektřinu z obnovitelných zdrojů, druhotných zdrojů a vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla.Podle § 3 odst. 1 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie účinného do 31.12.2012 podpora podle tohoto zákona (dále jen „podpora“) se vztahuje na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů ve výrobnách elektřiny na území České republiky připojených do elektrizační soustavy České republiky přímo, prostřednictvím odběrného místa nebo prostřednictvím jiné výrobny elektřiny připojené k elektrizační soustavě České republiky, s výjimkou větrných elektráren umístěných na rozloze 1 km2 o celkovém instalovaném výkonu nad 20 MWe. V případě výroby elektřiny z biomasy se podpora vztahuje na druhy a způsoby využití biomasy, které z hlediska ochrany životního prostředí stanoví prováděcí právní předpis.Podle § 6 odst. 1 zákona č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie Úřad (myšleno ERÚ) stanoví vždy na kalendářní rok dopředu výkupní ceny za elektřinu z obnovitelných zdrojů (dále jen „výkupní ceny“) samostatně pro jednotlivé druhy obnovitelných zdrojů a zelené bonusy.Podle § 54 odst. 5 z.č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie účinného od 30.5.2012 pro výrobny elektřiny uvedené do provozu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pro které vznikl nárok na podporu elektřiny podle dosavadních právních předpisů, trvá nárok na podporu elektřiny podle tohoto zákona po dobu životnosti výrobny elektřiny podle dosavadních právních předpisů. Ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno.Podle § 2 odst. 2 z.č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie pro účely tohoto zákona se rozumí obnovitelnými zdroji obnovitelné nefosilní přírodní zdroje energie, jimiž jsou energie větru, energie slunečního záření, geotermální energie, energie vody, energie půdy, energie vzduchu, energie biomasy, energie skládkového plynu, energie kalového plynu z čistíren odpadních vod a energie bioplynu.Podle § 4 odst. 1 z.č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie pro účely stanovení podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů podle tohoto zákona se za elektřinu z obnovitelných zdrojů považuje elektřina vyrobená využitím obnovitelných zdrojů naměřená v předávacím místě výrobny elektřiny a distribuční soustavy nebo přenosové soustavy, nebo naměřená na svorkách generátoru a snížená o technologickou vlastní spotřebu elektřiny, anebo poměrná část elektřiny pocházející z obnovitelného zdroje v případě společného spalování obnovitelného zdroje a druhotného zdroje nebo neobnovitelného zdroje. Odebírá-li výrobce ke krytí technologické vlastní spotřeby elektřinu z přenosové nebo distribuční soustavy nebo z jiné výrobny elektřiny, je předmětem podpory elektřina v množství naměřeném v předávacím místě výrobny elektřiny a sníženém o množství elektřiny odebrané pro technologickou vlastní spotřebu.Podle § 4 odst. 7 z.č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie rozsah a výši podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů stanoví Úřad podle tohoto zákona v cenovém rozhodnutí.Podle § 9 odst. 3 z.č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie pokud o to výrobce požádá, je operátor trhu povinen, na základě vyúčtování podle odstavce 6, hradit výrobci zelený bonus na elektřinu z obnovitelných zdrojů, druhotných zdrojů a vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla.Podle § 54 odst. 5 z.č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie pro výrobny elektřiny uvedené do provozu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pro které vznikl nárok na podporu elektřiny podle dosavadních právních předpisů, trvá nárok na podporu elektřiny podle tohoto zákona po dobu životnosti výrobny elektřiny podle dosavadních právních předpisů. Ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno.Podle § 57 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu jestliže vydání rozhodnutí závisí na řešení otázky, již nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout a o které nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, správní orgán si o ní může učinit úsudek; správní orgán si však nemůže učinit úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá, ani o otázkách osobního stavu.Podle § 57 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu rozhodnutím příslušného orgánu o předběžné otázce, které je pravomocné, popřípadě předběžně vykonatelné, je správní orgán vázán.

24. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že rozhodnutí správního orgánu je správné a žaloba žalobce není důvodná. S ohledem na obsáhlost napadených rozhodnutí Energetického regulačního úřadu soud v první řadě na tato rozhodnutí odkazuje s tím, že se ztotožňuje se závěry správního orgánu, a to jak skutkovými, tak s právním posouzením a pro stručnost na ně odkazuje.

25. Soud podotýká, že v dané věci se jedná o spor ze soukromého práva, byť byla věc projednávána před správním orgánem. Uplatní se tak nejen § 159a odst. 1, 3 o.s.ř., podle něhož je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a všechny orgány, ale i ustanovení § 13 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, podle něhož má být ve stejných věcech rozhodováno stejně. Naopak argumentace žalobce rozhodnutími Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci je nepřípadná, neboť podle § 135 odst. 1 o.s.ř. je závazné toliko rozhodnutí o tom, že byl spáchán trestný čin; rozsudek zprošťující není závazný v jiném smyslu, než v tom, že nebyl spáchán trestný čin. Soud rozhodující v občanském soudním řízení tak může dojít i k závěru, se příslušná osoba závadného jednání dopustila, pouze se nejedná o trestný čin. V dané věci navíc z odůvodnění rozhodnutí trestních soudů výslovně vyplývá, že ke zproštění viny přistoupily pouze v důsledku aplikace zásady „in dubio pro reo“, tedy že se nepodařilo bez pochybností prokázat vinu obžalovaných (která musela zahrnovat i podvodný úmysl). Závěry trestních soudů tedy nemají na toto řízení pražádný dopad. I při rozhodování v této věci je tak třeba zcela odkázat na předchozí rozhodnutí vydaná v soudním řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 25 C 238/2019, kdy byl žalobcem uplatněn stejný nárok, pouze za jiné období a kdy soudy výslovně řešily otázku uvedení do provozu výrobny žalobce.

26. V řízení bylo nesporné, že žalobci byla v roce 2010 udělena licence na výrobu elektrické energie pro výrobnu fotovoltaické elektrárny , adresa, . Rozhodnutí ERÚ o udělení licence bylo následně rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2.6.2016 č.j. 62 A 112/2013-321 k žalobě Nejvyššího státního zástupce zrušeno, neboť soud dospěl k závěru, že podmínky pro udělení licence na výrobu elektřiny nebyly splněny. Energetický regulační úřad poté zamítl návrh žalobce na vyplácení „zelených bonusů“ ve výši určené pro provozy uvedené do provozu v roce 2010, přičemž vyšel mj. z uvedeného rozsudku. Otázka platnosti licence pro výrobu elektřiny je dle soudu předběžnou otázkou pro rozhodnutí o tom, zda žadateli vzniklo právo na výplatu podpory elektřiny a k jakému dni. Podle § 57 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu platí, že o předběžné otázce si správní orgán může udělat úsudek sám (s výjimkou toho, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá, ani o otázkách osobního stavu). Podle § 57 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu bylo-li již o předběžné otázce rozhodnuto, je správní orgán takovým rozhodnutím vázán. Obecně je pravomocné správní rozhodnutí závazné nejen pro účastníky daného správního řízení, ale rovněž pro všechny správní orgány. Totéž platí v případě, kdy je rozhodnuto jiným orgánem veřejné moci (například soudem). Správní orgán si proto o této věci již nemůže učinit vlastní úsudek a neplatí zde zásada volného hodnocení důkazů. Podmínkou je, aby bylo toto rozhodnutí pravomocné nebo předběžně vykonatelné (k tomu srov. Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 6. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2019). Je tedy zřejmé, že licence žalobce na výrobu elektřiny byla soudním rozhodnutím pravomocně zrušena a správní orgán nepochybil, pokud z příslušného rozhodnutí o zrušení licence při svém rozhodování vycházel. I když ke zrušení licence došlo až právní mocí rušícího rozhodnutí, účinky zrušení licence mají dopad i do minulosti, tzn. projeví při posuzování splnění podmínek pro vznik nároku na podporu.

27. Soud se dále zabýval otázkou, jaký byl účinek onoho zrušujícího rozhodnutí a zda lze provozovnu žalobce stále považovat za uvedenou do provozu v roce 2010 i přesto, že příslušná licence byla zrušena a novou žalobce získal až v roce 2017. Zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie účinný do 31.12.2012 dával Energetickému regulačnímu úřadu pravomoc stanovit vždy na kalendářní rok dopředu výkupní ceny za elektřinu z obnovitelných zdrojů samostatně pro jednotlivé druhy obnovitelných zdrojů a zelené bonusy. Stejně tak činí aktuálně účinný zákon č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie v § 4 odst.

7. Pro rok 2010 tak ERÚ učinil Cenovým rozhodnutím ze dne 3.11.2001, č. 4/2009, které mj. stanoví, že u nově zřizované výrobny elektřiny nebo zdroje se uvedením do provozu rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen nebo kdy poprvé začal vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů (bod 1.9 cenového rozhodnutí). Rozhodným pro přiznání nároku na výplatu zelených bonusů je tak platná licence a výkon licencované činnosti, tedy výroba a dodávky elektřiny do elektrizační soustavy (k tomu rovněž např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2545/2019, ze dne 27.11.2019, dle kterého předpoklad vzniku nároku provozovatele výrobny elektrické energie využívající sluneční záření na podporu podle zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů ve výši stanovené pro rok 2010 spočívající v tom, že výrobce začal do konce tohoto roku v souladu s pravomocným rozhodnutím o udělení licence vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy, platí i pro výrobny, u nichž výrobce uplatnil podporu využívání obnovitelných zdrojů ve formě zeleného bonusu, jednalo-li se o výrobnu určenou k připojení do elektrizační soustavy).

28. Otázka účinků zrušujícího rozsudku ve správním řízení není zákonem jasně stanovena a rozhodovací praxe soudů byla v minulosti v této otázce poměrně nejednotná, když např. dle rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 119/2012-86 zrušení rozhodnutí nemá retroaktivní účinky (body 25-26 rozsudku). Naproti tomu dle rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 32/2006-99 působí důsledky zrušujícího rozsudku soudu ex tunc a správní rozhodnutí se jím tedy ruší od samého počátku a je nutno na něj nahlížet jako by vydáno nebylo. Tento názor také nakonec ve správní i soudní praxi jednoznačně převážil (srov. i nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.5.2018 sp.zn. I. ÚS 941/16 ve věci , právnická osoba, ). Rozsudek Krajského soudu v Brně o zrušení rozhodnutí o udělení licence má ve vztahu k platnosti licence účinky ex tunc, a to bez ohledu na tvrzenou (a dokazováním správního orgánu vyvrácenou) dobrou víru žalobce ve správnost rozhodnutí ERÚ o udělení licence. Důsledkem zrušujícího rozhodnutí ve správním soudnictví totiž je, že napadené rozhodnutí správního orgánu je zrušeno, odklizeno a nemůže již proto vyvolávat žádné právní účinky. Opačný výklad by v nyní posuzované věci mohl vést k závěru, že lze vyrábět elektřinu a pobírat podporu ve formě zelených bonusů na základě neexistující (zrušené) licence, což odporuje zákonu i shora uvedenému cenovému rozhodnutí ERÚ. Smyslem právní úpravy je regulace energetického odvětví tak, aby bylo zajištěno, že výroba energie bude provozována pouze subjekty, které splňují určitá, např. finanční, avšak zejména technická a bezpečnostní kritéria. Tuto regulaci vzhledem k charakteru energetických provozů jakožto provozů technicky náročných a potenciálně nebezpečných považuje soud za odpovídající a žádoucí. Shledal-li správní soud, že provozovna žalobce tato kritéria v roce 2010 nesplňovala, a to v takové míře, že bylo nutno přistoupit ke zrušení udělené licence, nelze na základě licence udělené pravomocně až v roce 2017 zpětně dovozovat, že stanovené podmínky v roce 2010 splňovala. Zjednodušeně lze říci, že zrušení správního rozhodnutí má stejné účinky jako zrušení rozsudku – z takového rozhodnutí nelze již vycházet; je to jakoby nebylo nikdy vydáno.

29. Podle § 154 odst. 1 o.s.ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Ke dni rozhodování soudu žalobce nedisponuje licencí, která by byla vydána do 31.12.2010, ergo nesplňuje jednu z podmínek pro označení za zdroj uvedený do provozu v roce 2010 (srov. podmínky bodu 1.9 cenového rozhodnutí ERÚ číslo 4/2009). Soud I. stupně je ve smyslu § 159a odst. 4 o.s.ř. vázán rozhodnutím Krajského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. 62 A 112/2013. Z rozhodnutí vydaných soudy v těchto řízeních lze stručně shrnout, že k vydání původní licence žalobce v roce 2010 č., hodnota, dne 15.12.2010 došlo, ačkoliv fotovoltaická elektrárna žalobce nebyla stavebně dokončená, čehož si žalobce musel být vědom, v řízení před Krajským soudem v Brně vedeném pod sp. zn. 62 A 112/2013 proto byla tato licence zrušena (resp. správní rozhodnutím, kterým byla udělena). S ohledem na to, že žalobce si musel být vědom (a to bez ohledu na to, zda se jednalo o trestný čin či nikoli) stavu nedokončenosti své elektrárny, nelze tedy dovozovat u žalobce dobrou víru a naopak ustálená rozhodovací praxe soudů i Energetického regulačního úřadu dovozuje, že došlo ke zrušení licence s účinností ex tunc, tedy od samého počátku. Žalobce tak ke dni rozhodování tohoto soudu disponuje platnou licencí vydanou až roku 2017 (licence na výrobu elektřiny licence č., hodnota, ze dne 6.11.2017). Pokud žalobce elektřinu vyráběl i v období před vydáním této licence, jedná se o elektřinu vyrobenou neoprávněně, za kterou žalobci podpora nepřísluší, neboť nelze přisuzovat jakékoli právní účinky licenci, která byla pro nezákonnost zrušena. Zároveň z ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že podmínkou pro vznik nároku na podporu podle zákona č. 165/2012 Sb. je mj. to, že výroba elektřiny musí být legální, dovolená, tedy v souladu s právem. Podmínkou pro legální výrobu elektřiny je tak mj. získání licence podle energetického zákona a nelze hovořit o uvedení výrobny do provozu dříve, než tato získá v souladu s právem licenci. Ostatně v rozsudku ze dne 9.3.2017 sp. zn. 32 Cdo 1051/2015 Nejvyšší soud České republiky výslovně dovodil, že předpokladem vzniku nároku provozovatele výrobny elektrické energie využívající sluneční záření za výkupní ceny elektřiny stanovené pro rok 2010 je skutečnost, že výrobce začal dokonce tohoto roku v souladu s pravomocným rozhodnutím o udělení licence vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy. Tento předpoklad není splněn, jestliže např. dodávky byly prováděny bezesmluvně a bez připojení k přenosové nebo distribuční soustavě provedeného provozovatelem příslušné soustavy (obdobně viz rozsudek ze dne 27.11.2019 č.j. 23 Cdo 2545/2019-262).

30. Soud I.stupně považuje za potřebné opětovně zdůraznit, že za okamžik uvedení do provozu je třeba chápat okamžik, kdy zařízení v souladu s právem (legálně) slouží účelu, pro který bylo vybudováno, tj. u fotovoltaické elektrárny je to okamžik, kdy legálně vyrábí a dodává elektřinu do elektrizační soustavy (s vyjímkou ostrovních provozů, což nebyl případ výrobny žalobce). Mezi formální podmínky patří podmínky zákonné znamenající, že daná výrobna splňuje všechny podmínky stanovené zákonem a tedy že elektřinu vyrábí legálně, tj. podléhá-li kolaudaci, byla zkolaudována, disponuje rozhodnutím o udělení licence a vznikem oprávnění k výkonu licencované činnosti, v případě, že dodává elektřinu do distribuční soustavy, pak musí disponovat též souhlasem provozovatele distribuční soustavy s připojením, které se realizuje právě připojením k distribuční soustavě se souhlasem provozovatele. Mezi podmínky materiální lze zařadit faktickou stavební dokončenost elektrárny, tedy že elektrárna je fyzicky hotová (což se právně projeví tím, že byla zkolaudována, obdržela revizní zprávu, že byla fyzicky propojena s distribuční soustavou) a že začala vyrábět a dodávat elektřinu do distribuční soustavy (což se prokazuje protokolem o prvním paralelním připojení výrobny k distribuční soustavě). Za rozhodující je nikoli to, kdy byly vystaveny potřebné (nepravdivé) dokumenty, které prokazují splnění těchto podmínek, ale to, kdy skutečně byly tyto podmínky splněny. Těmito podmínkami se totiž sleduje, aby zařízení bezpečně a legálně sloužilo k účelu, pro který bylo vybudováno. Jinými slovy nezáleží na tom, kdy byl vystaven protokol či další listiny, kterými se splnění příslušných podmínek prokazuje, ale kdy skutečně došlo ke splnění podmínek. Není totiž pochyb o tom, že fotovoltaická elektrárna může vyrábět elektřinu i v situaci, kdy není stavebně dokončená (stačí v zásadě i jen jeden fotovoltaický panel), není pochyb o tom, že může být fyzicky propojena s distribuční soustavou a dodávat elektřinu do distribuční soustavy i bez toho, že by proběhlo paralelní připojení výrobny k distribuční soustavě (tedy bez souhlasu provozovatele distribuční soustavy), není pochyb o tom, že může obdržet revizní zprávu bez toho, že by byla skutečně provozuschopná a bezpečná (stačí podplatit revizního technika). Podstatné je, kdy jsou skutečně splněny podmínky pro to, aby bylo možné hovořit o výrobně jako o výrobně uvedené do provozu, tedy okamžik, kdy zařízení v souladu s právem (legálně) slouží účelu, pro který bylo vybudováno. Pokud tedy například fotovoltaická elektrárna není zcela dokončená, nelze hovořit o uvedení výrobny do provozu, i kdyby byly formálně naplněny podmínky bodu 1.9 cenového rozhodnutí ERÚ číslo 4/2009 (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu spisová značka 9 As 256/2015 nebo spisová značka 9 As 204/2015). Správní orgán I.stupně nad rámec toho, co bylo zjištěno již v přechozích řízeních, bezpečně prokázal, že FVE , adresa, do konce roku 2010 nebyla stavebně dokončena a že revizní zpráva předložená k původnímu licenčnímu řízení nebyla pravdivá, neboť osvědčovala stav výrobny dokonce měsíc před jejím údajným dokončením (zde odkazuje soud na podrobné odůvodnění rozhodnutí správního orgánu). Žalobce tedy v žádném případě nemohl být dobré víry.

31. V roce 2010 tak nebyla splněna jedna ze dvou základních podmínek pro to, aby žalobce na základě výroby elektrické energie ve FVE , adresa, mohl nárokovat svoji registraci jakožto výrobny uvedené do provozu v roce 2010 a v důsledku toho nárokovat podporu takto vyrobené elektřiny stanovenou výrobny uvedené do provozu v roce 2010. Nenáleží mu proto ani žalobou uplatněná částka 79.684.286,63 Kč, kterou žalobce požadoval jakožto zelený bonus, který mu měl být vyplacen za elektřinu dodanou do distribuční soustavy v období od dubna 2018 do konce prosince 2020. Jak soud uvedl shora, žalobce nemá nárok na zelený bonus určený pro výrobny uvedené do provozu v roce 2010, když mu byla licence platně udělena až v roce 2017. Výše podpory energie z obnovitelných zdrojů pro roky 2018, 2019 a 2020 byla stanovena Cenovými rozhodnutími ERÚ č. 3/2017 (účinné od 1.1.2018), č. 3/2018 (účinné od 1.1.2019) a č. 3/2019 (účinné od 1.1.2020). Všechna tato cenová rozhodnutí však stanoví pouze výkupní ceny a roční zelené bonusy na elektřinu pro výrobu elektřiny využitím slunečního záření pro výrobny uvedené do provozu do konce roku 2013, za kterou však – jak soud osvětlil shora – výrobnu žalobce považovat nelze. Žalobci tak nárok na zelený bonus za období od dubna 2018 do konce prosince 2020 nevznikl.

32. Ze shora uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí ERÚ a Rady ERÚ jsou správná a žaloba, kterou se žalobce domáhá jejich nahrazení, je nedůvodná. Proto soudu nezbylo než ji zamítnout.

33. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl podle 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný a přísluší mu proto náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající z odměny advokáta dle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu za 4 úkony (1. převzetí zastoupení, 2. vyjádření ze dne 12.5.2023, 3.vyjádření ze dne 31.8.2023, 4. účast na jednání dne 20.10.2023) po 3.100,- Kč, tedy 15.500,- Kč. Žalovanému dále náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 300,- Kč za úkon, tedy 1.200,- Kč, a náhrada DPH, tedy částka 2.856,- Kč (vypočteno z částky 13.600,- Kč). Celkem tak žalovanému náleží na náhradě nákladů řízení částka 16.456,- Kč.