25 C 78/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr.Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce Anonymizováno proti žalovanému Jméno žalovaného , narozenému Datum narození žalovaného , r.č. Anonymizováno , státnímu příslušníkovi Spolkové republiky Německo, přechodným pobytem Anonymizováno , o zaplacení 29.411,-Kč s příslušenstvím, rozsudkem pro zmeškání, Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 29.411,- Kč spolu s 15% úrokem z prodlení p.a. z částky 29.411,- Kč od 14.9.2022 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 2.377,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 22.12.2023 domáhá na žalovaném zaplacení částky 29.411,- Kč jako nákladů za zdravotní péči, kterou žalovaný čerpal na území České republiky, ačkoliv období čerpání zdravotní péče nebylo kryto obdobím jeho pojištění v systému veřejného zdravotního pojištění, a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 29.411,- Kč od 14.9.2022 do zaplacení.

2. V návrhu uvádí, že podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, jsou zdravotně pojištěny osoby, které mají trvalý pobyt na území České republiky. V případě, že nemají na území České republiky trvalý pobyt, jsou ve smyslu písm. b) téhož ustanovení pojištěny, pouze pokud jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má na území České republiky sídlo nebo trvalý pobyt. Žalovaný nebyl na území České republiky nikdy zaměstnán, nebyl mu zde ani udělen trvalý pobyt. Jeho pojištění bylo založeno na výkonu samostatné výdělečné činnosti. Dne 18.9.2018 bylo žalovanému na území České republiky uděleno oprávnění k provozování živnosti na dobu neurčitou, přičemž v rejstříku živnostenského podnikání byl žalovaný veden pod IČO , IČO, , se sídlem , adresa, . Dne 27.1.2022 žalobce od žalovaného obdržel prostřednictvím datové zprávy čestné prohlášení, ve kterém žalovaný uvedl, že jako cizinec s německou státní příslušností byl v ČR zdravotně pojištěn z titulu osoby samostatně výdělečně činné a po celou dobu trvání zdravotního pojištění od roku 2018 nečerpal zdravotní péči. V letech 2020 a 2021 neměl z podnikání v ČR žádné příjmy, a proto podával na Finanční úřad „nulové“ daňové přiznání. Uvedenou datovou zprávou žalovaný současně požádal žalobce o dodatečné odhlášení ze zdravotního pojištění k 31.12.2019 a uvedl, že jeho živnost měla být s platností od 27.1.2022 pozastavena, a požádal o zaslání vyúčtování na korespondenční adresu , adresa, , , adresa, . Uvedené skutečnosti žalobce ověřoval kontrolou své evidence a zjistil, že žalovaný neplnil své povinnosti plynoucí z jeho podnikatelské činnosti, zejména neplnil povinnost předložit žalobci přehled o výši daňového základu nejpozději do jednoho měsíce ode dne, ve kterém měl žalovaný podat daňové přiznání. Žalobce dále ze sdělení Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 9.2.2022 zjistil, že PSSZ žalovaného evidovala jako osobu samostatně výdělečně činnou v období od 18.9.2018 do 31.12.2019. Žalobce dále uvedl, že žalovaný má vůči žalobci oznamovací povinnost spočívající v povinnosti žalovaného oznámit příslušné zdravotní pojišťovně zahájení a ukončení samostatné výdělečné činnosti nejpozději do osmi dnů ode dne, kdy tuto činnost žalovaný zahájil nebo ukončil. Žalobce dále uvádí, že žalovaný má ve smyslu § 12 písm. j) ve spojení s § 3 odst. 2 z. č. 48/1997 Sb. povinnost vrátit žalobci průkaz pojištěnce ve lhůtě osmi dnů. Podle čl. 76 odst. 4, odst. 5 nařízení Evropských společenství č. 883/2004/ES, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, a podle čl. 3 jeho prováděcího nařízení č. 987/2009 má žalovaný povinnost co nejdříve informovat žalobce o skutečnostech významných z hlediska příslušnosti k zdravotní pojišťovně. Žalovaný tak vůči žalobci neplnil své povinnosti, resp. nesplnil nebo splnil opožděně.

3. Na základě zjištěných skutečností žalobce ukončil účast žalovaného v systému veřejného zdravotního pojištění ke dni 31.12.2019. Dále žalobce kontroloval tvrzení žalovaného, že nečerpal žádnou zdravotní péči, a zjistil, že žalovaný čerpal zdravotní péči po 31.12.2019, tzn. v období, které nebylo kryto účastí žalovaného v systému veřejného zdravotního pojištění. Žalobce přiložil k žalobě přehled úhrad zdravotní péče ze dne 11.7.2022, podle kterého částka vyplacená poskytovatelům zdravotních služeb činila 29.411,- Kč. Ze zjištěných skutečností vyplývá, že se žalovaný i po ukončení pojištění prokazoval průkazem pojištěnce (EHIC) navzdory tomu, že měl ve smyslu § 12 písm. j) ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) z. č. 48/1997 Sb. povinnost vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku pojištění podle § 3 odst. 2 písm. b). Žalobce žalovaného opakovaně vyzýval k úhradě dlužné částky, kterou uhradil poskytovatelům zdravotní péče, dopisy ze dne 13.7.2022, ze dne 13.9.2022 a 29.9.2022, avšak neúspěšně.

4. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 16.1.2024 č.j. EPR 329029/2023-9 Obvodní soud pro Prahu 8 návrhu v plném rozsahu vyhověl. Usnesením ze dne 5.2.2024 č.j. EPR 329029/2023-11 pak soud elektronický platební rozkaz zrušil, neboť se ho nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou.

5. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

6. Jelikož je žalovaný státním příslušníkem Spolkové republiky Německo, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne 14.6.2024 soud zjistil, že žalovaný pobývá na území ČR od 4.10.2018 na základě potvrzení o přechodném pobytu. Hlášen je od 5.9.2018 na adrese , adresa, , ke dni 14.6.2024 nenahlásil změnu adresy.

7. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalovaného na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. , jméno FO, Českou republiku je závazné nařízení Rady Evropských společenství č.1215/2012 ze dne 12.prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) účinné od 10.1.2015 (nařízení Brusel I bis). Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 4 odst. 1 cit. nařízení, neboť žalovaný je občanem Spolkové republiky Německo a na území ČR má bydliště. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Žalovaný se zdržuje na území ČR, je hlášen v obvodu zdejšího soudu, zdejší soud je tak jeho obecným soudem ve smyslu ust. § 84 až 86 o.s.ř. a je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. je dána pravomoc i příslušnost Obvodního soudu pro , adresa, .

8. Soud nařídil ve věci ústní jednání. K ústnímu jednání nařízenému na 23.10.2024 se žalovaný nedostavil, ani se řádně neomluvil, a proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti. Žalobce, který se dostavil, uvedl, že od podání žaloby nedošlo k žádné změně, žalovaný na dlužnou částku nezaplatil ničeho a žalobce tak na žalobě trvá a navrhuje, aby jí soud vyhověl rozsudkem pro zmeškání.

9. Z doručenky soud zjistil, že žalovanému bylo předvolání k ústnímu jednání zasláno do datové schránky a doručeno fikcí dne 20.6.2024. Žalovaný byl v předvolání poučen o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání.

10. Závazkový vztah účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Podle nařízení Evropského parlamentu a rady ES č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) článku 4 bod 1 nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Podle bodu 2 mají-li však osoba, vůči které je vznášen nárok na náhradu škody, a poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země. Podle bodu 3 vyplývá-li ze všech okolností případu, že je civilní delikt zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená v odstavci 1 nebo 2, použije se právo této jiné země. Zjevně užší vztah k jiné zemi by mohl být založen zejména na již existujícím vztahu mezi stranami, jakým může být například smlouva, který úzce souvisí s daným civilním deliktem. Podle článku 2 bod 1 pro účely tohoto nařízení zahrnuje škoda jakékoli následky civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatelství bez příkazu nebo předsmluvního jednání.

11. V daném případě se jedná o závazek k náhradě nákladů, které žalobce jako zdravotní pojišťovna vynaložil bez právního důvodu na zdravotní péči, kterou žalovaný čerpal na území České republiky, ačkoliv období čerpání zdravotní péče nebylo kryto obdobím jeho pojištění v systému veřejného zdravotního pojištění. Žalobce i žalovaný mají sídlo (bydliště) na území ČR. Vztah účastníků se tak řídí právním řádem České republiky.

12. Podle § 153b odst. 1 o.s.ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se má jednání konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.

13. Podle § 2 odst. 1 písm. a), b) bod 8. zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pojištěncem podle tohoto zákona je osoba, která má na území České republiky trvalý pobyt, a v případě, že na území České republiky nemá trvalý pobyt, je pojištěncem, pokud jde o osobu, jejíž nárok vyplývá z přímo použitelných předpisů Evropské unie, nebo o osobu zaměstnanou, samostatně výdělečně činnou nebo osobu ponechávající si takové postavení a její rodinné příslušníky mající právo na rovné zacházení podle předpisu Evropské unie.

14. Podle § 3 odst. 1 písm. d) bod 7. z. č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění zdravotní pojištění vzniká osobě bez trvalého pobytu na území České republiky dnem, kdy se Česká republika podle koordinačních nařízení nebo podle vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, stala příslušnou ke zdravotnímu pojištění; to platí obdobně i u osoby, jejíž nárok vyplývá z přímo použitelných předpisů Evropské unie, nebo jde-li o osobu zaměstnanou, samostatně výdělečně činnou nebo osobu ponechávající si takové postavení a její rodinné příslušníky mající právo na rovné zacházení podle předpisu Evropské unie.

15. Podle § 3 odst. 2 písm. c) bod 7. z. č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění osobě bez trvalého pobytu na území České republiky zdravotní pojištění zaniká dnem, kdy Česká republika podle koordinačních nařízení nebo podle vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, přestala být příslušnou ke zdravotnímu pojištění; to platí obdobně i u osoby, jejíž nárok vyplývá z přímo použitelných předpisů Evropské unie, nebo jde-li o osobu zaměstnanou, samostatně výdělečně činnou nebo osobu ponechávající si takové postavení a její rodinné příslušníky mající právo na rovné zacházení podle předpisu Evropské unie.

16. Podle § 4 písm. a) ve spojení s § 5 písm. b) bod 1. z. č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění plátcem pojistného zdravotního pojištění je osoba samostatně výdělečně činná, kterou se pro účely zdravotního pojištění rozumí osoba vykonávající činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti podle zákona o daních z příjmů.

17. Podle § 10 odst. 3 z. č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění pojištěnec, který je osobou samostatně výdělečně činnou, je povinen oznámit příslušné zdravotní pojišťovně zahájení a ukončení samostatné výdělečné činnosti nejpozději do osmi dnů ode dne, kdy tuto činnost zahájil nebo ukončil. Pojištěnec, podnikající na základě živnostenského oprávnění, splní tuto povinnost i tehdy, učiní-li oznámení příslušnému živnostenskému úřadu. Pojištěnec splní povinnost oznámit zahájení nebo ukončení samostatné výdělečné činnosti i tehdy, učiní-li toto oznámení společně s podáním oznámení o vstupu do paušálního režimu nebo s podáním oznámení o ukončení paušálního režimu prostřednictvím orgánu , právnická osoba, správci registru všech pojištěnců veřejného zdravotního pojištění; povinnost je splněna dnem učinění oznámení orgánu , právnická osoba, .

18. Podle § 12 písm. j) bod 1. z. č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění podle § 3 odst. 2 písm. b) a c).

19. Podle § 2894 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

20. Podle § 2910 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

21. Podle § 2911 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

22. Podle § 2951 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

23. Podle § 2952 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

24. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

25. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám26. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

27. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

29. Soud dospěl k závěru, že podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání jsou splněny, a proto o žalobě rozhodl rozsudkem pro zmeškání, když podle § 153b o.s.ř. měl tvrzení žalobce o skutkových okolnostech obsažená v žalobě za nesporná. Žalovaný porušil svoji povinnost podle § 10 odst. 3 z. č. 48/1997 Sb. spočívající v povinnosti oznámit žalobci jako příslušné zdravotní pojišťovně ukončení samostatné výdělečné činnosti nejpozději do osmi dnů ode dne, kdy tuto činnost ukončil, a povinnost podle § 12 písm. j) bod 1. ve spojení s § 3 odst. 2 písm. c) bod 7. z. č. 48/1997 Sb. spočívající v povinnosti vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění podle § 3 odst. 2 písm. b) a c), v důsledku čehož žalobci vznikla škoda ve výši 29.411,- Kč představující náklady, které žalobce uhradil za zdravotní péči, kterou žalovaný čerpal na území České republiky v období, které nebylo kryto obdobím jeho pojištění v systému veřejného zdravotního pojištění, popř. se o tuto částku žalovaný obohatil na úkor žalobce, neboť žalobce uhradil za žalovaného náklady na zdravotní služby, které si měl žalovaný hradit sám dle § 41 odst. 1 písm. c) zák. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Podle § 2910 ve spojení s § 2951 odst. 1 a § 2952 z. č. 89/2012 Sb. je tak žalovaný povinen zaplatit žalobci škodu ve výši 29.411,- Kč, popř. podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb. je žalovaný povinen vydat žalobci to, čím se na úkor žalobce obohatil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci žalovanou částku. O úroku z prodlení pak soud rozhodl podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku za použití § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, když jak náhrada škody, tak i bezdůvodné obohacení jsou podle § 1958 odst. 2 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku splatné na výzvu.

30. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 2.377,- Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.177,- Kč a z paušální náhrady dle § 2 odst. 3 vyhl. č.254/2015 Sb. za čtyři úkony po 300,- Kč (1. předžalobní upomínka, 2. podání žaloby, 3. příprava účasti na jednání, 4. účast na jednání dne 23.10.2024).