25 C 84/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi , o zaplacení 1.556 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žaloba žalobce, kterou se domáhá na žalovaném zaplacení částky 1.556 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení p.a. od 29.8.2016 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 20.5.2020 domáhá na žalovaném zaplacení částky 1.556 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.556 Kč od 29.8.2016 do zaplacení. V návrhu uvádí, že právní předchůdce žalobce se žalovaným uzavřel pojistnou smlouvu [anonymizována dvě slova] [číslo] Počátek pojištění byl sjednán na [datum]. Na základě smlouvy pojišťovna poskytovala žalovanému služby spočívající v pojišťovací činnosti uvedené ve smlouvě a žalovaný byl povinen řádně platit pojišťovně sjednané pojistné. Tuto povinnost však žalovaný porušil. K zániku pojistné smlouvy došlo z důvodu nezaplacení pojistného, dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného ke dni 28.8.2016 dle § 2804 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Běžné pojistné je splatné prvním dnem každého pojistného období. Dne 13.12.2018 uzavřela pojišťovna se [právnická osoba] [právnická osoba] Smlouvu o postoupení pohledávek, dle které byla v rámci dílčího postoupení pohledávka z pojišťovny postoupena na [anonymizováno] [právnická osoba] spolu s veškerým jejím příslušenstvím. Žalobce se touto žalobou domáhá úhrady pojistného, které žalovaný neuhradil. Nezaplacené pojistné je vypočteno žalobcem v souladu se smlouvou. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení ode dne zániku pojistné smlouvy do zaplacení. Elektronickým platebním rozkazem ze dne 15.8.2019 pod č.j. EPR 122147/2019-9 soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Usnesením ze dne 26.března 2020 pod č.j. EPR 122147/2019-12 pak soud platební rozkaz zrušil. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Jelikož je žalovaný státním příslušníkem Ukrajiny, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne 25.2.2021 soud zjistil, že žalovanému bylo uděleno povolení k trvalému pobytu a přiznáno postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území od 17.12.2009. Hlášen je do 1.2.2018 na adrese [adresa]. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalovaného na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Podle § 6 odst. 1 č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Ve vztahu k Ukrajině je Česká republika vázána Smlouvou mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech vyhlášenou ministrem zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb.m.s. Podle článku 48 odst. 1 této smlouvy se smluvní závazkové vztahy řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Podle odst. 2 jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku. Podle odst. 3 pro řízení o sporu ohledně nemovitého majetku, který vznikne ze smluvních vztahů, o nichž pojednává odstavec 2 tohoto článku, justiční orgán použije právní řád té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nalézá. Podle odst. 4 forma smlouvy se řídí právním řádem smluvní strany, kterým se řídí samotný smluvní závazek. Podle odst. 5 pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Podle článku 49 odst. 1 odpovědnost za náhradu škody kromě odpovědnosti, která vyplývá ze smluvních závazků, se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, jež se stala předpokladem pro uplatňování nároku na náhradu škody. Přitom, pokud ten, kdo škodu způsobil, nebo ten, komu byla škoda způsobena, jsou občany a bydlí anebo mají své sídlo a jsou registrováni na území druhé smluvní strany, mohou se použít rovněž právní předpisy této druhé smluvní strany. Podle odst. 2 pravomoc k řízení o sporech týkajících se závazků z odpovědnosti za škodu mají justiční orgány smluvní strany, jejíž právní předpisy se použijí v souladu s odstavcem 1 tohoto článku. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Žalovaný se zdržuje na území ČR, byl hlášen v obvodu zdejšího soudu, zdejší soud tak byl jeho obecným soudem ve smyslu ust. § 84 až 86 o.s.ř. a je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. je dána pravomoc i příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8 (srov. § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním). Žalobce doplnil, že dne [datum] uzavřel žalobce s žalovaným [příjmení] smlouvu [anonymizována dvě slova] [číslo]. Pojištění bylo sjednáno od [datum] na dobu neurčitou s ročním pojistným ve výši 6.157 Kč. Žalovaný uhradil pojistné za pojistné období od 27.5.2014 do 27.5.2016 ve výši 12.314 Kč. Žalovanému byla zaslána upomínka dne 14.7.2016, kde byl upozorněn na možnost zániku pojištění, neuhradí-li dlužné pojistné v zákonné lhůtě od odeslání upomínky. Pojištění zanikne ke dni 28.8.2016. Žalovanému byla upomínka doručena dle [anonymizováno] [spisová značka], odst.

11. K zániku pojistné smlouvy došlo z důvodu neplacení pojistného ke dni 28.8.2016 a toto datum je současně datem splatnosti dlužného pojistného. O zániku pojistné smlouvy byl žalovaný informován dopisem ze dne 14.9.2016. Celá žalovaná částka je tvořena pouze neuhrazeným pojistným, a to za období od 27.5.2016 do 28.8.2016 (tj. do data zániku pojistné smlouvy). Za dlužné období měl žalovaný poměrnou část jedné roční splátky, Poměrná část splátky pojistného se vypočte vydělením výše splátky počtem dnů pojistného období (6 157/360 = 17, 1027) a denní pojistné se poté vynásobí počtem pojištěných dnů (17, 1027 = 1 556,00 Kč). Celkem tak má žalobce pohledávku ve výši 1.556 Kč. Dále žalobce po žalovaném požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 29.8.2016 do zaplacení. Součástí pojistné smlouvy [číslo] jsou pojistné podmínky [anonymizováno] [spisová značka], které žalobce přiložil. Soud nařídil ústní jednání. K ústnímu jednání dne 26.5.2021 se žalobce po předchozí písemné omluvě nedostavil, a proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: návrh na uzavření pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum], informační list pojištění budov a staveb [anonymizována dvě slova], pojistka k pojistné smlouvě [číslo] z [datum], předpisy pojistného, upomínka k platbě ze 14.7.2016, dodejka, dopis oznamující zánik pojistné smlouvy pro neplacení pojistného ze 14.9.2016 a dopis zánik pojistné smlouvy k pojistce [číslo] ze 14.9.2016, upozornění na prodlení neplacení z 30.6.2016, oznámení o postoupení pohledávky z 9.5.2019, podací arch, výzva k plnění právního zástupce žalobce z 9.5.2019, SMS zpráva, potvrzení o provedené lustraci v ISZR ohledně žalovaného, sdělení PSSZ ze dne 19.února 2021, sdělení Ministerstva vnitra České republiky z 25.dubna 2021, sdělení Úřadu práce České republiky z 11.3.2021, upomínka platby k pojistce [číslo] ze 14.7.2016, dodejka, dopis nazvaný Zánik pojistné smlouvy [číslo] pro neplacení pojistného ze 14.9.2016, všeobecné pojistné podmínky obecná část [spisová značka], připojený spis zdejšího soudu sp. zn. 6 C 376/2016. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Žalobce předložil listinu označenou jako návrh pojistné smlouvy [anonymizována dvě slova] [číslo] z níž soud zjistil, že žalovaný jako navrhovatel navrhuje [právnická osoba] uzavření pojistné smlouvy na pojištění budov – bytové jednotky [číslo] v [anonymizováno] patře na adrese [adresa]. V textu se uvádí, že navrhovatel bere na vědomí, že pojistitel může upravit výši pojistného v důsledku elektronického zpracování dat až o 1%, aniž by to bylo považováno za protinávrh podle čl.4 odst. 4.3. [anonymizováno] [spisová značka]. Dále žalovaný jako pojistník prohlašuje, že byl seznámen a souhlasí s tímto návrhem. Závazkový vztah účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Podle § 87 odst. 1 z. č. zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Podle odst. 2 pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie. Podle odst. 3 pojistné smlouvy se řídí právem státu, ve kterém má pojistník obvyklý pobyt. Smluvní strany mohou zvolit rozhodné právo pro pojistnou smlouvu; jde-li o pojistnou smlouvu, na kterou se vztahuje přímo použitelný předpis Evropské unie, mohou smluvní strany v rozsahu, ve kterém to tento předpis připouští, zvolit kterékoliv rozhodné právo. Rovněž podle článku 48 odst. 1 smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech vyhlášené ministrem zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb.m.s. se smluvní závazkové vztahy řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Podle odst. 2 jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku. Podle odst. 3 pro řízení o sporu ohledně nemovitého majetku, který vznikne ze smluvních vztahů, o nichž pojednává odstavec 2 tohoto článku, justiční orgán použije právní řád té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nalézá. Podle odst. 4 forma smlouvy se řídí právním řádem smluvní strany, kterým se řídí samotný smluvní závazek. Z pojistné smlouvy výslovně nevyplývá, podle jakého rozhodného práva byla uzavírána, smlouva je však uzavřena v českém jazyce na území České republiky, pojistné bylo sjednáno v českých korunách, právní předchůdce žalobce jako pojistitel má sídlo na území České republiky a rovněž žalovaný jako pojistník má bydliště v České republice, takže s ohledem na shora uvedená ustanovení se řídí právním řádem České republiky. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle odst. 2 není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou. Podle § 2779 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ukládá-li jiný zákon určité osobě povinnost uzavřít pojistnou smlouvu, lze se ve smlouvě odchýlit od ustanovení tohoto oddílu jen tehdy, připouští-li to zákon a nedojde-li tím ke snížení rozsahu pojištění stanoveného jiným zákonem. Podle odst. 2 stanoví-li tak jiný zákon, vzniká pojistiteli povinnost uzavřít pojistnou smlouvu tak, aby mu povinnost poskytnout pojistné plnění vznikla i tehdy, byla-li škoda způsobena úmyslným jednáním pojistníka, pojištěného nebo jiné osoby. Podle § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle odst. 2 zanikne-li pojištění v důsledku pojistné události, náleží pojistiteli pojistné do konce pojistného období, v němž pojistná událost nastala; v takovém případě náleží pojistiteli jednorázové pojištění celé. Podle § 1731 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen„ nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1732 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata. Podle § 1740 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle odst. 2 projev vůle, který obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny, je odmítnutím nabídky a považuje se za novou nabídku. Přijetím nabídky je však odpověď, která vymezuje obsah navržené smlouvy jinými slovy. Podle odst. 3 odpověď s dodatkem nebo odchylkou, která podstatně nemění podmínky nabídky, je přijetím nabídky, pokud navrhovatel bez zbytečného odkladu takové přijetí neodmítne. Navrhovatel může přijetí nabídky s dodatkem nebo odchylkou předem vyloučit již v nabídce nebo jiným způsobem, který nevzbuzuje pochybnost. Podle § 1879 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Podle odst. 2 postoupil-li postupitel tutéž pohledávku několika osobám, je vůči dlužníkovi účinné to postoupení, o němž se dlužník dozvěděl nejdříve. Soud I.stupně se v první řadě zabýval otázkou, co je mezi účastníky nesporné. Podle ustálené soudní praxe Nejvyššího soudu ČR i právní teorie mlčení účastníka nečiní tvrzení protistrany nespornými. Podle § 120 odst. 4 o.s.ř. soud může vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků. Zákon tedy počítá s tím, že skutková zjištění soudu mohou mít svůj původ v nesporných tvrzeních účastníků, kteří projevili svou vůli omezit dokazování jen na ty skutečnosti, které zůstávají mezi nimi spornými. Okolnost, že se jedna strana nevyjádřila k tvrzením druhé strany nemůže sám o sobě vést k závěru o shodném tvrzení účastníků řízení ohledně této skutečnosti a jejich shodně projevené vůli vyloučit ji z dokazování. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 35/2007) Shodná tvrzení účastníků může soud vzít za svá skutková zjištění, jen jestliže obsahují údaje (poznatky) o skutkové stránce věci, které by se jinak musely prokazovat pomocí důkazních prostředků. Údaje účastníků, které představují právní hodnocení pro rozhodnutí významných skutečností nebo právní posouzení věci, nejsou způsobilým prostředkem ke zjištění skutkového stavu věci a tedy ani zdrojem pro skutková zjištění soudu. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1478/2002) Za situace, kdy je žalovaný procesně pasivní a žádná skutková tvrzení neučinil, tedy nelze považovat žádná tvrzení žalobce za nesporná, ale naopak za sporná. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě není možné vyhovět. Soud má za to, že žalobce neprokázal vznik platné pojistné smlouvy, kterou žalobce s žalovaným uzavřel. Z předložené listiny nazvané [anonymizována dvě slova] vyplývá, že se jedná o návrh na uzavření pojistné smlouvy mezi žalovaným a [právnická osoba] Podle občanského zákoníku musí být návrh přijat (srov. § 1740 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku, dříve § 43c odst. 2 a § 44 odst. 1 z.č.40/1964 Sb. občanského zákoníku), aby vznikla smlouva, přičemž smlouva vzniká teprve okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti. Včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli. Podle § 2758 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku musí mít pojistná smlouva písemnou formu. Návrh i jeho přijetí tak musí být písemné. Z provedených důkazů však nevyplývá, že byl návrh žalovaného právním předchůdcem žalobce přijat a že přijetí návrhu bylo doručeno navrhovateli, tj. žalovanému. Je povinností soudu posoudit z úřední povinnosti, zda byla smlouva platně uzavřena či nikoliv (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. IV. ÚS 2600/09 ze dne 9.12.2010, aj.). Žalobce tak v první řadě neprokázal řádné uzavření platné pojistné smlouvy, co eventuelně bylo jejím obsahem a vznik nároku na zaplacení žalovaného pojistného. Žaloba žalobce je tak sice projednatelná, když je zřejmé, čeho se žalobce domáhá, a nelze postupovat podle § 43 o.s.ř. a žalobu případně odmítnout, nicméně tvrzení žalobce jsou neúplná a je třeba postupovat podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Tím, že se žalobce k jednání nedostavil, připravil se o možnost poučení podle § 118a o.s.ř. Podle ustálené judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Odo 832/2006 ze dne 27.9.2006 či rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 14 Co 426/2002, rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 51 Co 145/2010) podle § 114 odst. 1 o.s.ř. po zahájení řízení předseda senátu především zkoumá, zda jsou splněny podmínky řízení a zda byly odstraněny případné vady v žalobě. Obligatorní náležitosti žaloby jsou upraveny v ust. § 42 odst. 4 o.s.ř. a ust. § 79 odst. 1 o.s.ř., mezi ně náleží i vylíčení rozhodujících skutečností. Podle konstantní judikatury a rozhodovací praxe soudů se rozhodujícími skutečnostmi rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, jimiž vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Vylíčení rozhodujících skutečností pak může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.1.2009 sp.zn. 30 Cdo 295/2007; podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.5.2012 sp.zn. 29 Cdo 2268/2011 je však nutno možnost odkazu na listinu aplikovat restriktivně). Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.10.2002 sp. zn. 21 Cdo 370/2002). Pokud jde o listinné důkazy, tak při přípravě jednání soud pouze zjišťuje, zda účastníci předložili důkazy, které v žalobě navrhují, případně si vyžádá důkazy, které vyžádat navrhli. Ve fázi přípravy jednání při postupu podle § 114 a 114a o.s.ř. soud důkazy neprovádí a rovněž nehodností, zda účastníky navržené důkazy jsou schopny prokázat jejich tvrzení. Pokud nemá pochybnosti o tom, že jsou dány podmínky řízení a žaloba splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem a pokud má k dispozici všechny navržené důkazy, soud v této fázi řízení účastníky o jejich povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti písemně nepoučuje a může nařídit ústní jednání. Postup podle § 114c o.s.ř., který upravuje možnost nařídit soudní rok k přípravě jednání, není obligatorní. Závěr o neúplnosti skutkových tvrzení nebo navržených důkazů může předseda senátu učinit až po provedení dokazování při ústním jednání a teprve tehdy nastupuje jeho poučovací povinnost ve smyslu § 118a o.s.ř. (viz usnesení Městského soudu v Praze sp.zn. 11 Co 337/2008). Jinými slovy teprve v případě, že se po provedení důkazů v průběhu jednání ukáže, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil a poučí jej o tom, v čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nedoplnění této výzvy. Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy (§ 118a odst. 1 a 3 o.s.ř). Pokud se účastník z vlastní vůle nedostaví k ústnímu jednání, musí si být jist, že jim předložené důkazy jsou úplné a postačí k prokázání jeho skutkových tvrzení. Pokud se tedy účastník nedostaví, vyloučí se z možnosti poučení podle § 118a o.s.ř., neboť toto ustanovení upravuje pouze poučovací povinnost soudu při ústním jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. Nemohl-li soud prvního stupně poskytnout žalobci poučení podle § 118a o.s.ř., protože se tento nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Mimo jednání soud účastníky poučuje o jejich procesních právech a povinnostech způsobem, který stanoví zákon v souvislosti s úpravou toho či onoho procesního institutu a jen v případech výslovně zákonem stanovených, zpravidla půjde o poučeních v písemnosti doručené účastníku v řízení. (srovnej Občanský soudní řád, komentář – I. díl, 7.vydání, C.H.BECK 2006, strana 550). Soudu proto nezbylo než žalobu v plném rozsahu zamítnout. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným pak soud rozhodl podle § 142 odst.1 o.s.ř., když procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.