25 C 91/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi , o zaplacení 15.661 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč spolu s 8,50% úrokem z prodlení p. a. z částky 10.000 Kč od 28.8.2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba žalobce se co do částky 6.171,92 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení z částky 10.000 Kč za dobu od 23.7.2020 do 27.8.2021 a co do 1,50% úroku z prodlení z částky 10.000 Kč za dobu od 28.8.2021 do zaplacení zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.827 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce JUDr. [anonymizováno], advokátky se sídlem [adresa].</b> 1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Kladně dne 22.7.2020 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 15.661 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % denně z částky 10.000 Kč od 23.7.2020 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 510,92 Kč.

2. V návrhu uvádí, že e u něj došlo ke změně obchodní firmy ze„ [právnická osoba]“ a„ [právnická osoba]“ Veškerá smluvní ujednání mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku podle § 562 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku tak, že žalovaný se nejprve zaregistroval na internetových stránkách žalobce [webová adresa]. Při registraci uvedl požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Na základě úspěšné registrace byla žalovanému v informačním systému žalobce založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému. Žalovaný následně prostřednictvím své klientské sekce požádal o poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě o úvěru a žalobce žádost o úvěr schválil. Následně žalobce uzavřel s žalovaným dne 13.12.2019 Smlouvu o úvěru č. 430897 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientské sekce tak, že žalovaný odsouhlasil její znění. Smlouva byla následně uložena v klientské sekci žalovaného. Podle § 562 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý. Žalobce uzavírá smlouvy o úvěru prostřednictvím elektronického systému, jak předpokládá ust. § 562 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku a dovolává se tímto jejich správnosti.

3. Ve smlouvě žalobce jako úvěrující sjednal s žalovaným jako úvěrovaným poskytnutí úvěru v částce 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději dne 10.1.2020. Následně žalobce s žalovaným sjednali prodloužení doby splatnosti úvěru do 17.1.2020 a poplatek za poskytnutí úvěru za poslední období doby poskytnutí úvěru ve výši 3.791 Kč. Žalobce poskytl žalovanému úvěr dne 13.12.2019 (datum odepsání úvěru z účtu žalobce) převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobci neuhradil. Žalobci tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši 10.000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3.791 Kč rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od 18.1.2020 do zaplacení. Úrok z prodlení ve výši 510,92 Kč byl vypočítán v zákonné výši 10 % ročně z částky 10.000 Kč od 18.1.2020 do 22.7.2020. Podle čl. IX.1.a. smlouvy o úvěru vznikl žalobci v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 10.000 Kč od 18.1.2020 do 22.7.2020 v celkové výši 1.870 Kč. Žalobce nárokuje smluvní pokutu v souladu s § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vždy pouze do výše 1/2 jistiny.

4. Usnesením ze dne 12.1.2021 č.j. 219 C 122/2020-43 Okresní soud v Kladně vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 8.

5. Podáním ze dne 24.8.2021 (č. l. 63) žalobce doplnil, že žalovaná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 10.000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3.791 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 10.000 Kč od 18.1.2020 do 22.7.2020 v celkové výši 1.870 Kč.

6. Ze Smlouvy o úvěru vyplývá výše poplatku ve výši 2.275 Kč, žalobce však žaloval poplatek ve výši 3.791 Kč. Uvedený rozdíl vznikl v důsledku uplatnění slevového kódu ze strany žalovaného (čl. VIII.8. smlouvy o úvěru). Žalovaný uplatnil slevový kód z poplatku za úvěr, tedy částku 1.516 Kč. Poplatek byl tak snížen z původních 3.791 Kč na 2.275 Kč. Uplatnění slevového kódu je však podle uvedeného ustanovení smlouvy o úvěru vázáno na řádné a včasné splacení úvěru. Pokud ke splacení úvěru ve lhůtě nedojde, žalovaný nárok na slevu ztrácí a je povinen zaplatit poplatek v plné výši. Veškerá smluvní ujednání uzavřel žalobce s žalovaným elektronickými prostředky komunikace na dálku podle § 561 a 562.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku. Žalovaný se dne 9.10.2019 zaregistroval na internetových stránkách žalobce. V rámci registrace uvedl relevantní osobní údaje včetně adresy e-mailové schránky a čísla účtu. Po zadání registračních údajů zaslal žalobce žalovanému dne 9.10.2019 e-mailovou zprávu na adresu [email], kterou žalovaný uvedl při registraci. Ve zprávě žalobce potvrdil úspěšnost registrace a zaslal žalovanému uživatelské jméno a heslo pro vstup do klientské sekce na internetovém portálu žalobce. Výstupem z registrace je profil klienta. V rámci registrace si žalobce vyžádal zaslání kopie občanského průkazu, kterou žalovaný žalobci elektronickou cestou zaslal. Na základě úspěšné registrace byl žalovanému založen v systému žalobce zákaznický účet (klientská sekce), jehož prostřednictvím žalovanému vznikla možnost požádat žalobce o úvěr. Dne 13.12.2019 žalovaný požádal žalobce prostřednictvím své klientské sekce o úvěr ve výši 10.000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.275 Kč a datem splatnosti 10.1.2020. Podmínky úvěru žalovaný zvolil ve své klientské sekci. Dne 13.12.2019 byla žádost o úvěr žalobcem schválena. O schválení byl žalovaný informován e-mailovou zprávou zaslanou dne 15.12.2019 na adresu [email], kterou žalovaný uvedl při registraci (viz. profil klienta), a v níž mu byly rovněž sděleny podmínky poskytnutí úvěru (poplatek za poskytnutí úvěru, splatnost). Tím byla Smlouva o úvěru mezi žalobcem a žalovaným uzavřena. Smlouvu žalovaný potvrdil SMS kódem v 11:50:

33. Popis registrace a uzavření Smlouvy o úvěru je podrobně popsán v čl. 5 Smlouvy o úvěru.

7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Zákon upravuje posuzování úvěruschopnosti obecně, aniž by stanovil přesná kritéria. Naopak používá právně neurčité pojmy jako nezbytnost, dostatečnost a přiměřenost. Rovněž tak nestanoví, jak mají být informace a doklady poskytnuté spotřebitelem aktuální. Lze tak mít za to, že toto posouzení má být přiměřené s ohledem na výši úvěru a také jeho splatnost (požadavek posouzení na základě nezbytných a přiměřených informací podle § 86 odst. 1 zákona). Rozsah posouzení je tak rozdílný u úvěru v částce 10.000 Kč, splatného za 28 dní jako v konkrétním případě a úvěru v částce několika desítek či set tisíc spláceného v období několika let. Žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu žalovaného č. [bankovní účet] vedeného u Equa bank, za období 6, 7, 8, 9/ 2019. Z výpisu z účtu vyplývá kreditní obrat, tedy součet příjmů, ve výši několika desítek tisíc Kč. Dále žalovaný předložil výpis z účtu č. [bankovní účet] za období 17.10 - 8.11.2019 a 9.11 - 6.12.2019. Z výpisu z účtu vyplývá kreditní obrat, tedy součet příjmů, ve výši několika desítek tisíc Kč. Dále žalovaný předložil potvrzení o přijmu ze dne 7.10.2019, ze kterého vyplývá výše měsíční mzdy 27.040 Kč. Pro posouzení schopnosti žalovaného splatit úvěr ve výši 10.000 Kč s poplatkem ve výši 2.275 Kč lze mít uvedené příjmy za více než dostatečné. Dále pak žalobce opatřil výpis z databáze EUCB (European Credit Bureau) a CRIF, z něhož vyplývá, že žalovaný neměl žádné úvěry po splatnosti. Z uvedeného vyplývá, že žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného vzhledem k výši úvěru a jeho splatnosti a také vzhledem k předchozí úvěrové historii žalovaného zcela dostatečně.

8. I tehdy, jde-li o tzv. absolutní neplatnost právního jednání, tj. neplatnost, kterou není nutno jedním z účastníků hmotněprávního vztahu namítat, soud ji ve sporném řízení může dovodit pouze ze skutečností, které mu byly stranami předestřeny, případně ze skutečností, které v řízení vyšly najevo jiným, procesním právem aprobovaným postupem. Zásadně není možné, aby ve sporném řízení soud právně významné skutečnosti, které nebyly účastníkem, jehož ve vztahu k nim tíží povinnost tvrzení, uplatněny, sám vyhledával, a to ani tehdy, jestliže by jejich zjištění mohlo k závěru o neplatnosti hodnoceného jednání vést.

9. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

10. Jelikož je žalovaný státním příslušníkem Slovenské republiky, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne 18.8.2021 soud zjistil, že žalovaný je registrován jako občan EU na území ČR podle § 93 odst. 2 z.č.326/1999 Sb. o pobytu od 1.10.2017 do 21.1.2024 na adrese [adresa].

11. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalovaného na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Podle § 6 odst. 1 č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Pro Českou republiku je dále závazné nařízení Rady Evropských společenství č.1215/2012 ze dne 12.prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) účinné od 10.1.2015. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 18 odst. 2. cit. nařízení, neboť žalovaný je občanem Slovenska a na území ČR má bydliště, přičemž při uzavírání smlouvy vystupoval v pozici spotřebitele. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Žalovaný se zdržuje na území ČR, bydliště má hlášené v obvodu zdejšího soudu a je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř.

12. Soud nařídil jednání na 24.listopadu 2021. K jednání se žalovaný nedostavil, a proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: úplný výpis z obchodního rejstříku žalobce, listina, předžalobní upomínka ze dne 2.7.2020 nepodepsaná, smlouva o spotřebitelském úvěru č. 430897 datovaná 13.12.2019 bez podpisu žalovaného, potvrzení [anonymizováno] o provedení tuzemské odchozí úhrady, potvrzení o provedené lustraci v centrální evidenci obyvatel ohledně žalovaného a potvrzení o provedené lustraci v ISZR, první strana trestního příkazu Okresního soudu v Kladně č. j. 1 T 54/2020-57, sdělení Ministerstva vnitra České republiky ohledně žalovaného z 18.srpna 2020, odpověď na lustraci v registru obyvatelů Slovenské republiky, potvrzení o provedené lustraci v ISZR ohledně žalovaného, lustrace v insolvenčním rejstříku, výpis z registru dat ekonomických subjektů ČSÚ v ARES ohledně žalobce, lustrace v insolvenčním rejstříku, sdělení Ministerstva vnitra České republiky ohledně žalovaného z 18.srpna 2021, rozsudek Krajského soudu v Plzni z 16.února 2021 č. j. 64 Co 7/2021-72, kopie občanského průkazu žalovaného, fotografie, výpis z účtu Komerční banky žalovaného, REPI Credit Report, potvrzení o výši příjmu na formuláři Air Bank s razítkem [právnická osoba], výpis z účtu Equa bank žalovaného, výpis z účtu Komerční banky, a.s. žalovaného, kopie evropského průkazu zdravotního pojištění žalovaného, kopie občanského průkazu Slovenské republiky žalovaného, sdělení PSSZ ze dne 31.8.2021, sdělení Úřadu práce České republiky ze dne 27.9.2021 ohledně žalovaného, profil klienta, výpis z SMS komunikace.

13. Pokud žalobce navrhoval vyžádat si od mobilního operátora T- Mobile Czech Republic, a.s. informaci, komu patří či patřilo telefonní číslo [tel. číslo], považuje soud z níže uvedených důvodů tento důkaz za nadbytečný.

14. Žalobce předložil smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 430897 datovanou 13.12.2019 obsahující podpis žalobce, avšak bez podpisu žalovaného. Z potvrzení Raiffeisenbank o provedení tuzemské odchozí úhrady soud zjistil, že dne 13.12.2019 byla z účtu žalobce číslo [bankovní účet] odeslána částka 10.000 Kč na účet příjemce číslo [bankovní účet] pod VS 8704228445 se zprávou pro příjemce„ úvěr dle smlouvy č.430897 SOScredit.cz“. Z výpisu z účtu Komerční banky, a.s. pak soud zjistil, že majitelem účtu [anonymizováno] [bankovní účet] je žalovaný. Z výpisu mimo jiné dále vyplývá, že na účet byly opakovaně zasílány peníze od poskytovatelů úvěru, např. částka 10.000 Kč dne 14.11.2019 od žalobce, částka 10.000 Kč dne 15.11.2019 od žalobce, dne 19.11.2019 5.500 Kč a 6.700 Kč od Twisto payments a.s., dne 19.11.2019 částka 4.000 Kč od Creditportal, a.s., odcházely splátky úvěrů, např. dne 19.11.2019 částka 5.880 Kč, dne 21.11.2019 částka 4.906 Kč společnosti Creditportal, a.s., atp.

15. Závazkový vztah účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Podle § 87 odst. 1 z. č. zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Podle odst. 2 pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie. Rovněž podle nařízení Evropského parlamentu a rady ES č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) článku 3 bod 1. smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Podle článku 4 bod 1. tohoto nařízení v míře, ve které právo rozhodné pro smlouvu nebylo zvoleno podle článku 3, je právo rozhodné pro smlouvy určeno takto: a) smlouva o koupi zboží se řídí právem země, v níž má prodávající obvyklé bydliště; b) smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Smlouva o úvěru sice výslovně nestanoví, podle jakého práva je uzavřena, je však v českém jazyce, žalobce má sídlo a žalovaný bydliště na území České republiky, smlouva obsahuje odkazy na české právní předpisy a jejím obsahem je poskytnutí úvěru v české měně. Podle shora uvedených ustanovení se tak smluvní vztahy účastníků řídí českým právem. Podle § 559 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.) každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 1725 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1731 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen„ nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst. 2 úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle § 2991 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám Podle § 1958 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1796 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 75 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je částečně důvodná. Soud v první řadě uvádí, že žalobce nepředložil platnou úvěrovou smlouvu, která by byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena, když předložená smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] neobsahuje podpis žalovaného. Soud podotýká, že z provedených důkazů nemá za prokázané, že by smlouva o úvěru byla uzavřena jiným způsobem, například konkludentně. Obecně smlouva je uzavřena okamžikem, kdy se střetnou nabídka a přijetí nabídky, kdy tedy oferent učiní nabídku, kterou akceptant přijme a toto přijetí je doručeno oferentovi. Soud I. stupně je přesvědčený, že z provedených důkazů nelze dovodit, že tento proces mezi žalobcem a žalovaným řádně proběhl a že skutečně došlo k uzavření smlouvy o úvěru konkrétního obsahu.

17. Předložená smlouva o úvěru číslo 430897 totiž obsahuje pouze podpis žalobce, neobsahuje podpis žalovaného a byť se na smlouvu žalobce v žalobních tvrzeních odvolává, bez podpisů obou stran ji nelze považovat za platně uzavřenou smlouvu o úvěru (srov. § 561 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku). V návrhu žalobce tvrdí, že smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku, avšak podle ustanovení § 562 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku toto ustanovení podmiňuje zachování písemné formy u elektronických prostředků tím, že tyto umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila.„ Sms kód“, výpis z účtu či samotný fakt platby z účtu, ale ani kliknutí na elektronický formulář„ stisknutím virtuálního tlačítka“ či registrace na stránkách žalobce nezachycují nejen osobu, která platbu činí, ale ani samotný obsah právního úkonu. Na této skutečnosti nemění nic ani sms či jiná komunikace proběhnuvší na telefonním čísle [tel. číslo], které má patřit žalovanému, a to i kdyby mu toto číslo skutečně patřilo, neboť s mobilním telefonem může disponovat kdokoli (odesílat z něj zprávy, atp.), takže opětovně nelze určit osobu, která úkon činí. Není ani možné dojít k závěru, že by např. platbu z účtu ve výši 1 Kč znamenala souhlas se všeobecnými obchodními podmínkami či smlouvou, tím méně se zněním všeobecných obchodních podmínek či smlouvy předložené žalobcem v řízení. Dále je třeba si uvědomit, že i když bankovní účet, z něhož byla částka 1 Kč poslána, může být účtem vedeným na jméno žalovaného, žalovaný nemusí být jediným disponentem s tímto účtem a předmětnou platbu může zaslat třetí osoba (dokonce i bez vědomí majitele účtu), jak se také opakovaně v některých jiných řízeních již stalo. Zvláště u případných plateb z elektronického bankovnictví nelze tímto způsobem vůbec prokazovat, že se jedná o projev vůle žalovaného, neboť elektronickou platbu může zaslat kterákoliv osoba znalá příslušných přihlašovacích údajů k danému elektronickému účtu. Žalobcem použité prostředky tak neumožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila.

18. Pro úplnost však soud má za to, že i kdyby žalobce prokázal uzavření smlouvy o úvěru toho obsahu, která je ve spisu, tato smlouva by byla absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Z listiny založené na č. l. 8 a násl. totiž vyplývá, že žalovanému měl být poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč, za který žalovaný měl zaplatit částku 2.275 Kč (či 3.791 Kč) za 28 dnů. Takovéto podmínky považuje soud I. stupně za natolik jednostranně nevýhodné pro žalovaného, že uzavřená smlouva by byla v rozporu s dobrými mravy, a žalobci by proto nebylo možné přiznat nároky z této smlouvy.

19. Z předložené úvěrové smlouvy vyplývá, že žalovaný se zavázal zaplatit žalobci za poskytnutí půjčky ve výši 10.000 Kč na 28 dnů celkovou částku 2.275 Kč. Podle smlouvy činí tedy faktické úročení 22,75 % (jedno, že je ve smlouvě nazvané poplatkem za poskytnutí úvěru), ale nikoli ročně, nýbrž za 28 dnů. Žalobce ve smlouvě uvádí RPSN 2280%. Soud I. stupně má za to, že toto úročení, tato úroková sazba vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a tolerovatelné. Soud I. stupně proto již jenom z těchto skutečností považuje předloženou smlouvu o úvěru za rozpornou s dobrými mravy, a tudíž i absolutně neplatnou podle § 588 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku. Soud I.stupně v této souvislosti poukazuje např.na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v prosinci 2019 (kdy měla být smlouva mezi žalobcem a žalovaným uzavřena) činila obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru domácnostem na spotřebu 8,28 % p.a. Žalobcem požadovaná úroková sazba 22,75 % (za 28 dnů) tak přesahuje mnohonásobně obvyklé úrokové sazby, přičemž již v době před účinností současného občanského zákoníku za nepřiměřenou a tudíž odporující dobrým mravům byla zpravidla považována taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.2004 sp.zn. 21 Cdo 1484/2004); za lichevní úrok je i podle jinak neustálené judikatury za mimo jakoukoli pochybnost považován již více než čtyřnásobek běžné úrokové míry.

20. Dále lze odkázat např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8.dubna 2021 č.j. 58 Co 100/2021-126, podle něhož ačkoliv totiž úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku, respektive existence hrubého nepoměru ve smyslu ustanovení § 1796 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele, než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (stejná úroková míra by při poskytnutí úvěru bankou mohla být označena za lichevní a při poskytnutí úvěru za shodných podmínek nebankovním subjektem nikoliv) – viz např. závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24.10.2019 č. j. 22 Co 197/2019- 99. Podle § 2395 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Žalobce jako poskytovatel úvěrů uzavírá smlouvy o úvěru s ujednáním o úrocích obdobně vysokých, jako v této věci, jejichž výši obhajuje právě tím, že je nebankovním subjektem a že ve výši úroku zohledňuje rizikovost úvěrů. Odvolací soud již v rozsudku sp. zn. 22 Co 197/2019 (na který navázala další rozhodnutí např. sp. zn. 18 Co 48/2021, sp. zn. 70 Co 89/2020) vyslovil přesvědčení, že„ žalobce jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z toho lze bez pochyb uzavřít, že žalobce by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytoval.“ Za této situace nemohl učinit jiný závěr, než že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku (poplatku za poskytnutí úvěru nahrazujícího úrok) absolutně neplatná, podle § 588 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku, jako celek. V takovém případě však by již nebylo možno přistoupit ani k moderaci sjednaného úroku podle ustanovení § 577 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku. Je přitom povinností soudu posoudit z úřední povinnosti, zda byla smlouva platně uzavřena či nikoliv (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2600/09, ze dne 9.12.2010, aj.). K neplatnosti podle § 588 z.č.89/2012 Sb. obřanského zákoníku, je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu strany žalovaného. Soud závěr o absolutní neplatnosti celé smlouvy učinil i s vědomím zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 z.č.89/2012 Sb. obřanského zákoníku). V daném případě však nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru (poplatku za poskytnutí úvěru) shledal natolik závažným a očividným, že shledal nezbytným korigovat princip autonomie vůle smluvních stran zásadou ochrany dobrých mravů. Závěr o neplatnosti smlouvy se nezakládá na § 1813 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku, neboť toto ustanovení nelze (na rozdíl od výše uvedených ust. § 580 a § 588 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku) aplikovat na ujednání o ceně. Ustanovení § 1793 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku se v případě absolutně neplatné smlouvy neuplatní.

21. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak nevzniklo žalobci právo na zaplacení úroku z úvěru ani smluvních pokut, ale pouze právo na vrácení jistiny ve výši jím poskytnutého úvěru (po odečtení dosavadních plateb žalovaného), tj. nárok na vydání bezdůvodného obohacení - vrácení plnění z neplatné smlouvy dle § 2991 a § 2993 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, jehož výše vyplývá z rozdílu mezi částkou poskytnutou žalovanému a částkou, kterou žalovaný žalobci již zaplatil.

22. V řízení bylo prokázáno, že z účtu vedeného na jméno žalobce byla skutečně zaslána na účet číslo [bankovní účet] částka 10.000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel jistinu úvěru ve výši 10.000 Kč, přičemž žalobci nezaplatil nic, je nepochybné, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení nebyl uspokojen a že žalobci náleží právo na zaplacení částky 10.000 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (srov. § 1958 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku). Dále proto náleží žalobci zákonný úrok z prodlení 8,50 % p.a. z částky 10.000 Kč od 28.8.2021 do zaplacení, když první doloženou výzvou ze strany žalobce žalovanému k zaplacení je až žaloba, která byla (na č.l. 120) žalovanému doručena dne 26.8.2021, dne 27.8.2021 tak nastala splatnost a od 28.8.2021 je žalovaný v prodlení. Co do částky 10.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 28.8.2021 proto soud žalobě žalobce vyhověl výrokem I., ve zbývajícím rozsahu pak výrokem II. soud žalobu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žaloba byla podána důvodně co do částky 10.000 Kč, naopak co do částky 6.171,92 Kč a co do části příslušenství byla žaloba zamítnuta. Žalobce tak uspěl ze 62 %, neuspěl z 38 %. Při plném úspěchu by mu náležela náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč, odměny advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť žalobce vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu, návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, jehož obtížnost podání spočívá toliko ve vyplnění jednotlivých kolonek formuláře, a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč (§ 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu), za tři úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) a dva ve výši 1.740 Kč dle § 7 bod 4 advokátního tarifu za dva úkony právní služby (účast na jednání dne 24.11.2021 a dne 30.3.2022), a dále náhrady hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby tři po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a dva po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu. S ohledem na skutečnost, že je zástupkyně žalobce plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 1.046 Kč Celkem by tak žalobci náležela náhrada nákladů řízení (vč. soudního poplatku) ve výši 7.026 Kč. Žalobce však uspěl ze 62 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení z 26 % (62-38); 26 % z částky 7.026 Kč pak činí 1.827 Kč.