25 C 95/2021

Plný text

Anonymizovaný odstavec. <b>I. Žaloba žalobce, kterou se domáhá na žalovaném zaplacení částky 151.626,73 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení p. a. z částky 135.164 Kč od 3.12.2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 7. 12. 2020 domáhá na žalovaném zaplacení částky 151 626,73 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení p. a. z částky 135 164 Kč od 3. 12. 2020 do zaplacení. V návrhu uvádí, že má udělenu licenci nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru a je v seznamu Nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, který vede ČNB.

2. Žalovaný dne 31.1.2018 uzavřel s žalobcem smlouvu o zápůjčce č. 21800211, jejíž součástí jsou rovněž Obchodní podmínky, se kterými byl žalovaný seznámen a které akceptoval dne 31.1.2018. Na základě podepsané smlouvy o zápůjčce byla žalobcem žalovanému dne 31.1.2018 vyplacena zápůjčka ve výši 150.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku (dále také jako celkový dluh) ve výši 341.142 Kč, tedy vrátit zapůjčenou jistinu zápůjčky a zaplatit celkové náklady zápůjčky, tj. obchodní úrok ve výši 170.142 Kč a administrativní poplatek ve výši 21.000 Kč, celkem 341.142 Kč, a to ve 41 měsíčních splátkách po 8.123 Kč a v 42. závěrečné splátce ve výši 8.099 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta dnem 18.3.2018. Žalovaný však platby dle předmětné smlouvy o zápůjčce hradil pouze částečně a je tak v prodlení s hrazením svých závazků. S ohledem na prodlení žalovaného žalobce neuhrazenou část jistiny zápůjčky v souladu s ustanovením článku 11 smlouvy ve spojení s ustanovením v článku 13.

7. Obchodních podmínek zesplatnil ke dni 22.9.2020 (když žalovaný své prodlení nenapravil ani do třiceti dní od písemné výzvy žalobce k nápravě). S ohledem na prodlení žalovaného s úhradami plateb dle smlouvy eviduje žalobce za žalovaným pohledávku v celkové výši 151.626,73 Kč sestávající z následujících dílčích pohledávek. Dnem 22.9.2020 došlo v souladu s ustanovením článku 13.

7. Obchodních podmínek resp. článku 11 smlouvy k zesplatnění dosud neuhrazené jistiny zápůjčky, která ke dni zesplatnění činila 98.705 Kč (na jistině zápůjčky žalovaný do dne zesplatnění uhradil celkem 51.295 Kč). Žalovaný ode dne zesplatnění z dlužné nesplacené části jistiny zápůjčky ve výši 98.705 Kč uhradil celkem částku ve výši 0 Kč. Na neuhrazených obchodních úrocích za dobu do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky následující po zesplatnění eviduje žalobce za žalovaným pohledávku ve výši 31.209 Kč (na obchodních úrocích do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky následující po datu zesplatnění měl žalovaný uhradit celkem 155.243 Kč, z čehož do dne zesplatnění žalovaný uhradil částku 124.034 Kč a ode dne zesplatnění ke dni 2.12.2020 žalovaný uhradil 0 Kč, tedy uhradil celkem 124.034 Kč). Obchodní úroky zápůjčky za dobu ode dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky následující po datu zesplatnění nesplacené jistiny zápůjčky žalobce s ohledem na své obchodní rozhodnutí nepožaduje. Na neuhrazených měsíčních poplatcích za správu zápůjčky (administrativních poplatcích) za dobu do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky následující po datu zesplatnění eviduje žalobce za žalovaným pohledávku ve výši 4.500 Kč (na administrativních poplatcích do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky následující po datu zesplatnění měl žalovaný uhradit celkem 16.000 Kč, z čehož do dne zesplatnění žalovaný uhradil částku ve výši 11.500 Kč a ode dne zesplatnění ke dni 2.12.2020 žalovaný uhradil částku ve výši 0 Kč, tedy uhradil celkem 11.500 Kč). Administrativní poplatky za dobu ode dne sjednané splatnosti první měsíční splátky následující po datu zesplatnění žalobce s ohledem na své obchodní rozhodnutí nepožaduje.

3. S ohledem na to, že žalovaný nehradil své závazky vyplývající ze smlouvy řádně a včas, požaduje žalobce úhradu zákonného úroku z prodlení. Za dobu do zesplatnění požaduje žalobce zákonný úrok z prodlení neuhrazených částí zápůjčky (respektive z jejích neuhrazených splátek) v celkové částce 1.733,09 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost uhradit svůj dluh sestávající po zesplatnění z nesplacených částí zápůjčky (tedy z neuhrazené jistiny, neuhrazeného obchodního úroku, neuhrazených administrativních poplatků a účelně vynaložených nákladů) za dobu do první splátky po zesplatnění, a to ani v dodatečné lhůtě uvedené v Oznámení o zesplatnění, požaduje žalobce úhradu zákonného úroku z prodlení z aktuální výše neuhrazených částí zápůjčky za dobu od zesplatnění do data 2.12.2020 v celkové částce 2.268,16 Kč. Za dobu do data 2.12.2020 tedy žalobce požaduje úrok z prodlení v celkové souhrnné výši 4.001,25 Kč, z čehož žalovaný uhradil celkem 0 Kč, pročež k úhradě zbývá 4.001,25 Kč. Podle článku 13.

3. Obchodních podmínek ve spojení s ustanovením článku 9 smlouvy o zápůjčce je žalobce oprávněn uplatnit vůči žalovanému smluvní pokutu pro případ prodlení se splácením jakékoliv splátky nebo její části ve výši dle Sazebníku. Dle ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru nesmí uplatněná smluvní pokuta přesáhnout 0,1% denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, s výjimkou smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je jejich souhrn v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním, nižší než 3.000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Žalovaný a věřitel dohodli, že v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení se splácením jakékoliv splátky, je věřitel oprávněn účtovat žalovanému smluvní pokutu dle bodu II.

1. A Sazebníku, tedy pokutu ve výši 0,5% denně z aktuální výše dlužné splátky počítanou až do okamžiku, kdy takto vypočtená výše smluvní pokuty dosáhne příslušného zákonného limitu, tedy 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou, nejvýše však 3.000 Kč v kalendářním roce, v němž došlo k prodlení, je-li klient v prodlení s více než 1 splátkou. S ohledem na to, že žalovaný sjednané splátky v době do zesplatnění zápůjčky nehradil řádně a včas, ocitl se v prodlení s hrazením sjednaných splátek a byl tak v prodlení s hrazením svých závazků vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce. Je tak povinen uhradit (s přihlédnutím k výše uvedeným zákonným limitům) za dobu do zesplatnění smlouvy o zápůjčce smluvní pokuty v celkové výši 3.000 Kč. Z výše uvedených pokut za dobu do zesplatnění žalovaný dosud uhradil částku ve výši 0 Kč, pročež k doplacení zbývá částka 3.000 Kč. Podle článku 13.

7. Obchodních podmínek ve spojení s ustanovením článku 11 smlouvy o zápůjčce je věřitel oprávněn uplatnit vůči dlužníkovi smluvní pokutu za porušení povinnosti uhradit dluh po zesplatnění, a to ve výši dle Sazebníku, tedy ve výši 0,1% z dlužné částky denně. Souhrn smluvních pokut dle článku 13.

3. Obchodních podmínek ve spojení s ustanovením článku 9 smlouvy a smluvní pokuty podle článku 11 smlouvy ve spojením s článkem 13.

7. Obchodních podmínek může (dle § 122 zákona o spotřebitelském úvěru) činit maximálně (nebude vyšší než) 50% celkové výše spotřebitelského úvěru a maximálně 200.000 Kč. S ohledem na to, že žalovaný dlužné platby po zesplatnění zápůjčky řádně neuhradil, je povinen (s přihlédnutím k výše uvedeným zákonným limitům) uhradit za dobu od zesplatnění smlouvy o zápůjčce do dne, ke kterému žalobce příslušnou smluvní pokutu vyčíslil, tedy za dobu do 2.12.2020, smluvní pokutu v celkové výši 9.461,48 Kč. Z výše uvedených pokut za dobu po zesplatnění žalovaný dosud uhradil částku ve výši 0 Kč, pročež k doplacení zbývá částka 9.461,48 Kč. Z výše uvedených pokut (za dobu do zesplatnění a za dobu po zesplatnění) tak k doplacení zbývá celkem částka ve výši 12.461,48 Kč. Úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky (upomínečné/náhrada účelně vynaložených nákladů v případě prodlení dlužníka) dle článku 10 Smlouvy o zápůjčce, ve spojení s bodem II.

2. A až II.

2. F sazebníku úroků (ve sjednané paušální výši 4.000 Kč) požaduje žalobce s ohledem na své obchodní rozhodnutí pouze co do výše výši 750 Kč, fakticky odpovídající jeho skutečným nákladům na odeslání poslední písemné upomínky odeslané před zesplatněním.

4. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost uhradit svůj dluh z nesplacených částí zápůjčky ani ke dni 2.12.2020, požaduje žalobce úhradu zákonného úroku z prodlení z aktuální výše neuhrazených částí zápůjčky, tedy z částky 135.164 Kč i za dobu od 3.12.2020 do zaplacení.

5. Podáním ze dne 15.9.2021 (č. l. 59) žalobce na výzvu soudu doplnil tvrzení, že naplnil požadavek zákona o spotřebitelském úvěru, když posoudil schopnost žalovaného splácet měsíčně částku ve výši 8.123 Kč a zároveň celou zápůjčku řádně a s odbornou péčí, když se ve smyslu předmětného zákona a judikatury Nejvyššího soudu ČR nespoléhal pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i sám aktivně vystupoval k prověření, resp. k požadavku na doložení těchto tvrzení. Žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet zápůjčku nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to konkrétně nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a nahlédnutím do centrální evidence exekucí, prokazující, že žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí a dále především z informací získaných od žalovaného, a to předložením výpisu z účtu žalovaného aktuálního před uzavřením smlouvy o konkrétní půjčce a daňového přiznání, prokazující pravidelný měsíční příjem žalovaného až ve výši 142.000 Kč čistého. Příslušný úrok z prodlení je žalobce pro případ prodlení s plněním dluhu žalovaného oprávněn požadovat dle ustanovení § 1970 zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle článku 13 odst. 13.1.1 obchodních podmínek ze dne 31.1.2018 a dále dle odst. 14 smlouvy o zápůjčce, když s ohledem na prodlení žalovaného se před podáním žaloby stala splatnou celá dosud neuhrazená část půjčky i s dohodnutými úroky z půjčky za celou dobu, po kterou měla být půjčka splácena a takto kapitalizovaný úrok se stal součástí nesplacené jistiny a ode dne zesplatnění zde již nejsou žádné„ úroky“. Obchodní úrok byl ve smlouvě sjednán ve výši 170.142 Kč, kdy jeho úhrada byla rozčleněna do 42 sjednaných měsíčních splátek. Nicméně na základě obchodního rozhodnutí žalobce, kdy s ohledem na skutečnost, že žalovaný uhradil od počátku pouze 23 splátek dle sjednaného splátkového kalendáře a žalobce tak zápůjčku zesplatnil, požaduje žalobce obchodní úrok pouze do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po dni zesplatnění. Žalobcem požadovaná částka na neuhrazeném obchodním úroku tak činí pouze částku ve výši 31.209 Kč, kdy z původní dlužné částky, kterou si žalobce na obchodním úroku po uplatnění svého obchodního rozhodnutí nárokoval, tj. z částky ve výši 155.243 Kč žalovaný uhradil částku ve výši 124.034 Kč. Dle příslušných ustanovení smlouvy o zápůjčce (článek 9) a dále dle článku 13.

3. Obchodních podmínek se žalovaný zavázal, že v případě, že se ocitne v prodlení se splácením jakékoliv Splátky, je věřitel oprávněn účtovat žalovanému smluvní pokutu dle bodu II.

1. A až II.

1. C. Sazebníku v závislosti na délce prodlení z aktuální výše dlužné Splátky (tj. jak z její jistinné části, tak z úrokové části). Podle článku 13.

3. Obchodních podmínek ve spojení s ustanovením článku 9 smlouvy o zápůjčce je žalobce oprávněn uplatnit vůči žalovanému smluvní pokutu pro případ prodlení se splácením jakékoliv Splátky nebo její části, a to ve výši dle Sazebníku. Podle článku 13.

7. Obchodních podmínek ve spojení s ustanovením článku 11 smlouvy o zápůjčce je věřitel oprávněn uplatnit vůči dlužníkovi smluvní pokutu za porušení povinnosti uhradit dluh po zesplatnění, a to ve výši dle Sazebníku, tedy ve výši 0,1% z dlužné částky denně. Administrativní poplatek (tj. měsíční poplatek za správu zápůjčky) byl ve smlouvě sjednán ve výši 21.000 Kč, kdy jeho úhrada byla rozčleněna do 42 sjednaných měsíčních splátek. Nicméně na základě obchodního rozhodnutí žalobce, kdy s ohledem na skutečnost, že žalovaný uhradil od počátku pouze 23 splátek dle sjednaného splátkového kalendáře a žalobce tak zápůjčku zesplatnil, požaduje žalobce administrativní poplatek pouze do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po dni zesplatnění. Žalobcem požadovaná částka na neuhrazeném obchodním úroku tak činí pouze částku ve výši 4.500 Kč, kdy z původní dlužné částky, kterou si žalobce na administrativním poplatku po uplatnění svého obchodního rozhodnutí nárokoval, tj. z částky ve výši 16.000 Kč žalovaný uhradil částku ve výši 11.500 Kč.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

7. Soud nařídil ve věci jednání na 10.listopadu 2021. Žalovaný se k jednání nedostavil, a proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: výdajový pokladní doklad č. HV1801000084 ze dne 31.1.2018, smlouva č. 21800211 z 31.1.2018, splátkový kalendář smlouvy o zápůjčce č. 21800211, sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut [právnická osoba] s.r.o., obchodní podmínky pro poskytování spotřebitelského úvěru snadná půjčka, vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy [číslo] ke dni 2.12.2020, výpis splátkového kalendáře přehled úhrad splátek, vyčíslených pokut, zákonného úroku za dobu do zesplatnění, dopis žalobce žalovanému z 23.9.2020 oznámení o zesplatnění zápůjčky, předžalobní upomínka ze dne 26.10.2020, výzva k úhradě dlužných splátek z 23.7.2020, potvrzení o provedené lustraci v centrální evidenci obyvatel ohledně žalovaného, lustrace v centrální evidenci vězňů, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1.dubna 2021 č. j. 22 C 25/2021-41, potvrzení o provedené lustraci v centrální evidenci obyvatel ohledně žalovaného a lustrace v centrální evidenci vězňů, sdělení PSSZ z 10.srpna 2021, výpis z živnostenského rejstříku, výzva k úhradě dlužných splátek z 23.7.2020 včetně podacího lístku, podací lístek, oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne 23.9.2020, předžalobní upomínka z 26.10.2020, výdajový podkladní doklad, kopie občanského průkazu žalovaného, přehled aktuálních exekucí k 31.1.2018, výpis z běžného účtu žalovaného k 31.10.2017, výstup z insolvenčního rejstříku, výtisk z internetových stránek Ministerstva vnitra České republiky, formulář příjmů a výdajů žádosti o spotřebitelský úvěr, přiznání k dani z příjmu fyzických osob žalovaného za rok 2016, výpis z běžného účtu žalovaného u [právnická osoba], sdělení Úřadu práce České republiky ze dne 23.9.2021 a sdělení [jméno] [příjmení].

8. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Z výdajového pokladního dokladu č. HV1801000084 ze dne 31.1.2018 soud zjistil, že žalovaný dne 31.1.2018 převzal od žalobce v hotovosti částku 150.000 Kč jako půjčku dle smlouvy o půjčce č. 21800211.

9. Ze smlouvy č. 21800211 soud zjistil, že dne 31.1.2018 uzavřel žalobce se žalovaným jako klientem smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku a podle § 104 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ smlouva o půjčce“ či„ smlouva“). Na základě smlouvy se žalobce zavázal žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr (zápůjčku) ve výši 150.000 Kč s pevnou úrokovou sazbou 50 % p. a., žalovaný se zavázal pak úvěr žalobci zaplatit ve 42 splátkách po 8.123 Kč s tím, že poslední splátka činila 8.099 Kč. Ze smlouvy vyplývá, že žalovaný byl celkem povinen zaplatit žalobci částku 341.142 Kč, když celkové náklady spotřebitelského úvěru, tj. úrok a administrativní poplatek činí 191.142 Kč, podle smlouvy RPSN činí 71,4 % a žalovaný se zavázal vedle jistiny úvěru a úroku hradit též měsíční administrativní poplatek ve výši 500 Kč. Podle bodu 1 smlouvy jsou součástí smlouvy obchodní podmínky pro poskytování spotřebitelského úvěru vydané [jméno] [příjmení]. Podle bodu 6 klient prohlašuje, že byl seznámen se sazebníkem, zápůjční úrokovou sazbou, celkovými náklady spotřebitelského úvěru, jakož i s výší roční procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru poskytnutého na základě této smlouvy. Podle bodu 9 se strany dohodly, že v případě, že se klient ocitne v prodlení se splácením jakékoliv splátky nebo její části, je [právnická osoba] oprávněna účtovat klientovi smluvní pokutu dle sazebníku. Podle bodu 10 [právnická osoba] je dále oprávněna vyúčtovat klientovi náhradu účelně vynaložených nákladů, které vzniknou v důsledku prodlení klienta a které zahrnují zejména náklady na odeslání upomínek, náklady spojené s elektronickou komunikací prostřednictvím SMS/MMS a e-mailových zpráv, personální nákladů v souvislosti s upomínáním a jednáním s klientem telefonicky či osobně, hotové výdaje na telefonní komunikaci, případnou osobní komunikaci včetně nákladů na dopravu, náklady na posouzení dalšího postupu při vymáhání dlužné částky a obdobné náklady, které jsou opodstatněné, přiměřené a účelně vynaložené vzhledem k okolnostem prodlení klienta. Výše sjednaných náhrad účelně vynaložených nákladů souvisejících s prodlením klienta je uvedena v sazebníku. Náhrada účelně vynaložených nákladů je splatná na základě vyúčtování, které [právnická osoba] písemně zašle klientovi do 3. dne po dni doručení vyúčtování. Podle bodu 11 v případě, že klient včas nesplní povinnost uhradit splátku v termínu splatnosti dle splátkového kalendáře a/nebo smlouvy, a to ani v dále uvedené lhůtě 30 dnů, je [právnická osoba] oprávněna celou zbývající doposud neuhrazenou jistinu poskytnutou na základě smlouvy zesplavnit; tím není dotčeno oprávnění [právnická osoba] zesplavnit spotřebitelský úvěr dle článku 15.3 obchodních podmínek. Podle bodu 12 v případě porušení kterékoliv povinnosti klienta stanovené v článku 14.1 obchodních podmínek, je [právnická osoba] oprávněna uplatnit vůči klientovi smluvní pokutu za každé jednotlivé porušení, a to ve výši dle sazebníku. Podle bodu 13 smluvní pokuta podle článku 9 a/nebo 11 této smlouvy může činit maximálně (nebude vyšší než) 50 % jistiny. Podle bodu 24 klient a [právnická osoba] se ve smyslu § 630 občanského zákoníku dohodli, že právo ze smlouvy a/nebo obchodních podmínek či jejího porušení se promlčí ve lhůtě 5 let ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Přílohou č. 1 smlouvy je sazebník, přílohou č. 2 smlouvy je splátkový kalendář a přílohou č. 3 jsou obchodní podmínky pro poskytování spotřebitelského úvěru, přičemž všechny tyto dokumenty byly zároveň podepsány oběma stranami. Podle sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut činí úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru 50 % p. a., měsíční poplatek za správu spotřebitelského úvěru 500 Kč, smluvní pokuty pak podle článku 13,3 obchodních podmínek a článku 9 smlouvy 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky počítaná až do okamžiku, kdy takto vypočítaná výše smluvní pokuty dosáhne částku 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou, nejvýše však 3.000 Kč v kalendářním roce. Smluvní pokuta podle článku 13.7 obchodních podmínek a článku 11 smlouvy pak činí 0,1 % denně, smluvní pokuta podle článku 15.1 obchodních podmínek ve spojení s článkem 14.1 obchodních podmínek podle článku 12 smlouvy pak činí 50 Kč za každé jednotlivé porušení.

10. Z dopisu žalobce z 23.9.2020 adresovaného žalovanému soud zjistil, že žalobce prohlašuje tímto v souladu s ustanovením v článku 13.7 obchodních podmínek, respektive článku 11 smlouvy o zápůjčce celou zbývající doposud neuhrazenou jistinu zápůjčky za splatnou ke dni 22.9.2020 a vyzývá žalovaného k úhradě částky 139.715,79 Kč do 15.10.2020.

11. Z úřední činnosti je zdejšímu soudu známo, že rozsudkem z 1.dubna 2021 č. j. 22 C 25/2021-41, který nabyl právní moci 26.6.2021, vyhověl soud žalobě žalobce společnosti [právnická osoba] proti žalovanému a uložil žalovanému zaplatit částku 115.299,91 Kč s 26,28% úrokem z prodlení z částky 96.626,12 Kč od 18.9.2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 97.870,92 Kč od 18.9.2020 do zaplacení a dále na náhradě nákladů řízení pak částku 23.228 Kč. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne 2.8.2006 smlouvu o úvěru č. 3608032637, v rámci které žalovanému poskytl revolvingový úvěr [číslo] s úvěrovým rámcem ve výši 100.000 Kč.

12. Z listin předložených žalobcem pak soud zjistil, že při uzavírání úvěrové smlouvy se žalovaným dne 31.1.2018 provedl žalobce lustraci v centrální evidenci exekucí České republiky. Dále pak nechal si od žalovaného předložit výpisy z běžného účtu u [právnická osoba] za říjen, listopad a prosinec 2017, daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob žalovaného za rok 2016 a formulář příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr. Z formuláře příjmů a výdajů k žádosti vyplývá, že žalovaný uvedl výdaje za bydlení SIPO 7.500 Kč, pravidelné výdaje 2.000 Kč, výdaje na hypotéku, inkas a trvalé platby, spotřebitelské úvěry a jiné pak zůstaly ve formuláři nevyplněny. Z výpisu z běžného účtu žalovaného pak vyplývá, že roční kreditní obrat je roven ročnímu debetnímu obratu, v říjnovém výpise z účtu je uvedena dne 26.10.2017 splátka úvěru ve výši 5.917,60 Kč, v prosincovém výpise z účtu je splátka úvěru uvedena 26.12.2017 ve výši 43.290,96 Kč, v listopadovém výpise z účtu je pak 3.11.2017 uveden převod představující čerpání úvěru ve výši 195.357,41 Kč, 23.11.2017 je pak účetní inkaso ve výši 8.400 Kč označeno jako poplatek za čerpání úvěru, dne 8.11.2017 je tato částka pak uvedena jako vrácení poplatku za čerpání úvěru, ve výpise za říjen 2017 je pak zaúčtována 26.10.2017 splátka úvěru ve výši 26.513,56 Kč a další splátka úvěru ve výši 8.031,56 Kč.

13. Na tato zjištění pak ostatní provedené důkazy neměly vliv. Podle § 559 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. Podle § 562 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 1725 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1731 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen„ nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2391 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění. Podle § 2392 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 2393 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Podle odst. 2 nejsou-li ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst. 2 úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle § 2991 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám Podle § 1958 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 104 odst.1 z.č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného od 1.12.2016) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 105 odst. 1 z.č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Podle odst. 2 v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru předloží poskytovatel nebo zprostředkovatel spotřebiteli návrh smluvních podmínek, které mají být obsahem smlouvy o spotřebitelském úvěru, v podobě návrhu textu této smlouvy. Podle § 106 odst. 1 z.č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru musí vždy obsahovat tyto informace: a) druh spotřebitelského úvěru, b) kontaktní údaje smluvních stran, a je-li spotřebitelský úvěr zprostředkován, též kontaktní údaje zprostředkovatele, zejména poštovní adresu pro doručování, telefonní číslo, popřípadě adresu pro doručování elektronické pošty, c) celkovou výši spotřebitelského úvěru a podmínky jeho čerpání, d) dobu trvání spotřebitelského úvěru, není-li to možné, způsob jejího určení, e) určení zboží nebo služby a jejich cenu, která by byla placena bez využití spotřebitelského úvěru, jde-li o spotřebitelský úvěr ve formě odložené platby za zboží nebo službu nebo vázaný spotřebitelský úvěr, f) zápůjční úrokovou sazbu, podmínky upravující použití této sazby a popřípadě údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční zápůjční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu zápůjční úrokové sazby; uplatňují-li se za různých okolností různé zápůjční úrokové sazby, uvádějí se tyto informace o všech zápůjčních úrokových sazbách, g) roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr, veškeré předpoklady použité pro výpočet této sazby a celkovou částku, kterou má spotřebitel zaplatit, vyjádřenou číselným údajem a vypočtenou k okamžiku předpokládaného uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, h) výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, a popřípadě způsob přiřazování plateb k jednotlivým dlužným částkám s různými úrokovými sazbami pro účely splácení; pokud u spotřebitelského úvěru na bydlení není možné k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru na bydlení určit výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, uvede poskytovatel podmínky, na nichž výše, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, závisí, i) vyplývá-li ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s pevně stanovenou dobou jeho trvání umoření jistiny spotřebitelského úvěru, informaci o právu obdržet bezplatně výpis z účtu v podobě tabulky umoření uvedené v příloze č. 5 k tomuto zákonu kdykoliv během trvání závazku z takové smlouvy, j) soupis uvádějící doby a podmínky pro splacení úroku a veškeré související opakující se či jednorázové platby, mají-li být tyto platby a úroky splaceny bez umoření jistiny, k ) případnou povinnost spotřebitele hradit platby za vedení jednoho nebo více účtů zaznamenávajících platební transakce a čerpání, jejich výši, je-li poskytovateli známa, a podmínky, za nichž lze tyto platby změnit, ledaže je otevření účtu nepovinné, povinnost spotřebitele hradit platby za používání platebních prostředků pro platební transakce i čerpání, jejich výši, je-li poskytovateli známa, a veškeré další platby vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, l) úrokovou sazbu použitelnou v případě opožděných plateb platnou v okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a podmínky pro její úpravu a další důsledky vyplývající z prodlení spotřebitele, m) informaci o případných nákladech na služby notáře či jiných obdobných nákladech a jejich výši, je-li poskytovateli známa, n) požadavek na případné zajištění nebo pojištění, o) informaci o právu na odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení a lhůtě, během níž může být toto právo vykonáno, a dalších podmínkách pro výkon tohoto práva, včetně informace o povinnosti spotřebitele zaplatit čerpanou jistinu a příslušný úrok podle § 118 odst. 4, jakož i o částce úroku splatné za den, p) informaci o právech vyplývajících z § 119 odst. 1 a 3 a podmínkách jejich uplatnění, q) informaci o právu na předčasné splacení spotřebitelského úvěru, o případném právu poskytovatele na náhradu vzniklých nákladů a u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení informaci o způsobu jejich stanovení, r) informaci o způsobu ukončení smluvního vztahu, s ) informaci o možnosti mimosoudního řešení spotřebitelských sporů prostřednictvím finančního arbitra, t) označení příslušného orgánu dohledu a u) informaci o tom, zda případné použití kapitálu vytvořeného platbami spotřebitele namísto splácení spotřebitelského úvěru povede k úplnému splacení spotřebitelského úvěru. Podle § 75 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31.12.2017 (i nyní platném) poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31.12.2017 poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31.12.2017 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31.12.2017 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31.12.2017 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. Podle § 1796 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Podle § 580 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě žalobce není možné vyhovět. Na vztahy žalobce a žalovaného je třeba aplikovat z.č.89/2012 Sb. občanský zákoník a z.č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

15. Soud v první řadě žádal žalobce o sdělení, zda a jakým způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 Nejvyšší soud České republiky dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Jejich gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1.4.2015 sp. zn. 1 As 30/2015 i Nejvyšší správní soud.

16. Dále v nálezu ze dne 1.dubna 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 Ústavní soud České republiky odkázal na uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky i Nejvyššího správního soudu, jakož i na interpretaci Soudního dvora Evropské unie v rozsudku z 18.12.2014 ve věci C -449/13. Akcentoval tedy povinnost poskytovatelů úvěru zkoumat solventnost budoucích dlužníků s tím, že tito mají jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splácet a přisvědčil v dané věci soudu I. stupně, který dovodil, že smlouva o úvěru, který poskytla obchodní společnost stěžovateli, je neplatná pro zjevnou nespravedlnost, protože výše úrokové sazby mj. desetkrát převyšuje úrokové sazby bankovních institucí. Okresní soud v dané věci shledal rovněž jako nemravné i opakované poskytnutí revolvingu s navýšením a souhrn všech smluvních pokut posoudil jako nepřiměřené zajištění. Rozpor s dobrými mravy pak okresní soud spatřoval v objektivně existujícím nepoměru vzájemných plnění, který nespočívá jen v lichevním úroku, ale i v množství smluvních pokut ohrožujících výlučně úvěrovaného – tedy stěžovatele.

17. Žalovaný poukázal na to, že předmětná smlouva byla uzavřena 31.1.2018 a dopadá tedy na ni povinnost dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. v jeho znění ke dni uzavření smlouvy, podle jehož odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z žalovaným předložených výpisů z účtu však bylo zcela zřejmé, že žalovaný je zatížen i dalšími úvěry, které splácí, což bylo seznatelné právě z těchto výpisů z účtu. Žalobce se přesto spokojil s neúplně vyplněným formulářem příjmů a výdajů žalovaného k žádosti o spotřebitelský úvěr, ačkoliv právě z výpisů z účtu žalovaného muselo být při pouhém přečtení těchto výpisů zřejmé, že žalovaný zjevně nebude schopen dlouhodobě úvěr splácet. Z úřední činnosti je zdejšímu soudu známo, že žalovaný skutečně si nabral celou řadu úvěrů, které přibližně v roce 2020 už přestal splácet, pročež v roce 2021 na něj u zdejšího soudu bylo podáno několik žalob různými věřiteli, například společností [právnická osoba], [anonymizována dvě slova], žalobcem, [právnická osoba] [anonymizováno] a.s., [právnická osoba], [právnická osoba] atp. Soud I. stupně se proto přiklání k závěru, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 31.1.2018 je neplatná z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobcem.

18. Dále soud uvádí, že z předložené úvěrové smlouvy (smlouvy o zápůjčce či půjčce) vyplývá, že žalovaný se zavázal zaplatit žalobci za poskytnutí půjčky ve výši 150.000 Kč celkovou částku 191.142 Kč prostřednictvím splátek po 8.123 Kč během následujících 42 měsíců (celkem tedy se zavázal zaplatit částku 341.142 Kč). Náklady spotřebitelského úvěru jsou představovány úrokem ve výši 50 % ročně a poplatkem nazvaným administrativním ve výši 500 Kč měsíčně. Podle smlouvy činí tedy faktické úročení 71,40 %. Soud I. stupně má za to, že toto úročení, tato úroková sazba vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a tolerovatelné. Soud I. stupně proto již jenom z těchto skutečností považuje předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru za rozpornou s dobrými mravy, a tudíž i absolutně neplatnou podle § 588 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku. Soud I.stupně v této souvislosti poukazuje např.na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v lednu 2018 (kdy byla smlouva mezi žalobcem a žalovaným uzavřena) činila obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru domácnostem na spotřebu 8,85% p.a. Žalobcem požadovaná úroková sazba 71,40% tak přesahuje osminásobek obvyklé úrokové sazby, přičemž již v době před účinností současného občanského zákoníku za nepřiměřenou a tudíž odporující dobrým mravům byla zpravidla považována taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.2004 sp.zn. 21 Cdo 1484/2004); za lichevní úrok je i podle jinak neustálené judikatury za mimo jakoukoli pochybnost považován již více než čtyřnásobek běžné úrokové míry.

19. Dále lze odkázat např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8.dubna 2021 č.j. 58 Co 100/2021-126, podle něhož ačkoliv totiž úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku, respektive existence hrubého nepoměru ve smyslu ustanovení § 1796 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele, než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (stejná úroková míra by při poskytnutí úvěru bankou mohla být označena za lichevní a při poskytnutí úvěru za shodných podmínek nebankovním subjektem nikoliv) – viz např. závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24.10.2019 č. j. 22 Co 197/2019- 99. Podle § 2395 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Žalobce jako poskytovatel úvěrů uzavírá smlouvy o úvěru s ujednáním o úrocích obdobně vysokých, jako v této věci, jejichž výši obhajuje právě tím, že je nebankovním subjektem a že ve výši úroku zohledňuje rizikovost úvěrů. Odvolací soud již v rozsudku sp. zn. 22 Co 197/2019 (na který navázala další rozhodnutí např. sp. zn. 18 Co 48/2021, sp. zn. 70 Co 89/2020) vyslovil přesvědčení, že„ žalobce jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z toho lze bez pochyb uzavřít, že žalobce by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytoval.“ Za této situace nemohl učinit jiný závěr, než že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná, podle § 588 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku, jako celek. V takovém případě však již nebylo možno přistoupit ani k moderaci sjednaného úroku podle ustanovení § 577 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku. K neplatnosti podle § 588 z.č.89/2012 Sb. obřanského zákoníku, je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu strany žalovaného. Soud závěr o absolutní neplatnosti celé smlouvy učinil i s vědomím zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 z.č.89/2012 Sb. obřanského zákoníku). V daném případě však nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru shledal natolik závažným a očividným, že shledal nezbytným korigovat princip autonomie vůle smluvních stran zásadou ochrany dobrých mravů. Závěr o neplatnosti smlouvy se nezakládá na § 1813 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku, neboť toto ustanovení nelze (na rozdíl od výše uvedených ust. § 580 a § 588 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku) aplikovat na ujednání o ceně. Ustanovení § 1793 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku se v případě absolutně neplatné smlouvy neuplatní. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak nevzniklo žalobci právo na zaplacení úroku z úvěru ani smluvních pokut, ale pouze právo na vrácení jistiny ve výši jím poskytnutého úvěru (po odečtení dosavadních plateb žalovaného), tj. nárok na vydání bezdůvodného obohacení - vrácení plnění z neplatné smlouvy dle § 2991 a 2993 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku, jehož výše vyplývá z rozdílu mezi částkou poskytnutou žalovanému a částkou, kterou žalovaný žalobci již zaplatil.

20. Vzájemná práva a povinnosti obou stran z této smlouvy je tak třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení. Z doplnění žaloby vyplývá, že žalovaný uhradil 23 splátek po 8.123 Kč, celkem tedy zaplatil žalobci částku 186.829 Kč. Vzhledem k tomu, že od žalobce převzal částku 150.000 Kč, uhradil tak nárok žalobce v plné výši a žalobci vůči žalovanému již nárok na žádné bezdůvodné obohacení nevznikl. Soud proto žalobu žalobce zamítl v plném rozsahu.

21. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným pak soud rozhodl podle § 142 odst.1 o.s.ř. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.