26 C 102/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kubátem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 60 539 Kč s příslušenstvím a protinávrhu o zaplacení částky 144 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 60 539 Kč s úrokem z prodlení z částky 60 539 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalovaného na zaplacení částky 144 000 Kč žalovanému ze strany žalobkyně se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 24 780 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 73 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 800 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení, od [datum] do zaplacení, od [datum] do zaplacení, od [datum] do zaplacení, od [datum] do zaplacení a od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný byl na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] nájemcem bytu [číslo] o velikosti 1+1 v 6. podlaží domu [adresa] v ulici [příjmení] [příjmení] pivovaru [číslo], [obec a číslo] – [část obce] (dále jen„ Byt“ či„ Bytová jednotka“). [příjmení] [jméno] je Bytové družstvo [ulice], [IČO], se sídlem [adresa], jehož je žalobkyně členem. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o podnájmu, na základě které pronajala žalobkyně žalovanému byt na dobu určitou od [datum] do [datum] za nájemné ve výši 10 200 Kč měsíčně s povinností nájemce platit zálohy na služby spojené s užíváním Bytu ve výši 1 800 Kč měsíčně; splatnost celkové částky 12 000 Kč měsíčně byla vždy k 15. dni v měsíci. Dne [datum] byl mezi účastníky uzavřen dodatek, kterým bylo ujednáno prodloužení doby nájmu na dobu od [datum] do [datum], ostatní ujednání smlouvy zůstala v platnosti. Před ukončením podnájmu nabídla žalobkyně žalovanému další trvání, ovšem za částku 12 000 Kč bez záloh na služby, s čímž žalovaný nesouhlasil. Dále užíval žalovaný [příjmení] bez právního důvodu a žalobkyni neplatil ničeho, žalobkyně žalovaného vyzvala k vystěhování a poté podala žalobu na vyklizení Bytu. Žalovaný neplatil za užívání Bytu od listopadu 2019, na úhradu za tento měsíc použila žalobkyně složenou kauci 10 200 Kč. Za měsíce prosinec 2019 až květen 2020 dluží žalovaný 10 200 Kč měsíčně, tedy celkem 61 200 Kč. Na zálohách na služby dluží žalovaný za listopad 2018 až květen 2020 částku 1 800 Kč měsíčně, tedy 12 600 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celkového dluhu 73 800 Kč, avšak neúspěšně.

2. Žalovaný žalobní nárok sporoval s odůvodněním, že žalobkyně mu dluží 144 000 Kč a tuto částku navrhl k započtení. Svá tvrzení odůvodnil s odkazem na dodatek uzavřený mezi účastníky dne [datum], kterým bylo sjednáno, že podnájem je sjednán na dobu od [datum] do [datum], čímž fakticky došlo k anulování ujednání o užívání bytu od [datum] do [datum], kdy se nejednalo o podnájem, ale o společné užívání bytu oběma účastníky. Žalobkyně má na adrese bytu trvalé bydliště a žalovaný započal Byt užívat až [datum]. Žalobkyně se tak retroaktivně vzdala nároku na úhradu nájemného a záloh na služby ve výši 12 000 Kč měsíčně od [datum] do [datum], čímž žalovanému vznikl nárok na vrácení částky 144 000 Kč s příslušenstvím za toto období. Žalovaný naopak dluží žalobkyni pouze částku 12 000 Kč z titulu nájemného a služeb za listopad 2019. Žalovaný dále sporoval výši záloh na služby s tím, že správná částka má být 1 335 Kč měsíčně, jak plyne z vyúčtování za rok 2019. Z něj rovněž plyne přeplatek za rok 2019 ve výši 2 461 Kč. Vyúčtování za roky 2018 a 2017 žalobkyně žalovanému ani nepředložila.

3. Při soudním jednání konaném dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 13 261 Kč s odůvodněním, že nadále požaduje částku 61 200 Kč odpovídající bezdůvodnému obohacení za užívání Bytu za měsíce prosinec 2019 až květen 2020, současně nárokuje částku 1 800 Kč vztahující se ke službám za měsíc listopad 2019, tedy celkem 63 000 Kč. Po odečtu částky 2 461 Kč, což je přeplatek, který byl zjištěn vyúčtováním služeb za rok 2019, činí nárok částku 60 539 Kč. Dále vzala žalobkyně zpět co do úroku z prodlení, tak, že nadále požadovala přiznat toliko úrok z prodlení z částky 60 539 Kč od [datum] do zaplacení.

4. Zdejší soud Rozsudkem ze dne 18. 3. 2021, č.j. 26 C 102/2020-71, žalobě co do nároku na zaplacení částky 60 539 Kč s úrokem s příslušenstvím vyhověl (výrok I.), ze zbývající části žalovaného řízení zastavil (výrok II.) a žalobkyni přiznal vůči žalovanému náhradu nákladů řízení (výrok III.). K odvolání žalovaného byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. zrušen Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2021, č.j. 62 Co 233/2022-82 a to pro pochybení procesní charakteru, kdy soud prvního stupně jednal ve věci bez přítomnosti žalovaného, přičemž tento byl dle soudu odvolacího řádně omluven a žádal o odročení jednání. Výrok II. shora uvedeného Rozsudku zdejšího soudu o částečném zastavení řízení nebyl dotčen odvoláním a nabyl právní moci dne [datum].

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující podstatné skutečnosti: Z Nájemní smlouvy o nájmu družstevního bytu ze dne [datum] uzavřenou mezi Bytovým družstvem [ulice] a žalobkyní (založena na čl. 5 spisu) se podává, že od data uzavření smlouvy je žalobkyně na dobu neurčitou nájemcem předmětné Bytové jednotky, z Pasportu bytu (na čl. 6) pak vyplývají bližší specifikace této jednotky. Ze Smlouvy o podnájmu bytu ze dne [datum] (na čl. 7-9 spisu) plyne, že k Bytu si žalobkyně a žalovaný sjednali právo podnájmu pro žalovaného na dobu určitou od [datum] do [datum], nájemné bylo sjednáno ve výši 10 200 Kč, záloha na úhradu plnění spojených s užíváním bytu byla sjednána ve výši 1 800 Kč. Dle předávacího protokolu z téhož dne (na čl. 9-10) byl byt předán žalovanému k užívání dne [datum], přičemž dle Stvrzenky (založena na čl. 67i spisu) žalovaný žalobkyni v hotovosti složil kauci ve výši 10 200 Kč a dle Příjmového pokladního dokladu (na čl. 61) zaplatil žalovaný žalobkyni taktéž částku 12 000 Kč jako nájemné a poplatky za prosinec 2017. Z Dodatku ke smlouvě, uzavřeného mezi účastníky dne [datum] (na č.l. 32 až 33 spisu), se podává, že účastníci shora uvedenou podnájemní smlouvu modifikovali v tom smyslu, že cit.:„ Podnájem je sjednán na dobu určitou od [datum] do [datum]“, v ostatním nebyla nájemní smlouva nijak dotčena. Z celkem 11 potvrzení o platbě (založeny na č.l. 50 až 60 spisu), vyplývá, že žalovaný v měsících lednu až listopadu roku 2018 žalobkyni pravidelně hradil měsíčně částku 12 000 Kč. Dle řady výzev a dopisů od žalobkyně, respektive jejího právního zástupce (podání z [datum] na č.l. 35, ze dne [datum] na čl. 11, ze dne [datum] na č.l. 13, ze dne [datum] na č.l. 14 a ze dne [datum] na č.l. 15), byl žalovaný opakovaně vyzýván k vystěhování se z Bytové jednotky a doplacení dlužného nájemného. Z mailové komunikace z [datum] (na čl. 67d) je patrné, že žalovaný se z Bytové jednotky odmítal vystěhovat a Předžalobní výzvou z [datum] (na čl. 26 spisu) naopak žalovaný vyzval žalobkyni k úhradě částky 144 000 Kč, kterou žalovaný uhradil na nájemném za období prosince 2017 až listopadu 2018. Z vyúčtování služeb spojených s předmětným Bytem za období ledna až prosince roku 2019 (na č.l. 16 až 17 spisu) se podává, že za toto období vznikl na zaplacených zálohách přeplatek ve výši 2 461 Kč.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Dle § 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se právní jednání posuzuje podle svého obsahu, přičemž dle § 556 odst. 1 o.z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Podle § 556 odst. 2 o.z. se při výkladu projevu vůle přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Podle § 2275 odst. 1 o.z. nájemce, případě že v bytě sám trvale nebydlí, může dát třetí osobě do podnájmu byt nebo jeho část se souhlasem pronajímatele. Podle § 2217 odst. 1 o.z. se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. Podle § 1902 o.z. dohodou o změně obsahu závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se novým závazkem. Může-li však dosavadní závazek vedle nového závazku obstát, má se za to, že nebyl zrušen. Dle §2991 odst. 1,2 o.z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil., přičemž se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů, které soud posuzoval jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud konstatuje, že mezi účastníky bylo sjednáno právo podnájmu Bytu pro žalovaného se synallagmaticky odpovídající povinností platit sjednané nájemné a hradit ujednané zálohy. Co se užívání Bytu v žalovaném období prosince 2019 až květena 2020 bez realizace jakýchkoli plateb od žalovaného směrem k žalobkyni, pak je třeba podotknout že sám žalovaný tato žalobní tvrzení nesporuje a toliko namítá nesprávnou výši zálohových plateb na služby, které měl hradit žalobkyni. Dále po částečném zastavení řízení rozsudkem dne 18. 3. 2021, č.j. 26 C 102/2020-71, žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení toliko„ holého“ nájemného za celkem šest měsíců, čemuž odpovídá částka 61 200 Kč a dále záloh ve výši 1 800 Kč pouze za měsíc prosinec 2019, s tím, že žalovaná od žalobní částky odečetla výši přeplatku na vyúčtování služeb ve vši 2 461 Kč. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně po právu po žalovaném požaduje doplacení nájemného za období, kdy byt žalovaný prokazatelně užíval bez hrazení nájemného (a bez prolongované podnájemní smlouvy též bez právního důvodu). Platba záloh pak byla mezi účastníky sjednána transparentním způsobem ve výši 1 800 Kč, nadto žalobkyně za rok 2019 vůči žalovanému provedla řádné vyúčtování jím zaplacených záloh a požadovanou částku adekvátním způsobem ponížila. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., s tím, že dataci úroku z prodlení od [datum] určil soud od podání žaloby.

8. Na druhé straně soud shledal protinávrh žalovaného na zaplacení částky 144 000 Kč ze strany žalobkyně zcela nedůvodným. Svůj nárok žalovaný vyvozuje z formulace dodatku podnájemní smlouvy ze dne [datum], kdy žalovaný uvádí, že dle textu dodatku bylo zpětně„ anulováno“ sjednané právo podnájmu k Bytu a povinnost žalovaného hradit platby nájemného za období prosince 2017 až listopadu 2018. Sám žalovaný uvedl, že autorkou dodatku ke smlouvě byla žalobkyně, která ho formulovala nešťastně a při jeho sepisování učinila chybu, na druhé straně smlouva je podepsaná a platná a v tomto směru zavazuje žalobkyni k vrácení neoprávněně inkasovaného nájemného. Soud zdůrazňuje, že při výkladu právních jednání je zásadní společná vůle jednajících, přičemž sám žalovaný uznává, že vůlí účastníků bylo prodloužení podnájmu na dobu dalšího roku, nikoli zpětné zrušení podnájemní smlouvy, kdy s tezí o vrácení nájemného žalovaný přišel až v reakci na předžalobní výzvy ze strany žalobkyně. Nadto je zjevné, že i kdyby bylo vůlí účastníků skutečně zrušit dohodu o pronájmu Bytu za předchozí rok, pak by v tomto období žalovaný [příjmení] jednotku užíval bez právního důvodu a měl by povinnost k náhradě bezdůvodného obohacení vůči žalobkyni.

9. Nad rámec výše uvedeného soud poznamenává, že v průběhu nalézacího řízení byl žalobce vzat do vazby a následně pravomocně odsouzen k trestu doživotního trestu odnětí svobody, mimo jiné pro závažné trestné činy vůči žalobkyni. Z připojených trestních rozsudků Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2022 sp. zn. 3 T 7/2022 (na č.l. 150 až 179) a dále Vrchního soudu v Praze dne 5. 12. 2022 č. j. 7 T 82/2022-2773 (na č.l. 180-187) se podává, že žalovaný předmětnou Bytovou jednotku masivním způsobem zdemoloval a v komoře Bytu nastražil na žalovanou samostřílné zařízení, přičemž bylo prokázáno, že toto bylo schopno přivodit smrt žalobkyně a toliko shodou náhod, kdy obhlídku bytu prováděli příslušníci Policie ČR, došlo„ jen“ ke zranění zasahujícího policisty a nikoli zranění či smrti žalobkyně. Při uvedené životní a ekonomické situaci žalovaného žalobkyně netrvala na projednání svého žalobního nároku při jeho předpokládané nedobytelnosti, žalovaný ovšem trval na projednání své kompenzační námitky. Vzhledem k tomu, že nároky žalobkyně byly shledány zcela po právu a protinávrh žalovaného zcela neoprávněným, nebylo nutno aby soud přistupoval k aplikaci korektivu dobrých mravů, jehož užití by bylo s přihlédnutím k daným, zcela mimořádným okolnostem dané věci, dozajista na místě.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1, 2 o.s.ř., když žalobkyně, která byla zastoupena advokátem, měla částečný úspěch se svým žalobním návrhem (v rozsahu 82%) a měla plný úspěch ve věci protinávrhu žalovaného a má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Jakkoli je při rozhodování o žalobě a vzájemné žalobě třeba samostatně posoudit míru úspěchu a neúspěchu účastníků a ve vztahu ke každé jednotlivé věci (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4609/2017, ze dne 12. 2. 2018), požadoval právní zástupce žalobkyně náhradu toliko za čtyři a půl úkonu právní služby (sepis předžalobní výzvy, příprava a převzetí věci, sepis žaloby, účast na jednání dne [datum] a [datum]) při sazbě odměny za jeden úkon dle ust. § 7 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) v částce 3 540 Kč, které soud zástupci žalobkyně přiznal Dále právnímu zástupci náleží náhrada 5 hotových výdajů advokáta za každý úkon právní služby á 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT. K uvedeným částkám soud připočetl DPH, neb zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Dále soud žalobkyni přiznal náhradu zaplaceného soudního poplatku v částce 3 690 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř.