26 C 105/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Beatricí Keményovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 533 945,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 136 922 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 24. 6. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 397 550,08 Kč s příslušenstvím.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 876,96 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 23. 6. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 533 945,44 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 526,64 Kč od 21. 6. 2025 do 23. 6. 2025, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 533 945,44 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že strany uzavřely dne 14. 2. 2022 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 600 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v 96 měsíčních splátkách po 16 922 Kč. Úvěr byl načerpán dne 15. 2. 2022. Úroková sazba úvěru byla sjednána ve výši 27,55 % ročně. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku 463 078 Kč. Jelikož žalovaná nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 6. 6. 2025 zesplatnila. Žalovaná po zesplatnění úvěru ničeho neuhradila, žalobkyně tak za žalovanou eviduje pohledávku ve výši 533 945,44 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 532 437,44 Kč, poplatků ve výši 78 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované zejména (i) kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích, (ii) výpočtem tzv. MLS tedy částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru a (iii) důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta. Z registrů a databází jsou shromažďovány klientské informace, jako je např. existence závazků, jejich výše či historická platební morálka klienta. Žalobkyně k žalobě přiložila zprávu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI). Žalobkyně dále využila možnost ověřovat tvrzení klienta a jejich pravdivost mimo jiné i pomocí tzv. automatizovaných modelů. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, avšak neúspěšně.

2. Žalovaná v podání ze dne 19. 8. 2025 uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává, neboť jde o nárok na vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení, když úvěrová smlouva uzavřená mezi stranami je absolutně neplatná pro nesplnění povinnosti věřitele (žalobkyně) posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost klienta (žalované). Pokud věřitel posuzuje úvěruschopnost pouze na základě nepodložených prohlášení spotřebitele, jedná se o postup věřitele v rozporu s požadavkem zjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí. Žalobkyně si neověřila příjmy a výdaje žalované. Dále uváděla, že žalobkyně její tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované ničím nedokládá. Žalovaná uvedla, že s žalobkyní uzavřela dne 18. 1. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, s výší úvěrového rámce 150 000 Kč. Uvedený úvěr byl konsolidován žalovaným úvěrem. Žalovaným úvěrem byly dále konsolidovány 2 úvěry u , právnická osoba, . a 1 úvěr u společnosti , právnická osoba, . V době uzavření úvěru se žalovaná již nacházela v dluhové pasti. Situaci zvládala jen díky uzavírání dalších spotřebitelských úvěrů. Z výpisu předloženého žalobkyní vyplývá, že v době žádosti o úvěr měla 8 existujících splátkových úvěrů, 1 úvěr nesplátkový a 4 kreditní karty. 20 úvěrů bylo ve stavu ukončeno. Žalobkyni i přes úplné splacení 20 úvěrů muselo být zřejmé, že žalovaná se svými příjmy dlouhodobě nevychází. Žalovaná před poskytnutím úvěru zaslala žalobkyni 3 výpisy z účtu, přičemž jedinou podmínkou žalobkyně bylo, aby z výpisů z účtů byl vidět příjem žalované. Žalobkyně nepožadovala doložení výdajů. Z výpisů, které jí žalovaná poskytla, však bylo zřejmé, že každý měsíc končí záporným zůstatkem ve výši cca 18 000 Kč. Žalovaná má za to, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalovaná potvrdila, že jí byla žalobkyní zapůjčena částka 600 000 Kč a že žalobkyni uhradila 463 078 Kč. Celkový dluh na jistině tak podle žalované činí 136 922 Kč. Žalovaná dále uvedla, že má příjem z invalidního důchodu ve výši 9 825 Kč měsíčně a přivýdělek ve výši 15 000 Kč měsíčně. Žalovaná žádala o možnost hradit částku 136 922 Kč ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně.

3. Žalobkyně v podání ze dne 30. 9. 2025 popsala způsob výpočtu maximálního limitu splátky (MLS) klienta a domácnosti. Dále uvedla, že provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. V SOLUS nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti, v NRKI byla žalovaná nalezena s výsledkem pozitivní hodnocení, v CEE a v ISIR žalovaná nalezena nebyla. Výdaje žalované si žalobkyně ověřila prostřednictvím výpisů z jejích účtů. Z výpisů z účtů jsou zřejmé i tzv. zbytné a jednorázové výdaje, o kterých lze předpokládat, že mohou být omezeny. Žalobkyně navrhla splácení úvěru ve splátkách po 11 000 Kč měsíčně.

4. Žalovaná v podání došlém soudu dne 4. 11. 2025 uvedla, že konečný zůstatek na účtu v listopadu 2021 byl – 19 157 Kč, v prosinci 2021 – 18 181 Kč a lednu 2022 byl konečný zůstatek na účtu žalované – 17 539 Kč. Tyto výpisy žalobkyně měla před uzavřením smlouvy k dispozici. Ve výpisech však ani nejsou uvedeny skutečné výdaje žalované (náklady na bydlení a splátky úvěrů). Žalobkyně tyto výdaje nikdy nepožadovala k prokázání. K současným majetkovým poměrům žalovaná uvedla, že je OSVČ s příjmem 37 000 Kč měsíčně a invalidním důchodem ve výši 9 825 Kč měsíčně, celkem 46 825 Kč měsíčně. Celkové výdaje žalované dosahují částky 37 279 Kč. Návrh žalobkyně na výši splátek 11 000 Kč žalovaná není schopna splnit a trvá na úhradě úvěru ve splátkách po 2 000 Kč.

5. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a následujícímu závěru o skutkovém stavu.

6. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobkyně poskytla dne 14. 2. 2022 žalované částku 600 000 Kč a žalovaná na poskytnutý úvěr žalobkyni uhradila 463 078 Kč.

7. Ze smlouvy o hotovostním úvěru a revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 2. 2022 soud zjistil, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 600 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit v 96 splátkách po 16 922 Kč měsíčně. Úroková sazba byla sjednána ve výši 27,55 % ročně. RPSN činila 31,8 %. V úvěrové smlouvě byl uveden čistý hlavní měsíční příjem žadatele 85 391 Kč a příjem ostatních členů domácnosti ve výši 60 000 Kč.

8. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaná měla v době žádosti o úvěr celkem , hodnota, existujících úvěrů, 20 ukončených úvěrů. Dále měla 4 existující kreditní karty. 2 žádosti o úvěr jí byly odmítnuty. Na měsíčních splátkách hradila celkem 45 805 Kč a zbývající nesplacená částka úvěrů činila 1 523 455 Kč.

9. Z karty klienta soud zjistil, že žalobkyně vycházela z příjmu žalované ve výši 85 391 Kč měsíčně a měsíčních výdajů domácnosti uvedených v žádosti ve výši 53 000 Kč.

10. Z vyúčtování za elektřinu za období od 6. 1. 2024 do 14. 11. 2024 pro odběrné místo , adresa, , , adresa, soud zjistil, že vyúčtování skončilo nedoplatkem ve výši 8 231,92 Kč.

11. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalované za měsíc 1/2022 soud zjistil, že konečný zůstatek v tomto měsíci činil -17 539,23 Kč. Příjem žalované v tomto měsíci činil 85 414 Kč.

12. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalované za měsíc 11/2021 soud zjistil, že konečný zůstatek v tomto měsíci činil -19 157,32 Kč. Příjem žalované činil v tomto měsíci 85 410 Kč.

13. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalované za měsíc 12/2021 soud zjistil, že konečný zůstatek v tomto měsíci činil -18 181,08 Kč. Příjem žalované v tomto měsíci činil 85 350 Kč.

14. Z potvrzení o příchozí úhradě na účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalované soud zjistil, že dne 12. 8. 2025 byla žalované na její účet připsána částka 15 000 Kč s popisem odměna 7/2025.

15. Z e-mailu na č. l. 43 zaslaného žalobkyní žalované soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k doložení potvrzení o výši příjmů.

16. Ze smlouvy o nájmu domu na adrese , adresa, na č. l. 22–24 soud zjistil, že byla uzavřena žalovanou jako nájemcem, výše nájemného činila 41 000 Kč.

17. Z oznámení ČSSZ na č. l. 33 soud zjistil, že výměra důchodu žalované činila od ledna 2025 celkem 9 825 Kč měsíčně.

18. Žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru do 14 dní od sepsání výzvy, přičemž výzvu odeslala dne 9. 6. 2025 (prokázáno výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 6. 6. 2025 a podacím archem ze dne 9. 6. 2025)

19. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 10. 6. 2025 odeslanou dne 11. 6. 2025 (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 10. 6. 2025 a podacím archem ze dne 11. 6. 2025).

20. Soud dále nevyvodil podstatné skutkové závěry z následujících listin, neboť měly prokazovat nesporné skutečnosti nebo z nich s ohledem na níže uvedené právní posouzení neplynula významná skutková zjištění: listina s názvem Výpis čerpání, splátek a úhrad, úvěrové podmínky žalobkyně, výzva ke splacení úvěru ze dne 6. 6. 2025, výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, vyúčtování elektřiny na č. l. 16-18, vyúčtování plynu na č. l. 19 – 21, doručenka datové zprávy na č. l. 36, dopis žalobkyně na č. l. 37, dopis finančního arbitra na č. l. 38, na č. l. 39 a na č. l. 42, usnesení finančního arbitra na č. l. 40, písemný návrh žalované na smírčí řešení na č. l. 44.

21. Na základě takto zjištěného skutkového stavu potom soud dospěl k následujícím právním závěrům.

22. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „(SpotřÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 86 odst. 2 SpotřÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 SpotřÚ je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 SpotřÚ).

26. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

27. K neplatnosti je třeba přihlédnout z úřední povinnosti podle § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nikoli jen na základě případné námitky spotřebitele (podle § 87 odst. 1 věta druhá zák. o spotřebitelském úvěru). Ve svém usnesení ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, Ústavní soud označil „koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv“ za „nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 1, odst. 2 Ústavy a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle.“ Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ (k tomu viz též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

28. Podle § 75 SpotřÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

29. Po zhodnocení provedených důkazů má soud za to, že žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr, aniž by posoudila její úvěruschopnost s odbornou péčí, jak jí ukládá zákon. Z provedených důkazů je zřejmé, že žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované zcela formálně. Žalobkyni muselo být z úvěrové zprávy, kterou si opatřila před poskytnutím úvěru, zřejmé, že žalovaná si vzala celou řadu půjček v celkové výši téměř 1 523 455 Kč, a z výpisů z účtů jí muselo být zřejmé, že stav konta žalované na konci měsíce končí v záporných hodnotách. Žalobkyně si tak musela být vědoma toho, že žalovaná se v podstatě ocitla v dluhové spirále, kdy si bere jeden úvěr za druhým, a není schopna hradit žádné další závazky a výdaje jinak než z dalších úvěrů, což měla vyhodnotit jako skutečnost jednoznačně v neprospěch úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně nemohla na základě jí známých skutečností oprávněně usoudit, že nejsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Proto podle shora citovaných stanovení neměla žalované spotřebitelský úvěr poskytnout.

30. Protože žalobkyně nesplnila svoji povinnost vyplývající z ust. § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru a poskytla žalované úvěr, byť jí muselo být zřejmé, že není úvěruschopná, považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou, což se týká i všech vedlejších ujednání, na jejichž základě se žalobkyně domáhá úroku, poplatků, nákladů na vymáhání či smluvní pokuty. Na poskytnuté plnění pak soud hledí jako na bezdůvodné obohacení.

31. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Žalované bylo vyplaceno 600 000 Kč, přičemž žalovaná žalobkyni uhradila 463 078 Kč. Rozdíl částky poskytnuté žalobkyní a částky uhrazené žalovanou tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované ve výši 136 922 Kč a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.

33. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 6. 6. 2025, který odeslala dne 9. 6. 2025 a ve kterém stanovila lhůtu k zaplacení do 14 dnů od odeslání této výzvy. Žalovaná tedy měla nejpozději plnit 23. 6. 2025, počínaje následujícím dnem 24. 6. 2025 se žalovaná ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 32 691,59 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka 533 945,44 Kč s příslušenstvím, žalovaná byla neúspěšná co do 136 922 Kč a úspěšná co do 397 023,44 Kč. Žalovaná tak byla úspěšná v rozsahu přibližně 74,36 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 25,64 %. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalované tak činí 48,72 %.

35. Náklady řízení žalované činí 1 800 Kč a sestávají z nákladů řízení účastníka nezastoupeného advokátem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 4 úkony dle § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (písemné podání ve věci samé ze dne 18. 8. 2025, ze dne 4. 11. 2025, příprava účasti na jednání a účast na jednání) po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, aplikovaného per analogiam (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025 sp. zn. 28 Cdo 2638/2025).

36. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu žalované soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 876,96 Kč (48,72 % z 1 800 Kč).

37. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. s § 87 zákona č. 257/2016 Sb., jako třídenní, neboť soud má za to, že s ohledem na celkové zatížení žalované dluhy by ani lhůta k plnění delší než 3 dny nevedla k úhradě dlužné částky. Ze stejného důvodu soud neumožnil hrazení dluhu ve splátkách.